V roce 1990, tedy v rozhodující dobì, v poèátcích oèisty soudù, byl ministrem spravedlnosti agent StB s krycím jménem "Jiøí Novotný"...

Emigranti, žádající nazpìt komunisty ukradený majetek, zùstali ve své pùvodní vlasti bez zastání. Petr Uhl, zmocnìnec vlády ÈR pro lidská práva, napsal podvedené restituentce paní Miladì Køížové ze Lhenic, která je prùbìhem restitucí zklamána, dopis z 5. ledna 1999, jehož pøepis celý pøedkládám: "Vážená paní, obdržel jsem Váš dopis ze dne 31. prosince 1998. Do polemiky s Vámi se však pouštìt nebudu. S pozdravem Petr Uhl." (S takovou arogancí jsme se nesetkali ani za bolševikù - pozn. autorù.) Podobnì, až výhružnì, prostøednictvím JUDr. Daniely Svìtlíkové, se k písemným žádostím restituentù a exulantù staví Èeský helsinský výbor, èlen Mezinárodní helsinské federace, který se má zabývat problematikou lidských práv v ÈR. (Tady už je škoda slov.) Zatím není zøízen ani veøejný ochránce práv (ombudsman), který má být parlamentem zvolen na šest let ze ètyø kandidátù, z nichž dva by navrhl prezident a dva Senát. Ombudsman by mohl vstupovat do øízení ministerstev, okresních i finaèních úøadù a dalších orgánù státní správy.

A tak naši exulanti zùstali odkázáni jen na soudy. Je tìžké však vynášet spravedlivé rozsudky na základì špatných èi nedokonalých zákonù. Je pravda, že se chystá novela obèanského soudního øádu, nový trestní øád, zákon o soudech a soudcích, novou podobu by mìl mít zákon o státním zastupitelství spolu s dalšími normami, které by mìly posílit roli státních zástupcù mimo samotný trestní proces. Vyvstává však otázka: Jak je možné, že domy èi pozemky, ukradené ze dne na den pøevážnì komunistickými funkcionáøi, nejsou dodnes vráceny?

Hlava soudcovského molochu

Zajímavým faktem je, že v dobì, kdy se mìla vyèistit justice od zkompromitovaných soudcù, kdy byl pøedložen návrh opatøení k novému jmenování soudcù, byl nejdøíve námìstkem, pozdìji ministrem spravedlnosti JUDr. Leon Richter, * 2. 5. 1930. Ten je v databázi býv. MV ÈSSR veden v kategorii agent StB pod krycím jménem "Jiøí Novotný", ev. è. 4346. V letech 1961 - 1969 pracoval na tomtéž ministerstvu jako referent, pozdìji øeditel odboru civilní legislativy. V období od 15. 2. 1990 do 28. 6. 1990 byl námìstkem, od 29. 6. 1990 ministrem spravedlnosti ÈR. Po odchodu z této funkce se stal pøedsedou legislativní rady vlády ÈR.

Co odpovìdìt na dotaz, jak dlouho bude trvat, než soudci pøestanou soudit tak, jak byli zvyklí za totality? "Generaci urèitì. Já to srovnávám s Nìmeckem po válce. Tam se justice obsolutnì neoèistila. Generace mladých lidí, kteøí dospívali v roce 1968, mìla svým otcùm za zlé právì to, že se nedokázali zbavit nacistické minulosti. A když si to vezmete, tak to bylo tøiadvacet let po válce. To je ta jedna generace," øíká pøedsedkynì Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová.

Mezi mnoha tisíci právníkù pracujících v justici je jistý poèet lidí pohodlných, málo schopných nebo osob problematického charakteru. Zatímco pøed deseti lety bylo v Praze asi 200 advokátù, dnes je jich zde dva a pùl tisíce, v celé republice 6. 500. Jak si však vysvìtlit, že na krajských obchodních soudech leží 130. 000 spisù, s nimiž se nepracuje?

Nechu soudcù a zákony

V naší justici, dle ministra Motejla, má pracovat zhruba ètyøicet procent soudcù, kteøí soudili za totality. Když odmyslíme jejich komunistickou minulost, jak mohou soudy a soudci, hlásné trouby zákona, soudit spravedlivì, když k tomu mají špatné a nedokonalé zákony? Když u nás napø. platí rehabilitaèní zákon se zbytkovými tresty? "Naše restituèní kauzy mìly urèité spoleèné znaky, které ukazují, že jsou vedeny tak, aby nemohly dojít øádného konce," øíká Antonín Dušek, pøedseda Svazu obèanské solidarity. Podle nìj soudci, odkojeni komunistickým právem, se v restituèních kauzách neustále zabývají detaily a prkotinami a nehledají podstatu problému. "Líto je mnì zejména starých lidí, které jsem poznal za spoleèného vìznìní za komunistù. Nìkteré vystìhovali do pohranièí a oni se už léta soudí o vrácení vlastních domkù," smutnì pøiznává i Zdenìk Kessler, pøedseda ÚS.

Všeobecná deklarace lidských práv v èlánku 13 (1), øíká: "Každý má právo volnì se pohybovat a svobodnì si voliti bydlištì uvnitø urèitého státu.? (2) "Každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vrátit se do své zemì." V èlánku 17 (1): "Každý má právo vlastniti majtek jak sám, tak spolu s jinými." (2) "Nikdo nesmí býti svévolnì zbaven svého majetku." Mnoho exulantù si stìžuje, že se k nim rodná zemì nechová dobøe - nejen v rozhodování o restitucích, ale napø. odmítáním pøiznat jim právo volit. Chováním se k exulantùm (dvojí ceny a obèanství, restituce, jejich neúèast ve volbách) do svìta vysíláme signál, že naše spoleènost je nedospìlá a nepøipravená na skuteènou úèast ve složitých integraèních procesech. Ani èeské obèanství exulantùm cestu k majetku neotevøelo - lhùty stanovené pro restituce již vypršely.

Pro vstup Èeské republiky do Evropské unie (EU) je nezbytná reforma justice, která umožní jednotnou aplikaci zákonù a zmìní postavení soudní moci a exekutivy. Soudy nìkdy rozhodují zcela chaoticky, protože nìkteøí restituenti získali zpìt dùm, pozemek nikoliv. Tím soudy opìt nahrávají tìm, kteøí byli zvýhodnìni za totality. Ani deset let po "plyšáku" není øada soudních sporù vyøízena, pokud jde o ukradené domy po emigrantech. Pøi rozhodování o restituci pozemkù, k nimž bylo v minulosti zøízeno právo osobního užívání, neberou nìkteré obecné soudy v úvahu, zda nebyl majetek získán v rozporu s tehdy platnými pøedpisy. "Takže situace se u øady soudù jako by zhoršuje, místo aby se zlepšovala," míní Jan Vyklický, èlen Evropské asociace soudcù.

Pokud má být reforma soudnictví uskuteènìna, je potøeba do roku 2. 000 zvýšit poèet administrativních pracovníkù soudù zhruba o 800 osob, což pøijde skoro na 100 miliónù korun. Investièní prostøedky na kapacitu budov, výpoèetní a kanceláøskou techniku a na provoz se do roku 2. 003 odhadují na 5,1 miliardy korun.

Pomalost soudù, socialistické zákony

"Souèasný èeský právní øád je založen na kombinaci starých, socialistických (a novelizovaných) a novì vytvoøených právních pøedpisù. Mimo jiná negativa jej charakterizují i nìkteré rozpory: ustanovení nìkterých zákonù totiž protiøeèí jiným. Tak je tomu u zákona 119/1990 Sb. O mimosoudních rehabilitacích," øíká JUDr. Milan Hulík.

Nejde však jen o nezájem a pomalost soudù. "Soudce má vyøizovat pøípady v poøadí, v jakém pøišly. Nezávislost je v øízení a v rozhodnutí. Na každém soudu je rozvrh práce, který urèí, kdo co bude soudit. To je opatøení, které dìlá pøedseda soudu a je pro soudce závazné," tvrdí ministr spravedlnosti Otakar Motejl. Ten chce zavést žalobu pro zmateènost, což má být mimoøádný opravný prostøedek, jímž se budou lidé domáhat nápravy zásadních procesních pochybení v rozhodnutí soudu prvního a druhého stupnì. Motejl uznává, že reformu justice ohrožují lidé, kterým jde pøedevším o koryta (existenèní jistoty), kteøí se najdou i mezi soudci.

ÚS není soudci respektován...

Ústavní soud (ÚS) je orgánem ochrany ústavnosti, v nedávném prùzkumu veøejného mínìní ho 63 % dotazovaných ohodnotilo jako druhou nejdùvìryhodnìjší instituci ve státì. Jen ÚS náleží zkoumat ústavnost neboli soulad rozhodnutí vydaného obecným soudem s ústavou. V prvních letech existence Ústavního soudu byly restituèní spory v pøevaze, patøí k nejkomplikovanìjším. Ústavní soud (ÚS) i dnes pøiznává, že pøibližnì 60 procent podání z více než dvou tisíc, která v roce 1998 obdržel, tvoøí restituèní spory. Do roku 1996 vìtšina sporù byla rozhodnuta do roka, dnes v prùmìru do 18 mìsícù. Aè ÚS vydává zlomové verdikty, ty jsou na nižších soudních úrovních respektovány zøídka nebo vùbec ne.

Pøestože veøejnost verdikty ÚS pøijímá, obecné soudy jejich závaznost odmítají. Soudce ÚS Pavel Holländer daný stav trefnì hodnotí jako "paradox akceptace a odmítání Ústavního soudu." Verdikty ÚS, krom jiného, mají ukazovat cestu obecným soudùm, aby se ona sama nezdržovala nadbyteènou prací. Pøedsedkynì Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová jde ještì dál: "Myslím, že nálezy Ústavního soudu je nutné pro ostatní soudy lépe interpretovat, což je možná dluh Ústavního soudu."

Poèet pøípadù nerespektování nálezù ÚS nikdo neeviduje. "Jinde ve svìtì naráží Ústavní soud na odpor vlády, parlamentu. U nás to jsou paradoxnì sami soudci," øíká Vojtìch Cepl, soudce ÚS. A tak je bìžnou praxí, že že obecné soudy verdikt ÚS zpravidla považují za závazný jen v tom konkrétním pøípadì, ke kterému je výrok vydán. To znamená, že jeden obvinìný mùže díky nálezu ÚS svùj spor vyhrát a druhý, který je souzen za stejný èin, se naopak u soudu nižší instance doèká odsuzujícího rozsudku. Nezøídka se stává, že soudce prohlásí: "Vyhovuji, ale jen proto, že mi to vyšší instance vrátila. Mùj názor zùstává odlišný." Podobnì se vyjadøoval také soudce Jiøí Horký (MS Praha): "No, my jsme jiného názoru, ale musíme se odvolacímu soudu podøídit," øekl v soudní síni poté, co mu vrchní soud pøípad vrátil zpìt k novému rozhodnutí. Nutno podotknout, že každý soudce vyhlašuje rozsudek jménem republiky a nemìl by na sobì dát znát emoce. "Obecné soudy pøíliš nepøihlížejí k nálezúm ÚS a nerespektují ho," stìžuje si Antonín Procházka, soudce Ústavního soudu ÈR v Brnì. Oba soudcovské tábory se shodují v tom, že celý problém je jen otázkou vývoje. Podobný soudní systém si napøíklad v USA hledal své místo tøicet let.

Kritika ministra Motejla

Žádnému z polistopadových ministrù spravedlnosti se nepodaøilo katastrofální stav èeské justice zvrátit. Povede se to ministru Otakaru Motejlovi, který podle posledního veøejného prùzkumu agentury STEM se stal nejvíce prospìšnìjším ze všech stínových i skuteèných ministrù?

Ministr spravedlnosti Otakar Motejl (bezpartijní) je kritizován za odvolání pìti pøedsedù krajských soudù (nejmladšímu z odvolaných pøedsedù je 50, nejstaršímu 66), kteøí se o svém odvolání dozvìdìli z faxu nebo ze sdìlovacích prostøedkù. Stalo se tak v bøeznu 1999. "Je to zvláštní, ale po odvolání pøedsedù krajských soudù jsme si uvìdomili, že už se to nesmí nikdy opakovat. Znovu øíkám, že jsem pøesvìdèený, že tìm odvolaným soudcùm se nestala køivda. Není ale pochyb o tom, že právo ministra volit a pøemísovat lidi v justici je z principu špatné. Taková moc je nebezpeèná," prohlásil Josef Baxa, námìstek ministra spravedlnosti. E. Wagnerová námítá, že odvolaní soudci nebyli v dùchodovém vìku a personální záležitosti by nemìly být vìcí jednoho ministra. "Nìkteøí soudci øíkají: proè bych se mìl snažit, když se mi mùže kdykoli stát, že budu z nìèí vùle odvolán," dodává.

Ministrovi je rovnìž vytýkáno, že nejsou realizována odborná setkání se soudci, která ministr pøi nástupu do funkce sliboval. Potichu nezùstali ani vyšetøovatelé. Vadí jim Motejlùv zámìr zrušit úøady vyšetøování a jejich pracovníky zaøadit mezi kriminalisty. Motejl chce, aby velkou èást práce vyšetøovatelù dìlal až soudce.

Ministrùv sektor je však také kritizován za pomalé øešení soudních sporù. Podle Libora Vávry, prezidenta Soudcovské unie, musí ke zrychlení soudních sporù dojít stejnì jako k dostateènému personálnímu naplnìní soudù, vybavení soudù výpoèetní a další technikou. Ze zhruba 90 soudù je jich plnì vybaveno poèítaèi jen devatenáct. K urychlení procesu by mohli napomoci i obèané, kteøí èasto odmítají svìdèit. "Souèasný stav vede k tomu, že se prakticky všechny dùkazy provádìjí dvakrát - nejprve v rámci pøípravného øízení a potom pøed soudem," tvrdí Vávra. Podle nìho vìtšina evropských zemí tuto brzdu èásteènì odbourává. Z koncepce reformy soudnictví vyplývá, že jejím smyslem je zjednodušit a zrychlit proces v trestních i v civilních kauzách. Pak by se nemìlo stát, že lidé na pravomocný verdikt èekají i øadu let a soudy si jejich pøípady mezi sebou pøehazují. Vláda dala ministru Motejlovi na rok 2. 000 o tøináct procent více penìz než na letošek, ze kterých má poøídit chybìjící vybavení soudù. Pro letošní rok to èinilo 11, 2 miliardy korun. Na pøíští rok MS požadovalo 13, 2 miliardy a vláda mu pøidìlila 13, 1 miliardy. Takový krok vlády mùže být prvním krokem ke zlepšení práce justice.

Protože moc soudní není dostateènì oddìlena od moci výkonné, je zde reálné nebezpeèí, že ministr - straník by mohl obsazovat posty pøedsedù soudù podle stranického klíèe. "Strana, která zvítìzí ve volbách, ovládne moc zákonodárnou a moc výkonnou. A tady musí být pojistka: instituce zaruèující nezávislost," sdìluje místopøedseda Nejvyššího soudu Pavel Kuèera. Proto se jedná o zøízení Nejvyšší soudcovské rady, která by podle nìj mìla mít i kárnou pravomoc a dohled nad funkcionáøi soudu.

Návrh ústavy, ÈSSD pøedložený na podzim 1992, který nebyl pøijat, v èlánku 110 a 111 zøizoval instituci Soudcovské rady. Ta mìla dávat souhlas ke jmenování soudcù ministrem spravedlnosti, pøedkládat prezidentu republiky návrhy na jmenování soudcù Nejvyššího soudu, Ústavního soudu, vyjadøovat se k návrhu rozhodnutí prezidenta o vyhlášení amnestie apod. Podrobnosti mìl tehdy ještì upravit zákon.

Zøízení a dnešní dohady o pravomocech Nejvyšší soudcovské rady, které mezi sebou vedou ministerští úøedníci s pøedstaviteli Soudcovské unie a Nejvyššího soudu, je nejbouølivìji diskutovaný bod celé novely zákona o soudech a soudcích, který se pøipravuje.

Legislativa se musí sladit s EU

Mark Gillis, americký poradce místopøedsedkynì ÚS Ivany Janù, pøiznává, že americká veøejnost ví o právu více. O svobodì projevu se podle nìho uèí již na støedních školách v pøedmìtu, který se jmenuje Civics. "V USA má nejvìtší pravomoc Nejvyšší soud, a to vèetnì pravomoci zkoumat, zda jsou pøíslušné pøedpisy v souladu s ústavou, jaký má u vás na starosti Ústavní soud. A to, co øekne americký Nejvyšší soud, platí." Gillis pøiznává, že v USA existuje øada nadací, které pùsobí pøed soudem. Na nadace se obrací spousta chudých lidí, kteøí nemají peníze na advokáta.

Dne 13. øíjna 1998 Snìmovnou reprezentantù Spojených státù pøijatá rezoluce è. 562 » O majetcích neprávem vyvlastnìných bývalými totalitními státy«. Rezoluce "vyzývá zemì, které tak dosud neuèinily, aby navrátily naprávem vyvlastnìné majetky jejich oprávnìným majitelùm." Mezi vyzvanými zemìmi je také Èeská republika.

Poslanecká snìmovna pøijala již 29. dubna 1994 návrh novely zákona o mimosoudních rehabilitacích, umožòující restituci majetku židovským osobám nebo jejich dìdicùm. Dodnes nebyla z vybraných položek židovského majetku vrácena ani polovina. Nelze se tedy divit, že Evropským parlamentem dne 14. prosince 1995 byla pøijata rezoluce B4-1493/95 nazvaná »Rezoluce o vrácení uloupeného majetku židovských obcí« která "žádá, aby všechny státy støední a východní Evropy, pokud tak ještì neuèinily, pøijaly pøíslušné zákony na vrácení ostatních majetkù uloupených komunisty nebo nacisty, jejich právoplatným vlastníkùm."

Evropská unie považuje za dùležité - øeèeno øeèí úøední - harmonizaci èeské legislativy s právními normami EU. To znamená pøevzít stovky zákonù a vládních vyhlášek. Podle posledního, (kvìten 1999), stále ještì neúplného soupisu, jde zatím o 720 zákonù a norem. Porovnávání èeské a evropské legislativy (tzv. rentgenování, screening) dosud neskonèilo. A co se udìlalo? Legislativní rada vlády zpracovala 160 návrhù norem, 60 jich odešlo do parlamentu. Ten letos pøijal teprve osm zákonù.

"Já ve vìci navrácení Rakony pùvodním majitelùm nehledím na politiku, mnì zajímá právo. Ale mám takový dojem, že soud naopak to právo pøestalo zajímat," øekl mi v roce 1993 právník Františka Otty, který usiluje o navrácení rodinného majetku. Ten v èervnu 1991, ještì pøed vypršením øádného termínu restituèních nárokù, Èeská republika za dvacet miliónù dolarù prodala americkému koncernu Procter & Gamble. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku bude pøípad øešit. Pokud uzná tzv. zadostiuèinìní, Èeská republika - která se tomu brání - Ottovo potomkùm bude muset možná vyplatit až tøímiliardové odškodné. Smlouvu o prodeji Rakony za Fond národního majetku (FNM) podepsal ministr Tomáš Ježek v èervnu 1991 aèkoli FNM byl jako právnická osoba zapsán až v srpnu 1991. Navíc právníci FNM opírali prodej o to, že firma byla znárodnìna již v roce 1946 na základì Benešových dekretù. Stát firmu skuteènì ještì jednou znárodnil až výnosem Ministerstva výživy ÈR v roce 1949. Stalo se tak tedy v období, na které se restituce vztahují.

»KSÈ? Ta nebyla státním orgánem!«

Pravdìpodobnì nejdelším soudním procesem v novodobé historii je pøípad Danuše Pelikánové. Nutno však podotknout, že je to bøemeno ještì z dob "tuhého" komunismu. Pelikánová pøed 23 lety podala k Mìstskému soudu v Brnì žalobu proti svým pøíbuzným na vydání rùzných cenností a dalších osobních pøedmìtù a pøípad nakonec skonèil až u Ústavního soudu. Žalobkynì nejdéle èekala na doruèení rozsudku soudu nižšího stupnì, a to plných 39 mìsícù.

U Okresního soudu v Uherském Hradišti (Èj. 4C 106/92 - 91) neuspìl ani dùchodce Oldøich Maršálek a Oldøiška Plšková, kteøí žádali o vydání domu, pozemku, zahrady a garáže, které v roce 1985 získal Oldøich Pospíšil, tehdejší tajemník OV KSÈ v Uherském Hradišti. Pøedsedkynì tamního senátu JUDr. Jaroslava Hamadová v odùvodnìní zamítavého rozsudku (ze dne 25. 4. 1997), v nìm napsala: "Odpùrce (...) nepatøil ani k jednomu ze subjektù, které jsou vyjmenovány ve shora citovaném §24, nebo KSÈ nebyla státním orgánem, ale politickou organizací a tedy spoleèenskou organizací ve smyslu 97 tehdy platného hospodáøského zákoníku. Odpùrci tedy nebyli vylouèeni z možnosti nabývat majetek, který byl ve vlastnictví a správì státu. Skuteènost, že odpùrce byl tajemníkem OV KSÈ v Uh. Hradišti sama o sobì nemùže vést k závìru, že pøi rùzných právních aktech byl protiprávnì zvýhodnìn."

Když se prezident Václav Havel ve svém posledním novoroèním projevu zmínil o "zdech mezi lidmi, které je rozdìlují" nebo o "dùsledcích neèestnì získaného majetku", reagoval na jeho slova hned v lednu 1999 spisovatel Arnošt Lustig. Ten upozornil na fakt, že se po listopadu 89 "zhroutilo jedno impérium a karty, s nimiž se hrálo, pøišly do jiných rukou, nebo zùstaly ve stejných, jen se zmìnila hra a pravidla hry." Podle Lustiga nikdo nevymìnil zemi, lidi; zákony doznaly minimálních zmìn; pokud jde o vlastnictví jednotlivcù, nìkteøí nìco dostali, jiní se nìèeho zmocnili. A co si myslí tento spisovatel o navracení arizovaného majetku? "Kdybyste vìdìl, kolik do nebe volajících pøípadù existuje v této zemi v tuto chvíli, kdy dìti, které pøežily, nemohou dostat nazpìt ani cihlu, aèkoliv je to naprosto jasný pøípad. Soudy? To jsou také ty Havlovo zdi. Oddìlují ty, kterým nìco patøí, od toho, co jim patøí a chrání zlodìje. Zlodìj není lepší, je - li to jednotlivec nebo stát, obec, mìsto. Praha nebo moravská Ostrava."

Své zkušenosti se soudy má písnièkáø Jaroslav Hutka. Toho žaloval bývalý ministr hospodáøství Karel Dyba, kterého Hutka v rozhovoru nazval gaunerem s tím, že patøí k prokurátorovi v souvislosti s pøedáváním majetku bývalého SSM. Hutka nakonec spor vyhrál a co si myslí o soudech? "Já mám ze soudu s Dybou rozporné zkušenosti. Soudce v Plzni tu vìc nepochopil, vymklo se mu to z rukou a já mìl po každém sezení depresi: co kdyby šlo o nìco jiného, vážného? Odvolací soud to ale na druhou stranu provedl jasnì, srozumitelnì a suverénnì. Jenže z toho, co vidím jinak kolem sebe, to vypadá, že soudnictví je neštìstí, a na èlovìka z nìj plyne stejný pocit bezmoci jako z politiky.?

Na Evropský soud se mùže podle stávajících pøedpisù obrátit èeský obèan teprve poté, co vyèerpal všechny možnosti dovolat se svého práva v tuzemsku. "Na evropský soud se roènì obrací zhruba pøes 300 Èechù, vìtšina z nich je však neúspìšných. Zhruba jen pìt procent z nich se vùbec dostane pøed soud, který rozhoduje, zda došlo k porušení lidských práv," doplòuje právnièka Eva Hubálková, která je u štrasburského soudu úøadující asistentkou pro ÈR. Èí zájmy ovšem ve Štrasburku hájí ve skuteènosti je velmi nejasné. Témìø nulová úspìšnost èeských obèanù, domáhajících se svých práv proti èeskému státu, je její nejlepší vizitkou...

Je tu však jedna mimoøádná výjimka: pokud tuzemské orgány zùstávají dlouho neèinné, napøíklad rozhodování Ústavního soudu by trvalo nepøirozenì dlouho, mùže se stìžovatel obrátit do Štrasburku pøímo. Ja na tamním soudu, zda podnìt pøijme. Podle Karla Jungwierta, soudce Evropského soudu pro lidská práva, každý jednotlivý podnìt posuzuje Evropský soud individuálnì. Podle Zdeòka Kesslera má evropský soud až pìtileté vyøizovací lhùty.

- nenaplnìná Ústava, pøedevším v oblasti zøízení Nejvyššího správního soudu a samosprávných krajù, chybìjící úprava institutu referenda

Brusel vidí pøedevším pomalé pøibližování èeských zákonù legislativì EU. Naposledy, v kvìtnu 1999, vypoèítal tøi hlavní priority nový velvyslanec EU v Praze Ramiro Cibrián: harmonizace legislativy, reforma státní správy a dokonèení hospodáøských reforem. "Ale unie po nás chce zákony, pracovitou státní správu a fungující ekonomiku. V tomto smìru jsme zatím mnoho nepøedvedli," sdìluje Petr Kubernát, vrchní øeditel sekce EU na ministerstvu zahranièí.

Otakar Motejl, ministr spravedlnosti