Èást VIII.
Dodatky
Víkend na Dìèínsku
Dne 9. 7. 1977 došlo v Rychnovì, okr. Dìèín, v soukromém domì èp. 138 manželù Jana a Kvìty Princových k tìmto událostem:
Nìkolik desítek pøátel se vydalo strávit na tomto místì víkend. Atmosféra sobotního veèera byla vyjímeèná tím, že mezi návštìvníky byl také Kanaïan Paul Wilson, který byl pøed lety èlenem skupiny Plastic People of the Universe. Pøestože žil s ès. obèankou, byl jeho pobyt ès. úøady náhle ukonèen bez jakéhokoliv zdùvodnìní k 13. 7. 1977. (Tohoto dne byl také nucen z ÈSSR odcestovat. Jeho manželka, které dosud nebyl vyøízen pas, musela zùstat v ÈSSR). V dobì, kdy Paul Wilson pùsobil v Plastic People - tedy asi pøed 5 lety - hrála skupina pøevážnì repertoár amerických hudebních skupin The Velvet Underground, The Fugs, The Mothers of Invention apod. Pro tento veèer zahrálo nìkolik pøítomných hudebníkù spolu s Paulem Wilsonem skladby skupiny The Velvet Underground a nìkolik klasických rokenrolù. Tento improvizovaný hudební recital probìhl v uzavøeném domì ve zvukovì dobøe izolovaném sále se zazdìnými okny. V prvním poschodí domu klidnì spaly malé dìti. V bezprostøední blízkosti domu Princových není žádný objekt, jehož obyvatelé by snad mohli být rušeni silnìjšími zvuky. Pøesto mezi 22-23 hod. zpozorovaly osoby, které se byly ujistit, že dìti klidnì spí, pohyb postav se silnými baterkami v okolí domu. Byly to prostory pro parkování aut sledovatelné z oken kuchynì v 1. patøe. Krátce poté zahlédli na blízké køižovatce záøi, dým, zaslechly i dvì rány, jakoby od dìlobuchù. Asi dvacet minut poté se dostavili k domu Princových pøíslušníci VB, kteøí si vynutili vstup. Venku již stálo nìkolik policejních vozù. Dùm byl obklíèen. Všichni hosté byli vyzváni, aby si pøipravili obèanské prùkazy a shromáždili se v sálech v pøízemí. Pøíslušníci VB se psem prošli za úèasti majitele domu všemi jeho prostorami, aby se pøesvìdèili, že se všichni podrobí kontrole. Uniformovaní pøíslušníci pak zaèali pøítomné jednotlivì vypouštìt ze sálu, zapisovat jejich jména, adresy a zamìstnavatele a posílat je do 1. patra. Po celou dobu této policejní akce, která trvala pøes hodinu, byl dùm uzavøen a nikdo jej nesmìl opustit. Ti, kteøí mìli obèanské prùkazy v autech, zaparkovaných pøed domem, byli pro nì propuštìni až jako poslední. Dùvodem celé této policejní akce bylo prý údajné rušení noèního klidu. Pøi kontrole návštìvníkù nebyly zjištìny žádné závady, rovnìž jejich chování nezavdalo nejmenší pøíèiny k zakroèení. Z oken 1. poschodí sledoval stále rostoucí poèet lidí èilý policejní ruch kolem domu a zejména kolem 10 zaparkovaných vozù a jednoho motocyklu. Pokud nìkdo potøeboval jít na záchod, nesmìl sejít do pøízemí, ale musel jít v 1. patøe na zadní terasu domu, kde svou potøebu vykonal v plném osvìtlení služební baterky ze dvora.
Bìhem kontroly a po jejím ukonèení bylo policejními vozy odvezeno 9 osob, které byly zvl᚝ vyvolávány. Byl to: Milan Hlavsa, Svatopluk Karásek, Jiøí Nìmec, Jan Princ, Jana Pøevratská, Miroslav Skalický, František Stárek, Miluše Števichová a Paul Wilson. Uvedené osoby musely odejet bez jakýchkoliv osobních potøeb na dìèínský okrsek VB s tím, že se asi za hodinu vrátí. Ostatní pøítomní byli vyzváni, aby okamžitì opustili dùm a rozešli se. Výjimka byla povolena jen matkám s dìtmi. Bylo po jedné hodinì v noci, silnì pršelo a z nádraží, vzdáleného 7 km nebylo právì žádné vlakové spojení. Proto se po odchodu pøíslušníkù VB zbývající hosté dohodli, že setrvají na místì. Asi po dvou hodinách pøijel znovu policejní vùz s Janem Princem, jemuž bylo zabránìno hovoøit s lidmi v domì, nicménì shromáždìným staèil sdìlit, že odvezení jsou v Dìèínì dáváni do cel. Pøíslušníci VB konstatovali, že shromáždìní neuposlechli výzvy k rozchodu. V odpovìï jim bylo sdìleno stanovisko hostù, že nejde o shromáždìní, které by mìli právo rozehnat, ale o soukromé návštìvy v soukromém domì. Dále byly pøíslušníkùm uvedeny všechny praktické dùvody, proè se návštìvníci rozhodli setrvat na místì. Jak se ukázalo, bylo toto stanovisko orgány VB pøijato, protože k dalšímu zásahu již nedošlo. Pøed odjezdem posledního policejního vozu byl ještì vyvolán Petr Prokeš, odvezen na dìèínský okrsek VB, kde mu byly sejmuty otisky prstù (!!!), a pak byl vyhozen v pùl ètvrté ráno pøed vrata VB. Na poslední pøekvapení se pøišlo ráno. Sedm osobních vozù a motocykl nebyly schopny provozu, nebo v dobì, kdy probíhala policejní razie a øidièi nesmìli vyjít ke svým vozidlùm, "neznámí pachatelé" proøezali 11 pneumatik, ulámali zrcátka a stìraèe, uøezali kabel u motocyklu a zpùsobili další škody na tìch vozech, na které nebylo vidìt z oken prvního patra domu.
Na dìèínské VB byli pøivezení vyzváni, aby uložili své osobní vìci do podaných pytlíkù a šlo do sklepa, kde jsou cely pro zadržené. Jeden z nich to odmítl vykonat, dokud neuvidí písemný pøíkaz k pøedbìžnému zadržení. Bylo mu vyhrožováno obuškem, ale když odmítl opustit lavici, na které sedìl, byl ponechán na chodbì do dvou hodin v noci. Pak byl teprve v jeho pøítomnosti sepsán pøíslušný pøíkaz (obsahující i poznámku, že k nìmu byl dán souhlas prokurátora). Jako dùvod zadržení bylo udáno rušení veøejného poøádku - v jiné rubrice pøíkazu oznaèené jako výtržnictví - s tím, že zadržený je podezøelý z toho, že by v trestné èinnosti pokraèoval. Na rozdíl od zadržených mužù obì zadržené ženy nedostaly na celu žádné matrace a pouze jednu deku, takže probdìly noc na holé døevìné pryènì. Paul Wilson byl v noci odvezen z dìèínské VB na okraj Prahy, kde byl bez dalšího vysazen z vozu.
V dopoledních a èásteènì i odpoledních hodinách probìhly výslechy, konané pøíslušníky VB pod vedením pracovníkù StB. Mìlo jít o svìdecké výpovìdi. Vyslýchaní se po protestech, že je tu zøejmý rozpor mezi tím, že byli zadrženi jako podezøelí ze spáchání trestného èinu a tím že mají figurovat jako svìdci, nakonec rozhodli k událostem v Rychnovì vypovídat. Jeden ze zadržených byl však navíc pøíslušníkem teplické StB vyslýchán ohlednì Charty 77. Do protokolu sdìlil, že odmítá vypovídat. Po urgencích dostali zadržení dvakrát stravu. V nedìli dopoledne èaj s rohlíky, salám s chlebem. Nìkomu bylo povoleno obèas si zakouøit, ale cigaret bylo málo, protože byly skory všechny odebrány pøi vstupu do budovy VB. Mezi 17-18 hod. byli zadržení propuštìni - kromì Jana Prince, který nebyl propuštìn ani po dalších tøech dnech pøedbìžného zajištìní a zùstává podle informací z 15. 7. 1977 stále ve vazbì.
V pondìlí 11. 7. 1977 probìhla v domku v Rychnovì domovní prohlídka za úèasti Jana Prince, zajištìného majitele. Návštìvníci, kteøí se ten den v domì zastavili a mìli možnost setrvat po celou dobu prohlídky, byli svìdky toho, že orgány VB neshledaly dùvod cokoliv zabavit.
Taková je prozatimní bilance víkendu na dìèínsku, pøi nìmž mìlo dojít k "porušení veøejného poøádku" hudbou provozovanou po 22. hodinì, a co hlavnì - výbuchem tøaskaviny - což byly hlavní body pøi vyšetøování na dìèínské VB.
Dìèín 16. 7. 1977
Dne 16.7. 1977 v 11.30 hodin pøijeli hlídkovým vozem VB dva pøíslušníci VB k domu Jaroslava Suka v Praze - Strašnicích a oznámili mu, že mají informaci, že ve 14.00 hodin téhož dne má na jeho zahradì vystupovat se svými písnìmi Svatopluk Karásek. Naléhali, aby Jaroslav suk tuto informaci potvrdil. Ten jim však odmítl poskytnout jakékoliv informace, a upøesòující èi vyvracející. Hlídkový vùz VB pak zatarasil pøístupovou slepou ulici. Návštìvníci, kteøí pak pøicházeli, byli legitimováni a z jejich obèanských prùkazù byly èinìny obsáhlé výpisy. Podobnì postiženi byli i náhodní chodci. Ve 21.30 hodin po marném èekání na údajnou výtržnost, která se podle orgánù mìla uskuteènit, odejeli.
Praha 17. 7. 1977
Represe proti Chartì 77 a Plastic People pokraèuje
Dne 9. 7. t.r. byl v Rychnovì okres Dìèín zadržen orgány VB dìlník Jan Princ, signatáø Charty 77. V noèních hodinách policie vtrhla do jejich domu, vypsala si údaje z obèanských prùkazù asi 80 jeho pøátel, kteøí byli u nìho na návštìvì, a zadržela deset osob, z nichž devìt propustila do 17. hodiny druhého dne po tzv. svìdeckých výsleších ve vìci údajné výtržnosti. Jan Princ propuštìn nebyl, a je zøejmé, ž je ve vazbì okresního prokurátora ve vìznici v Litomìøicích a obvinìn z trestného èinu výtržnictví. Orgány èinné v trestním øízení tuto okolnost manželce do 26. 7. nesdìlily, aèkoli jim trestní øád ukládá uèinit tak bez odkladu.
V noci z 9. na 10. èervence v Rychnovì k žádné výtržnosti nedošlo, pokud nepoèítáme výbuchy dvou dìlbuchù (petard) cca 50 metrù od domu a poškození sedmi osobních automobilù návštìvníkù, kterým v domì policejní razie "neznámí" pachatelé proøezali pneumatiky, utrhali zpìtná zrcátka a stìraèe. Pøítomní, kteøí patøí k okruhu undergroundu a pøátel Plastic People, se louèili s Kanaïanem Paulem Wilsonem, který døíve s Plastic People zpíval; po deseti letech pobytu v Èeskoslovensku mu byl èeskoslovenskými úøady ukonèen pobyt k 15. 7. t.r. Louèili se hudbou, která vzhledem k odlehlosti objektu nemohla nikoho rušit. V domì samotném klidnì spalo asi deset dìtí.
Severoèeská politická policie si uvìznìním Jana Prince vytváøí nový "pøípad". Opìt jednou vystoupila proti signatáøi Charty 77 a nekonformním obèanùm v severoèeském kraji. Z minulých mìsícù jsou známé kampanì v krajských novinách, aby urèití lidé (vèetnì Jana Prince a jeho ženy) nedostali žádné nebo jen velmi špatné zamìstnání. Veøejnost je rovnìž informována o státní mocí utajovaném trestním stíhání proti Aleši Macháèkovi z Ústí nad Labem a Vladimíru Laštùvkovi z Dìèína pro údajné podvracení republiky, kteøí jsou sedmý mìsíc bez soudu vìznìni.
Souvislosti Rychnovského pøípadu jsou zøejmé ze seznamu zadržených osob ve dnech 9. a 10. èervence t.r.:
- Milan Hlavsa, dìlník, hudebník Plastic People, proti nìmuž je vedeno dosud nezastavené trestní stíhání z loòského roku. Letos v bøeznu byl vìznìn 48 hodin v dobì pohøbu prof. Jana Patoèky.
- Svatopluk Karásek, bývalý evangelický duchovní, nyní dìlník, zpìvák, který vystupoval s Plastic People a byl loni 9 mìsícù vìznìn, signatáø Charty 77; letos v bøeznu byl vìznìn 48 hodin a v dubnu 2x po 48 hodinách.
- Jiøí Nìmec, psycholog (právì nyní byl propuštìn ze zamìstnání po 19 letech práce na klinice), signatáø Charty 77. Letos byl 2x vìznìn po 48 hodinách, byl obvinìn z pobuøování, ale trestní stíhání bylo zastaveno. Má èasté domovní prohlídky.
- Petr Prokeš, laborant, signatáø Charty 77.
- Jana Pøevratská, zdravotní sestra, signatáøka Charty 77. Letos byla vìznìna 48 hodin v souvislosti s pohøbem Jana Patoèky.
- Miroslav Skalický, dìlník. Loni byl odsouzen v tzv. pøeštickém (plzeòském) procesu s undergroundem. Signatáø Charty 77.
- František Stárek, dìlník. Loni odsouzen spolu s Miroslavem Skalickým.
- Miluše Števichová, dìlnice, v roce 1975 odsouzena v procesu v Èeských Budìjovicích. Signatáøka Charty 77, kterou StB donutila opustit Rychnov, kde žila, protože ji nechala vyhodit z místa prodavaèky.
- Paul Wilson, který byl donucen se z Èeskoslovenska vystìhovat.
Po Jiøím Ledererovi, který je již sedmý mìsíc bez soudu vìznìn a Aleši Bøezinovi, odsouzenému na dva a pùl roku vìzení pro odmítnutí vojenské služby, je tedy Jan Princ tøetím signatáøem Charty 77, který je toho èasu ve vìzení. Jan Princ pracuje u n.p. Geofyzika Brno jako figurant na pracovišti Teplice, døíve pracoval jako technik. Je mu 28 let, absolvoval støední všeobecnì vzdìlávací školu a tøi roky studoval Vysokou školu chemicko-technologickou. Je ženatý, má tøíletého syna a jeho manželka, která je v pokroèilém stavu tìhotenství, byla letos vyhozena z místa uèitelky základní školy.
Její adresa je:
Kvìta Princová
Rychnov èp. 128
407 25 pošta Verneøice
okres Dìèín
V Praze 30. 7. 1977
Redakce armády, brannosti a bezpeènosti
plk. dr. Broumský
Dìlostøelecká 30
Praha 6
Vážený pane,
dne 8. 6. 1977 uvedla ès. televize poøad nazvaný "Atentát na kulturu". V tomto poøadu se vyskytly nepravdivé a pravdu zkreslující údaje, které se dotkly naší cti. Žádáme Vás, šéfredaktora tohoto poøadu, o bezplatné uveøejnìní opravy. Sami navrhujeme znìní této opravy. Ve své žádosti se opíráme o õ 19 zák. è. 81/68 Sb.
1) Návrh textu opravy:
Vážení diváci,
dne 8. èervna 1977 jsme uvedli poøad nazvaný "Atentát na kultur", který pojednával o èlenech hudební skupiny Plastic People of the Universe a DG 307, kteøí byli v roce 1976 souzeni pro výtržnictví. V tomto poøadu se vyskytly nìkteré údaje, které se buï vùbec nezakládají na pravdì nebo pravdu znaènì zkreslují. Omlouváme se Ivanu Jirousovi, Pavlu Zajíèkovi, Svatopluku Karáskovi a Vratislavu Brabencovi, že jsme tyto nepravdivé údaje dotýkající se cti obèana rozšíøili. V tomto poøadu chceme veøejnì pøedložit opravu tìchto nepravdivých a pravdu zkreslujících údajù.
Ze ètyø jmenovaných byl jediný, saxofonista Vratislav Brabenec, èlenem skupiny Plastic People. Ivan Jirous byl umìleckým vedoucím této skupiny. Pavel Zajíèek, èlen skupiny DG 307 a Svatopluk Karásek vystupoval jako sólový zpìvák.
Zmínili jsme se, že: "pán Kohout, Havel, prof. Patoèka, dr. Èerný, Mlynáø byli se skupinou ve spojení již døíve, pøed zatèením této skupiny". Tento údaj je nepravdivý a nièím neprokazatelný. Tito lidé se døíve se èleny uvedených skupin neznali. V poøadu jsme dále uvedli: "Podívejte se, jaké normy mìli. Rozkopte obrazy, spalte si knihy - divadla a srovnaj buldozery - zahoïte všechno, co má òákou cenu - spáchejte atentát na kulturu - probuïte pátera Koniáše - a vstanou z mrtvých jezuiti - tisíce knih je tøeba spálit." Tento text nikdy žádná ze skupin nepoužila. Jedná se o text autora, který se skupinami nemá nic spoleèného.
Poøad pokraèoval slovy: "Zámek Houska, jehož byl Karásek správcem, se stal tvùrèí dílnou této skupiny. Karásek, který pøedtím proputoval na Západ, živì líèí, jak tam beat, rock apod. jsou již více než pouhá hudba. Artikulují mohutnou revoluci. Ztracení synové a dcery na Západì se tam zformovali v novou mládežnickou antispoleènost, s novými normami hodnot a s novými zpùsoby chování. V podzemních sklepích a na pop koncertech a rock festivalech platí princip rozkoše a nikoliv už princip výkonnosti. Akustické narkotikum boøí a otøásá i zákony státù." Pravda však je, že Svatopluk Karásek, který v zahranièí skuteènì byl, nikdy nerozšiøoval nìjakou novou ideologii, naplnìnou zkušenostmi z cest, ani ideologii, která by mìla otøást zákony státu. Zámek Houska, na kterém byl Karásek správcem, od roku 1975 nikdy nebyl tvùrèí dílnou žádné ze jmenovaných skupin.
Poøad pokraèoval: "Vystudovaný filosof Ivan Jirous, pøezdívaný Magor, pøemýšlí, jak otøást státem. V klidu a tichu zámku Houska píše teoretický návod. Jmenuje se "Zpráva o tøetím hudebním obrození" a v ní nazývá naši spoleènost duchovním ghetem. Pakliže s ním nìkdo souhlasí, má za povinnost zúèastnit se aktivnì destrukce zákonného zøízení, vytvoøit kulturu nezávislou na oficiálních komunikaèních kanálech a spoleèenském ocenìní." Tolik z našeho poøadu z 8. 6. tr. Je pravda, že Ivan Jirous je autorem této zprávy. Rozebírá v ní vývoj hudebních skupin a jednotlivcù, kteøí svojí hudbou vyslovovali svùj životní pocit ztvárnìný do nového hudebního projevu. Ivan Jirous ani ostatní nechtìli skrze svoji tvorbu otøást státem. Vytváøeli umìní, které se vyvíjelo nezávisle na materiálním èi jiném ocenìní. Jirousova zpráva není politickým pamfletem, nýbrž teoretickou studií. Jirous tuto zprávu ani cokoliv jiného nenapsal na zámku Houska.
Poøad dále pokraèoval: "Pavel Zajíèek, pøestože je léèen na schizoidní psychopatii, uvolòuje se z Prahy a odjíždí na zámek Houska. Má bøitké pero a Jirousovi se velice hodí. V mžiku napsal nové nekonformní dílko: "Bratøi a sestry - buïte volný - volný v lásce i sexu - odevzdejte svou duši ïáblu - nebojte se LSD - bratøi a sestry - pijte a radujte se." Tolik citát z našeho poøadu z 8. 6. t.r. Celý tento náš údaj je zkonstruovaný. Zajíèek se sice léèil, pøesto se ale nepotøeboval uvolòovat na zámek Houska, aby tam napsal text, který ve skuteènosti nikdy nenapsal. Jedná se o pøeklad z tvorby amerických autorù. Skupiny Plastic People a DG 307 tento text nikdy nepoužily. Omlouváme se, že jsme tento text uveøejnili ve spojitosti s jejich jmény.
Poøad pokraèoval: "K zámku se pøisouvají a poblíž usazují i další kumpáni a jejich spoleènice. Za zavøenými dveømi se zkouší, nahrává, miluje, fetuje i pije."
Dále jsme v poøadu uvedli: "Psal se rok 1971, když se plastiètí lidé z vesmíru natankovali a prvnì vystartovali do krajù èeských. Aèkoliv nemìli oprávnìní, manažér a umìlecký vedoucí Ivan Jirous je dobøe prodal. Mìl pøedevším drzost."
Tento znaènì zkreslený údaj opravujeme. K zámku se nepøisouvali ani poblíž neusadili žádní kumpáni ani jejich spoleènice. Skupina Plastic People provedla na Housce jednu nahrávku na magnetofonový pásek. Nikdy se na Housce nezkoušelo ani nevystupovalo. Naše zmínka o fetování a nemravnosti je hrubým výmyslem. Posudky jmenovaných, které byly èteny pøi soudním pøelíèení vyznìly kladnì v jejich prospìch. U jmenovaných ani u jejich pøátel nebyla zjištìna žádná narkomanie. Skupina Plastic People vznikla v roce 1969. Existovala jako profesionální až do konce roku 1970, kdy bylo povolení profesionálnì hrát nejen této skupinì, ale i mnoha dalším, odebráno. Velká tažení nezapoèala v roce 1971. V tu dobu už skupina dva roky existovala. Kritizovali jsme také vulgárnost textù skupiny Plastic People pøi vystoupeních v Písku a ve Zruèi nad Sázavou. V té dobì hrála skupina s anglickými texty.
Pøi výbìru filmových ukázek jsme použili filmu natoèeného pøi oslavì svatby manželù Hanibalových v roce 1974 v Postupicích. Tento film jsme rozstøíhali a uvedli jako svìdectví o veøejných vystoupeních v Písku a ve Zruèi nad Sázavou. Použili jsme tedy film, který byl natoèen pøi oslavì svatby, která byla povolena MNV, a na kterou pøijeli pøátelé novomanželù a pøátelé skupiny. Dále jsme použili zábìry získané ze západních èasopisù, upozoròujících pøedevším na narkomanii a volnou lásku. Tyto zábìry nemìly žádnou spojitost se skupinou Plastic People ani s jejich pøáteli. Jednalo se o montáž, kterou tímto vysvìtlujeme, nebo mnozí diváci mohli tyto zábìry spojovat s tìmi, o kterých poøad pojednával.
Poøad pokraèoval: "Vždy mají povzbudivý slogan, který vykøikují už i z podií: zahoïte mozky - zahoïte srdce - zahoïte vše, co vás dìlá èlovìkem - staòte se prasetem - stop. Nelze dále citovat, jako vìtšinu vulgárních výplodù." Tolik citát z našeho poøadu z 8. 6. t.r. I k tomuto textu musíme podat vysvìtlení. Jedná se o opravdu zkreslující údaj, nebo to není text žádné ze skupin a skupiny ho ani nikdy nepoužili.
Omlouváme se na závìr ještì jednou Ivanu Jirousovi, Pavlu Zajíèkovi, Svatopluku Karáskovi, Vratislavu Brabencovi, že jsme v tolika místech uveøejnili nepravdivé a pravdu zkreslující údaje. Omlouváme se i vám, vážení diváci, že jsme vás v tomto poøadu informovali zkreslenì.
2) Návrh na prùbìh provedené opravy
a) opravu prokládat fotografiemi
b) pøeèíst námi vybranou krátkou ukázku ze "Zprávy o tøetím èeském hudebním obrození"
c) pøehrát jednu skladbu Plastic People, jednu skladbu DG 307 a jednu píseò Svatopluka Karáska
d) nepoužívat vìt vytržených z kontextu
e) na tomto poøadu se dohodnout se šéfredaktorem a režisérem tohoto poøadu.
3) Naší obèanské cti se v poøadu, který jste uvedli, dotkly zejména tyto vìci:
a) narkomanie
(tvrdili jste, že na zámku Houska se fetovalo, zveøejnili jste fotografie ze západních èasopisù, z èehož mohla vzniknout spojitost s našimi osobami)
b) nemravnost
(dokládaná smyšlenkou o zámku Houska, fotografiemi nahých tìl, vystøiženými ze západních èasopisù, textem "bratøi a sestry, buïte volný...")
c) zveøejnìním textù, které nikdo nenapsal ani nenahrál
(jedná se o tøi texty uvedené ve vašem poøadu: Atentát na kulturu, Bratøi a sestry, Staòte se prasetem)
d) celková zkreslenost prùvodního textu (viz navrhovaná oprava)
Jsme pøesvìdèeni, že naše argumenty jsou dosti dùvodné, aby z vaší strany byl uèinìn krok k nápravì. Vámi zveøejnìné a pravdu zkreslující údaje se nedají nièím doložit.
V Praze dne 5. 8. 1977
Pavel Zajíèek
Erbenova 455
Praha 5 - Radotín
Svatopluk Karásek
U Zámeènice 4
Praha 5
Vratislav Brabenec
Konìvova 75
Horní Poèernice
Praha 9


Situaèní zpráva o Chartì 77 od 10. èervence do 10. srpna 1977
V pátek 22. 7. pøišli dva pøíslušníci VB do chaty Dany Nìmcové ve Studeném okres Jindøichùv Hradec. Zkontrolovali obèanské prùkazy pøítomných a jako vysvìtlení uvedli, že pøijdou zítra zase. V sobotu 23. 7. kolem 14. hodiny pøišli v doprovodu pøíslušníka VB pøedseda MNV a jeden civilista. Vyžádali si obèanské prùkazy novì pøíchozích. Své poèínání zdùvodòovali stížností sousedù na noèní hluk. Na otázku, kteøí sousedé si stìžovali, odpovìdìli, že to bylo již loni. Hlavním dùvodem jejich návštìvy však bylo tradièní fotbalové utkání hudebníkù Plastic People s místní mládeží. Zaèátek fotbalového zápasu sledovali pøíslušníci VB, kteøí po jeho ukonèení vyhrožovali místním pokutou, že nemìli k utkání povolení. (V místì není fotbalový oddíl, jedná se o rekreaèní vesnické høištì.) Ve snaze zabránit setkání místní mládeže s návštìvníky chaty ve Studeném, naøídila policie zkrácení otevírací doby v místním hostinci.
Svobodu pro Jana Prince
V noci z 9. na 10. èervence 1977 vtrhla bezpeènost do soukromého domu Jana Prince v Rychnovì okr. Dìèín. V té dobì tam bylo 80 pozvaných hostù, kteøí se chtìli rozlouèit s Paulem Wilsonem, bývalým zpìvákem skupiny Plastic People of the Universe. Byl mu ode dne 15. 7. 1977 udìlen zákaz dalšího pobytu v Èeskoslovensku (je kanadský státní pøíslušník, oženil se s ès. obèankou).
Bezpeènost v okolí domu odpálila dìlobuch, obklíèila dùm a se psy prohlédla jeho pokoje, kde spalo 10 dìtí, zapsala si jména všech hostù a zadržela až na 20 hodin deset osob. Majitel domu Jan Princ je dodnes držen ve vazbì pod záminkou výtržnictví (õ 202 tr. z.).
Když ráno nìkteøí hosté chtìli odejet, našli svoje automobily znaènì poškozené.
Je proti lidskému rozumu, že bezpeènost obviòuje Jana Prince pod záminkou, kterou sama zaranžovala.
Tyto represivní akce èeskoslovenské policie bezprostøednì souvisejí s nedávnými procesy proti tvùrcùm èeské neoficiální kultury, kteøí byli v roce 1976 pod záminkou výtržnictví odsouzeni na 8 až 18 mìsícù vìzení (hudebníci ze skupin Plastic People, DG 307, Svatopluk Karásek, který je evangelický knìz bez státního souhlasu, a jiní).
Proti tìmto gangsterským metodám èeské policie jakož i proti vìznìní Jana Prince co nejrozhodnìji protestujeme a žádáme:
1) aby Jan Princ, signatáø Charty 77, byl okamžitì propuštìn z vazby (jeho manželka je v osmém mìsíci tìhotenství a zùstala s dvouletým synem bez finanèní podpory od státu),
2) aby skonèily represe proti tvùrcùm èeské neoficiální kultury a také proti všem signatáøùm Charty 77; aby byly dodržovány mezinárodní pakty o lidských a obèanských právech, které byly ratifikovány zástupci ÈSSR v bøeznu 1976.
Toto prohlášení pøedáváme prostøednictvím ès. velvyslanectví v Polsku do rukou:
Federálního shromáždìní ÈSSR
Vlády ÈSSR
generálního prokurátora ÈSSR
prezidenta ÈSSR Gustáva Husáka
ÈTK
Varšava 15. 8. 1977
Podepsáno:
157 až 160 lidí, kteøí bìhem 4 dnù odevzdali na tuto rezoluci své podpisy
Socialistickému výboru pro východní Evropu, NSR
Mezinárodnímu výboru proti represi, Paøíž
Výboru solidarity s opozicí východoevropských zemí, Ženeva
a analogickým výborùm a institucím, pùsobícím v buržoaznì-demokratických státech.
Soudruzi,
od 9. èervence t.r. je vìznìn v Litomìøicích osmadvacetiletý dìlník Jan Princ. Je obvinìn z trestného èinu výtržnictví a hrozí mu trest odnìtí svobody do dvou let. Tohoto zloèinu se údajnì dopustil tím, že v jeho domì se sešlo nìkolik desítek pøátel, èlenù pronásledovaných hudebních skupin Plastic People a DG 307 a jejich pøíznivcù, kteøí se hudbou louèili s Kanaïanem Paul Wilsonem, jemuž ès. úøady odòaly po deseti letech jeho pobytu v Èeskoslovensku povolení k pobytu. Protože beat-rocková hudba, provozovaná v dobøe izolované místnosti domu Jana Prince nemohla nikoho rušit, bylo tøeba, aby "neznámí pachatelé" odpálili v blízkosti domu dva dìlobuchy; následovala policejní razie v domì, zadržení desítky osob a jejich propuštìní - až na Jana Prince, který se má stát další obìtí represe proti undergroundu, neoficiální kultuøe a nekonformním životním postojùm. A aby bylo varování dùraznìjší, "neznámí pachatelé" se postarali o to, že nìkolika osobním vozùm úèastníkù setkání byly proøezány pneumatiky a poškozeno vnìjší pøíslušenství vozidel. Jaké formy násilí budou použity zítra a kdo bude jejich obìtí?
Znám osobnì Jana Prince a vím, koho se zastávám. Je to skromný, tichý èlovìk, který pracoval jako technik a letos na jaøe nemohl dlouhé týdny dostat práci v okrese Dìèín, kde žije. Žádné místo, kterých je v naší zemi mnoho neobsazených, nebylo volné pro signatáøe Charty 77, jehož dùm byl v krajských novinách oznaèen za "hašišárnu" a za místo "rejdù vlasatcù. Nakonec se mu podaøilo dostat špatnì placenou práci v sousedním okrese. Politické útoky nebyly v tomto pøípadì vhodné, nebo Jan Princ je èlovìk apolitický, vìøící katolík; proto mìl být èeský malom욝ák postrašen údajnými "orgiemi" páchanými undergroundem v domì Princových v Rychnovì. To je ovšem metoda, která se bìžnì uplatòuje v buržoazních státech; v tomto pøípadì pøekvapí snad jenom tím, že se s ní setkáváme v zemi, která - alespoò teoreticky (literárnì) - vyznává jiné metody a jinou morálku než buržoazní svìt.
Kvìta Princová, jeho žena, která je v osmém mìsíci tìhotenství (a Princovi mají ještì tøíletého syna) byla letos na jaøe zbavena místa uèitelky; výpovìï byla motivována politicky. Její výuka prý nebyla dostateènì "ideová" (apologetická). T.è. je bez finanèních prostøedkù. Její adresa je: Kvìta Princová, Rychnov èp. 138, pošt. smìr. è. 407 25 pošta Verneøice, okres Dìèín.
Underground je v naší zemi spontaneistické hnutí - pøedevším mladých dìlníkù s nízkou a zmatenou ideovou úrovní. Je známo, že nejsem jeho stoupencem. Je to ale hnutí, které nesnese reglementování a dohled státních orgánù. Je mu bytostnì cizí i útìk do soukromí a konzumní zpùsob života, které jsou jinak bìžné. V tom je jeho klad a pøíslib dalšího rozvoje každého jeho stoupence. V tom je i dùvod, proè má být znièen.
Z tìchto dùvodù si myslím, že underground má nejen právo na existenci, ale i na naši všestrannou pomoc. Tím spíše, že lidi, jako je Jan Princ, nejsou známi a právní ochrana, která spoèívá pøedevším v široké publicitì jejich pøípadù, je minimální.
Proto vás prosím, zastaòte se Jana Prince, vyžadujte jeho svobodu. Loni v pøípadì Plastic People mezinárodní solidarita pomohla významnou mìrou.
Se soudružským pozdravem
Petr Uhl
Praha 16. 8. 1977
Svobodu politickým vìzòùm
V rámci tvrdých represí proti obèanùm, kteøí svým podpisem Charty 77 vyjádøili svou vùli zasazovat se za dodržování uzákonìných lidských práv v naší zemi, bylo nìkolik našich spoluobèanù zbaveno svobody a jsou dodnes vìznìni.
Novináø Jiøí Lederer, signatáø Charty 77, byl zatèen 13. 1. 77 a obvinìn z podvracení republiky, kterého se mìl údajnì dopustit tím, že odesílal texty èeských spisovatelù, doma zakázaných tam, kde zakázáni nejsou a snažil se napravovat škody, které jsou na èeské kultuøe páchány diskriminací mnoha dobrých autorù.
Divadelní režisér Ota Ornest, zatèený 12. 1. 1977, je obvinìn rovnìž z podvracení republiky, protože Ledererovi odesílání tìchto textù údajnì zprostøedkovával.
Jaderný fyzik Vladimír Laštùvka je ve vìzení od 20. 1. 1977 a zemìdìlský inženýr Aleš Macháèek od 25. 1. 1977; oba jsou obvinìni z podvracení republiky za to, že prý vlastnili zahranièní èasopisy a díla èeských autorù, vycházejících v cizinì.
Bohoslovec Aleš Bøezina, signatáø Charty 77, byl uvìznìn a odsouzen ke dvìma a pùl letùm vìzení za to, že pro své pøesvìdèení odmítl nastoupit vojenskou službu.
Od 9. 7. je ve vyšetøovací vazbì signatáø Charty 77 Jan Princ, obvinìný z výtržnictví, kterého se mìl dopustit tím, že se v jeho bytì sešli èlenové persekuovaných hudebních skupin a jejich pøíznivci.
Signatáøi Charty 77, spisovatelé Václav Havel a František Pavlíèek byli sice z vyšetøovací vazby propuštìni, ale èekají na soud spolu s J. Ledererem a O. Ornestem pro podobná obvinìní.
Jiøí Lederer je pøitom od roku 1970 ve vìzní již potøetí a Ota Ornest je vážnì nemocen a nelze vylouèit, že v tìžkých podmínkách vazby podlehne psychickému nátlaku.
Všichni tito obèané jsou trestnì stíháni pouze za své pøesvìdèení a proto, že jednali v souladu s ním. Ani jediný z nich, kdyby byly v naší zemi skuteènì dodržován uzákonìné pakty o lidských právech, by nemohl být trestnì stíhán nebo souzen; tito lidé neporušovali zákony, ale zasazovali se naopak o jejich dodržování a snažili se èelit dùsledkùm mocenské zvùle. Za to musí trpìt ve vìzení a nìkterým z nich hrozí vysoké nìkolikaleté tresty.
Domníváme se, že nikdo z nás, kteøí žijeme na svobodì, trávíme veèery v kruhu svých rodin a tìšíme se z drobných radostí života, by nemìl zapomínat na naše vìznìné spoluobèany a na jejich rodiny. Jestli nìkteøí z nás v padesátých letech, kdy bylo tolik lidí nezákonnì stíháno, vìznìno a popravováno, o tìchto pøípadech nevìdìli a páchané justièní zloèiny mlèky trpìli nebo dokonce schvalovali, pak dnes už nikdo nemá alibi nevìdomosti: o souèasných politických vìzních veøejnost ví a nìkteøí obèané se jich veøejnì zastávají.
Domníváme se, že nikdo, kdo stojí na stranì pravdy, obèanských svobod a humanity, by nemìl být k osudu dnešních politických vìzòù lhostejný a nemìl by k nìmu mlèet. Tím, že jsou ponižováni jménem spoleènosti a tedy i jménem naším, jsme ve skuteènosti ponižování my všichni.
Chceme-li, aby neoprávnìnì vìznìní obèané byli propuštìni a aby bylo zamezeno dalšímu bezpráví, máme jedinou možnost: vystupovat znovu a znovu na jejich obranu, žádat pøíslušné instituce o nápravu a nepovolovat v tomto zápase. Pùjdeme-li touto cestou, pomùžeme tím nejen postiženým jednotlivcùm a jejich rodinám, ale pøispìjeme tím zároveò k tomu, abychom my sami žili svobodnìji a dùstojnìji.
Karel Bartošek, Rudolf Battìk, Jan Bednáø, Otka Bednáøová, Jitka Bidlasová, Antonie Boová, Ivan Dejmal, Èestmír Franìk, Karel Freund, Zina Freundová, Jiøí Fryc, Milan Hlavsa, Jan Hofman, Tomáš Hrabì, Jiøina Hrábková, Ivana Hyblerová, Svatopluk Karásek, Jan Kindl, Alexandr Komaško, Michal Konùpek, František Kriegler, Marta Kubišová, Pavel Landovský, Aleš Lederer, Eva Ledererová, Kvìta Marková, Jan Moravec, Pavel Muraško, Dana Nìmcová, Markéta Nìmcová, Ondøej Nìmec, Jiøí Olt, Ludvík Pacovský, Jan Pavelka, Karel Pecka, Jana Pøevratská, Jan Ruml, Jiøí Ruml, Jan Schneider, Karel Soukup, Josef Stehlík, Jaroslav Suk, Xenie Svobodová, Anna Šabatová st., Anna Šabatová ml., Vladimír Šnajder, Miluše Števichová, Zdislav Šulc, Olga Šulcová, Petruška Šustrová, Jan Tesaø, Jan Thoma, Julius Tomin, Tomáš Toulec, Petr Uhl, Zdenìk Urbánek, Jan Vít, František Vodsloò, Vladimír Voják, Josef Vohryzek, Milan Vopálka, Vìra Vránová, Tomáš Vrba, Pavel Zajíèek, Vladimír Zavadil, Jiøí Pallas, Jana Hlavsová, Jaroslav Kukal, Otto Èerný
V Praze dne 16. 8. 1977
Dr. Gustáv Husák
prezident ÈSSR
Praha - Hrad
Vìc: Žádost o propuštìní vìznìných
Podepsaní se obracejí na prezidenta republiky se žádostí, aby využil svých ústavních pravomocí ve prospìch tìch èeskoslovenských obèanù, kteøí jsou vìznìni, a formou, kterou považuje za nejpøimìøenìjší jednotlivým pøípadùm, ukonèil jejich pobyt ve vìzení, a již zastavením trestního stíhání, upuštìním od výkonu trestu, amnestií nebo abolicí.
Ve vazbì jsou po ukonèení vyšetøování a uzavøení spisù
Jiøí Lederer, novináø a publicista
Ota Ornest, divadelní režisér a pøekladatel, ètyøiašedesátiletý a tìžce nemocný, psychicky labilní
pøi jejich propuštìní by šlo i o zastavení trestního stíhání Václava Havla, spisovatele a Františka Pavlíèka, dramatika a režiséra.
V severoèeském kraji jsou ve vyšetøovací vazbì
Vladimír Laštùvka, jaderný fyzik,
Aleš Macháèek, zemìdìlský inženýr,
Jan Princ, dìlník.
Vzhledem k tomu, že tyto pøípady ještì neprošly pøed soudem, bylo by možné ukonèit je bez rozruchu a zabránit tak kampaním s mezinárodní odezvou. Naopak procesy nutnì vyvolávají takové kampanì se všemi z toho plynoucími dùsledky.
Chceme upozornit i na další pøípady, které pøed soudem prošly, ale pøitom zasluhují z lidského hlediska zvláštní zøetel a uvážení.
Aleš Bøezina a František Matula, evangeliètí bohoslovci, nenastoupili vojenskou službu pro své náboženské pøesvìdèení, za což byli odsouzeni. Nìkteré zemì zavedly pro takové pøípady možnost náhradní vojenské služby beze zbranì. Podobná úprava èeskoslovenských pøedpisù by snížila v tìchto pøípadech možnost konfliktù mezi pøesvìdèením a ústavními povinnostmi obèana a umožnila i propuštìní A. Bøeziny a F. Matuly.
Humánní zøetele nás vedou k tomu, abychom žádali abolici pro Huberta Steina a to jak vzhledem k jeho vìku (73) a vážné chorobì, tak i vzhledem k aktivní úèasti v ès. odboji za II. svìtové války a tragickému údìlu vìznì v padesátých letech.
Propuštìní uvedených vìzòù by se setkalo s pøíznivým pøijetím veøejnosti.
157 podpisù
Honza Princ bude 9. øíjna svoboden (aneb 17 dní basy jako pomsta)
V hlavním líèení konaném dne 21. 9. 1977 v budovì okresního soudu v Dìèínì byl Jan Princ, osmadvacetiletý dìlník, uznán vinným pøeèinem proti veøejnému poøádku podle õ 6, písm. a) zákona è. 150/69 Sb. (zákona o pøeèinech), nebo "se úèastnil akce narušující veøejný poøádek resp. ji podporoval", a odsouzen k nepodmínìnému trestu odnìtí svobody v trvání tøí mìsícù. Protože byl zadržen v noci z 8. na 9. èervence t.r., skonèí výkon jeho trestu v noci z 8. a 9. øíjen t.r., tedy 17 dní po vynesení rozsudku.
V domì Jana a Kvìty Princových v Rychnovì èp. 138, okr. Dìèín se o víkendu 8. 7. shromáždilo 88 dospìlých osob, které se hudbou chtìly rozlouèit s Kanaïanem Paulem Wilsonem, jemuž ès. úøady po deseti letech odòaly povolení k pobytu a který døíve zpíval s Plastic People. Pøedstavíme-li si, že Jan Princ je signatáøem Charty 77, že on i jeho rodina byli od zaèátku tohoto roku pronásledováni a diskriminováni okresními úøady, které se snažili zlikvidovat ohnisko undergroundu a Charty v severoèeském kraji, nalezneme i odpovìï na otázku, proè bìhem oslavy, která nikoho nerušila, vybuchly v blízkosti domu dva dìlobuchy, proè auta návštìvníkù byla poškozena (proøezané pneu), proè došlo k policejní noèní razii i proè ze zadržených osob právì Jan Princ byl obvinìn z trestného èinu výtržnictví (õ 202, odst. 1 tr. z. s horní hranicí sazby do dvou let odnìtí svobody).
Místní (krajské) úøady se sice pokusily nalézt oporu pro své nezákonné jednání, jehož bylo obvinìní a vazba Jana Prince jen vyvrcholením, v Praze: podaøilo se jim, že televize vysílala krátký poøad zamìøené proti oslavì a manželùm Princovým. V celkovém politickém kontextu však ústøední moc rozhodla, že pøípad má být øešen "smírnì" (možná, že i v souvislosti s kdyòskými událostmi). K jejímu rozhodnutí nepochybnì pøispìla solidarizaèní kampaò: kromì prohlášení "69" a dopisu více než 150 obèanù G. Husákovi a dalších textù, požadujících jeho propuštìní, byla napø. velmi významná akce 136 nebo 137 polských obèanù, kteøí se dne 15. 8. t.r. obrátili se svým dopisem "wolnosc dla Jana Prince" prostøednictvím ès. velvyslanectví ve Varšavì na ès. úøady s odsouzením "gangsterských metod èeské státní bezpeènosti" a žádostí o okamžité propuštìní Jana Prince.
Neobvyklá a jistì velmi pùsobivá byla žádost 104 ès. obèanù (k nimž se pozdìji pøipojilo dalších 30) o povolení manifestace pøed budovou ministerstva spravedlnosti dne 14. 9. t.r. s hesly Svobodu pro Jana Prince a Honza Princ je nevinen. Pøíznaèné je, že iniciátoøi pøipravované manifestace nedostali od ONV Praha 2, jemuž svou žádost adresovali, žádnou odpovìï. I když se manifestace nekonala, byl v metodách solidarity uèinìn nový krok kupøedu.
Zmìna kvalifikace tr. èinu výtržnictví na pøeèin pøi podání žaloby je vším tímto vysvìtlitelná. Použití pøeèinového zákona mj. také ukazuje, že za úèast na oslavì už nemá být nikdo trestnì stíhán. (V pøípadì pomoci k tr. èinu výtržnictví - a takto bylo pùvodní tr. stíhání vedeno - by totiž mìli být "správnì" stíhání i sami "pachatelé", jak tomu bylo napø. ve vztahu tzv. pøeštického pøípadu k pøípadu Jirous a spol. (Použití samé horní hranice tr. sazby - tøi mìsíce a nadto nepodmínìnì - ukazuje na mstivost rozsudku, a to bez ohledu na to, kdo ho pøipravil, nebo odporuje všem zvyklostem procesního øízení; tak napø. Jan Princ stál pøed soudem poprvé a soud tedy "pøehlédl", že pøed "spácháním pøeèinu" žil "øádným životem pracujícího èlovìka". Protože mu aspoò tuto polehèující okolnost nepøiznal, lze z jednání soudu dovodit, že chtìl Jana Prince prostì poškodit za každou cenu.
Výše odsouzení je i pøesto nesporným vítìzstvím nás všech, kteøí jsme pøesvìdèeni, že solidarita s tìmi, kdož jsou žaláøováni za své názory, politickou èinnost nebo prosté nepokoøení se pøed státní mocí, má svùj velký význam a v jednotlivých pøípadech mùže vést i k okamžitému výsledku.
Dne 18. 9. 1977 byl po 18 mìsících propuštìn na svobodu Ivan (Martin) Jirous, jedna z pøedních osobností èeského undergroundu. Byl propuštìn z vìznice Ruzynì, i když byl po celou dobu po odsouzení vìznìn na Mírovì.
Na dny 26. až 28. 9. t.r. je naøízeno hlavní líèení v tr. vìci proti inž. Aleši Macháèkovi a inž. Vladimíru Laštùvkovi do èísla místnosti 54, I. patro krajského soudu v Ústí n. L. Jsou žalováni z tr. èinu podvracení republiky podle õ 98, odst. 1 tr. z. a hrozí jim trest do pìti let.
Praha 23. záøí 1977
Dne 21. záøí probìhlo u okresního soudu v Dìèínì trestní stíhání s Janem Princem, který byl shledán vinným dle õ 6 písm. a) zák. è. 150/69 Sb. a odsouzen k nepodmínìnému trestu odnìtí svobody po dobu tøí mìsícù v I. nápravné skupinì.
Jan Princ je majitelem domu v malé vsi Rychnov v dìèínském okrese. Tento domek obýval se svou manželkou, která právì oèekává narození druhého dítìte, se svým dvou a pùlletým synem a do tohoto jara se tøemi dalšími pøáteli, z nichž Miluše Števichová a Zdenìk Vokatý byli jednìmi z prvních signatáøù Charty 77. Dùm Princových navštìvovali pøátelé z okolí i z Prahy. Øada z nich pomáhala zpustlý domek v pohranièí uvést do obyvatelného stavu. Na jaøe 1977 severoèeský list Prùboj signatáøe Charty 77 ze svého kraje ostøe napadl, mezi nimi i Miluši Števichovou a Zdeòka Vokatého, dùm Princových oznaèil za "hašišárnu". V téže dobì byli Princovi napadáni na místních schùzích rùznými funkcionáøi. Ing. Kvìtoslava Princová byla zbavena místa uèitelky na škole. Jan Princ nemohl v obvodu svého bydlištì získat nejpodøadnìjší zamìstnání. Toto opatøení pro nìho bylo hrozbou, že pokud kraj neopustí a nebude do šesti týdnù zamìstnán, bude souzen pro "pøíživnictví". Z této pøíèiny opustili dùm Princových i Miluše Števichová a Zdenìk Vokatý a jeho nynìjší manželka. Korespondence, kterou o této situaci vedli Princovi s presidentskou kanceláøí a jinými státními orgány, byla pracovníky bezpeènosti pøi domovní prohlídce zabavena. Po uplynutí šestinedìlní lhùty, ve které obèan hledající zamìstnání nemusí pracovat, dostavili se do Rychnova pøíslušníci SNB zkontrolovat, zda Jan Princ není "pøíživník". Zjistili, že je zamìstnán mimo okres a že tentokrát proti nìmu nemohou zakroèit. Hledali tedy další pøíležitost, jak "vyèistit" svùj obvod od "signatáøské chátry" (termín z Prùboje). Mezitím Jan Princ pøipojil svùj podpis pod Chartu 77, jsa mimo jiné dotèen zpùsobem, jakým byla lidská práva porušena také v jeho pøípadì.
Novou pøíležitostí, jak J. Prince postihnout, mìla být weekendová návštìva velkého poètu pøátel v Rychnovì dne 9. èervence 1977. Toho dne se asi ve 22,20 hod. na místo dostavilo nìkolik policejních vozù a byl proveden dnes již proslulý zákrok proti osmi desítkám hostù v domì Princových a pøedevším proti Janu Princovi, který byl téhož dne vzat do vazby. Pùvodnì byl obvinìn ze spáchání trestného èinu výtržnictví podle õ 202 odst. 1 tr. ø. Hrozba nespravedlivého vysokého trestu vyvolala mezi pøímými svìdky rychnovského veèera i mezi ostatními pøáteli Jana Prince velké pobouøení. Ve shodì se zákony požádalo asi 140 tìchto obèanù o povolení manifestace za propuštìní Jana Prince z vazby, která mìla probìhnout pøed ministerstvem spravedlnosti v Praze 2 dne 14. záøí. V rozporu se zákonem pøíslušný úøad (ONV Praha 2) dodnes na podanou žádost neodpovìdìl. Zato stovky výslechù týkajících se Charty 77 byly rozhojnìny o desítky dalších mezi signatáøi této žádosti v Èechách a na Moravì. Jednotliví vyslýchaní byli zastrašováni, avšak zdá se, že míra jejich rozhoøèení a pøesvìdèení o nevinì Jana Prince, jež vstoupily do protokolù, ovlivnily postup justièních orgánù. Pro tuto domnìnku svìdèí skuteènost, že pùvodnì žalovaný trestný èin byl pøekvalifikován na pøeèin spáchaný proti veøejnému poøádku s trestní sazbou do tøí mìsícù.
Jan Princ byl souzen samosoudcem - pøedsedou okresního soudu. Pøeèin rušení veøejného poøádku mu byl prokazován zjištìním pøíslušníkù VB, kteøí provádìli kontrolu obèanských prùkazù návštìvníkù 9. 7. 1977 v Rychnovì, že zde byl shromáždìn velký poèet lidí. Jan Princ byl obvinìn, že umožnil ve svém domì pobyt tak velké spoleènosti. (Od pùvodní tendence obvinit Jana Prince "jako organizátora shromáždìní" bylo upuštìno pro neúnosnost tohoto tvrzení.) Spoleènost se mìla provinit rušení veøejného poøádku tím, že okolo 2 hod. provozovala a poslouchala pøíliš hluènou hudbu za použití zesilovaèù a že pøibližnì ve stejnou dobu v blízkosti domu vybuchly 1 - 2 dìlobuchy.
Byli vyslechnuti 3 svìdkové z "místa èinu". Jedna dívka vypovídala, že po skonèení televizního filmu slyšela hudbu, o které pøedpokládala, že se ozývá z restaurace, nacházející se asi 100 metrù od domku Princových. Vyzvala svého otce, aby se s ní zúèastnil domnìlé zábavy. Hudba však nehrála v hostinci a ani tam nebyla slyšet. Okolo desáté hodiny slyšela nìjakou ránu, ale nebyla s to upøesnit, odkud se ozvala. Na výzvu soudce, že pùvodnì do protokolu uvedla reakci ostatních hostù na výbuch, doplnila, že snad nìkdo øekl "už zase tam blbnou". Svìdek hostinský vypovìdìl, že hudbu slyšel zveèera, pozdìji se vìnoval své práci a øíkal si, že "se bavìj". Hudba prý byla "veselá". Soudce mu pøipomenul, že pùvodnì pøíslušníkùm vypovídal o svém pohoršení. Upøesnil, že ho pobuøuje pouze fakt, že u Princových èasto bývá hodnì lidí. Tøetím vyslechnutým svìdkem byl hajný, který údajnì pøivolal bezpeènostní orgány. Mezi 21,15 a 22. hod. jel kolem domu Princových a slyšel odsud hudbu "na vzdálenost 1 km". Když se od Rychnova vzdálil, slyšel v tom smìru jeden výbuch. Dojel tedy po 22. hod. domù a pro jistotu zavolal telefonicky pøíslušné hlídky z Dìèína. (Ty se dostavily na místo vzdálené pøibližnì 20 km ve 22,20 hod.... s pracovníky StB z Prahy, kteøí pak deportovali pøítomného kanadského státního pøíslušníka na pražské pøedmìstí, kde ho kolem pùl ètvrté hodiny ráno vysadili z auta.) Svìdek obhajoby kategoricky vylouèil možnost spáchání pøeèinu a vyslovil své pobouøení nad zákrokem v domì Princových. Na návrh Jana Prince byly èteny tøi výpovìdi dalších rychnovských hostù, ze kterých bylo jasné, že se nejednalo o žádnou "akci, kterou by Jan Princ organizoval", ani o jakési rušení místních obèanù. Dosvìdèovali shodnì, že po 22. hod., kdy zaèíná noèní klid, se již nehrálo.
Pracovní posudek Jana Prince byl pøíznivý. Je hodnocen jako snaživý a aktivní pracovník, kterému byla hned po zacvièení svìøena pracovní skupina. Tato skupina podávala nejlepší výsledky.
Posudek pøíslušného národního výboru byl pøíznaèný pro celkovou situaci. Jan Princ v nìm byl hodnocen jako nepøítel našeho státního zøízení, který poskytl pøístøeší signatáøùm Charty 77 a byl spolu s nimi odsouzen celým krajem. Dále obsahoval tvrzení, že v domì Princových se èasto a ve velikém množství setkávají signatáøi Charty 77, jak bylo potvrzeno také zjištìním pøi perlustraci provedené 9. 7. 1977.
Prokurátor ve své závìreèné øeèi oznaèil Jana Prince za vinného pøeèinem proti veøejnému poøádku a navrhl pro nìho horní hranici trestu nepodmínìnì v 1. nápravné skupinì vzhledem k dosavadní beztrestnosti. Obhájce byl pro nemoc zastupován kolegyní, která nemìla možnost seznámit se se soudními spisy v celém rozsahu, avšak na prùbìhu soudního jednání jednoznaènì prokázala, že Jan Princ nenaplnil skutkovou podstatu žalovaného èinu ani v jediném bodì. Jan Princ trval na své nevinì a poukazoval na to, že nikdy nebyl upozornìn spoluobèany, že by je rušil, což by bylo nejjednodušším zpùsobem zjednání nápravy. Po desetiminutové pøestávce byl vynesen rozsudek. Obsahoval také soudní výrok, jímž se zabavují texty písní hudebních skupin Plastic People, DG 307, Bílého svìtla, Umìlé hmoty a sólistù Karla Soukupa a Svatopluka Karáska, zabavené pøi domovní prohlídce v Rychnovì. Jan Princ si ponechal k odvolání zákonnou lhùtu a prokurátor se zøekl opravných opatøení.
Tím skonèil proces msty a zastrašení u okresního soudu v Dìèínì. Ve skuteènosti je stále otevøen.
Praha 23. záøí 1977