Èást VI.
Kampaò a obrana
Poznámka vydavatele:
V den po vynesení rozsudku pøinesly všechny deníky základní informaci o odsouzení "výtržníkù" - pøikládáme na ukázku noticku z Rudého práva z 24. 9. 1976. Následujícího dne vìnovalo Rudé právo pøípadu rozsáhlý èlánek a 27. 9. 1976 se pøidala i Svoboda. Ostatní tisk mlèel. Teprve 16. 10. 1976 se ozvala Mladá fronta. Mnoho ze skuteèností, jež všechny tøi deníky uvedly, se nejen nezakládalo na pravdì, ale nebylo ani pøedmìtem soudního øízení. Protesty proti èlánkùm zaøazujeme vždy za pøíslušným èlánkem.
Na adresu undergroundu pronesl nìkolik záštiplných vìt i Vasil Bi¾ak ve svém pøedvolebním projevu zaèátkem listopadu v Prešovì. Projev, kde nazval obžalované "spodinou lidské spoleènosti, výtržníky, narkomany a zlodìji" pøenášela èeskoslovenská televize. Denní tisk vèetnì Pravdy a Rudého práva však druhého dne tuto pasáž jeho projevu zcenzuroval a o celé vìci pomlèel.
Èasovì se z této kampanì vymykají dva útoky proti undergroundu; oba jsou až z 3. 12. 1976. Toho dne vysílal ès. rozhlas (stanice Hvìzda) poøad o "výtržnících"; poøad se vyznaèoval obvyklými nepravdami a polopravdami, podsouval odsouzeným písnì a texty, s nimiž nemají nic spoleèného; byl doplnìn i velmi nekvalitními ukázkami písní ze zvukového záznamu. Téhož dne zveøejnil Mladý svìt obsáhlý èlánek Pøípad Magor, který je o to zákeønìjší, že spolu s pomluvami a výmysly pøináší relativnì nejvíce informací, zøejmì vzhledem ke svému ètenáøskému okruhu. Poøad rozhlasu i èlánek v Mladém svìtì je tøeba chápat jako propagaèní pøípravu nového procesu, tentokráte s šesti obvinìnými, kteøí byli (spolu s dalšími ètyømi) vylouèeni ze spoleèného projednání dne 3. záøí 1976.
Nebylo v našich silách publikovat monitorovaný záznam zmínìného rozhlasového poøadu. Zaøadili jsme alespoò èlánek z Mladého svìta spolu s dopisem tøí obvinìných, který poslali do redakce Mladého svìta a protestem Milana Knížáka. Na rozhlasový poøad reagoval dopisem Vratislav Brabenec.
Závìreèné pøíspìvky této èásti tvoøí materiály tak øíkajíc z "jiné kapsy". Krátce po skonèení procesu došly nìkolika zastáncùm persekuovaných umìlcù dopisy, v nichž se jim vyslovují díky za jejich zájem a podporu. K dopisùm, z nichž tu zveøejòujeme dva (Zdeòku Mlynáøovi a Petru Uhlovi), byly pøipojeny údajné ukázky textù signatáøù dopisu (v pøípadì prvního dopisu), resp. textù tìch, na jejichž obranu se postavili (v pøípadì druhého dopisu). S výjimkou "Sádla" Karla Soukupa není znám autor ani jediného z nich. Jak však na pøedvolební schùzi ve Vinohradském divadle informoval ministr vnitra Obzina, byly západní tiskové agentury seznámeny s "tvorbou pronásledovaných umìlcù", aby se již napøíštì podobnými lidmi nezabývaly. Dotazem u zmínìných agentur bylo zjištìno, že jim byly jako pøíloha stejných dopisù doruèeny podobné texty. Autorství je tedy nasnadì.
Pan dr. Jan Zelenka
generální øeditel Ès. televize
Pane generální øediteli,
dne 7. 4. 1976 oznaèila Ès. televize - podobnì jako ostatní sdìlovací prostøedky - 19 mladých hudebníkù, básníkù a zpìvákù, kteøí byli koncem bøezna v Èeskoslovensku zatèeni, za protispoleèenské živly, vyhýbající se práci, za narkomany, alkoholiky, výtržníky a recidivisty, jejichž èinnost nemá nic spoleèného s umìním. Vy sám jste pak v sobotu 10. 4. 1976 veèer nazval ve svém vystoupení k XV. sjezdu KSÈ zatèené mladé umìlce "spodinou".
Dnes, tj. 23. 9. 1976, byli ètyøi z tìchto lidí odsouzeni okresním soudem pro Prahu - západ k nepodmínìným trestùm vìzení za to, že podle výroku senátu jejich tvorba naplnila skutkovou podstatu trestného èinu "výtržnictví", a to tím, že projevovala neúctu ke spoleènosti a pohrdání jejími základními morálními zákony.
Byli jsme jedinými zástupci veøejnosti, kterým se podaøilo celé - údajnì veøejné - pøelíèení sledovat, protože do soudní sínì byly kromì nìkolika nejbližších rodinných pøíslušníkù obžalovaných vpuštìny pouze osoby, vybavené zvláštními vstupenkami, veøejnosti nedostupnými.
Považujeme za tìchto okolností za svou pøirozenou obèanskou a lidskou povinnost sdìlit Vám toto: jak konstatovali obhájci i nìkteøí svìdkové, je tøeba citlivého porozumìní k tomu, aby bylo možno vìcnì posoudit úroveò nekonvenèního umìleckého díla a jeho skuteèný vztah ke spoleènosti. Soud, který se takového posuzování odváží, je tøeba zvláštì peèlivì varovat možného jednostranného ovlivnìní. Domníváme se, že frapantní rozpor mezi vyneseným rozsudkem a celým prùbìhem pøelíèení, které pøesvìdèivì vyvrátilo nebo aspoò zproblematizovalo všechna tvrzení obžaloby, je dùsledkem paranoidní atmosféry, která soud jednostrannì ovlivnila. K vytvoøení této atmosféry jste pøispìl i Vy svými veøejnými výroky a zprávami, za jejichž vysílání jste odpovìdný. Nejen tedy, že jste urazil èest èeskoslovenských obèanù, že jste se dopustil klamání veøejnosti, že jste porušil princip presumpce neviny, ale navíc jste se zasloužil o nespravedlivé odsouzení ètyø mladých umìlcù. To vše je ještì zesíleno okolností, že i takto tendenènì vedené pøelíèení vyvrátilo konkrétní obvinìní, které Ès. televize proti dosud neodsouzeným vznesla. V lékaøských expertízách, posudcích ze zamìstnání a z bydlištì, jakož i ve výpovìdích svìdkù není jediný náznak v tom smìru, že by nìkterý z odsouzených byl alkoholikem, narkomanem, nebo že by se vyhýbal práci. Všechny pøedložené materiály svìdèily dokonce o pravém opaku, takže senát musel ve svém rozsudku konstatovat, že všichni obžalovaní vedli øádný život pracujících lidí.
Všichni odsouzení se proti rozsudku odvolali, takže atmosféra, kterou Vaše falešná tvrzení vyvolala, nejenže ovlivnila soud v první instanci, ale mohou ovlivnit i pøelíèení v instanci druhé. Vyzýváme Vás proto tímto otevøeným dopisem, abyste své výroky veøejnì odvolal a postiženým se omluvil, aby Ès. televize dementovala nepravdivé informace, které o nich vysílala, aby tak koneènì byly vytvoøeny pøedpoklady k spravedlivému posouzení jediné vìci, o níž jde, totiž zda jakýkoli umìlec mùže vùbec být postaven pøed soud jen proto, že se jeho tvorba vymyká oficiální estetické normì.
Jelikož nebyl zástupcùm sdìlovacích prostøedkù (kromì èasopisu Mladý svìt) povolen pøístup do soudní sínì a jelikož pøelíèení bylo veøejné, dáváme Vám spolu s tímto dopisem - stejnì jako ostatním sdìlovacím prostøedkùm - k dispozici podrobný záznam z prùbìhu pøelíèení, který jsme poøídili, doplnìný o pokus charakterizovat i jeho atmosféru, a žádáme Vás, abyste jej publikoval.
Jeden z odsouzených øekl ve svém závìreèném vystoupení, že ho pøitahovala atmosféra láskyplného bratrství, kterou se vyznaèovaly koncerty, na nichž vystupoval. Víme, že tohoto mladého èlovìka nemùžete nikdy pochopit, domníváme se ale, že nemáte právo ho urážet a hnát do vìzení.
Vìra Jirousová
historièka umìní
Navrátilova 11, Praha 1
Václav Havel
spisovatel
Vlèice u Trutnova
Jiøí Nìmec
psycholog
Jeèná 7, Praha 2
V Praze 23. 9. 1976
Pøíloha
Èeskoslovenská televize, 111 50, Praha 1, Jindøišská 16
Naše zn. 771/Bì/Bu/76
Praha dne 12. øíjna 1976
Vìra Jirousová
Navrátilova ul. 11
Praha 1
Vìc: dopis ze dne 23. 9. 1976
Sekretariátem ústøedního øeditele Èeskoslovenské televize nám byl postoupen Váš dopis ze dne 23. 9. 1976, spolupodepsaný Václavem Havlem a Jiøím Nìmcem. Sdìluji Vám, že vzhledem k jeho bezpøedmìtnosti jej tímto považuji za vyøízený.
JUDr. Václava Bìlohlávková
ved. právního a organizaèního odboru
(podpis neèitelný)
Rudé právo, 24. 9. 1976:
Odsouzení výtržníkù
PRAHA 23. záøí (ÈTK) - Ve dnech 21. - 23. záøí se konalo u okresního soudu Praha-západ hlavní líèení v trestní vìci proti obžalovaným Ivanu Jirousovi, Pavlu Zajíèkovi, Svatopluku Karáskovi a Vratislavu Brabencovi pro trestné èiny výtržnictví ve spolupachatelství podle ustanovení paragrafu 9/2 a paragrafu 201/1,2 trestního zákona.
Dne 23. záøí byl vynesen odsuzující rozsudek. Ivan Jirous byl odsouzen na osmnáct mìsícù, Pavel Zajíèek na dvanáct mìsícù, Svatopluk Karásek a Vratislav Brabenec na osm mìsícù, všichni nepodmínìnì.
Rudé právo, 25. 9. 1976:
Na lavici obžalovaných výtržníci
Vèera byl a uveøejnìna zpráva o hlavním líèení u okresního soudu Praha-západ proti obžalovaným Ivanu Jirousovi, Pavlu Zajíèkovi, Svatopluku Karáskovi a Vratislavu Brabencovi pro trestné èiny výtržnictví.
Z celé záležitosti se již øadu týdnù pokoušejí nejrùznìjší tiskové agentury a orgány západních zemí dìlat senzaci a vyvolávají dojem, že jde o politický útisk opozièních "nekonformních" umìlcù. Za všechny citujeme alespoò halasný titulek francouzského listu Libération: Kulturní opozice na lavici obžalovaných.
Každá z civilizovaných spoøádaných zemí má své zákonodárství. Státní moc chrání bezpeènost zemì i jednotlivých obèanù. A tak už to zpravidla bývá: kdo se neøídí zákony zemì a porušuje je, musí poèítat, že bude stíhán, souzen a odsouzen. Protispoleèenské jevy, mezi nìž patøí i výtržnictví, které je v našem trestním zákoníku uvedeno pod paragrafem 202, nehodláme trpìt. Tím spíše, je-li opakované, organizované ve skupinì a budí-li veøejné pohoršení, vede-li k mravnímu narušování.
Jestliže jsou jiné zemì, ve kterých jsou za "normální" považovány chuligánství, výtržnictví, ve kterých jsou více ménì lhostejní k narkomanii mládeže, ve kterých dekadence, nihilismus patøí ke stylu života, to pøece ještì neznamená, že takový zpùsob života bychom chtìli uplatòovat my a že dovolíme, aby byl vštìpován tím èi oním zpùsobem naší mládeži.
Ti, kteøí byli odsouzeni, po nìkolik let vystupovali jako èlenové beatových skupin s názvem Plastic People of the Universe a DG 307. Avšak to, co provozovali, snad ani nejtolerantnìjší èlovìk nemùže nazvat umìním. Stud a zákon nám brání, abychom by na ukázku uveøejnili alespoò jeden z textù jejich písní. Øekneme-li, že jsou vulgární, je to slabý výraz. Jsou sprosté, oplzlé. Lze s naprostou jistotou pøedpokládat, že ti, kteøí spustili pokøik o "pronásledování" hudebníkù v ÈSSR, velmi dobøe vìdí, o jaké elementy jde.
"Hudebníci" neobstáli pøed komisí Pražského kulturního støediska, která je oprávnìna na základì zkoušky podle umìlecké kvality vydávat kvalifikaèní zaøazení. Hudbou lze stìží nazvat jeèení, tøískání a nepøedstavitelné øvaní. A tak není divu, že obèané v místech, kde se setkali s tìmito výteèníky, ostøe kritizovali zejména vulgárnost v textech, nevhodné chování, ustrojení a celkový zjev hudebníkù i návštìvníkù, kteøí se na jejich seance sjíždìli. Právem se rozhoøèovali a protestovali proti výtržnictví.
Vìtšinì mladých lidí, kteøí mají rádi kulturu a umìní, kteøí mají rádi hudbu, i vìtšinì našich mladých ctitelù beatové muziky, jsou pøirozenì jména odsouzených zcela neznámá. To však nezabránilo západním sdìlovacím prostøedkùm, aby z nich neudìlaly málem pøedstavitele našeho umìní a prezentovaly je svým ètenáøùm jako "obìti" politického systému, jako muèedníky kultury.
Pøed okresním soudem však nebyli souzeni a odsouzeni ani za umìní, ani za politiku, ale za výtržnictví. Politiku z celého pøípadu dìlají ti, kteøí hledají záminku k rozpoutání dalších protièeskoslovenských kampaní, k pošpinìní naší zemì. Hodí se jim to k tomu - a to právì pro pomìry ve vlastních zemích - aby odvádìli pozornost lidu od tíživých problémù souèasných životních nejistot, jež jim zpùsobuje všeobecná kapitalistická krize, aby omluvili morální marast, všeobecný úpadek a všechny neduhy dnešní kapitalistické spoleènosti. A tak obracejí pozornost svých ètenáøù jinam, pøedkládají jim v podobì novinových senzací sousta, která je mají aspoò na pár dní nasytit. Jsou pøi tom nevybíraví a uvádìjí vìci, jež jsou v pøíkrém rozporu se skuteèností. Ale je to stará a pro nì osvìdèená taktika: objevovat "strašáky" socialismu.
Vždy co ví západonìmecký, francouzský, americký, italský èi anglický ètenáø o jakémsi Jirousovi, Karáskovi, Brabencovi, Zajíèkovi? Noviny mu je pøedstavují jako experimentující hudebníky a umìlce a souèasnì jako kulturní opozici.
Naše spoleènost netrpí žádné formy chuligánství, výtržnictví, pøirozenì a právem se brání morální špínì a snahám infikovat naši mládež tím, co každý slušný èlovìk odsuzuje a co narušuje duchovní zdraví mladé generace. Naše mládež má ráda hudbu populární a mùže se jí vìnovat bez jakýchkoliv zábran. Chodí na vystoupení nejrùznìjších skupin. V Èeskoslovensku v souèasné dobì pùsobí na 1 400 beatových skupin, z nichž vìtšina vystupuje veøejnì a žádné z nich není omezována èinnost nebo ovlivòován repertoár.
Naše kulturní politika je významnou souèástí našeho života. XV. sjezd KSÈ zdùraznil, že naše strana si váží umìlcù a kulturních pracovníkù, kteøí chápou spoleèenské poslání své práce a obìtavì a s tvùrèím zaujetím slouží výchovì socialistického èlovìka, obohacení jeho duchovního života. Naše spoleènost podnìcuje tvorbu a rozvíjí bohatý kulturní život. Každý skuteèný tvùrce, který svým umìním povznáší èlovìka, tøíbí jeho umìlecké vnímání a estetický cit, se mùže plnì uplatnit.
Jenomže taková kulturní politika se nelíbí - koneènì jako nic, co v naší spoleènosti dìláme - nìkterým lidem u nás doma. Exponentùm pravice, kteøí nenávidí naše zøízení a používají všech prostøedkù, aby je poškozovali. Je to hrstka stále týchž lidí, která chce ze všeho vytloukat politický kapitál. A tak ti rùzní Mlynáøové, Krieglové, Havlové a další se obracejí na západní sdìlovací prostøedky, rùzné komitéty, protestují, organizují akce. Proto vùbec nepøekvapuje, že jsou pùvodci èi spolutvùrci i této nejnovìjší "senzace". A nepøekvapuje ani to, do jakých spodin naší "kultury" jsou dnes nuceni sahat, kde hledají své opìrné body.
Jarmila Houfová
Paní Jarmila Houfová
Rudé právo
Na poøíèí 30
Praha 1
Paní redaktorko,
v Rudém právu ze dne 25. 9. 1976 komentujete soudní proces ukonèený vynesením rozsudku u okresního soudu Praha-západ dne 23. 9. 1976. Obžalovanými v tomto procesu jsou naši nejbližší pøíbuzní. Vzhledem k tomu, že nevíme o jiné možnosti, jak informovat veøejnost na stejné publikaèní úrovni, na jaké je prezentován Váš èlánek, žádáme Vás, jako reprezentantku ès. tisku o toto:
1) Naši pøíbuzní byli v citovaném pøíspìvku oznaèeni plným jménem. Pøipomínáme, že rozsudek v této dobì dosud nenabyl právní moci a že tento zpùsob publicity je velmi neobvyklý, odporuje zákonu a vytváøí nebezpeèný precedent nactiutrhání obèanù, kteøí se ve své souèasné osobní situaci stìží mohou bránit. Je snad možné si pøedstavit, že ve shonu redakèní práce v deníku nebo i z jiných dùvodù se mùže pøihodit podobný - by velmi zarážející - chybný krok. Pak je na místì jediné øešení - napravit ho. Novináøská etika zná rozsáhlou škálu podobných omylù a tím má i možnost znát pøinejmenším stejnì velkou škálu zpùsobù, jak je pro èlovìka, který se ve svém povolání dopustil podobného mravního prohøešku, možno se s vìcí èestnì vyrovnat.
2) Váš pøíspìvek je zatím nejsouhrnnìjším komentáøem k záležitosti našich pøíbuzných v ès. sdìlovacích prostøedcích. Je proto velmi na pováženou, že informuje o pøípadu v rozsahu podstatnì širším, než zahrnuje znìní žaloby. Je tedy vlastnì jakousi širší a obsáhlejší žalobou, než je znìní soudní žaloby samo. Jak napøíklad soudní pøelíèení informovalo o hudebních kvalifikaèních zkouškách tìchto hudebních skupin pøed komisí Pražského kulturního støediska? Ne úplnì tak, jak uvádíte ve svém èlánku. Jak toto pøelíèení uvádìlo souvislosti s "exponenty pravice, kteøí nenávidí naše zøízení"? (citováno z vašeho èlánku) O tom nepadlo ani slovo. Atd. atd. Jak souvisí podobné pøehmaty s novináøskou etikou? Jaké místo jste pøed vyslovením tìchto úsudkù dala možné oponentuøe? Vyèerpala jste opravdu všechno? Opravdu bylo v soudním líèení a v soudním rozsudku øeèeno to, co píšete? A naopak - nechybí ve vašem èlánku øada podstatných informací z celého líèení?
3) Neoprávnìným zveøejnìným plných jmen obžalovaných a uvádìním faktù a souvislostí, s kterými se ètenáøi vašeho listu nemohli seznámit jiným zpùsobem, jste podle našeho pøesvìdèení podstatnì poškodila dobré jméno a osobní situaci našich pøíbuzných. Zároveò jste tímto znevážila obèanské mínìní o úrovni a vìrohodnosti ès. sdìlovacích prostøedkù. Žádáme Vás proto, abyste adekvátním zpùsobem (tisková oprava, vysvìtlující èlánek, osobní konfese apod.) uvedla záležitost do poøádku.
V Praze dne 30. 9. 1976
Juliana Jirousová
Stará Øíše 33
okr. Jihlava
Marie Benetková
Mimoòská 216
Zákupy, okr. Èeská Lípa
Marie Zajíèková
Erbenova 18
Praha - Radotín
Stanislava Karásková
hrad Houska
okr. Èeská Lípa
Svoboda, 27. 9. 1976:
Další bublina splaskla
Minulý týden probíhalo u okresního soudu Praha-západ hlavní líèení proti 4 "hudebníkùm" Ivanu Jirousovi, Pavlu Zajíèkovi, Svatopluku Karáskovi a Vratislavu Brabencovi pro trestné èiny výtržnictví.
Tito obžalovaní, ze kterých se západní žurnalisté v poslední dobì snažili udìlat velké umìlce a obìtní beránky, po nìkolik let vystupovali jako èlenové hudebních skupin Plastic People of the Universe a DG 307, které nemìly oprávnìní k veøejné produkci, na rùzných místech naší republiky se skladbami, pro jejichž nìkteré texty je pojmenování vulgární lichotivé. Už samotné názvy skladeb, jako napøíklad Náøek dosud nenarozených dìtí a další, mnohé prozrazují... Je proto zcela pochopitelné, že ve vìtšinì míst se tito "hudebníci" setkali s neporozumìním a kritikou posluchaèù, a nìkde museli svá vystoupení i pøedèasnì ukonèit.
Oni však nejen hráli, ale sami i nìkteré akce organizovali. Pod rùznými záminkami si pùjèovali sály pro své poøady, na které pak pozvánkami zvali své pøátele, pøedevším z Prahy. Co øíci na to, že mnohdy úèastníci tìchto "koncertù" ještì pøi nástupu do objednaných autobusù nevìdìli, kde se vùbec akce poøádá...? A na podobné tajné akce, na nìž byl prý vstup peèlivì kontrolován, se sjíždìlo na 300 vyznavaèù tohoto "umìní". Aby jejich zážitek byl ještì silnìjší, dostávali nìkteré texty i namnožené.
Umìlecký vedoucí, jak se I. Jirous nazývá, pøed soudem prohlásil, že považuje V. Brabence za našeho špièkového džezového hudebníka. O to víc se divíme, že o hráèe takových kvalit neprojevily zájem naše nejlepší soubory a navíc že skupina, v níž pùsobil, nedostala od Pražského kulturního støediska na základì zkoušky kvalifikaèní zaøazení a tím možnost k veøejné produkci.
Teèkou za "umìleckou" èinností tìchto hudebních skupin bylo vystoupení v Bojanovicích v okrese Praha-západ v únoru letošního roku, kde I. Jirous pod záminkou svatební oslavy, aèkoliv se ženil již poèátkem ledna 1976, uspoøádal koncert pro svých 300 pøátel... Zde naposledy zaznìly jejich experimenty, jak rádi tito hudebníci své výtvory nazývají. Od té doby z nich dìlají sdìlovací prostøedky v západních zemích umìlce první velikosti, pøestože u nás je prakticky nikdo neznal.
Ve ètvrtek vynesl okresní soud Praha-západ rozsudky. Pro trestné èiny výtržnictví ve spolupachatelství podle ustanovení paragrafu 9/2 a paragrafu 202/1,2 trestního zákona, byl odsouzen I. Jirous na 18 mìsícù, P. Zajíèek na 12 mìsícù, S. Karásek a V. Brabenec na 8 mìsícù, všichni nepodmínìnì.
Pøípad byl tedy uzavøen. Západním žurnalistùm další jimi nafouknutá bublina splaskla. U nás nemá o podobné "umìlce" nikdo zájem. Naopak ti umìlci a kulturní pracovníci, kteøí chápou své spoleèenské poslání v socialistické spoleènosti, mají nejen velké pole pùsobnosti, ale i podporu nás všech.
(mo)
Titl.
Svoboda
orgán støedoèeského KV KSÈ
redakce,
Praha 1 - Nové Mìsto
Na Florenci 3
V novinách, za nìž odpovídáte, byl v pondìlí 27. záøí 1976 uveøejnìn èlánek "Další bublina splaskla", podepsaný šifrou "mo", týkající se procesu s ètyømi obžalovanými, odsouzenými v první instanci dne 23. záøí 1976. Byly jsme jako osoby obvinìným blízké na tento údajnì veøejný proces vpuštìny, pøestože jsme nedisponovaly tajnì distribuovanými vstupenkami. Víme tedy, jak hlavní líèení probíhalo. Podle našeho názoru prokázalo naprostou nevinu všech ètyø obvinìných. O tom, zda bylo dùkazní líèení úplné a dalších a dalších závadách, na nìž poukázali obvinìní a jejich obhájci, bude rozhodovat soud v druhé instanci. Autor èlánku veøejnì manifestoval své stanovisko. Že si pøi tom sám odporuje, píše-li napø. v druhém odstavci svého èlánku, že "se sjíždìlo na 300 vyznavaèù tohoto umìní" a pøitom tvrdí, že "u nás nemá o podobné umìlce nikdo zájem" - to jistì není bezvýznamné. Týká se to však spíše otázky jeho žurnalistické profesionality. Spoleèensky nejzávažnìjší je, že porušil zásady novináøské etiky. Jmenoval totiž plnými jmény obvinìné, u nichž rozsudek dosud nenabyl právní moci. Tím porušil zásadu presumpce neviny, zakotvenou v právním øádu našeho státu. Žádáme vás proto, abyste uveøejnili v plném rozsahu tento dopis spolu s jasnou a nedvojsmyslnou opravou, ve které se všem ètyøem obvinìným omluvíte.
Uvìdomte si pøece také, jaký úsudek si soudný ètenáø o zpùsobu vašeho referování o ètyøech pražských obvinìných udìlá, když na téže stránce vašich novin ète zprávu o procesu s Amerièankou Patricií Hearstovou, kde aspoò náznakem uvádíte argumenty obhajoby, což u pražského procesu zcela opomíjíte. Mají snad obvinìní v Èeskoslovensku menší práva, mají být docela umlèeny jejich dùvody, jimiž hájí svou nevinu?
V Praze 30. záøí 1976
Juliana Jirousová
Stará Øíše 33
okr. Jihlava
Marie Benetková
Mimoòská 216
Zákupy, okr. È. Lípa
Marie Zajíèková
Erbenova 18
Praha - Radotín
Stanislava Karásková
hrad Houska
okr. È. Lípa
Mladá fronta, 16. 10. 1976:
Výtržnost, která se ocitla pøed soudem
Tuèná dávka hrubosti
Nikoli poprvé a jistì ani zdaleka ne naposled se opìt v minulých dnech rozezvuèely propagandistické sirény v nìkterých západních sdìlovacích prostøedcích. Projevily "hluboký zájem" o osud socialismu v Èeskoslovensku. Nepøekvapuje, že se pøitom øídí stejnou recepturou, jak ji pøed desetiletími odhalil Vladimír Iljiè Lenin: "jedné metody buržoazní tisk vždy a ve všech zemích nejvíce používá a tato metoda spolehlivì pùsobí. Lži, dìlej rozruch, køiè, opakuj lež - nìco z toho vzejde."
Nejsou-li k dosažení prùkazné argumenty, volí nìkteøí aktéøi kampaní proti zemím socialistického spoleèenství nejrùznìjší metody. Dokáží se k dosažení svých cílù spojit tøeba s ïáblem jen když z toho vytøískají politický kapitál. Nevyhýbají se žádným prostøedkùm, aby špinili a oèeròovali i naši vlast.
Stejné platí o pokøiku, jaký nìkteré sdìlovací prostøedky na Západì rozpoutaly kolem procesu, který se pøed nìkolika týdny konal u okresního lidového soudu Praha-západ proti ètyøem výtržníkùm.
Pohled do zákulisí
Ozvaly se nejen západní sdìlovací prostøedky. Svùj zájem a péèi o ÈSSR projevili i exponenti poúnorové a posrpnové politické emigrace a nìkteøí nìkdejší èinitelé pravicového revizionismu a oportunismu, kterým se zøejmì zdálo výhodné ukázat na tomto pøípadì, jak jim "leží na srdci" politické dìní v Èeskoslovensku. Také oni zorganizovali, jako už pokolikáté, podpisovou akci, aby upozornili, že "zastrašujeme a umlèujeme mladé lidi, kteøí odmítají oficiální normy" (Zdenìk Mlynáø, František Kriegel, Václav Havel aj.). Neuplynulo tolik let, abychom zapomnìli z jakého "moudrého pramene" tyto rady vycházejí a jaká je jejich podstata. Ještì si dobøe pamatujeme, jak zdatnì dokázali mnozí z tìchto rádcù okøikovat každý sebe nepatrnìjší názor, než který prezentovali oni, apoštolové "pražského jara 1968". Ale o to koneènì v daném pøípadì ani tak nejde. Pøed soudem se ocitla ètyøèlenná skupina "hudebníkù" - Ivan Jirous, Pavel Zajíèek, Svatopluk Karásek a Vratislav Brabenec. Byli obžalováni a odsouzeni pro trestné èiny výtržnictví, které podle õ 202 trestního zákoníku jsou nesluèitelné s chováním obèana naší socialistické spoleènosti.
O co konkrétnì šlo? Nìkolik let tito lidé vystupovali jako èlenové beatových skupin, nazývajících se Plastic People of the Universe a DG 307. Podíváme-li se trochu do jejich historie, zjistíme, že první ze skupin pùsobila již od roku 1967. Prošla svým vývojem, nìkdo zùstal, jiní odcházeli. Mìnili se manažeøi i repertoár. Mizeli hudebníci, pøibývalo laikù... Nebylo možné se divit, že melodické zvuky zaèal postupnì nahrazovat vøískot a bušení, jejichž hluènost se dala mìøit na desítky decibelù. Z hudebních nástrojù se zaèaly stávat mechanismy na výrobu a mixáž zvuku. Považovalo se za èest býti neholen a nestøíhán i nìkolik rokù. Vulgární výrazy prosákly texty programu.
Stejnì jako pro každé hudební tìleso, které veøejnì vystupuje pøed publikem, i pro nì však platí závazné normy. Jimi se øídí stovky hudebních skupin, beatových skupin, které jsou mezi mladými lidmi tak oblíbené. Platí stejnì tak pro dechovky, jako pro pop music. Urèující je umìlecká úroveò a kvalita. Toto kritérium tedy platilo i pro jmenované, a tak se také se svým programem ocitli pøed komisí Pražského kulturního støediska. Když neobstáli a pro zcela nevyhovující umìleckou pøípravu a úroveò propadli, zvolili si jinou cestu. Hledali a navazovali sami kontakty. Tak tøeba se snoubenci H. uzavøeli dohodu, že pøi jejich svatbì se pøipraví pìkné "tóèo", byt mají budoucí novomanželé malý, zajde se tedy na MNV, aby souhlasil s propùjèením sálu, a už to jelo. Pøijeli "hudebníci", fanoušci, ctitelé.
Poøízení bylo rùzné
Leckde naletìli na klam, dokonce tìmto "hudebníkùm" zaplatili tuèný honoráø. Jinde pøetekla míra trpìlivosti. Tak tøeba již v èervnu 1972 uveøejnil èasopis zruèského Sázavanu odsuzující èlánek pod názvem "O podobné umìní nestojíme". V nìm je vylíèena výtržnost povedených hudebníkù, kteøí k nim zavítali s programem hluboce urážejícím mladé publikum. Podobné zkušenosti mají i na písecké prùmyslovce, kde organizátoøi plesu uzavøeli smlouvu o vystoupení (Kès 2000,-) s tìmito "umìlci" a tìšili se, jak pìknì užijí spoleèenský veèer. Leè krátce po zahájení nezbývalo než ukázat "umìlcùm" píseckou bránu a vykázat je z mìsta. Vulgárnost nejhrubšího zrna v Písku neobstála. Spoleènì s nimi museli odejít i pojízdní "stálí pøíznivci", kteøí si na mnohé akce zakupovali po pražských hospodách vstupenky s pornografickými a jinými námìty, v cenì 10 - 40 Kès. Podobných pøíkladù bychom mohli uvést dostateèné množství. Sami úèastníci tìchto vystoupení, pøi nichž tito povedení umìlci úèinkovali, se zaèali obracet na organizátory, aby zabránili dalšímu konání podobných podnikù. Upozoròovali, že takováto škodlivá èinnost je provádìna na úkor všech poctivých beatových skupin, které se tìší oblibì mezi mladými.
Výtržnictví pøed soudem
Nìkolikrát byli ti, kteøí se ocitli na lavici obžalovaných, upozornìni, že provádìjí èinnost nesluèitelnou s našimi zákony. Teprve poté, když byly vyèerpány veškeré preventivní prostøedky, byli žalováni z výtržnictví. Pøed soudem se neocitlo umìní, vždy v daném pøípadì o nì ani nešlo. Pøed soudem bylo souzeno a odsouzeno výtržnictví a chuligánství, které se dostalo do rozporu se zákony našeho státu. Této skuteènosti se chytili rùzní lidé na Západì a dávají nám rady.
Jestliže si mnohé zemì v situaci, kdy všeobecná krize kapitalismu zachvátila nejen jejich ekonomiku, ale i celý morální život, libují v rozvoji narkomanie, sexuální nevázanosti, dekadenci, neznamená to, že tohoto "pøíkladu" budeme využívat, že nám nìkdo bude právì z tohoto zorného úhlu vnucovat pøedstavy o životním zpùsobu. Jak jinak pohlížet na rozhorlená slova západonìmeckého deníku Süddeutsche Zeitung, který v nedávných dnech uvedl, že prý režim dal za vyuèenou všem, kdož by "chtìli tanèit podle západní kytary". Francouzský Figaro zahoøekoval, že pøed soudem se ocitli nikoli výtržníci, ale ètyøi nekonformní hudebníci. Slovem do protièeskoslovenské kampanì pøispìl také spolkový pøedseda Mladých demokratù NSR H. Knirsch. Rozzlobil se, že odsouzená výtržnost je v rozporu s "duchem Helsink". A promine spolkový pøedseda Mladých demokratù M. Kirsch, ale vìøím, že ani on by nebyl pøíliš nadšeným obdivovatelem "výtržnosti", kdyby jeho soukmenovci pìli písnì á la tìch výteèníkù, které èeskoslovenský lidový soud pro výtržnost odsoudil. Jedna z písní se napøíklad nazývala: Malý soukromý koncentrák (... Až si koupím jednou koncentrák/ a vyberu si do nìj obìti pak ztýrám všechny sviòáky/ jenž jsou mi k smrti prokletí/. Všechny ty svinì zkurvený/ mìly by u mnì pøísný øád/ k smrti bych je tu utahal/ tuhle svobodu nemám pøíliš rád.)
Mnozí lidé na Západì by z celého pøípadu rádi udìlali politickou záležitost. Hodí se jim, aby vyvolávání a organizování protisocialistických kampaní využívali k odpoutání pozornosti od problémù vlastního svìta. Vùbec jim pøitom nevadí, že na svých stránkách nazývají Jirouse Jirušem a líèí, o jaké velké umìlce šlo. Napomínají nás, že odsouzení byli lidé, kteøí skládali, zpívali a hráli hudbu, která prýštila z ideového proudu "underground culture". K nejvíce lkajícím se i dnes pøipojují ti, kteøí si u nás v šedesátých letech dìlali patent na rozum ve znalostech "revoltující mládeže". "Vìdecky" nám pøedstavovali mládež sedmdesátých let, jaká bude neukáznìná a neklidná. To vše se jim nyní hodí do jejich koncepce, na kterou pøed desetiletím sázeli. Své pøání vydávají za skuteènost ohánìjící se hesly o svobodì a demokracii. Pøipomeòme s odstupem desetiletí slova, která chtìli v krizových letech 1968 - 1969 pøemìnit do tvaru skuteènosti, když nedlouho pøedtím obdivovali tzv. Beat Generation a její ideologii. Tehdy hlasitì mluvili o objektivní tendenci tìchto hnutí takto: "Tito nešastníci kráèejí cestou, kterou vytyèila Beat Generation, až k hoøkému konci: vrhají se ze støech, pumpují do sebe morfium, pojídají v ohromných dávkách veronal, až se nakonec dostanou do psychiatrických léèeben."
Takový životní zpùsob a styl je nám cizí. Výtržnictví, které se ocitlo pøed okresním lidovým soudem Praha-západ, je v nejvyšším rozporu se samou podstatou našeho spoleèenského øádu. To by si mìli uvìdomit i ti, kdož lkají a hoøekují nad vulgárností nejhrubšího ražení, kterou náš soud a koneènì i každý, kdo se s podobnými hrubostmi setkal, po zásluze odsoudil a odmítá.
Úcta k èlovìku
Teprve socialismus otevøel netušené možnosti pro uplatnìní tvoøivých sil èlovìka, dal a dává široký prostor všem lidem bez rozdílu, vìnuje mimoøádnou pozornost talentùm a kulturním hodnotám. Politika Komunistické strany Èeskoslovenska, znovu vyjádøená v pøijatých závìrech XV. sjezdu KSÈ, je dùslednì založena na tom, aby se všestrannì rozvíjely ty nejlepší stránky lidské osobnosti, k nimž kultura a umìní výraznou mìrou pøispívají. Jestliže na Západì prosakuje komercionalizace a honba za ziskem i do této oblasti, zahlcuje konzumenta morálním bahnem, pak my v našem socialistickém spoleèenství máme zcela rozdílné pøedstavy o rozvoji tvùrèích sil èlovìka. Základním a urèujícím je pro nás socialistický humanismus a úcta k èlovìku. Usilujeme o to, abychom podnìcovali ty nejlepší vlastnosti, které èlovìk má; socialistická kultura a umìní jsou oním mocným prostøedkem, který dává lidem køídla v jejich zápase za nové a ušlechtilé cíle. Vážíme si všech kulturních a umìleckých vymožeností nejen naší, ale i svìtové kultury. Patøíme k tìm zemím, v nichž se dostává plné kulturní a umìlecké svobody tvùrcùm i nejširším lidovým masám. Tvùrèí svobodu však nechápeme tak, jak by si ji rádi pøedstavovali nìkteøí "rádci", kteøí se zhlédli v podobných projevech, jaké nám pøedkládali umìlci typu Plastic People a DG 307. Plné uplatnìní u nás mají a budou nadále mít nejrùznìjší kulturní a umìlecká tìlesa, vèetnì tìch více než tisíce beatových skupin, které se setkávají s oblibou také u naší mládeže. Leè podobné výtvory hrubosti, jaké nám pøedvádìli ti, kteøí se ocitli pøed soudem, nebudeme nikdy za umìlecké projevy považovat, nemají totiž s umìním nic spoleèného.
Zdenìk Hrabica
Pan
Karel Horák - šéfredaktor Mladé fronty
Panská 8, Praha 1, Nové Mìsto
Pane šéfredaktore,
obracíme se na vás jako šéfredaktora novin, kde byl 18. 10. 1976 uveøejnìn èlánek "Tuèná dávka hrubosti" od Zdeòka Hrabici. Jsme èleny tam jmenovaných hudebních skupin The Plastic People of the Universe a DG 307, soudnì stíhanými na svobodì. (Nìkteøí z nás byli až 5 a pùl mìsíce ve vyšetøovací vazbì a všichni jsme obeznámeni s obsahem soudního spisu.) Nemáme pøístup k informacím ze západních sdìlovacích prostøedkù, jaký zøejmì autorovi èlánku zaruèuje jeho povolání. Byli jsme tedy pøekvapeni vylíèeným obsahem naší èinnosti. Ještì více nás však pøekvapilo, že èlánek nevychází z materiálu, který byl shromáždìn vyšetøovacím øízením a projednáván v soudní síni okresního soudu pro Prahu-západ. Jinak by totiž autorovi èlánku nemohlo uniknout, že všichni ètyøi obžalovaní v procesu Jirous a spol. požívali jak v místì bydlištì, tak na pracovišti povìsti øádnì pracujících lidí. Asi by mu neuniklo ani to, že ti z nás, kteøí nenosili vous ani delší vlasy, byli pøedvedeni k soudu po pùlroèní vazbì nestøíhaní a neholení. (Tolik k jeho formulaci, že se "považovalo za èest být neholen a nestøíhán nìkolik rokù".)
Zejména nás však pøekvapil v èlánku uveøejnìný text "Malý soukromý koncentrák", který je nám autorem pøièítán. Prohlašujeme se vší odpovìdností, že tento text vùbec neznáme a že nebyl námi zhudebnìn ani jinak zveøejnìn. Není také obsažen v našich soudních spisech.
Žádáme Vás proto, abyste v novinách, za nìž odpovídáte, otiskl tento náš dopis, nebo aspoò oznámení, že ve svrchu uvedeném èlánku byl publikován text, který nesouvisí s naší tvorbou.
V Praze 21. øíjna 1976
Josef Janíèek
Podskalská 4, Praha 2
Jiøí Kabeš
Èestmírova 10, Praha 4
Milan Hlavsa
Šlikova 9, Praha 6
Otakar Michl
U Smaltovny 20, Praha 7
Pavel Zeman
U Ladronky 68, Praha 6
Jan Kindl
Na Benátkách 397, Praha 5-Radotín

Mladý svìt, 3. 12. 1976:
Pøípad  Magor
Ve dnech 21. až 23. záøí se konalo u okresního soudu Praha-západ hlavní líèení v trestní vìci proti obžalovaným Ivanu Jirousovi, Pavlu Zajíèkovi, Svatopluku Karáskovi a Vratislavu Brabencovi pro trestné èiny výtržnictví ve spolupachatelství podle ustanovení õ 9/2 a 202/1,2 trestního zákona. Dne 23. záøí byl vynesen rozsudek. Ivan Jirous byl odsouzen na 18 mìsícù, Pavel Zajíèek na 12 mìsícù, Svatopluk Karásek a Vratislav Brabenec na osm mìsícù, všichni nepodmínìnì. 11. listopadu probìhlo odvolací øízení u krajského soudu v Praze. Rozsudek okresního soudu pro Prahu-západ byl potvrzen v plném rozsahu.
Zpráva, jakých èteme v Èerných kronikách dost. A pøece jiná. Ne kolem každé podobné události se snaží pøátelé i pøítelíèkové obžalovaných vytvoøit aureolu hrdinství, obìtních beránkù a atmosféru pøípadu století.
O co vlastnì šlo
Odsouzení byli, až na jednoho, èleny hudebních skupin The Plastic People of the Universe a DG 307.
Plastic People... pøeloženo znamená Plastiètí lidé z vesmíru. Skupina vznikla koncem šedesátých let z pomìrnì známých The Primitives Group a orientovala se také na tzv. Psychedelic music, což je hudba založená na exotiènosti a hudebním novátorství, zamìstnávající v maximální míøe smysly posluchaèù. Postupnì se ve skupinì mìnili hudebníci a provozovaná hudba rapidnì ztrácela nìkdejší úroveò. V roce 1970 bylo proto skupinì odòato oprávnìní veøejnì vystupovat. Podle informací Pražského kulturního støediska požádala skupina o nové kvalifikaèní zkoušky až v listopadu loòského roku.
Skupina DG 307. Dg je zkratka slova diagnóza a diagnostické èíslo 307 znaèí "obèasné stressové stavy..." Název nevznikl náhodnì, nebo vìtšina èlenù obou skupin se podrobila nebo podrobovala psychiatrickému léèení. Ke kvalifikaèním zkouškám lidových hudebníkù se i skupina DG 307 pøihlásila až v listopadu 1975.
Profesor Jaroslav Lauda, pøedseda kvalifikaèní komise pøi PKS: "Požádali jsme obì skupiny o pøedložení textù, a když nám bylo øeèeno, že texty sebou nemají, doporuèili jsme jim, aby si je nechali schválit na dramaturgickém oddìlení PKS. Závìr naší komise znìl tak, že hráèi na hudební nástroje jsou na velmi nízké hudební úrovni a z toho dùvodu jim kvalifikace nebyla udìlena."
Nicménì mezi rokem 1971 a 1975 uspoøádali vystoupení na více než dvaceti místech, vystoupení, která byla v "hrubém rozporu s cíli, kulturou a morálkou naší spoleènosti a jejími kulturními hodnotami, jejich tvorba naplnila skutkovou podstatu trestného èinu výtržnictví, a to tím, že projevovala neúctu ke spoleènosti a pohrdání jejími základními morálními zákony".
Magor a spol.
Ètveøice odsouzených jsou vzdìlaní, mladí lidé.
Ivan Jirous (32) - pøezdívaný Magor, absolvent dìjin umìní na filozofické fakultì, v létech 73 až 74 osm mìsícù ve výkonu trestu za výtržnictví, od roku 1969 léèen ambulantnì na psychiatrii pro poruchu osobnosti a sklon k psychopatii. Pùsobil jako umìlecký vedoucí Plastic People, organizoval srazy skupin a jejich pøíznivcù, vystupoval jako hlavní ideolog "podzemní" kultury.
Pavel Zajíèek (25) - støední prùmyslová škola a ètyøi semestry ÈVUT, vedoucí skupiny DG 307, autor jejích textù, psychické poruchy od dìtství, tøikrát hospitalizován na psychiatrické léèebnì, dodnes léèen na schizoidní psychopatii.
Vratislav Brabenec (33) - absolvoval ètyøletou zahradnickou školu a ètyøi roèníky Komenského bohoslovecké fakulty. Kvalifikaèní komisí PKS oznaèen za jediného slušného hudebníka obou skupin.
Svatopluk Karásek (34) - Komenského bohoslovecká fakulta, vystupoval samostatnì v rámci nìkterých akcí organizovaných Jirousem.
Další èlenové skupin a autoøi: Z. F. - uznán nepøíèetným, M. H. od 17 let léèen a nìkolikrát hospitalizován na psychiatrické léèebnì, J. J. v minulosti pokus o sebevraždu, psychiatricky léèen. Atd. atd.
Fakta a svìdectví
Po jedenasedmdesátém roce vystupoval soubor Plastic People na øadì veøejných produkcí, svazáckých akcí nevyjímaje. Zajímavé ale je, že se nikdy nevracel na stejné místo znovu. Proè?
Dva pøíklady pro ilustraci.
Svazácký funkcionáø SPŠE v Písku byl povìøen organizací školního plesu. Vedle domácího taneèního orchestru chtìl také jako hostující kapelu pozvat na ples ještì nìjaký modernìjší soubor. Doslechl se od kamaráda o pražské skupinì, která je ochotna k nim pøijet hrát. Slovo dalo slovo a byla tu: "Smlouva o dílo mezi Ivanem Jirousem a plesovým výborem SPŠE Písek. Ivan Jirous zajistí scénickou koncepci vystoupení zmínìné skupiny na plese. K uzavøení smlouvy opravòuje Ivana Jirouse èlenství v teoretické sekci Svazu výtvarných umìlcù (èíslo prùkazu 9013)..."
Na to, že soubor nemá kvalifikaèní pøehrávky a tudíž právo k veøejnému vystupování, se pøišlo až pozdìji. Na to, že prùkazka Svazu výtvarných umìlcù, kterou se Jirous vykazoval jako osoba kompetentní, je už dlouhou dobu neplatná, nepøišli dotyèní vùbec.
Student, který koncert skupiny sjednal: "Mohu øíci, že když skupina na plese vystoupila, byli jsme otøeseni. Byli zarostlí a špinaví a ještì vìtší otøes byl, když zaèali hrát. Ještì dlouho jsem pak od svých spolužákù slyšel rùzné narážky na skupinu, a to vždy v tom nejhorším slova smyslu."
Vystoupení skupiny bylo pøerušeno, bylo zjištìno, že nemají oprávnìní k vystupování, sjednaná èástka jim byla vyplacena a byli požádáni o okamžité opuštìní sálu.
Pøedsedkynì ZO SSM ve Zruèi nad Sázavou se dozvìdìla od bratra o jisté bigbeatové skupinì z Prahy, která je ochotná za 2000 Kè u nich hrát. A zase se sepisovala smlouva mezi pøíslušnou ZO SSM a Ivanem Jirousem.
"Podle této smlouvy zajistí Ivan Jirous, umìlecký vedoucí hudební a výtvarnické skupiny Plastic People of the Universe scénickou koncepci vystoupení této skupiny na taneèní zábavì ve Zruèi 24. 6. 1972."
Jaké však bylo pøekvapení domácích tancechtivých návštìvníkù, když dlouho pøed zaèátkem byly vchody obsazeny dvìma sty lidmi, kteøí sice vypadali, jako by pøijeli na výlet do Posázaví, ale s trampy nemìli spoleèného vùbec nic. Snad jen zevnìjšek traperù. Poøadatelé se snažili rozmluvit jim vstup do sálu, ale poèetní pøevaha "výletníkù" vykonala své... A byl poprask. Sešel se CZV SSM a zjistilo se, že o skupinì vlastnì nikdo nic pøedem nevìdìl, k akci zaujal negativní stanovisko a vyvodil velmi rozumná opatøení: provedl instruktáž všech pøedsedù ZO o zásadách uzavírání smluv na všechny kulturní a jiné podniky...
V roce 1975 našly soubory Plastic People a DG koneènì zøizovatele. Stala se jím organizace Èeskoslovenského svazu požární ochrany jedné vesnièky poblíž Prahy. Soubory nabídli zøizovateli jako protislužbu 10% ze ziskù. Na smlouvì je razítko organizace, podpisy jenom Jirouse a Zajíèka. Zástupce požárníkù si možná nechtìl pálit prsty...
V posledních tøech letech zaèal Jirous organizovat vystoupení skupin jako "soukromé posvatební veselice". Pøíklad z roku 1974: Pøed svatbou pøišel za budoucím ženichem a nabídl mu, že mu pøijedou zahrát. Dotyèný souhlasil a na Jirousovu výzvu si na jméno své nastávající pronajal sál kina v jedné vesnici na benešovském okrese. Jaké ale bylo pøekvapení, když místo patnácti kamarádù, které si na oslavu pozval, jich z Prahy pøijelo sto padesát. Dva plné autobusy, auta. Netušil totiž, že se na jeho svatbì odehraje "První hudební festival "druhé kultury"".
"Bìžím s h.... proti plátnu
do plátna to h.... zatnu."
Tak napøíklad zaèínalo vystoupení DG a básníka Zajíèka.
Vstupy na tyto "výkøiky zoufalství" pøedstavitelù "druhé kultury" byl vìtšinou deset až ètyøicet korun, datum, místo a hodina byly utajovány do posledního okamžiku. Atmosféra veselic byla tíživá, a tak se musela k radosti hostinských zalívat. Obèané vesnic, ve kterých se srazy konaly, se nestaèili divit. Na nì se už pozvánky nevztahovaly, a tak poznávali "druhou kulturu" hodnì zblízka:
"V sále byl takový øev, že nebylo vùbec rozumìt, co zpívají nebo vykøikují. Nìkteøí z úèastníkù pak mìli texty napsané na papíøe. Když jsem se zeptal jednoho, proè je takový kravál, že tomu nerozumím, tak mi na to odpovìdìl, že proto mají texty na papíøe, aby si je mohli èíst."
"Jednalo se o hudbu dost monotónní, která spíš lidi oblbne, než dá nìjaký užitek. Mnì osobnì se toto vystoupení vcelku nelíbilo, slyšel jsem už daleko lepší skupiny. Jediné, co jsem z vystoupení mìl, byla práce, protože jsem potom musel s dalšími èleny SSM uklidit sál, na kterém zùstalo množství papírù a spousta lahví od piva a alkoholu."
"Mohu prohlásit, že jsem tam prakticky nevidìl støízlivou osobu. Vím, že se tam tancovalo a pøítomní se svlíkali do pùl tìla, pokud je mi známo, tak doslova šíleli na zemi a váleli se po podlaze."
"Druhá kultura" zblízka
V pøednášce nazvané Zpráva o tøetím èeském hudebním obrození nazývá Jirous naši souèasnou spoleènost "duchovním ghettem" a pøedkládá svým pøíznivcùm jako povinnost úèastnit se aktivnì destrukce "establishmentu", vytvoøit kulturu nezávislou na oficiálních komunikaèních kanálech a spoleèenském ocenìní.
Když táhli na akci do urèité vesnice, pøipadali si údajnì jak husiti. Táhli, aby šíøili kulturu. Jakou? Posuïte sami. Citujeme z textù "druhé kultury".
Vyøadili jsme vyloženì vulgární texty, protože používané výrazy øadí Švejka k pøedškolní èetbì a mùžete se s nimi setkat pouze obèas na veøejném záchodku. Koneckoncù i z ukázek, které dále uveøejòujeme, si mùžete sami udìlat pøedstavu o kulturnosti autorù a úrovni jejich myšlení:
Je libo návod?
Zahoïte mozky
zahoïte srdce
zahoïte všechno
co vás dìlá èlovìkem
Staòte se prasetem
Staòte se prasetem
Autoportrét
My blázniví apoštolové
my spasíme svìt
my pøevrácení hitlerové
zasadíme kvìt
my blázniví apoštolové
rozbouráme zeï
my tajnì snící vandalové
naoèkujem snì
my blázniví apoštolové
øeknem dneska teï
my pøiblblí kreténové
ukøižujem svìt
my blázniví apoštolové
poruèíme le
my opilci a narkomani
rozkmitáme svìt
my blázniví apoštolové
pøíští svìt je náš
my blázniví apoštolové
MY JSME MESIÁŠ
Když revoluce, tak v sexu?
Bratøi a Sestry, buïte volný.
Volný v lásce i sexu.
Oddejte svou duši Ïáblu.
Nebojte se LSD.
Bratøi a sestry, pijte a radujte se.
Buïte volní. Buïte FREE.
Žijte intenzívnì, milujte se co nejvíce.
Milujte se všude.
Doma i na ulici, ve dne i v noci.
Dìlejte sex. Buïte FREE.
Lepší mariána než mariána?
Naládujem se na noc koksem
a pudem spolu spát
snad je to lepší s tebou takhle
než prostì milovat
naše sny vodletí do nebe
zmìní se v rùžový páry
a naší lásce na zemi
zbejvají èerný máry
sežeò mi kilo mariány
mý sny tì budou milovat
má láska vydrží všechny rány
skrz to kilo mariány
Recept na trávení volného èasu?
Vypil 7 piv
a 15 rumù k tomu
ukrad ježíška z jeslièek v jindrhradci
Beze slov, a to hned radìji dvakrát ...
miluju hirošimu a nagasaki
bylo tam tak teplo a svìtlo v tu chvíli
jak je mi líto že jsem nemoh chcípnout
na atomovou nemoc
Až si koupím jednou koncentrák
(koncentárk)
a vyberu si do nìj obìti
pak ztýrám všechny sviòáky
jenž jsou mi k smrti prokletí
Dìkujeme umìlcùm "druhé kultury" za pouènou lekci. Dále snad netøeba.
Odezva
Zadržení skupiny osob pøevážnì ze skupin Plastic People a DG bylo samozøejmì vítanou záminkou pro øadu západních komentátorù k napadání socialistické demokracie, svobody slova, k výpadùm proti Veøejné bezpeènosti atd.
Intenzívnì se tomuto pøípadu vìnuje samozøejmì Svobodná Evropa. Protože co také poøád vymýšlet? Pøevzali napøíklad z francouzského týdeníku Nouvel Observateur fejeton, ve kterém se tvrdí, že rockønøroll je v Èeskoslovensku zakázán a kdo dovolí, aby se hrál, mùže se octnout ve vìzení. To ale není všechno. Oznaèuje zatèené za "zneuznané umìlce" se vznešenými cíli, "výkøiky doprovázené zámìrnì disharmonickými tóny" jako výraz "urèité fáze zoufalství" a projev životního postoje "zhrzených a bezradných intelektuálù". Nakonec ale i Svobodná Evropa konstatuje, že dotyèní se "mohou jevit jako obyèejní hulváti". Zajímavá je také reakce rakouského orgánu socialistické strany Arbeiter Zeitung, který pod titulkem Pop hudba v žaláøi kvalifikuje obžalované jako reprezentanty "pravého umìní". Španìlský tisk pøinesl zprávy o tom, že v Èeskoslovensku zavøeli do vìzení zakladatele klubu pop music, BBS kvalifikovala repertoár skupin jako protest proti prùmyslové spotøební spoleènosti, západonìmecký Frankfurter Allgemeine Zeitung zase považuje obì skupiny za nejproduktivnìjší z èeskoslovenského hudebního a literárního umìní.
V naší republice existuje pøes 1400 kytarových skupin, zamìøených od prosté populární hudby urèené k tanci, až po hráèsky a posluchaèsky nároèný a v souèasné dobì velice oblíbený jazzrock. Z pomìrnì široké základny vyrostli vynikající mladí rockoví hudebníci. Normálnì veøejnì vystupují, nahrávají pro rozhlas a pro hudební vydavatelství Supraphon, Panton i Opus. Na deskách u nás také vycházejí licenèní snímky kvalitních hudebních souborù ze zahranièí. Jen v Diskotéce Mladého svìta, která je pøece jen zlomkem celkové produkce hudebních vydavatelství, vyšly nebo vyjdou Modrý efekt, Barnodaj, C.K. Vokál, Katapult, SBB, Generál, Puhdys, Santana, Deep Purple a chystají se další tituly. Ale tyto informace se jaksi k žurnalistùm pøíslušných sdìlovacích prostøedkù nedostaly.
Z celé kampanì kolem soudního procesu je vidìt jediné: všechny prostøedky jsou dobré k tomu, aby se vyvolal dojem, že èlenskou základnu "èeskoslovenské opozice" netvoøí jen nìkolik málo prominentù, ale i široká obec mladých pøíznivcù populární hudby.
Prevence
Podle slov pracovníkù Bezpeènosti odpovìdných za prevenci v podobných pøípadech, bylo zadržení hlavních viníkù krajním opatøením, když veškerá pøedbìžná varování se nesetkala s náležitým ohlasem. S øadou úèastníkù srazù se hovoøilo, nìkteøí byli pokutováni za výtržnosti, jiní byli dokonce vzati na pohovor k prokurátorovi. Hlavní organizátoøi však dlouho mizeli a vìdomi si zájmu Bezpeènosti poøádali srazy utajovanì. Vyšetøování a vlastní soudní proces není žádným zasahováním do kultury, jejím øízením a kontrolou jsou povìøeny instituce pro tuto oblast specializované. Dále pracovníci Bezpeènosti zdùrazòovali: "Nám nejde o zakazování nìjaké hudby. Pro podobné projevy by byli souzeni tøeba i úplnì bezvlasí hráèi dechovky. Je tøeba diferencovat. Mezi spoustou mládežnických kapel je mnoho tìch, které se rockovou hudbou zabývají serióznì, poctivì se snaží o vlastní vyjádøení. Je na kulturních zaøízeních, aby se podobné vìci neopakovaly."
Pøípad Magor, jak jsme si ho nazvali, je u konce. Bublina o nekonvenèních avantgardních umìlcích splaskla.
Pøipravil:
Kolektiv redakce MS
Titl.
redakce Mladého svìta
poštovní pøihrádka 746
Panská 8
Praha 1
Ve 49. èísle vašeho èasopisu vyšel èlánek Pøípad Magor, uvedený vìtami: "Ve dnech 21. a 23. záøí se konalo u okresního soudu Praha-západ hlavní líèení v trestní vìci proti obžalovaným Ivanu Jirousovi, Pavlu Zajíèkovi, Svatopluku Karáskovi a Vratislavu Brabencovi pro trestné èiny výtržnictví ve spolupachatelství podle ustanovení õ 9/2 a 202/1,2 trest. zákona. Dne 23. záøí 1976 byl vynesen rozsudek, Ivan Jirous byl odsouzen na 18 mìsícù, Pavel Zajíèek na 12 mìsícù, Svatopluk Karásek a Vratislav Brabenec na 8 mìsícù, všichni nepodmínìnì. 11. listopadu probìhlo odvolací øízení u krajského soudu v Praze. Rozsudek okresního soudu pro Prahu-západ byl potvrzen v plném rozsahu."
To je objektivní informace, proti které nelze nic namítat. Cílem vašeho èlánku však bylo ještì nìco jiného: vytvoøit atmosféru, ovlivnit veøejné mínìní urèitým smìrem. V této své snaze jste se nedrželi pouze objektivního referování o soudních spisech, o prùbìhu procesu, jeho okolnostech atd., ale vložili jste se do pøípadu s osobním zaujetím.
Mnoho skuteèností jste zamlèeli, jiné jste jednostrannì zdùraznili a koneènì jste také publikovali materiály, které k tvorbì odsouzených nepatøí. Pøitom vám byl obsah soudních spisù dobøe znám (také z nich citujete) a nìkteøí z vás se soudního procesu osobnì zúèastnili, nebo dostali zvláštní vstupenky, k nimž veøejnost nemìla pøístup.
Nìkolik pøíkladù vaší tendenènosti: Abyste vzbudili dojem, že jde o špatnou hudbu (což sice nemá se soudním postihem co dìlat, ale vytváøí to atmosféru), píšete v rozporu se skuteèností, že hudba skupiny Plastic People "rapidnì ztrácela nìkdejší úroveò. V roce 1970 bylo proto skupinì odòato oprávnìní veøejnì vystupovat. Podle informací Pražského kulturního støediska požádala skupina o nové kvalifikaèní zkoušky až v listopadu loòského roku." Ani jeden z uvedených bodù není správný - viz soudní spisy. Napø. pøehrávky byly dvì. Pøi první z nich - v roce 1973 - byli pøítomni hudební odborníci, a ti námitky nemìli.
Abyste vzbudili dojem, že jde o lidi duševnì ménìcenné (což opìt nemá se soudním postihem co dìlat, ale vytváøí to atmosféru), vítìzným tónem odhalujeme a rozhlašujete psychiatrické diagnózy, rozepisujete se zeširoka o psychiatrickém léèení atd. (To je druhá tváø Mladého svìta, který se uchází o dùvìru mladých lidí, kteøí se ocitli v duševní krizi - viz pøíslušné rubriky èasopisu.)
A koneènì vrchol všeho. Místo textù odsouzených, otiskujete vìci, které nejsou jejich dílem. I tyto texty pøitom uveøejòujete zkomolenì, s falešnými názvy, vynechávkami, bez podotknutí, že ve dvou pøípadech jde o rukopisné výpisky a náèrty, jež nemìly být a pøedtím nikdy nebyly jakkoli publikovány. (Jde o 3. a 6. vámi otištìný text - oba byly zabaveny u Miroslava Skalického, odsouzeného již døíve v Plzni. V jeho spisech, které byly pøiloženy ke spisùm Ivana Jirouse a ostatních, je obsaženo objasnìní charakteru tìchto zcela soukromých zápisù.) Naopak jsou ve spisech založeny všechny inkriminované texty: Ivana Jirouse, Plastic People, DG 307 i Svatopluka Karáska. Z nich jste neotiskli ani øádku. (Nepoèítáme-li dvì øádky, vytržené z improvizované promluvy Pavla Zajíèka, o nichž ale zase v rozporu se skuteèností píšete, že byly øeèeny na "Prvním hudebním festivalu druhé kultury".) Také vaše informace o pøednášce Ivana Jirouse je v obou bodech nesprávná. I. Jirous zde výslovnì øíká, že cílem druhé kultury u nás není destrukce establishmentu, a "chození na hory", o nìmž mluví I. Jirous, je pravým opakem "tažení na akce", jak to charakterizujete vy.
Koneènì ještì jednu - pro nás nejdùležitìjší - pøipomínku. "Pøípad Magor, jak jsme si ho nazvali, je u konce", píšete závìrem. To ovšem není pravda. Øada další obvinìných - mezi nimi i my sami - èeká stále na soud. Ten probìhne v atmosféøe, kterou pomohl vytvoøit i váš èlánek. Nejsme tak naivní, abychom doufali, že otisknete i tu nejmírnìjší tiskovou opravu, natož pak, že byste poskytli prostor pro èlánek na naši obhajobu (jsme pøipraveni vám ho poslat). Chtìli jsme vám však pøesto pøipomenout dosah vaší lidské, obèanské a novináøské odpovìdnosti.
V Praze 16. prosince 1976
Josef Janíèek
Milan Hlavsa
Jiøí Kabeš
Vážená redakce,
v 49. èísle, XVIII. roèníku MS, na str. 14 a 15, v èlánku "Magor" jsou publikována torza textù nìkolika písní. Pøesto, že to není nikde výslovnì uvedeno, ze souvislosti vyplývá, že jejich autory jsou zmiòovaní èlenové skupin Plastic People, DG nebo nìkdo z jejich okruhu.
Abych uvedl celou vìc na pravou míru, prohlašuji, že útržky textù uvedených pod ztrapòujícími názvy jako "Je libo návod", "Autoportrét", "Lepší Mariána než Mariána", "Recept..." a první èást (až ke slovùm "na atomovou nemoc") "Beze slov..." jsou mým dílem a soukromým vlastnictvím, nejsou nikde publikovány ani rozšiøovány a nebyly ani od roku 1968 nikde provozovány. Nechápu, jak se tedy dostaly k vám do redakce a jak mohly být publikovány v podobných souvislostech. Chci také podotknout, že zkrácení textù, vytržení z kontextu a vydávání vyloženì parodických, zesmìšòujících pasáží za vážné ideje, nedává dobrou vizitku práci redakce. Napø. píseò, z níž je citát o Hirošimì a Nagasaki (citovaná èást je jakýmsi recitovaným prologem),je vášnivým protestem proti atomové hrozbì. Píseò "Staòte se prasetem" napadá velmi ostøe malom욝áctví. Je pravdou, že prostøedky velmi nevybíravými, ale myslíte, že si to zdegenerovaný, vývoj brzdící m욝ák nezaslouží? "Apoštolové": to je sám pro sebe shazující popìvek o bláznivém mládí plném snù, pøedstav a kácení model. (Neuvedený refrén pøece zní: "Jak, jak, jak bejt pták?")
Vyloženým protestem proti narkomanii, používajícím v umìní tolik obvyklou formu parodie, je text o "mariánì". Jeho parodiènost je opravdu zjevná. Nemohu uvìøit, že to zkušený publicista (-té) nepoznal (-i). to platí i o následujícím torzu z "Receptu", který je èástí písnì "Milujte jižní Èechy", a je jasnou poetizující nadsázkou (to platí o celém textu skladby, kterou otištìný útržek absolutnì nereprezentuje).
Žádám o øádné dementi otištìné ve vašem èasopise, nejlépe o otištìní tohoto dopisu v plném a nezkreslujícím znìní. Žádám tím vlastnì jen o napravení prohøeškù proti autorskému právu (zakotvenému v autorském zákoníku), kterých jste se dopustili.
Žádám o øádné vysvìtlení, kde jste k mým textùm pøišli. Je mi to zcela nepochopitelné, ponìvadž nejsou (jak jsem již podotkl) nikde k dispozici.
Doufám, že celou vìc uvedete co nejdøíve do poøádku.
Dìkuji.
Praha, 13. prosince 1976
Milan Knížák
Tulipánová 2802
Praha 10 - Zahradní Mìsto
106 00
Èeskoslovenský rozhlas
øediteli ès. rozhlasu a redakci vysílání Studia 7
Vìc: Nìkolik poznámek k vysílání Studia 7 dne 8. 12. 1976 v 17 hod. na stanici Hvìzda "o odsouzených výtržnících"
Dovoluji si vás upozornit, že jsem byl odsouzen za výtržnictví k osmi mìsícùm vìzení a tento trest jsem si odpykal 18. 11. 1976. Nechápu, kdo dává pokyny ke štvanici ve sdìlovacích prostøedcích, nebo k tomu jsme již odsouzeni nebyli. Moje obhajoba pøed veøejností neobstojí a tak jsem vystaven útokùm lidí, kteøí se opírají o vaše "informace". Ve zkratce uvádím nìkolik nesrovnalostí:
- Malou noèní hudbu v barbarské úpravì nehrála žádné ze jmenovaných skupin
- svìdectví pana Kosíka o pornografii pøed soudem neobstálo
- jestliže byl nìkdo léèen na cokoliv, není možné, podle lékaøské etiky to vytrubovat v rádiu
- povídání o Karáskovi je nafouklá pomluva, nic víc
- zjistìte si laskavì autorství textù, které citujete a souvisí-li skuteènì se jmenovanými skupinami
- pan Tesárek mìl v Líšnici vidìní, nebo nikdo se tam nepovaloval po zemi, ani nevykøikoval ono: hari, hari...
- na žádném koncertì jsem si nevšiml amerických vlajek aj. symbolù na odìvech divákù
Tolik nepøesností snad na tak krátkou relaci staèí. Prostudujte si pøíštì poøádnì spisy, je jich hodnì, ale použijete-li šikovného støihu, zmìní se názor na stížnost... atd. Støih je zázrak a vy s ním umíte dobøe pracovat. Bez zábran pøed èímkoliv, bez práva nechat promluvit pomlouvané, bez zveøejnìní našich stížností, bez ohledu na zákon. Zkrátka mùj trest neskonèil výstupem z vìznice, ale pokraèuje.
Žádat vás o omluvu nebo o opravu považuji za zbyteèné. Závìrem vám dìkuji za pøehrání úryvkù skladeb skupiny DG 307; je to dobrá muzika.
V Praze 18. 12. 1976
Vratislav Brabenec
èlen skupiny Plastic People
Konìvova 752
Horní Poèernice
Praha 9
Tento dopis nalezl doc. dr. Zdenìk Mlynáø dne 8. øíjna 1976 ve své schránce na dopisy; dopis nebyl odeslán poštou. K tomuto dopisu byly pøiloženy texty písnièek Hnisavá hostina, V prdeli, Jen se trochu.
Vážený pane doktore
Od našich pøátel jsme se dozvìdìli, že jste prokázal mimoøádnou osobní stateènost a zaslal dr. Husákovi dopis na podporu našich kolegù, kteøí se v minulých dnech stali obìtí režimu a v zaranžovaném procesu byli nespravedlivì odsouzeni.
Vážíme si vašeho neohroženého postoje a je pro nás ctí, že jste pochopil myšlenky našeho hnutí a jako jeden z mála s postavil na naši obranu.
Za Váš projev stateènosti jsme se rozhodli jmenovat Vás èestným èlenem naší skupiny a v upomínku zasíláme ukázku naší tvorby.
Protože chceme, aby se Váš stateèný èin stal známý v celé spoleènosti, zasíláme kopii tohoto dopisu vèetnì našich textù redakcím RP, LD, MF, Svobodného slova a Práce se žádostí o uveøejnìní.
Doufáme, že se budeme moci s Vámi osobnì setkat a své podìkování Vám tlumoèit ústnì.
Kruh pøátel Plastic People
(napsáno èerným fixem)
dále následují ètyøi podpisy ve ètyøech barvách propisovací tužkou, které se podaøilo identifikovat - s nejvìtší pravdìpodobností - jako jména Jelínek - Lacina - Pastyøík - Vána.
Hnisavá hostina
Sezvu si k hostinì výbor
votevøu konzervu hnisu
naostøím voplzlej pøíbor
nandám si chlupatou mísu
Hnisavá hostina
voplzlá hostina
hnisavá hostina
mlaskavì zaèíná
Válím sud zvrácený pìny
rozkrájím vodnatou krysu
v hostinì nesnesu zmìny
vystøíkám keèup z penisu
Hnisavá hostina
voplzlá hostina
hnisavá hostina
pøíchu mít zaèíná
Všchno to svaøím a zamíchám
zahustím hnisavou krví
v stadiu sifilu pelíchám
opuchlý puchejøe smrdí
Hnisavá hostina
voplzlá hostina
hnisavá hostina
chutnat všem zaèíná
K hostinì výbor zasedá
všem pøeju dobrý chutì
nejvíc si mlaská pøedseda
slizký hnis stéká po bradì
Hnisavá hostina
voplzlá hostina
hnisavá hostina
pùsobit zaèíná
Všichni s rozkoší na hajzl odchází
všichni s rozkoší jdou zvracet
splachovat hostinu nesnáším
hnis musím do konzervy vracet
Hnisavá hostina
voplzlá hostina
hnisavá hostina
konzervou zaèíná.
V prdeli
Ach
KáSÈé, KáSÈé do prdele
vìøím v tebe
žel, jak ve vše
jako v nebe
Jen se trochu
Jen se trochu blbe vzmuž
a jsi žena
nebo muž.
Co jsi posral oblížeš
mám strach,
že to nezmùžeš.
Tento dopis obdržel Petr Uhl dne 14. 10. 1976 poštou. K dopisu byly pøiloženy následující texty: Hnisavá hostina, Nevím co bych, Sádlo, Všechna slast, Pivní rostlina, Jen se trochu, Variace na Tomana. Mimo hnisavé hostiny a Jen se trochu, které jsou pøepsány u pøedešlého pøípadu (viz dopis Z. Mlynáøovi), pøepisujeme všechny ostatní.
Drahý bratøe,
v poslední dobì jsi projevil neobvyklou morální pomoc pøi perzekuci našich mladých pøátel moderního umìní.
Jako vdìk Ti posíláme nìkteré ukázky z jejich tvorby a doufáme, že i nadále zachováš našim pøátelùm i nám pøízeò.
Ès. socialistická opozice - sekce mladých
Nevím co bych
Nevím co bych
za to dal
kdybych, kdybych
na vše sral
kdybych na vše
mohl prdìt, ach
jak se komu líbí
smrdìt.
Všechna slast
A tak je
všechna slast
v prdeli, a
Kochu -
kde když se
sotva zrodí forma
už stíhá tvrdou
normu norma.
Sádlo
Vepøo, knedlo zelo sádlo veèeøe
Nažerem se, pøežerem se, poserem se
Máma na stùl nosí sádlo veèeøe
Nažerem se, pøežerem se, poserem se
Po veèeøi táta leží, sádlo veèeøe
Nažerem se, pøežerem se, poserem se,
Všichni spí a prdí, sádlo veèeøe
Nažerem se, pøežerem se, poserem,
Vepøo, knedlo zelo sádlo
Pivní rostlina
Do prdele
èí pak je to
asi vina, že
krom toho všeho
ostatního hnoje
jsem jenom
pivní rostlina.
Variace na Tomana
Variace na Tomana
v níž máti se svìøuje
panna, že ji potkal
v lese Toman, starý
lesní erotoman:
"Ach do prdele
máti má, prd
primeros, sem
tìhotná."