ARMÁDA

V. Kolín, V. Koláø, Špála
Armáda

O tom, kdo je vinný a kdo je nevinný ...
rozhodne strana.
Karol Bacílek

Vladivoj KOLÍN
Lotyšská 4/648, Praha 6-Bubeneè Praha,                                                                                                                      3. èervna 1968

Ústøední výbor K - 231
Karlovo nám. 17
Praha II.

Byl jsem zatèen 17. kvìtna 1949 ve voj. techn. ústavu v Praze 6, kde jsem t. è. v hodnosti pplk. velitele ústavu generála Ing. J. TREJBALA vykonával funkci poboèníka.
Po zatèení jsem byl pøedán na hl. štáb. 5. odd. a tam v prázdné kanceláøi hlídán vojínem tamìjší stráže asi do 2 hod. odpoledne. Obìd mi byl pøinesen z dùstojnické jídelny, kde jsem mìl obìdy pøedplaceny. Pamatuji se na neslibný zaèátek: k obìdu byla polévka (pøinesená v hlinìné otluèené míse - servírování se hodilo tak pro psa), jako pøíkrm byly halušky (naservírováno na novinovém papíøe). "Øízené servírování hl. štábu 5. oddìl."
Odpoledne jsem byl pøevezen autem již za doprovodu správce vìzení hl. štábu 5. oddìl. do Kapucínské ul. "Domeèek", povìstný hlavnì vyhlášenou osobností správce, tedy kpt. nebo již škpt. Pergla. Dotyèný chodil zásadnì v civilu, jakož i všichni vyšetøující orgánové hl. št. 5. oddìl. - chtìli tím asi zmírnit ostudu,
kterou dìlali armádì.
Pobyt na "Domeèku" (byl jsem tam asi do 10. èervna 1949) byl vyznaèen øadou šikanování, a jak se mezi námi pøíslušníky tohoto pobytu øíkalo, dùkladnou pøípravou pro výslechy, které se konaly zásadnì vždy na hl. št. 5. odd., zpravidla od veèera (cca 17-18 hod. do hodin ranních (1-3 hod. ráno).
Pøípravu, resp. prùpravu k duševnímu oblbení a tìles. zeslabení øídil sloup 5. odd. hl. štábu "Pergl", správce "Domeèku". Systém jeho poèínání byl již jistì popsán od mnohých, kteøí "Domeèkem" prošli - spaní pøi silném el. osvìtlení, spát naznak - ruce dané na pokrývce, buzení v noci, chození po celý den a i v noci po cele, vykonávání denní potøeby jen v urèenou dobu po dovolení strážným. Dotyèné kretenské individuum "Pergl" je již mrtev a tím zùstává jen se dozvìdìt, kdo mu k tomu dával pøíkazy - nebo zda to dìlal sám ze své vùle, kdo mu to potom schvaloval. Osoba "Pergl" byla nedotknutelná a odvolání proti nìmu nebylo možné, byl to "nìkdo" v té dobì. Domnívám se, že by do toho mohl vznést hodnì svìtla Bohata a i Misík (o tom se øíká, že je již mrtev).
Bohata žije na volné noze.
Na základì této velmi peèlivé prùpravy k výslechùm, a tím k sepsání administrativních protokolù je samozøejmé, že administrativní protokoly byly pøesným vyjádøením toho, co si vyslýchající orgán hl. št. 5. odd. pøedem pøál. Tehdy jsme se domnívali, že patøièná náprava bude pak u soudu, ovšem stal se opak - pøedseda senátu pplk. Štella vzal vše do puntíku podle administrativních protokolù, aè u soudu mnou i jinými bylo vypovídáno nìco úplnì jiného.
Další prùbìh byl pak bìžný v tehdejší dobì - Pankrác, èekání na soud, odsouzení na 25 rokù tìžkého žaláøe - pøevoz na Bory - tam od srpna 1949 do øíjna 1950, zde draní peøí - norma 60 dkg sedraného peøí dennì - nesplnìní - pùl dávky stravy - nemožné ubytování - na cele po 4 na dvou slamnících, pøitom na cele bylo
uskladnìno peøí, které zapáchalo, denní potøeba se vykonávala na kýbl, v cele, nedostatek pitné vody i vody k mytí. Velitel vìznice Bory byl Šafarèík. Velitel oddìlení, Trepka, strážmistr.
Od øíjna 1950 do poloviny èervna 1952 vojenská vìznice Opava. Na pobyt v této vìznici není možno si stìžovat v žádném ohledu ani co do ubytování, ani co do stravy, ani pokud jde o zacházení pøíslušného personálu vìznice.
V èervnu 1952 po zrušení voj. vìznice a pøevzetí všech vìznic min. vnitra byli jsme pøevezeni do vìznice pevnosti Leopoldov. Pøevoz, pøijetí a zacházení v Leopoldovì øídil expert min. vnitra, tehdy škpt. Karafiát - taky "nìkdo". Po pøíjezdu do Leopoldova pøed rozdìlením na cely nám bylo odebráno vše, co jsme si pøivezli - potraviny - kuøivo, na to druhý den po vyvedení z cel budovy samotek v Leopoldovì cvièení na dvoøe. Cvièilo se po skupinách zámìrnì sestavených - pamatuji se na skupinu, v níž byl zaøazen generál Nosál, tehdy již 70letý, který byl nucen vykonávat cviky jako ostatní, tj. pochod-poklus, døepy-pochod ve døepu, tzv. kaèení), poskoky ve døepu - klik a vzpor atd. Za malou chvíli omdlel, ale pak zase znovu byl nucen k výkonu tìchto cvikù.
Tomu pøihlížel škpt. Karafiát a velitel vìznice Leopoldov Bálint. Další doba pobytu v Leopoldovì byla protkána øadou deprimujících zpùsobù - byly tu pùldávky stravy za neexistující prohøešení, spaní bez pøikrývek a bez slamníkù na holé zemi, døepání pravidelnì ráno, v poledne i veèer na znamení zazvonìní vždy po
50 døepech, ale i s døepy bìhem dne podle uvážení dozorce, který skryt za okénkem do cely na chodbì pozoroval provádìní.
Dozorci se mìnili, jména jejich jsme neznali - øíkali "oni že by to nedìlali", ale je to naøízeno vše z Prahy. Pamatuji se, že osvìtový-politický dùstojník v Leopoldovì øíkal pøi obèasných prohlídkách na celách, že vìznice Leopoldov má zvláštní status a naøízení o životì vìzòù v ní podle smìrnic ministerstva vnitra.
Skuteèná jména zvl᚝ tìch vybraných výteèníkù z dozorcù v Leopoldovì nevím, pouze jejich pøezdívky, které bìhem doby byly na nì vymyšleny a zabìhly se tak, že i jiní dozorci je tìmito
pøezdívkami jmenovali.
Pro informaci: "Hvízdavý Dan", "Larsen", "Jasný", "Partyzán", "Footbalista".
Napsal jsem toho snad více, než bylo žádáno, ale snad to vnese trochu svìtla do tehdejší doby, a také pro dnešek to, že bude tøeba nìkoho konkrétnì usvìdèit.
Jako pøíklad uvádím:
Mjr. Trepka - velitel vìznice Bory - v dobì, kdy jsem tam byl, zastával funkci vel. oddìlení samotek v hodnosti strážmistra. Jeho specialitou bylo, když se vycházelo na procházku, stál u dveøí na dvùr a podle vlastního uvážení tu a tam dal facku vycházejícímu vìzni na vycházku.
Podotýkám, že obdobný referát, jaký zde pøedkládám, byl se mnou sepsán v podobì pohovoru od dvou pøíslušníkù min. vnitra asi pøed tøemi týdny. V pohovoru se kladl hlavnì dùraz na škpt. Karafiáta, Trepku a vedení v Leopoldovì všeobecnì. Dovoluji si doporuèit získat od vìzòù také zprávy o kladném a slušném zacházení
pøísluš. vìzeòského personálu i vyšetøujících orgánù. Já sám na vyšetøovatele u hl. št. 5. odd. nemohu nic špatného uvést, ale jsem pøesvìdèen, že prùpravu pøed výslechem si u Pergla sami zajistili. Jméno žádného referenta neznám, a ani bych žádného nepoznal, ponìvadž pøi výslechu sedìl vždy ke mnì zády ve stínu u
svého psacího stolu. Z výkonu trestu jsem se vrátil 10. 5. 1960 na amnestii po odpykání 11 rokù.
Vladivoj KOLÍN, Lotyšská 4/648, Praha 6-Bubeneè

1. 6. 1968
Ústøední výbor K-231
Karlovo nám. 17
Praha 2                                                                                                                                                                      Vojtìch KOLÁØ
Zdanova ul. 3
Praha-Dejvice

Vìc: ZPRÁVA O PROTIZÁKONNÝCH ÈINECH Z LET PADESÁTÝCH
Dne 17. kvìtna 1949 jsem byl zatèen na služební cestì v Plzni. Odtud jsem byl pøevezen do Prahy na Gen. štáb 5, oddìlení, kde mì vyslýchal vyšetøující Bohata. Zavázal mnì celý oblièej do mokrého ruèníku, musel jsem se vysvléci do pùl tìla a vyzout z bot. Nejprve mì fackoval, pak jsem si musel kleknout na židli a obuškem mì mlátil pøes chodidla a záda. Tento výslech trval asi 14 hod. Nìkterou chvíli mì vyslýchali dva, aneb se støídali. Toho druhého jsem neznal, nebo jsem ho nevidìl (mìl jsem ruèník pøes oèi). Po výslechu mì pøevážel Pergl, naøíkal jsem, že nemohu bolestí jít, a on do mì strkal a nadával "Ty lumpe, zrádèe, já tì nauèím chodit." Vystoupil jsem v posádkové vìznici a odvedl mì do domeèku, kde kraloval. Nesmìl jsem si sednout a musel jsem chodit v cele dokola. V noci jsem musel mít nataženy ruce na pøikrývce, jak jsem ruku v polospánku pokrèil, otevøel dveøe cely, zaèal mì mlátit obuškem a nadávat. Na domeèku jsem byl asi 3 neb 4 dny. Pøes den se muselo chodit dokola, úplnì vysvleèený. V noci chodil Pergl po celách a pro zábavu mlátil vìznì, až byl slyšet náøek týraných vìzòù. Pak mne Pergl pøevážel na Pankrác, kde mì ještì Bohata nìkolikrát vyslýchal. Byl jsem pøed Státním vojenským soudem a soudil mì prokurátor gen. VANÌK a pøedseda senátu ŠTELLA. Senát mì odsoudil k trestu smrti a dle par. 113 polehèující okolnosti mnì byl trest zmìnìn na tìžký doživotní žaláø.
Po odsouzení jsem byl pøevezen na Bory. Po pøíjezdu jsme stáli na chodbì, kterou procházel mladý dozorce (Brabec) a dal gen. Nosálovi facku, až mu spadla èepice, za to, že ho nepozdravil. Pak nás rozdìlili na samotky. Na celu mnì dali pytel peøí s naøízením, že musím sedrat dennì 1/2 kg. Peøí zapáchalo hnilobou.
Okno se nesmìlo otevøít, a v tom prachu a zápachu jsem spal.
Asi v øíjnu 1950 všechny vojáky pøeváželi (v železech) do vojenské vìznice v Opavì. Na cestì u Písku se 2 autobusy pøevrátily a my jsme byli potluèeni. Já mìl rozbitou hlavu a v nemocnici v Písku mnì tržnou ránu zašili 6 stehy. V restauraci na "Nové hospodì" jsme v sále èekali na pøistavení nových autobusù. V Opavì byl velitel škpt. Zelenka a jeho zástupce kpt. Malý. Oba dva vèetnì ostatních dozorcù byli slušní a zacházeli s námi jako
s lidmi.
V èervnu 1952 jsme byli pøevezeni z vojenské vìznice z Opavy do vìznice Leopoldov. Po pøíjezdu do Leopoldova na chodbì budovy samotek jsme museli odložit veškeré vìci, které jsme si pøivezli (jídlo, kouøení) z Opavy, a toto vše nám zabavili. Svlékli nás donaha a udìlali "filcunk", i do zadku nám koukali. Byli jsme rozdìleni po dvou na samotky a ponechali nám 1 kartáèek na zuby pro dva s poznámkou, aby prý jsme se nauèili kolektivu. Toto vše se dìlo za pøítomnosti velitele vìznice Bálinta a experta min. vnitra škpt. Karafiáta. Druhý den po pøíjezdu do Leopoldova jsme byli vyvedeni z cel na prostranství pøed budovou samotek, kde byly utvoøeny skupinky, a ty pak v kruhu, rovnìž za pøítomnosti velitele vìznice Bálinta a škpt. Karafiáta, pod velením jednoho z dozorcù cvièily (pochod, poklus, døepy, klik a vzpor, pochod v døepu a poskoky v døepu). Vidìl jsem, že ve skupinì, která byla zámìrnì sestavena z gen. Kutlvašra, Pelicha, Peška, Mrázka, Nosála, že gen. Nosál padl vysílením za namáhavého cvièení (tehdy mu bylo cca 70 rokù), ale stále byl nucen dále cvièit. Po dobu
pobytu na samotkách v Leopodlovì se nepracovalo, dennì se èistilo umyvadlo, za rùzné, podle názoru dozorcù, pøestupky (prášek na podlaze, pøikrývky nebyly prý stejnì složeny) byly pùldávky jídla, døepání ráno, v poledne, veèer, a i tøeba celý den se døepalo na znamení "zaklepání na dveøe cely" od dozorce.
Jména tamìjších dozorcù jsme neznali, teprve pozdìji byly jim dány pøezdívky. Podle pøezdívek to byl tehdy: Hvízdavý Dan, Larsen, Partyzán, Nosárius, Krakatit.
To byli dozorci, kteøí se støídali ve službì na samotách, i jak pozdìji po zaøazení do práce jsme pøišli s nimi do styku a chování jejich bylo stále provokativní a neurvalé. K pøíjemnému pobytu na samotách patøilo též, že veèer byly odebrány pøikrývky, slamník a spalo se jen na holé podlaze ve spodním prádle. Nebo v noci jsme byli buzeni a bylo naøízeno po otevøení cely se hlásit. To se opakovalo i nìkolikrát za noc. Toto jest jen hrubý nástin
toho, co jsem zažil ve výše uvedených vìznicích až do mého propuštìní na základì amnestie v roce 1960.
KOLÁØ Vojtìch

SVOBODNÉ SLOVO
(datum nezjištìno, avšak z doby po sovìtské invazi)

V ZÁJMU PRAVDY
Sekretariát ministra vnitra ÈSSR zaslal vedení redakce deníku Svobodné slovo dopis, v nìmž poukazuje na èlánek otištìný ve Svobodném slovì 26. bøezna 1968 pod názvem Bratr redaktor. - "Jeho autor", praví se dále v dopise "ostouzí v nìm pracovníky a vyšetøovatele StB. Šetøení ukázalo, že údaje v publikovaném materiálu jsou nepravdivé. Protože nesprávné údaje ve Vašem listì poškodily dobré jméno a èest pracovníkù StB, žádáme Vás, abyste sjednali nápravu tohoto politováníhodného omylu a poskytli na stránkách
Vašeho listu v dobì co nejkratší vhodnou formou satisfakci".
Nìkdy v téže dobì v èlánku o majoru Rohlenovi, otištìném rovnìž ve Svobodném slovì, jsme se také zmínili o èinnosti majora Karafiáta. K této stati dalo nám ministerstvo vnitra ÈSSR k dispozici toto prohlášení:
"Zvláštní komise ministerstva vnitra ÈSSR provìøila všechna uvedená fakta a údaje v souvislosti s èinností mjr. Karafiáta. Šetøení ukázalo, že údaje publikované v materiálu byly nepravdivé."
Vedení redakce Svobodného slova se obìma èlánky a pøipomínkami ministerstva vnitra ÈSSR zevrubnì zabývalo a dospìlo k pøesvìdèení, že chyba v redakci Svobodného slova byla pøedevším v tom, že pøíslušné èlánky nekonzultovala s odpovìdnými pracovníky ministerstva vnitra, že si nevyžádala jejich stanovisko, jak
redakce obvykle èiní v takových pøípadech. Jako ostatní listy a spoleèenské organizace, i my jsme byli poplatni vzrušené dobì a podlehli jsme jednostranným soudùm a ukvapeným závìrùm. V žádném pøípadì jsme nechtìli, ani tehdy, ani dnes, dotýkat se cti pracovníkù StB, a tím ménì je skandalizovat. I když jsme v èlánku Bratr redaktor nikoho z pracovníkù StB nejmenovali, považujeme za povinnost dát tímto veøejnou satisfakci všem tìm
pracovníkùm StB, kteøí se našimi inkriminovanými èlánky cítili být poškozeni na cti.
Red.

P.T.
Ústøední výbor K 231
Praha 2, Karlovo nám. 17

Dejvice, 7. 8. 1968

Na Váš dopis z 6. 5. 1968 sdìluji Vám pro dokumentaèní komisi toto: Pøi vyšetøování v Brnì byla mi pøedložena písemnost, opatøená vlastnoruèním podpisem manželky, v níž bylo umìle a ve znaèné míøe vykonstruováno obvinìní, jež pak bylo vojenským prokurátorem vzato za podklad žaloby na mne. Tento dokument doprovodil vyšetøující orgán tvrzením, že dnes byla zatèena i moje manželka. Tento dokument a toto sdìlení pùsobilo na mne drtivì, že jsem se nervovì zhroutil a za nìkolik dnù mne ze Špilberku odvezli na nervové oddìlení nemocnice v Brnì, kde jsem se léèil od èervence do listopadu 1950.
Po návratu domù jsem zjistil, že manželèin podpis byl získán podvodnì a že její zatèení bylo jen pøedstíráno.
Byl jsem zatèen v hodnosti podplukovníka právní služby dne 10. 5. 1950 a se mnou též naše schovanka a neteø Anna RADÌJOVÁ, nyní provdaná KRÁLOVÁ, bytem Praha 9. Její výslechy byly velmi kruté a tvrdé, a byly ukonèeny jejím odvezením do nemocnice u sv. Anny v Brnì, kde se pak dlouho léèila (diagnóza, tìžký otøes mozku). Úèelem jejích výslechù bylo, aby obviòovaly jejího strýce z vlastizrady.
Vojenský prokurátor podal pak na mne žalobu pro vyzvìdaèství podle par. 5 zák. 231/48, a pro tentýž delikt pak státní soud uvalil vyšetøovací vazbu, která trvala 13 mìsícù.
Schovanka byla obžalována státním soudem rovnìž pro vyzvìdaèství a vlastizradu. Se zøetelem k tomu byl jsem a též moje manželka po celý rok u vìdomí, že dostanu provaz a že se domù již nevrátím. Schovance hrozilo nejménì 15 let. Avšak krátce pøed pøelíèením byl jsem od státního soudu vyrozumìn, že jsem obžalován pro
neoznámení trestného èinu podle zák. è. 50/1923 Sb. a 10. 6. 1951 odsouzen na 10 mìsícù.
Neteø dostala 10 rokù za vyzvìdaèství. Byla však po 4 létech prezidentem Zápotockým omilostnìna, vzhledem k jejímu vìku blízko mladistvému. Jméno orgánu, který mne v Brnì vyšetøoval, neznám. Byl to asi vyšší dùstojník od OBZ. Byl však nepochybnì ve styku s orgány, kteøí v mém bytì provádìli podrobnou domovní prohlídku a
kteøí též opatøili manželèin podpis. Taktéž mìli zvláštní zájem, a snad i pokyn vyšetøujícího orgánu, aby zatkli moji manželku. Bohudík, k jejímu zatèení nedošlo snad z toho dùvodu, že peèovala o starou 76 letou nemocnou matku a zapojila se do tìžké manuální práce v pekárnì.
Dr. ŠPÁLA



K nejvýraznìjším projevùm porušování zákonù a bezpráví v letech 1948-49 docházelo v ozbrojených složkách - v armádì a bezpeènosti. Od èasto bezdùvodného podezírání vysokých dùstojníkù a jejich odvolání z funkce se pøecházelo k organizování provokací a zatýkání vojenských èinitelù. V povìstném "domeèku" byli neprávem zatèení hrubým násilím a týráním donucováni k falešným výpovìdím, na jejichž základì byli souzeni. Tak vznikaly podmínky, z nichž se rodily politické procesy, dosud pøevážnì s nekomunisty. Ve vìdomí nìkterých vyšetøovatelù se ustalovala pøedstava, že jednají v zájmu dìlnické tøídy, vítìzství socialismu, že úèel svìtí prostøedky. Lze prokázat, že o použití nezákonných metod v bezpeènosti i v armádì vìdìli nìkteøí vysocí
straniètí funkcionáøi - R. Slánský, B. Reicin, K. Šváb.
Zpráva komise ÚV KSÈ o politických procesech a rehabilitacích v Èeskoslovensku 1949-68




ŽIDOVSKÁ ANEKDOTA
Soused chce po mnì náhradu za znièený džbán. Na svou obhajobu
uvádím, že:
1) Jsem si žádný džbán nepùjèil,
2) Když jsem džbán pøinesl domù, zjistil jsem, že je rozbitý, a
3) Jsem džbán v poøádku a nepoškozený vrátil.

Uh. Hradištì, 7. 5. 1968
Prozatímní okresní výbor
K-231 v Uh. Hradišti Ústøednímu výboru K-231
Dokumentaèní komisi
Praha 2, Karlovo nám. l7

Bratøi,
odesíláme Vám 2 opisy dokladù èj. V3/68 a VA8/68 a další spisy pøedáváme vojenské prokuratuøe na základì informace, které jsme koncem dubna získali prostøednictvím Radka PROCHÁZKY od dr. REZKA z MV.
Dále Vám odesíláme 2 fotografie Františka Brhela z Polešovic, okr. Uh. Hradištì, bývalého pøíslušníka MV, který na zaèátku padesátých let konal službu v korekcích v klášteøe na Mariánské.
Budeme potìšeni, zjistíte-li nám údaje o jeho pùsobení, a odešlete je našemu výboru. Tento muž byl mezi vìzni v Jáchymovsku znám pod pøezdívkami "Macoò" a "Tygr".
S bratrským pozdravem
POV K-231 v Uherském Hradišti

SVOBODNÉ SLOVO, 6. 6. 1968
K-231 OPRAVUJE PROHLÁŠENÍ MINISTERSTVA VNITRA

Praha (r) - Ministerstvo vnitra vèera úøednì prohlásilo: "Tvrzení, že komise ministerstva vnitra, vyšetøující nezákonnost z minulých let, spolupracuje s Klubem 231, se nezakládá napravdì. Ministerstvo vnitra, ani žádná jeho složka nenavázala s Klubem žádnou spolupráci a nehodlá tak uèinit ani v budoucnu.
Ústøední sekretariát Klubu 231 prohlašuje k tomuto dementi v dokumentu podepsaném pøedsedou Klubu, profesorem Nigrínem:
Klub sdìluje, že na žádost dr. Rezka, vedoucího oddìlení pro zjišování závad v ústavech nápravného zaøízení pøi ministerstvu vnitra, byly dokumentaèní materiály Klubu poskytovány pracovníkùm tohoto oddìlení podle jejich potøeby. Pracovníci tohoto oddìlení navštívili Klub 231 nìkolikrát a žádali prùkazný materiál, který jim byl také poskytnut. Pøítomnost pracovníkù tohoto oddìlení v Klubu 231 je dokonce zachycena na snímcích Armádní televize Praha.


ZEMÌDÌLSKÉ NOVINY, 8. 6. 1968
ODPOVÌÏ K-231
Praha (zn) - K oznámení pøedstavitelù Klubu 231 o údajné spolupráci s dr. Rezkem sdìlil nám tiskový tajemník správy Sboru nápravné výchovy, že dr. Rezek nikdy nedostal pøíkaz ani souhlas vstoupit ve styk s pøedstaviteli K-231. Také žádné oficiální schùzky s touto organizací poøádány nebyly, výjimeènì šlo o bìžné úkony pro prošetøení údajù postoupených vojenskou prokuraturou. K-231 také centrálnì nepøedal komisi správy Sboru nápravné výchovy žádné písemné materiály bývalých vìzòù.
Z toho, že dr. Rezek byl pøítomen v Klubu 231 v dobì, kdy zde natáèela Armádní televize, nelze dìlat žádné závìry o spolupráci, protože šlo o pøítomnost zcela náhodnou.


TRIBUNA È. 6, 22. 1. 1969
FAKTA - DOKUMENTY: KLUB 231
... Po vstupu vojsk pìti zemí Varšavské smlouvy do ÈSSR, orientuje se èást K-231 na likvidaci materiálù, pøechod do ilegality a nìkteøí jeho funkcionáøi emigrují na Západ. Ústøední kanceláø K-231 byla zlikvidována krátce po vstupu sovìtských vojsk do Prahy. V ústøedí zbyla jen malá èást dokumentaèního materiálu. Jde o ty dokumenty, které ústøedí Klubu dalo k dispozici ministerstvu vnitra a soudùm. Ostatní, jako bìžná korespondence a èlenské pøíspìvky, bylo zlikvidováno.