ŽENSKÉ  VÌZNICE

Lichaèev a Makarov od poèátku svého pùsobení v ÈSR kriticky
poukazovali na to, že práce ès. bezpeènosti je pøíliš mìkká a
nerozhodná, že se bezpeènost nechává odstrkovat, neprosazuje dost
energicky svoje názory a požadavky, a že s tøídním nepøítelem se
jedná pøíliš v rukavièkách.
Zpráva komise ÚV KSÈ o politických procesech a rehabilitacích v Èeskoslovensku 1949-68

Dagmar Šimková
Ženské vìznice

23. 5. 1968
V Pardubicích byly soustøedìny od roku 1952 velkou vìtšinou ženy od státního soudu, hlavnì vyšší, mnohaleté tresty. Mezi nimi byly ovšem i retribuce, jako dozorkynì Wernerová z Rawensbrücku a jiné, a dále i kriminální pøípady, hlavnì vraždy. Stav uvìznìných žen se pohyboval mezi 800-900. Pracovalo se na rùzných dílnách,
za rùzných pracovních, zdravotních a existenèních podmínek. Mezi námi bylo mnoho žen starých, nemocných i mladších neschopných práce i pohybu následkem vyšetøovací vazby a metod vyšetøovacích. Dozorèí orgány vládly podle toho, jak se zostøovala politika vnitøní i zahranièní. Pomìry se postupnì zhoršovaly. V roce 1954
bylo v táboøe zøízeno "zvláštní uzavøené oddìlení", èili "vìzení ve vìzení". Tam bylo soustøedìno 50 žen státního soudu s vysokými tresty. Vìtšinou to byly pøedstavené klášterù, èlenky národního shromáždìní, ZNV a vysokoškolaèky, které mìly pøísný zákaz styku s ostatním táborem a bylo jim øeèeno opìtovanì, že jediná cesta
pro nì odtamtud je nohana napøed. Postrádaly nejprimitivnìjších hygienických potøeb, nemìly styk s domovem, nepracovaly, a tím nemìly možnost nákupu vedlejších požitkù. V zoufalství nad neudržitelnými pomìry vstoupily do hladovky, kterou pøijeli zlikvidovat dva vysocí dùstojníci min. vnitra. Poté se zhoršovaly pomìry v celém táboøe tak, že v záøí vstoupilo 520 žen tábora do hladovky. Požádaly velmi slušnou formou velitelství tábora, aby
byla zavolána komise MV a aby byly ženy vyslechnuty o stávajích potížích a dùvodech hladovky. V té dobì totiž hrozil jeden ze dvou zdìných blokù sesutím. Bylo v nìm ubytováno na 400 žen. Proto bylo celé množství nastìhováno do nouzové budovy skladištì, kde na 80 žen byl jeden nesplachovací kloset. Byly tam myši. Spaly jsme na zemi, na tenkých slamnících, žena vedle ženy tìsnì namaèkané, z rùzných pracoviš a z rùzných smìn, denních, odpoledních do 23 hodin. Jedna druhou rušily a nevyspalé, unavené nastupovaly k hodinovým nástupùm na "apelplatz" a do práce. Na švadlárnách, kde na jediné bylo 60 elektrických strojù, bylo zakázáno otevírat okna, vzduch byl nedýchatelný dusnem, potem a prachem z látek. V této dobì byla neomezenou velitelkou 20ti letá pøíslušnice StB, která si právem vysloužila pøezdívku Ilse Koch. Mìla pøímo sadistickou nenávist k nám "státním". Podporovala donašeèství, fízlování, a stupòovala tak nervovou zátìž již tak dost zmuèených žen. Posledním právem protestu vìzòù je po celém svìtì hladovka a naše noviny se rozplývaly v dojatém líèení hrdinství jedince, který zahájil v Alžíru hladovku, z dùvodù daleko ménì tragických, než byly naše. Tato hladovka byla zlikvidována hrozbami a nátlakem, a zùstalo v ní pouze 22 žen, které byly zavøeny do onoho bloku, který hrozil zøícením. K odstrašení celého tábora nechali nás nastoupit pøed celým nastoupeným táborem ke zdi bloku, vždy dvì a dvì a 2 pøíslušníci se samopaly s námi. Vypadalo to jako chùze na popravu, ale
morálku lágru to podivuhodnì zdvihlo. Pak jsme byly pøevezeny k výslechùm, dostaly jsme trestem 10 dnù korekce a zaražené výhody na 3 mìsíce - t.j. žádný styk s rodinou. To vše bylo za pana ministra Baráka. A dalo by se psáti ještì dále, celé smutné romány.
V èervenci 1956 opovážilo se 12 žen ze zvláštního oddìlení napsat dopis pøes MV a velitelství, gen. taj. OSN Hammerskjöldovi s upozornìním na nesrovnalosti v jejich výsleších i obvinìních a nezákonnì dlouhotrvající tresty. Byly pøísnì vyslýchány, opìt na samotkách v Pardubicích, pak odvezeny na Pankrác na samotky na 2
roky (ovšem bez verdiktu), kde tìžce pykaly za svou odvahu.

(Dodatkem uvádí bývalá kožní lékaøka MUDr. Dagmar KOÈOVÁ:
V zimì 1952 jsem pracovala na švadlárnì na onucích. Venku bylo 16 stupòù mrazu a v èelní stìnì švadlárny byl otvor ve zdi pro plánované topení v rozmìru 1 x 1 m. Ženám u strojù pøimrzly ruce a trpìly omrzlinami III. stupnì s otevøenými ranami. Jednoho veèera jsem byla odvedena velitelkou Blaženou na velitelství, kde bylo nìkolik dùstojníkù bezpeènosti a žádali na mnì, abych potvrdila, že mají pardubické "dámy" omrzliny z lyží. Odmítla
jsem a popravdì jsem vypovìdìla o trýznìní na pracovišti.
Dagmar ŠIMKOVÁ
Volynì, 27. dubna 1968

Alena Vrbová
Ženské vìznice

Generální prokuratura
Praha
Alena VRBOVÁ, Na Ostrovci 92, Volynì, okr. Strakonice
Vìc:                                                                                                                                     Stížnost na prokurátora Dr. Barbaše, soudce Dr. Rudého a dùstojníka SVS Klose
Zaèátkem srpna 1950 byla jsem odvezena od mých rodièù z Chrasti u Chrudimì pøíslušníky StB v Pardubicích k okr. soudu v Chrudimi. Tam mì vyslýchal prokurátor Dr. Barbaš. Køièel na mne, urážel mne a vynucoval na mnì pøiznání, že jsem vìdìla nìco o "èinnosti" mého manžela. Když zaèal vyhrožovat, že dá mého manžela obìsit,
jestliže se nepøiznám, øekla jsem ve strachu o manžela, a abych už mìla pokoj, že se pøiznávám. Byla jsem propuštìna s tím, že musím opustit bydlištì.
Dne 19. 9. 1950 o pùlnoci, jak tehdy bylo zvykem, jsem byla na základì prokurátorského pøíkazu zatèena, odvezena do vazby v Chrudimi a 20. 9. 1950 pøivezena se svou "skupinou", z níž jsem vìtšinu lidí neznala, na Pankrác. Dne 13. 10. 1950 jsem byla senátem státního soudu za pøedsednictví Dr. Rudého ( JUDr. Rudý soudil ještì v druhé polovinì 80. let odpùrce komunismu v Praze - pozn. NN) odsouzena
podle zák. 231/48 Sb., par. 35, odst. 2, k trestu jednoho roku odnìtí svobody. Byl pøedložen lékaøský doklad, že mám nemocnou páteø, který Dr. Rudý odložil s poznámkou "Stejnì tomu nerozumím". Celé líèení probìhlo za deprimující nervozity strachu, køiku a vyhrožování Dr. Rudého a prokurátora Dr. Barbaše, kteøí, cokoliv jsem chtìla øíci, nepøipustili, pøièemž ostatní soudcové - v procesu, pøi kterém byly navrženy tresty smrti - se zøejmì nudili. Pokud vím, ve vìtšinì státù manželka se mùže vzdát svìdectví proti svému manželovi a nikdo nemusí svìdèit a vypovídat proti sobì. Já jsem k tomu byla hrozbou pøinucena a sama odsouzena jen na základì vynuceného vlastního "pøiznání", nebo soud "došel k pøesvìdèení". Ve výkonu trestu jsem pracovala
v cihelnì, bez ohledu na moji nemoc, která se znaènì zhoršila a následky nesu dodnes. Po soudu, asi 7. 2. 1950 na naše ženské oddìlení na Pankráci vtrhl dùstojník SVS se skupinou LM. Všichni, ale hlavnì dùstojník, øvali, že nám není zle, když neškrábem a nežerem omítku ze zdi. Pak jsme byly vyhnány na chodbu, vysvleèeny donaha, sebráno nám všechno osobní prádlo, byly jsme ostøíhány takøka dohola. Pøi návratu na cely jsme zjistily, že byl proveden "filcunk", všechno pøevráceno, byla nám sebrána veèeøe, dopisy pøipravené k odeslání a kavalce. Okna byla zabílena, a musely jsme spát jen na podlaze. Spoluvìzeòkynì, pocházející z mého nynìjšího bydlištì, mi øekla, že dùstojník je Dr. Karel Klos, který byl za války ve Volyni okr. soudcem.
Pozdìji jsem tohoto dùstojníka ještì vidìla s tehdejším ministrem Št. Raisem, jemuž jsme uklízely jako trestanecké komando vilu.
Toto není žádost o rehabilitaci, ale stížnost na uvedené funkcionáøe, nebo nechci, aby se cokoliv z toho, co jsem prožila, opakovalo, tøeba na mém dítìti nebo vnucích. A jsem pøesvìdèena, že dokud kterýkoliv z tìchto funkcionáøù vykonává svùj úøad, toto nebezpeèí je reálné.

Markéta Tryèlová
Ženské vìznice

DOPORUÈENÌ
Markéta TRYLÈOVÁ, roz. ÈEÈOVÁ, Karlovy Vary-Dvory, ul. K. Kuèery è. 4

Zatèení - vyšetøování
Zatèena dne 10. èervna 1948 (týden pøed svým sòatkem) pøísl. OBZ hl. štábu. Výslech trval asi 10 - 12 hodin, jenž byl také mým jediným výslechem. U výslechu jsem dostala facku, která zasáhla levé ucho, pak jsem pøestala slyšet. Tato porucha trvá dodnes.
Mùj pobyt v cele hl. štábu MNO trval dva dny, pak jsem byla pøevezena do Bartolomìjské. Zatykaè napsal tzv. Dr. Pech, známý svou arogancí. Do noci jsme slyšely výkøiky vyslýchaných vìzòù.
Jednou jsem byla svìdkem, když do místnosti otiskù prstù pøivedli èlovìka, který byl v oblièeji jedna krvavá podlitina a na otázku uniformovaného pøíslušníka, konajícího službu, co dìlal, že je tak zøízený, odpovìdìl: "Zeptejte se tam tìch nahoøe!"
Asi 17. èervna 1948 pøevezena na Pankrác. V prosinci 1948 pokus o útìk, který se nepovedl, znovu vyslýchána pøíslušníkem StB Peškem, naøízena korekce, spojená s hladovkou, temnicí a spaním na holé podlaze, svleèena donaha. Šaty mi byly vráceny až za nìkolik hodin poté. V korekci jsem setrvala asi 14 dnù, kdy jsem pak byla eskortou dopravena do Bratislavy, kde se pak konal soud dne 14. èervna 1949.

Vìznìní.
Planá - èerven 1949 - podzim 1950. Tìžká práce v pekárnì, pracovní doba 14-16 hodin dennì. Plicní nález - pøeložena do Liberce, odtud na podzim v r. 1950 pøidìlena k prac. komandu pro rekonvalescenty do Warnsdorfu.
Pardubice. V roce 1952 asi v bøeznu - soustøedìní vìzeòkyò s vyššími tresty z celé republiky v Pardubicích. Podmínky velmi špatné. Hlad a zima. Po práci v dílnách následovaly brigády, které trvaly až do pozdních veèerních hodin. Na cele byla zima, netopilo se, zimou jsme nemohly usnout. Nìkdy na podzim v r. 1952
musely jsme nastoupit na dvoøe, všechny vìci svázat do prostìradla a v pozoru stát asi od 10 hod. dopoledne až do pozdních noèních hodin. Dùvod neznámý. Dìvèata z krejèovské dílny mìla hnisající omrzliny na rukou. Za každou malièkost se platilo korekci bez oken, vìtrání a svìtla. V roce 1952 asi v listopadu musely jsme zachraòovat øepu. Padal sníh s deštìm, odìvy nebylo možné vysušit a ráno mokré šatstvo jsme oblékly a znovu na brigádu.
V bøeznu 1953 podmínìnì propuštìna s podlomeným zdravím (tìžký zánìt ženských orgánù, pozdìji rakovina tìchto orgánù - operace, onemocnìní žluèových cest - operace). Po mém propuštìní hned tøetí den mì v bytì vyhledal pøíslušník StB z Liberce (bydlela jsem u své matky v Jablonci nad Nisou). Naøídil, že se musím
každý druhý den u nìj hlásit v Liberci na StB. Chtìl, abych mu nosila zprávy o pomìrech na stát. statku, kam jsem byla pracovnì pøidìlena jako dìlnice. Pokaždé vyhrožoval, že mì nechá znovu zavøít, že odmítám spolupráci atd. Byla jsem nervovì úplnì vyèerpaná a jednou jsem chtìla již skoncovat se životem. Tento
tlak a pronásledování skonèilo, když jsem se v øíjnu 1953 provdala.
O "živoøení" již na svobodì psát nebudu, každý to zná ze svých zkušeností. T.è. pracuji jako dìlnice s èásteèným invalidním dùchodem, který mi byl pøiznán v roce 1963.
TRYLÈOVÁ Markéta

Anna Kvášová
Ženské vìznice

V Libochovicích dne 28. bøezna 1968

P.T.
Státní prokuratura Ústí nad Labem

Týká se: Rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 22. února 1954
è.j. I.T. 38/53-40

Žádost o rehabilitaci
Tuto žádost podávám z dùvodu, že jsem byla neprávem odsouzena pro èin, který jsem nespáchala, a sice pro velezradu.
Není pravdou, že jsem byla èlenkou protistátní organizace "KOTVA", která prý, podle obžaloby mìla pøipravovat rozvrat státu.
Není pravdou, že jsem pøipravovala úkryt pro cizího agenta a vešla s ním ve styk. Jest to bídná lež. Byla jsem vyslýchána a trýznìna, abych se pøiznala, a to referentem StB, a sice zpùsobem nejhorším, jaký mùže být. Tloukl mi hlavou o zeï, praštil se mnou na zem tak dlouho, až jsem zaèla krvácet. Strèil mne do temnice, a to poprvé na 4 1/2 hodiny a pak na 14 hodin, kde jsem musela chodit do kola, nesmìle jsem se zastavit, jinak mi vyhrožovali, že mne hodí do vany naplnìné studenou vodou. Opírala jsem se o zeï a v dùsledku toho jsem mìla prsty rozedøené. Když jsem padla, teprve pak mne odnesli na celu.
Jednou pøi výslechu mi napsali lístek na 48 hodin do temnice.
Mezi výslechem tam pøišel p. náèelník, který se mne ptal, jsem-li Moravanka, øekla jsem, že jsem Èeškou, a když spatøil lístek na stole napsaný do temnice, roztrhal jej a øekl referentovi, že jest to naposledy, co mne tam poslal.
Surové zacházení referenta mìlo za následek, že jsem chodila od výslechù se zakrvácenými baèkorami a prádlem. Svìdkem tohoto mého tvrzení byla paní BROŽOVÁ, kterou mi dali na celu. Poruèila, abych se svlékla, hodila zakrvácené prádlo okénkem na chodbu a poruèila pøinésti mi prádlo èisté. Chodila jsem též k lékaøi,
který mi dal nìjaké užívání, které málo pomohlo. Po nìjakém èase mne odvezli do civilní nemocnice na prohlídku k panu MUDr. HARTMANOVI, který se mého vzhledu lekl. Vážila jsem totiž pouze 37 kg. Prohlédl mne a naøídil, aby mne dali do vìzeòské nemocnice. Oni to však neudìlali, naopak, pùl roku jsem musela
vzdor krvácení chodit na výslechy.
Teprve po odsouzení mne odvezli do Prahy na Pankrác, kde mne operoval pan MUDr. RUSÒÁK (též vìzeò). Tøi mìsíce jsem byla po operaci na Pankráci, a pak u Svatého Jana Pod skalou.
Jednoho dne pøijeli za mnou dva páni z ministerstva spravedlnosti, legitimovali se a ptali se, jak bylo se mnou
zacházeno pøi výslechu v Litomìøicích. Øekla jsem jim, že jsem už na 4 roky odsouzena a že jsem si žádnému nesmìla stìžovat. Oni mi odpovìdìli, že je jim známo, jak se mnou bylo zacházeno, avšak chtìjí to slyšet pøímo ode mne. Povìdìla jsem, jak surovì jsem byla týrána a ranami k výpovìdi donucena, a to k údajùm, které se
nezakládaly na pravdì. Pøi výslechu jsem mìla obyèejnì zavázány oèi.
Když jsem byla na Slovensku, pøijeli za mnou z Ústí nad Labem s dotazem, zda bych poznala referenta, který mì vyšetøoval, a který byl na mne tak zlý. Øekla jsem, že ještì za 20 let bych ho poznala, že to nebyl èlovìk, ale satan. Ukázali mi 3 fotografie, a na té tøetí jsem ho poznala. Slíbili, že mne pustí domù, ponìvadž mi chybí do uplynutí trestu pouze 1/2 roku. Protože jsem se však vyjádøila o referentu shora uvedeným zpùsobem, nebyla
jsem propuštìna.
Pøi vyšetøování v Litomìøicích vypovìdìl p. KALÍK z Hospodáøského družstva v Libochovicích, že byl surovým zpùsobem pøinucen, aby vypovídal, že pøede mnou mluvil proti státu a KSÈ. Nejvìtší utrpení jsem prožila pøi výslechu, kde mne chtìli pøinutit, abych vypovídala, že byl u nás mladý èlovìk, kterého jsem vùbec neznala. Tenkráte mne vodili v poutech jako nìjakého vraha.
Znala jsem pouze starého ŠEBKA, který byl v roce 1947 u nás se žádostí, aby mu manžel dojel na Moravu pro nìjaký stroj na øezání železa. Bylo to poprvé a naposledy, co jsem toho jmenovaného pána
vidìla.
Když se konal v Ústí n/Labem soud, odvezli mne a naøídili, že až budu stát pøed soudem, nesmím se nikam dívat, a pouze odpovídat na jeho otázky. V Ústí n/L. jsem však nebyla souzena, až pozdìji v Litomìøicích. Pravdìpodobnì se báli, že vlastnì nic nevím, a snad chtìli, abych proti nìkomu svìdèila.
Veškeré údaje, pro které jsem byla v roce 1954 v Litomìøicích na 4 roky odsouzena, byly umìle vykonstruovány, zkresleny a nepravdivé. Vše, co uvádím, se zakládá na èisté pravdì, a je možno v této dobì vše øádnì vyšetøit a ovìøit. Prohlašuji, že jsem byla odsouzena nevinnì.
Žádám proto, aby mi byla vrácena èest a majetek, zdraví mi však nikdo vrátit nemùže.
Když jsem se vrátila z vìzení, byla jsem v Litomìøicích po nìjakém èase pøešetøována a mìla mnì být vrácena polovina zkonfiskovaného domu. Prokurátor DUNAJ z Ústí n/L. to však zamítl s poznámkou, že jsem byla èlenkou nìjaké "KOTVY", což se nezakládalo na pravdì. Tudíž mi nic nevrátili.
Na základì všech mých pravdivých údajù žádám zdvoøile, aby se mi dostalo v brzké dobì zadostiuèinìní za všechny køivdy a bolesti tìlesné i duševní.
Doufám v pøíznivé vyøízení mé žádosti.
Podpis: KVÁŠOVÁ Anna
KVÁŠOVÁ Anna
Libochovice, Husova è.p. 395

Dagmar Šimková
Ženské vìznice

Dagmar Šimková
Chelèického 55
Písek
Písek, 14. 5. 1968

SVÌDECTVÍ O USMRCENÍ DVOU ŽEN V NPT PARDUBICE                                                                                A O NELIDSKÉM ZACHÁZENÍ V TOMTO ÚTVARU

Pøes vánoèní svátky v r. 1959 jsem byla v NPT Pardubice pro odmítnutí nedìlní práce v korekci ještì s nìkolika
spoluodsouzenými. Vzpomínám si, že to byly Anna SCHWARZOVÁ, Jana ŠRÙTOVÁ, Helena KUÈEROVÁ, Jitka MALÍKOVÁ, Libuše BULÍNOVÁ, a ještì nìkdo další, na jména si již nevzpomínám, ale dají se
snadno zjistit, protože jsme byly potrestány hromadnì za stejný pøestupek. 31. 12. 1959 nebo 1. 1. 1960, v den, kdy náš trest mìl konèit, stala jsem se svìdkem následující události.
Korekce byly ve sklepì pod budovou A, oddìlené katrem od tzv. izolovaného odd., kde byly uvìznìny psychopatky nebo osoby zhlediska vedení útvaru neúnosné. Byly tam buï pro výtržnosti, které zpùsobovaly svou abnormalitou, nebo (a to byl èastìjší dùvod) pro neplnìní pøedepsaných norem. Zpravidla byly pro toto
oddìlení vybírány pøíslušníkem, který mìl funkci výrobního a zajišoval plnìní plánu na rùzných dílnách. Tyto ženy, mezi nimi i jedna politická, Libuše ALBRECHTOVÁ, byly pak na neurèitou dobu v tomto oddìlení, kde ve vìtšinì pøípadù prožily 2-3 roky. V izolaci dostávaly snížené dávky jídla, jídlo vìtšinou už studené, trpìly strašlivou zimou, stálým vlhkem, tmou a neèistotou. Prakticky se nemohly nikoho dovolat, nikdo s nimi nechtìl mluvit a pro své duševní vychýlení, tímto utrpením ještì vystupòované, nebyly schopné øešit svoji situaci formou psané stížnosti. Bylo s nimi nakládáno surovì, témìø každou noc se z izolace ozýval strašný náøek a volání o pomoc. I mezi sebou se praly a nìkolikrát tam došlo k tìžkým ublížením na tìle. Ty, které byly slabší, se nemohly ubránit pøesile. Žádný z pøíslušníkù se nesnažil tomu zabránit, vìtšinou se tomu smáli. Mnohokrát jsme se snažily upozornit ty pøíslušníky, kteøí o tom rozhodovat mohli, aby tyto ubožaèky bly dány do ústavní péèe psychiatrù, univ. prof. Dr. R. VACKOVÁ o tom mnohokrát mluvila a za nì prosila, já sama jsem také pøi každé pøíležitosti o tom mluvila, jednou i s komisí z Nár. shromáždìní, ale vše bylo marné. V této izolaci
byla zabita Olgou Turkovou mladá žena, jejíž jméno neznám.
Olga Turková byla zuøivý šílenec (zešílela ve vìzení) a izolována byla proto, že spolu s jinými trestankami zákeønì a surovì zabila nemocnou a bezbrannou Josefíkovou. Zabily ji tak, že na bloku B ji pøepadly, odtáhly do umývárny a tam jí roztøíštily hlavu o betonové koryto, až jí vyhøezl mozek. Zároveò jí polámaly žebra.
Turková té mladé ženì v izolaci vrazila do ženských orgánù násadu od koštìte a žena zaèala silnì krvácet a hroznì køièet bolestí. Právì mìlo izolaèní odd. nástup do koupelny. Ostatní trestanky, za úèasti velitelky "Sulivanky", tuto ženu táhly s sebou. V koupelnì upadla na dlaždice a ony na ni pustily sprchu. Za malou
chvíli pak zemøela. Po celou dobu u toho byla velitelka. Její smrt mùže podrobnì vylíèit pí. Litty LEDEREROVÁ-VÁÒOVÁ, která byla "lázeòská" a která tuto událost si dobøe pamatuje.
V odpoledních hodinách zmínìného dne, kdy jsme byly v korekci, mìla izolace vycházku. Pøi ní se Turková "pokusila o útìk". Ten byl nemožný, vycházkový dvorek byl ohranièen ostøelovacím pásmem, vìžemi s ostrahou, dále byl plot z ostnatého drátu, asi 5 m vysoká zeï a za ní zase dvory, hradby, støílny. Pøesto byla vycházka hned ukonèena, ženy zamèené na cely a Turková dovleèena do kanceláøe proti korekci, ve které jsem byla. Kanceláø byla celá zasklená, osvìtlená, okénko na podávání jídla mé cely nedopatøením otevøené, takže jsem všechno vidìla a slyšela. V kanceláøi byli tito pøíslušníci: zástupce náèelníka, "Pepíèek", "Honza ze zahrady" a velitelka "Kobra", která byla tìhotná. Pøesto však to s velkým zájmem sledovala. Oba pøíslušníci zaèli Turkovou mlátit a sprostì jí nadávat. Nìkterý z nich ji povalil na zem, nìkdo ji kopal a ona plakala a prosila, a ji už nechají, že všechno udìlá, co budou chtít. Pøitom jim vyèítala, že vždy poslechla a šla bít ženy, na které ji poslali. Pøesnì se pamatuji na tento její výrok: "Všechno jsem udìlala, jak jste chtìli. I proti té Zenáhlíkové a Herzánové, a dali jste mi sklenici sádla a já jsem všechno øekla, jak jste chtìli." Tento výrok je dùležitý z následujícího dùvodu: Marie Zenáhlíková a Amálie Herzánová byly v Pardubicích neèekanì obvinìny z toho, že chtìly zneužít Turkovou k založení illeg. skupiny venku. Byly vyslýchány pøíslušníkem "Výkonu trestu" a pøi výslechu konfrontovány s
Turkovou, která je "uvìdèovala", že jí daly civilní oblek pro útìk a adresu nìjakého Ing. S ním mìla navázat spojení. Oblek byl jako pøedmìt dolièný v kanceláøi. Byl to divadelní kostým pro Viktorku, z divadel. kroužku, kde se "Viktorka" hrála. Ani jedna z uvedených žen nemìla do divadelního kroužku pøístup. Byl tedy dodán nìkterým z pøíslušníkù. Dále : Ani Zenáhlíková, ani Herzánová se s Turkovou nestýkala. Turková byla už delší dobu v
izolaci. Rovnìž adresu toho Ing. žádná z nich neznala, a tedy ani nemohla napsat. Šlo tedy o výmysl pøísl. "Výkonu trestu", kteøí z nìjakého dùvodu chtìli proti nevinným ženám zavést nové soudní øízení na základì výpovìdi šílence. Obì tyto ženy byly pak aspoò pro par. 6 vylouèeny z amnestie. V pøípadì M. Zenáhlíkové další
vìznìní zpùsobilo tìžkou nemoc.
Protože scéna v kanceláøi byla hluèná, uvìdomili si asi pøíslušníci, že by to nìkterá z nás mohla slyšet, a pustili nás na blok, aèkoliv náš trest mìl konèit asi o 2-3 hod. pozdìji.
Turková byla pak používána k tomu, aby mlátila ženy v korekcích, pouštìli ji do nìkteré cely, a ona tu ženu povalila na zem, tloukla ji a dupala po ní v botách. Jednou takto ztloukla právì Herzánovou, slyšely jsme z korekce její volání o pomoc, ale nevìdìly jsme, co se dìje. Herzánová mi pak na bloku ukázala modøiny a podlitiny. Turková pak po èase zemøela v nemocnici na TBC, která se jí trvalým pobytem v izolaci zhoršila. Pøed smrtí prý mluvila o tom, jak byla zneužívána proti odsouzeným. Podrobnosti by jistì vìdìla nìkterá z žen, které byly na nemocnici zamìstnány.
Dagmar Šimková

Dagmar Šimková
Chelèického 55
Písek
Písek, 22. 5. 1968
DODATEK K VÝPOVÌDI O NELIDSKÉM ZACHÁZENÍ V NPT ŽELEZOVCE.                          V NPT Železovce jsem byla v r. 1955. Bìhem svého pobytu jsem byla mnohokrát svìdkem nelidského zacházení s vìzni. Protože nebylo možné dovolat se nápravy (každá stížnost byla hozena do koše, ústní stížnost nemìla smysl), rozhodla jsem se pro útìk, abych tímto zpùsobem poukázala na nesnesitelné pomìry v táboøe. Po zadržení jsem byla vyšetøována u StB v Nitøe, kde jsem udala dùvod svého útìku, zahájila protestní hladovku, abych pøimìla Kraj. správu ke kontrole útvaru a velmi pøesnì jsem písemnì zpracovala svoje zážitky v táboøe. Tyto protokoly, jakož i soudní protokoly Okresního soudu v Železovcích, kde jsem byla za útìk souzena, i rùzné pozdìjší stížnosti, adresované MV, jistì existují, a vìøím, že by mohly jako dokument o pomìrech v útvaru
posloužit ještì lépe než moje nynìjší výpovìdi. Byly sepsány a úøednì potvrzeny v dobì, kdy se o tìchto vìcech ještì mluvit nesmìlo, jsou pøesné a jsou v nich uvádìna jména.
U mého soudu bylo tehdy pøítomno asi 20 pøíslušníkù z tábora a asi 15 èlenù lid. milice. Bìhem pøelíèení jsem je nìkolikrát adresnì vyzvala (zejména tam, kde se mluví o smrti pol. vìz. Vìry Kasíkové), aby se ohradili, jestliže se jim má výpovìï zdá být nepravdivá. Žádný z nich se však neohradil, èímž tedy potvrdili pravdivost mých obvinìní. Jistì o tom existuje prot. záznam u soudu v Železovcích.
Po mém odchodu z Železovcù tam ještì øadu let panoval tvrdý režim, prakticky skonèil až odchodem politických na amnestii v r. 1960. Od vìrohodných žen vím, že tam jedna žena byla dána do korekce ve svìrací kazajce, svázána do kozelce, za nìkolik hodin byla nalezena udušená. Docházelo k rùzným sadistickým výlevùm
rùzných pøíslušníkù. Napø. cikánka Rùžena Bandová, psychopat a èlovìk neschopný podrobit se jakékoliv kázni, byla za mrazu a snìhu obleèená jen do košile a plátìné spodnièky, bosa, pøivázána na nìkolik hodin ke kùlu na dvoøe. V pøípadì, že by nebylo možno získat zmínìné protokoly, prosím, abyste mi to oznámil a já se pokusím o rekonstrukci.
Dagmar Šimková

Dagmar Šimková
Chelèického 55
Písek
Písek, 15. 5. 1968
Od 11. 10. 1952 jsem byla ve vyšetøovací vazbì v Praze, Bartolomìjská ulice. Ve vìznici byl v té dobì veliký hlad. Jídla jsme dostávaly tak malá a tak špatné, že nám èasto bylo zle hlady. Napø.: Ráno trochu melty a kus chleba, v poledne ovesná polévka, t.j. pár vloèek ve slané vodì, pùl šálku krup, nemaštìných, jen uvaøených ve vodì. Veèer melta, ovesná kaše z vody, politá lžièkou marmelády, zøedìné vodou, druhý den totéž, v opaèném poøadí. Ani já, ani jiné z žen, s nimiž jsem pozdìji pøišla do styku, nemìla povolený nákup na pøilepšení. Vycházky neexistovaly vùbec. Chování dozorcù bylo všeobecnì hrubé. Skoro každý den vtrhl nìkdo na naši celu, zavázali nám oèi, musely jsme se svléknout donaha, dozorkynì provádìla prohlídku našeho tìla, v otevøených dveøích naší cely dozorci - muži prohlíželi naše šaty a prádlo. Pøi prohlídce tìla prohlížela dozorkynì i spodní èást našeho tìla, a to i tehdy, mìla-li nìkterá z žen menstruaci. Utøela si jen ruku a šla prohlížet další. Nikdy nebylo možno použít klosetu, aniž by se nìkterý z dozorcù díval. Když nás vidìl málo, kopal do dveøí, až jsme vstaly. Toto ostatnì se dìlalo ve všech vyšetø. vazbách. V noci jsme musely ležet na zádech, nebo oblièejem ke dveøím, ruce na pokrývce, kdo se ve spánku obrátil, byl probuzen kopáním do dveøí a nadáváním. To vzbudilo celou celu a celé oddìlení. Kdo byl vyèerpán, že se nedokázal kontrolovat a vícekrát za noc byl v poloze proti pøedpisu, musel za trest chodit, tøeba i nìkolik hodin. Noèní klid byl rušen zámìrnì i silným svìtlem, a hlavnì hluèným chováním stráží, které na chodbì hrávaly nìjakou hru podobnou kuželkám, pøi níž tropili velký rámus a øvali smíchy. Nìkdy jsme nespaly celou noc. Pøi výsleších jsem velmi èasto musela stát, nìkdy se zavázanýma oèima, nebo èelem ke zdi. Referent, menší tmavovlasý Slovák, mi èasto nadával, že jsem kurva. On i ostatní mne stále strašili, že moje matka spáchala sebevraždu. Vìdìli totiž, že mùj otec sebevraždu spáchal a že mám o matku strach.
V prosinci téhož roku jsem byla pøevezena do È. Budìjovic. Tam bylo jídlo lepší, ale ani zde jsem nemìla povolený nákup. Na první vycházku jsem šla za 14 mìsícù po zatèení. 10 mìsícù ani øádku z domova, moje dopisy rovnìž nebyly odeslány. Zima v r. 1952 byla mimoøádnì tuhá, byly jsme na cele, kde vùbec nefungovalo topení. Byla jsem obleèena do plátìných trestaneckých šatù, pantofle bez punèoch. Nemohla jsem tu hroznou zimu vydržet, na zdích byla jinovatka. Žádala jsem referenta o teplé prádlo, nebo aspoò o povolení pokrývky, do které bych se smìla zabalit pøes den. Vysmál se mi a øekl, že to dostanu, až se pøiznám. Následkem hrozných mrazù jsem tak prochladla, že jsem dostala zánìt vajeèníkù a zaèala jsem hroznì krvácet. Vojenský lékaø Dr.
FRÁNÌ (?) mi napsal povolení na zakoupení teplákù. Referent se tomu zase smál a nákup nepovolil. Asi po 1/2 roce nepøetržitého krvácení jsem byla tak zesláblá, že jsem se jen potácela. Mìla jsem také nesnesitelné køeèe, ležet jsem ale nesmìla. Jednou, když jsem se bolestmi svíjela, mi to lékaø povolil, ale dozorce, který tam byl ve funkci zdravotníka, kopal do dveøí, musela jsem vstát a chodit. Jednou jsem se u lékaøe setkala s vìz. lékaøem,
prof. Dr. RYCHLÍKEM, který tam byl ve výkonu trestu. Znal mì od dìtství. Slyšela jsem, jak tiše øíkal lékaøi, že nutnì musím být vyšetøena a léèena, že jsem úplnì vykrvácená. Sám byl vìhlasný gynekolog, nesmìl mì však prohlédnout. Léky, které jsem dostávala, dával mi lékaø bez faktické znalosti nálezu. Dr. Fránì napsal mi návrh na vyšetøení v civilní nemocnici, referent to ale zase zakázal. Bylo mi tehdy 23 let a referent musel vìdìt, že
zùstanou doživotní následky. Mùj ref. byl vyšší, silné postavy, asi 38 letý, ke mnì se násilnì nechoval, využíval však vìdomì mé tìlesné sešlosti a užíval psychic. nátlaku. Napø.: na Štìdrý den si mì zvl᚝ zavolal proto, aby mi oznámil smrt mé matky. Nebo stylizoval rùzné nesmyslné pøísahy a prohlášení, nutil mì je podepsat s tím, že jinak dá moji matku zatknout. Ta už však v té dobì zatèena byla. Také nìkdo z StB v Budìjovicích napsal mým
jménem velmi vìrohodný moták a poslali ho po pøísl. StB, která se vydávala za moji pøítelkyni, por. Z. HLOŽKOVI, který byl mùj kamarád, nic však o mé èinnosti nevìdìl. V motáku ho navádìli, aby navázal ilegální spojení s mojí sestrou v zahranièí. Por. Hložek byl pak proto, že mì znal, degradován, zproštìn voj. služby, celá
léta pronásledován. Moták schoval a dal mi ho po mém propuštìní. Z Budìjovic jsem byla dána do vìznice v Písku (jaro 1954). Zde byl také velký hlad. K veèeøi jsme napø. dostaly vloèkovou polévku plnou èervù. Za 5 týdnù jsme se jen jedenkrát koupaly, a to v prádelnì v neckách, celá cela v jednìch neckách najednou, v
jedné špínì.
Pak jsem byla dána na Pankrác. Zde také byl velký hlad. Mìly jsme i málo vody, pily jsme vodu ze záchodu. Èasto jsme dostávaly poloshnilé brambory, ty nám sypali do umývadel, v nichž jsme se myly. Na celách jsme byly s prostitutkami a cikánkami, málokdy dali politické spolu. Koupání se provádìlo tak, že jsme se na
cele svlékly a nahé, 3-4 cely najednou, jsme bìžely pøes celou chodbu do koupelny. Na chodbì bývala mužská stráž. Hroznì jsme se stydìly, byl to ale vžitý zpùsob, nemohly jsme se nikoho dovolat, raporty pro nás neexistovaly.
Vzpomínám si, že jsem byla jeden èas na cele s pí. Emilií VACKOVOU. Pøišla od odvolacího øízení, kde jejímu synovi byl potvrzen trest smrti. Bylo mu asi 19-20 let, byl její jediné dítì. Sedla si beze slova ke stolku a jen si držela hlavu v dlaních. Vtom vtrhla do cely dozorkynì Holešovská a zaèala na ni øvát: "Jen tady nedìlejte žádný tyátr, já vám to pøeju, aby vám toho vašeho vraha povìsili, nic jiného si nezasloužíte, když jste vychovala vraha!" Syn pí. Vackové byl souzen za protistát. èinnost, a nikoho nezabil. Nebyla jí s ním povolena návštìva pøed
popravou, a už ho nikdy nevidìla.                                                                                                                        Velitelka odd. Eliška mì jeden èas, když zjistila, že jsem politická, dala na celu, kde byly dvì prostitutky-luetièky. Dr. PROVAZNÍK mì pak varoval pøed nebezpeèím nákazy, umývadla a ruèníky jsme mìly spoleèné. Po odsouzení v r. 1954 jsem pøišla do Pardubic. Zde byl nejhorší a nejrozšíøenìjší systém udavaèství,
jaký jsem za 14 let vìznìní poznala. Pro spolupráci získával kpt. Koblížek vražednice, prostitutky, ale i tøeba docela negramotné cikánky nebo psychopatky. Vìøilo se zásadnì každému výmyslu. Na základì èastých udání, po mém návratu do Pardubic po útìku ze Železovcù, stala jsem se spolu s mnoha jinými obìtí štvanic. Celá
øada dozorcù mì bez pøíèiny sekýrovala, každou chvíli jsem se dostala do vyprovokovaných konfliktù, když se mnou nìkdo promluvil, už mìl špatný posudek, selka ŠIMEÈKOVÁ neprošla u komise jen proto, že se mnou mluví (bydlely jsme na jedné cele). Zaèala jsem se vyhýbat lidem, abych nìkomu neškodila, stýkala jsem se jen z úzkým okruhem tìch, kdo mìly stejnou povìst jako já. To byl pak dùvod pro par. 6 v amnestii, abych nebyla
propuštìna pro "styk s nepøátelskými živly".
Pøed amnestií v r. 1960 mì veøejnì napadl nám. min. vnitra Kotál, který na mne za pøítomnosti asi 20 žen køièel, že z kriminálu v životì nevylezu, a až do mého propuštìní se mi mstil. Pøed amnestií v r. 1962 mi øekly 2 prostitutky (jména si už nepamatuji), že je kpt. Koblížek pøemlouval, aby na mne podaly hlášení, že šíøím
nábož. myšlenky. Chtìl 2 svìdectví, abych prý mohla být dána pøed nový soud.
V r. 1963 jsem byla dána se zbytkem politických do III. difer. skupiny do Opavy. Aèkoliv jsme byly nemocné a každá vìznìna více než 10 let, daly nás do pevné vìznice, na celách-samotkách jsme bydlely 4, s psychopaty, vražednicemi a nejtìžšími zloèinci. Nákup omezen na minimum, ovoce, máslo vylouèeny úplnì, hygiena
strašná, strava zcela nedostateèná. Ze starých politických pøípadù jsme zùstaly nakonec jen 3, z toho ještì Helena KUÈEROVÁ a Anna KUBELKOVÁ zemøely. Já sama jsem se v tìch hrozných život. podmínkách nervovì zhroutila. Helena Kuèerová zemøela v Brnì na rakovinu. Mìla už øadu mìsícù hrozné bolesti, ale stále musela chodit do práce. Vìènì jsme musely pracovat pøesèas, protože normy byly pøehnanì vysoké. Stále nikdo nebral vážnì, že je nemocná.
Voj. lékaø Dr. BLAŽEK, který k nám byl velmi hodný a snažil se nám pomoci jako nikdo pøedtím, v útvaru delší dobu nebyl. Kvapnì byla odvezena do nemocnice v Brnì, kde za pár dní zemøela. Hroznì trpìla, teprve pár dní pøed smrtí dostala léky a dietu, pøed tím se svíjela v bolestech, nemohla ani spát, ale musela plnit normu.
Její smrt zavinila lhostejnost pøísl. MV v Opavì. V jistém smyslu se snažili chovat k nám slušnì, ale nemìli na nás politické nikdy èas a vždy se na nás kladly takové požadavky jako na zdravé ženy, které byly ve vìzení pár mìsícù. Nikdy jsem se nesetkala s tím, že by nìkdo pochopil, že po více než 10 letech podvýživy a nervového vypìtí èlovìk nemùže dokázat to, co jiný, kdo je dobøe živen, proti nám všemožnì zvýhodòován a vìznìn pár mìsícù.
Ještì se chci zmínit o eskortách. Ty byly vždy hrozné. Hodiny sedìt bez pohybu a bez jídla. Pøi jedné eskortì ze Slovenska v r. 1955 jsem cestovala se ženou, která asi po 4 hodinách jízdy potøebovala jít na velkou stranu. Autobus však nezastavil, musela za jízdy užít kýbl, pøed oèima všech dozorcù, i ostatních eskortovaných vìzòù, z nichž skoro všichni byli muži. Pamatuji se, že muži mívali pøi eskortách tak utažená pouta, že mìli modré
a zmrtvìlé ruce. A to i v zimì, kdy jim urèitì špatnì prokrvené ruce omrzly.
Dagmar Šimková

Anežka Drašnarová
Ženské vìznice

DRAŠNAROVÁ Anežka
Leninovo nám. 26
Písek Písek, 16. 5. 1968

Zatèena jsem byla StB 29. 12. 1951 ráno v Písku a pøevezena do Plznì na StB, na Nábøeží.
Zacházeno bylo se mnou velmi brutálnì. Jména referentù neznám, ale toho prvého bych poznala urèitì. Pøi výslechu mì tloukl kotníky zavøené ruky do èela a hrubì nadával. Napø. že jsem kurva a že bych se položila každému, kdo by pøišel. Pøi jednom výslechu se dostavil pøedstavený, který se mì ptal, proè pláèu, tekly mnì
totiž z oèí slzy, jak mì referent tloukl do èela. Odpovìdìla jsem mu, že mì pan referent tluèe do hlavy, což nakonec sám na mnì vidìl. Pøi dalším výslechu mi referenta vymìnili, nebyl však o nic lepší. Domluvil se s prvním referentem, neb byli stále spolu v telefonickém spojení. Tak mì zfackoval a ztloukl klíèema, až jsem byla celá pomoèená a bez síly. Byla jsem totiž již pøedtím v temnici, a to dvakráte. Tam rozsvítili pouze na 5 minut, když mì pøivedli a pak naøídili chodit. Snažila jsem se chodit, ale byla tam úplná tma a každou chvíli jsem narazila na zeï. Sedìlo se zde pouze na holé zemi a nesmìla jsem se ani opøít o zeï. Když jsme byly dvì, opøely jsme se jedna druhé o záda. Jak jsem byla dlouho v temnici podruhé, nevím, protože mnì tam bylo velmi špatnì, a probudila jsem se až na cele. Hlásila jsem se k lékaøi, protože mì bolelo celé tìlo, a hlavnì levá lopatka. Lékaø mi však øekl, že jsem se uhodila a že mám tak strašnou podlitinu. Odpovìdìla jsem mu, že jsem se sama neuhodila. Pozdìji se pamatuji, že jsem nìjaký èas ležela na samotce. Bylo to strašné. Celé noci tam
huèela pila na øezání, nebo tam mòoukaly koèky. Muselo to být nahrané na magnetofonu.
Za celou dobu na StB jsem byla venku pouze jednou, asi na nìjaké støeše. Bylo to na jaøe 1952. Z pøíslušníkù pamatuji pouze jednoho, který mnì hodil do temnice kus deky, když se mi udìlalo nevolno. Jinak nepamatuji ani jediného pøíslušníka, který by pro mì nìco udìlal. Pokud jsem si požádala o vodu k napití, bylo mnì doporuèeno, abych se napila ze záchodu, tam prý je studenìjší.
Potom jsem byla u Krajského soudu v Plzni, kam za mnou StB ještì jezdila. Až v roce 1953 na pozdim mì pøevezli do È. Budìjovic. Na oèích jsem mìla ruèník tak pevnì utažený, že jsem omdlévala. Dali mì na samotku. Asi po 14ti dnech jsem žádala o nìjakou práci, a aby mì již nenechávali samotnou. Øekli mnì, že nikoho nemají. Až asi za mìsíc, když jsem žádala k prokurátorovi a prosila, abych mohla být léèena, neb mì lékaø nechtìl léèit a tvrdil, že mnì nic není, pøestože mnì bylo velice špatnì, dali ke mnì na celu ženu, a to vražedkyni. Bylo to strašné. Mìla jsem veliké bolesti v køíži a nemohla jsem již ani stát na nohou. Pak pøišly další
ženy, ale již se dále nepamatuji, protože jsem byla ve velkých horeèkách. Další Vám mùže sdìliti Dáša Šimková.
9. ledna 1954, velmi nemocná, byla jsem pøevezena do Prahy na Pankrác. Tam mì pøijímal vìzeòský lékaø Dr. RUSÒÁK. Byla zjištìna TBC kostí, a sice nìkolikanásobný nález. Hlavnì pak køižokyèelní a levá lopatka, kde jsem mìla pozdìji pøes rok otevøený píštìl. Jak sestry, tak i vìzeòští lékaøi se snažili mì zachránit, ovšem
na ženské oddìlení pøišli jen ojedinìle, a tak mì vidìli pouze na roentgenech. Pamatuji se, že tam byl Dr. RUSÒÁK, PRÙŠA, ADÁMEK, KOCHAN a jiní.
Až skoro po roce mnì darovala jedna pacientka cizí lék, prostøednictvím Dr. PRÙŠI, který u mì koneènì zabral, a zaèínala jsem se zotavovat. Bylo to ovšem pøísnì tajné, aby se to nikdo nedovìdìl. Ta žena, která mnì léky darovala, žije v Praze a mùže to dosvìdèit.
Bylo to ale velmi zdlouhavé. Soud jsem mìla v Praze 15. øíjna, odsouzena na B, ... rokù, na nosítkách. Na nemocnici jsem byla plných 22 mìsícù. Pak jsem byla na oddìlení na Pankráci skoro celý rok. První návštìvu jsem mìla za dva roky, a to samozøejmì na nosítkách. Pøenesli mì do nìjaké kanceláøe. Na podlaze okolo
nosítek byl namalován køídou kruh. Synek a dcerka u mì kleèeli a matka sedìla na židli. Samozøejmì se mì nesmìli ani dotknout. Chlapec mìl pomeranè, a ani ten mnì nesmìl dát. Hroznì to na mì pùsobilo.
V roce 1959 jsem se dostala do Pardubic. Byla jsem jako znovu narozená, neb jsem byla plných 5 rokù stále ve vìznici. V Pardubicích mì celkem nijak neléèili. Mìla jsem dietu, potom již jen pøídavky a pak již jen obyèejnou stravu, neb pí Dr. HOLUBOVÁ všechno zrušila. Zde jsem také již pracovala.
V roce 1960 jsem byla propuštìna na amnestii a vrátila jsem se domù.
Anežka DRAŠNAROVÁ

Zdenka Bílá
Ženské vìznice

Klub K 231
Jsem též jedna trpící obèanka.
Manžela mi zavøeli pro protistátní èinnost r. 1953 na 7 let a já jsem zùstala s osmiletým a šestnáctiletým synem bez prostøedkù na hospodáøství o 26 ha ve Žbonínì, okres Písek, pøed velkými, ba nemožnými úkoly sama. Nikdo nám nesmìl jít pomoci, ponìvadž nás oznaèovali jako špionskou rodinu. Já jsem byla nemocná, chodila
jsem obden na injekce. Po roce hrozné práce a døiny nebylo mnì ponecháno ani zrno k setí, ani brambor k sázení, ani k obživì a na nic mnì nebylo vyplaceno, ani haléø, pøestože moje polovina statku nebyla zabavena. Nechtìla jsem se však vzdát a žádala jsem o úvìr na ONV v Písku, chtìla jsem koupit obilí k setí a brambory
k sadbì, ale úvìr mi nebyl povolen, a tak jsem byla na pokraji zoufalství, bezmocná. Za nìjaký èas ke mnì pøišel nìjaký pán, dodnes nevím, kdo to byl, prý z Budìjovic, a žádal, abych hospodáøství pøedala MNV, a tak nemocná a vyèerpaná jsem se musela vzdát.
Zaèala jsem pracovat na státním statku PROTIVÍN, farma ŽBONÍN. Za krátký èas slyšela jsem od sousedky VLNOVÉ, že v sousední obci KRSICÍCH zakládali JZD, že lidé nechtìli vstoupit a že tam byla zavolána posila. Mluvila jsem o tom v práci a tehdejší vedoucí farmy SUFÈÁK mì udal. Pøijeli dva tajní a èetník SAMEC, zavolali
mne a Vlnovou na MNV, ale ta vše zapøela. Pak mì do kanceláøe zamkli, postavili oblièejem ke zdi a se zbraní v ruce na mne øvali: Mluv nebo tì odbouchnem - a vyptávali se, kde mají sousedé schované rùzné vìci, nic jsem neøekla. Po dlouhém trýznìní mi øekli, že mají právo mì i dìti odstøelit, ale že to neudìlají, když jim podepíši nìjaký papír. Když jsem si vzpomnìla na dìti, že by mìly být zastøeleny, tak jsem papír podepsala, ale dodnes
nevím, co v nìm bylo. Za dva mìsíce byla jsem volaná k soudu do Písku, a odsouzena na tøi mìsíce, ponìvadž Vlnová a Sufèák vše svedli na mne a odpøisáhli to. Prokurátor LITVAN pak žádal, abych byla vystìhována, což se stalo. Nebýt dobrého advokáta Dr. BERINGRA, bych byla dostala 1-2 roky.
Pøed tøemi roky vymáhali na mnì z ONZ zaplatit 17 000 Kès dlužných daní za rok 1955, kdy už jsem samostatnì nehospodaøila. Ponìvadž nebylo žádné dovolání a hrozili mnì zavøením, podepsala
jsem, že se na úhradu tohoto "dluhu" vzdávám své poloviny.
Ráda bych vìdìla, zda ti lidé, co páchali proti mnì, bezbranné ženì, zlo, budou se muset z toho zodpovídat.
Zdenka BÍLÁ
Bor u Protivína, okres Písek
Bor, 14. kvìtna 1968

Jitka Hartigová
Ženské vìznice

Jitka HARTIGOVÁ
Radèice 40
okres Jablonec nad Nisou

Ústøední výbor K - 231
k rukám Oty Rambouska
Praha, Karlovo nám.
Radèice, dne 22. 5. 1968

Vážený bratøe,
promiòte, že i já Vás obtìžuji svou záležitostí, ale nemíním mlèet. Jedná se o žalobu na referenta StB v Liberci ve vyšetøující vazbì na Pastýøské ulici.
Narodila jsem se 20. 10. 1922, zatèena 10. 10. 1952, odsouzena 28. 3. 1953 za trestné èiny velezrady podle par. 78, odst. 1 c, k 18ti letùm, propuštìna 10. 5. 1960 na amnestii.
Mým vyšetøujícím referentem na StB v Liberci, Pastýøská ul., byl nìjaký s. Ladislav VÁVRA, nyní bytem Malé Vrkoslavice, u Jablonce nad Nisou, zamìstnán u Sdružení jablonecké bižuterie, Gottwaldova ul., Jablonec nad Nisou.
Chtìla bych Vám alespoò èásteènì vypsat utrpení, které jsem prožila zpùsobem vyšetøování tímto pøíslušníkem StB. Kolikrát jsem byla u výslechu, nepamatuji. Ani jsem nebyla schopna logicky uvažovat, a tyto výslechy poèítat. Jenom to s èistým svìdomím mohu øíct, že i když mì nebil (nepoèítám to, že mì bìhem vyšetøovací vazby 2 x tloukl protokolem o hlavu), pøipravil mnì peklo. Moje Achilova pata byl 5 a pùlletý synek a moje matka,
dùchodkynì, které jsem nechala doma, a toho on tak hrùzným zpùsobem využíval a zneužíval, že jsem jeden èas nemìla daleko k sebevraždì, i když hodný chlapec, který trpí zloèinností své matky, podruhé to byl parchant, který je tam, kam patøí, moje matka byla svinì, mrcha, atd., a je tam, kam patøí, za mou výchovu a mou vinu. To jsou všechno jeho slova, a ještì mnohem více, z èehož mám ještì teï, po tolika létech, pocit strachu a bezmoci. Ale že to vše mohu "napravit", budu-li "rozumná" a budu-li vypovídat "pravdu" tak, jak on ji zná.
Výslechù bylo mnoho a dlouhé a vyèerpávající a hnusné. Pamatuji se, že jednou mì odvedli z cely k nìmu ráno a v noci nato mì dali na jeho rozkaz do korekce, kde jsem byla ve tmì, a pouze o vodì 3 dny a noci (protože sledování èasu bylo znaènì ztíženo) a na nemožnì oteklých nohách (protože jsem musela stále chodit)
odvedena opìt k Vávrovi na nový výslech. Dal mì "zmìknout", jak øíkal. Pøed ním jsem nikdy nestála jako èlovìk proti èlovìku, ale jako nežádoucí, hnusný plaz pøed nadèlovìkem. Také se velmi rád vyžíval v sexuelních otázkách a dedukcích s nejvulgárnìjšími výrazy, jako bych ani nebyla èlovìk. Toto morální ubíjení bylo horší nežli facky. Tu jsem dostala jen jednu, ale nevím, od koho, protože jsem byla vyslýchána se zavázanýma oèima, a byly tam mimo Vávrova hlasu ještì 3. Po této ránì asi za týden po nesmírných bolestech jsem musela být odvezena do liberecké nemocnice, odd. ušní, nosní a krèní, kde jsem byla operována na ucho. Od té doby
na nìj ménì slyším.
V Pastýøské ulici byl jako ošetøující lékaø Dr. KALOUS, a jednou jsem u nìho byla, protože jsem mìla velké obtíže ze zimy na cele. On mi øekl: "Potøebujete teplé prádlo? To Vám já nemohu zaøídit, až jak se budete chovat u výslechu." A Vávra nepovolil. Pamatuji se na chvíle, kdy jsem byla morálnì úplnì na dnì, bezmocná, bez pomoci a celý svìt proti mnì poštván jako proti zloèinci a Vávra hromadil lež na lež. Byly to hrozné chvíle, které nemohu zapomenout. A pøitom Vávra ve mnì vzbuzoval stále a stále hrùzu a strach. To podlomené zdraví jako já, má z nás každý, že?
Zprvu jsem se bránila, pøesvìdèovala ho, že to není pravda, co on tvrdí, a on mì znovu a znovu "usvìdèoval" ze lži.
K soudu si mì pøipravil také, jak chtìl on. Pod výhrùžkami, co všechno by se se mnou, mým synem a matkou mohlo stát, kdybych snad u soudu "selhala".
To nebyl èlovìk, a já žádám, aby byl za toto nelidské zacházení Vávra potrestán.
Dìkuji Vám a jsem s pozdravem
Hartigová

Milena Krejèová
Ženské vìznice

K-231 - Okresní výbor Litomìøice
Ústøední sekretariát K - 231
Praha 2, Karlovo nám. 17

V mìsíci kvìtnu r. 1949 byla jsem zatèena StB v Litomìøicích, od dvou malých dìtí, tøebaže jsem byla vdova po revoluèním padlém. Ve vìzení v Litomìøicích jsem prošla hroznými duševními i tìlesnými útrapami a ráda bych uvedla jména tìch, kteøí se mnou tak nelidsky jednali, ovšem jména jejich nikdy pøede mnou vyslovena nebyla, takže znám jen jméno ŠTÌRBA, kterému jsem odmítla podepsání protokolu.
Za to jsem musela až k soudu, než jsme byli pøevezeni v želízkách jako tìžcí zloèinci, na Pankrác, na samotce, a jak pøi výslechu, tak i potom jsem to jméno ve svém životì neslyšela.
V øíjnu 1949 jsem byla odsouzena Státním soudem v Praze pro velezradu a 231/48 na 12 let vìzení, 10 rokù ztráty obèanských práv a konfiskaci veškerého majetku.
Po odsouzení èekaly útrapy další. Tìžká práce v cihelnách, tam jsem onemocnìla tìžkou TBC, ale protože jsem byla jen èíslo, nebral se zøetel. Bylo mnì nìkolikrát øeèeno, že vrah má pro nì vìtší cenu, ten že zabíjí jednoho èlovìka, a já i ostatní jsme chtìli vyvraždit celý národ. Proè by se mnì tedy pomáhalo?
Nechci mou zpovìdí unavovat, to z nás stejnì prožil v tom pekle každý, kdo patøí èestnì ke K - 231, ale žádám, aby každý z tìch, kteøí tak poctivì v té dobì vyslýchali v Litomìøicích, došli své odplaty. Vìøím, že dojdou, vìøím pevnì v dnešní naši spravedlivost.

Litomìøice, 7. 5. 1968 KREJÈOVÁ Milena
Konìvova 37
Litomìøice