RÙZNÉ DRUHY DÙCHODCÙ

Pravda, mùj klient udával, sleduje tím osobní cíle. Vezmìte však,
prosím, v úvahu, že jeho osobní cíle byly v souladu s cíli státu.
Vasilij Grossman: Navždy plyne

... Vìtšina soudnì postižených z politických procesù byla postupnì propuštìna podmíneènì, pøièemž pùvodní rozsudek vèetnì vedlejších trestù zùstával pøevážnì v platnosti. Právì pùsobení vedlejších trestù, hlavnì ztráty obèanských práv, nesmírnì znesnadòovaly život všem propuštìným. Jejich èasté žádosti a stížnosti, hlavnì ve vìci dùchodového zabezpeèení, neustále oživovaly problém dùsledné rehabilitace. Politbyro se tak témìø každý mìsíc muselo rehabilitacemi znovu zabývat ...

... Komise považuje za nutné, aby se plnì realisovala zásada, že každý, kdo se podílel na procesech a revizi a již svou úèastí v orgánech, jež o procesech a revizi rozhodovaly, nebo v pøíslušných komisích, èi jako èinitelé a pracovníci bezpeènosti a justice, nemùže už nikdy zastávat dùležité stranické a veøejné funkce, a pracovat v bezpeènosti a justici. Jsme si vìdomi toho, že uplatnìní tìchto zásad postihne i jednotlivé osoby, jejichž podíl na procesech a revizích nebyl úmìrný dùsledkùm, nebo že postihne funkcionáøe, kteøí pozdìji usilovali o rehabilitaci èi vedli zápas proti režimu osobní moci, který byl hlavní brzdou rehabilitací. Ovšem má-li se strana dùslednì oddìlit od této stránky minulosti a v zájmu obnovy dùvìry v justici, právo a bezpeènost, je nezbytné zmínìnou zásadu dùslednì uplatnit.
Zpráva komise ÚV KSÈ o politických procesech a rehabilitacích v Èeskoslovensku 1949-68

Václav Procházka
Rùzné druhy dùchodcù

Praha, 23. 4. 1968
Dostavil se p. Václav PROCHÁZKA, bytem Chýnì è. 24, p. HOSTIVICE a oznamuje, že v obci Chýnì ... bydlí Frant. Doubrava, èp. 105, nar. 1908, nyní v dùchodu (1 800 Kès), který byl od r. 1948 do r. 1967 jako zástupce velitele v Ruzyni.
Mnohokrát v hospodì se vychloubal, jak to stírá v Ruzyni, ukazoval ruce, jak má ještì od výslechu vyšetøovaných otluèené klouby, jak byli u velitele a jak vyslýchali ženy, které se musely vysvléci donaha, a jak jim zapálenou cigaretou pálili bradavky prsou.                                                                                                                                 Tento èlovìk se zcela volnì pohybuje, a bylo by tøeba se na nìho zamìøit, vyšetøit a pøíslušným zpùsobem
potrestat. Je dokonce èlenem národního výboru v Chýni a kandiduje klidnì do voleb NV.
Václav PROCHÁZKA

Ferdinand Profeld
Rùzné druhy dùchodcù

Ferdinand PROFELD, Vìtrná ul. è. 2, Jablonec nad Nisou
V Jablonci nad Nisou, 24. dubna 1968
Okresní ústav národního zdraví Frýdlant.
Dozvídám se, že u Vás pùsobí jako lékaø MUDr. Ulrich, který kdysi pracoval jako ušní a krèní lékaø v Jablonci n. N. Já ho však poznal jako vìzeòského lékaøe ve vìznici v Opavì v r. 1957, a rád bych Vás informoval o jeho tamìjším poèínání.
O nemocných politických vìzních zásadnì øíkal, že jsou všichni simulanti, choval se k nám hrubì až sadisticky a odpíral ordinovat potøebné léky. Mnì napø., aèkoliv jsem byl po dvojím infarktu, odepøel léky, a když mnì tam na moji žádost vydali nové brýle, kde asi omylem bylo jedno sklo silnìjší, takže jsem je pro práci nemohl potøebovat - psal jsem tam totiž na stroji - tak na mì pøímo øval a obviòoval mì ze simulanství, obviòoval mì, že asi nechci pracovat a výmìnu brýlí mi odepøel. Musel jsem proto pracovat dále se starými brýlemi, které byly pro mne již slabé a se kterými jsem si jen dále oèi kazil. Z jeho vystoupení proti mnì a obvinìní, že nechci pracovat, jsem mìl ve vìzení potíže, mìl jsem za to pøijít do korekce a jen skuteènost, že jsem mé nemoci z døívìjší doby mohl vìrohodnì prokázat nálezy, které byly v mých zabavených spisech, vyvázl jsem bez potrestání, avšak bez náhradních správných brýlí. Mìl také podat písemný posudek o mém zdravotním stavu pro dùchodové zabezpeèení, když moje manželka žádala pomìrnou èást dùchodu, vypláceného mi pøed uvìznìním, byl jsem totiž již tehdá invalidním dùchodcem. Vyšetøení provedl nedbale, nebral na vìdomí na mé upozoròování o prodìlaných nemocech a vydal posudek záporný. Na mùj protest jsem byl pak z vìzení poslán pod eskortou k pøezkoumání do opavské polikliniky, a teprve po dobrozdání polikliniky jsem pro manželku obdržel pomìrnou èást z mého dùchodu.
Po mém propuštìní z vìzení v r. 1957 jsem hned o této skuteènosti napsal dùchodovému zabezpeèení a stìžoval si na MUDr. Ulricha, a mùžete se o tom pøesvìdèit. Dnes se o tom zmiòuji jen proto, abych nevzbudil dojem odvety s ohledem na dnešní dobu, a mìl jsem toto v úmyslu již ve vìzení. Stejnì tak se choval i k ostatním vìzòùm, kteøí, doufám, uskuteèní to, co mu již ve vìzení slibovali.
Kopii tohoto dopisu zasílám Klubu 231 politicky trestaných v Praze.
F. PROFELD

OÚNZ Liberec
Nemocnice s poliklinikou
Frýdlant v Èechách
Frýdlant v Èechách, 25. 4. 1968

Soudruh Ferdinand PROFELD, Vìtrná 2, Jablonec nad Nisou
Vážený soudruhu,
pøiloženì Vám vracím Váš pøípis z 24. 4. 68, ve vìci Dr. Ulricha s tím, že jmenovaný není, ani nebyl naším zamìstnancem, nýbrž zamìstnancem ÈSD, Liberec. Pokud vím, pøešel již do starobního dùchodu.
DOPORUÈENÌ
MUDr. Bohumil PÙLPÁN
øeditel N. a P.
kulaté razítko ústavu

Marie Kubátová
Rùzné druhy dùchodcù

Jihlava, 28. V. 1968
Vážení pøátelé!
Sdìluji Vám také adresu mého manžela, který byl vìznìn od 24. 3. 1950 do 1. 9. 1956. Odsouzen byl státním soudem v Liberci ve dnech 28. - 29. èervence 1950. Za pøítomnosti st. prokurátora Dr. Pavla Barbaše! Prošel pankráckou vìznicí, vìznicí na Borech, kde tehdy pùsobil povìstný velitel Trepka, kterého znám osobnì, a
také náš syn, když jej pøivádìli k návštìvì a chlapec na manžela zavolal, a když se manžel ohlédl, dal mu pøed námi a všemi vìzni, kteøí byli nastoupeni k návštìvì, facku. Ovšem dìly se tam jiné vìci, na které má mùj manžel, a také mnoho jiných vìzòù trvalou památku. Pak pøišel do Jáchymova, a myslím, že to bylo v roce
1952, kdy jej pøevezli zpìt do Liberce a byl tam opìt rok, znovu jej vyšetøovali, a když nepøistoupil na to, co chtìli, zbili jej tak, že ani v nemocnici v Liberci jej za jejich asistence nemohli probudit, tak jej dali pod prostìradlo na chodbu, ale po odchodu èlenù StB to nedalo klid nám, dodnes neznámým lékaøùm, a znovu se
mu vìnovali, a tak se jim podaøilo probudit jej k životu. Nehynoucí díky jim, neznámým, moje, manželovi a našich dìtí. Ale s trpkostí nemohu nevzpomenout, že za to bych mohla podìkovat jisté paní z Prahy. Její manžel Dr. Dufek byl v cele s manželem a jeho rodina o nìm nevìdìla, a tak jsem jata soucitem zajela za nimi a sdìlila jim, kde se nalézá živ a zdráv, a jelikož byla doma jen dcerka, sdìlila jsem jí to, a když to po pøíchodu matky
domù této oznámila, ta se sebrala a šla to udat, a tak byl odmìnìn mùj muž, a ani já jsem bez odmìny nezùstala. Bydleli Praha-Hradèany, Henerova ulice, èíslo si již nepamatuji. Pak byl zase na Jáchymovsku na lágru "L". Žádala jsem stále revizi rozsudku, byla jsem u státního soudu na Pankráci, ale marnì, a tak jsem žádala jménem dìtí a šla jsem s tím na Hrad na trestní odd. kanc. prezidenta republiky, kde mì pøijala tehdy Dr.
Sekaninová-Èakrtová (pozdìji signatáøka Charty 77 - pozn. NN) a v dùsledku toho byl mu trest 23 rokù snížen
na 12 rokù, penìžitý trest zrušen a pak, myslím, že to jest na paragraf tr. zák. 50, byl za 6 a pùl roku propuštìn na podmínku.
Vy všichni jste byli vìznìni, víte, co to je, a dovolte mnì øíci, co jsme prožívali my doma, Vaši drazí, a jaké trosky zùstaly z našich domovù a rodin, co se stalo z našich citù, jak s námi bylo zacházeno, a hlavnì, co vytrpìly naše dìti, a dnes píši, že vina tìch, kteøí Vás týrali, jest promlèena?                                                                          Nejsem pomstychtivá, mohu prominout, ale ne zapomenout na to, že ublížil nìkdo mnì, ale kdo ubližoval našim dìtem, na to nelze zapomenout ani odpustit! Co bídy a hladu jsme prožili, ústrkù, urážek, ponižování. Na lavici
obžalovaných jsem se dostala za to, že jsem se nechtìla vystìhovat z domku, který jsme si vzali do vlastnictví, 15 % jsme na nìj dali, celý zrestaurovali, a ještì jsme nebyli ani pøestìhováni, když manžela zatkli a museli jsme ven bez haléøe náhrady, vše zabavené si koupit, manželovi posílat peníze, když potøeboval, a ty zoufalé cesty za ním s dìtmi. StB stále prohledávala a šikanovala nás, stále nìjaké nesmysly si na nás vymýšlela. To všechno jest poznamenáno na životì nás všech. A tehdy jsem pracovala ve slévárnì, kde jsem také úraz utrpìla, ale pozdìji, když jsem onemocnìla zánìtem mozku a mozkových tkání, jsem na to úplnì zapomnìla, a tak jsem od 60. roku doma bez jakékoliv náhrady a 2 roky již žádám o inval. dùchod bez jakýchkoliv výsledkù, aè by mnì byl náležel od 60. roku, svìdky na to mám, kteøí sami na MNV prohlášení udìlali, a jsem všude
stále odbývána, aè bych na to mìla zákonitý nárok, ale nikdo se pro to nikdy nechtìl exponovat, aby si neublížil, a já za chvilku nebudu možná ani chodit, ani si nìco sama udìlat a jest mnì velmi tìžko pøi pomyšlení, že ti, kteøí týrali Vás všechny i Vaše rodiny, za to dostanou ještì pìkné dùchody. Nemyslete si, že závidím, to ne, jen tìžko je èlovìku nad tou nespravedlností! Ale již radìji skonèím, jen co Vám ještì napíši nacionále svého
manžela, promiòte mnì, že jsem se tak rozepsala, ale jistì mì pochopíte zrovna Vy všichni nejlépe a doufám, že také vìc mého manžela vezmete za svou a já Vám již pøedem za vše srdeènì dìkuji!
S pozdravem na Vás všechny
KUBÁTOVÁ Marie
František Kubát, naroz. 21. 2. 1912, obec Malèín, okres Èáslav,
nynìjší adresa: Kubát Frant., ul. 9. kvìtna 192, Jiøíkov, okres Dìèín.