Èást VII.
Odvolání
Usnesení
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v neveøejném zasedání dne 8. øíjna 1976 o stížnosti obžalovaných Pavla Zajíèka, Svatopluka Karáska a Vratislava Brabence, proti usnesení okresního soudu Praha-západ, ze dne 23. 9. 1976, èíslo jednací T 379/76-811,812,813
takto:
Podle õ 148 odst. 1 písmeno c) tr. ø. se podané stížnosti zamítají.
Odùvodnìní
Napadanými usneseními rozhodl soud I. stupnì, že se obžalovaní Pavel Zajíèek, nar. 15. 4. 1951, Svatopluk Karásek, nar. 18. 10. 1942 a Vratislav Brabenec, nar. 28. 4. 1943, podle õ 72 odst. 1 tr. ø. z dùvodù uvedených v ustanovení õ 67 písm. c) tr. ø. ponechávají ve vazbì. Tato rozhodnutí o ponechání obžalovaných ve vazbì zdùvodnil soud I. stupnì v podstatì tím, že obžalovaní byli soudem I. stupnì uznáni vinnými podle žaloby trestným èinem výtržnictví ve spolupachatelství podle õõ 9/2, 202/ odst. 1,2 tr. zákona. Obžalovaným byly uloženy nepodmínìné tresty odnìtí svobody a to obžalovanému Zajíèkovi v trvání 12 mìsícù, obžalovaným Karáskovi a Brabencovi v trvání osmi mìsícù. Odsuzující rozsudek soudu I. stupnì není dosud v právní moci, obžalovaní podali proti tomuto rozsudku odvolání ihned po jeho vyhlášení, okresnímu prokurátorovi lhùta k podání odvolání ještì plyne. S ohledem na to, že je dána dùvodná obava, že by obžalovaní po propuštìní z vazby mohli pokraèovat v trestné èinnosti, je další trvání vazby obžalovaných plnì ve shodì se zák. ust. õ 67 písmeno c) tr. ø.
Toto rozhodnutí soudu I. stupnì o dalším trvání vazby napadli obžalovaní Zajíèek, Karásek a Brabenec v zákonné lhùtì stížností. Tuto svoji stížnost obžalovaní Karásek a Brabenec v podstatì zdùvodnili tím, že nemají faktickou možnost pokraèovat v trestné èinnosti, že všechny potøebné dùkazy byly provedeny a že další dùvody jejich vazby zcela pominuly. Obžalovaný Zajíèek podanou stížnost nezdùvodnil.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací pøezkoumal z podnìtu podaných stížností napadená usnesení i øízení jim pøedcházející v rozsahu ustanovení õ 147 odst. 1, tr. ø. a dospìl k závìru, že podané stížnosti nejsou odùvodnìné.
Jak z obsahu spisu vyplývá, byli obžalovaní, kteøí pøedmìtné stížnosti podali, soudem I. stupnì odsouzeni pro závažnou protispoleèenskou èinnost a za to jim byly uloženy nepodmínìné tresty odnìtí svobody, jak jsou shora uvedeny. Postoj, který obžalovaní k pøedmìtné èinnosti zaujali, vyvolává dùvodnou obavu, že by obžalovaní v trestném jednání pokraèovali. Proto rozhodl soud I. stupnì zcela v souladu se zákonným ustanovením õ 67, písmeno c) tr. ø., když obžalované ve vazbì ponechal.
Ze všech tìchto dùvodù odvolací soud podané stížnosti jako nedùvodné zamítl a rozhodl jak je shora uvedeno.
Proti tomuto usnesení není další øádný opravný prostøedek pøípustný.
V Praze dne 6. øíjna 1976
Pøedseda senátu:
JUDr. Ludvík Engelsmann


Dne 11. listopadu 1976 probìhlo u krajského soudu v Praze na Karlovì námìstí veøejné zasedání odvolacího øízení v trestní vìci proti historikovi umìní Ivanu Jirousovi - umìleckému vedoucímu beatrockové skupiny The Plastic People of the Universe, básníku a zpìvákovi Pavlu Zajíèkovi - vedoucímu beatrockové skupiny DG 307, evangelickému teologovi a zpìvákovi Svatopluku Karáskovi a saxofonistovi skupiny Plastic People Vratislavu Brabencovi, kteøí byli ve dnech 21. - 23. záøí t. r. okresním soudem pro Prahu-západ odsouzeni pro trestný èin výtržnictví, jehož se mìli dopustit tím, že se v jejich skladbách vyskytovaly tzv. vulgární výrazy, které prý pùsobily jako hrubá neslušnost, dotýkající se základních morálních hodnot spoleènosti. Odvolací soud tvoøil tøíèlenný senát: pøedseda senátu JUDr. Engelsmann, pøísedící JUDr. Špitálník a JUDr. Kuèera. Žalobu reprezentoval prokurátor krajské prokuratury JUDr. Trnka. Zasedání bylo údajnì veøejné; pøístup do soudní místnosti kromì jednajících však mìlo pouze asi 5 osob vybavených zvláštními vstupenkami, veøejnosti nedostupnými, a 5 nejbližších pøíbuzných obžalovaných. Pøestože v soudní síni bylo ještì asi 10 volných míst, nebyla vpuštìna shromáždìná veøejnost, v níž byl rovnìž zástupce mezinárodní organizace Amnesty International JUDr. Wolfgang Aigner z Vídnì a zástupci mezinárodních tiskových agentur. Kromì širšího okruhu pøátel a pøíznivcù hudebních skupin byli také pøítomni pøedstavitelé politického života jako Dr. František Kriegel a dr. Gertruda Sekaninová-Èakrtová a další, kteøí pøišli již k soudu první instance.
Zasedání zahájil pøedseda senátu ètením posudkù znalcù z oboru psychiatrie a konstatoval, že okresní soud se nevypoøádal náležitì s tìmito posudky a navrhl pøihlédnout k nim podrobnìji v této instanci. Dále zhodnotil ze soudního spisu svìdecké výpovìdi a prohlásil, že zhruba 40 výpovìdí je usvìdèujících a asi 25 výpovìdí hovoøí ve prospìch obžalovaných. Pøeèetl jména svìdkù z obou jmenovaných skupin. Nelze ovšem vysledovat podle jakého kriteria byly svìdecké výpovìdi vyhodnoceny, nebo v øadì svìdkù, kteøí údajnì usvìdèují obžalované, byli kromì jiných jmenováni mnozí svìdci, kteøí byli pøedvoláni okresním soudem a v žádném smyslu nepotvrdili znìní žaloby a výslovnì upøesòovali své pøedchozí výpovìdi ve prospìch obhajoby - jako napøíklad režisér Dlouhý a kameraman Schauer, kteøí natoèili pøi vystoupení v Postupicích dokumentární film.
V další èásti jednání pøeèetl pøedseda senátu texty Pavla Zajíèka pro skupinu DG 307. Texty písní Plastic People a písní Svatopluka Karáska èteny nebyly. Tentokrát tedy byla prvnì pøekonána pruderie soudní instituce, ba právì naopak, pozornost byla zamìøena pouze na texty skupiny DG 307, v nichž se vyskytuje asi 9 tzv. vulgárních výrazù, z nichž nìkteré se opakují. (Je tøeba uvést, že texty Plastic People obsahují jeden tzv. vulgární výraz a to pouze v jedné písni; u S. Karáska jde o písnì dvì, obsahující po jednom tzv. vulgárním slovu.) Monotónní pøednes Zajíèkových apelujících básnických textù pøed "veøejností" soudní sínì vytvoøil situaci, která jednoznaèným zpùsobem potvrdila, že básnické slovo je živé a oslovující jen pro ty, kdož mu jsou otevøeni. Pro hluk z ulice textùm vùbec nebylo rozumìt, èemuž se snažil pøedseda senátu odpomoci tím, že zvýšil hlas, když narazil na nìjaké "neslušné" slovo.
Poté pøedseda senátu seznámil soud s dalším obsahem spisu; pøeèetl zamítavé posudky Pražského kulturního støediska ze dvou kvalifikaèních pøehrávek, zprávy místních organizací SSM, které zápornì hodnotí vystoupení Plastic People v Ledèi, Zruèi n/Sázavou a Písku, kde ale hráli pøevzatý repertoár skupin The Velvet Underground, The Fugs a nìkolik vlastních skladeb s anglickými texty. - Jak vyplývalo z výpovìdí svìdkù pøed okresním soudem, nikdo z pøítomných nebyl pohoršen, nicménì hudba této orientace neodpovídala vkusu a už místních kulturních èinitelù (Ledeè, Zruè n. S.) nebo rodièovskému sdružení a profesorskému sboru (Písek). Potom byla ètena zpráva ministerstva kultury o textové èásti tvorby jmenovaných skupin, kterou po ukonèení dùkazního øízení pøedložil okresní prokurátor jako hlavní argument své obžaloby. Do spisu jako dùkaz bylo rovnìž zaøazeno vyhodnocení zabavených magnetofonových páskù a teoretický text I. Jirouse Zpráva o tøetím èeském hudebním obrození, která zároveò dokumentuje èinnost Plastic People a DG 307. Dále byly èteny posudky na obžalované z pracovištì a bydlištì, které potvrzují, že vedli øádný život pracujících lidí. K této èásti spisù pøedložil JUDr. Dítì spoleèenskou záruku, kterou poskytuje V. Brabencovi jeho pracovištì (doklad, že zamìstnavatel je ochoten za nìho ruèit, jestliže bude propuštìn na svobodu), a žádal, aby byla rovnìž zaøazena do spisù.
Jako další bylo èteno odvolání okresního prokurátora pro Prahu-západ, JUDr. Kovaøíka, který zdùrazòoval, že èinnost obžalovaných vykazuje vyšší stupeò spoleèenské nebezpeènosti, nebo v textech jde o "objektivní hrubou neslušnost", spáchanou s úmyslem pøímým ve smyslu õ 4 trestního zákona. K jednotlivým obžalovaným navrhuje, aby u I. Jirouse bylo pøihlédnuto k tomu, že po dlouhou dobu organizoval všechna vystoupení a u P. Zajíèka zdùraznil, že byl vedoucím skupiny DG 307. Žádá, aby S. Karásek byl souzen také za vystoupení v Postupicích a Pøešticích (kde S. Karásek zpíval písnì, v nichž podle výpovìdí svìdkù nebylo vùbec žádné tzv. neslušné slovo) a za vystoupení v Kostelci u Køížku (aèkoliv pøi pøedchozím procesu sám pøipustil na základì svìdeckých výpovìdí, že tam S. Karásek vùbec nevystoupil). U V. Brabence pøipomíná, že jde o recidivu, tudíž nemá být bráno za polehèující okolnost, že už pøed 10 lety vypršela lhùta jeho pøedchozího podmínìného trestu. Závìrem žádá pro všechny obžalované vyšší tresty.
Po krátké pauze, pøi níž byla vyklizena jednací síò a množství pøátel a pøíznivcù shromáždìných v prùbìhu dopoledního jednání mìlo možnost pozdravit obžalované, vedené chodbou soudu, pokraèovalo zasedání ètením písemného záznamu obhajovacích øeèí, v nichž byly shrnuty hlavní body obhajoby u první instance. V rámci obhajoby JUDr. Motejla, zastupujícího S. Karáska, byla též ètena zpráva synodního sesniora èeskobratrské církve evangelické ThDr. Kejøe, obsahující kladné hodnocení osoby obžalovaného a jeho èinnosti v duchovní správì, z níž odešel z rodinných dùvodù, aniž mu byl odebrán souhlas k vykonávání duchovenské funkce. Obhájce JUDr. Motejl dal rovnìž soudu k dispozici posudek národního umìlce básníka Jaroslava Seiferta, který považuje tzv. vulgární slova v Karáskových textech za zcela logická, nebo zdùrazòují lidový charakter jeho písní. Øíká se zde doslovnì: "považuji tyto písnì za seriózní pokus básníka, který usiluje o nový tvar. Ukázky svìdèí o talentu nábožensky zaujatého autora, vnitønì pøesvìdèeného o svém knìžském poslání".
Pak vystoupil prokurátor JUDr. Trnka, který úvodem prohlásil, že spoleèenská nebezpeènost èinnosti obžalovaných byla okresním soudem podcenìna (zvláštì u I. Jirouse a P. Zajíèka), protože ohrožovali mravní vývoj mládeže "objektivní hrubou neslušností", a navrhuje tedy zvýšení trestù. Žádá také, aby nebyla pøijata spoleèenská záruka za V. Brabence, nebo její text má formální závadu, že není uvedeno, jakým zpùsobem na nìho hodlá pracovištì výchovnì pùsobit. Poté co zopakoval známou argumentaci obžaloby o rozsáhlé, dlouhodobé, úmyslné èinnosti obžalovaných navrhl prokurátor pro I. Jirouse horní hranici trestní sazby tj. 3 roky, P. Zajíèkovi 2 roky a S. Karáskovi a V. Brabencovi polovinu zákonné sazby, tj. 1 a tøi ètvrtì roku.
V následující èásti jednání promluvili obhájci obžalovaných. JUDr. Štìpánek shrnul body obhajoby z první instance, soustøedìné k hlavnímu tématu, že pøed soud je postavena nikoli svévolná trestná èinnost, nýbrž neobvyklá umìlecká tvorba, nová svým vidìním i významem. Je to tvorba, která zachycuje právì tak sen, jako skuteènost, a nevyhýbá se ani tabuizovaným stránkám lidské tìlesnosti. Neménì obvyklé však je také to, že právì takováto umìlecká tvorba není posuzována literární a hudební kritikou, nemají možnost se k ní vyjádøit jiní tvùrci, ani odborní znalci; smìrodatný posudek pochází od metodicko-organizaèního oddìlení ministerstva kultury, které není v dané vìci kompetentní. Obžalovaní svou tvorbou a životním postojem nenapadli základní morální hodnoty spoleènosti, dotýkali se pouze tìch "nedotknutelných hodnot" m욝áckého konzumního zpùsobu života jako pokrytectví, pruderie, falešné sebejistoty a zdánlivé neproblematiènosti každé ustálené životní nebo umìlecké konvence. Žádá, aby obžalovaní byli zproštìni viny. JUDr. Cilínek soustøedil svoji obhajobu P. Zajíèka k otázce, jak je možné, že èlenové inkriminovaných hudebních skupin po øadu let hráli a vystupovali pro okruh pøátel na soukromých oslavách, pøi nichž byla provádìna pravidelná kontrola orgány veøejné bezpeènosti, která nikdy neshledala na místì dùvod k pøerušení jejich programu. Navrhuje rovnìž zproštìní viny. JUDr. Motejl navrhuje zamítnout odvolání okresního prokurátora, nebo - jak jednoznaènì vyplývá z výpovìdí pøedvolaných svìdkù - jeho klient nehrál v Kostelci u Køížku, a v Postupicích i v Pøešticích zpíval písnì, v nichž není ani jeden tzv. vulgární výraz. Žádá tedy také zproštìní viny. JUDr. Dítì požaduje rovnìž zamítnutí odvolání prokurátora, protože jeho klient se dopustil trestného èinu výtržnictví, za který mu byl pøiøèen podmínìný trest, pøed 15 lety a tedy podle õ 33 tr. z. mu nelze odepøít polehèující okolnost, že vede øádný obèanský život. Navrhuje též zproštìní viny.
Potom bylo dáno slovo obžalovaným. Ve svém koneèném návrhu I. Jirous prohlásil, že jeho èinnost nebyla úmyslným výtržnictvím. Jeho zájem bylo vytváøet umìlecký prostor pro umìlecký projev hudebních skupin. Že jde o umìní potvrzuje i to, že skupina Plastic People reprezentovala Èeskoslovensko na svìtové výstavì v Osace v dokumentárním filmu režiséra Špáty. K posudkùm místních mládežnických a kulturních organizací v Ledèi, Zruèi n. S. a Písku øekl, že námitky proti Plastic People vznikly na zábavách, kde bylo neukáznìné publikum, zvané ostatnì místní organizací. Za takové chování publika nemùže nést odpovìdnost hudební skupina, nýbrž organizátoøi a poøadatelské vystoupení. Pokud totiž Plastic People hráli pro obecenstvo zvané okruhem pøátel skupiny, nemìli nikdy kontrolující pøíslušníci veøejné bezpeènosti, kteøí se dostavili na vìtšinu tìchto vystoupení, žádné námitky k programu, ani k publiku. Dále se otázal, jaké nové okolnosti byly zjištìny v období mezi jednáním okresního soudu do odvolání, že jsou jim nyní navrhovány vyšší, v podstatì dvojnásobné tresty. Prohlásil, že se cítí nevinen a žádá osvobození v plné šíøi. Obžalovaný P. Zajíèek vyslovil pøesvìdèení, že "umìní není kamenné dogma", ale prostor seberealizace, proto nemá dùvod zmìnit názor na svou tvorbu. Své texty považuje za obnažující, nikdy se však nesnažil lidi pohoršit, ani vyvolat výtržnost. Cítí se též nevinen. S. Karásek øekl, že se nezamìøoval na vystupování na veøejnosti, svoje písnì zpíval dìtem a ženì a nìkdy i pøátelùm, byl-li o to požádán. Prohlásil: "Tvrzení, že jádro mé tvorby je vulgarita, je nepravdivé." Poté opìt ostøe odmítl skuteènì bizarní naøèení z klerikalismu. Závìrem øekl, že se cítí nevinen. V. Brabenec se hájil tím, že jako saxofonista Plastic People je žalován za jakýsi magnetofonový záznam, který nebyl nikdy jemu ani obhájci pøedložen, a nebyl také projednáván u soudu. Dále uvedl, že v soudní vazbì èetl èlánek v pražském deníku Mladá fronta o prvním procesu, kde redaktor Hrabica pøièítá obvinìným podvržený text "Koncentrák", který obvinìní vùbec neznají. V tomto èlánku jsou také uvedeny pomlouvaèné údaje, které nebyly projednávány u soudu. Prohlásil, že tato obvinìní v tisku, které jsou v rozporu se skuteèností - nepodložené naøèení z narkomanie a chuligánství, která byla spojena s jeho jménem, budou mít dùsledky pro celý jeho další život. On sám nemá jinou možnost se hájit než prostøednictvím tohoto soudu. Právì tak jako všichni obvinìní trvá na své nevinì.
Po pøestávce a poradì senátu pøedseda senátu vynesl usnesení, jímž zamítl jak návrh prokuratury, tak návrh obhajoby na zproštìní viny. Senát pokládá nicménì vinu obžalovaných za spolehlivì dosvìdèenou, a proto potvrzuje rozsudek první instance. Podle pøesvìdèení soudu jde o úmyslnì páchanou trestnou èinnost, která objektivnì zpùsobila hrubé pohoršení, k èemuž není tøeba žádných znaleckých literárních posudkù textù, nýbrž staèí, že tuto vulgaritu shledal soud. Své stanovisko doložil tvrzením, že naše spoleènost poskytuje lidem dobrou zábavnou hudbu a èinnost obžalovaných hudebníkù vyvolává odpor. Tresty vymìøené okresním soudem pro Prahu-západ shledává dostateènými. Takže ze ètyø odsouzených, kteøí byli již 8 mìsícù ve vazbì, má I. Jirous strávit ve výkonu trestu ještì 10 mìsícù, P. Zajíèek ještì 4 mìsíce, S. Karásek a V. Brabenec mají být za týden propuštìni na svobodu. (Deset dalších obžalovaných z hudebních skupin Plastic People a DG 307, kteøí byli po mnohamìsíèní vazbì propuštìni na svobodu, èeká doma na soud.)
Po vynesení rozsudku, proti nìmuž není žádný opravný prostøedek pøípustný, a po ukonèení zasedání byli odsouzení vedeni v poutech policejním kordonem prázdnou chodbou. Všichni ti, kdo mìli možnost pøijít a vyjádøit tak solidaritu s obžalovanými, byli v závìru jednání zahnáni pøíslušníky veøejné bezpeènosti za sklenìné dveøe, rozdìlující dlouhou chodbu soudní budovy, aby odsouzení nemìli ani tu možnost mlèky a pouze pohledem pozdravit shromáždìné osoby, oèekávající rozhodnutí soudu. Nìkteøí staèili ještì sebìhnout zadním schodištìm a zamávat odsouzeným pøi nástupu do policejního autobusu. Když ten malý houf lidí, zastupujících veøejnost aspoò na soudních chodbách, pomalu vycházel z budovy, a v malých hlouècích postával a louèil se na chodníku, byl zaslechnut povel velitele hlídkujících policistù, který svým zpùsobem vystihl, oè v celém procesu s èeským undergroundem jde: "Nemlátit, ale rozhánìt".
Rozhodnutím odvolacího soudu nebylo tedy vyhovìno návrhu prokuratury, která žádala zvýšení trestu. Základní otázka, kterou probìhlý proces položil, však trvá: Je možno kohokoli odsoudit jen za to, že zpívá o svém hledání lidskosti zpùsobem, který se vymyká z oficiální normy sladkého konzumního pop-žánru?


5 To 403/76
Usnesení
Krajský soud v Praze jako soud odvolací projednal ve veøejném zasedání dne 11. listopadu 1976 odvolání okresního prokurátora pro Prahu-západ a obžalovaných Ivana Jirouse, Pavla Zajíèka, Svatopluka Karáska, Vratislava Brabence proti rozsudku okresního soudu pro Prahu-západ, ze dne 23. záøí 1976, èíslo jednací T 379/76 - 821 a rozhodl takto:
Podle õ 256 tø. ø. se zamítá jak odvolání okresního prokurátora pro Prahu-západ, tak odvolání všech obžalovaných.
Odùvodnìní:
Obžalovaní Ivan Jirous, nar. 23. 8. 1944, Pavel Zajíèek, nar. 15. 4. 1951, Svatopluk Karásek, nar. 18. 10. 1942 a Vratislav Brabenec, nar. 28. 4. 1943 byli napadeným rozsudkem uznáni vinnými trestným èinem výtržnictví podle õõ 9 odst. 2, 202 odst. 1,2 tr. zákona, který, podle zjištìní soudu I. stupnì, spáchali zpùsobem v napadeném rozsudku podrobnì popsaným. Za to byli všichni obžalovaní odsouzeni k nepodmínìným trestùm odnìtí svobody a to obžalovaný Ivan Jirous v trvání osmnácti mìsícù, obžalovaný Pavel Zajíèek v trvání 12 mìsícù, obžalovaný Svatopluk Karásek v trvání osmi mìsícù a posléze obžalovaný Vratislav Brabenec rovnìž v trvání osmi mìsícù. Obžalovaný Ivan Jirous byl pro výkon uloženého trestu odnìtí svobody zaøazen podle õ 39a odst. 2 b) tr. z. do druhé nápravné výchovné skupiny, ostatní obžalovaní podle õ 39a odst. 2a) tr. z. do první nápravné výchovné skupiny.
Rozsudek soudu I. stupnì napadli v zákonné lhùtì odvoláním jak okresní prokurátor pro Prahu-západ, tak i všichni obžalovaní.
Okresní prokurátor v podaném odvolání namítá, že soud I. stupnì pochybil svým výrokem o vinì u obžalovaného Jirouse a Karáska, když je neuznal vinnými v celém rozsahu podané obžaloby, pøesto, že byli v tomto rozsahu plnì za spácháni zažalovaného trestného èinu usvìdèeni. Souèasnì pak v odvolání zdùraznil, že soud I. stupnì obžalovaným uložil tresty nepøimìøenì mírné a to zøejmì z toho dùvodu, že nedocenil znaènou spoleèenskou nebezpeènost jejich jednání. V této souvislosti poukázal v odvolání na dosavadní minulost obžalovaného Jirouse, který byl již jednou pro stejný trestný èin potrestán. Rovnìž u obžalovaného Brabence pochybil soud I. stupnì pøiznáním polehèující okolnosti øádného života pracujícího èlovìka, nebo tento byl v minulosti pro závažnou protispoleèenskou èinnost odsouzen. V závìru svého odvolání pak navrhl, aby obžalovaní Jirous a Karásek byli uznáni vinnými v plném rozsahu podané žaloby a všem obžalovaným uloženy pøísnìjší tresty odnìtí svobody nepodmínìnì.
Obžalovaný Ivan Jirous v podaném odvolání poukazuje v první øadì na porušení procesnì-právních pøedpisù soudem I. stupnì, které znemožnilo spravedlivé rozhodnutí ve vìci. Skutková zjištìní soudu I. stupnì jsou kusá a neúplná, nebyly provedeny dùkazy pro náležité objasnìní vìci, práva obžalovaných na zajištìní úèinné obhajoby byla zkrácena. V rozsáhle propracovaných vývodech svého odvolání v podstatì pak zdùrazòuje, že provozoval kritickou umìleckou èinnost, která neobsahovala žádné protispoleèenské prvky. Nìkteré vulgární texty nemìly snižovat umìleckou hodnotu vystoupení, byly èistì funkèní a ne samoúèelné. Analogicky poukazuje na obdobné literární a umìlecké projevy z minulého období, které byly souèástí literárního pokladu národù. V závìru svého odvolání pak uvádí, že nebyly produkovány takové dùkazy, které by jej usvìdèovaly ze spáchání zažalovaného trestného èinu a proto žádá, aby byl obžaloby zproštìn.
Obžalovaný Pavel Zajíèek ve svém odvolání namítá, že soud I. stupnì neprovedl dùkazní øízení ve shodì s ustanoveními õ 2 odst. 5,6 tø. ø. a proto nebyl zjištìn skuteèný stav vìci. Øízení zùstalo kusé, nebo byly provedeny jen dùkazy, které navrhovala obžaloba, dùkazy obhajoby provedeny nebyly. Ve vìci byly podány dvì žaloby a pøi podání obžaloby druhé došlo ke krácení práva na obhajobu obžalovaných. Pokud jde o obsahovou èást vystoupení, byly vulgární výrazy použity jen funkènì, jeho èinnost a úèast na vystoupeních mìla kladný význam, byla vedena snahou o realizaci vlastního umìleckého hledání, o vyjádøení nìèeho nového, èerstvého a experimentujícího. Celá èinnost mìla výluènì a pouze umìlecký smysl. To prokazuje koneènì i chování divákù, kteøí vystoupení pøijímali dobøe, ani pøíslušníci VB, na vystoupeních pøítomní, nemìli výhrad. Nedopustili se proto v žádném smìru zažalovaného trestného èinu. Za všech okolností se však také uložený trest jeví nepøimìøenì pøísným. Soud I. stupnì pøi ukládání trestu nepøihlédl náležitì ke všem okolnostem, které svìdèí v jeho prospìch, zejména, že dosud žil øádným životem pracujícího èlovìka, že jeho zdravotní stav je nepøíznivý. V závìru svého odvolání pak navrhuje, aby z dùvodù v odvolání uvedených byl obžaloby v celém rozsahu zproštìn.
Obžalovaný Svatopluk Karásek v podaném odvolání v podstatì namítá rovnìž porušení procesnì-právních pøedpisù, uvedených v õ 211 odst. 1a tr. ø., zdùrazòuje, že soud I. stupnì nešetøil ustanovení õ 3 odst. 5 tr. ø., a rozsudek tohoto soudu nevyhovuje požadavkùm, uvedeným v õ 120 odst. 3 tr. ø. a proto je nepøezkoumatelný. Poukazuje na to, že jeho èinnost mìla umìlecké poslání, literární pøedlohou mu byly pøedevším èernošské spirituály. Nebyl èlenem žádné organizované skupiny, jeho vystoupení tvoøilo samostatný celek. Jeho spirituální písnì nemìly protispoleèenský charakter, jak též potvrdil nezaujatý odborník. Žádným zpùsobem se nedopustil zažalovaného trestného èinu a ani návrh na rozšíøení výroku o vinì, uvedený v odvolání prokurátora, není na místì. Za všech okolností proto v závìru svého odvolání navrhuje, aby byl obžaloby zproštìn.
Obžalovaný Vratislav Brabenec posléze v podaném odvolání namítá, že soud I. stupnì porušil celou øadu procesnì-právních ustanovení, jak na nì konkrétnì v podaném odvolání poukazuje a tato okolnost zmaøila správné a objektivní rozhodnutí ve vìci. Pøi tom I. soud vùbec nevzal v úvahu, že ve vìci vystupoval jako jediný hudebník, který nemìl možnost ovlivnit èinnost skupiny, která je v pøedmìtné vìci souzena. Jeho èinnost byla prosta jakéhokoliv protispoleèenského zamìøení, právì tak èinnost celé skupiny, která byla zamìøena na hudební produkci. Nebyly zjištìny takové okolnosti, které by prokazovaly, že v této produkci byly znaky zažalovaného trestného èinu výtržnictví. Námitky okresního prokurátora, uvedené v odvolání, smìøující proti jeho bezúhonnosti, nejsou namístì. Do konfliktu s trest. zákonem se dostal pøed 13 lety a od té doby žil øádnì. O tom svìdèí také pøedložený návrh spoleèenské záruky. V závìru svého odvolání rovnìž žádá o zproštìní, pøípadnì, aby vìc byla vrácena soudu I. stupnì k novému projednání a rozhodnutí.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací pøezkoumal z podnìtu podaných odvolání celý napadený rozsudek i øízení mu pøedcházející v rozsahu ustanov. õ 254 odst. 1 tr. ø. a dospìl k tìmto závìrùm:
Pokud je obhajobou namítáno, že v pøípravném øízení došlo k porušení ustanovení õ 166 tr. ø. poukazuje odvolací soud na to, že podle obsahù spisù byli všichni obžalovaní, ve shodì s tímto zákonným ustanovením, s výsledky vyšetøování øádnì seznámeni. Pokud obžalovaný Svatopluk Karásek navrhl provedení dalších dùkazù, nebylo provedení tìchto již v zájmu dalšího objasnìní vìci. Právì tak nelze pøisvìdèit námitce obhajoby, že podáním druhé obžaloby, po provedeném postupu podle õ 23 tr. ø., se vìc vrátila do stadia pøípravného øízení a že bylo tøeba znovu šetøit všech ustanovení tohoto øízení. Jak první obžaloba ze dne 2. 7. 1976, tak i druhá obžaloba ze dne 6. 9. 1976 byly podány zcela ve shodì se zákonnými ustanoveními õõ 176 a 177 tr. ø. Postupem podle õ 23 tr. ø. nedošlo k žádné zmìnì v pùvodním obsahu obžaloby ve smìru k obžalovaným. Novou obžalobou ze dne 6. 9. 1976 nevznikla žádná potøeba pro provedení dalších dùkazù a tak nedošlo k porušení ustanovení õ 165 tr. ø. a õ 182/1 tr. ø., jak se mylnì obhajoba domnívá.
Námitka obhajoby, že rozsudek soudu I. stupnì není ve shodì s požadavky uvedenými v õ 120 odst. 3 tr. ø. není namístì a je v rozporu s obsahem napadeného rozsudku. Právì tak nelze pøisvìdèit námitce obhajoby, že v øízení pøed soudem I. stupnì došlo k porušení ustanovení õ 211 odst. 1a tr. ø. Podle znìní protokolu o hlavním líèení došlo k pøeètení svìdeckých protokolù a k provedení dalších dùkazù zcela v souladu s platnými zákonnými ustanoveními. Stanovisko obhajoby, že pøed soudem I. stupnì byly porušeny zásady uvedené v õõ 208, 213, , 214, 218 tr. ø., nemá ve spisech oporu. Obžalovaní byli zastoupeni obhájci, kteøí po celou dobu pøípravného øízení až do hlavního líèení mìli možnost nahlédnout do spisu a navrhnout potøebné dùkazy. Konkrétní situace provádìného trest. øízení umožòovala všem obžalovaným, aby byli o prùbìhu celého øízení náležitì informováni. Nebyly zjištìny takové nedostatky, které by byly soudu I. stupnì bránily dosahovat náležitého objasnìní vìci. Posléze nelze pøisvìdèit ani námitce obhajoby o porušení ustanovení õ 220 odst. 3 tr. ø. Jak z protokolu o hlav. líèení vyplývá, probral soud I. stupnì dùkazní materiál z pøípravného øízení a ve svém rozhodnutí se s ním náležitì vypoøádal. V celkové souvislosti nelze posléze pøisvìdèit stanovisku obhajoby, že soud I. stupnì nepostupoval ve shodì s ustanovením õ 2 odst. 5, 6 tr. ø. Ba naopak, prvý soud provedl všechny dùkazy pro náležité objasnìní vìci, vyslechl nejen svìdky usvìdèující obžalované, ale také svìdky, kteøí svìdèili pro obžalované, provedl rozsáhlé dokazování v zájmu spolehlivého zjištìní skuteèného stavu vìci. Skutková zjištìní soudu I. stupnì se výraznì opírají o faktické doznání obžalovaných, o výpovìdi svìdkù Jana Bárty èl. 205, Josefa Benáka èl. 209, 783 - 784, Jaroslava Bezdìka èl. 215 - 216, Dany Brožové èl. 218, 780 - 781, Jaroslava Budila èl. 224 - 225, Petra Cipro èl. 227- 228, Josefa Dlouhého èl. 229, 783 - 784, Bartolomìje Døevòáka èl. 231-2, Jaroslavy Hanibalové èl. 255-7, Zdeòky Horáèkové èl. 276-8, Zdeòky Hodkové èl. 279-280, 731-2, Otto Hrotka èl. 282-3, Vìry Jirousové èl. 291-3, Dagmar Karáskové èl. 303-4, Jarmily Knoblochové èl. 309-315, Miroslava Kocourka èl. 316-8, 786, Vladimíra Koháka èl. 319-321, Karla Kortána èl. 322-3, Antonína Kosíka èl. 324-6, 787, Jiøího Kotka èl. 377-9, 785-6, Ladislava Kotka èl. 330-2, Boženy Kuklové èl. 347-8, Karla Kupce èl. 350-1, Ondøeje Kvìtonì èl. 352-4, Vincence Lörince 359-360, Dr. Marholda èl. 376-8, Dr. Müllerové èl. 386-391, Jitky Nìmcové èl. 395-7, Anny Novákové èl. 399-400, Františka Novotného èl. 402-6, Petra Novotného èl. 407-411, Miloslava Rady èl. 444-7, Michala Schauera èl. 464, 791-2, Daniela Schuberta èl. 466-7, Karla Skalického èl. 468-470, Slavomíra Smatáka èl. 481-482, ing. Sychrovského èl. 492, Marie Suchánkové èl. 493-7, Stanislava Šulce èl. 498, Jana Šafránka èl. 499-502, Karla Štiky èl. 504-5, Jiøího Šulce èl. 506-9, o výpovìdi dalších dvou svìdkù prof. Jaroslava Laudy, èl. 355-6, a prof. Ant. Páleníka èl. 416, o zprávu Mìstského kulturního støediska Písek (èl. 590), zprávu SP3 Písek (èl. 593), o zprávu o prùbìhu vystoupení ve Zruèi nad Sázavou èl. 600-3, zprávu o prùbìhu vystoupení ve Veleni (èl. 609), o rozbory textu pøedmìtných písní (èl. 759-762), o rukopis obžalovaných Zajíèka (èl. 806), o zprávu ministerstva kultury ÈSR (èl. 807-8), o obsah pøílohových spisù 1,2,3, tj. vyhodnocení magnetofonových páskù, zajištìných pøi domovní prohlídce, týkajících se akcí Postupice a Bojanovice, o zprávu o tzv. tøetím hudebním obrození a o texty písní repertoáru skupiny Plastic People.
Takto prokázaná zjištìní soudu I. stupnì jsou plnì v souladu s provedeným dokazováním a bezpeènì usvìdèují všechny obžalované, že se zúèastnili závadných vystoupení, uvedených ve výrokové èásti napadeného rozsudku. Pokud nìkteøí slyšení svìdkové uvedli, že vystoupení obžalovaných se jim nejevila závadnými, jsou jejich výpovìdi osamocené a v rozporu s ostatními výsledky provedeného dokazování, které jsou dostateènì pøesvìdèující a tvoøí spolehlivý základ pro výrok o vinì obžalovaných. V této souvislosti je tøeba pøisvìdèit také námitce okresního prokurátora, uvedené v podaném odvolání, že provedeným dokazováním byl obžalovaný Svatopluk Karásek také usvìdèen z inkriminované úèasti na vystoupení v Postupicích dne 1. 9. 1974, v Kostelci u Køížku 21. 6. 1975 a v Pøešticích dne 13. 12. 1976. Naproti tomu nebyl obžalovaný Ivan Jirous žalován za úèast na vystoupení v ZK ÈKD Polovodièe Praha 4, dne 29. 6. 1972. Proto rozhodl soud I. stupnì správnì, když tento skutek neuvedl do výrokové èásti svého rozsudku, nebo ve smyslu ustanovení õ 220 odst. 1 tr. ø. mohl rozhodovat jen o skutcích, které jsou uvedeny v žalobním návrhu. Dùvody obžaloby, kde tento skutek je uveden, nelze považovat za souèást žalobního návrhu.
Podle pøesvìdèení odvolacího soudu nepochybil soud I. stupnì, když zjištìné jednání obžalovaných právnì kvalifikoval jako trestný èin výtržnictví, spáchaný ve spolupachatelství podle õõ 9/2, 202/1,2 tr. zák. i proti popírání všech obžalovaných spáchat úmyslnì tento trestný èin. Okresní soud se v napadeném rozsudku pøi zdùvodnìní výroku o vinì obžalovaných tímto trestným èinem, náležitì se vypoøádal se všemi námitkami obžalovaných, smìøujících proti zažalovanému jednání, pøednesenými jak v pøípravném øízení, tak pøed soudem I. stupnì, poukázal pøesvìdèivì na závadnost jednání obžalovaných, která má všechny znaky inkriminovaného trestného èinu, zhodnotil zcela správnì také výsledky a závìry posudkù znalcù psychiatrù o zdravotním stavu obžalovaných Jirouse a Zajíèka v souvislosti se zjištìním jejich plné trestné odpovìdnosti.
Ani provedené odvolací øízení nepøineslo nové okolnosti do skutkových zjištìní soudu I. stupnì a nevytvoøilo žádné podmínky pro zmìnu právní kvalifikace zažalovaného jednání obžalovaných. Odvolací soud nejen nezjistil porušení procesnì-právních pøedpisù soudem I. stupnì, jak na to již poukázal ve svém rozhodnutí, nemohl se však ztotožnit ani s jednou z námitek, které v odvolacím øízení pøednesli obžalovaní proti skutkovým zjištìním a právnímu posouzení jejich jednání, které se staly základem pro odsuzující výrok soudu I. stupnì. K podrobným a pøesvìdèivým vývodùm, jimiž soud I. stupnì v napadeném rozsudku zdùvodòuje svùj výrok o vinì, dodává odvolací soud, že náš trestní zákon chrání základní zájmy naší spoleènosti pøi jejím úsilí o ochranu a realizaci našich socialistických vymožeností a cílù. K tìmto úkolùm patøí také snaha o tvorbu socialistického profilu pracujícího èlovìka, pro upevnìní jeho tøídního uvìdomìní a pro jeho tvoøivou úèast na výstavbì nového, socialistického spoleèenského øádu. Zábavná hudba je integrální souèástí tohoto progresivního, kulturního úsilí naší spoleènosti. Obžalovaní svými závadnými vystoupeními, kterých se každý z nich svým zpùsobem a podílem úèastnil, se dostali do hlubokých rozporù s uvedenými zájmy naší spoleènosti. Jejich èinnost byla výraznì a pøevážnì protispoleèenská, ohrožující zejména správnou a zdravou socialistickou výchovu naší mladé generace, jíž vystoupení obžalovaných byla pøevážnì vìnována. Pøitom inkriminovaná èinnost obžalovaných nebyla projevem nìjakých náhlých a ojedinìlých impulsù, ale dlouhou dobu trvajícím, vìdomým a organizovaným programem, který svou destruktivní povahou narušoval pozitivní úsilí naší kulturní fronty o vytvoøení skuteèných umìleckých hodnot, které pomáhají realizovat humánní a ušlechtilé cíle naší spoleènosti.
Jednání obžalovaných vyvolávalo pøi tom hluboký odpor, nevùli a rozhoøèení mnoha posluchaèù a veøejných èinitelù, kteøí se jejich vystoupeními cítili pøímo dotèeni a uraženi. Není rozhodující, že nìkteøí posluchaèi nemìli k vystoupením obžalovaných výhrad. Rozhodující je objektivní spoleèenský dopad vystoupení obžalovaných, který byl negativní a rozkladný. Všichni obžalovaní jsou rozumovì natolik vyspìlí a odbornì zkušení, že si museli být vìdomi závadnosti svého poèínání. V této souvislosti je neoprávnìná ta základní námitka obžalovaných, že je posléze vìcí znaleckého posouzení, zda jejich vystoupení mìla skuteèné umìlecké hodnoty a byla pøínosem pro hudební kulturu u nás, nebo zda mìla úèinek opaèný. Podle õ 105 tr. ø. se pøibere znalec je-li tøeba pro objasnìní skuteèností dùležitých pro trestní øízení odborných znalostí. V pøedmìtném pøípadì tohoto znaleckého dùkazu nebylo zapotøebí. Skutková zjištìní ve vìci jsou tak jednoznaèná a výrazná, že bylo tøeba pouze právního posouzení, zda tato zjištìní vykazují znaky trestného èinu. A tento úkol pøipadá výluènì soudu. Odvolací soud odmítá také pokusy obhajoby srovnáním inkriminovaných vystoupení obžalovaných s urèitými umìlecko-literárními projevy z minulosti, ospravedlòovat jejich závadnou èinnost Takový pokus je nevìdecký, nebo nelze srovnávat rùznorodé projevy, spjaté s rozdílnými historickými, kulturními, tøídními a spoleèenskými podmínkami. Ze všech uvedených vývodù vyplývá, že obžalovaní svými vystoupeními jednali zcela vìdomì proti shora uvedeným chránìným zájmùm naší spoleènosti, že po dlouhou dobu, organizovanì a ve znaèném rozsahu dávali dùslednì najevo svou neúctu a záporný postoj k tìmto zájmùm, tyto citelnì a fakticky poškozovali a proto nezbylo, než jejich jednání, jak správnì uèinil soud I. stupnì, kvalifikovat jako trestný èin výtržnictví podle õõ 9/2, 202/1,2 tr. zákona, pøièemž nutno s ohledem na uvedená zjištìní, pøisvìdèit námitce okresního prokurátora, uvedené v podaném odvolání, že tento trestný èin spáchali úmyslnì ve smyslu ustanovení õ 4a tr. zákona. Byli proto právem tímto trestným èinem uznáni vinnými.
Pøi hodnocení výroku o trestech, které byly obžalovaným soudem I. stupnì uloženy, zabýval se odvolací soud všemi námitkami obžalovaných, které byly v tomto smìru vzneseny a také stanoviskem okresního prokurátora, které v jeho odvolání vyznìlo v návrh na zpøísnìní trestu u všech obžalovaných. Odvolací soud však pøijal za své hodnocení všech okolností, rozhodných pro výmìru trestu, jak to provedl soud I. stupnì. Tento soud na základì vlastního správného hodnocení uvedených okolností odpovìdnì volil druh trestu i délku trestu odnìtí svobody a uložené tresty správnì diferencoval. I když lze pøiznat oprávnìnost námitky okresního prokurátora, že u obžalovaného Brabence nejsou dány podmínky pro pøiznání polehèující okolnosti øádného života pracujícího èlovìka podle õ 33 g) tr. zák., nebo byl v minulosti odsouzen pro závažnou protispoleèenskou èinnost, je pøesto uložený trest odnìtí svobody u obžalovaného Brabence odpovídající jak jeho osobì, tak spoleèenské nebezpeènosti jeho jednání. Pøi tom je závažné, že jeho èinnost byla ménì rozsáhlá a jeho spolupráce s ostatními obžalovanými se omezovala na hudební doprovod. Odvolací soud považuje také trest uložený obžalovanému Jirousovi za odpovídající i se zøetelem k závažným pøitìžujícím okolnostem, že byl organizátorem inkriminovaného jednání a že byl v nedávné minulosti již pro stejný trestný èin a další protispoleèenské jednání potrestán k nepodmínìnému trestu odnìtí svobody na deset mìsícù. Rovnìž tresty odnìtí svobody uložené obžalovaným Zajíèkovi a Karáskovi považuje odvolací soud za pøimìøené všem rozhodným okolnostem. V této souvislosti poukazuje také odvolací soud také na závìry znalcù psychiatrù o zdravotním stavu obžalovaných Jirouse a Zajíèka, podle nichž psychická konstituce tìchto obžalovaných vykazuje urèité poruchy. Tato zjištìní jsou rovnìž správnì vyjádøena v trestech tìmto obžalovaným uložených. Soud I. stupnì rozhodl však zejména správnì, když tresty obžalovaným uložil jako nepodmínìné. Tím vyjádøil vysokou spoleèenskou nebezpeènost jednání obžalovaných, která je zejména dána jejich útoky proti dùležitým a citlivým zájmùm naší spoleènosti, rozsáhlostí jejich èinnosti a dlouhou dobou jejich trvání. Podle pøesvìdèení odvolacího soudu jsou tak všechny uložené tresty plnì v souladu se zákonnými hledisky rozhodnými pro výmìru trestu podle õõ 23 a 31 tr. z. a õ 3 odst. 4 tr. z. a nebylo shledáno zákonných dùvodù pro jejich zmìnu. Od takto uložených trestù lze oèekávat, že splní svùj úèel.
Odvolací soud shledal také správným výrok o zaøazení obžalovaného Jirouse pro výkon uloženého trestu odnìtí svobody do II. nápravné výchovné skupiny a ostatních obžalovaných do I. nápravné výchovné skupiny. Tyto výroky jsou plnì v souladu se stavem vìci a se zákonem.
Odvolací soud nepøijal nabídku spoleèenské záruky za nápravu obžalovaného Vratislava Brabence od ZV ROH z posledního jeho pracovištì, která byla pøedložena v odvolacím øízení, nebo tato nabídka jednak nemá náležitosti potøebné k jejímu projednání, jednak povaha trestného èinu, pro který byl obžalovaný uznán vinným, vyluèuje oprávnìnost této nabídky.
Odvolací soud neshledal žádného dùvodu pro zmìnu výroku o vinì u obžalovaného Jirouse a Karáska, jak se toho domáhá okresní prokurátor ve svém odvolání. Obžalovaný Karásek byl uznán vinným podle obžaloby za trestný èin podle õõ 9/2, 202/1,2 tr. z. Formální pochybení soudu I. stupnì, že do výrokové èásti odsuzujícího rozsudku neuvedl všechny zažalované skutky tohoto obžalovaného, nemìlo podstatný vliv na jinak správné rozhodnutí soudu I. stupnì jak ve výroku o vinì, tak ve výroku o trestu. Proto odvolací soud neshledal dùvodu pro zmìnu pùvodního rozhodnutí. Pokud jde o obžalovaného Jirouse, poukazuje odvolací soud znovu na ustanov. õ 220/1 tr. ø., jak již bylo shora uvedeno, takže nejsou dány ani v tomto pøípadì podmínky pro zmìnu rozhodnutí soudu I. stupnì ve výroku o vinì.
Ze všech tìchto dùvodù odvolací soud zamítl jak odvolání okresního prokurátora, tak všech obžalovaných, jako nedùvodná a rozhodl, jak je shora uvedeno.
Proti tomuto rozhodnutí není další øádný opravný prostøedek pøípustný.
V Praze dne 11. listopadu 1976
pøedseda senátu:
JUDr. Ludvík Engelsmann
Za správnost vyhotovení:
podpis neèitelný
kulaté razítko:
Krajský soud v Praze


Závìreèná poznámka vydavatele
Odvolacím øízením se formálnì uzavøelo soudní øízení proti ètyøem prvním obžalovaným pražského pøípadu. Ivan Jirous byl eskortován na Mírov, ve vìzení má zùstat do záøí 1977. Pavel Zajíèek je vìznìn na Borech, propuštìn má být v bøeznu 1977. Svatopluk Karásek a Vratislav Brabenec byli po osmi mìsících propuštìni. Na svobodì jsou i Miroslav Skalický a František Stárek z pøeštického pøípadu, zatímco Karel Havelka má být propuštìn až v èervnu 1977.
Dalších šest obvinìných na proces èeská. A koneènì, nelze vylouèit ani soudní postih proti posledním ètyøem.
Do sborníku jsme nezaøadili doklady o mimosoudní represi. Policejní sledování po ulicích, potíže v zamìstnání, nìkdy i jeho ztráta, odcizení nìkterých písemností, odejmutí ateliéru, úøední prohlášení o neobyvatelnosti domu atd. - to vše provázelo pøíbuzné stíhaných osob nebo ty, kteøí jim veøejnì vyjádøili svou podporu.
Vše mohlo dopadnout hùøe, mnohem hùøe. Ohroženi nebyli jen ti obvinìní z trestní vìci, jíž je vìnován tento sborník. Ohrožen byl celý underground, ohroženi byli všichni tvùrci, interpreti, techniètí pracovníci, organizátoøi a pøíznivci nezávislých kulturních projevù a tím byli ohroženi i diváci, posluchaèi a ètenáøi této "druhé", neoficiální nebo oficiálnì jen trpìné kultury. Všichni, kdo žijeme v této zemi, víme, že byla ohrožena kultura sama.
Toto ohrožení se podaøilo prozatím zažehnat, oddálit, nikoliv však odstranit. Bylo tomu tak i v minulosti a bude to platit i nadále, nebo boj o umìní, kulturu a život èlovìka vùbec je obecným principem kulturních i politických dìjin.
Zdá se nám, snad právì proto, že tento zápas - souèást snažení lidstva o lepší sociální, kulturní i politické uspoøádání - tak intenzívnì prožíváme, že právì toto období - konec sedmdesátých let - je obdobím, aspoò v naší èásti svìta, rozhodujícím; že výraznì ovlivní život pøíštích generací. Spor, který se státní mocí o underground vedeme, je jedním, a to nikoliv okrajovým prvkem celého souboru støetù, na jejich výsledku závisí naše budoucnost.
Pøedpokládaný sborník shromáždil hlasy obou stran. Informacemi, které pøinesl, chce každému usnadnit jeho vlastní rozhodování, na kterou stranu se postavit. Neutralita v tomto zápase neexistuje, nebo zvýhodòuje ty, kteøí už jsou zvýhodnìni. Proto je tøeba se rozhodnout.
Praha, 23. prosince 1976