KOMUNISTÉ O KOMUNISTECH
KDO
TEDY NESE ODPOVÌDNOST ?
"... O nezákonných vyšetøovacích metodách v Ruzyni psal presidentu
republiky i bývalý krajský tajemník J. Stavinoha. A. Zápotocký sice poslal jeho
dopis 4. 1. 1954 všem èlenùm politického sekretariátu, ale v prùvodním dopise
vyslovil pochybnosti o kvalitách J. Stavinohy a jeho tvrzení. Podobnì informoval
pøedsednictvo ÚV v roce 1954 o vyšetøovacích metodách i G. Husák, J. Smrkovský, J.
Taussigová aj. A. Zápotockému vypsala své otøesné zkušenosti i M. Švermová v
záøí 1954 a v lednu 1955. L. Hofman po svém podmínìném propuštìní osobnì
informoval v prosinci 1954 A. Novotného o nezákonných vyšetøovacích metodách.
Stejnì i E. Outrata informoval A. Zápotockého.
Tato struèná fakta z let 1953-1954 dokazují, že zejména bìhem roku 1954 znalo již
jak vedení strany, tak i pøíslušné stranické a státní orgány takové okolnosti,
které je mìly burcovat k zjištìní pravdy. Pisatelé stížností však žádné
odpovìdi nedostali. Rozjetý mechanismus naopak vytváøel stejnými metodami další
postižené."
Zpráva komise ÚV KSÈ o politických procesech a rehabilitacích v
Èeskoslovensku 1949-68
...O tom, že vysocí funkcionáøi bezpeènosti vìdìli o používání fyzického
násilí, svìdèí mimo jiné záznam z porady u námìstka ministra národní
bezpeènosti (12. 5. 1952): "Soudruh
námìstek zdùraznil, že dnes vyšetøovací orgány podléhající Min. nár. bezpeèn.
postupují zcela jiným zpùsobem než døíve, kdy až do poloviny minulého roku bylo
bìžným zjevem, že vyšetøující orgány používaly pøi výslechu nátlaku a
fyzického násilí. Z toho vyvodil s. Baudyš, že by nebylo na místì trestnì stíhat
ty orgány, jejichž násilné vyšetøovací metody - pokud jich používaly do shora
uvedené doby - vyjdou najevo, protože takový postup byl trpìn i vyššími veliteli,
kteøí o používání tìchto metod dobøe vìdìli. V souèasné dobì používají
orgány MNB násilí pøi výslechu pouze ve výjimeèných a odùvodnìných pøípadech,
a to pouze po pøedchozím schválení."
(VHA - HSS - taj. - 10. 6. 1952)
"....Nejvyšší stupeò odpovìdnosti na úseku bezpeènosti nese v
prvé øadì ministr vnitra, pozdìji národní bezpeènosti: míra této odpovìdnosti
vyplývá nejen z jejich ústavní funkce, ale také z toho, že o nezákonnostech
vìdìli, nìkteøí se na nich pøímo podíleli a neuèinili nic pro odstranìní
nezákonností, naopak postavili se na stranu vykonavatelù nezákonností a nikoliv na
stranu neprávem postižených. Všichni ministøi vnitra a národní bezpeènosti,
kteøí byli ve funkcích do ledna 1968, nepøispìli k zákonnému vyvození dùsledkù
proti tìm pracovníkùm bezpeènosti, kteøí se dopouštìli takových nezákonností,
které konèily smrtí zatèených, naopak zabraòovali justièním pracovníkùm v jejich
øešení."
Zpráva komise ÚV KSÈ o politických procesech a rehabilitacích v Èeskoslovensku
1949-68
RUDÉ PRÁVO, 28. SRPNA 1969:
ZÁVAŽNÉ ODHALENÍ O ÈINNOSTI BÝVALÉHO
MINISTRA J. PAVLA
"...Pane ministøe Pavle, když jste vystupoval v televizi (v roce 1968 - pozn. NN),
zøejmì jste pøedpokládal, že nikdo nezjistí pravdu o tìchto vìcech, není-li to
tak? Nebo si už snad nic nepamatujete? Protokol zasedání komise Státní
bezpeènosti ze 6. 4. 1950 odhaluje váš charakter. V onom dnu jste
spolu s ostatními rozhodl o rozsudku smrti - opakuji - osmi lidí:
Jak vyplývá ze zápisu, vzal jste na vìdomí a souhlasil s návrhem trestu
smrti i odsouzením ostatních na doživotí. A toto vaše rozhodnutí bylo pøíkazem pro
soud, aby byl povinen odsoudit k trestu smrti Šatanu, Havlíèka, Rejšku, Matuše,
Linharta, Jánošíka, Sobotku, Zajíèka. Možná, že to bylo správné.
Možná, že zasloužili smrt. To všechno ukáže budoucnost. V každém
pøípadì však naprosto bylo nezákonné, že byli odsouzeni k smrti ještì pøed
soudním konáním.
Téhož dne jste se kromì toho podílel na rozhodnutí, aby pøípad zatèeného
Køižíka byl spojen s procesem skupiny 556 a s Direktoriem. V onen tak strašný den
jste rovnìž vzal na vìdomí zprávu "o inspekci v táborech nucených
prací". Pane ministøe, jak vyplývá z vašich slov, pronesených v
poslední dobì, vybudování
tìchto táborù bylo køiklavou nezákonností!
Mnozí èeskoslovenští obèané mají smutné vzpomínky na Mírov, Jáchymov a
Pøíbram. Ale vždy, pane ministøe, tyto tábory jste vytvoøil vy, sám,
osobnì! Vcelku jste vybudoval 26 táborù pro 13 350 osob.
Z protokolù, které se ze zasedání komise zachovaly, a jejíž práce se Pavel
pravidelnì úèastnil, a také dostával kopie tìchto protokolù, vyplývá, že èlenové
komise - zcela pravidelnì - bez peèlivého rozboru, souhlasili s návrhy
"pìtek". V øadì pøípadù byli zatèení odsouzeni k smrti. Napøíklad na
svém zasedání dne 6.
dubna 1950 komise odsoudila k smrti 8 lidí a 4 k doživotnímu žaláøi.
Napøíklad 13. prosince 1948 Pavel, který tehdy doèasnì vykonával funkci ministra
vnitra, v jednom z dokumentù psal, že na území republiky bylo vytvoøeno 19 komisí,
zodpovìdných za odesílání lidí do táborù nucených prací. 31. prosince 1948 Josef
Pavel vydal pøíkaz ministra vnitra k zákonu o nucených pracích. V tìchto
pøíkazech se také praví:
Referenti Bezpeènosti sami musejí urèovat, jsou-li dostateèné podklady pro
posouzení vìci ... Kromì toho se oznamovalo, že "fakta obecnì známá,
jakož i fakta známá služebnám z jejich vlastní služební praxe, nejsou pro dùkazy
potøebná".
KDO TEDY NESE ODPOVÌDNOST za èinnost orgánù Bezpeènosti v Mírovì? - kapitán
Smrèka, anebo ten, kdo vydával pøíkazy?
Ve funkci ministra vnitra se Pavel obklopil sobì oddanými spolupracovníky a jmenoval je
na klíèová místa v ministerstvu vnitra s tím, aby uskuteèòovali politiku
takzvaného "humánního socialismu". Je zajímavé, že to byli vesmìs lidé,
kteøí v padesátých letech hrubì porušovali zákonnost. Pavel napøíklad
jmenoval náèelníkem svého štábu Oldøicha Hromádko (pozdìji mezi bývalými
komunisty pøední signatáø Charty 77 a potom i odborník Obèanského fóra - pozn.
NN), který byl v padesátých letech velitelem tábora v Jáchymovì.
Jak to, že Pavel, který žádal, aby všichni mìli "èisté ruce",
nepøikázal provìøit a vyjasnit pøíèiny a okolnosti smrti mnohých vìzòù, kteøí
zahynuli v tomto táboøe, kterému velel Hromádko?
PRAŽSKÉ VÌZNICE
Dále nezapomeòme i na okolí, v nìmž se vyšetøování i potom soud
odehrává. To není kapitalisticky prolhané, ale komunisticky
pravdivé prostøedí. A tu proto i nejotrlejší èlovìk, a by by se
ho byl i jen dotkl styk s tímto lepším svìtem, docela jinak ocení
dùsledky toho, co dìlal, než èlovìk zvyklý na lhaní a zrazování
sebe i jiných ...
Prof. dr. Zdenìk Nejedlý
Provazník
Bartolomìjská 1948 a Pankrác 1948-1960
Vzpomínky nebudou vždy pøesné, uplynulo pøíliš mnoho let, desetitisíce vìzòù
pøešlo pøed mýma oèima, desetitisíce osudù, øeka bolesti, køivdy a bezpráví.
Nebylo možno pomoci pamìti poznámkami, naopak bylo nutno, aby èlovìk neklesl pod
bøemenem vlastního osudu a osudu cizích, uvést se do jakéhosi zimního
spánku, do stavu otupení. Po neúplném probuzení v r. 1960 se vzpomínky jen
zdráhavì osvìžují, teprve nyní.
BARTOLOMÌJSKÁ 1948. Zatýkání a uvádìní do cel, vìtšinou v noci.
Pøivítací výslech, pøi nìmž byl šasten ten, kdo vyvázl jen nìkolika fackami.
Jiní byli na tom hùøe. Slavoj Šádek si u soudního pøelíèení stìžoval, že
musel kleèet, že byl kopán do podbøišku každým z referentù, který i jen šel
mimo, a nucen k "pøiznání". Že mu bylo vyhrožováno "kozou"
(nevím pøesnì, o jakou rafinovanost bìželo), z níž mìl takovou hrùzu, že podle
vlastního doznání pak jmenoval jako "spoluviníky" každého, na koho si
vzpomnìl, i lidi mimopražské, s nimiž nemohl prokázanì v inkriminované dobì
pøijít do styku. Choc pøi výslechu pøišel o nìkolik zubù, jen pokud vím. Že byl
krutì týrán, bylo známo mezi vìzni*. Barák, asi dvaadvacetiletý chlapec, který byl
získán provokatéry z naší kontrarozvìdky, aby navázal illegální spojení asi se
stopadesáti vybranými èsl. obèany, jejichž adresy dostal, a aby se pokusil o atentát
na gen. Svobodu, pøicházel na celu po výsleších, mnoho hodin trvajících, zmuèen a
ztýrán, stìžoval si i na bití obuškem do podbøišku a pøes genitál, za který
byl, jak øíkal, dokonce pøivázán, aby se nemohl uhýbat ranám. Byl pak pøevezen k
výslechu (snad na min. nár. obrany), kde podle
šeptandy mezi vìzni vyskoèil oknem a zabil se.
------------------------------------------------------------
* "Choce jsme nikdy nemuèili, ani facku nikdy nedostal.
Pøi
výslechu se choval velmi dobøe."
Bývalý dùstojník Bezpeènosti Jaroslav Bouda v knize Claire
Sterlingové: Pøípad Masaryk (The Masaryk Case, Harper a Row,
1969), poznámka editorù.
-----------------------------------------------------------------
Cely v Bartolomìjské byly tehdy špinavé, zahmyzené, pomalované šibenicemi, nápisy,
po léta nebíleny. K ležení jen špinavá prkenná palanda, špinavá pokrývka. Strava
takøka nepoživatelná. Staré, zèernalé, nahnilé brambory byly hlavní její
souèástí. Dozorci se v Bartolomìjské aspoò v poèátku nechovali právì špatnì,
ale charakter jejich vztahu k vìzni byl dán tím, že mìli, zdá se, do té doby
zkušenosti s opilci, výtržníky a povìtrnými
dívkami jako osazenstvem kobek. Referenty si jménem nepamatuji, jen jakéhosi Chalupu
nebo podobného jména, velkého, statného, vyšetøovanci obávaného surovce. V
padesátých letech byl pak spolu asi s osmnácti dalšími zatèen a objevil se v jejich
spoleènosti také, nemýlím-li se, na Pankráci. Další surovec mi utkvìl v pamìti:
malé postavy, drobný, popuzeného vzhledu, který se vždy odkudsi objevil, dal ránu
pìstí, kopanec, uštìdøil nìkolik surových nadávek a zmizel v sousední
kanceláøi. A pak major Pokorný, který se nedávno obìsil. Pøišel ve slamáèku,
šeptem promluvil nìkolik slov s vyšetøujícím a nahlas suverénnì rozhodl:
"Tak jenom poøádnou nakládaèku!"
PØELOŽENÍ NA PANKRÁC znamenalo aspoò zbavení strachu pøed
týráním a nekoneènými výslechy.
UBYTOVÁNÍ: Samovazba má tøi køídla ve tvaru T, oddìlení A, B a C,
suterén, pøízemí a dvì patra. V suterénu korekce, pøechodnì ve dvou køídlech C a
B vyšetøovací vazba StB. V pøízemí a patrech celkem asi 90-100 cel k dispozici pro
obvinìné (po odeètení kobek používaných jako skladištì apod.). Kobky velikosti
cca 2.5x4 m,
poèítané pùvodnì pro 1-2 vìznì, ale obsazené až osmi vyšetøovanci. Jen v r.
1949 prošlo vyšetøovací vazbou (tzv. samovazbou) na Pankráci na 48 tisíc
obvinìných, z nichž jen èást je poèítána dvojmo, pokud bìželo o vìznì
odsunuté ze samovazby po soudu a vrátivší s k odvolacímu øízení nebo novému
soudu.
HYGIENICKÉ PODMÍNKY: Kobka osvìtlována a vìtrána jednoduchým
oknem, velikosti cca 70 x 100 cm, u stropu umístìným, které se èasto nesmìlo vùbec
otevøít k vìtrání, zvláštì v dobì vycházek. V dobì øádìní velitele SVS
Klose byla okenní skla zamalována modrobílou barvou, aby vyšetøovanci nemìli
možnost se tajnì dívat na vyšetøovance jiných oddìlení pøi vycházkách na
dvoøe. Topení nedostateèné, asi 4 - 5 žebry ústøedního topení, umístìnými
nevhodnì u dveøí. Voda k umývání, mytí šálku i k pití v zašlém kbelíku,
obyèejnì jediném pro všechny vyšetøovance na cele, s vodou zteplalou, v
nedostateèném množství. Teprve v druhé polovinì padesátých let zaøízeny na cely
vodovodní pøípojky. Až do té doby byli vyšetøovanci velmi zhusta nuceni umývat
šálky, jídelní pøíbory, mýt se a pít s použitím vody z WC. Denní hodinové
vycházky se èasto vynechávaly, nebo zkracovaly na 10 až 20 minut. Spaní i v zimì s
chatrnými pøikrývkami s odhaleným oblièejem a rukama na pøikrývce, z obav pøed
sebevražednými pokusy vìzòù.
LÉKAØSKÉ OŠETØENÍ: Èasto hlásícím se vyšetøovancùm
odepøeno, nebo povoleno po urgencích. Léèebné možnosti zprvu ubohé, léèiva typu
aspirin - živoèišné uhlí, pozdìji léèiv všech druhù dostatek. Tìhotné ženy
øadu let až do slehnutí na kobkách, opakovanì na kobce i rodily, v druhé polovinì
padesátých let se již dbalo na to, aby byly pøemístìny pøed porodem do vìzeòské
nemocnice.
ZACHÁZENÍ S VÌZNI: K fyzickému týrání vyšetøovancù na
samovazbì celkem nedocházelo, ale nelidský postoj, morální deptání nebylo øídké.
Vedlo to k èastým sebevraždám a sebevražedným pokusùm vìzòù. Nejèastìji
obìšením, podøezáním na zápìstích, jednou podle mé pamìti protìtím stehenní
tepny (pøípad MUDr. VAVRUŠKY) nebo podobného jména na odd. III B. Sebevražedný
pokus spáchala na odd. III A i TAUSSIGOVÁ-POTÙÈKOVÁ (pøeškrábáním zápìstních
žil špendlíkem). Èasté pokusy sebevražedné rùznými, tajnì naschránìnými
prášky. Sebevražedné pokusy hlášeny a zapisovány v knize zvláštních pøíhod na
ošetøovnì samovazby, kterou by bylo pouèné znovu projít, ale v dobì náèelníka
samovazby Komárka byly sebevražedné pokusy jím samým zatajovány a hlášeny jako
"sebepoškozování". Úmyslná sebepoškození byla celkem vzácná u
politických vìzòù, èastá u kriminálních pøípadù (inkoustová tuha do oka,
vrážení høebíkù a drátù do tìla, do žil, poøezání, i pokus o harakiri,
polykání cizích pøedmìtù, i v obrovském množství, lžic, drátù, zavádìní
zvazku zápalek do moèové trubice a mnohými jinými zpùsoby). Poèet dokonaných
sebevražd možno odhadnout za cca 10 let na nìkolik desítek, pokusù nìkolikrát
více.
HLADOVKY byly velmi èasté, ale vždy se minuly, pokud je mi známo,
úèelem, i když trvaly, pokud se pamatuji u vìznì BLAUA 90, nebo snad dokonce 190
dní. K umìlé výživì se pøirozenì vždy po 1-3 dnech pøikroèilo, ale tím zmizel
jakýkoliv další zájem o hladovìjícího. Vážnì nemocní nebyli propuštìni, s
odvoláním na to, že v nemocnici je jim ve vìzení zaruèena péèe téže kvality,
jaké by bylo ošetøování na svobodì. Pøírùstky pøicházející od StB nebo z
jiných vìznic procházely vstupní "prohlídkou", lépe øeèeno
pøedstavením šéflékaøi, úøednì
ustanovenému, který však zpravidla pøezíral i oèividné stopy týrání (krevní
podlitiny po celých zádech, hýždích a na stehnech i bøiše, zanícená, oteklá
chodidla po baštonádì, tržná zranìní s podlitinami hýždí po bití olovìným
kabelem atp.), a do záznamu o prohlídce zapisováno, že je vyšetøovanec zdráv, nebo
byly zapsány jen nìkteré chorobné stavy z období pøed zatèením (oèní vady,
žaludeèní vøedy, vyrážky apod.). Smutnì velkorysým pøezíráním zranìní
týráním zpùsobených proslul dr. Sommer za svého pùsobení na Pankráci. Dr. Straka
pak byl vždy ochotný ordinovat nìkterým neklidným vìzòùm nebo psychopatùm
znaènì bolestivé a nikoliv neškodné alkoholové injekce do svalstva hýždí, místo
nichž lékaø samovazby (vìzeò) tajnì aplikoval neškodný fyziologický roztok. Ve
funkci šéflékaøe se postupnì vystøídali dr. Saska, dr. Grünberger, dr. Prokšan,
dr. Straka. Mimo dva výše uvedené, není snad možno ostatním jmenovaným nic
podstatného vytknout.
Z pùvodních èlenù SVS nelze celkem snad nikomu nic vážnìjšího v jejich
zacházení s vìzni vytýkat - až na vládce korekce Svobodu, který se snad kochal
tím, mìl-li pod svou mocí vìznì v rìtìzech zakované a s tìžkou koulí
pøipoutanou k nohám a s oblibou se rozptyloval ukládáním døepù, hlášením skrze
zavøené dveøe, nìkolikrát dennì zaukáním na špehýrku apod. Velitel samovazby
Kvasnièka spíš køièel než ublížil, stejnì Horáèek, který naopak s útrpností
sledoval svého bývalého pøedstaveného (snad radu Èulíka nebo Wünsche nebo
Wienera), který byl od StB zatèen a tìžce ztýrán, pøi jeho procházkách
(vycházkách) po vìzeòském dvoøe bloku B - C.
Lidskost k vìzòùm a soucit s nimi odpykal dozorce Horáèek (jmenovec shora uvedeného)
smrtí na šibenici. Z pùvodních zamìstnancù zmizel brzy øeditel Bohdalecký, Wiener,
Èulík, Wünsch, Jankovský, Beneš. Obávaný byl Kocourek, o nìmž mezi vìzni
kolovaly povìsti, že se dobrovolnì hlásil ke službì kata, Pavlousek, Kobrle,
Krátký, Èeròák (pro svou neochotu a odmítavost k prosbám vìzòù), nìkteøí z
novì naverbovaných dozorcù z øad
milic (?), z nichž jeden mladík, nazrzlý, jak se domnívám, s oblibou v noci vzbouzel
k smrti odsouzené s tím, aby se již pøipravili, a po hodinì jejich duševních muk
jim øekl, aby si opìt lehli, že je poprava odsunuta. Jméno nevím. Na IV. C odd. ve
vazbì StB byl obáván sadistický Vinický, poznamenaný ohnìm ve tváøi. Z vyšších
velitelù byl postrachem vìzòù i dozorcù velitel SVS plk. Klos a despotický velitel
vìznice Komárek. Velitel Kramer byl neoblíben i mezi dozorci, zvlátì po podivné
smrti svítiplynem dvou dcerušek ve vìku 3 a 5 let ve vánoèním období, po níž byl
pøeložen, tuším na Bory. Velitelé Skála a Tvrz konali, pokud je mi známo, svoje
povinnosti lidsky. Tvrdá a neoblíbená byla usmìvavá Holešovská.
V dobì vìznìní na odd. StB na IV. C zemøel na vnitøní poúrazové krvácení a
zranìní vìzeò na poslední kobce vpravo, který snad byl kdysi naším vojenským
atašé v Kanadì. Zranìní utrpìl v dobì vyšetøovací policejní vazby. Na následky
podobného traumatu skonal pravdìpodobnì i vyšetøovanec Václav Vrba, již po
pøedání do vyšetøovací vazby soudní, na III. B. (snad 103 býv. pøísl. SNB.
Zemøel po pøevozu do vìzeòské nemocnice dne 11. ?. 1950).
Bližší informace o uvedených a dalších pøípadech možno získat na podkladì knih
lékaøských prohlídek, vedených vìzeòským lékaøem na samovazbì, dále tamtéž
vedenou knihou o hlášení zvláštních událostí a záznamy jsou, doufám, zachovány
a dosažitelné.
Dr. PROVAZNÍK, vìzeòský lékaø
Antonín Novotný
Svìdectví proti býv. veliteli StB V. Peškovi
Titl.
K 231
Karlovo nám.
Praha Praha, 25. 5. 1968
Vìc: Svìdectví proti býv. veliteli StB V.
Peškovi:
Antonín NOVOTNÝ, vyšetøovanec státního soudu na Pankráci, I C, cela è. 236,
vìzeò è. 165!, vzbuzen dne 4. 8. 1949, asi kolem 22 a 23 hod. (mimo jiné spoluvìzeò
L. TESAØ) náøkem ubíjené ženy. Podaøilo se vyhlédnout z okna pøes dvùr, do
osvìtleného okna vyšetøovací místnosti StB. Zahlédnuti dva vyšetøující, a sice
Pešek a Vinický, obnaženi po pás (pouze v kalhotech). Z
místnosti se ozýval náøek ubíjené ženy a cinkot rozbíjeného skla.
Z vedlejší cely (myslím, že è. 235, jak druhý den ráno ostatní spoluvìzni
(kteøí lépe vidìli do vyšetøovací místnosti, mìli celu naproti) sdìlovali,
napø. vìzeò KRONUS, že Pešek s Vinickým rozbíjeli svázané ženì na zemi o
holenní kosti láhve, obèas ji zvedli a znovu s ní uhodili na zem.
Žena, když se probrala z bezvìdomí, naøíkala, což oba vyšetøující, zøejmì v
podnapilém stavu, posmìšnì (a kupodivu dost hluènì) napodobovali.
Podobný náøek - pravdìpodobnì rovnìž ubíjené ženy - se opakoval dne 12. 9. 1949.
Ant. NOVOTNÝ
Praha 9, Fuèíkova 213