Èást III.
Pøeštický pøípad
Okresní prokuratura
Plzeò - jih
Okresnímu soudu
Plzeò - jih
Pv 103/76-121
Obžaloba
Žaluji
1) Karla Havelku,
nar. 12. 7. 1950 v Plané u Mariánských Lázní, okr. Tachov, mistra n.p. Silnice, závod 02 Plzeò, bytem Komenského 97, Pøeštice, okr. Plzeò - jih, t.è. ve vazbì okresního prokurátora pro Plzeò - jih, ve vìznici Ministerstva spravedlnosti v Plzni - Borech,
2) Miroslava Skalického,
nar. 31. 8. 1952 v Praze, tesaøe n.p. Vojenské stavby, závod Praha, výrobní správa Litomìøice, bytem Nad Týncem 39, Plzeò, pøechodnì bytem tøída Rudé armády 807/34, Chomutov, t.è. ve vìznici Ministerstva spravedlnosti v Plzni - Borech,
3) Františka Stárka,
nar. 1. 12. 1952 v Plzni, lesního dìlníka Státních lesù, lesní závod Èeská Lípa, polesí Maøenice, okr. Èeská Lípa, bytem Lipová 51, Teplice, t.è. ve vazbì okresního prokurátora pro Plzeò - jih ve vìznici Ministerstva spravedlnosti v Plzni - Borech,
že
na den 13. 12. 1975 v Pøešticích, okr. Plzeò - jih, ve vzájemné dohodì a v dohodì s Ivanem Jirousem a dalšími osobami pod záminkou kulturní akce místní organizace SSM v Pøešticích zorganizovali a umožnili veøejné vystoupení Ivanu Jirousovi a dalším osobám, pøi kterém byly pøehrávány, zpívány a pøedneseny pøed vìtším poètem posluchaèù vulgární a oplzlé texty,
tedy dopustili se veøejnì hrubé neslušnosti a èin spáchali jako èlenové organizované skupiny,
èímž spáchali
trestní èin výtržnictví podle õ 9 odst. 2, õ 202, odst. 1,2 tr. zák.
Navrhuji: u hlavního líèení
1) ponechat obvinìné ve vazbì
2) slyšeti jako svìdky Jana Samka è. 1. 167, Karla Kroupu è. 1. 175, Pavla Kalaše è. 1. 149, Jitku Nìmcovou è. 1. 153, Ondøeje Kvìtonì è. 1. 162 a Karla Štiku è. 1. 173,
3) èísti výpovìdi svìdkù Ivana Jirouse è. 1. 187, Karla Soukupa è. 1. 191, Svatopluka Karáska è. 1. 194, Karla Kortana è. 1. 177, Daniela Schuberta è. 1. 183, Václava Kasla è. 1. 199, Petra Cipra è. 1. 204, Dagmar Karáskové è. 1. 207, Jaroslava Bezdìka è. 1. 209, Vìry Havelkové è. 1. 211, Dagmar Klimešové è. 1. 215, Aleny Procházkové è. 1. 221,
4) èísti listinné dùkazy è. 1. 248 - 311,
5) èísti zprávy o povìsti a osobní výkazy obvinìných è. 1.
227 - 235,
6) konstatovat obsah pøipojených svazkù pøíloh è. 1. - 415 - 417 a fotografickou a listinnou dokumentaci.
Odùvodnìní:
Dne 13. 12. 1975 byl v klubovnì organizace SSM v hotelu Zemìdìlský dùm v Pøešticích, okr. Plzeò - jih, konán tzv. "Veèer poezie a hudby". Veèera se zúèastnilo asi 100 návštìvníkù.
V programu vystoupil Ivan Jirous z Prahy s pøednáškou nazvanou "Zpráva o tøetím hudebním obrození", která byla doprovázena promítáním filmových zábìrù z vystoupeních nìkterých hudebních skupin s hudebními nahrávkami a dále zpìváci Karel Soukup a Svatopluk Karásek. Žádný z úèinkujících nemìl povolení k veøejnému vystupování. Text pøednášky a nìkterých skladeb obsahoval vulgární a oplzlé výroky, pøíèící se zásadám obèanského soužití. Takové texty byly zejména v písních Sádlo, Spartakiáda, Dìlníkùv den, Vejplata, Ten kdo, Zelená blbost, Èervený vejložky, Tesilová verbež, Rádio, Indie, Mrzák vod Niagáry, Kombajnéøi, Podoba a Blazer blues.
Oficiálním poøadatelem této akce byla místní organizace SSM v Pøešticích, jíž bylo konání veèera povolené MNV v Pøešticích, skuteènými organizátory byli však obvinìní Karel Havelka, Miroslav Skalický a František Stárek, spolu s úèinkujícími a nìkterými dalšími osobami.
Obvinìní Karel Havelka a Miroslav Skalický pøipravovali již od léta 1975 setkání hudebních skupin, které nemìly oprávnìní k veøejnému vystupování. Setkání zamýšleli jako uskuteènit v Pøíchovicích u Pøeštic. Spojili se proto s Ivanem Jirousem, který jim v dopise ze dne 2. 7. 1975 sdìlil, jak by bylo možno vystoupení takových skupin legalizovat (è. 1. 279-280). Od organizace setkání v Pøíchovicích však obvinìní z obavy pøed možnými následky upustili. Dohodli se však s Jirousem, že by k propagaci takových skupin provedli pøednášku o moderní hudbì v Pøešticích.
Obvinìný Havelka proto navrhl v záøí 1975 místní organizaci SSM v Pøešticích, aby uspoøádala ve své klubovnì "Veèer poezie a hudby" a nabídl se, že ji programovì zajistí. V první èásti mìli herci Plzeòského divadla Pod lampou èíst verše amerických veteránù války ve Vietnamu, ve druhé èásti se mìla uskuteènit pøednáška o moderní hudbì. Vzhledem k pokrokovému námìtu projevili èlenové SSM o tuto akci zájem a aniž se více zabývali programovou èástí, dohodli termín konání na 6. 12. 1975 s organizaèním zajištìním a požádali MNV v Pøešticích o povolení, které jim bylo udìleno. Konání kulturního veèera bylo zveøejnìno plakáty. Èlenové divadla Pod lampou úèast na nìm odøekli a akce byla pøeložena na 13. 12. 1975.
Po povolení akce spojil se obv. Havelka s obv. Miroslavem Skalickým, který zajistil vyhotovení pozvánek. Na pozvánkách byla vyobrazena klozetová mísa s vyènívajícíma rukama. Pozvánky byly urèeny pouze pro urèitý okruh osob a rozdíleli je obvinìní Havelka, Skalický a František Stárek svým známým.
Dne 13. 12. 1975 pøijeli do Pøeštic lidé sezvaní obvinìnými a byla provádìna kontrola pozvánek. Vzhledem k pøedchozímu zveøejnìní se však zúèastnila i veøejnost obvinìnými nepozvaná. Obvinìný Havelka a Skalický pùsobili jako organizátoøi také v prùbìhu veèera, zapùjèili vlastní nahrávky a obvinìný Havelka èást aparatury.
Obv. Karel Havelka a Miroslav Skalický svou úèast na organizování této akce doznávají, obv. Miroslav Skalický doznává také autorství textu písní - Dìlníkùv den, Vejplata a Tesilová verbež, které byly pøi veøejné produkci pøehrávány. Oba obvinìní však tvrdí, že text zprávy i skladeb byly nezávadné a pokud obsahovaly nìkteré "silnìjší výrazy", zapadaly do celkového rámce pøednesu. Dále namítají, že text pøednášky ani reprodukovaných skladeb jim nebyl pøedem znám.
Obvinìný František Stárek namítá, že se na organizaci akce nepodílel, byl pouze úèastníkem veèera a rozdal jenom asi deset pozvánek známým.
Tato obhajoba obvinìné nevyviòuje.
Vulgárnost, oplzlost a celková úroveò reprodukovaných textù je patrna z listinných dùkazù (è.1 248 - 276), poøízených jednak záznamem z programu veèera, jednak se podává z výpovìdí svìdkù Pavla Kalaše, Jitky Nìmcové, Ondøeje Kvìtonì, Karla Štiky a dalších.
I kdyby obvinìní pøedem neznali pøesný text pøednášených reprodukovaných skladeb,znali alespoò zamìøení pøednesu Ivana Jirouse a výrazové prostøedky v textech skladeb hudebních skupin, které propagovali. Tato skuteènost je prokazována u obv. Miroslava Skalického pøedevším autorstvím nìkterých vulgárních textù, u všech obvinìných úèastí na podobných akcích, u obv. Havelky také tím, že mimo Ivana Jirouse pozval i oba zpìváky Karla Soukupa a Svatopluka Karáska, což svìdèí o znalosti jejich repertoáru a koneènì u všech obvinìných zajištìné texty téhož charakteru, jaké byly na veèeru pøedneseny.
Reprodukci nìkterých textù nutno posuzovat z právního hlediska jako hrubou neslušnost zejména z toho dùvodu, že mìlo jít o kulturní akci poøádanou SSM a že na ní byl pøítomen vìtší poèet osob, z nichž ta èást, která nepatøila do okruhu známých obvinìných a nevìdìla, že jde o jejich akci, byla nepøíjemnì pøekvapena a pohoršena vulgárními a oplzlými texty. Jde proto o èin spoleèensky nebezpeèný, jehož znaky jsou uvedeny v õ 202 tr. zákona.
Bez organizování této akce by nebylo došlo v tomto pøípadì k rozšiøování závadných textù. I když tedy obv. Karel Havelka a František Stárek sami jako úèinkující nebo autoøi takových textù nevystupovali, ale pøedpokládali je a souhlasili s nimi, odpovídají za jejich rozšiøování, stejnì jako úèinkující. U obv. Františka Stárka je tøeba spatøovat organizování akce již v zajišování úèasti vybraných osob, vytváøejících vhodné prostøedí k tomu, aby závadné texty byly veøejnì rozšíøeny. Dìlba úkolù mezi jednotlivé obvinìné svìdèí o tom, že se plánovitì a promyšlenì sdružili k úspìšnému zajištìní poøadu dne 13. prosince 1975, což podstatnì zvyšuje spoleèenskou nebezpeènost èinù, takže jde o organizovanou skupinu. Uspoøádání akce v Pøešticích bylo jednou z akcí téhož druhu uskuteènìných v jiných místech a pro které je Ivan Jirous vazebnì stíhán okresním prokurátorem pro Prahu - západ. (Pv 227/76), obvinìní jejím organizováním plnili jeden z úkolù v rámci celé skupiny.
Jednání všech obvinìných proto zakládá skutkovou podstatu trestného èinu výtržnictví podle õ 9 odst. 2, õ 202 odst. 1,2 tr. zákona a obžaloba na nì je proto právem podána.
V Plzni dne 11. èervna 1976.
Okresní prokurátor:
podpis neèitelný
kulaté razítko:
Okresní prokuratura Plzeò - jih
Ve dnech 5. a 6. èervence 1976 probìhlo hlavní líèení pøed okresním soudem pro Plzeò - jih ve vìci proti tøem obvinìným, kteøí byli od 17. 3. t.r. ve vazbì v Plzni - Borech.
Trestnì stíháni byli:
1. Karel Havelka, nar. 1950, bytem v Pøešticích, stavební mistr, ženatý, otec roèního syna;
2. Miroslav Skalický, nar. 1952, bytem v Chomutovì, tesaøský dìlník, svobodný;
3. František Stárek, nar. 1952, bytem v Teplicích v Èechách, lesní dìlník, svobodný;
že se dopustili trestného èinu výtržnictví podle õ 202, odst. 1,2 tr. zákona, tj. jako organizovaná skupina, tím, že dne 13. 12. 1975 umožnili v klubu SSM v Pøešticích u Plznì veøejné vystoupení Ivanu Jirousovi a dvou sólových zpìvákù, Karla Soukupa a Svatopluka Karáska, které obsahovala hrubé neslušné a vulgární výrazy.
Po zahájení hlavního líèení bylo rozhodnuto o vylouèení veøejnosti. Každý z obvinìných si zvolil po dvou dùvìrnících, kteøí smìli být pøítomni v soudní síni. Bìhem prvního dne jednání byla pøítomna ètyøèlenná skupina pracovníkù StB.
Karel Havelka a Miroslav Skalický mìli obhájce ex offo, pouze František Stárek mìl svého zvoleného obhájce.
Po pøednesení obžaloby okresním prokurátorem bylo pøikroèeno k výslechu jednotlivých obvinìných.
Obvinìný Havelka vypovídal, že se zajímá o moderní hudbu. Publikoval v tomto smìru asi ètyøi èlánky. V létì 1975 se nahodile seznámil s Ivanem Jirousem. Bìhem hovoru v restauraci dospìli ke svým spoleèným zájmùm o souèasnou hudbu. Havelka se pøesvìdèil, že Ivan Jirous, pùvodním povoláním teoretik dìjin umìní, má rozsáhlé znalosti o smìru undergroundové hudby svìtové i domácí. Navrhl mu tedy, že by mohl nabídnout klubu SSM v místì svého bydlištì v Pøešticích informativní poøad o tomto speciálním hudebním smìru. Ivan Jirous s jeho návrhem souhlasil a slíbil, že je schopen pøipravit pøednášku s ukázkami bez jakýchkoliv finanèních nárokù. Pøedseda senátu položil otázku, proè se Havelka obracel na "samorostlého" Jirouse, když pøece pro nìho jako publicistu v tomto oboru nebylo obtížné získat pro tuto akci odborníka, provìøeného pøimìøenou institucí, která je zárukou správného ideového stanoviska. Havelka odpovìdìl, že Jirouse znal z jeho døívìjší publicistické èinnosti ve Výtvarné práci do r. 1971 a že vìdìl, že spolupracoval s hudebními skupinami tohoto zamìøení od jejich vzniku u nás. Obsah pøednášky do podrobností spolu nerozebírali. Havelka tedy nabídl tuto akci výboru SSM, který ji na podzim téhož roku schválil s tím, že Havelka, který není èlenem této organizace, ale èastìji spolupracoval pøi pøípravì kulturních akcí, zajistí tento veèer po stránce obsahové a organizaèní. Havelka se písemnì spojil s Jirousem a postupnì bylo dohodnuto datum konání poøadu na 13. 12. 1975. Jirous pøislíbil pøednášku a ukázky z magnetofonových nahrávek, diapozitivù a filmù. Havelka projevil zájem také o dva zpìváky, o kterých vìdìl od Jirouse, že zpívají své vlastní písnì, Karásek v bluesovém a Soukup ve folkovém stylu. Havelka se ujal také organizace návštìvnosti tohoto poøadu, protože výbor SSM projevil obavy, že se dostaví velmi malý poèet zájemcù. Za tímto úèelem se obrátil na Skalického, kterého znal již delší dobu a požádal ho jako fotografa-amatéra, aby pro tuto pøíležitost vyhotovil nìjaké pozvánky a zèásti je sám rozdal svým známý, o kterých pøedpokládá, že by je pøipravovaný poøad zaujal. Skalický mu poslal asi 30 pozvánek. Byl na nich pøevzat námìt ze zahranièního hudebního èasopisu (záchodová mísa, jejíhož okraje se zevnitø chápou ruce, jakoby tudy nìkdo vylézal) a fotomontáží doplnìn text, obsahující údaje, že se jedná l "Underground lecture" v Pøešticích, datum a doby odjezdù vhodných vlakù z Plznì. Na otázku, co pozvánce øíkal, Havelka odpovìdìl, že ji považoval za vtipnou. Havelka sám nìkteré z tìchto pozvánek odeslal, jiné rozdal, místní mládež zval osobnì. Nìkteøí èlenové výboru SSM pozvánku vidìli a nemìli námitek. Mezi pozvanými èinil výbìr, aby nepøišli ti, kteøí navštìvují bìžné diskotéky se zájmem vypít vìtší množství alkoholu, ale takoví mladí lidé, kteøí se o pøipravovaný poøad zajímají. Proto se obrátil i na své známé mimo okruh bydlištì. Tento svùj zámìr ještì blíže objasòoval tím, že není tøeba vybírat publikum na plakátované a opakované veøejné akce, ale tato že mìla být ojedinìlá a v uzavøené spoleènosti místního klubu SSM. Bìhem vlastního poøadu pak sám dohlížel na poøádek. Publikum se chovalo zcela spoøádanì. Bylo pøítomno asi 80 lidí. V prùbìhu veèera se dostavili pøíslušníci VB, kteøí povedli kontrolu obèanských prùkazù veškerého publika a nìkolik divákù odvezli na místní VB. Havelka se tam zdržel asi 1/2 hodiny. Když se vrátil do klubu, program pokraèoval. VB po provedené kontrole nepožadovala pøerušení vystoupení. Asi kolem jedné hodiny požádal Havelka pokladní SSM Jitku Nìmcovou, zda by provedla sbírku, aby se úèinkujícím uhradila nejnutnìjší režie. Pøíspìvky byly ve výši 10 Kès. Havelka uvedl, že Jirousovi dal 300 Kès, zaprotokolováno bylo dle formulace pøedsedy senátu, že mu odevzdal "nìjakou èástku". Po pøednesení Jirousovy Pøednášky, doprovázené ukázkami, vystoupili S. Karásek a K. Soukup, každý asi se ètyømi ze svých písnièek. Poté Havelka vyzval publikum, že je èas konèit a oznámil odjezd vlaku k Plzni. Návštìvníci se v poøádku rozešli. Samoúèelnì užité vulgární výrazy neslyšel, k žádné výtržnosti podle jeho mínìní nedošlo, nikdo nemìl žádné námitky. Na otázku prokurátora, co je pro nìho underground, odpovìdìl Havelka líèením historie tohoto hudebního smìru na Západì. Uvedl pøedevším jméno Franka Zappy a jeho skupiny Mothers of Invention.
Obvinìný Skalický vypovídal, že se od svého pøítele Havelky dozvìdìl o pøipravovaném poøadu a byl jím požádán, aby udìlal nìjaké pozvánky a èást jich použil po své známé. Námìt zvolil ze zahranièního èasopisu, vidìl jej pøetištìn v nìkolika hudebních magazínech, neví, kterého konkrétnì použil. Pøedseda senátu doplnil, že západonìmeckého. Skalický na otázku, proè volil tak neslušný objekt a ne radìji nìco našeho, uvedl, že se mu zalíbilo fotografické zpracování i nápad tohoto snímku. Celkem tìchto pozvánek zhotovil asi 40. Havelkovi dle vlastní výpovìdi poslal asi 10 pozvánek, Stárkovi 7 - 10 s tím, že ho informoval, aby je použil pro sebe a pro své známé. Nic bližšího mu nenapsal, protože sám také nic nevìdìl. Nìkolik pozvánek sám ojedinìle rozdal, nìkteré nepoužil. Bìhem vlastního programu pomáhal Havelkovi dohlížet na poøádek v sále, protože ho o to požádal, ale nebylo toho vlastnì ani zapotøebí. Neslyšel žádné neslušné výrazy, které by mohly nìkoho pohoršit. Ojedinìlá hrubší slova považuje za bìžná v hovorové øeèi, dennì se s nimi setkává na pracovišti, v rozhlase, v televizi i literatuøe. Na otázku prokurátora, co si myslí, že je underground, když na pozvánku uvedl "Underground lecture", odpovìdìl, že je to pokrokový smìr v moderní hudbì, rozšíøený na Západì. Pøedseda senátu se tázal, proè se u nás urèité hudbì øíká podzemní. Skalický vysvìtlil, že je to ta hudba, která byla hrána veøejnì až do r. 1971, kdy byli nuceni k ústupkùm, na nìž nepøistoupili a radìji hráli neoficiálnì. Pøedseda vyslovil souhlas s institucionálními a ideovými požadavky na hudebníky a Skalický oponoval slovy: "V tom s vámi, pane pøedsedo, nemohu souhlasit".
Obvinìný Stárek vypovídal, že od svého pøítele Skalického dostal asi 8 pozvánek. Nic bližšího o poøadu nevìdìl. Považoval je za propagaèní materiál a bez výbìru je rozdal svým známým. Sám se vystoupení v Pøešticích zúèastnil jako kterýkoli jiný divák. Na organizaci se nijak nepodílel. Na otázku prokurátora, co pro nìho znamená undergroundové hnutí, se ohradil, že underground nepovažuje za hnutí, ale za hudební smìr. Když prokurátor trval na tom, že v Jirousovì pøednášce je obsažena ideová náplò toho slova, že se jedná i o životní styl, odpovìdìl, že snad potud, že lidé mají žít pøedevším lidsky.
Bìhem výslechu se pøedseda senátu pokoušel "výchovnì pùsobit" na obvinìné a vysvìtloval, že v každé spoleènosti musí existovat "normy normálního soužití normálních lidí", že naše vyspìlá spoleènost musí dbát o zdravý mravní rùst pøedevším mládeže, aby staèila nárokùm pokroku; že mládež naši spoleènost stojí hodnì penìz a že si ji nemùže nechat mravnì narušovat sprostotou a vulgaritou; že to, co je pokrokové na Západì, kde ještì nebylo odstranìno vykoøisování, je zaostalé u nás, kde spìjeme od socialismu ke komunismu; že lidé, jako obvinìní by svou "kulturou" chtìli docílit, aby všichni byli co nejšpinavìjší, že by lidé nahatí lezli opìt po stromech jako opice.
Po krátké polední pøestávce líèení pokraèovalo výslechem svìdkù. Osobnì bylo pøedvoláno 5 svìdkù: ètyøi èlenové výboru mládežnické organizace SSM v Pøešticích a jedna dívka z publika.
Jako první byla vyslechnuta Jitka Nìmcová, pokladní SSM v Pøešticích. Byla tázána na hrubé a vulgární výrazy, které slyšela bìhem vystoupení. Odpovìdìla, že si již nevzpomíná. Pøedseda senátu ji pouèil, že se nemá stydìt a že tato slova od ní potøebují slyšet. V prùbìhu jejího rozpaèitého mlèení ji déle než ètvrt hodiny povzbuzoval výrazy: "Musíte nám to øíct!... Vzpomínejte, nejste ještì tak stará... Musíte si vzpomenout... Stydíte se je opakovat?... Abych to nemusel øíkat já... Tady lidé øíkají, že jsou ta slova bìžná, tak se nestyïte... Aspoò nìjaká, nebylo jich tak moc... Pøed orgány VB jste to øekla!" Na to svìdkynì odpovìdìla: "Pøíslušník VB mi pøeèet nìjaký úryvek a tam jsem si vzpomnìla, jinak bych si nevzpomnìla." Dále trvala na tom, že si na tyto výrazy nevzpomíná. Pøedseda naléhal dále: "Za sedm mìsícù si nemùžete vzpomenout, co jste slyšela?... Veškerý stud stranou!..." Svìdkynì: "Já už opravdu nevím pøesnì..." Pøedseda: "Tak jaká, jaká sprostá slova, co tam padlo za sprostá slova?... Za tøi mìsíce se to z mozku nevygumuje..." (za tøi mìsíce od výslechu na VB). Prokurátor: "Ta škála není tak rozsáhlá..." Toto vše nebylo zaprotokolováno. Poté nechal pøedseda zaprotokolovat, že svìdkynì po delší dobì a opakovaných výzvách si nemùže vzpomenout na žádné hrubé neslušnosti; že uvedla, že pøíslušník jí pøeèetl úryvek a pak ona øekla, že to slyšela. V protokolu uvedla, že neví, jestli to byla ta pøednáška, že si pouze myslí, že to byla ona. Pøesto si dnes nevzpomíná. Poté pøistoupil pøedseda senátu k pøeètení èásti výpovìdi svìdkynì, kterou uèinila pøed pøíslušníky VB, kde se nalézala slova "hovno" a "prdel". Tázal se, zda jsou to ta slova, na která si nemohla vzpomenout. Svìdkynì odpovìdìla, že to bylo tak, jak již øekla. Dále byla dotázána na zpùsob vybírání penìz bìhem vystoupení. Vypovìdìla, že asi v 1 hod. ji Havelka požádal, zda by mohla vybrat nìjaké peníze pro pøednášejícího. Kolik jich bylo vybráno neví, protože akce, které nejsou plakátovány, nejsou také vedeny v penìžních dokladech. Vybírala asi po 10 Kès. Na otázku Havelky, zda ji požádal o vybírání penìz až ten veèer, upøesnila, že o vybírání se už hovoøilo na výboru. Prokurátor se tázal, zda Havelka pouèil výbor, jaký je význam slova "underground". Svìdkynì odpovìdìla, že hovoøil o moderní hudbì, a o významu toho slova že se dozvìdìla až od pøíslušníkù. Dále uvedla na otázku pøedsedy senátu, že nikdo z výboru ani ona nezasahoval do prùbìhu veèera, že v klubu byl poøádek, až dodateènì že výbor hodnotil akci zápornì, protože "nic nepøinesla". Na otázku jednoho z obhájcù, kdo byl poøadatelem akce, odpovìdìla, že "Karel s kulturním referentem". Pøedseda upøesnil, že Karel je Havelka a s poznámkou "no, když jste na tom spolu takhle dobøe" svìdkyni propustil.
Další svìdek Ondøej Kvìtoò vypovìdìl, že výbor SSM bez výhrad pøistoupil na Havelkùv návrh uspoøádat veèer moderní poezie a moderní hudby. Sám toho moc neslyšel, vìtšinu èasu trávil v šatnì. Vulgární slova byla "normální", "lidová": "sraèka, hovno". Hodnocení výboru bylo záporné, nikomu se poøad nelíbil. Poté byl svìdek pouèen pøedsedou senátu pøibližnì tìmito slovy: "Tohle jste nechali Havelkovi napospas, propøíštì nebuïte naivní... A je to pro vás zkušenost, teï už pozdì bycha honit." Obhájce se pak dotázal, zda sprostá slova vyvolala nìjaký ohlas v publiku. Svìdek vypovìdìl, že o nièem takovém neví, a pøedseda senátu to vysvìtlil složením publika. Dále pøedseda senátu pohovoøil o tom, že rozhodnì nepøipouští odpovìdnost SSM za akci, protože výbor ji dal na starost Havelkovi; že nechce aby za Havelkovo zneužití trpìlo SSM, které je "neostøílené", èehož jiní, zkušení a starší, využívají. Havelka se svìdka zeptal, zda na výboru mluvil o undergroundu. Pøedseda otázku pøeformuloval slovy: "Otoèíme to. Udìlal vám Havelka ve výboru pøednášku, co je to underground?" Dále se Havelka svìdka zeptal na rok jeho narození. Pøedseda senátu namítl, proè je kladena tato otázka. Havelka poukázal na to, že svìdek je stejnì starý jako on, který ho mìl zneužít. Je mu stejnì jako Havelkovi 26 let. Na to reagoval pøedseda výrokem: "No vidíte, a ještì má problémy!" a pak svìdka propustil.
Pøedseda SSM vypovìdìl, že hodnocení výboru vyznìlo, že by se taková akce nemìla opakovat, ale že k žádné výtržnosti nedošlo. Pøedseda se tázal, zda svìdek neslyšel nìjaké námitky od èlenù výboru Klubu bìhem vystoupení. Svìdek odpovìdìl, že ne a že tam vlastnì "nikdo nebyl, jeden byl v šatnì, druhý vybíral..." Nikdo se však nezmiòoval o žádných námitkách.
Kulturní referent SSM vypovìdìl, že programu vùbec nebyl pøítomen.
Svìdkynì Dagmar Karásková se programu zúèastnila jako divák. Uvedla, že pozvánce "neøíkala nic". Nepamatuje si vulgární výrazy z pøednášky a kytaristy neslyšela, protože odešla døíve. Pøipouští, že nìjaká hrubší slova padla, ale nevzpomíná si jaká. Na údiv pøedsedy senátu, že si je už nepamatuje a pøitom jsou v protokolu, který s ní byl sepsán s pøíslušníky, uvedla: "Pøíslušník mi je èetl, tak jsem øekla, že jsem je slyšela." Trvala dále na tom, že si nevzpomíná, že už je to dlouho. Z protokolu jí pak byly pøeèteny úryvky: "ty tvý oèi pitomý..." "...se na to vyserem..." Svìdkynì i nadále trvala na tom, že jí to pøeèetl pøíslušník a tím se jí to vybavilo.
Tím skonèil výslech svìdkù. Havelka požadoval, aby byli pøedvoláni navržení svìdkové obhajoby. Pøedseda senátu prohlásil, že to považuje za zbyteèné, protože ve spisech jsou všechny závadné texty doloženy. Pøerušil hlavní líèení s tím, že druhý den se bude pokraèovat ètením svìdeckých výpovìdí.
6. 7. 1976 pokraèovalo hlavní líèení. Pøedseda senátu pøeèetl jména dvacetiosmi osob vyslechnutých vyšetøujícími orgány a øekl, že z jejich výpovìdí budou èteny úryvky, týkající se trestné èinnosti v Pøešticích. Havelka namítal, že mají být èteny i výpovìdi svìdkù, kteøí na vystoupení v Pøešticích nebyli vùbec pøítomni. Pøedseda ho ujistil, že soud uváží, co se k trestné èinnosti vztahuje a co ne.
Nìkteøí ze svìdkù ve svých protokolech uvádìli, že neslyšeli nic, že nebyl hluk ani jiný nepoøádek; jiní popírali vulgarismy; jeden uvádìl výrok "zastavte všechny války"; další dva slyšeli vulgární výrazy "do prdele", "hovno", "srát". Jeden svìdek uvedl, že slyšel výrok "èlovìèe, èemu se podobáš ve své velikosti...? hovnu".
Tøi svìdci a zpìvák Soukup uvádìli, že se zpívala píseò o sádle, všichni tøi obvinìní však prohlásili, že se Soukup zmýlil a tuto píseò v Pøešticích nezpíval a svìdci že byli zøejmì ovlivnìni vyšetøujícími orgány, kteøí jim texty èetli. Toto se obvinìných týkalo zejména také textù Skalického, na které byla narážka ve tøech výpovìdích. Skalický uvedl, že tyto texty nemohl nikdo slyšet, protože byly v jeho soukromém vlastnictví až do chvíle, kdy mu byly odòaty pøi domovní prohlídce. U jedné svìdkynì je výslovnì protokolováno, že Skalického texty poznala podle pøíslušníky pøedložených opisù. Byl u nìho zabaven i text "Sláva systému pana vysavaèe", který v Pøešticích nebyl rozhodnì použit, aè jedna svìdkynì uvádí, že slyšela "sláva systému rudého vysavaèe". Jirous vypovídal, (jak èteno z protokolu), k organizaèním otázkám vystoupení shodnì s Havelkou a o své pøednášce uvedl, že byla improvizací podle textu "Zpráva o tøetím hudebním obrození", jehož jest autorem.
Dále byl pøeèten seznam písní, nahraných na magnetofonovém pásku, o kterém uvádí Havelka, že je pùvodním blokem, poøízeným bìhem vystoupení v Pøešticích. Nic na nìm nechybí ani není navíc. Byly to písnì: Pracovní tábor, Rádio, Itøs too late, Svatba v Káni Galilejské, Vy silní ve víøe, Øekni ne ïáblovi, Leningrad, Amerika, Indie, Lepší je na skále život svùj mít, Kázání o zkáze Sodomy, Good joke, Pivo, Vojna, Spartakiáda. Vìtšina textù tìchto písní byla pøeètena z opisù, vložených ve spisech. Vìtší pozornost byla vìnována textùm Karla Soukupa. O textech Svatopluka Karáska pøedseda usoudil, že v nich celkem nic není. Text Soukupovy písnì o sádle, o nìmž je sporné, zda byl hrán, byl pøeèten "pro dokreslení". Prokurátor dále požadoval ètení textù sbírky "Hever and Vazelína", zabavených u Skalického. Byly èteny písnì: Tesilová verbež, Mrzák od Niagary, Dìlníkùv den, Vejplata, Kombajnéøi, Zelená blbost, Podoba (což do Skalického textù nepatøí). Prokurátor pak pøipustil, že uvedení písnì Èervené vejložky je sporné, protože není v žádném pøípadì dosvìdèeno, pøesto však i tento text byl "pro informaci" pøeèten. Všichni tøi obžalovaní opakovanì trvali na tom, že zpívány byly pouze písnì Karáskovy a Soukupovy, v žádném pøípadì pøeètené texty Skalického. Dále pro ukázku byly pøehrány dva výòatky z písní Pracovní tábor a Rádio a krátký kousek z písnì Itøs too late. K referování obsahu Jirousovy pøednášky bylo použito jeho "Zprávy o tøetím hudebním obrození". Z ní byla pøeètena místa, obsahující hrubé a vulgární výrazy, a bylo poukázáno na spoleèensky nebezpeènou ideologii hnutí undergroundu, jak plyne z Jirousova textu.
Jednání pokraèovalo ètením posudkù obvinìných z pracoviš a místa bydlištì. Všechny posudky byly pøíznivé až pochvalné. Ani jeden z obvinìných nemìl jedinou neomluvenou pracovní smìnu. Z èetby záznamu z trestního rejstøíku vyplynulo, že Havelka se od r. 1973 do r. 1974 ilegálnì zdržoval v zahranièí a byl po svém návratu odsouzen k 18 mìs. nepodmínìného trestu odnìtí svobody. Na jeho vlastní žádost mu byla v prosinci 1974 udìlena milost presidentem republiky. Skalický mìl záznam o podmíneèném trestu pro nezvládnutí motorového vozidla. Jednalo se o trest 10 mìsícù s podmínìným odkladem na jeden rok. V prùbìhu této lhùty se osvìdèil. Stárek žádný záznam v trestním rejstøíku nemìl.
Na závìr hlavního líèení pøedložil pøedseda senátu fotodokumentaci k dokreslení charakteru obvinìných. Havelka proti tomuto souboru zabavených soukromých fotografií namítal, že je vidìl prvnì bìhem vyšetøování a nechápe, co mohou o jeho charakteru øíci tam zaøazené dvì jeho svatební fotografie a jedna, kde je se skupinou pøátel. Prokurátor si ještì vyžádal pøeètení básnì "Revoluce", rovnìž zabavené u Skalického, "na dokreslení". Skalický vyžadoval, aby tato báseò byla ètena z jeho vlastního záznamu, který obsahuje dodatek, a nikoli z pøepisu, poøízeného bìhem vyšetøování. V dodatku je výslovnì øeèeno, že tato "báseò" je sestavena z nejrùznìjších citátù. Havelka pak svìdèil, že tento text vidìl poprvé pøi vyšetøování a že v nìm mùže nìkteré citáty identifikovat. Jmenoval jejich autorské skupiny a upøesnil, že vùbec nepatøí k undergroundovému hudebnímu smìru a že ani tuto "báseò" není možno vydávat za ideologii undergroundu.
Závìreèná øeè prokurátora vycházela z toho, že pøi vystoupení dne 13. 12. 1975 v klubu SSM v Pøešticích došlo k trestnému èinu výtržnictví, protože vyšetøování nevývratnì potvrdilo, že zde byly veøejnì pøed vìtším poètem mladých osob zveøejnìny texty, obsahující hrubé neslušnosti. Uvedl, že se jedná o organizovanou skupinu, která v napojení na skupinu Jirousovu poøádá akce v mravnì závadném duchu a smìøující proti zøízení. V pozadí spatøuje undergroundové hnutí, které si obvinìní ani jako takové neuvìdomují, ale sám Timothy Leary uvádí souvislost tohoto hnutí s požíváním drog. U nás jsou podmínky zcela jiné a nelze pøehlédnout zøejmou spoleèenskou nebezpeènost undergroundového hnutí. Bude jako takové u nás ostøe stíháno. Pøiznal obvinìným polehèující okolnost pøedchozí beztrestnosti a dobré povìsti pracujících a navrhl obvinìným Havelkovi a Skalickému nepodmínìný trest v horní polovinì stanovené výše a Stárkovi v dolní tøetinì, všem pak výkon v první skupinì nápravné. Dále navrhl propadnutí zabavených vìcí.
Obhájce obžalovaného Havelky vycházel z toho, že všichni obvinìní jsou žalováni z hrubé výtržnosti a pøitom se jí sami nedopustili. Havelkovi nebylo napøed známo, jak se budou pøesnì úèinkující chovat. Underground považuje za hudební odnož. Obhájce navrhl zproštìní obžaloby pro nedostatek subjektivních i objektivních dùkazù viny. Nevyhoví-li soud tomuto návrhu, pak pøimìøený trest podmínìný.
Obhájce Skalického vyšel z toho, že pro jeho mandanta je pojem undergroundu spojen s hudbou. Celé akce se zúèastnil pouze jako fotograf a jako divák. Poukázal na to, že bez viny není organizace SSM, která byla vlastnì poøadatelem vystoupení. Také pøíslušníci VB po provedené kontrole vystoupení nepøerušili. Skalický se nedopustil trestného èinu ani pomoci k tomuto èinu. Nepøíslušel k žádné organizované skupinì. Navrhl zproštìní obžaloby.
Obhájce Stárka poukázal na to, že v prùbìhu hlavního líèení se soud chtìl pøedevším dopátrat mentality obvinìných. Hledìl na to, jak vypadají, a nešlo ani tak o to, co se skuteènì stalo. Nejsou naplnìny znaky zažalovaného trestného èinu. Nedošlo ani k dohodì mezi jednotlivými obvinìnými navzájem, ani mezi nimi a Jirousem. Stárka se toto týká plnou mìrou. Rozdal pouze 7 - 10 pozvánek. Underground považuje za hudební smìr a nikoli hnutí. Program v Pøešticích považoval za informativní. Nebyl èlenem organizované a vùbec žádné skupiny, která pøedpokládá øídící centrum. Pøímým pachatelem není nikdo z obžalovaných. Vulgární slova v minimálním rozsahu a jejich spoleèenská nebezpeènost nepostižitelná. Je básnicky nosné užít napø. srovnání lidské domýšlivosti s "hovnem". Podobné doklady jsou v literatuøe (Zola, Šrámek, Švejk). Minimální je tedy i spoleèenská nebezpeènost pøímých viníkù. Navrhl zproštìní obžaloby.
Po krátké poradì vynesl soud rozsudek jménem republiky, jímž odsoudil všechny obvinìné k nepodmínìným trestùm v první nápravné skupinì, a to
Havelku na dva a pùl roku,
Skalického na jeden a pùl roku,
Stárka na osm mìsícù.
Havelka oznámil, že podává odvolání, ostatní dva odsouzení se nevyjádøili. Rovnìž prokurátor se nevyjádøil k otázce odvolání.

Praha, 8. èervence 1976
1 T 210/76
Èeskoslovenská socialistická republika
Rozsudek
jménem republiky
Okresní soud Plzeò - jih rozhodl po hlavním líèení konaném ve dnech 5. a 6. 7. 1976 v senátì složeném z pøedsedy Jaromíra Telína, prom. práv. a soudcù Karla Fládra a Josefa Marka,
takto:
Obžalovaní:
1) Karel Havelka,
nar. 12. 7. 1950 v Plané u Mar. Lázní, okr. Tachov, zamìst. jako mistr u n.p. Silnice, závod 02 Plzeò, bytem Pøeštice, Komenského èp. 97, okr. Plzeò - jih, t.è. ve vazbì v NVÚ-MS Plzeò - Bory,
2) Miroslav Skalický,
nar. 31. 8. 1952 v Praze, zamìst. jako tesaø u podniku Vojenské stavby, závod Praha, výrobní správa Litomìøice, bytem Plzeò, Nad Týncem èp. 39, pøechodnì bytem Chomutov, tø. Rudé armády èp. 807/34, tè. ve vazbì v NVÚ-MS Plzeò - Bory,
3) František Stárek,
nar. 1. 12. 1952 v Plzni, zamìstnán u Státních lesù, lesní závod Èeská Lípa, polesí Maøenice, okr. Èeská Lípa, bytem Lipová èp. 51, okr. Teplice, t.è. ve vazbì v NVÚ-MS Plzeò - Bory,
jsou vinni, že
dne 13. 12. 1975 v Pøešticích, okr. Plzeò - jih, ve vzájemné dohodì a v dohodì s Ivanem Jirousem a dalšími osobami pod záminkou kulturní akce místní organizace SSM v Pøešticích, zorganizovali a umožnili veøejné vystoupení Ivanu Jirousovi a dalším osobám, pøi kterém byly pøehrávány, zpívány a pøedneseny pøed vìtším poètem posluchaèù vulgární a oplzlé texty,
tedy dopustili se veøejnì hrubé neslušnosti a èin spáchali jako èlenové organizované skupiny,
èímž spáchali
trestný èin výtržnictví podle õ 9 odst. 2, õ 202 odst. 1,2 tr. zák.
a odsuzují se
podle õ 202 odst. 2 tr. z.
1) Obžalovaný Karel Havelka k nepodmínìnému trestu odnìtí svobody v trvání 2 a 1/2 (dva a pùl) roku.
2) Obžalovaný Miroslav Skalický k nepodmínìnému trestu odnìtí svobody v trvání 18ti (osmnácti) mìsícù.
3) Obžalovaný František Stárek k nepodmínìnému trestu odnìtí svobody v trvání 8 (osmi) mìsícù.
Podle õ 39 a) odst. 2 písm. a) tr. z. se obžalovaní pro výkon uložených trestù zaøazují do I. NVS.
Odùvodnìní
Z vyšetøovacího spisu, z výpovìdí svìdkù a z výpovìdi obžalovaných zjistil soud následující skutkový stav:
Obžalovaní jsou stoupenci tzv. "moderní hudby". Pokud byla nìkde organizovaná vystoupení skupin a souborù tzv. moderní hudby, tak se obžalovaní tìchto akcí zúèastòovali. Když se pak obžalovaný Havelka seznámil s Ivanem Jirousem, který se vydává za znalce této "moderní hudby", došlo k dohodì, že Havelka provede opatøení, aby se v mládežnickém klubu v Pøešticích uskuteènil veèer "moderní hudby". Jirous s návrhem Havelky byl srozumìn s tím, že bude mít referát o "moderní hudbì" a že s ním pøijedou jeho známí, kteøí jej budou ve vystoupení doplòovat reprodukovanou hudbou, promítáním filmù a diapozitivù. Protože Havelka byl dobrý známý Skalického i Stárka, tak se pøedevším obrátil na Skalického s tím, zda ten mu pomùže zorganizovat úèast zájemcù o "moderní hudbu" a zda na tento veèer opatøí pozvánky. Mezi obìma došlo k dohodì s tím, že o distribuci pozvánek se postará také obžalovaný Stárek. Obžalovaný Havelka také jednal s výborem SSM v Pøešticích, který pøesvìdèil o výhodnosti této pøednášky, že si úèast zajistí sám a že úèinkující nebudou požadovat žádnou úhradu a proto s tím organizace nebude mít žádné problémy. Mimoto dále sliboval, že pøed vystoupení o "moderní hudbì" zaøídil úèast plzeòského divadla Pod lampou. Organizace SSM pomocí plakátu také zvala pøedevším úèastníky na akci, kterou mìlo zajišovat divadlo Pod lampou. Obžalovaný Havelka èleny výboru neseznámil s tím, že na veèer "moderní hudby" byly zhotoveny Skalickým zvláštní pozvánky a tuto pozvánku také nikomu z výboru neukazoval. Když pak Havelka nìkterým svým známým poslal nìkolik pozvánek, aby pomohli zajistit úèast na pøipravovaném veèeru, pak v dopise ještì zdùrazòoval, o jakou skupinu osob na tomto veèeru má pøedevším zájem. Obžalovaný Skalický tedy po dohodì s obžalovaným Havelkou zhotovil asi 40 pozvánek, z nichž èást dal Havelkovi, èást jich pøedal obžalovanému Stárkovi, aby ten tyto pøedal svým známým a zbytek tìchto pozvánek pak obžalovaný rozdìlil mezi své známé. Všichni obžalovaní se z pøedchozích srazù znali s Ivanem Jirousem, znali také jeho názory a bylo jim také známo, co je pøedmìtem hudby, kterou se snažili vydávat za hudbu "moderní". Pøesto že jim byl znám obsah textu nìkterých písní, pøípadnì v jakém duchu se texty písní nesou, zorganizovali uvedený veèer, na kterém pak bylo Jirousovi a jeho skupinì umožnìno, aby pøed vìtším poètem posluchaèù byly pøedneseny, pøehrávány a také zpívány písnì vulgárního zamìøení s oplzlými texty, když obdobného zamìøení byl i referát, který pøednesl Jirous.
Obžalovaný Havelka k vìci uvedl, že prý se s Jirousem setkal náhodnì. Protože on sám má zájem o džezovou hudbu a pøi rozmluvì s Jirousem zjistil, že ten se zajímá o "moderní hudbu", tak prý si celkem zaèali rozumìt a skuteènì mezi nimi došlo k dohodì, že se obžalovaný postará o to, aby Jirous mohl vystoupit se svým programem a referátem o "moderní hudbì". O tomto svém zámìru pak seznámil pøedevším Skalického, s kterým se obèas stýkal a o kterém rovnìž vìdìl, že o tento žánr má zájem. Hájí se tím, že on sám prý nemìl pøedstavu o tom, že by obsah referátu Jirouse a texty písní, které mìly být zpívány, obsahovaly oplzlé výrazy a že by svým obsahem byly vulgární. Pøi jednání s pracovnicí na ONV prý zjistil, že pro klubovou èinnost a pokud potom jde o vystoupení pro skupinu pozvaných osob, není tøeba žádného povolení k akci. Z toho dùvodu prý veèer o "moderní hudbì" nikde o žádné povolení nežádal, nebo tento veèer mìl probìhnout toliko za úèasti pozvaných osob. Potvrdil však, že pøed touto akcí mìl dojednáno s režisérem divadla Pod lampou, že toto divadlo vystoupí s veèerem poezie a na toto vystoupení byl vyžádán pøíslušný souhlas národního výboru. On sám se domnívá, že bìhem veèera probíhalo vše klidnì a pokud prý bylo použito nìkterých vulgárních, pøíp. oplzlých výrazù, jak v referátu Jirouse, pak i v písních, které zpívali pøítomní interpreti, pak se domnívá, že to nebylo v rozporu s morálními zásadami a zdùrazòuje, že prý i klasici ve svých dílech èastokrát používají výrazù, které se dají oznaèit za vulgární. Obžalovaný dále potvrdil, že on sám rozeslal svým známým nìkolik pozvánek, když ani pozvánka, kterou mìl, se mu nezdála závadná, hodnotil ji jako vcelku dobrou. Pøiznává, že pozvánku ve výboru SSM neukazoval, i když se domnívá, že nìkteré èleny organizace s touto pozvánkou seznámil. Pøiznává však, že výboru organizace SSM žádné pozvánky k dispozici nedal. O distribuci tìchto pozvánek se postarali jeho známí. Pokud prý bìhem veèera zaslechl nìkteré vulgární výrazy, tak tomu nepøikládal žádnou váhu, nebo prý tyto výrazy zapadaly do textu a z toho dùvodu také neprovádìl žádné opatøení v tom smìru, když vlastnì vystupoval jako poøadatel, aby se od podobných vulgárností na veèeru upustilo.
Obžalovaný Skalický rovnìž potvrdil, že se znal velmi dobøe s Havelkou, znal také jeho zájmy a potvrdil rovnìž, že se znal také s Jirousem, s kterým se sešel nìkolikrát, ale referovat prý ho ještì neslyšel. Obžalovaný také potvrdil, že byl sbìratelem textù tzv. "moderní hudby", že dokonce se pokoušel o vlastní texty. Potvrdil také, že se zúèastòoval srazù, na kterých byla hlavním obsahem "moderní hudba". Stejnì také znal obžalovaného Stárka, s kterým se stýkal a který ho také navštìvoval. Obžalovaný potvrdil, že se dohodli s Havelkou, že by bylo dobré zorganizovat veèer "moderní hudby". Když pak Havelka pøišel s termínem, kdy mùže pøijít Jirous, tak zhotovil asi 40 pozvánek, z nichž èást si ponechal a tyto pozvánky pøedával svým známým, èást tìchto pozvánek dal Havelkovi a druhou èást svému dobrému známému Stárkovi, který rovnìž mìl zajistit na uvedený veèer své známé. I obžalovaný byl toho názoru, že pokud v referátì Jirouse a v textech nìkterých písní, které zde byly reprodukovány, nebo zpívány, byly nìjaké vulgárnosti, pak se domnívá, že se to nedá kvalifikovat jako neslušnost, nebo prý nìkterá vulgární slova zapadala do textu a on si myslí, že "v umìleckém projevu" se takové výrazy nemohou vylouèit. Bìhem veèera pomáhal èásteènì pøi organizaci a i on potvrdil, že obsahová náplò veèera se mu jevila jako nezávadná a z toho dùvodu neprovádìl žádná opatøení, která by smìøovala k usmìrnìní øeèníka, pøípadnì k usmìrnìní interpretù písní.
Obžalovaný Stárek pøed soudem potvrdil, že se znal velmi dobøe s Havelkou i s obžalovaným Skalickým, že se spolu také stýkali, a to na rùzných srazech a pøi tom se také vzájemnì navštìvovali. On sám prý se aktivnì nepodílel na organizování veèera. Dozvìdìl se pouze od Skalického, že se bude konat veèer "moderní hudby" a pøitom mu prý Skalický pøedal nìkolik propagaèních fotografií na uvedený veèer. Skalický prý mu zdùrazòoval, že uvedený veèer organizuje SSM. Z toho dùvodu on byl pøesvìdèen o tom, že je všechno v poøádku. O obsahové náplni veèera nemìl žádnou pøedstavu. Jediné co prý udìlal bylo to, že propagaèní materiál, který dostal od Skalického, pøedal svým známým a sám potom také do Pøeštic na vystoupení Jirouse jel. Potvrzuje, že Jirous mu nebyla osoba neznámá, že Jirouse znal. Bìhem veèera byl v sále pouze jako divák a podle jeho názoru obsah referátu a pøednesení písní by oznaèil jako nezávadné.
Z trestného èinu jsou obžalovaní usvìdèeni provedenými dùkazy. Z výpovìdí svìdkù Nìmcové, Kvìtonì, Samka a Kroupy, jakož i dalších bylo zjištìno, že obžalovaný Havelka jako neèlen SSM pøišel jednou do výboru organizace a zde se nabídl, že by mohl zorganizovat veèer "moderní hudby". Jeho první návrh byl zamítnut s tím, že organizace nemá finanèní prostøedky, aby mohla takový veèer hradit, protože se oprávnìnì pøedpokládalo, že pokud by mìlo jít o hodnotný veèer, že by to vyžadovalo vynaložení urèitých finanèních prostøedkù. Podruhé potom Havelka pøišel s tím, že má zajištìnou skupinu, která si neèiní nároky na žádnou odmìnu. Mimoto také hovoøil o tom, že vedle "moderní hudby" bude také veèer poezie, který projednal s režisérem divadla Pod lampou. Protože organizace nemìla námitek, když obžalovaný se zavázal, že si zajistí úèast, tak byl vysloven souhlas s tím, že organizace dá k dispozici svoji klubovní místnost. Vìtšina tìchto svìdkù nesledovala zcela prùbìh veèera, jako napø. Samek, ani Kroupa, ani Kvìtoò, nebo ti se zabývali jinými otázkami, pouze svìdkynì Nìmcová potvrdila, že obèas nahlédla do sálu, kde probíhala pøednáška a promítaly se filmy a pøipouští, že zaslechla nìkteré vulgární výrazy, na které však po odstupu èasu údajnì zapomnìla. Pøi hodnocení této výpovìdi svìdkynì nebylo možno pøehlédnout tu skuteènost, že se zná velmi dobøe s manželkou obžalovaného Havelky a že byla v dobrém pomìru i k samotnému obžalovanému Havelkovi. Svìdci se také shodli v tom, že na uvedeném veèeru byla skuteènì zvláštní skladba posluchaèù. Sám svìdek Samek jako pøedseda organizace vypovìdìl, že Havelka mu neukazoval žádnou pozvánku, která by mìla být rozesílána a také výbor organizace se k této pozvánce nevyjadøoval. Svìdkynì Karásková, která byla u soudu slyšena, vypovìdìla, že prùbìh veèera ji do urèité míry zklamal, i ona pøipouští, že na tom veèeru mohla slyšet nìkterá vulgární slova, která tam byla pronášena. Jirous, který byl ve vìci také vyslechnut, potvrdil, že tam pøednesl referát, který byl zajištìn u obžalovaného Havelky. Svìdek Soukup vypovìdìl, že byl požádán Jirousem, aby s ním jel do Pøeštic a aby zde zazpíval nìkteré své písnì s názvem Amerika, Sádlo a Spartakiáda. Potvrzuje, že tam s ním byl jako zpìvák Svatopluk Karásek. Karásek jako svìdek rovnìž potvrdil, že byl požádán Jirousem, aby zde zazpíval nìkteré své písnì a tak se pøi zpìvu støídal se Soukupem. Jak tito svìdci tak i ostatní svìdci shodnì potvrzují, a to Hanzlíková, Rež, Bošek, Štika, Koran, Albert, Schubert, Synáè, Kasl, Maòák a další shodnì potvrzují, že zaèátek veèera se opozdil, nebo prý se èekalo na pøíjezd divadla Pod lampou, Jirous pak zaèal se svým referátem, pøièemž mezi mluvenými slovy byla použita reprodukovaná hudba, diapozitivy i film. V poslední èásti veèera potom vystupovali zpìváci Soukup a Karásek. Svìdci se shodují na tom, že reprodukovaná hudba v nìkterých pøípadech nekvalitní, stejnì tak i zpìv obou zpìvákù nìkteré posluchaèe zklamal, pøièemž svìdci potvrzují, že tam byla pronášena nevhodná slova, obsažená jak v referátu tak v nìkterých textech písní. Protože obžalovaný Havelka natáèel na magnetofonový pásek pøedevším vystoupení obou zpìvákù a to Soukupa a Karáska, pak bylo možné z tohoto pásku zjistit, že byly zpívány písnì a to Pracovní tábor, Radio, Itøs too late, Svatba v Káni Galilejské, Øekni ne ïáblovi, Leningrad, Amerika, Indie, Lepší je na skále život svùj mít, Gud Džouk, Pivo, Vojna, Spartakiáda a jak sám zpìvák Soukup uvedl, zpíval zde také píseò Sádlo. Z textù písní, které mìl soud k dispozici, bylo možné zjistit, že vìtšina z nich je obsahovì závadná a že øada z nich má v textu vulgární a oplzlé výrazy. Stejný obsah má i referát, který pøednesl Jirous na uvedeném veèeru. Jak referát, tak obsah vìtšiny písní znevažuje a zesmìšòuje spoleèenské hodnoty, kterých bylo dosaženo a zøejmì dùrazu tomu mìla dát i øada vulgárních slov, které jednotlivé texty obsahují. Soud právì tuto skuteènost hodnotí jako hrubou neslušnost, které se dopustili nejen ti, kteøí na veèeru vystupovali, ale i obžalovaní. Obžalovaní se snaží tvrdit, že nevìdìli o tom, jaký bude obsah referátu a jaký bude obsah písní. Soud ale nemohl pøehlédnout, tu skuteènost, že všichni obžalovaní se vzájemnì velmi dobøe znali. Znali se také velmi dobøe i s Jirousem a znali také názory Jirouse. Obžalovaní se sami zúèastnili již v pøedchozí dobì podobných akcí organizovaných na jiných místech. Všichni tøi byli také sbìrateli textù písní, které mìly reprezentovat "nový hudební smìr". Zejména pak obžalovaný Skalický mìl k dispozici texty nìkterých písní, které byly na uvedeném veèeru zpívány. Je tedy nesporné, že když obžalovaní byli dobrými známými Jirouse, a to ani jeden z nich nepopírá, tedy znali jeho nazírání na souèasnou spoleènost a mimoto sbírali texty písní, které mìly reprezentovat "nìjaký nový hudební smìr", pak je tedy nesporné, že obžalovaní vìdìli o tom, co bude asi na programu uvedeného veèera. Obžalovaní tedy vìdìli, že na uvedeném veèeru se budou prezentovat takové písnì, které svým obsahem znevažují a zesmìšòují stávající spoleèenské hodnoty a vìdìli také o tom, že tyto písnì se ve svých textech nevyhýbají ani vulgárním oplzlým výrazùm. Pokud obžalovaní sice neznali pøesný program veèera, pak ale vìdìli, co si pod veèerem "moderní hudby" mají pøedstavovat a že tedy taková "moderní hudba" bude prezentována, s tím byli všichni obžalovaní srozumìni. Proto také ani jeden z nich bìhem veèera nepronesl žádnou výtku, ani pøipomínku na nevhodnost pøednášeného materiálu a že tento materiál vyboèuje z norem morálky. Jak již bylo konstatováno hrubé znevažování a zesmìšòování spoleèenských hodnot spolu s vulgárními výrazy, je tøeba kvalifikovat jako hrubou neslušnost. Protože obžalovaní byli organizátory tohoto veèera, pøièemž na uvedeném veèeru, jak bylo zjištìno, bylo pøítomno kolem 90 osob, pak nelze uèiniti jiný závìr, nežli ten, že k uvedené hrubé neslušnosti došlo za pøítomnosti široké veøejnosti. Pokud se snaží obžalovaní zlehèit svoji vinu tvrzením, že šlo údajnì o pozvané osoby, pak tato skuteènost nemìní nic na tom, že šlo o veøejnost a zejména pak pøedevším o mladé lidi, na jejichž myšlení bylo skuteènì nevhodnì pùsobeno. Nelze pøehlédnout i to, že mladého nezkušeného èlovìka lze snadnìji ovlivnit a o to obžalovaným, jak se ukazuje, zøejmì šlo. Je nesporné, že obžalovaní skutek spáchali také jako èlenové organizované skupiny, když tuto skupinu je tøeba chápat v širším slova smyslu a pro tento pøípad je tøeba zde zahrnout i Jirouse, který byl s obžalovanými v úzkém kontaktu a obžalovaní s ním také úzce spolupracovali. Protože jednání obžalovaných naplnilo znaky trestného èinu výtržnictví podle õ 202 odst. 1 a 2 tr.z. uznal je soud vinnými.
Pøi úvaze o trestu bylo soudem pøihlédnuto ke všem hlediskùm, která jsou rozhodná pro ukládání trestu. Soud pøihlédl ke stupni nebezpeènosti trestného èinu pro spoleènost, který je v daném pøípadì zvyšován tím, že obžalovaní zorganizovali "kulturní akci", která ve svém obsahu propagovala zvrácený pohled na spoleènost a na to, èeho spoleènost dosáhla do souèasné doby. O jaké kulturní hodnoty šlo obžalovaným, to je charakterizováno na jedné stranì obsahem textu referátu a obsahem písní a výsledek se pak ukazuje na pøipojené fotodokumentaci, která nasvìdèuje tomu, že by si obžalovaní mìli uvìdomit, že lidstvo již pøekonalo podmínky prvobytnì pospolného spoleèenského poøádku a že cílem lidského snažení není aby se vracel k principùm života, které èlovìk již dávno pøekonal. Míra zavinìní je u obžalovaného Havelky velmi výrazná, nižší je u Skalického a u Stárka. Soud vycházel pøi hodnocení míry zavinìní a podílu jednotlivých obžalovaných na organizaci uvedeného veèera.
O obžalovaném Havelkovi bylo zjištìno, že v místì bydlištì není na jeho chování žádných stížností. Veøejných a politických akcí organizovaných ve mìstì se nezúèastòoval. Pøed KOVP projednáván nebyl. Ze zprávy, kterou poslal zamìstnavatel, lze zjistit, že obžalovaný své práci rozumí, že je dobrým pracovníkem a že své úkoly na pracovišti plnil dobøe. U tohoto obžalovaného nemohl soud pøehlédnout, že byl Okresním soudem Plzeò - jih rozsudkem ze dne 25. 2. 1974 è.j. 1 T 28/74 odsouzen pro trestný èin opuštìní republiky podle õ 109 odst. 2 tr. z. k nepodmínìnému trestu odnìtí svobody v trvání 18ti mìsícù. Tohoto trestného èinu se obžalovaný dopustil tím, že dne 29. 4. 1973 vycestoval na øádné povolení s CKM do Japonska a od 25. 5. 1973 se zdržoval bez povolení v cizinì. Obžalovaný se potom sám vrátil do ÈSSR a požádal si o prominutí trestu, když ve své žádosti uvádìl, že teprve v cizinì poznal, jaké se dopustil chyby, když opustil ÈSSR, uvádìl, že prý byl k tomuto èinu sveden špatným pøíkladem jeho spoleèníkù a pùsobením propagandy a teprve bìhem pobytu v USA poznal svùj omyl, poznal život tamní spoleènosti a proto se vrátil domù. President republiky obžalovanému uvìøil, že se chce øádnì zapojit do budovatelského úsilí a rozhodnutím ze dne 3. 12. 1974 obžalovanému výkon trestu odnìtí svobody prominul. Toto poèínání obžalovaného je tøeba posuzovat jako urèitý druh pokrytectví, na jedné stranì zdùrazòuje tu skuteènost, že teprve v cizinì poznal, co mu socialistická spoleènost skuteènì dává a na druhé stranì i když byl pøijat opìt jako øádný obèan socialistického státu a bylo mu dokonce umožnìno, aby se mohl spoleèensky uplatnit podle kvalifikace, pak obžalovaný se stává organizátorem akce a dále se jedná o osobu, která byla soudem odsouzena k nepodmínìnému trestu, pak soud u tohoto obžalovaného shledal jako pøimìøený trest trest odnìtí svobody v trvání dvou a pùl let, který obžalovaný vykoná v I. NVS.
O obžalovaném Skalickém bylo zjištìno, že v místì trvalého bydlištì požíval dobré povìsti, vyrùstal v dobrých rodinných pomìrech. Zúèastòoval se také akcí a brigád, které organizoval obèanský výbor a jeho pracovitost byla kladnì hodnocena. Ze strany veøejnosti byly k jeho osobnosti pøipomínky toho druhu, že by mìl víc dbát na své vzezøení. Když se potom pøestìhoval do Chomutova, nebylo o nìm nic bližšího v trvalém bydlišti známo. Na pracovišti byl hodnocen jako dobrý pracovník. Politicky prý ale angažován nebyl a také prý se neangažoval v masových složkách. Je kvalifikován jako osoba uzavøené povahy, když vùèi spoluzamìstnancùm se prý choval neutrálnì. Bylo zjištìno, že obžalovaný byl jednou soudnì trestán a to 23. 1. 1974 okresním soudem v Chomutovì a pro trestný èin podle õ 224 odst. 1,2 tr. z. a 130 odst. 1,2 tr. z. mu byl uložen trest odnìtí svobody v trvání deseti mìsícù podmínìnì na jeden rok. Usnesením ze dne 19. 11. 1975 bylo pak vysloveno, že se odsouzený ve zkušební dobì podmínìného trestu osvìdèil, a proto je tøeba na nìho hledìti jakoby nebyl souzen. Z pøipojené fotodokumentace je patrné, že pokud se obžalovaný v místì bydlištì a na pracovišti choval dobøe, pak na jiných místech vystupoval zpùsobem, že to muselo vzbuzovat oprávnìné pohoršení. Vzhledem k rozsahu úèasti obžalovaného na trestném èinu a s ohledem na jeho dosavadní život má soud za to, že pøimìøeným trestem bude trest odnìtí svobody v trvání 18ti mìsícù, který vykoná v I. NVS.
O obžalovaném Stárkovi bylo zjištìno, že v místì bydlištì není pøíliš znám. Na pracovišti v polesí Maøenice, kde pracoval od 19. 1. 1976 se o nìm píše, že pracuje jako dìlník v lesopìstovní èinnosti. Pracovní morálka je hodnocena jako vcelku dobrá, se zájmem o provádìnou práci. V jednotlivých mìsících odpracoval následující dny a to v lednu 7, v únoru 2, v bøeznu 12. Ve zprávì se poukazuje na to, že v dobì od 28. 1. do 16. 2. 1976 byl pøidìlen na práci u MìNV, nebo pro nepøízeò poèasí, které neumožòovalo práci v lese. Na spoleèné ubytovnì mìl chování slušné a nebyl projednáván pro porušení pracovní káznì. Soudnì trestán ještì nebyl. Jestliže tedy obžalovaný v místì bydlištì a na pracovišti své povinnosti plnil a nelze mu v tomto smìru nic vytknout, pak na druhé stranì z pøipojené fotodokumentace lze u tohoto obžalovaného zjistit, že i u nìho se projevuje urèitá výstøednost, která se projevuje tak, že na veøejnosti vystupuje v obleèení, které musí vzbuzovat jistì pohoršení. Protože podíl obžalovaného na organizování veèera byl menší a obžalovaný stojí pøed soudem poprvé, pak dospìl soud k závìru, že u obžalovaného postaèí trest kratšího trvání. Soud uložil jako pøimìøený trest odnìtí svobody v trvání osmi mìsícù s tím, že obžalovaný jej vykoná v I. NVS.
Pouèení: Proti tomuto rozsudku lze podati odvolání do 8 dnù od jeho doruèení u podepsaného soudu.
V Plzni dne 6. èervence 1976
Za správnost vyhotovení:
podpis neèitelný
Pøedseda senátu:
Jaroslav Telín, prom. práv. v.r.
Okresní soud
Plzeò - jih
Dne 3. 9. 1976 zrušil krajský soud v Plzni rozsudek okresního soudu pro Plzeò - jih, jímž byli odsouzeni dne 6. èervence Karel Havelka k 30 mìsícùm, Miroslav Skalický k 18 mìsícùm a František Stárek k 8 mìsícùm nepodmínìných trestù pro trestný èin výtržnictví, údajnì spáchaný v Pøešticích u Plznì v prosinci loòského roku.
Odvolací øízení bylo tentokrát vedeno za pøítomnosti veøejnosti. Pøedseda senátu se však ještì pøed zahájením pøesvìdèil osobním dotazem, že ze strany obžalovaných jsou pøítomni pouze pøíbuzní. Dále byla jednání pøítomna asi desetièlenná skupina osob, které nebyly veøejnì prohlášeny a v soudní síni byly pøítomny døíve než byli vpuštìni pøíbuzní. Dále byl jednání pøítomen neprohlášenì údajnì pøedseda krajského soudu v Plzni.
Jednání probìhlo pomìrnì vìcnì a korektnì. Byly pøeèteny èásti z šesti usvìdèujících výpovìdí a vybrané zhudebnìné texty, které svìdèily v neprospìch obvinìných. Mezi tìmito texty byly i tentokrát použity i takové, které nebyly nikdy zveøejnìny a byly získány pøi domovních prohlídkách. Nebyl ze spisù použit žádný materiál, který by svìdèil ve prospìch obhajoby.
Byly rovnìž èteny posudky obvinìných z místa bydlištì a z pracovištì, všechny byly pøíznivé.
Obvinìného Havelku obhajoval JUDr. Syka, obhájce Skalického Dr. Hurdálek byl substituován Drem. Tibitanclem, Stárka hájil dr. Janda, všichni èlenové AP Plzeò. Všechny øeèi obhájcù prokazovaly nevinu obžalovaných. Zejména napadaly pùvodní rozsudek v tom bodì, že by se obvinìní sami dopustili èinu trestného výtržnictví a to v organizované skupinì. Dr. Tibitancl se šíøe vìnoval obhajobì napadeného hudebního smìru, který zapojil do širších kulturnì historických souvislostí. Dr. Syka se odvolával na jurisdikát Nejvyššího soudu k trest. èinu výtržnictví z letošního roku. Obv. Havelka mìl svou obhajobu zpracovánu písemnì asi na šesti stranách. Nebylo mu umožnìno, aby ji pøeèetl, a na Havelkovu žádost ji soud zaøadil do spisu s tím, že k ní bude pøihlédnuto.
Všichni obvinìní trvali na tom, že jsou nevinní. Prokurátor trval na žalobì v pùvodním rozsahu a žádal potvrzení trestù vymìøených okresním soudem.
Krajský soud zrušil pùvodní rozsudky okresního soudu ve všech pøípadech jak co do viny, tak co do výše trestu.
Obvinìní byli uznáni vinnými trestným èinem: Havelka a Skalický - organizátorství trestného èinu výtržnictví (õ 10, odst. 1, písm. a), Stárek - pomoci k tomuto jednání (õ 10, odst. 1, písm. c) a to vše k õ 202, odst. 1, tr. z.
Tìchto trestných èinù se dopustili tím, že zorganizovali pøes SSM v Pøešticích hudební vystoupení a zajistili úèinkující Jirouse, Karáska a Soukupa, pøièemž obvinìní vìdìli, že se bude zpívat. Z použitých svìdeckých výpovìdí vyplynulo, že v písních i v referátu Jirouse byly vulgární a závadné výrazy. V sále bylo asi 100 osob a produkce byla volnì pøístupná. Ve zdùvodnìní rozhodnutí soudu bylo zdùraznìno, že výrok o vinì a trestu byl zrušen zejména proto, že "obvinìní nejednali jako èlenové organizované skupiny". K tomu je zapotøebí plánovitosti a dlouhodobé èinnosti a ta to nebyla.
Pøi rozhodování o výši trestu bylo pøihlédnuto k míøe spoleèenské nebezpeènosti a míøe zavinìní a k jejich dosavadnímu zpùsobu života. Karel Havelka byl odsouzen k 15 mìsícùm nepodmínìného trestu odnìtí svobody, Miroslav Skalický byl odsouzen k 9 mìsícùm nepodmínìného odnìtí svobody. Oba v I. nápravné skupinì.
František Stárek byl odsouzen ke 4 mìsícùm odnìtí svobody s podmínìným odložením do dobu 1 roku.
Soudní spisy jsou údajnì opatøeny razítkem ministerstva spravedlnosti, které si je vyžádalo k nahlédnutí.


5 To 235/76
Èeskoslovenská socialistická republika
Rozsudek
jménem republiky
Krajský soud v Plzni rozhodl ve veøejném zasedání konaném dne 3. 9. 1976 v senátì složeném ze soudcù JUDr. Zdeòka Holého jako pøedsedy, Karla Hasche a JUDr. Miroslava Tlapáka takto:
K odvolání obžalovaných Karla Havelky, Miroslava Skalického a Františka Stárka zrušuje se podle õ 258 odst. 1, písm. d) tr. ø. rozsudek okresního soudu Plzeò - jih ze dne 6. 7. 1976, è.j. 1 T 210/76-470 ve výroku o vinì a v dùsledku toho i ve výroku o trestu a podle õ 259, odst. 3 tr. ø. se znovu rozhoduje tak, že
obžalovaní
1. Karel Havelka,
nar. 12. 7. 1950 v Plané u Mariánských Lázní, okr. Tachov, mistr n.p. Silnice, závod 02 Plzeò, bytem Pøeštice, Komenského èp. 97, okr. Plzeò - jih, t.è. ve vazbì NVÚ-MS Plzeò - Bory,
2. Miroslav Skalický,
nar. 31. 8. 1952 v Praze, tesaø Vojenských staveb, závod Praha, bytem Plzeò, Nad Týncem èp. 39, pøechodnì bytem Chomutov, Rudé armády èp. 807/34, tè. ve vazbì NVÚ-MS Plzeò - Bory,
3. František Stárek,
nar. 1. 12. 1952 v Plzni, dìlník Státních lesù, lesní závod Èeská Lípa, bytem Lipová èp. 51, okr. Teplice, t.è. ve vazbì v NVÚ-MS Plzeò - Bory,
jsou vinni,
že dne 13. 12. 1975 v Pøešticích, okr. Plzeò - jih obžalovaný Karel Havelka po dohodì s Ivanem Jirousem a dalšími osobami spoleènì s obžalovaným Miroslavem Skalickým zorganizovali a umožnili veøejné vystoupení Ivanu Jirousovi, Karlu Soukupovi a Svatopluku Karáskovi, ke kterému jim pomohl rozeslat pozvánky obžalovaný František Stárek, na kterém pak úèinkující uvádìli písnì a texty s vulgárními výrazy a obsahem, který znevažoval spoleèenské morální zásady,
tedy obžalovaní Karel Havelka a Miroslav Skalický zosnovali spáchání trestného èinu výtržnictví podle õ 202 odst. 1 tr. z., obžalovaný František Stárek poskytl pomoc ke spáchání tohoto trestného èinu,
èímž spáchali
obžalovaní Karel Havelka a Miroslav Skalický organizátorství k trestnému èinu výtržnictví podle õ 10 odst. 1 písm. a) k õ 202 odst. 1 tr. z.,
obžalovaný František Stárek pomoc ke stejnému trestnému èinu dle õ 10 odst. 1 písm. c) tr. z. a
odsuzují se za to
všichni podle õ 10 odst. 2 a õ 202 odst. 1 tr. z., a to obžalovaný Karel Havelka k nepodmínìnému trestu odnìtí svobody v trvání patnácti (15) mìsícù,
obžalovaný Miroslav Skalický k nepodmínìnému trestu odnìtí svobody v trvání devíti (9) mìsícù, pro jehož výkon se oba zaøazují podle õ 39a) odst. 2 písm. a) tr. zák. do první nápravnì výchovné skupiny.
Obžalovaný František Stárek se odsuzuje k trestu odnìtí svobody v trvání ètyø (4) mìsícù, jehož výkon se mu podle õ 58 odst. 1 písm. a) a õ 59 odst. 1 tr. z. podmínìnì odkládá na zkušební dobu 1 roku.
Odùvodnìní:
Napadeným rozsudkem byli obžalovaní Karel Havelka, Miroslav Skalický a František Stárek uznáni vinnými jako spolupachatelé podle õ 9 odst. 2 tr. zák. trestným èinem výtržnictví dle õ 202 odst. 1,2 tr. zák., kterého se mìli dopustit tím, že na den 13. 12. 1975 v Pøešticích, okr. Plzeò - jih ve vzájemné dohodì a v dohodì s Ivanem Jirousem a dalšími osobami pod záminkou kulturní akce místní organizace SSM zorganizovali a umožnili veøejné vystoupení Ivanu Jirousovi a dalším osobám, pøi kterém byly pøehrávány, zpívány a pøedneseny pøed vìtším poètem posluchaèù vulgární a oplzlé texty. Byli za to odsouzeni podle õ 202 odst. 2 tr. zák., obžalovaný Karel Havelka k nepodmínìnému trestu odnìtí svobody v trvání dva a pùl (2 a 1/2) roku, obžalovaný Miroslav Skalický k nepodmínìnému trestu odnìtí svobody v trvání 18 mìsícù a obžalovaný František Stárek k nepodmínìnému trestu odnìtí svobody v trvání 8 mìsícù, pro jehož výkon byli všichni podle õ 39 a) odst. 2 písm. A) tr. zák. zaøazeni do první nápravnì výchovné skupiny.
Proti tomuto rozsudku podali všichni tøi obžalovaní v zákonné lhùtì odvolání, v nìm napadají jak výrok o vinì, tak i výrok o trestu. Obžalovaný Karel Havelka namítá, že okresní soud jej uznal za vinna, pokud jde o subjektivní stránku na základì úmyslu eventuálního. Na tento úmysl usoudil z toho dùvodu, že se mìl znát velmi dobøe s Ivanem Jirousem, znát jeho názory a zúèastòovat se v pøedchozí dobì podobných akcí, a že tedy mohl pøedpokládat, jaký program bude pøedvádìn. Dále vychází soud z pøedpokladu, že všichni tøi obžalovaní byli sbìrateli textù písní, které mìly reprezentovat "nový hudební smìr". Od poèátku trestního øízení se hájí tím, že s Ivanem Jirousem se seznámil nahodile, mluvil s ním jednou, a když poznal, že má znalosti z oboru jazzové hudby, souhlasil se zprostøedkováním jeho referátu, jehož zamìøení ani text neznal, neznal písnièky, které budou zpívány, ani neznal zpìváky Karáska a Soukupa. Tato jeho obhajoba v øízení vyvrácena nebyla. Z tìchto dùvodù nejeví se v žádném smìru prokázáno jeho zavinìní k zažalovanému trestnému èinu. Žádá proto krajský soud, aby napadený rozsudek zrušil, a z obžaloby jej zprostil. Pro pøípad, že by èásteèné odvolání ve výroku o vinì nemìlo být vyhovìno, žádá, aby byl zrušen výrok o trestu a uložen mu trest mírnìjší.
Obžalovaný Miroslav Skalický v odvolání uvádí, že byl požádán obžalovaným Havelkou, který "veèer moderní hudby" organizoval, aby zhotovil pozvánky s uvedením data a místa konání, což provedl tak, že pøefotografoval fotomontáž znázoròující klozetovou mísu a z ní vyènívající dvì ruce ze zahranièního èasopisu a zhotovil asi 50 kopií, z nichž èást rozdal svým známým, o nichž pøedpokládal, že by mohli mít o tuto akci zájem a èást pøedal obžalovanému Havelkovi. I když se tato fotografie ponìkud vymyká bìžnému žánru, nelze ji v žádném pøípadì oznaèit za pornografii, nebo dílo jež by svým námìtem uráželo estetické nebo morální cítìní obèanù. Zhotovení pozvánky bylo jeho jedinou èinností, kterou pro uskuteènìní veèera moderní hudby v Pøešticích vykonal. Náplò programu neznal a na výbìru písní se nepodílel, protože toto zajišoval Havelka s Jirousovou skupinou. Nemùže proto souhlasit s názorem okresního soudu, že by se dopustil trestného èinu výtržnictví. Nesouhlasí ani s tím,ž e by se tohoto trestného èinu mìl dopustit jako èlen organizované skupiny. Žije trvale v Chomutovì a styky s Havelkou má velmi øídké. Jirouse zná pouze povšechnì, ví, že se zajímá o "moderní hudbu" a dokonce publikuje v odborných èasopisech. Aèkoliv se mu tento hudební smìr líbí, jeho ideová náplò mu známa není, takže nemohl mít pøedstavu o tom, co bude v prùbìhu veèera Jirous pøednášet. Zpìváky Karáska a Soukupa neznal vùbec, ani je døíve zpívat neslyšel. Má za to, že jako èlen organizované skupiny by musel být obeznámen se všemi cíli, jež si tato skupina pøedsevzala, s tìmito souhlasit a podílet se na plnìní dílèích, pøedem rozdìlených úkolù. To v daném pøípadì dovodit nelze, protože pøed zhotovením pozvánek o podrobnostech informován vùbec nebyl. Nemohl se proto dopustit žádného trestného èinu výtržnictví a žádá krajský soud, aby napadený rozsudek zrušil a z obžaloby jej zprostil.
Obžalovaný Stárek namítá, že bìhem pøípravného øízení i pøi hlavním líèení se hájil tím, že od obžalovaného Skalického obdržel v Chomutovì menší množství pozvánek na veèer uspoøádaný dne 13. 12. 1975 v Pøešticích a že tyto pozvánky pøedal asi 7 osobám. Ani v prùbìhu øízení nebylo zjištìno, že by se podílel na nìjaké organizaci tohoto veèera, buï pøed jeho konáním nebo v jeho prùbìhu. Veèera se zúèastnil jako pouhý divák, což bylo potvrzeno výpovìdí obou obžalovaných, pøesnìjší program mu znám nebyl, nevìdìl co Jirous bude pøednášet a kdo co bude na tomto veèeru zpívat. Namítá proto nedostatek svého zavinìní, když po subjektivní stránce si nemohl být vìdom toho, co se v Pøešticích na veèeru bude provozovat. Žádá rovnìž krajský soud, aby napadený rozsudek zrušil a z obžaloby jej zprostil.
Krajský soud pøezkoumal podle õ 254 odst. 1 tr. ø. zákonnost a odùvodnìnost všech výrokù napadeného rozsudku, proti kterému odvolatelé mohli podat odvolání i øízení, které tomuto rozsudku pøedcházelo a zjistil, že soud prvého stupnì nesprávnì rozhodl, když dospìl k závìru, že obžalovaní spolupachatelé se dopustili trestného èinu výtržnictví dle õ 202 odst. 1,2 tr. z. Okresní soud nesprávnì hodnotil všechny provedené dùkazy a na základì tohoto nesprávného hodnocení dùkazù pak uèinil i nesprávné právní závìry. Z dùkazù, které provedl, a už z výpovìdi samotných obžalovaných i slyšených svìdkù nebylo prokázáno, že by se obžalovaní sami kritického veèera dopustili nìjakého výtržnictví, které by zakládalo skutkovou podstatu trestného èinu výtržnictví. Ani jeden z obžalovaných na uvedeném veèeru žádné písnì nezpíval, ani nepronášel žádný referát, a pokud snad obžalovaný Havelka a obžalovaný Skalický pouštìli nìjakou hudbu z gramofonových desek, nebo z magnetofonových páskù, nebylo prokázáno, že by v této hudbì se objevovaly nìjaké hrubé výrazy. Koneènì vìtšina tìchto nahrávek, které byly pouštìny, je v anglickém jazyce. Naopak bylo prokázáno, a to jednak samotnou výpovìdí obžalovaných, ale i dalšími svìdeckými výpovìïmi, že to byli obžalovaní, hlavnì pak Havelka a Skalický, kteøí uvedený veèer "moderní hudby" zorganizovali a to jednak tím,že zajistili uskuteènìní pøes místní organizaci SSM v Pøešticích, zajistili úèinkující, kterými byli Ivan Jirous, Karel Soukup a Svatopluk Karásek, a zajistili úèast mladých lidí, zvláštními pozvánkami, které pro tento úèel sami zøídili. V tom jim pak byl nápomocen i obžalovaný Stárek, který zejména známým rozeslal nìkolik pozvánek. Všichni tøi obžalovaní úèinkující znali, zejména Ivana Jirouse, nebo s ním døíve nìkolikráte hovoøili, znali jeho názory na tzv. "moderní hudbu" a její smìr, byli také sbìrateli nahrávek této hudby, o které Jirous slíbil referovat. Obžalovaní Havelka a Skalický byli zhruba také seznámeni i s tím, co na uvedeném veèeru bude hráno, zpíváno nebo referováno. Prostøednictvím obžalovaného Skalického se o tomto dozvìdìl i obžalovaný Stárek, když Skalický jej navštívil, seznámil jej s veèerem, kterým se má konat, a pak mu také poslal asi 7 pozvánek s tím, aby je zaslal svým známým, kteøí o tuto hudbu mají zájem.
Z výpovìdí svìdkù Kalaše, Štiky, Kortana, Kasla, Cipry, Klimešové, Janouškovce, z písemných materiálù a i z dalších dùkazù pak bylo prokázáno, že texty celé øady zpívaných písní byly obsahovì závadné a vyskytovaly se v nich vulgární výrazy. Stejný obsah mìl i referát pøednesený Ivanem Jirousem. Jak tento referát, tak i tyto písnì znevažovaly a zesmìšòovaly spoleèenské hodnoty, kterých bylo dosaženo v naší spoleènosti a urèitý dùraz tomu mìla dát i øada vulgárních slov, které jednotlivé texty obsahovaly. Soud právì tyto skuteènosti hodnotí jako hrubou neslušnost, které se dopustili úèinkující na uvedeném veèeru, tj. Jirous, Karásek a Soukup. Protože tito úèinkující zpívali, pøípadnì referovali jednak na místì veøejnosti pøístupném a veøejnì tj. pøed vìtším poètem pøítomných osob, pak v každém pøípadì se dopustili trestného èinu výtržnictví podle õ 202 odst. 1 tr. z. Spáchání tohoto trestného èinu uvedenými osobami si soud pak øešil jako pøedbìžnou otázku ve smyslu õ 9 odst. 1 tr. ø. Na druhé stranì obžalovaný Havelka a obžalovaný Skalický se dopustili úèastenství ve smyslu õ 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému èinu výtržnictví dle õ 202 odst. 1 tr. z., nebo jejich jednání spoèívalo v zorganizování celé akce, zajištìní programu a úèinkujících, zajištìní posluchaèù, zvl᚝ pro ten úèel sezvaných, pozvánkami, které sami zhotovili. Soud však dospìl k závìru, že v žádném pøípadì zde nelze hovoøit o tom, že by obžalovaní jednali jako èlenové organizované skupiny. K tomu se pøedpokládá vyvíjení takové èinnosti, která se vyznaèuje plánovitostí a koordinovaností od samého poèátku až do konce èinnosti této skupiny resp. do konce páchání této èinnosti. Taková plánovitost a koordinovanost mezi obžalovanými nebyla. Ze všech tìchto dùvodù proto nezbylo krajskému soudu, než v napadeném rozsudku zrušit celý výrok o vinì a rozhodnout tak, jak zhora ve výroku jest uvedeno.
Protože byl zrušen výrok o vinì, musel být zrušen i výrok o trestu u všech obžalovaných. Pøi novém rozhodování o trestu bylo vycházeno z ust. õ 10 odst. 2 a õ 202 odst. 1 tr. zák. Pøi stanovení druhu a výše trestu u obžalovaného Havelky a obžalovaného Skalického pøihlížel soud ke všem zákonným hlediskùm uvedeným v õ 23 odst. 1 a õ 31 odst. 1 tr. zák., tj. jak ke stupni nebezpeènosti spáchaného èinu pro spoleènost, tak i k osobì pachatele a jeho možné nápravì. Stupeò nebezpeènosti spáchaného èinu pro spoleènost v daném pøípadì je zvyšován tím, že obžalovaní zorganizovali "kulturní akci", která ve svém obsahu propagovala takový smìr hudby a takovou kulturu, která je v rozporu vùbec s kulturou naší socialistické spoleènosti. O jakou kulturu obžalovaným šlo, to je charakterizováno obsahem referátu, který na uvedeném veèeru byl pøednesen, a kteréžto písnì pak na tomto veèeru byly zpívány. Pokud jde o osobu pachatele, nemohl soud u obžalovaného Havelky pøehlédnout, že již jednou byl soudnì trestán pro úmyslný trestný èin opuštìní republiky podle õ 109 odst. 2 tr. zák. U obžalovaného Skalického rovnìž pak nemohlo být pøehlédnuto, že byl soudnì trestán a sice pro nedbalostní dva trestné èiny. Když pak bylo pøihlédnuto k míøe zavinìní, která u obžalovaného Havelky je výraznìjší než u obžalovaného Skalického a když koneènì bylo pøihlédnuto i ke zprávám o povìsti obou obžalovaných jak z místa bydlištì, tak i pracovištì, dospìl soud k závìru, že pøimìøeným trestem pro obžalovaného Havelku je trest odnìtí svobody v trvání 15 mìsícù a pro obžalovaného Skalického trest odnìtí svobody v trvání 9 mìsícù. S ohledem na to, co shora je uvedeno, tyto tresty byly uloženy jako nepodmínìné, nebo pro uložení trestu odnìtí svobody s podmínìným odkladem nebyly dány podmínky stanovené v õ 58 odst. 1 písm. a) tr. zák.
U obžalovaného Stárka soud pøihlédl k menší míøe jeho zavinìní, k jeho malé úèasti pøi pomoci celé akce, která spoèívala prakticky jenom v rozeslání urèitého poètu pozvánek, bylo pøihlédnuto k tomu, že dosud nebyl soudnì trestán, a že požívá dobré povìsti na pracovišti i v místì trvalého bydlištì. Rovnìž pak na druhé stranì u tohoto obžalovaného bylo pøihlédnuto ke stupni nebezpeènosti spáchaného jednání pro spoleènost, tak jako u obž. Havelky a Skalického. Když pak bylo pøihlíženo ke všem skuteènostem rozhodným pro stanovení druhu a výše trestu, dospìl soud k závìru, že u tohoto obžalovaného postaèí uložit mírný výchovný trest. Za takovýto trest je považován trest odnìtí svobody v trvání 4 mìsícù, který obžalovanému byl uložen a jehož výkon byl stanoven na zkušební dobu jednoho roku. Tato zkušební doba v trvání jednoho roku byla stanovena zejména s ohledem na dosud nezávadný zpùsob života, který obžalovaný vedl.
Pouèení:
Proti tomuto rozhodnutí není pøípustný další øádný opravný prostøedek.
V Plzni dne 3. 9. 1976
Za správnost opisu:
podpis neèitelný
JUDr. Zdenìk Holý, v.r.
kulaté razítko
Krajský soud v Plzni
Dovìtek - poznámka vydavatele
Nejprve o osudech stíhaných:
Šestadvacetiletý stavební mistr Karel Havelka, èlen jazzové sekce èasopisu Melodie, který se jako amatér zabýval publikaèní èinností v oblasti beatrockové hudby, byl zadržen a s úèinností od 17. 3. 1976 (tedy ve stejný den, kdy zaèalo zatýkání pražských skupin) byl vzat do vazby. I po zmírnìní rozsudku první instance na 15 mìsícù bude ve vìzení až do 17. 6. 1977: po Ivanu Jirousovi byl tedy nejvíce postižen.
Ètyøiadvacetiletý tesaø Miroslav Skalický, èlen hudební skupiny Hever and Vazelína, byl rovnìž od 17. 3. 1976 stále ve vazbì; z výkonu trestu odnìtí svobody byl propuštìn po devíti mìsících, 17. 12. 1976. Ze všech devatenácti stíhaných osob je na tøetím místì, co do tíže represe.
Ètyøiadvacetiletý lesní dìlník František Stárek, fotograf-amatér, ve vazbì rovnìž od 17. 3. 1976, byl propuštìn z vìzení v den, kdy veøejným zasedáním skonèilo odvolací øízení, tedy 3. 9. 1976. Ètyøi mìsíce podmínìnì, k nimž byl nakonec odsouzen, jsou velmi neobvyklým trestem, protože František Stárek byl v den svého propuštìní již 5 a pùl mìsíce ve vazbì.
Pøeštický pøípad byl pro státní moc zkouškou, jakou míru represe si vùèi undergroundu mùže dovolit. Karel Havelka, Miroslav Skalický a František Stárek byli odsouzeni za nìco, èeho se vùbec nedopustili (bez ohledu na to, že ani jednání vlastních "výtržníkù", tedy I. Jirouse, K. Soukupa a S. Karáska nebylo trestné), a byly jim pøiøèeny velmi vysoké tresty. Tu se ale ukázalo, že státní moc si nemùže dovolit tolik, kolik doufala. Dvojí kampaò solidarity nabývala èím dál tím víc na síle: v zahranièí byl desítkami listù publikován v rozsáhlých výtazích záznam z procesu (který byl zaøazen v této èásti sborníku), okresní noviny, zvláštì v nìmecky mluvících zemích, Skandinávii a Anglii publikovaly v èervenci a v srpnu 1976 dlouhé èlánky o Plastic People a poukazovaly na absurditu pøeštického pøípadu; všechny velké noviny prakticky ve všech zemích západní Evropy (vèetnì Španìlska) prùbìžnì informovaly své ètenáøe; na podporu èeského undergroundu se poøádaly koncerty a jejich vìc se uvádìla na masových shromáždìních; zájem projevily i západoevropské komunistické strany, z nichž nìkteré (napø. italská a britská) vyjádøily Plastikùm svou solidaritu. Tato zahranièní kampaò získávala na intenzitì i tou mìrou, jak se rozrùstala podpora a úèast, které postiženým vyjadøovali naši spoluobèané. O domácí solidaritì pøinášíme nìkolik dokladù v následující èásti sborníku; zahranièní solidaritu jsme dokumentaènì nemohli zachytit: jednak vìtšinou materiálù nedisponujeme, jednak by tyto materiály vydaly na nìkolik tlustých knih.
Plzeòské drama, jakkoli bolestné pro tøi postižené a jejich rodiny, mìlo tedy i svou dobrou stránku: ukázalo v celé své nahotì absurditu obvinìní a zámìry státní moci; pomohlo, jako argument, pøesvìdèit nevìøící a váhající a dokázalo získat èást domácího veøejného mínìní, manipulovaného klamavými informacemi ès. sdìlovacích prostøedkù. Zde není místa pro analýzy, položme si však otázku, proè tolik lidí v této zemi i v zahranièí, proè tolik lidí nejrùznìjších pøesvìdèení a názorù, proè tolik organizací vèetnì komunistických vyjádøilo svou podporu obìtem soudní represe a proè tato solidarita byla mnohem rozsáhlejší, intenzívnìjší (a také úèinnìjší) než v pøípadech jiných, minulých procesù, politických v užším slova smyslu?