LÉKAØI,  POSLANCI,  KATI


Komunistická strana, to není nìjaká "mariášová parta", to je
politické seskupení lidí vedených velkou myšlenkou, která
pøetváøí svìt, a bude ho pøetváøet víc a víc.
Dr. Gustav Husák

Antonín Vánì
Lékaøi, poslanci, kati

15. kvìtna 1968
Vážení pøátelé,
Asi pøed pùl druhým rokem nastoupila na støedisku v naší ètvrti MUDr. Frouzová. Dotyèná byla vìzeòskou lékaøkou v Ruzyni, její poslední pracovištì pøed nástupem na OÚNZ Praha-východ byla poliklinika Ministerstva vnitra Praha 2, Krakovská ul. Je to vysoká blondýna, nyní s tmavým mahagonovým pøelivem. Svým spoluzamìstnancùm se svìøila, že dobøe znala dr. Sommera, a prohlašovala pøi prvních zprávách o nìm, "že byl tak hodný èlovìk i tam, kde nemìl být".
Dr. Zdeòka Frouzová byla pøijata jako osobní známá øeditele OÚNZ Praha-východ MUDr. Vladislava Hory, který byl rovnìž lékaøem Ministerstva vnitra a nastoupil v OÚNZ v r. 1965. Stejným zpùsobem byla pøijata i dr. Honcová a zaøazena na chirurgickém oddìlení téže polikliniky - Praha-východ. Rovnìž byla zamìstnankyní MV. Aby bylo možno tyto dvì síly zamìstnat, museli být na základì vyvolaného øízení okamžitì propuštìni dlouholetí
zamìstnanci OÚNZ MUDr. Maryška, chirurg a MUDr. Dimitrov, internista. Po delimitaci v r. 1967 nebyla dr. Frouzová delimitována na ÚNv Praha, ale zùstala za každou cenu na dosavadním pracovišti a je proplácena v nadúvazku, aèkoliv OÚNZ pøekraèuje mzdový fond. Tato okolnost svìdèí o mimoøádné angažovanosti øeditele OÚNZ vùèi jeho bývalé spolupracovnici.
Pøed svými spolupracovníky se dr. Hora obhajoval, že byl vyhozen z MV, napøed degradován z hodnosti plukovníka na vojína a z MV propuštìn. Už jako øeditel OÚNZ byl povìøen MV doprovodem úèastníkù Pragokoncertu na pùlroèní pobyt do USA - Las Vegas v dobì svìtové výstavy EXPO 67. Rovnìž v r. 1966 byl povìøen náhlou akcí, údajnì jako vedoucí vlakové výpravy k pøepravì "lékù" do Švýcarska. Celá akce byla tajná a spoluzamìstnanci nebyli o vlastním obsahu této akce zpraveni.
To jsou další dùkazy toho, že dùvìry MV požíval nadále.
Jelikož další podrobnosti nemùžeme na OÚNZ zjistit, zejména proto, že øeditel OÚNZ má zájem z uvedených dùvodù celou záležitost umlèet, poskytujeme vám proto tyto informace a vìøíme, že celou záležitost prošetøíte, tøeba i konfrontací s PhMr. Helenou Petránkovou, která o dr. Frouzové vypovídala, èi s jinými
oèitými svìdky.
Jako zamìstnanci ve zdravotnictví, kteøí vìøí v zásady humanismu a lékaøské etiky, nemùžeme souhlasit s tím, aby osoby, které se pøímo provinily proti Hippokratovu slibu, a podílely se na zloèinech proti lidskosti, pracovaly v našem zdravotnictví. Jejich lidský profil nedává žádnou záruku humánního pøístupu k èlovìku, což je prvním a základním pøedpokladem práce lékaøe vùbec. Tyto osoby nemají vlastnì k výkonu lékaøské èinnosti v podstatì právo, protože se zpronevìøily lékaøskému slibu, a ztrácí tedy oprávnìní užívat nadále diplomu lékaøe stejnì jako ztrácí lékaø, který zanedbáním povinné péèe zpùsobí nenahraditelné škody na zdraví èlovìka.
Lékaø nikdy nesmí plnit pøíkaz, jehož smyslem by byl èin v pøímém protikladu k jeho poslání.
Zamìstnanci OÚNZ Praha-východ

16/6. Dokum. Praha, dne 6. èervna 1968
P.T.
Na Výzvu dokumentaèní komise OV. K-231 pro Prahu 6, jehož jsem èlenem, oznamuji k mému pøípadu (Bouèek, Svoboda a spol.).
Po mém zatèení dne 19. 12. 1948 pøi výsleších na StB v Bartolomìjské è. 10 byl na mì èinìn fyzický i duševní nátlak k pøiznání vìcí, které neodpovídaly pravdì. Referentem (vyšetøovatel) byl vyšší, hubený, èernovlasý muž, asi 25 až 28letý, zvaný mezi námi Petr. Pøi mém popírání viny jsem byl poté konfrontován s hlavním komplicem Jiøím Svobodou (zemøel v r. 1966 na leukemii následkem dlouholeté práce v uranových dolech).
Spatøil jsem ho pøi konfrontaci jako trosku, zbitého a zmuèeného, který se pøiznával i k vìcem, které nikdy neuèinil. Tyto i jiné vìci by mohli dokázat i jiní obžalovaní a odsouzení v naší skupinì, která byla dosti poèetná, jako napø. Jan Lísaø, též èlen K-231 v Praze 7, s nímž bylo zacházeno zrovna tak, aè byl naprosto nevinný. (Dle rozhovoru, který jsem s ním mìl ve spoleèné cele pøed zahájením soudního pøelíèení na Pankráci dne
25. kvìtna 1949, kde jsme byli dne 21. V. 1949 odsouzeni.
P. S.
Toto se netýká mého pøípadu, ale pøípadu vìzeòského lékaøe dr. Sommera v Ruzyni. V Literárních listech probìhla zpráva o vìzeòské lékaøce dr. Prouzové, která byla horší než dr. Sommer. Nejmenuje se Prouzová, ale Frousová a je krajskou internistkou na OÚNZ pro Prahu-východ, Praha 1, nábø. Kyjevské brigády.
S bratrským pozdravem
Antonín VÁNÌ, Farní 23, Praha 6-Smíchov

Jaroslav Chodìra
Lékaøi, poslanci, kati

Klub 231
ústøední výbor
Karlovo nám. 17, Praha 2

Bøvany, 1. 5. 1968
V deníku "Práce" ze dne 24. dubna 1968 byl uveøejnìn èlánek "Justice pøed velkou zkouškou", který podepsal JUDr. Vítìzslav Opìla, pøedseda odvolacího senátu krajského soudu v Praze. Tohoto
Opìlu znám!
V roce 1949 byl prokurátorem Státního soudu, odd. Brno, a když jsem byl souzen, byl také mým žalobcem a choval se takovým zpùsobem, jak se sluší na vìrného a poslušného žáka tehdejší Státní bezpeènosti. Tenkrát jsem také byl neprávem odsouzen, což se po 18 letech ukázalo také tím, že jsem byl rehabilitován.
Vyslovuji svùj podiv nad tím, že tento - tenkrát velmi povìstný a obávaný Opìla zastává nyní takové místo! Odsuzoval tenkrát i tehdy, když vìdìl, že se jedná vlastnì o justièní omyl nebo podvod.
Bylo by dobøe, kdyby bývalá èinnost pana Opìly byla øádnì pøešetøena, a aby mu bylo zabránìno zastávat takovou funkci, jakou zastává nyní. Lidé, kteøí se tak v minulosti provinili, nemohou pøece dále setrvávat v tak dùležitých funkcích.
S pozdravem Jaroslav CHODÌRA, zamìstnanec IGHP, v.p., p.
Lenešice, okr. Louny, t.è. Bøvany

PS. Byl jsem žalován JUDr. Opìlou v r. 1949 podle zákona na ochranu republiky è. 50/23 Sbírky, pro zloèin pøípravy úkladù o republiku.

Dagmar Palátová
Lékaøi, poslanci, kati

K-231 30. dubna 1968
Praha, Karlovo námìstí 17
Mnohokrát již od roku 1963 jsem se pokoušela, aby jeden z tìch, kteøí nespornì nesou velkou èást viny na obludnostech uplynulých dvaceti let, byl alespoò odvolán z dosti významné veøejné funkce poslance na národním výboru v Praze 6. Všechno ale vyznìlo naplano, pøestože tato skuteènost pøímo zneucuje památku nevinnì
odsouzených a popravených, zesmìšòuje volièe a odporuje duchu i liteøe platných zákonù, a tak Vlastimil Volkán, nar. 1921, bytem v Praze 6, v Ruzyni èp. 408, bývalý vyšetøovatel StB, propuštìný "na hodinu" pro nezákonné vyšetøovací metody v listopadu 62, dál reprezentuje, zastupuje obèany 38. volebního obvodu na národním výboru v Praze 6, aèkoli by mìl být nepochybnì postaven pøed soud a odsouzen k tìžkým trestùm. A tak se obracím k vám jako lidem bezprostøednì postiženým zloèiny uplynulého dvacetiletí, se žádostí, abyste se vy sami, vahou svého Klubu, pokusili zjednat spravedlnost v tomto pøípadì. Vždy nìkteøí z vás pøímo na
vlastním tìle i duši jste zažili sadistická týrání V. Volkána, tohoto prohnaného nedoudka, mstivého hrubiána, amorálního podlézavce a šplhavce, v nìmž jakoby bylo ztìlesnìno všechno zlo,
které postihlo naši spoleènost.
Ovìøte si, prosím, a posuïte všechna fakta i dùvodná podezøení, která tu ve zkratce vyslovuji:
V. Volkán byl ve službách ministerstva vnitra patrnì hned od r. 1945, kdy se vrátil z koncentraèního tábora. Nebude asi pravda, že do koncentraèního nacistického tábora se dostal za ilegální komunistickou èinnost, jak sám udával. Obtížnì by se totiž do listopadu 39, kdy byl zatèen, mohl osmnáctiletý mladík, obchodní pøíruèí z malého krámku svých rodièù, vøadit do hnutí odporu otøesené, zdecimované komunistické strany - pravdivìjší bude asi výpovìï usedlíkù ruzyòských, že jen náhodou se pøipletl ke studentským demonstracím, a spolu se studenty byl zatèen a odvezen do Nìmecka. Kde byl vìznìn a s kým byl vìznìn, nevím, jisté však je, že - podle zmínky jednoho z pracovníkù OV KSÈ v Praze 6 v prosinci 66 - byly výpovìdi svìdkù o jeho chování v
koncentraèním táboøe "protichùdné". Domnívám se, že už morální profil V. Volkána z doby jeho vìznìní v koncentraèním táboøe by zasloužil podrobnìjší šetøení, že ani do StB nemìl být nikdy pøijímán.
Ve velkých procesech 50. let zastával V. Volkán funkci vyšetøovatele. Byl to krutý, sadistický vyšetøovatel, obzvl᚝ vynalézavý ve vyhledávání strašných prostøedkù fyzického i psychického muèení vìzòù. Je jisté, že od jeho výslechu odtahovali vìznì zakrvácené, v bezvìdomí, s vážnými zranìními. Nelze vylouèit, že nìkteré vìznì pøímo ubil, nebo že zemøeli na zranìní jím zpùsobená. Patrnì si tak odreagoval i oprávnìné vlastní pocity ménìcennosti. Za provádìní této hanebné èinnosti byl V. Volkán také hmotnì odmìòován a mìl z ní slušný užitek. Dostal napøíklad dlouhodobou rekreaci v Tatrách a byl povyšován - pøi svém minimálním vzdìlání - až do hodnosti kapitána StB: v této hodnosti byl také bezodkladnì propuštìn v pøedveèer XII. sjezdu KSÈ v prosinci 1962 spolu s nìkolika desítkami jiných pøíslušníkù StB, nejprovinilejších zamìstnancù této instituce. Za popírání nezákonností ve vyšetøovatelských praktikách byl potrestán pouze stranicky, dùtkou a výstrahou v roce 1964 pro
klamání strany.
Pøímí svìdkové jeho vyšetøovatelské pùsobnosti, delší dobu jím vyslýcháni: napøíklad dr. E. Goldstücker, profesor Karlovy univerzity, Richard Slánský, docent Univerzity 17. listopadu.
Nepøímé svìdectví mohou podat další osoby Volkánem vyšetøované. Mùže je uvést dr. D. Boèek, pøedseda Nejvyššího soudu, který jako obhájce v rehabilitaèních procesech v roce 1963 se s jménem V. Volkána seznámil.
Je možno dokázat písemnými materiály i svìdeckými výpovìïmi, že i ve funkci poslance užíval mutatis mutandis podobných metod jako vyšetøovatel StB: podával lživé posudky o obèanech svého volebního obvodu s úmyslem je obèansky i hmotnì poškodit, klamal svùj národní výbor i výbor obèanský falešnými informacemi,
pìstoval pøízemní protekcionáøství, neprávem se z titulu své funkce hmotnì obohatil, šíøil kolem sebe atmosféru strachu a nejistoty. Právem lze mít podezøení, že na národním výboru kradl listiny, k nimž mìl jako poslanec pøístup, a že vyrábìl falešné dokumenty, jak se mu to hodilo.
Nepochybná je i jeho vehementní úèast na prosazení stavby nesmyslného velikášského kulturního domu v Ruzyni, pøímo naproti vìznici. Prohospodaøily se tu miliony korun z veøejných prostøedkù (v hrubém zdivu stála tato zbyteèná stavba 4,5 milionù korun, pøi brigádnické práci), nepoèítaje v to zklamání brigádníkù nad zmaøenou prací na stavbì, s níž si teï nikdo neví rady. Zvl᚝ bizardnì absurdnì pùsobilo tehdy Volkánovo
zdùvodnìní této stavby namísto pùvodnì plánovaného pomníku na pamì studentù zastøelených nacisty 17. listopadu v ruzyòských kasárnách - stavba totiž pohltila i peníze z mezinárodních sbírek na pomník studentùm.
Od roku 1963, kdy Volkán na schùzi KSÈ v dubnu 63 v místì bydlištì pøiznal, že byl vyšetøovatelem v procesech, žádám, aby V. Volkán byl alespoò odvolán z funkce poslance: v èervnu ústnì a 19. srpna písemnì jsem podala návrh na jeho odvolání z ONV, a to na adresu ONV nebo OV KSÈ v Praze 6. Když jednání vyznìlo naplano na podzim 63 a V. Volkán mìl znovu kandidovat ve volbách 64, znovu jsem dne 30. øíjna poslala petici na Generální prokuraturu, na OV KSÈ a ONV v Praze 6, aby bylo zabránìno jeho kandidatuøe: nakonec jsem vystoupila i na veøejné schùzi volièù - ale vzali mi slovo a všechno bylo marné, Volkán byl zvolen znovu a poslancuje dodnes. Mìní se však celý politický systém a s ním i lidé ve vedoucích funkcích - a tak jsem v dané vìci znovu napsala na právní komisi ÚV KSÈ (15. 3. 68), na OV KSÈ, znovu na ONV v Praze 6, zatím, kromì potvrzení pøíjmu dopisu a pøíslibu prošetøení vìci ze S.P.B. jsem nedostala odnikud odpovìï.
Vím, že máte mnoho jiných dùležitìjších úkolù i plánù do budoucna, ale myslím, že bez exemplárního vyšetøení pøípadu V. Volkána, v nìmž se obráží v koncentrované podobì všechny zvrácenosti uplynulých dvaceti let, nelze jít vpøed. On a jemu podobní jsou nejvìtší brzdou ve skuteèné humanizaci a demokratizaci naší spoleènosti.
PhDr. Dagmar PALÁTOVÁ, Praha 6, Ruzynì 404, Alej ès. exulantù II.

Pavel Hasterlík
Lékaøi, poslanci, kati

Informace: Konfident a agent provokatér Dr. Vojtìch Erban, bývalý poslanec NS a zástupce gen. tajemníka ès. soc. dem., nyní šéfredaktor nakladatelství Academia.
V usnesení Nejvy. soudu ze 17. 6. 1966 se uvádí, že se nìkteøí èlenové skupiny Vladimír Görner a spol. dostali pod kontrolu Státní bezpeènosti, a že tu jde o prvky provokace. Tato kontrola a provokace byla provádìna prostøednictvím výše uvedeného dr. Vojtìcha Erbana. Z uvedené skupiny jeho èinnosti byli postiženi:
Josef Munzar (mrtev), Šindeláø, Hlaváè, dr. Karel Müller, dr. Zdeòka Müllerová, František Hlinìnský.
Dále jmenovaný zasáhl v pøípadech:
dr. Jan Vyskoèil (zemøel), svìdectví vydá dr. Fr. Tržický,
Jaroslav Pavlán, Ostrava, red. Karel Pospíšil.
V posledních dnech jsou náznaky, že jmenovaný pùsobil pøímo v Ruzyni v dobì výslechu Bohumila Laušmana a že jmenovaný rùznými pøísliby pøimìl Laušmana k výpovìdi provedené na tiskové konferenci, která pak v období voleb byla vysílána rozhlasem.
Z jeho pøíslibu Laušmanovi bylo splnìno propuštìní Laušmanovy manželky a dcery.
Pavel HASTERLÍK, Ph. Z. (neèitelné)

Laušmanùv ze, major Nechanský, byl zatèen r. 1948 a po roce popraven. Laušman byl varován, že se pøipravuje též jeho zatèení, proto se ženou a dcerou chtìl uprchnout. Útìk se však podaøil jen Laušmanovi, jeho žena a dcera byly uvìznìny. Laušman pak pracoval jako hospodáøský znalec v Jugoslávii, odešel však do Salzburgu, aby se pokusil pomoci své rodinì. (Laušmanova žena byla již za války šest let v nacistickém koncentráku). Rakouský obèan vylákal 23. 12. 1953 Laušmana k setkání s dvìma pracovníky ès.
bezpeènosti a Laušman byl unesen z rakouského Salzburgu do Prahy.
Své prohlášení v kvìtnu 1954 uèinil Laušman jedinì vzhledem k slibu ministra vnitra R. Baráka, že po Laušmanovì prohlášení bude jeho žena a dcera i on sám propuštìn z vìzení.
Ve vìznici v Ruzyni dostal Laušman od správy vìznice 8. kvìtna 1963 cigarety, jež byly dle výpovìdi Laušmanova spoluvìznì zøejmì preparovány. Laušman vypil èaj pøinesený z vìzeòské ošetøovny, vykouøil nìkolik cigaret, dostal køeèovitý záchvat, pak upadl do bezvìdomí. Po celou noc mu nebyla poskytnuta žádná lékaøská pomoc. Když nakonec druhého dne, v pìt hodin ráno 9. kvìtna 1963, na celu pøišel lékaø, konstatoval jen smrt "v dùsledku srdeèní záduchy". Tyto a další podezøelé okolnosti Laušmanovy smrti nebyly v ÈSSR dosud prošetøeny.
Laušmanùv pøípad zùstává i nadále jedním z nejotøesnìjších z celého komplexu politických procesù a vražd v Èeskoslovensku, zvláštì pøièteme-li též tragický osud celé jeho rodiny.

Josef Novák
Lékaøi, poslanci, kati

Z Á P I S
Dostavil se pan Josef NOVÁK, bytem Praha 2, Londýnská 25, za tím úèelem, aby nám sdìlil, že:
Stanislav Bartoš, døíve prezident krajského soudu v Chrudimi, o kterém se prohlašovalo, že se v r. 1951 zastøelil, objevil se nyní u mìstského soudu v Praze, na Kar. nám., è. dv. 121, jako mìstský soudce. Dotyèný byl znám jako surový èlovìk, který se pøi výsleších dopouštìl nejhrubšího násilí. S ním fungovali pøi výsleších ještì Budkovský, Verich (zemøel), jeho žena (mrtva), Tomíška, Horák, øed. nem. pojišovny, strž. Vošmík, Teplý a bøí
Valentové.
Tito všichni si vždy udìlali takový mejdan, a když jejich extase dostoupila vrcholu po požití alkoholu, volali si jednotlivé vyšetøované, které mezitím shromáždili na chodbì, a týrali je až do bezvìdomí.
Kdyby bylo tøeba bližších informací, jsou k dispozici u soudu v Chrudimi - vypovìdìt mohou m.j. p. Novák, uèitelka Vlková aj.
Jak je možné, že takovíto lidé ještì slouží u soudù?
Praha, 13. 5. 1968
NOVÁK J.

Radim Rayman
Lékaøi, poslanci, kati

Vážení pøátelé!
Hlásím se do Vašich øad! Myslím, že Vám budu k nìèemu dobrý. Byl jsem šest let zástupce šéflékaøe justièní služby dr. Oldøicha Navary. Asistoval jsem u øady poprav a znám øadu justièních vražd. Pak jsem byl 5 let politickým vìznìm. Byl na mne poslán advokát, agent provokatér, JUDr. Antonín Hübsman, Praha 2, Štìpánská ul. 29. Pøedstíral, že spisuje dìjiny Pankráce, a já mu dovolil nahlédnout do mých záznamù. Musil mne dostat do
kriminálu, aby to vše mohlo být zabaveno.
Sedìl jsem také v Kartouzích na 3. oddìlení s našimi pøedními politickými vìzni.
Pošlete mnì prosím pøihlášku a složenku. Jsem dosud v aktivní službì. Ozdravit naši justici bylo vždy mým cílem. Vidìl jsem ji ze dvou perspektiv. Zeshora dolù jako šéf, a zezdola nahoru jako politický vìzeò.
Srdeènì zdraví
MUDr. Radim RAYMAN, Liblín I., p. P. Kozojedy, okr. Rokycany
2. IV. 1968