PØÍSLUŠNÍCI MINISTERSTVA VNITRA



Komunisté se za padesát let existence naší strany nauèili
bojovat, dovedli k lidem citlivì pøistupovat, získávat je jako
spolubojovníky, jako bratry, ale umìjí také, je-li toho tøeba,
udeøit nepøítele, aby zalezl, kam patøí.
Dr. Gustav Husák

RUDÉ PRÁVO, 10. PROSINCE 1969
TAJEMSTVÍ ATÉNSKÉ ULICE BUBULINAS
Otøesná zpráva zvláštní komise o muèení politických vìzòù v Øecku... Vzrušující svìdectví o muèení, s nímž se režim vypoøádává se svými politickými odpùrci, objevilo se v britském listu Sunday Times. Jde o zveøejnìní èásti tajného dokumentu, který pøipravila pro Evropskou radu její zvláštní komise pro lidská práva. Na 1200 stránkách tohoto otøesného dokumentu zabývajícího se pøípady 213 øeckých politických vìzòù støídají se dùkazy, prohlášení, pøiznání, svìdectví o metodách, jimiž se pokouší aténská junta zbavit se všech, kdo nepovažuje její vojenský puè z dubna 1967 za "spásonosný èin"...
Athénská ulice Bubulinas s povìstnou serií vìznic  -  soudì podle øady svìdectví ze správy komise otištìných na celé stranì listu Sunday Times - je zøejmì "aténskou peèkárnou", kde se fašistický režim vypoøádává "železnou pìstí" se svými odpùrci. Život 213 vìzòù, s nimiž se komisi podaøilo vejít ve styk, je vyplnìn otøesnými výslechy a muèením. Bití do chodidel gumovými pendreky a ocelovými pruty patøí prý mezi nejoblíbenìjší
"pøesvìdèovací" metodu, které nejsou ušetøeny ani tìhotné vìzeòkynì.
Tìlesným muèením vìzòù se zabývají a podílejí se na nìm i nìkteøí významní èinitelé aténské policejní mašinérie. Komise svìdecky zjistila, že se ho s oblibou zúèastní napøíklad i øecký ministr bezpeènosti Joanis Laudas. "Pìt lidí pøišlo dosud o život ve vìznicích aténské ulice Bubulinas", tvrdí se v závìru zprávy
komise.
Co k tomu dodat? Policejní metody fašismu, rasismu a k nim inklinujících režimù jsou na celém svìtì stejné. Proto nemohla být zjištìní komise jiná, než právì taková, jaká jsou. Neodhalila v podstatì nic, co by už nebylo svìtu známo z análù nacistického gestapa, hitlerovských SS oddílù, francouzských paras v Alžíru, a
nyní amerických "zelených baretù" ve Vietnamu.
Fašistická a rasistická soldateska má všude stejnou tváø.

Vladimír Plodek
Pøíslušníci

Vladimír PLODEK, nar. 1. 5. 1895, bytem v Bojkovicích è. 421,
okr. Uh. Hradištì

Vladimír PLODEK podává toto svìdectví o vyšetøovacích metodách StB v Brnì,   se sídlem na Orlí ulici.
Byl jsem zatèen dne 22. 12. 1949 v 18 hodin, a to tímto zpùsobem: Pøijeli 3 neznámí muži osobním autem z Uh. Hradištì, vydávali se, že jsou od silnièní správy, a požádali mne, abych je zavedl k zahradníkovi Janèáøovi v Bojkovicích. Když jsme nasedli do auta, nasadili mi pouta a øekli mi, že mne zatýkají. Odvezli mne do Uh.
Hradištì. Ráno pak do Brna, na Pøíèní ulici, kde se mnou sepsali zatykaè a pøedali mì na Orlí. Byl jsem uvìznìn v místnosti 3x2 m, se tøemi postelemi a poèet vìzòù se pohyboval od 9 do 12 mužù. Pamatuji se z nich pouze na dìkana fakulty v Brnì, dr. prof. Josefa Gruòu a na Augustina Krejèiøíka z Brna, narozeného v Bojkovicích. Byl jsem vyšetøován s øetízky na rukou na Pøíèní, byl jsem bit po hlavì, a když jsem nechtìl mluvit, musel jsem si
svléknout kalhoty a zout boty, lehnout na zem, dát nohy na stolièku a byl jsem bit hadicemi pøes zadek a další mì bil pøes chodidla nohou, ètvrtý pøíslušník StB byl u psacího stroje. Tato místnost byla asi ve 3. poschodí, s okny do dvora, pøièemž bylo velmi silnì puštìno rádio, aby nebyl slyšet køik ven. Toto se opakovalo po 3 výslechy, takže jsem mìl zadek úplnì rozsekaný, chodidla též, a na hlavì samou bouli. Po návratu do cely mì
spoluvìzòové ošetøovali. Nìkdy mnì pøíslušníci StB zavázali oèi ruèníkem, vodili po chodbách a stavìli ke stìnì oblièejem a bili mì do hlavy tak, že na levé ucho nedoslýchám a sedací kosti mne bolí tak, že nemohu vydržet sedìt.
Na Orlí jsme vidìli hrozné scény. Obyèejnì v noci pøivezli v autì, a dokonce i v noèním prádle svázaného a na dvoøe ho bili a mìli z toho radost. Bití provádìli vìtšinou hadicemi. Poznal jsem jednoho z pøíslušníkù StB, kteøí toto bití provádìli. Byl to Josef Valíèek ze Záhorovic, okres Uh. Hradištì, dosud pùsobí v Brnì. Sestra zmínìného Valíèka pøi jedné pøíležitosti øekla mé manželce, že se nechci pøiznat, ale že se pøiznám.
26. 4. 1968
Vladimír PLODEK

Alois Hnilica
Pøíslušníci

Dokumentaèní
HNILICA Alois, nar. 19. 12. 1911 v Uh. Brodì, okr. Uh. Hradištì,
dìlník, bytem v Uh. Brodì, tø. Rudé armády 1180, uvádí:
"Pocházím z dìlnické rodiny, bylo nás 9 dìtí, otec byl dìlník, váleèný invalida, matka dìlnice. V roce 1935 jsem se oženil s dìlnicí s vrozenou tìlesnou vadou. Pracoval jsem nahodile u vícero stavebních podnikù. V roce 1949 jsem nastoupil jako domovník na sokolovnì v Uh. Brodì a jako takový jsem souèasnì pracoval jako zøízenec stát. kina "OKO". A zde jsem byl také zatèen, údajnì pro protistátní èinnost.
V kinì "OKO" byl toho èasu zamìstnán jako biletáø Jiøí Stojan, studující v Uh. Brodì, který si takovým zpùsobem vydìlával na studie. V roce 1951 dostudoval, složil maturitu, chtìje studovat vysokou školu, ale nebyl pøipuštìn. Na moji otázku, proè nebyl pøipuštìn k dalšímu studiu, ozmámil mi, že proto, že prý øekl
studentùm, aby nechodili do kina, že tam hrají ruskou volovinu.
Dne 24. 6. 1951 pøišel za mnou soudruh Øehoø Navrátil a pravil, že jej povìøila strana (KSÈ), která ode mne požaduje, abych dosvìdèil na Jiøího Stojana, že øekl studentùm, aby nechodili do kina, že hrají ruskou volovinu. Když jsem pak soudruhovi odpovìdìl, že nìco podobného nemohu dokazovat, že jsem to od Stojana neslyšel, a že nic blíže mi o tom není známo, a poukázal Navrátilovi na ty studenty, kterým to Stojan údajnì mìl øíci, že
jistì ještì žijí, tu s. Navrátil opìt zdùraznil, že ho strana KSÈ povìøila, aby mi vyøídil, že chci-li žít v klidu se svou rodinou na sokolovnì, že musím udìlat to, co ode mne strana žádá, t.j. usvìdèení Stojana, dále co budu vidìt nebo slyšet na sokolovnì, že toto musím ihned hlásit na sekretariátì KSÈ v Uh. Brodì. Navrátilovi jsem odpovìdìl, že gestapáka nikomu dìlat nebudu, že mne k tomu nikdo nedonutí. Na to soudruh Navrátil odpovìdìl, že mi už strana pomùže. Krátce nato se stalo toto:
Dne 31. èervence 1951 v noci, ve 3 hod. k ránu, pøišlo do mého bytu 5 pøíslušníkù StB se samopaly v rukách, tázali se mne, kde jsou uschovány zbranì a letáky. Když jsem - jsa velice pøekvapen - jim odpovìdìl, že o nièem nevím, že žádných zbraní a letákù nemám, a ani jsem nemìl, byla jimi provedena v mém bytì dùkladná
prohlídka, pøi níž se samozøejmì nic nenašlo. Byl jsem však zatèen a ihned odveden. Tøetího dne po mém zatèení jsem byl vzat k výslechu na StB v Uh. Hradišti (tam v té dobì sloužil jako vyšerøovatel StB Alois Grebeníèek, otec polistopadového pøedsedy komunistické strany druhé poloviny 90. let - pozn. NN). Vyšetøujícím byl pøíslušník StB Miloš Holub, který mi kladl otázku, jak prý to bylo s tím gestapákem, a jak jsem to myslel, když jsem tak odpovìdìl, s. Holub mi øekl, že když nebudu mluvit pravdu, kde jsme jako straníci èeských socialistù ukryli zbranì, že ze mne toho gestapáka vytluèe. Když jak jsem mu odpovìdìl podle pravdy, že o
žádných zbraních nevím, Holub zavolal ètyøi pøíslušníky v civilu, kteøí mne pak na jeho pokyn zaèali hroznì mlátit, trefovali se do mne jeden pøes druhého a já, jsa hroznì zbit, jsem padal na zem. Polévali mne pak vodou, a když jsem se vzpamatoval, tak mne položili na lavici bøichem dolù, jeden z pøíslušníkù StB si mnì sedl na záda, druhý mi zul papuèe a na holá chodidla mì tloukl tak dlouho, až jsem opìt omdlel bolestí. Když jsem se
vzpamatoval, byl jsem již na cele, vedle mne pak stál Holub, kopl do mne a naøídil mi, abych povstal. Bolestí jsem na nohách státi nemohl. Holub mne chytil pod krk, pøimáèkl mne ke zdi a køièel na mne: "Ty svinì, teï budeš tak dlouho chodit, ve dne v noci, až si vzpomeneš na zbranì a všechno doznáš!" Tak jsem chodil 3 dny a 2 noci, o hladu a bez vody. Na tøetí noc mne opìt vzali k výslechu, byli tam pøítomni 3 pøíslušníci, a zase mne zaèali bít. Po chvíli pøišel Holub, zarazil bití a poslal ty, kteøí mne mlátili, pryè a domlouval mi, naè je mnì to, že se nechám tak bít. Radìji abych povolil a udìlal to, co po mnì chtìjí, a že když to udìlám, že budu ihned propuštìn. Žádal po mnì, abych pomohl usvìdèit èleny strany Èeských socialistù z toho, že jim letadlo shodilo zbranì a že oni (èeští socialisté) tyto zbranì odváželi a uschovávali, a že jak usvìdèím a pomohu odstranit tu brodskou inteligenci, ihned budu propuštìn, že jako dìlník a èlovìk pocházející z devíti dìtí jsem zavázán jim pomáhat, že už jsem se v životì nadøel dost, a teï bych mìl pøíležitost se míti dobøe a s nimi lehce žít.
Odpovìdìl jsem, že takovou vìc nikdy dìlat nebudu, a pokud budu mít ty dvì zdravé ruce, že se uživím i bez toho tzv. lehkého života. Ale tím jsem prohrál: Holub zavolal ty tøi pøíslušníky StB nazpìt (tytéž, kteøí mì bili) a pravil, že mi dával poslední pøíležitost, že jsem ji však nepøijal a že nyní dokáží, že si nebudu zakládat na svých zdravých rukách. Výslovnì pak uvedl: "a tu pomoc si už na vás vytluèem, protože vám už nic jiného nezbývá, než s námi spolupracovat, nebo zdechnout v kriminále, protože toho o nás již mnoho víte!" Když jsem pak pøes tuto
pohrùžku nepovolil, zaèli mne opìt bíti a týrat a vyhrožovat, že mi dají provaz, a nyní jsem již nebyl dìlník, ani èlovìk, nyní mne již jen nazývali žebrákem a jedním z devíti zkurvencù, který mìl stejnì zdechlé socialistické rodièe, kteøí prý mì tak vychovali. Když pak se bitím tak unavili, a já nebyl schopen se již pohybovat, odtáhli mì ztýraného a krví zalitého na celu. Tam mi dali umyvadlo s vodou, s rozkazem, abych se umyl. Nebyl jsem toho schopen, nebo jsem mìl od nich tak dobité ruce a tak je mìl oteklé, že jsem do nich nic nemohl vzít. Byl proto zavolán "chodbaø" a ten mì umyl. Dva dny jsem nemohl do rukou nic vzít, ani se najíst, ani napít. Mìl jsem horeèku, trpìl žízní, voda byla v umyvadle na zemi. Klekl jsem si tedy na kolena, pak jsem si lehl na bøicho, a tak jsem se napil vody z toho umyvadla. Když jsem tak pil, okénkem ve dveøích se na mne díval soudruh Holub,
pøíslušník StB, smál se a volal na službu konajícího pøíslušníka, aby se šel podívat, jak pes chláme vodu, že mne už nauèil po psovsky pít a žrát, a nepovolím-li, že mne ještì nauèí po psovsky zem lízat pøed komunisty. V onu noc pøíslušník konající službu pøed mou celou dovedl ke mnì lékaøe, že se již na to nemùže dívat, jak se trápím, aby mi lékaø ošetøil rány a dal mi tabletky proti horeèce, což se stalo. Také mi lékaø naøídil, že musím ležet.
Ráno pøišel na celu opìt soudruh Holub, chytil mne pod krk, postavil mne na nohy, tøepal se mnou a vyhrožoval: "Ty žebráku, buï povolíš, a pùjdeš do nemocnice, nebo tady zdechneš." Vzal mne opìt k výslechu a znovu nutil, abych usvìdèoval druhé. Øekl jsem mu na to, aby mi øekl, z èeho jsem obviòován, že mu to již podepíši, ale druhé usvìdèovat nebudu. Tehdy mnì to již bylo zcela jedno, jaké pøiznání o sobì podepíši, nebo jsem byl hroznì ztýrán, a pamatuji se, že jsem Holubovi øekl, že je mnì to již jedno, i když proto dostanu provaz, ale druhé pøesto usvìdèovat nebudu, ponìvadž jsem skuteènì o žádných trestných èinech nevìdìl. To Holuba opìt rozbìsnilo tak, že vzal ze stolu provaz, hodil mi ho na krk a zaèal mnou smýkat po místnosti. Pak mne posadil na lavici, pravil, že mnì posílá listinu k podpisu rozvodu, a když jsem tuto listinu nepodepsal, tu Holub øekl: "Vy
kurvy, vy si vìøíte, a ty, žebráku, víš, že ta tvoje kurva se s Tebou nedá rozvést, ona chce jenom vrátit muže, však my jí vrátíme, zdechne hlady venku, a ty v kriminále!" Když se mnou nièeho nepoøídil, tak mne dokopal, a nechal mne vléci za nohy chodbou na celu, to mne tehdy vlekl pøíslušník StB Jakub Beòa (dnes bytem v Popovicích, okr. Uh. Hradištì, zamìstnán v podniku "LET" Kunovice).                                                      Bili a týrali mne tito pøíslušníci StB:
František Martiòák, bytem v Nivnici, okr. Uh. Hradištì, zamìstnán ve Slováckých strojírnách v Uh. Brodì,  Václav Vrága, pùvodem z Havøic u Uh. Brodu, bytem v Brnì,                                                      pøíslušník StB Hanke.
Zmínìný vyšetøovatel StB Miloš Holub dnes je údajnì kapitánem StB a v posledních létech sloužil údajnì v Brnì, v Ostravì, v Gottwaldovì.
Alois HNILICA

(Dodatek k pøedchozímu dokumentu)
Dne 12. kvìtna 1968
Ústøednímu výboru K-231
Praha 2, Karlovo nám. 17
Dokumentaèní komisi

Bratøi,
na základì Vašich dispozic, které jsme dnes obdrželi, a které se týkají odesílání pøíslušných dokladù ve dvou kopiích, odesíláme Vám tímto chybìjící duplikáty k è.j.: V 3/68, 8/68 A, HM/68.
Mezitím se nám podaøilo zjistit následující údaje o pøíslušnících StB, kteøí figurují v pøiložených dokumentech:
Josef Valíèek, Brno, Merhautova 18
Václav Vrága, kpt. Mv., Brno-Bohunice, Sbor nápravné výchovy
Karel Hanke, Uherský Brod, okres Uherské Hradištì
S pozdravem
Prozatímní okresní výbor K-231
v Uh. Hradišti

Josef Jurák
Pøíslušníci

Josef JURÁK, nar. 22. 6. 1901
bytem v Havøicích è. 274
okres Uh. Hradištì

Josef JURÁK podává toto svìdectví o vyšetøovacích metodách StB                             v Uherském Hradišti.
Byl jsem zatèen v èervenci roku 1951. Vyšetøoval mì tenkrát pøíslušník StB Miloš Holub. Nejprve mì nechal asi hodinu pod studenou sprchou a na to mì odvedl na celu, kde byly tøi slamníky na sobì. Když jsem na jeho dotazy odpovídal, že nic nevím, zavolal dva další pøíslušníky, povalili mì na slamníky tak, že jsem byl oblièejem dolù, a svázali mnì ruce za zády. Na to uvedení pomocníci odešli a Holub mì zaèal bít po bosých chodidlech káblem o prùmìru asi 3 cm. Po chvilce bití jsem se pøevrátil na bok, protože jsem již od bolesti nemohl vydržet, a øekl jsem mu, jestli se nestydí bít èlovìka v letech jeho táty. Bylo mi tenkrát padesát let. Holub zastavil bití, prohlásil, že dìlá v zájmu dìlnické tøídy. Zavedl mì pak na celu, v níž jsem musel po rozbolavìlých chodidlech chodit celou noc.
Sepsáno dne 8. 5. 1968.
JURÁK Josef

Vladislav Dítko
Pøíslušníci

Vladislav DÍTKO, Dolní Nìmèí è. 44, okr. Uh. Hradištì
Vladimír DÍTKO - vypovídá o pomìrech ve vìznici StB v Uh. Hradišti toto:                        Byl jsem vìznìn v Uh. Hradišti od 9. 3. 1956 do záøí 1956. Na samotce jsem onemocnìl a žádal pøíslušníka o
lékaøské ošetøení.                                                                                                                                                         Místo lékaøe pøišel pøíslušník StB Machálek z Hluku, okr. Uh. Hradištì, a když jsem jej požádal o lékaøe, oboøil se na mì slovy: Zdechni, máme tu máry, však tì vytáhneme !
Když jsem to pozdìji øíkal mezi vìzni, vyprávìli mi, že stejným zpùsobem odmítl léèit jistého Poláška Josefa z Blatnièky, okres Hodonín, který po 3 dnech ve velkých bolestech zemøel.
Sám jsem byl svìdkem pøípadu, kdy jistému sedlákovi z Hulína byla odmítnuta lékaøská péèe, tøebaže byl ve znaènì zbìdovaném stavu a nechali ho trápit, až zemøel. Kolik tìchto životù mìl na svìdomí Machálek, který rozhodoval o lékaøském ošetøení místo lékaøe?                                                                  2. 5. 1968.
Vladislav DÍTKO

Otakar Jelínek
Pøíslušníci

JELÍNEK Otakar, nar. 20. 6. 1912, Šumperk, Langrova 39
JELÍNEK Otakar (podává následující svìdectví o surovém zacházení vyšetøovatele StB Vyšénky, který údajnì pochází z Babic-Huštìnovic):
Do vyšetøovací vazby jsem byl vzat 21. 9. 1949 do Uh. Hradištì. U výslechu na mì napøáhl ruku a já jsem mu v tom chtìl zabránit. Tu mì zezadu uchopili za ruce 2 uniformovaní pøíslušníci StB, stáhli mi je za záda a vyšetøovatel Vyšénka mì udeøil svazkem klíèù do tváøe. Touto ranou mi vyrazil 6 zubù a zásahem do levého ucha poškodil mi sluchové ústrojí tak, že dodnes na toto ucho neslyším.
Na cele na samotkách jsem byl v té dobì s Františkem Jordánkem z Èejkovic.
(Svìdek dále uvádí o pomìrech na oddìlení StB v Uh. Hradišti toto:
Jednoho dne pøi mytí podlahy vstoupil na celu pøíslušník StB, který mìl svìtlé vlasy. Uvidìl, že mám na ruce zlaté hodinky se stopkami, a ihned mi je zabavil. Pozdìji jsem se dozvìdìl, že mi byl stejným zpùsobem zabaven motocykl Jawa 250 pérák.
Pøed zatèením jsem vážil 93 kg a po odchodu z vyšetøovací vazby v Uh. Hradišti jsem vážil 57 kg.
Tento doklad byl poøízen z dopisu Otakara Jelínka ze dne 22. 4. 1968 adresovaného Klubu 231 v Uh. Hradišti.
Prozatímní výbor K-231 v Uh. Hradišti
za Jiøí KØIVÁNEK, tajemník.

Vysvìtlivka: Machálek Antonín, bývalý pøíslušník StB v Uh. Hradišti, dnes zamìstnanec Pily v Hluku, bytem Hluk, okres Uh. Hradištì (pozn. editorù).

RUDÉ PRÁVO, 24. ÈERVENCE 1969
NÁPRAVA KØIVD MINULOSTI POKRAÈUJE
... Z rùzných pohovorù  -  øekl ministr spravedlnosti ÈSR dr. V. Hrabal - se dá usuzovat, že nìkteøí odsouzení nevìøí v možnost zmìny pùvodního rozhodnutí, jiní se nechtìjí znovu vracet k událostem, které pro nì znamenaly hluboké narušení jejich životního rytmu, a znaèná èást uznává oprávnìnost pùvodního
odsouzení.
V diskusi èlenové komise pøedsednictva FS a zástupci soudních orgánù a prokuratury poukázali na nìkteré obtíže pøi soudních rehabilitacích. Jedná se pøevážnì o zdlouhavé a pracné kompletování trestních spisù, o soustøedìní potøebné dokumentace, došetøování pøípadù vyžadování mnohdy složitých znaleckých posudkù a provádìní doplòujících výslechù svìdkù a odsouzených vyšetøovacích, zejména operativnì pátracích Svazkù osob. Nadále trvají i nìkteré obtíže pøi obstarávání vyšetøovacích, zejména operativnì pátracích Svazkù ministerstva vnitra. Rehabilitaèní senáty se setkávají s obtížemi pøi vyžadování materiálù od složek
ministerstva vnitra, zejména v Severomoravském a Støedoèeském kraji, Praze a na východním Slovensku.
Ve zprávì generálního prokurátora se uvádí mj., že se pøi soudních rehabilitacích vyskytují i potíže pøi výsleších
vyšetøovatelù Státní bezpeènosti, zejména tìch, kteøí jsou dosud ve funkcích. Jsou i pøípady, že pøíslušníci StB odmítli vypovídat.

Josef Kmínek
Pøíslušníci

Šternberk, 31. 5. 1968

KMÍNEK Josef, nar. 19. 3. 1907 v Týneèku u Olomouce, jako syn sladovnického dìlníka.
Bylo nás dvanáct dìtí, dva zemøeli a deset dalších nás žilo donedávna. V roce 1915 nám otec padl ve svìtové válce, matka pracovala u rolníka, aby nás uživila, od útlého mládí jsme všechny dìti byli nuceny pracovat, pomáhat matce pøi malém hospodáøství a uèit se samostatnosti na každém kroku. Po obecné škole jsem navštìvoval dvì tøídy reálky a pro nedostatek prostøedkù jsem studie opustil a šel se uèit øemeslu øezník a
uzenáø. Jako tovaryš jsem pracoval v Ostravì, Brnì, v Praze, v Olomouci. V r. 1927 jsem odbýval vojenskou službu u 6. jezd. pluku v Brnì. Po vojenské povinnosti jsem se osamostatnil z vlastních ušetøených prostøedkù. Ovládal jsem øemeslo vždy s úspìchem. Po osamostatnìní jsem se oženil s mojí manželkou Boženou a narodila se nám dcera v roce 1938 - Eva. Po celou dobu protektorátu jsem pracoval ilegálnì v KSÈ stranì. Po osvobození jsem pracoval samostatnì jako nájemce nádražní restaurace ve Valšovì. Pøestože akèní výbor ÈSD mi dal ten nejlepší posudek, musel jsem tuto živnost opustit v dubnu 1948 a nastìhovat se do našeho domu ve Šternberku u Olomouce. Tam jsem byl zamìstnán až do doby zatèení, tj. r. 1950. A zvolen ze 120 zamìstnancù pøedsedou závodního výboru ROH. Jen sedm zamìstnancù mì nevolilo.
Dne 19. srpna 1950 v 8 hodin ráno jsem byl zatèen StB pro domnìlou vojenskou špionáž v Olomouci a jeden rok v Praze na Pankráci. V této dobì v Olomouci jsem byl podroben 34 krutým výslechùm, pøi nichž jsem jen dvakrát nebyl týrán. Bylo na mnì doslova vytloukáno jakékoliv doznání z nìjakého protistátního èinu, napøíklad, kde mám tu vysílaèku, která prý se u mì našla (nic se nenašlo), a hlavnì kde mám schované peníze a zlato. Vmalé místnosti ve sklepì nás bylo nìkdy i tøicet, nemohli jsme ani ležet, ani stát, velký zápach, chodilo se tam na stranu a bìhem krátké doby se jen vrhlo místo jídla. Asi tøetí den po mém zatèení jsem byl vyveden ze sklepa, kde jsem byl vìznìn, oèi mnì zavázali hadrem a byl jsem pøeveden pøed vyšetøujícího StB.
Kázal, abych se postavil pøed dvì skøínì èervenì natøené, odvázal mi oèi, sedl si za stùl a ptal se mì, jakého jsem náboženského vyznání, odpovìdìl jsem, že øímský katolík, to jsem však nedoøekl, zezadu jsem dostal takové rány, že jsem lítal z jedné strany na druhou, a zdálo se mi, že se nedotýkám zemì a že létám v povìtøí, to trvalo dosti dlouhou dobu, pak to pøestalo, stálo okolo mì asi šest StB, øvali na mì, doznej se, ty kurvo kostelní,
jak se nedoznáš, tak tì zde stejnì umlátíme a stejnì zdechneš, mlátili mì ze všech stran, kopali, dusili, škrtili, hlavou mì tloukli o zeï a stále jsem nevìdìl, co se to se mnou dìje, a probral jsem se z bezvìdomí s hlavou ve studené vodì. Podotýkám, že pøed tím jsem vùbec vyslýchán nebyl, a ani jsem nevìdìl, proè vlastnì jsem zatèen, a oni chtìli, abych se doznal, k èemu ? Nejstrašnìjší muèení mi bylo pøipraveno rok po mém zatèení. 8.
srpna 1951 pøišel si pro mne právì pøed dvanáctou hodinou do cely vyšetøující Drapina (Franta). Hladem a neustálými surovými výslechy v dobì pøedchozí jsem se sotva držel na nohou a jen s velkou námahou jsem se mohl pohybovat. Drapina mì žïoucháním pobízel k rychlejší chùzi, na StB mì žádal, abych udìlal sto døepù, postavil mì do kouta hlavou obrácenou ke zdi a žádal, abych zvedl ruce nahoru. Potil jsem se slabostí a vyèerpáním, ruce nahoru jsem zvednout nemohl a døepy jsem též odmítl dìlati. Dva StB mi zvedli ruce nahoru, a jak mi padaly dolù, tak mi do nich tloukli, až kùže na rukou zèervenala a maso, pokud tam
nìjaké bylo, zvodnatìlo a z rukou kapala voda. Drapina nato, abych se pøiznal, tloukl pìstí na stùl a øekl, že od jeho stolu ještì nikdo neodešel, co by i vraždu na sebe nepodepsal. Drapina vytáhl spisy ze stolu, øekl, že jsem se ke všemu doznal, a že dneska to jen podepíši, a tím budu mít pokoj. Já jsem øekl Drapinovi, že mu nic nepodepíši, že jsem se nièeho nedopustil, ani jsem se nemìl z èeho doznat, a na to vezme jed, že já to
nepodepíši. Pøišel k tomu i náèelník Housírek a øekl: Už to ta kurva podepsala ? A obutými boty mnì skákal na nahé prsty u nohou a nìkolikrát mì uhodil do tváøe a øekl, dnes, ty kurvo, podepíšeš i vraždu na sebe, což nikdy neuèinils, ale podepíšeš, a znova mnì skákal po nohou a zase mì nìkolikrát uhodil do tváøe. Drapina
Housírkovi øekl, že se mnou nemùže nic spravit a že se diví, jak jsou ti králikáøi tvrdí, že na nì nic neplatí. Tento muèitelský výslech trval do 22 hodiny. Tehdy Drapina výslech pøerušil, všichni odešli, ostal tam jen jeden StB a stále mì pøemlouval, abych to podepsal, "že tìch dvacet let si odsedím hladko, a když ne, tak o takovém pekle, co na mì èeká, se nezdálo ani èertùm v pekle". Zároveò mi øekl, že se u mì našla vysílaèka, abych øekl, od koho ji mám (nic se nenašlo). Jak to nepodepíšeš, stejnì z tebe bude žebrák a stejnì zde zùstaneš, tak to podepiš. Vše jsem odmítil, odevzdal jsem se do vùle boží a øekl jsem si, že za pravdu je nutno bojovat, se obìtovat, i vlastní život dát, co bych to byl za èlovìka, který by hned pod knutou zloèincù podlehl, jsem pøece èlovìk, mám svobodnou vùli, jak bych vypadal pøed bohem, a pøed vlastním dìckem se zachoval jako ramenáè a zbabìlec, vím, že takových je mnoho, avšak já jsem mezi takové nikdy nepatøil, i národ musí mít muže s èistým a jasným èelem, a já to mám vždy na zøeteli, a vidím proto vše jasnì i do budoucna.
Vìøím od svého zrození, že zlo nemá žádného života, to je jen zdánlivé a zaniká vlastním zlem, je to jasné, co svìt svìtem stojí. Jen láska je budoucnost všeho lidstva a dorozumìní, jak není vzdálené. Jen tomu vìøím, nezáleží pøece, jak se která vláda jmenuje, záleží, jak se ke svému národu zachová.
Za chvíli pøišel Drapina, za ním náèelník Housírek a další ètyøi StB. Housírek mi zaèal skákat po nohou, ostatní mì tloukli po hlavì a celém tìle, až jsem upadl do bezvìdomí, probral jsem se, Drapina žádal po mnì, abych se napil vody, kterou naøídil donést, voda to nebyla, nebo hodnì perlila a já jsem odmítl se napíti, a proto chtìl mnì tekutinu násilím nalíti do hrdla, já ji však pøevrátil a øekl, že vùbec nemám žízeò, ukázal jim jazyk, že mám
dost slin. Housírek poruèil, aby mì svlékli donaha, zástupce náèelníka donesl brejle, nacpal do nich papír (byly to brejle na svaøování kovù) a za stálých nadávek mi je nasadil na oèi. Housírek strašnì øval a nadával mnì kurev kostelních, a tloukl pìstí na stùl. Postavili mì na koberec, ten ze všech stran ohnuli, a když na jejich pokøik, abych se doznal, jsem stále mlèel. Vše mì bolelo, hlava byla na prasknutí, nemohl jsem si uvìdomit, co se se mnou dìje, zdálo se mi, že lítám v povìtøí, a že se vùbec nedotýkám zemì. Tloukli mì znova, polévali vodou, dva šlehali dùtkami a druzí dva mì tloukli øemeny pøes ledviny. Prožíval jsem strašné bolesti žaludku, mozku a hlavy, jako když mi nìkdo propichuje žaludek velkými jehlami a trhá mozek, oèi jakoby vypichoval tupým pøedmìtem a vytahoval pøes ucho ven. Opìt vyzván, abych podepsal protokol, t.j. co jsem nikdy neuèinil, jsem stále odvolával. Vytáhli na mì pìtistovku žárovku, polévali mì vodou a pøímo mì oslòovali hlavu a èelo, byla to strašná a dìsivá bolest, já jsem vìøil, že již pøichází konec mého života, a tím moje vysvobození, jak pohybovali s ní sem a tam, tak jsem mìl dojem, že mám hlavu rozseknutou na ètyøi kusy a že se mi zavírají a otvírají tyto rozseknuté èásti. Podotýkám, že veškeré zmrzaèení provedl na mnì Housírek osobnì. Mìl jsem dojem, že mi jsou vypichovány oèi tupým pøedmìtem a že mám rozseknutou hlavu na ètyøi kusy, a jak pohyboval tou žárovkou sem a tam, tak se mi zdálo, že se mnì ty ètyøi kusy zcelují, hrùza to byla strašná.
Dva chystali mnì zapíchnout do již ušlapaných nehtù sadu špendlíkù, to však Drapina již nedovolil. Za to mì znovu tloukli po hlavì a celém tìle, až jsem spadl znova do bezvìdomí, pøitom na mì lehli a po promoèených šlapkách mì døevìnými holemi tloukli, až jsem je mìl do nemožnosti zduøelé (oduté), pøièemž mì strašnì bolela hlava, mozek a v uších. Ležel jsem v bezvìdomí ve vodì na zemi, dva, a sice zástupci náèelníka a jeden malý, který se vydával za dìlníka, mì popadli za vlasy, tøásli se mnou a druzí dva mi trhali vousy a vlasy (nebyl jsem nìkolik mìsícù støíhán a holen), což byla pøíprava na to zvìrstvo, co zde uvádím. Na hlavì mi zùstal semtam vlas, kùži jsem mìl úplnì odutou, oblièej celá opuchlina a podlitina, celé tìlo strašnì
dobité. Housírkùv zástupce mi vrazil palce do mandlí, tím jsem se vzpamatoval, jen na nohou držen. Drapina uhodil pìstí na stùl a øekl: Takovou kurvu jsme tu ještì nemìli, ty klerikáøi mají tuhou povahu, já nevím, co jim dává takovou sílu, že pro nì nic neplatí, ze stosedmdesáti tisíci takovou kurvu jsme tu ještì nemìli, chlape jeden, mluv, a mlácení zaèalo nanovo, ze všech stran. Jak jsem ležel na zemi, Housírek mi znovu zaèal skákat po prstech na nohou i na rukou, vše jsem mìl úplnì stržené. Vyzvedli mì z mokrého koberce, Housírek odešel, avšak se ihned vrátil, a zaèal mì fackovat se slovy, podepiš to a pøiznej se, já tì zabiju, a úhozem do tváøe mi vyrazil dva zuby. Drapina skoèil od stolu, kde sedìl, a øídil celou operaci, zaøval na mì, tak ty dacane to nepodepíšeš, dal mnì asi dvanáct facek a vyrazil mnì jeden zub. Potom všichni, až na Drapinu a Housírka, odešli a Drapina mnì od stolu, kde sedìl, hodil spodní kalhoty, abych se oblékl. S velkou námahou se mnì podaøilo postavit aspoò na koleno a obléci svoje spodní kalhoty, Housírek mì kopl zezadu tak prudce, že jsem se motal po místnosti. Drapina zuøivého Housírka vystrèil za dveøe a pomáhal mnì posbírat vlasy, které mnì byly vytrhány, posbíral jsem je a dal jsem si je do kapsy u kalhot. Housírek mi je vytrhl z ruky, takže padly na zem, pøièemž mi Housírek nadával do kurev, sviní a že chci ukázat spluvìzòùm, jak mnì oškubali hlavu a tváø, znovu mì kopl, zaèal po mnì skákat, kopal do mì dál, pøièemž mì kopl tak prudce do lopatky a páteøe, celé tìlo jakoby ochrnulo, vykøikl jsem a padl do mdlob, skákal po mnì, kopal do celého tìla, a Drapina jej znova musel odvléci, volal na mì, co je vám, co se vám stalo, v domnìní, že umírám, odvlekl mì do koupelny, kde na mì pustil studenou vodu a já jsem se probral k vìdomí, píchlo mì však u srdce a znova se skácel a padl k zemi. Na to mì Drapina znova vlekl do místnosti, kde jsem byl vyslýchán a po dohodì s Housírkem mì odvedl do vìznice, napøed však se ozbrojil revolverem a naplnil si celý zásobník. V kobce však uklidili, nechali tam jen židli, na kterou mì posadili, a pøi celonoèním svitu mì hlídal jeden StB, abych si nemohl lehnout, a tak vnitønì vykrvácet. Ráno službu konající StB se mì tak polekal, že práskl dveømi, a trvalo dost dlouho, než se vrátil a ptal se mì, jestli jsem to já, aè mì dobøe znal, vypadal jsem hroznì, ani stínem jsem se nepodobal èlovìku. Po tom všem jsem se hlásil k lékaøi, tam jsem však nebyl puštìn nìkolik mìsícù, až asi za 4 mìsíce, a to na zákrok velitele vìznice. Po celou dobu mì však bolelo, hlava mì bolela k šílenství, svalstvo a celé tìlo, nevidìl jsem na oèi, a sotva trochu slyšel, moèil jsem neustále materii a krev, a ještì déle jak jeden rok byl jsem stále v horeèce. Když jsem se bolestí nemohl již ovládati a žádal kategoricky pøipuštìní k lékaøi, StB, co mìl službu, zavolal Housírka, který pøišel i se svým zástupcem, mnì øekl, Tak ty kurvo, ty toho máš, jak vidím, ještì málo, do korekce s ním. Odvlékli mì do sklepa, staré a uzavøené kobky, svlékli mì donaha, na každém rohu, jak mì vedli, jsem dostal, nedali mi ani vodu, a tak jsem tam byl 48 hodin bez jídla, vody, dýchat se tam ani nedalo, ležel jsem pod prahem dveøí, kde byla malá skulinka a èekal, kdy skonèí mùj život, a tím vše, za tu dobu jsem mìl osm strašných záchvatù. Teprve až asi po 4 mìsících jsem byl puštìn k lékaøi, ten však mì neošetøil, když jsem mu vyložil, jak a co se mi stalo, a øekl, abych pøišel na druhý den, to jsem byl ještì samá podlitina, a vypadal jsem hùøe jak hastrman, t.j. celý zelený, kùže na hlavì odutá a celá hlava krvavá, oèi jak rak èervené. Asi druhý nebo tøetí den jsem zas byl pøemístìn na kobku, kde byli dva vìzni, a to Ludvík Hrnèíø, Jindøich Lehký z
Lanškrouna, a prvý z Prostìjova, oba též dobití, po ètyøech mìsících mì vidìli a neznali mì, Karel Pøedešlý, prokurista fy MORAGRO Brno a Cyril Køížek, fotograf D. Lipová. Ten ve vazbì zahynul, a byli oba strašnì domláceni.
Výsledek mlácení byl:
Mìl jsem polámanou klíèní kost, ramenní kost, vykopnutý obratel páteøe, poškozené levé koleno, oba nárty u nohou polámané, odkopnuté maso na (neèitelné) dodnes nezhojené, nìkolik tìžkých otøesù mozku, nedoslýchám, nìkolik vyražených zubù. Všechny nehty u nohou a rukou utržené, roztrhanou kùži na šlapkách, a když jsem byl zatèen, tak jsem vážil 90 kg, v roce 1950, a když jsem se vrátil v roce 1953, jsem vážil pouhých 48 kilo, celý hrbatý a pokøivený, následkem této strašné vazby na StB.                                                                                                                                                                 Po tomto výslechu mì navštívil prokurátor a ptal se mì, mám-li jaké pøání, znal jsem, co znamená mít pøání, a proto jsem mu øekl, že nemám, on však mi øekl, že mi nese radostnou zprávu, že mì propouští z vazby, protože je prokázané, že jsem nevinen. Øekl jsem mu, že to znamená, že jdu ihned domù, on mi øekl, že u nìj ano, záleží však na StB, avšak že vìøí, že i tam budu propuštìn, to jsem byl ve vazbì asi 18 mìsícù v Olomouci.
Po této 18 mìsíèní vazbì pøišel za mnou vyšetøovatel Drapina a žádal po mì, abych mu podepsal, že bylo se mnou ve vazbì slušnì zacházeno, že na mì nebylo pácháno žádné násilí, že jsem se ke všemu doznal dobrovolnì, a že svého èinu lituji. To jsem odepøel a nièeho jsem nepodepsal, protože bylo vše pravý opak, co po mnì požadoval.
Po návštìvì prokurátora pøišel Housírek, pøemístili mì do jiné cely, zavolali mì k výslechu a znova mì tam strašnì dobili, tak, že jsem se již na nohy nepostavil. Jedné noci nás plný autobus odvezli do Prahy na Pankrác, a tam jsem byl znovu souzen státním soudem, a zase OSVOBOZEN. Prokurátor však vstal, a žádal, abych
byl ponechán ve vazbì, že dùvody sdìlí, a tak utekl zase pomalu rok a se mnou se nic nestalo. V Praze nás nikdo nemlátil, zato tam byl strašný hlad a zvíøeètí StB. Vodu jsme pili ze záchodové mušle a bylo tøeba velké odvahy, než si na to èlovìk ve dvacátém století navykl, byl hlad, neustále horeèka, a tak se pila voda.
Jídlo v Praze bylo strašné, smradlavé kyselé konzervy, že již daleko bylo cítit tento ošklivý zápach, a vzpomenu-li si na to, tak to cítím dodnes. Hladem lidé breèeli a kousali si prsty a cucali svou vlastní krev, hlavnì mladí lidé. Poslední dobu jsem nìkolikrát dennì omdlel hladem, slunce a ani oblohu jsem nevidìl nìkolik mìsícù, zima se mnou tøásla a noví pøírùstkové vypravovali o vedrech, jaká jsou venku, zuby se mnì drkotaly,
kdykoliv jsem je mohl vytáhnout bez bolesti, žil jsem úplnì podvýživou.
Protože Nejvyšší soud stále nepøicházel, tak jsem se hlásil k prokurátorovi. StB mnì však nedovolil se s ním sejíti, a tak jsem zahájil hladovku, a koneènì jsem byl k nìmu puštìn. Ptal jsem se p. prokurátora, proè mì zde drží, když jsem byl již dvakrát osvobozen, byl to starší pán a slíbil mnì, že se pokusí, aby soud byl co nejdøív, a že vìøí, že budu propuštìn. Vše, co zde píši, jak pøedsedovi soudu, tak prokurátorovi, jsem vše øekl, ti zjistili, zdali jsem nepodepsal prohlášení, t.j. jak jsem naznaèil, že se mnou bylo slušnì a. t. d., a ujistili mì, že nemohu být odsouzen.
Nejvyšší soud mì však neprávem odsoudil, ne již za velezradu a špionáž, pouze za to, že jsem z dìlnické rodiny, že jsem se vyuèil, osamostatnil, a tím prý jsem se stal nepøítelem tohoto režimu, a také proto, že jsem vìdìl, že uèitel Pejèoch provozuje ilegální èinnost, a já jej neudal. Že jsem nic nevìdìl, to potvrdil sám Pejèoch u Nejvyššího soudu a slyšelo to nejménì sto svìdkù, kteøí v soudní síni byli, odvolat jsem se již nemohl, a tak do dnešního dne jsem se domáhal práva a vìøím, že v rámci zákona, spravedlnosti, demokracie a lidskosti budu rehabilitován.
Celý mùj pøípad byl již nìkolikrát projednáván a samo ministerstvo vnitra zjistilo, že moje nevina je 100 % prokázána, a samo navrhuje úplnou rehabilitaci, což je dostateèný dùkaz na moji pravdu a oèistu.
KMÍNEK Josef

PROHLÁŠENÍ O VYŠETØOVACÍCH METODÁCH StB V JIHLAVÌ
9/5/68 (Datum psáno rukou)
Po svém zatèení v r. 1952 jsem byl pøevezen do vazby StB v Jihlavì. V okamžiku, kdy mì vedli do vìznice, jsem bil zbit, fackován a kopán za doprovodu nejsprostších nadávek. Nevidìl jsem, kdo mì bil, protože jsem mìl zavázané oèi, jak se u StB praktikovalo, pokud vím, všude. Po nìkolika dnech jsem byl pøedveden k vyšetøujícímu referentovi, který døíve, než mì oslovil, dal mi takovou ránu, až jsem udeøil hlavou o zeï. Polil
mì vodou, a za nìjakou chvíli zaèal s výslechem, lépe øeèeno nadávkami jako: ty kurvo, svinì, kanále, mrzáku, dobytku, paskundo atp. Když jsem odmítl vypovídat, zbil mì znovu, a nìkdy si zavolal na pomoc další osoby. Jednoho dne mì tak zbili, že jsem nabyl vìdomí až v cele, která byla velmi studená a mokrá. Nevidìl jsem nic, protože jsem mìl pøes hlavu natažený jakýsi pytlík ze silného plátna, který byl u krku stažen ocelovým lankem
s malým zámkem, takže jej nebylo možno stáhnout. Každou chvíli se otevøely dveøe a slyšel jsem: "Koukej chodit, lotøe". Takto jsem musel chodit tøi dny a dvì noci, až jsem opìt ztratil vìdomí. Potom mì z této cely odvedli, a pamatuji si jen, že mì vedli po nìjakých døevìných schodech nahoru. Po nìkolika dnech mì opìt k
výslechu pøedvedli. Pøi výslechu mi vyšetøující svítil do oèí velmi silným svìtlem nìjaké zvláštní lampy, a pøitom na mì øval, že z mé snoubenky udìlají kurvu StB. Vyskoèil jsem ze sedátka, ale zapomnìl jsem, že jsem k nìmu pøipoután. Skoèil po mnì a kopal mì tak, až jsem zvracel. Teprve po nìkolika dnech mì odvedli k lékaøi (nevím, byl-li to vìzeò), ale tento lékaø mì nazval simulantem. Když mì od nìho odvedli, "mùj" vyšetøující mì
zbil znovu.
Potom jsem dostal nového vyšetøujícího, o kterém musím øíct, že se mì nikdy ani nedotkl, ale všechno se odehrávalo na oné cele, o které jsem se už zmínil. První dny jsem byl u tohoto referenta pøekvapen velkou slušností a zdvoøilostí, ale brzy jsem poznal, že je to jeho manévr, daleko podlejšího charakteru, než bývalého
vyšetøujícího, protože za tohoto to dìlali druzí. To mi bylo jasné zvláštì tehdy, když po jednom takovém bití mì nutil, abych mu napsal nìjaký dopis o pistoli. Pak mì znovu odvedli po døevìných schodech, znovu jsem dostal pytlík na hlavu a opìt se všechno opakovalo. V naprosto vyèerpaném stavu jsem byl pøeveden k výslechu, a zde mi tímto vyšetøovatelem bylo zakázáno mluvit o Jaroslavu Kloudovi a mladším Prùšovi, a to ani pøed soudem. Byl jsem v takovém stavu, který nelze vylíèit. Potom se odehrála velmi zajímavá vìc, - znovu jsem byl nìkolikrát
zbit a jednoho rána mì nìkam odvezli. Jeli jsme asi tøi hodiny, snad i déle. Podle ruchu a tramvají jsem poznal, že to je velké mìsto. Zastavili a mì zavedli na nìjakou celu. Teprve za nìjakou chvíli jsem poznal zvonky Lorety. Uvìdomil jsem si, kde jsem a co mì èeká. Odpoledne mì pøivedli k výslechu. Kladli mi nepochopitelné otázky, ptali se mì, zda-li vím, kde jsem, a když jsem odpovìdìl, že v Praze, podívali se na sebe a nìco si šeptali. Zaslechl jsem jen "tak do toho a žádný sr..." Jeden z nich zaèal se mnou mluvit velmi pìknì, ale v tom smyslu, že je mì škoda v kriminále, že se mohu mít na svobodì pìknì, ba dokonce výbornì, když budu chtít. (Podotýkám, že na tuto cestu mì pøevlékli do civilu). Potom mi ukazoval fotografie nìjakých lidí, ale na nic se mì neptal. Fotografie schoval a položil pøede mì desky, a pøivedl toho, kdo mì poprvé vyslýchal. Oba zaèali
opakovat, že je škoda, abych sedìl, že se mohu dostat domù. I když jsem vìdìl, co bude ode mì požadováno, zeptal jsem se, co ode mì chtìjí ... Mùj bývalý referent na pokyn druhé osoby vytáhl z desek list a vyzval mì, abych to podepsal. Byla to spolupráce s StB. Když jsem papír roztrhal, zbili mì hrozným zpùsobem, takže
jsem ztratil vìdomí. Procitl jsem až v nemocnièním malém pokoji.
Zažil jsem též vìznìní ve sklepení na Státní bezpeènosti v Jihlavì, pod zemí, kde se celý den i noc svítilo. V rohu cely byla otevøená díra, kde kdysi byla záchodová mísa a kudy tam šel nesnesitelný zápach z kanálù, a kam nám lezly též krysy. Byl jsem tam ve spoleènosti prof. dr. T. Suchomela, Václava Rakušana z Èeské Bìlé a Václava Prùši z Pustého Lhotska, osada Budíkovice u Humpolce, který, jak je mnì známo, byl v r. 1955 zákeønì zastøelen v Leopoldovì. Na vykonávání denních potøeb byl tam plechový hrnec. Jednou, aby nám tam nelezly krysy a nešel ten zápach, dal jsem tento hrnec na rouru a trochu pøitlaèil. Zrezavìlý spodek nádoby se provalil i s fekáliemi a moèovina se rozlila po podlaze, do které ihned zaèala vsakovat, nebo podlaha byla jakási udusaná hlína. Prosil jsem bachaøe, aby mnì dal kus hadru. Po dlouhém zvonìní a žádosti bylo nám milostivì vyhovìno. I sebral jsem veškeré fekálie do hadru a dával to pøímo do té roury, a pak jsem dvì hodiny s rukama od moèoviny žádal znovu o povolení, abych si smìl umýti ruce, které nesnesitelnì pálily. Následek toho byl, že jsem dostal silný zánìt oèí, které mnì natekly, až z nich tekl hnis. Taktéž oboèí a øasy vypadávaly již pøi pouhém dotyku. Prof. dr. Suchomel dostal vøedy na ruce - byly to karbunkly a Rakušan, to byla doslova již jen kostra potažená kùží, na které již nebyl ani lot masa. Dennì jsme se hlásili k lékaøi a koneènì po dlouhých dnech nesnesitelných útrap byli jsme k nìmu odvedeni. Ten nejprve ošetøil dr. Suchomela a bachaø odvádìl ho zase zpìt. Potom jsem pøišel na øadu já a úøední lékaø se pøímo zhrozil, jak vypadám. I øekl jsem mu, aby v zájmu lidskosti pøišel se podívat, v jakém peklu tam jsme, a jestli tam zùstaneme ještì déle, že odtud již nejvyjdem. Ošetøil mì tedy øádnì, vypláchl oèi a dal mnì s sebou mast Tetraform. Slíbil, že se pøijde podívat. Když jsem byl odvedený znovu na celu, øekl jsem jim o mojí rozmluvì s lékaøem. Èekali jsme hodnì dlouho, a
už byly pochybnosti, jestli vùbec pøijde. Koneènì byly slyšet dvojí kroky a doktor vstrèil hlavu do dveøí místnosti, ve které jsme byli. Ihned však praštil dveømi a utekl, nebo tam byl nesnesitelný zápach. Druhý den pak v 10 hod. jsme byli odtud vyvedeni a pøevezeni na krajskou vìznici. (To byl jediný svìtlý bod a myslím, že nám tím onen úøední lékaø zachránil život). Bylo by toho ještì mnoho co øíci. Jak nás doslova preparovali a pøipravovali na pøelíèení, a øíkat jenom to, co oni chtìjí a co naøídí. U soudu pak to byla úplná komedie. O nìjakém hájení nemohla býti ani øeè. Bylo mnì odòato slovo a právníci, pøidìlení ex offo, nemohli tenkráte na obhajobu obžalovaného nic øíci, jen to, co jim pøikázala Státní bezpeènost. Podotýkám, že se používaly takové metody, že nakonec podepsal každý to, co oni chtìli, chtìl-li si zachránit život.
Za to, co jsem zde napsal, plnì zodpovídám, nebo je to jen a jen pravda, a to je jen malý výsek z toho, co jsem prodìlal jen na Státní bezpeènosti v Jihlavì.
Toto byly nejsmutnìjší chvíle v mém životì. Když toto nám dìlali za okupace Nìmci, byli to naši nepøátelé. Když toto dìlá Èech Èechu, je to velmi smutné. Netoužím po odvetì ve smyslu oko za oko, zub za zub, ale nikdy nezapomenu na to, jak tìmito lidmi byla pošlapána nejzákladnìjší lidská práva a snižována dùstojnost èlovìka.
Podpis neèitelný



... Zatèený èlovìk byl v podstatì automaticky pokládán za vinného a bylo již jen záležitostí vyšetøovatelù, aby z nìho "udìlali" pøípad a ten dovedli až k odsouzení. Cílem vyšetøování bylo za každou cenu zlomit vyšetøovaného, dosáhnout od nìho pøiznání, a už se nìèeho dopustil nebo ne. K dosažení takového výsledku byly pøípustné jakékoli metody psychického a fyzického nátlaku, násilí a zvùle. Nejèastìji bylo používáno dlouhodobých výslechù na smìny pøi minimálním oddechu vyšetøovaného v kombinaci s bitím, trýznìním hladem a žízní, zavíráním do temnice, vyvoláváním strachu o osud rodinných pøíslušníkù, rafinovanì režírovanými konfrontacemi s jinými osobami, nasazováním agentù-spoluvìzòù, odposlechy cel atd. ...
Zpráva ÚV KSÈ o politických procesech a rehabilitacích v Èeskoslovensku 1949-68

24. 4. 68
Vážení pøátelé,
chci Vám ušetøiti s hledáním známého dozorce z Jáchymova, soudruha BINKO. Nyní se nachází v Nových Hradech u Vysokého Mýta a pracuje tu jako tajemník MNV. Z Jáchymova utekl pøed hnìvem vìzòù, kteøí ho chtìli zlikvidovat.
Pozdravuji Vás srdeènì.
Karlík (?) Josef

V Luži, 20. 4. 1968
Vážený bratøe, v Zemìdìlských novinách 20. 4. èetl jsem výzvu, aby se pøihlásili a odeslali své adresy býv. vìzòové pol. z tábora "1", nevím, nejedná-li se o tábor "L". Já jsem byl na táboøe "Rovnost 1" a posílám níže svoji adresu.
Byl jsem na "Rovnosti 1" od 20. èervence 1950 do 27. øíjna 1955, tedy po celou pùsobnost sadisty a vraha náèelníka "Paleèka" (správnì Dvoøák), za tu dobu zastøelil a postøelil nìkolik vìzòù a jeho oblíbený zpùsob udeøit vìznì do hlavy koženým váèkem, který mìl na lanku, údajnì to mìly být klíèe, z vlastní zkušenosti bych øekl, že to bylo železo. Pøi nástupu k sèítání mì udeøil na levou stranu pod spánek, narazil lícní kost, a dle zjištìní vìznì, bývalého primáøe z Bratislavy, staèily 3 cm výše, a dnes bych už nemohl Vám psáti dopis.
Bratøi, prosím, máte-li vìdomost, kde se nachází, byl bych velmi rád, kdybyste mnì sdìlili, kde se nachází.
Po odchodu z Rovnosti 1 byl v pankrácké vìznici jako eskortní.
S pøátelským pozdravem
Frant. STEJSKAL



Bonifác Martiòák
Pøíslušníci

Titl.
Dokumentaèní komise Klubu K-231 - br. Rambousek, Praha
Lágr Vojna, Pøíbram

Specialitou tohoto lágru byl podzemní bunkr, ve kterém na prostoøe pøibližnì 3x3 m bylo namaèkáno až 10 vìzòù. Tito byli trestáni pro neplnìní normy, kterou nebylo možno èasto vùbec splnit - nebylo to v lidských silách - anebo pro celkem nepatrná provinìní. Dávky jídla byly sníženy na minimum. Místnost nebyla vùbec vìtrána. Dveøe byly ocelové, stìny a podlaha betonová. Na výkaly jedno vìdro, nestaèilo pojmout nejnutnìjší výmìšky
lidského tìla, které pak tekly po podlaze. Vìtrání nebylo témìø žádné.
Po jednom až dvou mìsících vycházely z tohoto bunkru mátohy, které byly ihned zase zaøazovány do práce, do uranových dolù.
Velitel tohoto lágru byl Vojík. V roce 1956 byl bunkr zasypán a na jeho místo postaven pomník horníka.
Podpis neèitelný



VÌC: SVÌDECTVÍ O NELIDSKÉM ZACHÁZENÍ DOZORCÙ MAŠKA A ŠINDLERA
Skokem z jedoucího auta mezi táborem Oslavany a Zbýšov jsem provedl sólový útìk. Dne 5. 7. 1951. V Levešicích(?) u Kyjova mì na udání Jaroslava ........ zadržela milice. Po vyšetøení jsem byl vrácen na Cejl. Ještì téhož dne jsem byl odveden do nìjaké odlehlé kanceláøe, kde mnì dozorce Mašek pøikázal vyzout a lehnout si bøichem na psací stùl tak, aby nárty nohou byly na hranì stolu. Stùl byl z obou stran své délky pøístupný. Mašek z
jedné a Šindler z druhé strany mì bili pendreky, pøièemž zapoèali od nohou, postupovali až k hlavì a zpátky, tak dlouho, až jsem se nemohl bez pomoci zvednout ze stolu a samozøejmì ani jít. Když toto Mašek zjistil, vzal mì do náruèí a odnesl mì na takzvanou kobku smrti. Cestou se mì Mašek ptal, co jsem vypovìdìl do protokolu. Sdìlil jsem mu, že konal svoji povinnost, a nìkolikrát po mnì vystøelil. Touto, z mé strany vìdomou lží, jsem jej kryl proto, aby neubližoval politickým vìzòùm. Zdálo se mi, že je mou odpovìdí dojat, a tím jsem byl pøesvìdèen o správnosti mé výpovìdi. Na kobce smrti bylo jediným pøíslušenstvím lavice pøišroubovaná k podlaze. Na kobce jsem strávil 6 dnù, aniž si mì kdo všiml. Tudíž bez jídla, pití, jakékoliv postele, pøikrývek, a samozøejmì bez možnosti jít na stranu. Kobka byla známa tím, že v ní byli soustøeïováni lidé, kteøí mìli být popraveni, její èíslo však neznám. Sedmý den se otevøely dveøe a nìjaký dozorce pøedstíral, že je velitelem tohoto oddìlení, že mìl dovolenou a že na mì bylo asi zapomenuto. Projevil pøedstíraný podiv, že jsem tam tak dlouho a bez nièeho. Nechal tam donést vodu "Žanka", postel a nakonec v kameninové nádobì èernou kávu. Pøedtím, než
jsem se mohl napít, se mne ptal, proè tam jsem. Když jsem mu odpovìdìl, uhodil mì do kameninové nádoby, vyrazil ji z rukou a káva se rozbitím nádoby rozlila po zemi. Nechal opìt všechno vynést, takže tam zùstala jen pøišroubovaná lavice a já. Jméno toho dozorce neznám, ale jistì se dá vyšetøit. Tento sedmý den jsem byl pøedveden k nìjakému veliteli, který mi udìlil 30 dní temnice s tím, že dostanu každý tøetí den chléb a vodu, a ostatní dny pùst. Opìt jsem byl vrácen na jmenovanou kobku. Pozdì veèer téhož dne pøišel dozorce Šindler se dvìma statnýma vlèákama bez náhubku, s jejich pomocí mì pøevedl po chodbách v Cejlu do øádné temnice. Desátý den v poøadí, tøetí den v temnici, jsem dostal džbán vody a asi 25 dkg chleba. Nìkolik dní po sobì do temnice vnikla skupina dozorcù, sadisticky mì bili a pøitom zpùsobovali jiné útrapy, jako povinné døepy, kterých jsem jednou musel udìlat víc jak 1000. Pro úkon vykonávání døepù si v této kobce rozsvítili svìtlo a pozorovali nahlédacím okénkem. Kdybych tohoto pokynu zaklepáním na dveøe neuposlechl, hrozilo další bití. Asi po 30 dnech mì naložili s ostatními vìzni do autobusu a jelo se do Jáchymova. Pøi opuštìní autobusu jsem na táboøe ROVNOST poznal velitele ostrahy Václava Ryšavého, se kterým jsem sloužil v prezenèní službì, a nechal jsem jej ze dvou let služby témìø pìt mìsícù ležet na ošetøovnì za to, že nám dìlal poøádek. Slyšel jsem, že byl krutým a bezohledným velitelem. Moje pøítomnost na ROVNOSTI Ryšavému vadila, proto mì za tøi dny poslal antonem, doprovázeným obrnìným vozem, do vìznice Bory, samozøejmì pøímo do korekce, a pak na draní peøí. Za tento útìk jsem byl odsouzen na 6 mìsícù a z toho se domnívám, že pøedešlé tresty byly zloèinem
proti lidskosti pøi nìkolikanásobném ublížení na tìle a vážném ohrožení života.
Bonifác MARTIÒÁK
Sádky 19
Prostìjov



Ladislav Ondráèek
Pøíslušníci

Ladislav ONDRÁÈEK
Lipanská 12
Praha 3

V lednu 1951 jsem dostal bezdùvodnì od pøíslušníka facku, kterou jsem mu vrátil. Za to jsem byl odveden druhý den do kláštera na Mariánskou, po pøíchodu mì tam povìsili na katr, veèer vzali k výslechu, kde mì ztloukli, po dvouhodinovém výslechu mì znova povìsili na katr, kde jsem visel do druhého dne do rána, vzali mì znovu k výslechu, a po tomto výslechu odvedli na celu mezi ostatní vìznì. Zaèátkem února mì z nièehonic vzali k výslechu, zøejmì šlo o provokaci, kde se snažili ze mì vytlouct, že jsem chtìl z Mariánské utéci. Tohoto prvního výslechu se zúèastnil tehdejší poruèík Ryšavý, nyní podplukovník, ještì se tøemi estébáky. Na pøíkaz, abych se zul a kleknul si, mì tøi drželi a Ryšavý mì øezal býkovcem pøes chodidla. Po výslechu mì povìsili na katr, kde jsem byl do druhého dne. Vzali mì znovu k výslechu, povìsili znovu na katr a tøetí den po dalším výslechu mì dali do temnice, která byla èerstvì vybetonována, bez dek a bez jídla. V temnici jsem byl od nedìle do pátku. Bìhem této doby jsem mìl pìt výslechù, kterých se zúèastnili, které jménem neznám, jen o jednom vím, že se mu øíkalo Kudrna. Tìchto výslechù a bití se zúèastnil také velitel tamìjšího StB, kterého jménem neznám. Po tìchto pìti dnech jsem se nakonec "pøiznal", že jsem chtìl utéci. Potom mì dali do vedlejší cely, to tzv. "studené cely", kde to bylo totéž jako v temnici, rozdíl byl jen v tom, že tam bylo okno a dostal jsem jednu deku. Tam jsem byl mìsíc a omrzly mi tam po kolena nohy. Po mìsíci mì odvezli na ústøední tábor do korekce,
kde na moje dotazy, proè jsem v korekci bez raportu, a jak dlouho tam mám být, mnì odpovìdìli, že mám korekci až do odvolání.
V roce 1959, když jsem mìl útìk z Valdic, a po útìku, když mì pøivezli zpátky do Valdic, dali nás všechny do korekce, ale ještì pøedtím nás vedli spoutané na velitelství, kde do nás po cestì
kopal podporuèík Vojtìch, asi pìt krokù ode mne šel náèelník Král. Na toho jsem se obrátil a žádal jsem ho, aby jako náèelník vìznice nepøipustil tyto nehoráznosti. On mi odpovìdìl: "Drž hubu, ty svinì, nebo dostaneš do držky ještì ode mì!"
Když jsem byl v korekci, tak jsem pìt dní a pìt nocí si nesedl, nelehl, stále jsem musel chodit bos po betonì. A bez jídla. Po pìti dnech jsem dostal poprvé jíst. Za tu dobu mi tam otekly nohy, což se také stalo mému komplici Kmentovi, se kterým po žádostech o odvedení k lékaøi nás odvedli k lékaøi. Jako následek toho mám, že mi pravá noha stále otéká.
Zodpovìdného za toto èiním náèelníka Krále.
Mezi touto dobou, kdy nás vodili k výslechu a od výslechu, do mì nìkolikrát kopal strážný na samovazbì, údajnì jménem Vysuèek.
Bylo by potøebné prošetøiti nìkolik vražd v Leopoldovì. Za prvé justièní vraždu Adolfa Petrovského, který byl za útìk z Leopoldova odsouzen k trestu smrti a popraven. Bylo to v kvìtnu 1959.
Dále úèastníka (jde o Josefa Vaníèka, který byl pøi popsaném "útìku" zastøelen asi v 11.30 v nedìli 28. záøí - pozn. editorù). tohoto útìku s Adolfem Petrovským, který po útìku, když byli v izolaci a chodili na vycházku, tak zøejmì ze zoufalství se ve dne pokoušel o útìk "na vostrovku" pøes dráty, kde byl na šancích zastøelen, což považuji také za vraždu, jelikož každý normálnì myslící èlovìk usoudí, že v dané situaci nemohl nikam utéci.
Nìkdy v roce 1963 nebo 1964 pøi útìku pøes dráty vìzeò, na jehož jméno si nemohu vzpomenout, se kterým jsem byl ale na samovazbì na cele, a který byl duševnì chorý. Už se dalo usuzovat, že je duševnì chorý, protože na vycházce trhal trávu a jedl a nosil si ji na celu k jídlu - o tom, že je duševnì chorý, vìdìli i pøíslušníci. Jednoho dne v uvedených letech, v pravé poledne se pokoušel pøes dráty o útìk, kde byl zastøelen, a jako obvykle zase zbyteènì, protože z tìch šancí v pravé poledne nemohl nikam utéct.
V záøí 1955 byl zastøelen vìzeò Prùša pøi práci. Nìkolik vìzòù nosilo klády kolem ostøelovacího pásma, kde byl s nimi jeden pøíslušník, takže strážný "Partyzán" na vìži si jich vùbec nemusel všímat, ponìvadž mìli u sebe dozor, a pøesto, když se s jednou kládou toèili, tak Prùšu zastøelil.
Bylo by dobré zjistit pravou pøíèinu smrti Rybára, který údajnì zemøel na zápal plic, ale nejdøíve tomuto všemu pøedcházelo, že ho mlátili v korekci, potom ho strèili na samovazbì do "pivnice" nahého, kde ležel zmlácen a nahý, a zøejmì následkem tohoto všeho dostal zápal plic a zemøel.
Ladislav ONDRÁÈEK

Václav Smrž
Pøíslušníci

Titl.
Ústøednímu výboru sdružení K-231
Dokumentaèní komisi
Karlovo nám. 17
P R A H A 1

Na ustavující èlenské schùzi obvodního výboru K-231 Praha 9 byli jsme vyzváni pøedsedou dokumentaèní komise, br. Rambouskem Oto, abychom poslali pøípadná svìdectví o porušení zákonù a lidských  práv v dobì výkonu trestu. Na základì toho uvádím:
V únoru 1950 po vyšetøení StB v Praze byl jsem eskortován k StB v Karlových Varech. Odtud po vyšetøení byl jsem eskortován k StB do Jáchymova (povìstná skupina Jeøáb). Po vyšetøení eskortován do vìznice Žlutý Køíž v Karlových Varech. V té dobì byli u Žlutého Køíže pøíslušníci Tokár a Matìjka. Tokár je nyní podle mých
informací jako velitel vìznice ve Valdicích v Jièínì.
V té dobì byla v tamní vìznici øada podvodníkù, zlodìjù a jiných delikventù. Mezi tìmito bylo cca 30 politických vìzòù, kteøí se pøipravovali k eskortì ke Státnímu soudu v Praze. Vìzni státního soudu nosili na rukávì bílý pásek, aby pøíslušníci stráže mìli lepší pøehled. Vìzòové státního soudu byli pøi pøíchodu do vìznice surovì zbiti a ztýráni. Jmenovitì si vzpomínám na br. Prokùpka Stanislava z Chomutova a Mašatu Rudolfa z Prahy, kteøí
byli surovì ztýráni. Jako jejich útrapy uvádím: kopání, bití pendreky. Bití tìchto dvou vìzòù provádìli osobnì pøíslušníci Tokár a Matìjka. Protože se tam ztratila øada našich osobních pøedmìtù, kupø. mé zlaté švýcarské náramkové hodinky, byla naøízena osobní prohlídka. K tomu úèelu byli vždy pøed kanceláø Tokára a Matìjky pøedvádìni vìzni po malých skupinkách. Byl jsem pøedveden ve skupince, v níž byl také Prokùpek a Mašata.
Postupnì volali jednoho po druhém do kanceláøe, kde mu vysypali ze sáèku jeho vìci, a vìzeò musel podepsat, co mu schází, neb zda je vše v poøádku. Z kanceláøe vyšel dozorce Tokár a volal dalšího. Ten pøedstoupil pøed Tokára a okamžitì byl surovì ztýrán, že v okamžiku byl samá krev. Vybìhl též Matìjka a vìznì tam pøed námi ztloukl, že za nìkolik minut nebyl pro otoky v oblièeji k poznání. Ztloukli ho proto, že pøi zavolání nevytáhl ruku z kapsy.
Když jsem mu utíral z oblièeje krev, zjistil jsem, že vìzeò nemá ruku, protože ji mìl za pøedloktím amputovánu a v kapse mìl pouze prázdný rukáv.
15. 5. 1968 Praha 9   SMRŽ Václav, Klánovická 951, Praha-Hloubìtín

Václav Rott
Pøíslušníci

ROTT Václav - dokumentace v dobì vìznìní
Byl jsem vìznìn od 26. 10. 1949 do 26. 4. 1956.
Vyšetøovatelé StB: Áda Bejvanèický a Ota Kosejk. Z nich prvý byl ten dobrý, a Kosejk ten zlý. Nafackováno jsem dostal od Kosejka. Na StB jsem byl od zatèení do poloviny srpna, a to ve Varech a Chebu.                    Soud se konal v Praze dne 16. 9. 1950. Sestavení senátu státního soudu: pøedseda dr. Kremlièka, soudci mjr. dr. Havlíèek a dr. Øehák, - soudci z lidu: Ant. Kareè a Mir. Vích. Prokurátora si nepamatuji, ale myslím, že jím byl dr. Cígler. Všichni vìdìli, že proces je fraškou. Obhájcem byla dr. Turková.
Po odsouzení jsem byl asi mìsíc na Pankráci v garážích, a od øíjna 6 týdnù jsem byl v korekci, údajnì za schvalování "korejské války". V polovinì prosince 1950 jsem byl asi s 15 jinými vìzni pøevezen do trestného lágru Moøina, kde jsem vydržel do listopadu 1953. Z Moøiny jsem byl pøevezen na Mariánskou u Jáchymova. Tam jsem dosloužil a byl propuštìn na podmínku.
Pøipomínky k soudu: Pøi uvedení do soudní sínì jsem byl zaøazen asi na 12. místì. Pøi zahájení dostal pøedseda senátu zvláštním poslem dopis a ihned pøerušil jednání, které pak bylo obnoveno asi o hodinu pozdìji, a pøitom jsem byl zaøazen na místo ètvrté. Trest 10 rokù jsem nepøijal, necítil jsem se vinen, a žádal jsem odvolání, které se však nikdy neuskuteènilo.
Po rozsudku øekl referent StB Bejvanèický mé manželce, kterou potkal na ulici, že rozhodnutí o potrestání bylo dohodnuto na sekretariátu KSÈ ve Varech.
6 týdnù v korekci na Pankráci jsem prý byl proto, že jsem schvaloval korejskou válku. Byl to však výmysl, protože v té dobì probíhala na Pankráci výmìna velitelù a ti noví chtìli ukázat pevnou ruku. Z korekce na Moøinu bylo jen pokraèování této zvùle. Tam v trestném táboøe pod komandem velitele Pudila byla nejménì
obden korekce pøi nejtìžší práci, bez ochranných prostøedkù, témìø bez jídla. Na svìtnici byl suverén, bývalý vrah Franta Pytlík, který mohl kohokoliv zmlátit, a také mlátil bez omezení. Pudil je bachaø bez svìdomí, a také nìkolik dalších z jeho komanda byli bachaøi schopní všeho.
Na Mariánské zùtal v mé mysli hlavnì velitel lágru Vašíèek - vulgo Fešák. Sadista, který nechával s oblibou stát celý lágr na sèítání, a iniciátor takzvaných "buzerantských pochodù", kdy cestou ze šachty a na šachtu jednotlivec musel držet za pás toho, který šel pøed ním. Tento despota vyprovokoval na lágru v roce 1955 vzpouru a jen díky vojákùm nedošlo k masakru. Represe však na lágru byly strašné.
ROTT Václav
Sládkova 23
K. Vary

R. Taušová
Pøíslušníci

DOKUMENTACE O PRÙBÌHU VYŠETØOVÁNÍ A VÌZNÌNÍ
R. TAUŠOVÁ
Palackého nám. 4
Karlovy Vary

Byla jsem zatèena dne 20. øíjna 1949, pøibližnì v 9 hod. dopoledne. Zatýkali mì 4 pøíslušníci StB Bejvanèický, Kosejk, Švarc, ètvrtého si nepamatuji. Souèasnì vykonali v mém bytì prohlídku, zabavili nìkteré obrázkové èasopisy z revoluèních kvìtnových dnù, o nichž prohlásili, že už je nedostanu. Byla jsem nìkolikráte vyslýchána, ale nemìla jsem co øíci, nebo jsem lidi, na nìž se mi ptali, skuteènì neznala. Na cele, kam jsem byla dána, byla konfidentka, údajnì Markéta Bukovská. Souèasnì tam také byla zemøelá pí. Dulovièová z Karlových Varù. Ta mì hned, jak jmenovaná M. B. odešla k obìdu, správnì na výslech, upozornila, s kým máme tu èest. Øíkala, že M. B. chodí každý den pøed obìdem k výslechu a po nìm se zase vrací, aby jídlo, které dostala jako ostatní, hodila s komentáøem "to by ani prase nežralo" do záchodu.
Asi po 14 dnech mého pobytu na StB pøišel v 11 hodin veèer pøíslušník StB Šnajdr pro mì k výslechu. V ruce držel ruèník, a jakmile jsem stála za dveømi, ihned mi zavázal oèi a nìjak podivnì mì vodil hned nahoru, hned dolù, až do nìjaké místnosti, v níž jsem slyšela smìsici hlasù, mezi nimi jeden ženský.
Ponìvadž jsem se nemìla k èemu doznat, poruèili mi kleknout na zem, pøes hlavu mi dali deku a nejdøíve mì tloukli pøes chodidla, potom nìjakým pøedmìtem do hlavy, až jsem omdlela. Zøejmì mì polili vodou, protože jsem mìla celý kabát a prádlo mokré, z nosu mi tekla krev, kterou jsem mìla i na kabátì, a jen jsem cítila,
jak mi kdosi hadrem kabát utírá. Ve 3/4 na 5 ráno mì odvedli na celu, kdo, to nevím. Po ztluèení mi dali nìco podepsat, co, to nevím, nenechali mi to pøeèíst, a ani bych to asi nebyla vnímala. Druhý den ve stejnou dobu pøišel Šnajdr znovu, s ruèníkem, ale už mì netloukli. Modøiny pod oèima a na spáncích jsem mìla ještì za
14 dnù, když nás eskortovali do Chebu.
Po dobu vìzení jsem více nìco podobného nezažila. Je však tøeba ještì se zmínit o tom, že 28. 10. 1950 nás na Pankráci ostøíhali, zatloukli nám okna høebíky, abychom je nemohli otevøít, a skla natøeli bílou emailovou barvou, odbourali schody do vycházkového dvora, a tak až do 23. listopadu, kdy nás eskortovali do Liberce,
jsme nesmìli ven, na svìtlo a vzduch.
Další kalvárie pak nastala po návratu domù. Nastoupila jsem v karlovarských pekárnách jako fakturistka. Za rok jsem z finanèních dùvodù odešla na KSSD. Tam jsem byla hodnocena jako vzorná pracovnice. Pøesto, pøi kádrových provìrkách a pøes veškeré protesty svého pøedstaveného, jsem v r. 1958 dostala výpovìï s tím, že smím pracovat pouze manuelnì. Nastoupila jsem jako dìlnice do skladu potravin v Rybáøích. Po roce potøebovali ve velkoobchodì prodejní úøednici, a to takovou, kterou by nemuseli nijak zapracovávat, a tak pøišli za mnou. Pøijala jsem, ale vydržela jsem pouze rok. Pøišly nové kádrové provìrky, a já jsem musela zase do skladu do Rosnice jako expedientka. Tam jsem posud.
TAUŠOVÁ R.

Ústøední sekretariát
Klubu 231
Karlovo nám. 17, Praha 2

Na základì Vašeho èlánku v Lidové demokracii ze dne 3. t.m. pokládáme za povinnost oznámit Vám adresy nìkterých dozorcù, kteøí jsou nyní v našem okolí, a možná, že po nich marnì pátráte.

JAROSLAV FALTÝNEK, pravdìpodobnì velitel tábora Valdice. Pøišel do vedl. vesnice asi pøed 7 lety. Je nyní vedoucí skláøského podniku Železnobrodské sklo, Zásada, jako vedoucího ho pøivedl Pála Vladimír, ŽBS.

JOSEF DLASK, asi 55 let, dozorce z Valdic, kde byl v 50. letech. Nyní zamìstnán v nár. podniku KAVALIER jako temperáø. Bytem Vlastiboø. (Chlubil prý se v podnapilém stavu, že rozbil jednomu muklovi hlavu lopatou. Není potvrzeno).

JAROSLAV JERIJE, dozorce v letech 50tých v Jáchymovì (45 let), nyní zamìstnán v n.p. Železnobrodské sklo, Zásada.

KRUPKA, zamìstnán u StB - pravdìpodobnì v Liberci, v 50tých letech velmi nebezpeèný chlap - postrach okolí - nyní zamìstnán v Železnobrodském skle Tìpeøe, snad jako vedoucí (bydlí Hu u Jablonce n/N).

BOHUMIL TRDLA, èlen StB z let 50tých - èinný na Mìlnicku (snad zatýkal posl. Horákovou, asi 45 let), nyní zamìstnán u n. p. Kavalier, Držkov (bytem Vlastiboø), pøiznával, že byl vedený pod èíslem.

JOSEF ? ULRYCH, èlen StB od r. 1948 - pùsobištì nezmámé, snad Liberec, též byl vidìn v r. 1949 na Pankráci - snad je nadále èlenem StB (43 let), pochází ze Zásady, kam obèas dojíždí.

Prosíme za prominutí, že se nepodepisujeme, ale jsme obyèejní lidé z venkova a tìchto mocipánù se stále bojíme. Nemáme nic osobního proti nim, ale tito lidé nemají èisté svìdomí.

POZNÁMKA RUKOU : ANONYM - PROVÌØIT

GUSTAV HUSÁK

PØÍSLUŠNÍCI

SVÌDECTVÍ SOBÌ SI NEJROVNÌJŠÍHO ZE SOBÌ SI ROVNÝCH

... v komunistickém prostøedí i otázka svìdomí vypadá jinak než v kapitalistickém, což jistì nelze popírat, protože kapitalistický svìt vùbec nezná žádné svìdomí... Nemysleme, že se obžalovaní pøiznávali takto ihned. Tak jednoduché to jistì nebylo. Ale zrovna tak nemysleme, že k tomu byli pøinuceni bytím nebo jiným násilím. To dìlá kapitalistická policie, kde vrchol moudrosti, jak nìco dostat z obvinìného, je dát ho zmlátit policajtem. Komunista jako ve všem, tak i zde, ve vypátrání pravdy, jde na to docela jinak, a výsledek ukazuje, jak i v tom dvojí ten svìt se liší. Ne bití, ale drtivé dùkazy, vìcnost, to je metoda dìlnické tøídy i zde, jako i ve všem jiném. Proto také i výsledek je jiný,  ne chvilkový, ale trvalý.                                                                                                                                            Prof. dr. Zdenìk Nejedlý  K procesu s protistátním spikleneckým centrem  (Praha 1953)

U mòa na zaèiatku táto hranica bola 72 hodin nepretržitého brutálneho výsluchu a týrania. Tri dni a tri noci neustále stᝠna nohách, raz v mraze, raz v horúèave, pod fantastickým nátlakom troch sviežich ¾udí, pri minimálnej strave, bez sekundy odpoèinku - tak mi vyèerpalo celý organizmus, že mi prestávali fungova zmysly, nohy som mal opuchnuté, omrzlé, srdce vynechávalo, záchvaty mdloby. Vynechával mi zrak i sluch. Po prvý raz v živote som videl, ako vzorce koberca ožili a fantasticky sa pohybovali. Èervené myšky liezli po stene. Jazykom som nevedel ohýba, sotva som vykoktal nejaké slovo. Prestal fungova rozum, vô¾a sa strácala. Naraz tá jediná živoèišná túžba: na chví¾u zavrie oèi, na chvi¾u si ¾ahnú (...).
Tri týždne som strávil v tom zámku hrôzy. Chorého, ubitého, s omrzlinami ma previezli spä do Ruzyne. Nohy opuchnuté a èierne od omrzlín. Z tváre a rúk mi zliezala omrznutá koža. Dostával som srdcové záchvaty. Musel ma lieèi lekár. Zaèiatkom marca 1951 po preèítaní protokolu zo zámku, ihneï som celú "výpoveï odvolal. To
jest svoj podpis ako vynútenú lož. Zaèalo sa druhé kolo trápenia tými istými metódami. "Psychologická" metóda spoèívala v tom - vynútene priznanie potom za každú cenu udrža, upevni, nedovoli väzòovi od toho utiec. Štyri týždne denných a noèných výsluchov so všetkými brutalitami dosiahlo zase svôj cie¾: úplnú fyzickú
vyèerpanos, apatiu a v tomto nenormálnom stave napísané "doznanie" pod¾a vôle a formulácie vyšetrujúcich orgánov. Zas trochu oddychu a zase som všetky lži, nepravdy odvolal.
Tretie kolo násilností trvalo tri mesiace, august, september, október 1951. Zase to isté týranie, dni a noci bez spánku a všetky surovosti k tomu. Doubek osobne ma viac ráz vyšetroval a týral. Pri jednom výsluchu v septembri 1951 ma tak krvavo stýral, že museli ma da ošetri lekárom.
Zase totálna vyèerpanos, ochorenie, otupenie a zas podpísaný nepravdivý protokol zo zaèiatku novembra 1951. Ubili ma, zlomili a donútili k podpísaniu neprávd a lží (...).
Spoèiatku som bol presvedèený, že ide v mojom prípade o tragický omyl, ktorý sa vysvetlí, o nedorozumenie, o pomluvu apod. Vysvet¾oval som stovky hodín fakty do najmenších podrobností, uvádzal dôkazy, ¾udí, doklady, ktoré mohli moju výpoveï potvrdi, aby som takto umožnil vyšetri skutoèný stav vecí, pravdy. Po ažkých skúsenostiach som však prišiel k jasnému poznaniu, že týmto ¾uïom, týmto orgánom nejde o zistenie materiálnej pravdy, o objasnenie faktov. Ide im výluène o donútenie k priznaniu, bez oh¾adu na skutoènos, na pravdu. Ide výluène o politické a fyzické odkrág¾ovanie èloveka. Ako mi tisícrazy opakovali: "Odsud vede pro vás jediná cesta k soudu a do vezení. Anebo, nebudete-li rozumný - na šibenici!" Keï sa nepriznáš, šibenica, keï sa priznáš, väzenie. Ale život si zachrániš. Táto logika - neustále zdôrazòovanie, že je to príkazom strany, že strana o všetkom vie a schva¾uje, že prizna sa aspoò takto znamená ukáza dôveru strane, to viedlo - pri známych metódach vyšetrovania - k zlomeniu a priznaniu mnohých nevinných ¾udí.
Zaistený som bol ako èlen ÚV KSÈ, vedúci oddelenia sekretariátu ÚV KSS a poslanec národného shromaždenia (...).
Po 24 hodinách ma priviezli do nejakého zámku neïaleko Prahy. Putá a zaviazané oèi patrili po celé roky k obvyklej výstroji. Hore v pánskom sídle boli úradovne bezpeènosti, dolu pod zemou v dávnych pivniciach na zemiaky boli improvizované väzeòské cely bez kúrenia. Bol studený február. Taká zima, že stráže pred celami boli v kožušinových topánkoch, v kožušinových èiapkach a ešte mrzli. Ja v ¾ahkom obleèení.
Vo vyšetrujúcich miestnostiach bolo tak prekúrené, že vyšetrujúci sedeli v košeliach, ja som stovky hodín musel tam stᝠv zimníku. Pot sa lial po celom tele. Z horúèavy hore do mrazu dole. A tak stále dokola vo dne v noci. Traja referenti sa striedali vo vyšetrovaní deò a noc, v urážaní, v ponižovaní, v bití, vo vyhrážaní a v celom premyslenom systéme muèenia. Strana a sem dala, strana o tebe už rozhodla, prizna ! prizna ! Chyba,
nedostatok, úchylka, velezrada a sabotáž ! Taký je príkaz strany. Za každú cenu prizna a podpísa ! (...)
Každý èlovek, každý organizmus, každý nervový systém má istú hranicu únosnosti zaaženia, keï sa táto prekroèí, nervový systém povolí, zlomí sa, poddá sa. A o to išlo. Tak sa docie¾ovali "priznania".
Dr. Gustav Husák (z odvolacího spisu)

ÈASOPIS NOVINÁØ È. 7-8, ÈERVENEC - SRPEN 1971
VÌZEÒSTVÍ  A  SDÌLOVACÍ   PROSTØEDKY
Vìznice, kriminály, kolik toho bylo v neblahém roce 1968 na toto téma napsáno, kolik køivd a nepravd na jednotlivé pracovníky Sboru nápravné výchovy (SNV) naneseno ústy a pery redaktorù tisku, rozhlasu a televize.
Abychom pøispìli ke konzolidaci vztahù pøíslušníkù Sboru k pracovníkùm sdìlovacích prostøedkù, pozvali jsme si do redakce tiskového tajemníka Sboru nápravné výchovy pplk. Jiøího Karlíèka, kterému jsme položili nìkolik otázek.
PPLK. KARLÍÈEK: ... Jasné je, že zámìru byly podøízeny všechny otázky spojené s publikováním o èinnosti Sboru nápravné výchovy. To znamená, že zde byla uskuteènìna úplná kampaò proti Sboru. Podkladem k tomu byly zkreslené pøípady, plánovitì dodávané do jednotlivých redakcí bývalými odsouzenými - pøevážnì èleny K-231. V tìchto pøípadech byla naše zaøízení líèena horší než nacistické koncentraèní tábory, naše ústavy jako støedovìké muèírny a na vymyšlených pøíkladech chtìli rùzní autoøi dokazovat, že jsme na tom hùže, než tomu bylo napøíklad v dobách fašistické okupace.
Zcela jasné je, že souèasnì s tím byli zejména nìkteøí funkcionáøi Sboru a i nìkteøí pøíslušníci líèeni jako sadisté,
tyrané, a byla proti nim vyvolána taková averze, která v mnoha pøípadech konèila nechutným napadáním slovem, a dokonce i jinými násilnostmi.
Základem celé kampanì vyvolané proti Sboru nápravné výchovy, jenž byla podle našeho názoru øízena èleny K-231, byla èlánky uveøejnìnými ve Svobodném slovu 10. bøezna a 24. bøezna (K-231 byl ustaven v Praze na Žofínì 31. bøezna 1968 - pozn. editorù), které takøíkajíc ukázaly možnost využít lidské dùvìøivosti a vést proti nám štvavou kampaò. Byly to èlánky o bývalých podplukovnících Moravcovi a Rohlenovi od redaktorù Toningera
a Krásy, na které potom navazovaly další.
Literárních listech 11. dubna 1968 pod názvem "Kdo bude žalovat", v nìmž obviòuje pøíslušníky tehdejšího ústavu na Borech z vraždy nìkolika odsouzených. Tohoto pøípadu se ujalo také plzeòské vysílání Èsl. rozhlasu a redaktor Taláb z toho vytvoøil celý štvavý seriál. Nemalou úlohu sehrála i televize. Zejména známým poøadem Vladimíra Branislava "Kontrola".
REDAKCE: Já vím, že uvádíš fakta pro mnohé dosti nepøíjemná, ale pravdivá. Dnes však nejde o to, kolik toho kdo napsal, ale v prvé øadì, jaký dopad mìla celá štvavá kampaò na myšlení naší veøejnosti.
PPLK. KARLÍÈEK: Ano, máme vyhodnoceno, kdo a co proti nám napsal. V té dobì byla celá øada redaktorù, kteøí psali vylhanì, tøeba na základì získaných informací od bývalých odsouzených.
REDAKCE: V roce 1968 se psalo o vìzeòství a Sboru nápravné výchovy tendenènì, štvavì, jak se to zrovna hodilo takøíkajíc do krámu...
PPLK. KARLÍÈEK: Kdybych mìl konkrétnì øíct co psát, myslím si, že v prvé øadì by se mìla smýt špína, která na Sbor, na jeho pøíslušníky a celkovì na vìzeòství byla nanesena v takzvaném obrodném procesu. Znamená to zcela otevøenì a èestnì se s tímto vypoøádat, a mìly by se s tím vypoøádat všechny sdìlovací prostøedky, které se tenkrát na celé kampani podílely ...
REDAKCE: Co by sis pøál ty, jako tiskový tajemník Sboru nápravné výchovy, aby se v pøíštím období zlepšilo ve sdìlovacích prostøedcích?
PPLK. KARLÍÈEK: V prvé øadì bych si pøál, aby naše spolupráce byla plodná. To znamená, aby náš cíl byl spoleènými silami splnìn. Dále, aby se o nás psalo vždy objektivnì. Tak jak to ve skuteènosti vypadá, a jak si to otázka vìzeòství zasluhuje ...