"HNÌDÁ KNIHA"
O PROCESECH S ÈESKÝM UNDERGROUNDEM 1976
1977
1980
OBSAH:
Èást I. - Umìlecká èinnost
Poznámka vydavatele
Zpráva o tøetím èeském hudebním obrození
Texty: Egon Bondy
Texty: Pavel Zajíèek
Texty: Karel Soukup
Texty: Svatopluk Karásek
Kázání S. Karáska v Èeské Lípì dne 30. 3. 1975
Recenze
O hudbì, jakou hrají PP a DG 307
Dopis J. Seiferta dr. Motejlovi
J. Patoèka: K záležitostem PP a DG 307
Èást II. - Represe a solidarita
Poznámky vydavatele
Usnesení o zahájení trestního stíhání
Dopis pro AMNESTY INTERNATIONAL
Zpráva
Dopis V. Jirousové
Informace oficiálního tisku
Èást III. - Pøeštický pøípad
Obžaloba
Prùbìh hlavního líèení
Rozsudek okresního soudu
Odvolací øízení
Rozsudek krajského soudu
Dovìtek - poznámka vydavatele
Èást IV. - Obžaloba a solidarita
Obžaloba ze dne 9. èervence 1976
Prohlášení
Dopis Heinrichu Böllovi
Dopis H. Bölla J. Seifertovi
Dopis pøedsedkyni senátu
Veøejná výzva k solidaritì a protest
Usnesení ze dne 3. záøí 1976
Otevøený dopis Z. Mlynáøe
Dovìtek - poznámka vydavatele
Èást V. - Proces
Poznámka vydavatele
Obžaloba
Prùbìh hlavního líèení ve dnech 21. - 23. 9. 1976
Obhajoba Svatopluka Karáska
Rozsudek
V. Havel: Proces
Otevøený dopis ústavním orgánùm ÈSSR
Èást VI. - Kampaò a obrana
Poznámka vydavatele
Dopis dr. J. Zelenkovi
Odpovìï ès. televize
Kampaò Rudého práva a odpovìï
Èlánek Svobody a odpovìï
Èlánek Mladé fronty a odpovìï
Mladý svìt: Pøípad Magor
Odpovìdi Mladému svìtu
Dopis V. Brabence ès. rozhlasu
Dopis Z. Mlynáøovi
Dopis P. Uhlovi
Èást VII. - Odvolání
Usnesení
Prùbìh odvolacího øízení
Usnesení krajského odvolacího soudu
Závìreèná poznámka vydavatele
Èást VIII. - Dodatky
Víkend na Dìèínsku
Zpráva
Represe proti Chartì 77 a PP pokraèuje
Žádost ès. televizi o opravu
Úryvek ze situaèní zprávy
Solidarita polských obèanù
Dopis Petra Uhla
Svobodu pro politické vìznì
Dopis prezidentu republiky
Honza Princ bude 9. øíjna svoboden
Trestní øízení s Janem Princem

ÈÁST I.
Umìlecká èinnost
Poznámka vydavatele:
Zaøazení pøednášky Ivana Jirouse Zpráva o tøetím èeském hudebním obrození z r. 1975 považujeme za nezbytné už proto, že byla publikována a vstoupila do obecného povìdomí. Byla také jedním z prvkù obžaloby. I když je tento text jistì diskusní, nelze mu nepøiznat zasvìcenost a novost pohledu na oblast kultury, o níž existuje jen málo informací. Druhým dùvodem zaøazení je skuteènost, že jeho publikace v nìmecké mutaci ruského èasopisu Kontinìnt v bøeznu 1976 se stala patrnì bezprostøedním (pøestože veøejnì nepøiznaným) dùvodem pro zahájení trestního stíhání Ivana Jirouse a jeho pøátel. Pokud je nám známo, je toto již nejménì páté èeské vydání pøednášky.
Texty Egona Bondyho, Pavla Zajíèka, Karla Soukupa a Svatopluka Karáska jsou uvedeny v pøesném znìní, v jakém byly zpívány a hrány. Texty Egona Bondyho jsou z repertoáru skupiny The Plastic People of the Universe, jejíž èlenové je také zhudebnili. Zajíèkovy texty byly zhudebnìny a zpívány výhradnì skupinou DG 307. Karel Soukup a Svatopluk Karásek své písnì zpívali sami. Žádný z textù není vynechán, nebo právì tyto texty tvoøily pro svoji údajnou "hrubou vulgárnost s protisocialistickým a protispoleèenským pùsobením vìtšinou exponujícím nihilismus, dekadenci a klerikalismus" úhelný kámen obžaloby, mimosoudní perzekuce a hlasité kampanì domácích sdìlovacích prostøedkù. Je také tøeba øíci, že zhudebnìné texty jsou neoddìlitelnì spjaty se svým hudebním výrazem, a to, že publikování touto formou, omezující se na slovesnou stránku, je ochuzuje a zbavuje celkového napìtí a výrazu.
Kázání Svatopluka Karáska bylo do sborníku zaøazeno proto, aby se ètenáø lépe seznámil s duchovním východiskem jeho umìlecké tvorby; toto kázání však nebylo pøedmìtem trestního stíhání.
Recenze na texty a na hudbu vznikly pozdìji, koncem léta 1976. Vypracovali je pøední literární a hudební kritici pro potøeby obhajoby. Z dùvodù, které jsou nasnadì, si autoøi pøáli zùstat v anonymitì, pokud obhajoba neuzná za vhodné jejich jména zveøejnit. Protože se tak nestalo, zachováváme i my jména autorù v tajnosti.
První èást uzavírá dopis Jaroslava Seiferta obhájci Svatopluka Karáska JUDr. Otto Motejlovi a esej prof. Jana Patoèky. Oba texty vznikly na podzim 1976, tematicky se však pøiøazují k dokumentùm této èásti sborníku.
Zpráva o tøetím èeském hudebním obrození
Ivan Jirous
1975
Ve velkých kulturních revolucích
je jedinou metodou pro lidi, aby
se osvobodili sami a nesmí být
užito žádné metody, která dìlá
vìci za nì.
Vìøte lidem, spoléhejte na nì a
respektujte jejich iniciativu.
Odhoïte strach. Nebojte se zmetkù.
A se lidé vychovávají sami v tom
velkém revoluèním hnutí.
Mao Ce-tung
I.
Na sklonku roku 1974, den pøed Silvestrem, jsme jeli vlakem na koncert do Líšnice, malé vesnice západnì od Prahy. Vystoupili jsme na nejbližší železnièní zastávce a pìšky šli asi ètyøi zbývající kilometry. Bylo to na kraji soumraku, šli jsme pøes polozmrzlá bažinatá luka nejkratší cestou k vesnici. Bylo nás ètyøicet pìt. Vìdìli jsme, že z druhé strany, od autobusové zastávky, se k Líšnici blíží jiní naši pøátelé, a mnozí další pøijedou vozy. Mìli jsme radostnì vzrušenou náladu. Byl konec roku a pøed námi nesmírnì hmatatelná nadìje, že ho oslavíme hudbou; šli jsme na první koncert skupiny Umìlá hmota, a hrát mìli ještì Plastikové, DG 307 a další. Jak jsme se pøesouvali pustou krajinou, plno z nás zakoušelo intenzívnì pocit, který nìkdo formuloval slovnì. Pøipomínalo nám to chození na hory prvních husitù. Když to bylo øeèeno, žertovali jsme na toto téma a rozvíjeli je. Jak pøijdeme do Líšnice, a tam již budou èekat panští - dnes establishmenáci - a rozeženou nás.
Tak se i stalo. Pøesto, že se jednalo o pøedsilvestrovské setkání pøátel - hudebníkù a venkovského hasièského sboru, s nimiž tito hudebníci hrají fotbalové utkání, v sále veøejné restaurace - pøesto, že místní národní výbor pøedbìžnì schválil toto setkání, byli shromáždìní na místì vyzváni, aby se rozešli, jinak že proti nim bude použito násilí. Rozešli jsme se. Pøestože lidé, kteøí dnes chodí poslouchat hudbu, kterou mají rádi, tak jako kdysi chodili jiní poslouchat na hory slovo, které chtìli slyšet, nemají prozatím jinou možnost, než násilí ustoupit. Ve stejné dobì, kdy museli vyklidit sál restaurace v Líšnici, odbývala se v lokále téže restaurace oslava myslivcù, s dechovkou, jejíž decibely se vyrovnají decibelùm rockové hudby, a s rozsvíceným stromeèkem, tím laskavým symbolem vánoc. Úèastníkem této oslavy byl i muž, který zakázal druhým bavit se zpùsobem, který jim vyhovuje, arogantnì odmítl mluvit s jejich zástupci a zavolal na nì policii. Byl to zástupce tajemníka MNV v Líšnici.
Kdysi bychom mu øíkali sluha Antikristùv, dnes je to zástupce establishmentu. Nezaslouží si pozornosti, která je mu zde vìnována. Je jedním z mnoha bezejmenných byrokratù, kteøí od poèátku sedmdesátých let znemožnili, zakázali nebo rozehnali øady jiných hudebních setkání. Je pøíznaèným atributem doby, která obrací svoji z᚝ a podezíravost proti lidem, kteøí nechtìjí nic víc než vytváøet takové umìní, jaké vytváøet musí, kteøí tvrdohlavì odmítají pøistoupit na to, že by umìní mohlo sloužit ještì nìèemu jinému než oslovování lidí, kteøí si spolu s ním pøejí žít v pravdì.
II.
Ani ne tak o tom, co tito lidé dìlají, protože hudbu je tøeba pøedevším slyšet - jako o tom, jak to dìlají a proè to dìlají, se pokusím mluvit v této zprávì. Týká se tøetího èeského hudebního obrození - doby, která zaèíná v první polovinì sedmdesátých let, nejspíš tak v roce 1973. Kdy vlastnì bylo první èeské hudební obrození (bylo-li vùbec nìkdy), není v této souvislosti dùležité. Náš termín vznikl vzpomínkou na nìkdejší výrok Karla Vojáka z okruhu skupiny The Primitives Group: oznaèil totiž za druhé èeské hudební obrození sklonek šedesátých let, dobu, kdy došlo k netušené eskalaci rockových (nebo big beatových, jak se tehdy øíkalo) skupin pøedevším v Praze, ale i kdekoliv v Èechách.
Jenom v samotné Praze jich bylo nìkolik set. Z nich jen málo dosáhlo veøejného uznání nebo dokonce slávy. Dùležité bylo, že u nás dostali pøíležitost dìlat umìní lidé, kteøí se k tomu nikdy nemohli dostat pøes filtry dané handicapy pùvodu, nevìdomosti o tom, co je to vlastnì vzdìlání, neochoty podstoupit vzdìlání v pøípadì, že mìli pøedstavu o tom, jak obtížné a nepøíjemné je dostat s k nìmu za souèasného systému školství. Nejpodstatnìjší je právì množství rockových kapel v té dobì. A byly jakkoli kvalitní, vytváøeli podhoubí pro pøirozený výbìr. Kapely hrály a rozpadaly se a sdružovaly se v nové. Jak jinak se o sobì mohou dozvìdìt lidé spøíznìných názorù a povah, než tím, že si navzájem na relativnì veøejném fóru pøedvedou to, co dovedou?
Za jeden z nejvìtších zloèinù souèasného establishmentu považuji informaèní blokádu, kterou obklopuje mladé lidi v tom nejdùležitìjším vìku 16 - 19 let, kdy se èlovìk formuje pro celý budoucí život. Bere mne èert, když slyším názory, že ten, kdo je k nìèemu urèen, se k tomu dostane, že si to najde. Kde si to má najít, když je obklopen zdí neprostupného mlèení a nevìdomosti? Josef Janíèek, nynìjší kapelník Plastikù, pùsobil tøi roky v kapele The Swimmers, než se stal v 19 letech èlenem skupiny The Primitives Group. Milan Hlavsa, když založil v 19 letech The Plastic People of the Universe, mìl za sebou èinnost ve skupinì The Undertakers a dvì vlastní kapely s jepièím životem. Jak mají zakládat nové životaschopné skupiny mladí lidé dneska, když nemají potøebné spontánnì vznikající hudební zázemí, v nìmž by mohli srovnávat, setkávat se a rozcházet se podle své svobodné vnitøní vùle, vedení pouze svým svobodným cítìním a pøedevším vzájemnou náklonností? A je tomu jakkoliv, ty doby jsou nenávratnì pryè; toto krátké ohlédnutí do historie èeské rockové hudby je uvádìno koneckoncù jenom pro srovnání se souèasným stavem, jak o nìm budu mluvit za chvíli. Zámìrnì jsem nejmenoval žádnou z kdysi slavných èeských rockových skupin, spíše mi šlo o to, upozornit na obrovskou šíøi rockové hudby v té dobì. Ale existovala v Praze kapela, kterou si nelze nepøipomenout: The Primitives Group.
III.
Když se mìní modus hudby,
když se modus hudby zmìnil,
když se mìní modus hudby
tøesou se hradby mìsta.
The Fugs
S odstupem let mùžeme již bez nadsázky øíci, že se vznikem skupiny The Primitives Group se v Praze objevuje v hudbì fenomén undergroundu - i když zatím nikoli vìdomì, ale v rovinì pocitové. To je také dùvod, proè jsme nezmiòovali jiné kapely "slavné" éry èeského beatu. Žalostnì promrhaly svoje možnosti i svoji povinnost. Bylo s úžasem pozorovat, jak rychle zástupci nejmladšího odvìtví umìní pøedstihli v komercionalizaci a zkonzumìní staré zavedené pokleslé žánry, jak se úbìžníkem jejich úsilí stala kariéra na pùdì tzv. divadel malých forem, jak dbali o zakademiètìní svého projevu, aby jim nic nemohli vytknout duchovnì nemohoucí kritikové, kteøí posuzují oblast rockové hudby odumírajícími kritérii, která se již nehodí na nic, ani na ty oblasti umìní, z nichž byly kdysi pøevzaty.
V tomto komerèním moøi duchovní bídy, do nìhož se jedna za druhou noøily oficiálnì pøijímané kapely, nebylo možno The Primitives Group pøehlédnout. Byla to drsná a syrová skupina nahony vzdálená jakékoli uhlazenosti, spíše podvìdomì usilující o pravý opak. Nemìla svùj pùvodní repertoár, ale osvìdèila dokonalé cítìní pro hodnoty. Hrajíc skladby Jimmy Hendrixe, Erica Burdona, The Grateful Dead, The Pretty Things, The Doors, The Mothers of Invention, The Fugs. Na sklonku šedesátých let bylo uvádìní anglosaských skupin na èeskou scénu naprosto nezbytné, mìla-li se pøíští rocková hudba u nás pozvednout na svìtovou úroveò. Trh tenkrát nebyl zdaleka tak nasycen zahranièními gramodeskami jako dnes. Když Primitivové hráli prvnì Franka Zappu, znala ho v Praze hrstka zasvìcencù.
Ale to by ještì z The Primitives Group neudìlalo kapelu, od níž lze legitimnì sledovat underground jako hnutí, které vytváøí stranou zavedené spoleènosti vlastní svébytný svìt s jiným vnitøním nábojem, jinou estetikou a v dùsledku toho i jinou etikou. Byla to pøedevším orientace na jeden smìr souèasné hudby, tzv. psychedelic sound. Tady již byli Primitivové zcela tvùrèí. Již proto, že v dobì, kdy se na tuto hudbu orientují, nevìdí o ní moc víc, než co si pod tìmito slovy pøedstavují. Vyložili si je ovšem naprosto správnì. Usilují svojí hudbou zpùsobit u posluchaèù zvláštní stav mysli, který èlovìka alespoò na chvíli osvobozuje a obnažuje mu primární základy jeho bytosti. Kromì hudby k tomu slouží øady jiných prostøedkù, používání bezprostøedního pùsobení živlù - vody (FISH FEAST), vzduchu (BIRD FEAST) a pøedevším ohnì, postupy pøevzaté z výtvarného umìní nebo související s hnutím happeningu. Podrobnì to bylo popsáno na jiných místech, a hlavnì to žije v legendách. Ke skupinì The Primitives Group již jen struènì: když tento enfant terrible èeské rockové scény zaèínali brát oficiální kritici rockové hudby na vìdomí, skupina z vlastní vùle pøestala existovat. Neznamená to pøerušení vývoje psychedelické hudby v Praze. Primitivové se rozešli v kvìtnu 1969; tehdy již pìt mìsícù úèinkù The Plastic People of the Universe.
IV.
Krásný je svìt,
ale plastiètí lidé to nevidí,
krásné jsou kvìtiny,
ale plastiètí lidé to nevidí,
krásný je západ slunce,
ale plastiètí lidé to nevidí.
Jen jedna vìc je pro jejich oèi
jen jedna vìc je pro nì hezká
plastiètí lidé v podzemí.
Vesmírná symfonie
The Plastic People of the Universe se hlásili k undergroundu vìdomì, ale obdobnì jako vytvoøili The Primitives Group z neznalosti a neinformovanosti svéráznou verzi psychedelické hudby, byl pojem underground chápán Plastiky ryze pocitovì, jako v podstatì doslovný výklad slova podzemí. Nesmírnì významným pøínosem pro další vývoj rockové hudby v Praze byla skuteènost, že se zakladatel Plastikù Milan Hlavsa ukázal být vynikajícím komponistou. Pùvodní hudební tvorba s sebou nesla i pùvodní texty, z nichž byl v prùbìhu prvního - øíkejme mu mytologického - období Plastikù podán jakýsi nárys kosmologie podzemí. Underground je v nìm chápán mytologicky jako svìt odlišné mentality, lišící se od mentality lidí, žijících v establishmentu. Texty Michala Jerneka a Vìry Jirousové, rezonující s kabalou Cornelia Agrippy a Metteheimu (jehož symboliku využívali již Primitives Group ve svých svátcích živlù), pøedstavují lid undergroundu v polohách, které plnì opravòují pøídomek "of the Universe" - "vesmíru" v názvu skupiny. V charakteristické skladbì tohoto období The Sun, Plastici zpívali: "Všechny hloupé mozky jsou na slunci, náš mocný národ žije v sametovém podzemí". Ve skladbì "The Universe Symphony and Melody about Plastic Doctor" oslavili jednotlivé planety sluneèní soustavy, èást vìnovaná Zemi je nazvána Plastic People Underground. V Písni dvou novozemských svìtù o mýtickém ptáku Fafejtovi jsou narážky mytologické - pøedevším na mytologii keltskou a Agrippovu Kabalu - pak na svìt rockové hudby (Lennona a Yoko Ono), který je opìt prezentován skrze mytologický výklad. Pokud Plastici v té dobì obracejí svùj zájem ke konkrétnímu svìtu, jak by se to mohlo jevit ve skladbì Kulový blesk, oslavující oblíbenou postavu skupiny, podivínského vynálezce Prokopa Diviše, jsou reálie pøíbìhu také zmìnìny (Diviš sedí v chýši v kanadském pralese s pøáteli, mezi nimiž je napø. Roy Estrada, basový kytarista skupiny The Mothers of Invention), že nenechávají nikoho na pochybách, že jde opìt o mýtické vidìní skuteènosti.
Pùsobení skladeb je umocòováno vizuálními prostøedky, skrze nìž Plastic People vìdomì navazují na èinnost skupiny the Primitives Group. Na scénì hoøí ohnì obsluhované kostýmovanými ohòostrùjci, èlenové kapely hrají pomalováni v oblièejích, ve skladbì Kulový blesk vystupuje plivaè ohnì. Na premiéøe Vesmírné symfonie v Klubu výtvarných umìlcù, v Mánesu, obìtují Plastici bohu Marsu slepici; pøi vystoupení konaném týž veèer, kdy na Mìsíci pøistáli první lidé, zapálili létající talíøe, od té doby neodmyslitelnou souèást jejich scény.
Kromì pùvodní tvorby navazují The Plastic People of The Universe na The Primitives Group i v "osvìtové" èinnosti. Uvádìjí na pražskou scénu sklady nezapomenutelné Warholovy skupiny The Velvet Underground a seznamují publikum s valnou vìtšinou Sandersových a Kupferbergových The Fugs. Samozøejmì že hrají i novìjší skladby Franka Zappy.
Takhle nìjak to vypadalo v dobách, kdy pøídomek "of the universe" nosila skupina plným právem. Plastici se jmenují stále stejnì i dnes, z vìrnosti jménu, které si kdysi dali. Ale mezitím se staly vìci, které je pøimìly zakotvit pevnì na zemi. Z undergroundu mytologického se stal underground ve smyslu kulturnì sociologickém, tak jak byl zamýšlen a proklamován na poèátku šedesátých let Sandersem, Ginsbergem, Wuttalem, Learym a mnoha jinými pionýry tohoto hnutí. Dokonce se odvažuji øíci, že se teprve v podmínkách našeho establishmentu stal undergroundem v pravém smyslu toho slova.
V.
Opìt pojal ho ïábel na horu,
vysokou velmi a ukázal mu
všecko království svìta i slávu
jejich, a øekl mu: "Toto všecko
tobì dám, jestliže padne
budeš se mi klanìti."
Evangelium sv. Matouše
Na poèátku sedmdesátých let dochází v Praze k drastickým opatøením, jimiž establishment prakticky likviduje rockovou hudbu jako hnutí. Je zakazován anglicky zpívaný repertoár, jsou mìnìny anglické názvy skupin, øada pøedních rockových hudebníkù se stává politováníhodnými doprovodnými hráèi komerèních hvìzd pop music. The Plastic People of the Universe nehodlají uèinit a také neuèiní žádné zmìny, ani v názvu, ani v repertoáru, ani ve svém vzhledu, které by jim byly vnuceny cizí vùlí, které by nevyplynuly z charakteru a vnitøní potøeby hudebníkù samých. Skupina ztrácí profesionální statut; slabší povahy ji opouštìjí a jádro pøíštích Plastikù - soustøedìné kolem Hlavsy a Janíèka - zaèíná prakticky z nièeho - bez aparatury, bez nástrojù, bez viditelného zázemí, ale s naprosto jasnou koncepcí: že je povinností hudebníka hrát takovou hudbu, jakou mu velí hrát jeho svìdomí a jaká mu pøináší radost, jedinì tak mùže svoji radost a tvoøení pøedat publiku.
Když se po delší pøestávce, v níž se formovali Plastic People v novém složení - doplnil je pøedevším virtuózní houslista Jiøí Kabeš a po nìjaký èas s nimi zpíval Paul Wilson - pøedstavili v zimì roku 1971 na taneèní zábavì v Ledèi nad Sázavou, bylo již lidem jasné, že je to jediná významná rocková skupina, která dokázala, že není tøeba v nièem slevit z umìleckých nárokù ani z atributù, které rockovou hudbu provázejí. Do Ledèe pøijely desítky lidí z Prahy, z Karlových Varù i z jiných mìst. Zaèala se tvoøit atmosféra toho, co nám pozdìji pøipomínalo "chození na hory", jak se o nìm zmiòuji v úvodu této zprávy. Když v Ledèi nad Sázavou vidìl Milan Hlavsa tyto desítky pøespolních, kteøí vlaky, auty i stopem dorazili na koncert Plastikù, pronesl památný výrok: "My se na to nemùžeme vykašlat, i kdybychom chtìli. Jakou by tady pak ještì mìli ty lidi zábavu?"
Kapela Plastic People se ocitla ve výjimeèném postavení jediné podzemní rockové skupiny v Èechách. Celou svojí existencí dokazovala, že underground není efektní nálepka, kterou se oznaèuje nìjaký nový hudební smìr, že je to pøedevším životní a duchovní postoj. Vždycky jsem mìl za zlé ostatním pomìrnì slušným pražským rockovým skupinám, že na poèátku sedmdesátých let zaèaly vyklízet pozice, ustoupily establishmentu a za cenu toho, že budou moci veøejnì hrát hudbu, jakoukoliv hudbu, odvrhly možnost, že by mohly dìlat umìní.
Proè to ti hudebníci dìlali? Myslím, že jim chybìlo a doposud chybí vìdomí toho, co je to umìní, jaká je jeho funkce ve svìtì, a co je povinností tìch, kterým se dostalo daru vytváøet. Kdo v tomhle nemá jasno, snadno se dostane na scestí. Plastici si zachovali svoji tváø ne proto, že jsou dobøí hudebníci; v ostatních rockových skupinách té doby se možná našli hudebníci ještì lepší. Ale i v nejtìžších dobách, kdy jim chybìla aparatura, kdy nemìli zázemí, o nìž by se mohli opøít, jim bylo jasné jedno: Je lepší nehrát vùbec, než hrát hudbu, která nepramení z hudebníkova vlastního pøesvìdèení. Je lepší nehrát vùbec, než hrát to, co si pøeje establishment. Ale i takhle je to øeèeno pøespøíliš mírnì. Není to lepší, je to nutné. Toto vzdání se všeho, na nìž musí být v dnešní situaci kdykoliv pøipraven každý, kdo chce být umìlcem, je základní podmínkou, pøedcházející veškeré veøejné konání ve sféøe ducha. A to ne teprve tehdy, když jsou vìci již zjevné. Jakmile je totiž uèinìn první ústupek, a pod pokryteckou omluvou nebo poctivým dojmem, že na tom nezáleží, je ztraceno vše. Jakmile položí ïábel (který dnes mluví ústy establishmentu) první podmínku - pøistøihnìte si vlasy, jenom tak trochu, a budete moci hrát - je tøeba øíci ne. Jakmile ïábel (který dnes mluví ústy establishmentu) øekne - zmìòte název a budete moci hrát dál, to co hrajete, je tøeba øíci - ne, nebudeme tedy hrát.
A pøitom - vždy to ani takto nestojí. Není v moci establishmentu zabránit hrát tìm, kdo se zøekli všech výhod, které plynou z pozice profesionálního hudebníka. Establishment mùže pøiskøípnout jenom toho, kdo se chce mít líp než druzí. Na toho, kdo chce líp žít, ne ve smyslu hmotného zabezpeèení, ale ve smyslu sledování pravdy, má establishment malé drápky. Jenom ti umìlci, kteøí pochopí, že dar umìní jim byl seslán proto, aby skrze nìj oslovovali svoje bližní, a ne proto, aby se mìli lépe než oni, ponesou pøíštì toto jméno. "Velký umìlec zítøka pùjde do undergroundu," napsal na sklonku svého života Marcel Ducheup. Nemyslel tím underground jako nálepku oznaèující nìjaký nový umìlecký smìr. Myslel tím underground jako nový duchovní postoj èestného umìlce, reagujícího na odlidštìní a zkurvení hodnot ve svìtì konzumní spoleènosti.
VI.
Jestliže jsme øekli, že Plastic People se stali jedinou skuteènou podzemní rockovou skupinou u nás, neznamená to, že byli jedinou podzemní skupinou vùbec. Existovala kromì nich po krátký èas ještì skupina Aktual. Rámcovì byla sice vøaditelná do oblasti rockové hudby, ale nad tímto základem u ní pøevládaly postupy aleatorické hudby a seriálních kompozic, jimiž se jejich leader Milan Knížák v podstatì hlásil k proudu nové hudby, jak ji pøedstavoval pøedevším John Cage. Knížák, který byl v prvé øadì tvùrcem happeningù, envizon entùs eventa, založením této kapely o nìco "pøedbìhl" dobu. Na rozdíl od Plastikù nemìl vytvoøeno široké zázemí v publiku, které by tuto hudbu pøijímalo (v tom smyslu se osvìdèila pomalá cesta, kterou bylo od dob The Primitives Group publikum soustavnì vzdìláváno a postupnì pøivádìno k novým hudebním formám). Došlo k paradoxní situaci: na spoleèném koncertì Aktuálu a Plastic People v Suché v øíjnu 1971 nìkolik set posluchaèù uvítalo hudbu Plastikù (hráli tehdy témìø výhradnì skladby The Velvet Underground, doplnìné nìkolika vlastními kompozicemi) a Aktual u nich zcela propadl. Jediní, komu se Knížákova hudba líbila, byli právì Plastikové a jejich bezprostøední spolupracovníci.
Neuchvátila je jenom hybnost, živost a variabilita vystoupení, kde byly použity nezvyklé nástroje - sudy od asfaltu, startující motocykl - èi na dalším spoleèném koncertì obou skupin v pražském F-klubu elektrická vrtaèka, štípání døíví na pódiu a házení polínek a hrstí rýže do obecenstva atd. Byly to pøedevším Knížákovy èeské texty, bezprostøednì sdìlující provokující myšlenky publiku, zvyklému do té doby u dobré rockové hudby (pomíjím pseudotvorbu kapel úrovnì Olympicu apod.) pøedevším na angliètinu jako závazný jazyk tohoto umìleckého odvìtví. Pravda, Plastic People používali již od svých zaèátkù ve skladbách èásti èeských textù, ale byly to výhradnì jakési recitativy, které svojí neobvyklostí spíše zvyšovaly bizarní a manýristický ráz vystoupení, než aby sloužily k bezprostøednímu oslovování lidí. Knížák byl naproti tomu vždy dùslednì pøesvìdèen o tom, (v dobách, kdy to zdaleka nebylo populární), že souèasná hudba vznikající v tomto teritoriu má lidi oslovovat jazykem, kterému rozumìjí.
Právì proto, že vysoce oceòuji Knížákùv vliv na další rozvoj vlastní tvorby Plastic People - ne vliv pøímý, ale vliv ve smyslu impulsu a provokativního srovnání, nelze se mi nezmínit i o úskalí, které jsem u Knížákova Aktuálu vidìl, a které zøejmì pozdìji vedlo i k jeho rozpadu. Souvisí s rozporuplností Knížákovy osobnosti vùbec. Aèkoliv vždy proklamoval témìø anonymitu umìleckého tvoøení, skrývající se v pøípadì jeho a jeho spolupracovníkù pod názvem Aktual, ve skuteènosti vždy zùstal individualistickou, vùdèí, by i fascinující osobností, vysoce pøeènívající své okolí. S výjimkou bubeníka a flétnisty Jana Marii Macha vlastnì Knížák používal ostatní èleny skupiny jako hudební nástroje, na které hrál on sám silou svého ducha a své vùle, kterou dokázal nespornì obdivuhodným zpùsobem pøenášet na své spoleèníky. Je to jistì funkèní co do konkrétního èi umìleckého úèinku. Ale nestaèí to v situaci, kdy je nutno v zájmu pøežití stavìt kapelu jako spoleèenství rovnocenných individualit, z jejichž vzájemných interakcí vzniká jednolité dílo. Odpovídalo by to tak ostatnì tomu, co Knížák sám proklamuje. Již podruhé se ve vztahu Aktualu a Plastikù musím zmínit o paradoxu: zdá se mi nesporné, že Aktual nepøímo ovlivnil další hudební vývoj Plastikù, ale aby se kruh uzavøel - myslím, že nejširší spoleèenství, které dnes existuje kolem kapely The Plastic People of the Universe, uskuteènilo v praxi to, èím Aktual, v dùsledku vzato, se zabýval jenom symbolicky (Bude mìsto Aktuálù).
VII.
Jistým bodem poèínaje není už
návratu. Toho bodu je tøeba
dosáhnouti.
Franz Kafka
I v dobì, kdy se už Plastic People stali undergroundem v pravém smyslu co do kulturnì sociálního pùsobení, pøežívala u nich v repertoáru jakási lyrická nota. Zhudebòovali básnì Wiliama Blakea, text Faery Queen od Edmunda Spencera, který staletí pøed nimi použil Henry Purcell, texty Jiøího Koláøe z jeho pováleèného romantického období. Nebylo to pro kapelu ani pro publikum bezvýznamné. Obdobnì jako The Fugs si skrze tyto vybrané náklonnosti uvìdomovali, že ani souèasná rocková hudba není jev spadlý z nebe, odtržený od celé šíøe kulturního dìdictví západní civilizace, jejíž jsme souèástí. Ovšem jádro repertoáru (s výjimkou Koláøových textù) bylo zpíváno anglicky - to kapela, pøedevším její spiritus agens Milan Hlavsa - zaèínala pociovat jako handicap.
Poslední kapkou, kterou Plastici potøebovali, aby se staly truváry, u nichž oznaèení underground již nepøipouští nejmenší pochybnost, bylo setkání s tvorbou pražského básníka Egona Bondyho, kterou od té doby témìø výluènì zhudebòují. Bondy je totiž básník, který se zabývá tìmi nejpodstatnìjšími a nejhlubinnìjšími záležitostmi èlovìka, od jeho rozmìru spoleèenského až po jeho zraòované a nedokonalé biologické bytí. Ve své poezii bezdìky splòuje jeden z bodù programu, který formulovali pøedstavitelé undergroundu v roce 1964: "Vykoøenit naprosto a navždy systopavelskou lež, mlèky pøedpokládající v køesanské konvenci, že lidé neserou, nechèijí a nešoustají." Neexistuje snad tabu, které by v Bondyho poezii nebylo porušeno, ale nikdy to není samoúèel nebo zámìrná provokace, je to pouhé vyslovování pravdy o životì a pozici èlovìka ve svìtì. Tím, že Plastici zaèali zhudebòovat texty básníka, jemuž establishment nikdy neumožnil zveøejnìní ani jediné básnì, dali jasnì najevo, že jim tisíckrát víc než o zaujmutí místa v oficiální struktuøe kultury jde o to, aby vytváøeli a zprostøedkovávali svým posluchaèùm to, co oni sami za kulturu považují.
Jádro skupiny je tehdy již natolik silné, že si to mohou dovolit. Vzácnì se v nìm shodují a doplòují neklidný duch Milana Hlavsy, který má nezkrotnou tendenci hnát hudební vývoj ustaviènì kupøedu; Josef Janíèek, mnohostranný hudebník s úžasnou vnitøní kázní, který tvoøí v kapele jakýsi protipól klidu; Jiøí Kabeš, který byl u poèátku èeské rockové hudby a pak po léta nehrál až do doby, kdy ho Plastici vyzvali ke spolupráci; ostrý zvuk jeho elektrické violy dodává Hlavsovým skladbám ponìkud nadpozemský charakter; s sebou pøinesl spontánnost a pøedevším humor, který se právì pøi zhudebòování Bondyho textù tolik osvìdèuje.
Jak je tomu v tradici èeské psychedelické hudby, ani nyní, kdy Plastic People zhudebòují texty, které zøetelnì oslovují jejich posluchaèe, neopomíjejí scénickou stránku vystoupení, která se nìkdy zèásti mìní v hudební happening. V závìru vystoupení, v Klukovicích u Prahy v èervnu 1973, pøi skladbì s klímovským názvem Jak bude po smrti, aleatorické-elektronické kompozici využívají podivuhodný nástroj theremin, byl pøed podiem rozvinut obrovský transparent s nápisem Aj obešel já polí pìt, který zcela zakryt podium s hudebníky. Vystoupení zakonèil básník Pavel Zajíèek, který stál na stole v pozadí scény s rozsvícenou žárovkou pøed ústy, kouleje pøitom oèima, støemhlavým skokem skrz transparent skoèil mezi shromáždìné diváky sedící na zemi pøed podiem.
Nejucelenìjší scénický útvar pøedvedli Plastikové na koncertì ve Veleni u Prahy v prosinci 1973. V naprostém rozporu s obvyklou atmosférou rockových hudebních událostí byl udán ráz ve stylu venkovských tancovaèek s dechovkou! do lesíèka na èekanou. Na scénì byl vytvoøen environment z obrovského množství habrových vìtví, byly tam paøezy, na nichž hudebníci nenucenì svaèili jako døevorubci, popíjeli pivo a bavili se, jako by publikum neexistovalo. Na kraji podia stál v azbestovém støíbøitém skafandru Zajíèek a øíkal do mikrofonu sen, který se mu zdál uplynulé noci: Prvního prosince. Plastic People of the Universe concertino. Šestadvacátého prosince každý pytlík fazolí a do hor. Anti. Vystrè hlavu z polštáøe - zbav se koneènì tíhy - jdi, -pij, -blij-žij-pij-pyj. Bìžím z hovnem proti plátnu - do plátna to hovno zatnu." Tak pøešel k monotónním výkøikùm Anti...Anti.., které opakoval nìkolik minut v nezmìnìném zpomaleném rytmu, pøerušovaném obèas výkøiky: DG 307 zdraví Pražice - Teta Hendrix obecní cestáø z Ostrohu - Seeberg." Zjevná kontradiènost jeho schizoidního projevu vùèi tomu, co se odehrávalo za ním na scénì (kde hudebníci naprosto neteèní k jeho vystoupení nerušenì svaèili, a posléze zazpívali píseò Do lesíèka na èekanou, falešnì a zpùsobem, jaký se ozývá v hospodách tìsnì pøed uzavírací hodinou) je obdobou zpùsobu, jaký používají Plastici v zacházení se zhudebnìnými texty. Nejlíbeznìjší melodie jsou vyhrazeny slovùm typu "Vèera v nedìli / hroznì mì svrbìlo v prdeli" apod. Dráždivé napìtí, které vzniká v rozporu s drsností textu a krásným tìlem, do nìhož je odìn, je jedním z nejúèinnìjších prostøedkù psychadelické hudby. Když koneènì zaèali Plastici hrát, neuslyšelo konsternované publikum rockové skladby, na jaké bylo pøipraveno, ale sérii elektronických skladeb s happeningovými prvky - napø. Kohoutkova kometa, kdy Ivo Pospíšil z kapely DG 307 chodil v hvìzdném hábitu po jevišti s kometou vyrobenou dìtmi na tyèi, zatímco Hlavsa kokrhal. Po nìkolika skladbách pro Plastiky tradièního typu se pak v závìru ozvala skladba Do lesíèka na èekanou, kde základní dechovková melodie, sledovaná saxofonem a violou, byla rušena v opaèném rytmu hudbou obvyklé rockové struktury.
Pøes všechny prvky elektronické hudby, které byly Plastikùm zprostøedkovány jak zasvìceným poslechem souèasné rockové tvorby (Zappa, Captain Beef-heart), tak pouèením u Edgara Varése, pøes nìkteré aleatorické postupy, pøes jazzové názvuky, které jsou Brabencovým pøínosem k výslednému hudebnímu profilu skupiny, zùstává základem skladeb Plastikù živý a dùrazný rockový rytmus, z nìhož dnes vyrùstá hudba kultivovaná, místy až manýristická, ale nikdy ne akademická. Podstatným rysem hudby Plastikù je, že se nikdy nezøekli užívání hlasu jako nástroje k oslovování lidí. Není asi náhodou, že hudebnì relativnì zajímavé souèasné èeské èi slovenské skupiny mají pøevahu své tvorby ryze instrumentálního charakteru. Hlas je oslovující a tudíž nebezpeèný; kapely, které nechtìjí zpívat pokleslé lyrické nesmysly a neodváží se, nebo je ani nenapadne zpívat texty, které by skuteènì lidem nìco sdìlovaly, øeší tento problém absencí hlasu vùbec. Kapela The Plastic People of the Universe se právì dùrazem na hlas a oslovení, pøes veškeré bohatství a komplikovanost svého hudebního projevu, øadí ke kapelám The Fugs anebo David Peel, mnohem spíše než tøeba k souèasné podobì The Mothers of Invention.

VIII.
Proè vlastnì oznaèujeme za poèátek tøetího èeského hudebního obrození právì rok 1973? V tomto roce jednak vznikly dvì nové kapely - Sen noci svatojánské band a pøedevším DG 307 - jednak zaèínající spoleèné akce, na nichž se podílejí kapely rùzné hudební orientace, mizí nìkdejší nesnášenlivost mezi rockovou hudbou a jinými hudebními formami. Lidé se zaèínají spíše starat o to, co je spojuje v odporu vùèi kulturní politice establishmentu, než co je rozdìluje v jejich náklonnostech èi averzích týkajících se zpùsobu umìleckého projevu.
Na jaøe 1973 byl v Praze na návštìvì èlen Køižovnické školy z jedné západní zemì, který jezdil do Prahy pøed tím po nìkolik let každé léto. A mluvil o tom, jak je pøekvapen tím, jak všichni zvážnìli. Znal jako divokou spontánní spoleènost a najednou našel skupinky lidí, kteøí jakoby - aspoò on to tak vyjádøil - zintelektuálnìli. Bylo tøeba toho pohledu zvenèí, abychom si uvìdomili, jak jsme se všichni unavili za tu dobu od devìtašedesátého roku. Bylo to období, kdy nám všem zaèalo docházet, že to, v èem žijeme, není provizorium, že je to na dlouhou dobu, nejspíš navždycky. Byla to pomìrnì mrtvá sezóna, rozhodnì pokud jde o kolektivní èinnost, doba útlumu a kocoviny z oficiální kulturní situace, jak se vybarvila na poèátku sedmdesátých let. Mám pocit, že právì rok 1973 byl rozhodující pro pøekonání této krize. Bylo tøeba, aby se lidé pøestali spoléhat na to, že se stane nìco, co znovu umožní hudebníkùm hrát veøejnì, co umožní básníkùm publikovat a malíøùm vystavovat. Spoléhání na zázraky ochromuje tvùrèí práci a hlavnì kolektivní èinnost: nic nestojí za to dìlat, dokud to nebude možné. Ale jakmile jednou èlovìk uvìdomìle pochopí nebo podvìdomì pocítí, že je nìco navždy, musí ho nutnì zaplavit pocit osvobození. Jestliže svìt už nikdy nebude vypadat jinak, není tøeba se rozptylovat èekáním na záchranu. Musíme se zabydlit v existujícím svìtì tak, abychom v nìm žili vesele a dùstojnì.
IX.
Sen noci svatojánské band vznikl jako kapela Køižovnické školy èistého humoru bez vtipu; založili ho tøi výtvarníci - Karel Nepraš, Míla Hájek a Milan Èech, inženýr Petr Lampl a všestranný hudebník Vráa Brabenec (týž, který hraje s Plastiky). Pøítomnost Neprašovy osoby v kapele není náhodná a je do jisté míry urèující pro kontinuitu i smìr, kterým se Sen noci svatojánské band ubírá. Obdobnì jako Karel Nepraš navazuje svou èinností v Køižovnické škole na to, co dìlal v neodadaistické skupinì Šmidrové, obnovuje autentickým zpùsobem ve Snu noci svatojánské bandu pozici, kterou kdysi v pražském kulturním kontextu zaujímala kapela Šmidøí dechové tìleso, složené výhradnì z malíøù a sochaøù, kteøí ve své vìtšinì byli souèástí výtvarné avantgardy. Pro Neprašovo vnitøní ustrojení je pøíznaèná skuteènost, že zatímco jeho nìkdejší druhové ze skupiny Šmidrové poøádají tzv. milionáøské veèírky za pøítomnosti Helenky Vondráèkové a jiných pøedstavitelù pop music. Nepraš je jedním z iniciátorù skupiny, v níž žije skuteèný duch šmidrovství. Nechme stranou úvahy o tom, jak snobové, které dnes oslovují ostatní Šmidrové, oceòují jejich aktivitu. Spíš nás zajímá, jakého se dostalo pøijetí Snu noci svatojánské bandu v prostøedí, které ještì nedávno odmítalo jakoukoliv jinou hudbu než rockovou. Na SOUKUPøS MARRIAGE - hudebním parníku, realizovaném okruhem kapely Plastic People v èervnu roku 1973, byl Sen noci právì tímto publikem pøijat se spontánním nadšením.
Kapela Sen noci svatojánské band totiž naplòuje jednu z bytostných potøeb svobodnì myslícího èlovìka - smysl pro humor. V dokonalé perzifláži a s naprostou vážností - mírnìnou pouze zakalkulovanými hudebními nedostatky - pøedvádí slavné skladby vážné hudby a slavné kýèe pop music, v osobité úpravì, nìkdy dokonce integrující oba žánry dohromady. Kmenové skladby Snu noci - Mozartova Malá noèní hudba a Krásné je žít - slova k filmu Doktor Živago na hudbu Johanna Strausse, zlidovìli v této úpravì mezi publikem, které pøijalo Sen noci svatojánské band mezi své favorizované kapely, protože dovede citlivì rozeznat autentiènost tohoto monstrózního hudebního útvaru, který by nikdy nemohl najít milost u jakéhokoliv soudného hudebního kritika.
Nejslavnìjšími akcemi Snu noci svatojánské bandu se staly dva výlety - happeningy, které s nimi uspoøádal Olaf Nanel. Druhého jarního dne roku 1973 to byl výlet na Blaník, kde na pódiu, jímž je vrchol tohoto legendárního kopce ozdoben, hrál Sen noci do ouška blanickým rytíøùm. O rok pozdìji, kdy byl celým kulturním svìtem slaven Rok èeské hudby (ale Køižovnická škola u pøíležitosti založení Snu noci již pøed tím vyhlásila, že nastává Køižovnické hudební jaro, které dosud nebyla zrušeno), jel Sen noci se svými pøáteli v najatém autobusu z Prahy k pramenùm Vltavy a hrál na odpovídajících místech jednotlivé motivy ze symfonické básnì Bedøicha Smetany Vltava.
Sen noci svatojánské band je nespornì vøaditelný do širokého okruhu a proudu dadaistických reminiscencí, jak se objevují v moderním umìní v posledních tøech desetiletích. Ale tady je patrný významný posun proti dobám, kdy se podobným záležitostem vìnovala jenom úzká vrstva intelektuální elity. Tato zdánlivì výluèná èi spíše polosoukromá záležitost našla dnes široké forum u lidí, kteøí vycítili, že duchovní spøíznìnost není zprostøedkována hudebním stylem nebo zastávaným umìleckým smìrem, ale postojem lidí, kteøí tyto hodnoty vytváøejí, k establishmentu a v upøímnosti jejich vztahù k sobì navzájem.
Pøi všem potìšení, které nám zpùsobuje poslouchání a pozorování Snu noci svatojánské bandu, je tøeba si uvìdomit jeho místo v souèasném hudebním kontextu i jeho omezení. Není to kapela, která by promìòovala vìdomí lidí a zasahovala jejich myšlení. Je v podstatì privatisimem. To není výtka lidem, kteøí ji dìlají. Tìžištì jejich práce, jak vidíme na pøíkladu kapelníka Karla Nepraše, je nìkde jinde. Nepraš je konec koncù pøedevším sochaø a kreslíø, a v této oblasti se jeho humor, uplatnìný ve Snu noci svatojánské bandu ve své laskavé podobì, stává dùrazným momentem, upozoròujícím nás na deformace a skryté hrùzy lidských vztahù. Sen noci svatojánské band poskytuje svým posluchaèùm prostor radosti, v nìmž se odehrává nevázaná a nezávazná hra. Jak vzácné a potøebné je to ve strnulém svìtì, kde musíme žít. Ale k hudbì, která nás oslovuje dùraznìji a zbìsileji, se musíme obrátit jinam: ke skupinì DG 307.
X.
DG 307 se narodili nìkdy v polovinì roku 1973 jako výsledek tìsné duchovní symbiózy dvou pøátel - Hlavsy a Zajíèka. Nevznikli z intelektuálního zámìru, spíše z nezbedné zpostancity. Je s podivem, jakou hudební schizofrenii v ní Hlavsa projevil. Kompozice, které vytvoøil pro Zajíèkovy texty, se nikterak nepodobají hudbì Plastikù, v níž jakoby byl vázán vlastním hudebním vývojem, kultivovaným dnes až do manýristických poloh, avšak neztrácejících pùvodní ostrost a živost. Jestliže se dnes Plastici místy až nebezpeènì blíží vážné hudbì, jsou DG 307 mladší, daleko víc osvobozeni od rockových a jakýchkoliv hudebních konvencí. Je to zdùraznìno i vizuálnì používáním øady netradièních nástrojù - hraje se na železný øetìz, tyè od vysavaèe, psací stroj atd. Znaèný prostor je ponechán i náhodì. Je to dáno již promìnlivostí hudebníkù, kteøí doplòují základní dvojici. Ve zpracování textù se Hlavsa pohybuje od zøetelnosti a snahy o sdìlnost, jak to vyhovuje jejich nìkdy až apelativnímu charakteru (Oèišování), až k úplné derealizaci textu bez znalosti jeho písemné pøedlohy (Utopenec).
Podivuhodný rozkmit mají i Zajíèkovy texty - od temného humoru, zasvìcenì komentujícího bytí vyvržence ve spoleènosti a alkoholika (Když tì èapne ranní svìrák - myslíš, že osvobodil by tì smrák - kterej tì sekne do tejla - To známe dobøe voba dva - Já i Mejla - Já i Pavel), až po deskriptivnì pøesný popis pozice lidí undergroundu ve svìtì konzumní spoleènosti, kde navenek hrají roli více èi ménì neškodných bláznù nebo šaškù, ve skuteènosti pak pro ni plní funkci špatného svìdomí. Ostatnì humor se z posledních textù DG 307 spíše vytrácí. Zajíèek jakoby za necelé dva roky existence skupiny zestárnul víc, než je biologicky možné. Stal se z nìho chiliastický kazatel, apelující jazykem, u nìhož je pøes všechen slang, neologismy a úzkostlivou Zajíèkovu snahu mluvit tak, jak mu zobák narost, cítit pouèení z èetby Nového zákona - na nás všechny, kdo jsme rozhodli žít v undergroundu, abychom neztratili odvahu a lidskost.
Název DG 307 si skupina pùvodnì zvolila v domnìní, že se jedná o diagnózu schizofrénie. Ale definice diagnózy pøechodných situaèních poruch, která patøí pod èíslo 307, daleko pøesnìji vyjadøuje pozici kapely a okruhu jejich posluchaèù ve svìtì.
Zní takto:
"Patøí sem - situaèní poruchy pøechodné u osob bez zjištìné pøedchozí duševní poruchy, napø.
- velká stressová reakce (panická reakce)
- bojová únava
- poruchy adaptaèní schopnosti v dospívání a ve stáøí
- afektivní poruchy jednání
- psychopatická reakce u normální osobnosti na silnou stressovou situaci."
Kapela DG 307 je výkøikem zoufalství normálních osobností, neschopných pøizpùsobit se té tváøi svìta, jakou nám nastavuje souèasná konzumní spoleènost. Jejich skladby by se možná daly srovnávat s èasnou produkcí The Fugs, ale za jejich divokou podobou se skrývá hluboká vážnost, kterou jsme zdìdili z tradic støedoevropské kultury. Jestliže DG køièí - "symbol degenerace, to jsme my" - není to jenom èerný humor: je to i svìdectví o sebereflexi generace, jejímž výrazem je tato hudba. Nepochybnì je to hudba dekadentní v nejlepším smyslu toho slova. Ale jaká jiná progresivní hudba - považujeme-li za rys progresivnosti adekvátní odpovìï na to, èím nás svìt oslovuje - mùže vzniknout v prostøedí, ve kterém je nám dáno žít?
Oproti Plastikùm, kteøí vytvoøili a vytváøejí konkrétní prostor pro setkání lidí dobré vùle (i vznik DG 307 byl jejich existencí podmínìn), je v alegorickém charakteru DG 307 obsažena i možnost jejich neexistence. Ale i kdyby DG 307 pøestali hrát - naèas èi navždycky - vepsali do hnutí Pražské podzemní hudby nezapomenutelnou kapitolu. I kdyby to byl jen výkøik, ještì dlouho budeme slyšet jeho ozvìnu.
XI.
Umìní budou jednou dìlat všichni.
Comte de Lautréamont
Když jsem pøed lety prvnì èetl slavný Lautréamontùv výrok, pøíliš jsem s ním nesouhlasil. Nejvíc asi z podvìdomého pocitu elitáøství, které je èasto chorobou intelektuálù, a z nìho vyplývající nedùvìry v to, že by v každém èlovìku mohla být obsažena schopnost vyjádøit se neopakovatelným individuálním tvùrèím èinem. Dnes je mi jasné, jak to bylo mínìno: nezbytným pøedpokladem k uvolnìní skrytých tvùrèích vlastností kteréhokoliv jedince je prostor svobody, v nìmž žije, který mu neklade žádná omezení a zákazy. Není-li tomu tak dnes v Praze v hudebním svìtì obecnì, vyznaèuje se naproti tomu spoleèenství, jehož mluvèími jsou skupiny Plastic People a DG 307, otevøeností, s níž je pøijat bez podezíravosti i takový tvùrèí výraz, který by byl jistì zcela odsouzen tìmi, kteøí místo autentiènosti a poctivosti projevu oceòují technickou dokonalost a míní tím pøizpùsobivost tvùrce tomu, co je za umìní dosud považováno nebo vydáváno.
Mluvím o skupinì Umìlá hmota. Její hudba není vybroušeným umìleckým tvarem jako je tomu u Plastikù ani agresívní výzvou, jak ji na nás køièí DG 307. Nejspíš bychom ji mohli oznaèit za folklór undergroundu. Dotvrzuje, jak skuteèné lidové umìní vždy znovu vzniká v prostøedí, kde je dostateènì podnìcující tvùrèí atmosféra zprostøedkovaná tzv. vyššími umìleckými formami. Nejsou dùležité až nehoráznì technické nedostatky této zaèínající skupiny, která je ostatnì s bezdìènou rafinovaností vysvìtluje slovy svého kapelníka: "Ladìní považuji za zbyteènost buržoazní hudby." Dùležité je, že nevstoupila na podzemní scénu jako chladná mrtvola, jak se stává øadì skupin oficiálního hudebního dìní, ale jako horké tìlo, schopné života a výrazu a pøedevším jako tìlo s ústy, která mají lidem, kteøí je pozornì poslouchají, co øíci.
Jistì by se totiž hudbì Umìlé hmoty, kdyby o to šlo, dalo toho vytknout až pøíliš, vyznaèují se její texty však pozoruhodnými kvalitami. Je v nich dokonale obsaženo to, èemu kdysi Jiøí Koláø øíkával mìstský folklór - napø. v textu o umìlé ženì Barbaøe, nebo ve skladbì Nejhezèí dìvèe z podzemí, v níž jsou pozornýma oèima vidìny realie Prahy, mìsta, ve kterém se narodili èlenové kapely jako prostí dìlníci, kterým se nedostalo než základního školního vzdìlání. Ale dimenze skladeb jako Konec svìta nebo Nejistoty, v nichž jsou zøetelné ozvuky lidového èeského baroka, o kterém tvùrce tìchto textù v životì neslyšel, nás zavádìjí již nìkam zcela jinam: k chiliastické atmosféøe pražské podzemní hudby, o níž budeme mluvit za malou chvíli.
XII.
Na podzemní hudební scénì se nepohybují jenom kapely. Na Hannibaløs Wedding, I. hudebním festivalu druhé kultury v záøí 1974, se vedle nich objevují i zpìváci Sváa Karásek a Charlie Soukup.
Charlie Soukup zpívá o jídle, televizi, fotbalu, rádiu, nenechává na pokoji jedinou posvátnou hodnotu konzumní civilizace. Ale jeho písnì nemají obvyklý trapný charakter tzv. protestsongù. Soukup neprotestuje, ale s jemným jazykovým citem ironizuje. Není to køikloun, ale skrytý komentátor tuposti tìch, kdo nahradili stádními požitky možnost být svobodnými, pestrými a rozmanitými, a pøedevším pak možnost být lidskými. Pro ty, kdo oznaèují úèastníky koncertu Plastic People slovy luza a chátra (tak to øíkal okresní soudce v Èeských Budìjovicích), nebo o nich dokonce tvrdí, že to nejsou lidi (jak to bylo øeèeno pøíslušníky VB po koncertì v ZK ÈKD Polovodièe Krè v Praze), by bylo možná pøekvapením, s jakou pozorností toto publikum vyslechlo a s jakým nadšením pøijalo písnì Sváti Karáska. Až na jednu vyjímku jsou to písnì náboženské. Karásek vychází obvykle z úvodní sloky anglicky zpívaného spirituálu; podle zvukových asociací zaèíná èeský text - napø. "stone awey" - "stounavej", který pak rozvíjí zcela nezávisle na obsahu pøedchozího výchozího textu. Tam, kde se obì textové složky - anglická a èeská - významovì doplòují, dosahuje Karásek maximálního úèinku, jako je tomu v písni Øekni ïáblovi ne ("Say no to the devil, say no" - "Sejmou ti podobu, sejmou").
Že si vybírá religiózní témata evangelický duchovní Svatopluk Karásek, je spíš pøirozené než divné. Ale i ironik Soukup má ve svém repertoáru písnì Vìøím v Boha všemohoucího nebo Na obzoru hvìzda vychází. Umìlá hmota zpívá v Nejistotách: "Na vrcholu hory - sedí poutníci - tiše hovoøí - o životì a smrti..." Mluvili jsme již o Zajíèkovi z DG 307 jako o chiliastickém kazateli. Øíká: "Každý ráno bychom se mìli oèisovat, každou noc bychom se mìli milovat. Každou vteøinu bychom mìli být pøipravený na konec." (Oèišování) - "Prožíváme hodnì radostí - uprostøed marností - bídu sme si uvìdomili - abychom žití naplnili - tento pozemskej azyl - není koneènej cíl" (Naši známí) - "Sme nosièi strachu - sme pøedzvìstí prachu." (Co sme) a Plastic People zpívají v jedné z posledních skladeb: "My žijeme v Praze, to je tam, kde se jednou zjeví Duch sám."
Chápu, že z toho má establishment malou radost. Ale i my máme malou radost z establishmentu. Pøipomnìli jsme již, že zpùsob, jakým se schází publikum na koncerty zmiòovaných hudebních skupin, pøipomíná husitské chození na hory se všemi dùsledky. Nemá smysl vypoèítávat všechny zakázané, znemožnìné èi rozehnané koncerty. Staèí snad vzpomenout událostí kolem koncertu v Rudolfovì u Èeských Budìjovic z 30. bøezna 1974, kdy pohotovostní oddíly policejní zmasakrovaly nìkolik set jeho úèastníkù z celé republiky. Chiliastické nálady nutnì vznikají v dobách, kdy duchovní útlak ze strany svìtské moci zaèínají lidi pociovat jako neúnosný. Samozøejmì jenom nìkteøí lidé, nemluvíme o konzumentech. Mluvíme o lidech, žijících spolu v duchovním ghetu, které není obehnáno zdí, ale roztroušeno v cizím a nepøátelském svìtì.
Toto spoleèenství, založené na duchovní spøíznìnosti, vzájemném respektu individualit a toleranci, je v neustálém pohybu a zrodu. Filosofické aspekty takto existující vrstvy lidí, nebo subkultury, jak se jí øíká cizím slovem, do dùsledku domyslel a svrchovanou básnickou formou sdìlil Egon Bondy v utopickém románì Invalidní sourozenci. Pasáže, které popisují vzájemné chování "invalidních sourozencù" - vyvržencù z konzumní spoleènosti - by se daly beze zmìny vztáhnout napø. na I. hudební festival druhé kultury, poøádaný v malé vesnièce Postupicích na Benešovsku.
Nikdy by nevzniklo tak pevnì semknuté a pøitom neorganizované spoleèenství, kdyby tlak establishmentu nebyl tolik nesnesitelný. Je to spoleèenství vzájemné ochrany lidí, kteøí chtìjí žít jinak, v jejich hodnotovém žebøíèku stojí výše touha po ukojení duchovních potøeb než snaha o dosažení hmotného zabezpeèení, jak jim ho nabízí establishment za cenu zøeknutí se všeho, co èiní z èlovìka neopakovatelnou individuální svobodnou bytost.
XIII.
Musíme si rozumnì poèínat
v tomto svìtì zla, v prostøedí,
do nìhož nás Bùh neodvolatelnì
umístil.
John Milton
Èastokrát tady padlo slovo underground a dvakrát termín druhá kultura. Na závìr bychom si mìli ujasnit, co to je. Underground není vázán na urèitý umìlecký smìr nebo styl, pøestože napø. v hudbì se projevuje pøevážnì rockovou formou. Underground není vázán na urèitý smìr. Underground je duchovní pozice intelektuálù a umìlcù, kteøí se vìdomì kriticky vymezují vùèi svìtu, ve kterém žijí. Je to vyhlášení boje establishmentu, zavedenému øízení. Je to hnutí, které pracuje pøevážnì s umìleckými prostøedky, ale jehož pøedstavitelé si uvìdomují, že umìní není a nemá být koneèným cílem snažení umìlcù. Underground vytváøejí lidé, kteøí pochopili, že uvnitø legality se nedá nic zmìnit, a kteøí ani neusilují do legality vstoupit. Ed Sanders z newyorských Fugs to formuloval jasnì, když ohlásil "totální útok na kulturu". Tento útok mohou uskuteènit pouze lidé, kteøí stojí mimo ni. Struènì øeèeno, underground je aktivita umìlcù a intelektuálù, jejichž dílo je nepøijatelné pro establishment, a kteøí v této nepøijatelnosti nejsou trpní a pasivní, ale snaží se svým dílem a svým postojem o destrukci establishmentu. Nezbytnými vlastnostmi tìch, kdo si zvolili underground za svùj duchovní prostor, je zbìsilost a pokora. Komu tyto vlastnosti scházejí, nevydrží v undergroundu žít.
Je smutným a èastým jevem na Západì, kde byl underground na poèátku šedesátých let formulován a ustanoven jako hnutí, že nìkteøí umìlci, když dosáhli skrze pùsobení v nìm ocenìní a slávy, vstoupili do kontaktù s oficiální kulturou (budeme jí pro naše potøeby øíkat první kultura), která je s jásotem pøijala a pohltila jako pøijme a pohltí nové karosérie automobilù, novou módu èi cokoliv jiného. U nás se vìci mají podstatnì jinak, daleko lépe než na Západì, protože žijeme v ovzduší naprosté shody: první kultura nás nechce a my nechceme mít s první kulturou nic spoleèného. Odpadá tedy pokušení, které je pro každého, i toho nejsilnìjšího umìlce, semenem zhouby: touha po uznání, úspìchu, získání cen a titulù a v neposlední øadì i po hmotném blahobytu, který z toho všeho vyplývá. Zatímco na Západì žije ve zmatku øada lidí, kteøí by pro svoji mentalitu tady možná patøili mezi naše pøátele, u nás byly vìci vymezeny jednou provždy naprosto pøesnì. Nic z toho, co dìláme, se nositelùm oficiální kultury nemùže líbit, protože to je nepoužitelné k vytváøení dojmu, že vìci jsou v poøádku. Vìci totiž nejsou v poøádku. Neexistuje v lidských dìjinách období, které by bylo beze zbytku obdobím šastným, a skuteèní umìlci byli vždycky ti, kdo upozoròovali na to, že vìci v poøádku nejsou. Proto je jedním z výsostných znakù umìní vytváøení neklidu. Cílem undergroundu u nás je vytvoøení druhé kultury. Kultury, která bude naprosto nezávislá na oficiálních komunikaèních kanálech a spoleèenském ocenìní a hierarchii hodnot, jak jimi vládne establishment. Kultury, která nemùže mít za cíl destrukci establishmentu, protože se mu tím sama vehnala do náruèe. Ale která zbaví ty, kdo se k ní budou chtít pøipojit, skepse, že se nic nedá dìlat a ukáže jim, že se toho dá udìlat mnoho, když ti, kdo to dìlají, chtìjí málo pro sebe a víc pro ty druhé. Jedinì tak se dají dùstojnì pøežít zbývající léta života, která èekají nás a všechny, kdo souhlasí se slovy táborského chiliasty Martina Húsky: "Èlovìk vìrný jest cennìjší než jakákoliv svátost".

Texty: Egon Bondy
Okolo okna
hvìzdy jdou
a mìsíc stojí nade mnou
a tvoje oèi pitomé
je vidìt tmou
vzduchem lítaj jepice
v tom kalném svitu mìsíce
mì bolí bøicho po vínì
i palice
Podivuhodný mandarin
Po celý život budeš roztahovat klín
aby v nìj vešel Podivuhodný mandarin
Budeš svùj šat šít z marností a vin
toužíc aby v nìj vešel Podivuhodný mandarin
A v hlavì hukot krve a v oèích noèní stín
budeš hledat kde je Podivuhodný mandarin
Mnohokrát si budeš chtít pustit plyn
že zas to nebyl Podivuhodný mandarin
Až vyèerpáš se v ètyøicítce a budeš celá hin
poznáš že život je jen boží mlýn
Ranní ptáèe
dál doskáèe
nakopnu ho
až zapláèe
Trávím nedìle a svátky
na hrobì své drahé matky
Magické noci poèal èas
Kocha snad z toho vezme ïas
Magické noci poèal èas
My žijeme v Praze to je tam
kde se jednou zjeví Duch sám
Když je dnes èlovìku dvacet
chce se mu hnusem zvracet
ale tìm co je ètyøicet
je toho vyblít ještì více
jen ten komu je šedesát
mùže jít se sklerózou klidnì spát
Jsem obìtí vázanosti toxikomanické
mohlo by to býti k zlosti
ale je to komické
Piju pivo žeru prášky
stejnì sotva usnout smím
Ráno prodám prázdné flašky
Julie mi helfne s tím
Jó jó to se ti to spí
když já zmítanej tøasavkou
po dvou hodinách práškovýho spaní
zas vzhùru pro svý ožralství
Jó jó to se ti to spí
když nemáš ani zdání
že opitej pivem a koøalkou
se jako skvost vesmíru skvím
Jako dva klasy na jediném stvolu
teï už až na nebesa pùjdem spolu
Neví èlovìk kdy jde nahoru a kdy dolù
a ani to nehraje roli - když jsme spolu
Ach jak mì souží a trýzní
zácpa svou hroznou pøízní
Støeva hnijou mi mám dojem
nebo se spekou tím hnojem
Plyny vycházej mi ústy
nìkdy taky roztok hustý
Ach jak mì souží a trýzní
zácpa svou hroznou pøízní
Nikdo nikdo nikdo
nikdy nikde nikam
Se nedostal
Snad já?
Takový vùl
pøecejen nejsem
Prší prší prší
víc nežli se sluší
ïábel mi sedí na duši
Mlha si sedla za okna
po celém mìstì je tma
je konec nebo se mi to jen zdá
Slunce mrtvé stojí
strašidla se rojí
všichni se bojí
Po nebi jde hrozný tvor
je to lepra nebo mor?
Vlci jdou z hor
I elektøina pøestala svítit
ani plyn nechce od sirky chytit
a vrány se rozkøièely smíchy
Koupil jsem si francovku
dal jsem za ni tøicet korun
teï ji vokusím
jestli je lepší než rum
Pùl procenta mentolu
krkám nahoru dolu
Sedmdesát procent lihu
skládá na mne svoji tíhu
Koupil jsem si francovku
je lacinìjší než rum
už mi tím pitím
mìkne rozum
Veøejné oznámení
Státy nehanobím
vùbec žádné nikdy
Bondy
Ach to státu hanobení
nad to není
Pøíslušník se na nás køení
že má frèku k povýšení
DG 307
Texty: Pavel Zajíèek
dg. 307 - pøechodné situaèní poruchy - patøí sem:
- situaèní pøechodné poruchy u osob bez zjištìné pøedchozí duševní poruchy jako:
- velká stresová reakce (panická reakce)
- bojová únava
- poruchy adaptaèní schopnosti
- afektivní poruchy jednání
- zkratkové jednání
- psychopatická reakce u normální osobnosti na silnou stressovou situaci
Divný hosti
provádíme transfúzi
zhovadilosti
zpùsobujem rozpady
osobnosti
poøádáme demolici
neteènosti
rozžhavujem zmrzlý
radosti
sme divný hosti
Neživý a živý
milovat
neživý a živý
nevidìt ve všem
jenom chyby
pøijímat co tì
voslovuje
voslovit
co tì vobklopuje
plnì prožít
nepatrnou chvíli
míøíme k
stejnýmu cíli
pøistupovat k vìcem
z trochu jiný strany
neøvat zbìsile
a prázdnì
že všechno je posraný
Degenerace
degenerace náhle se vzbouzící
degenerace do voèí bušící
degenerace pronikající každou vteøinou
degenerace pravd co stanou se mršinou
degenerace našich vztahù
degenerace šílenejch stavù
degenerace jednoduchosti života
degenerace pojmu nicota
degenerace blití i sraní
degenerace milování i spaní
degenerace veškerý krásy
degenerace celýho èlovìka
degenerace nezbejvá žádná útìcha
degenerace sami jsme zdegenerovaný
degenerace myšlení máme po svým zformovaný
degenerace symbol degenerace to jsme my
degenerace uskuteèòujem svoje sny bláznivý
Noví bojovníci
vstávaj noví bojovníci
je to svìtlo neválèící
vstávaj noví bojovníci
žádný kurvy žádající
procházíme po sklenìný zemi
nepropadnem
sme nadhlehèeni
neprodáme se
do otroctví
vodøízli sme
kotvy dìsný
Vstávaj noví bojovníci
v nadìji se radující
vstávaj noví bojovníci
žádný kurvy žádající
vstávaj noví bojovníci
nadšený a chápající
Až
až z mrakodrapù
zbyde
hromada rumù
až ze všech koutù
polezou
tuèný èervi
až na tvùj
mozek
navleèou prcgumu
až z tìla
ti zdrhnou
všechny nervy
až nebude kam jít
až nebude kde snít
až nebude kde hnít
proè TEÏ kompromisy
proè TEÏ tahat minulosti
proè TEÏ pøipomínat kdysi
proè TEÏ bejt svinì
proè TEÏ zaprodávat
se zlu
tý chuchvalcový lavinì
Návraty
návrat èasu
bez omezení
návrat prostoru
bez vlastnìní
návrat kamene
do skály
ref:
vše jako na poèátku
tvoøení
vše se do prvotního
promìní
návrat divoký
pøírody
do vyhlazenejch mìst
návrat železa
do zemský hmoty
návrat dávno
spadlejch hvìzd
ref:
vše jako na poèátku
tvoøení
vše se do prvotního
promìní
návrat nahoty
bez studu
návrat spoleènosti
bez moci
návrat doteku
bez perverze
návrat tvorstva
bez vìznìní
ref:
vše jako na poèátku
tvoøení
vše se do prvotního
promìní
Sv.
svatej Pavel
celej život stíhán
svatej Štìpán
ukamenován
Jan Køtitel
sat
Ježíš
ukøižován
seká tobì
nìkdo do hlavy
seš snad høíèkou
popravy
máš nedostatek
potravy
vobavy vo svý
zdraví
boøej se ti
kostí základy
pøipravujou proti tobì
úklady
mlátí ti nìkdo
šutrem do brady?
èeho se tedy bojíš?
však ty víš!
seš zakrnìlej
zbabìlej živoèich
hlavnì že seš
prasácky dobøe veleživ!
sv. Pavel
celej život stíhán
sv. Štìpán ukamenován
Jan Køtitel sat
Ježíš ukøižován
Oèisování
každý ráno bychom se mìli oèisovat
každou noc bychom se mìli milovat
každou vteøinu bychom mìli bejt
pøipravený na konec
pouhá otázka dalšího
pouhá záhada skrytýho
pouhej nával pøedsudkù
pouhý bøemeno zármutkù
pouhá mlha
kterou se bojíš vodkopnout
pouhá nedùvìra ke všemu
èím se mùžeš prodchnout
pouhý barvy
který nesmyslnì zèeròuješ
pouhý slova
kterejma jen bìduješ
pouhá nenávist
kterou v sobì utváøíš
pouhá závist
která tì pøibíjí na jedno místo
pouhej chlad
kterej tì vystavuje zmrazenýho
pouhej strach
kdy se bojíš
všechno jen trochu jinýho
pouhej sen
kterej nechceš snít
pouhý nadšení
který se snažíš skrýt
pouhej život
kterej se neodvážíš žít
každý ráno bychom se mìli oèišovat
každou noc bychom se mìli milovat
každou vteøinu bychom mìli bejt
pøipravený na konec
Co sme?
sme dìtma
který nestaèili zestárnout
nebo šílenci
který nemùžou padnout?
proè se tak èasto
nenávidíme?
proè na ješitnosti
pevnosti z hoven
stavíme?
proè se nepropojíme?
èeho se bojíme?
co je na nás vokázalýho?
co je na nás zajímavýho?
sme nosièi strachu
sme pøedzvìstí prachu
co chceme?
kam deme?
co až se vocitneme nikde
z èeho se tam posereme?
Sme dìtma
který nestaèili zestárnout
nebo šílenci
který nemùžou padnout?
Kdyby
kdyby se èlovìk
moh slisovat
do milimetrovejch krychlí
stali by se z nás
nepolapitelný individua
kdyby se naše vlasy
mìly spojovat
povrch bychom potáhli
mohutným kobercem
kdyby se všechny touhy
daly zhmotòovat
kouli bychom pøikryli
krásnejma nesmyslama
kdyby se všeho
snadno dalo dosahovat
prázdnem bychom se
zadusili
v každym okamžiku
musíme bojovat
každej za poslední
považovat
neschopnejm neschopnost
znechucovat
konzumní stádo
svojí pøítomností
šokovat
Operace
vylámem všechny stromy
vytrháme trávu
do skal vytesáme zvony
po kraji rozlejem
žhavou lávu
všechno ovoce
bude kvasit
alkoholickej plamen
zaène živý strašit
skuteènost je pouhým klamem
musíme se všemu smát
co se eštì mùže stát
ref.:
a chcípnou všichni mudrcové
voslavený budou blbci
zasadíme železnou kvìtinu
vo kterou spolu
budem peèovat
v noci se rumem
vožerem
pak na ní budem
chodit chcát
tendle železnej kvìt
nade vše budem milovat
ref.:
a chcípnou všichni mudrcové
voslavený budou blbci
až z kvìtiny spadne
první rez
pøepadne tì asi dìs
mol napadne tvùj šat
budeš se chtít kát
nemáš zdání
že tvý polopokání
je zbyteèný
todle násilný vobnažení
není žádný znamení
až v rezu a prachu
po krk vìzet budeš
øekneš si pak:
KAM SE PODÌL
TVÙJ MOUDREJ SVÌT?
ref.:
a chcípnou všichni mudrcové
voslavený budou blbci
jen a se slastnì kroutìj
vševìdoucí volové
víc uvidìj slepí krtci
Papírový absolutno
chtìl bych mít
svìty z papíru
a taky papírový lidi
trochu benzínu
a nastrouhaný slídy
škrtátko a sirku
nekoneènou žilku
papírový stromy
papírový domy
papírový vládce
který vládnou krátce
protože mám
škrtátko a sirku
nekoneènou žilku
vysoký plameny
hoøící
papírový kameny
NEJDØÍV BYCH SE PODPÁLIL!
papírový továrny
papírový pekárny
papírový pakárny
papírovou historii
DEPRESIVNÍ KOLONII
papírový zákony
papírový záclony
papírový bludy
papírový huby
papírový revoluce
papírový filosofy
papírový evoluce
papírový cokoliv!
pejpr - pejpr - pejpr
pejpr - pejpr - pejpr
pejpr - pejpr - pejpr
Krkavec
krk-krk-krk krkavec
krk-krk-krk krkavec
sem jen ubohej
bílej savec
trpící dravec
krk-krk-krk krkavec
krk-krk-krk krkavec
co neutrhnu nemám
co mám
nedám
sem jen ubohej
bílej savec
sem krkavèí samec
krk-krk-krk krkavec
krk-krk-krk krkavec
doluju bohatství
z kráteru
ach to se pøežeru
vraždím svìdomí
i city pitomý
sem jen ubohej
bílej savec
sem krkavèí samec
krk-krk-krk krkavec
krk-krk-krk krkavec
Sme hudebníci z konzervy
sme hudebníci z konzervy
útoèíme psychu na nervy
sme potomci dušologa
nevzali jsme všichni roha
ref.:
hipí..ánhepy..hypy
hipí..ánhepy..hypy
poletíme do usa
chcem tøi papíry za kusa
zahrabaný v koši
pošlem ši tu troši
ref.:
(hipí..ánhepy..hypy:)
utloukli sme lásky stoh
miliony žabích noh
projdeme se po mexiku
nasbíráme do pytlíku
ref.:
(hipí..ánhepy..hypy:)
kopolace na kaktusu
pejot vládce vkusu
pejot vládce vkusu
pejot vládce vkusu
pejot vládce vkusu
uøežeme krásný hlavy
nasytíme padlý davy
ref.:
hipí..ánhepy..hypy
hipí..ánhepy..hypy
Utopenec
topim se ve sraèkách
svýho pøemejšlení
topim se vob den
nic se nemìní
chci s nìkým mluvit
každej je z gumy
nebudu je rušit
mastìj vlastní struny
Banán prorok
když tì èapne
ranní svìrák
myslíš že
vysvobodil by tì
smrák
kerej tì sekne
do tejla
todle známe dobøe
voba dva
já i mejla
já i pavel
je-li však
další zrození
dostanem nohy
k chození
mozky k myšlení
prdele k sezení
voèi k vidìní
ptáky k plození
ruce k hlazení
ne!
staneme se pivní kvasinkou
pivní kvasinkou
pivní kvasinkou...
sežral sem všechnu moudrost
v podobì hovna
nemám velkou radost
z toho hovna zrovna
holky se svlíkaj
je právì jaro
ptáci zpívaj
nìco se stalo
topim se ve sraèkách
svýho pøemejšlení
topim se vob den
nic se nemìní
peníz se ztratil v pivu
penis se válí v klidu
dlouho sem neèet knihu
zbožòuju pohled klínu
noha se lepší v klihu
netìším se na zimu
je mi 23
a mám špatný sny
sem slepec
žádnej svìtec
tøesu se
když se vzbudim
sem tam chodim
piju 10 piv
je mi špatnì z nich
vim co je to nuda
nevim co je to filosofie
vim co je to onanie
vim že život není zrùda
topim se ve sraèkách
svýho pøemejšlení
topim se vob den
nic se nemìní
Kanál zvanej fetišismus
svìt je
velkej kanál zvanej fetišismus
èlovìk propad
modle svìt je
velkej kanál zvanej fetišismus
dav zlatý
plody chce
svìt je velkej kanál
zvanej fetišismus
a diamantový pyj
nebo nìèí bysta
svìt je
velkej kanál zvanej fetišismus
evoluce støíká
svý poluce
na nenažraný ruce
svìt je
velkej kanál zvanej fetišismus
a umìlej mozek
nebo bezhlavý stádo
svìt je
velkej kanál zvanej fetišismus
a trùn
moc
nebo babylónská vìž
svìt je
velkej kanál zvanej fetišismus
Podoba
èemu se podobáš
ve svý velikosti
seš dotek
hvìzda
nebo zbytek kostí
èemu se podobáš
ve svý velikosti
seš spasitel
zvláštnost
nebo plamen
èemu se podobáš
ve svý velikosti
seš pravda
bùh
nebo tuna ješitností
èemu se podobáš
ve svý velikosti
hovnu hovnu hovnu hovnu
hovnu hovnu hovnu hovnu
Náøek Dosud Nenarozenejch Dìtí
jak dopadne
na život tažení
spatøíme jasný záøení
nebo zatmìní?
budou kraje
eštì zelený
nebo èerný kameny?
ref.:
koupem se
v plodový vodì
èekáme
záchranný lodì
vodsouzený
zavìšený
na pupeèní šòùøe
kdo nám pomùže?
až vypadnem ven?
kdo nám rozdupe
narozenej sen?
ref.:
koupem se
v plodový vodì
èekáme
záchranný lodì
v krvi narozeni
chaosem zdìšeni
zmìníme se
ve stín na dlažbì?
postavìj nám
stroje na hlavì?
ucpou s náma
díry do zemì?
napadne nás
duševní mor
nebo jinej tvor?
ref.:
koupem se
v plodový vodì
èekáme
záchranný lodì
Exploze myšlení
exploze pøemejšlení
rozpaluje vzduch
výbuchy soucítìní
pronikavej zvuk
ref.:
jak krásný je
todle nièení
jak krásnej je
spoleènej duch
armády skuteènosti
nechápou ten jev
i pøi svý
bojeschopnosti
musej neèinnì
pøihlížet
ref.:
jak krásný je
todle nièení
jak krásnej je
spoleènej duch
exploze pøemejšlení
rozpaluje vzduch
výbuchy soucítìní
pronikavej zvuk
ref.:
jak krásný je
todle nièení
jak krásnej je
spoleènej duch
mozky který nevydržely
ten šílenej tlak
musej se vysušit
a skuteènost vzdát
ref.:
jak krásný je
todle nièení
jak krásnej je
spoleènej duch
Chameleon
chameleon
vkroèil na zem
chameleon
dostal darem
chameleon
barev množství
chameleon
chtìný božství
chameleon
je pøipraven
modrá maska
zelený péro
zlatej jazyk
strakatý èelo
støíbrný slova
bronzová noha
chameleone
máš mozek rosolovej
chameleone
mìl bys ho mít kovovej
chameleone
nestaèil ses pøemaskovat
chameleone
zásadnì pøevorientovat
chameleone
jinej stav se k tobì dere
chameleone
sám si tebe rozemele

Texty: Karel Soukup
Ach synku, synku
Ach synku, synku doma-li jsi:/
tatíèek se ptá oral-li jsi:/
Otèe což nechápeš je jiná doba:/
koleèka chataøùm jsem dávno prodal:/
Když jsi je prodal jak zaoráš:/
nebo snad docela práci hledáš:/
Traktorem to táto trvá chvíli:/
to vy jste s matièkou nezažili:/
Ach synku, synku je jiná doba:/
vìtšina národa zhovadila:/
Betlém
Hvìzda nad Betlémem vychází
Ježíšek se asi narodí
Pøicházejí králové
nesou òáký darové
Hvìzda nad Betlémem vychází
Nìkdy se mi zdá že jsme si spletli
zrození se vzkøíšením
nevím, co je na tom k smíchu
ale po pravdì øeèeno
co se dalo to jsme zkurvili
Hvìzda nad Betlémem vychází
Ježíšek se právì narodil
pøicházejí králové
nesou òáký darové
Hvìzda nad Betlémem vychází
Gud džouk
Gud džouk maj fadr
Gud džouk maj madr
Gud džouk maj femili
Gud džouk maj bradr
Gud džouk maj sistr
Gud džouk maj femili
Kolikrát sem se tu pohádal
že sem se na to už nevysral
že sem se chtìl narodit, chtìl narodit
chtìl existovat
Gud džouk maj vajf
Gud džouk maj bejbi
Gud džouk maj fejvorit
Gud džouk maj najs
Gud džouk maj priti
Gud džouk maj fejvorit
Pak sem si mašli uvázal
abych se na ní pohoupal
že sem ji nedotáhnul, nedotáhnul
asi sem se bál
Gud džouk maj gudlak
Gud džouk maj dríms
Gud džouk d lajf of majn
Gud džouk maj gudvil
Gud džouk maj džop
Gud džouk d lajf of majn
Televize
Televize Eurovize Intervize krasobruslení
Televize Eurovize Intervize olympijské hry
Televize Eurovize Intervize veèerní zprávy
Televize Eurovize Intervize my jsme umìlci
Televize Eurovize Intervize hovor s mládeží
Televize Eurovize Intervize poøad o práci
a sme v prdeli
Vstávej lásko má
není tma
mùžem spolu jít
posnídat
Den nám chutná
slunce chutná
hlava tvá se na nìj usmívá
Lidi chodìj
Domy stojej
ruka tvá je ná ná nádherná
Svìt do lahve
zalepíš
vínem nikdy ne
urazíš
Dáme dojmu
spoustu filmù
ze všech pojmù jen láska vyhrává
Budem spolu
hlavou dolù
v alkoholu krajina umírá
Den sám chodí spát
když je tma
noc se s námi chce
milovat
lá lá lá
Vìøím
Vìøím v Boha všemohoucího
stvoøitele nebe i zemì
Jezu Krista Pána našeho
ref.:
/: hosana na výsostech
Aleluja :/
Bože stvoøiteli všech lidí
chceš by všichni byli spaseni
v nebi a tì navždy hledìli
/: Hosana na výsostech
Aleluja :/
Rùženec vineme pøeslavný
s miláèky se Pán již rozlouèil
požehná a stoupá v nebes výš
/: Hosana na výsostech
Aleluja :/
smrdíš o Duše pøesvatý
Aleluja
Vojna
Vojna vojna
to bude vìc, bude nás moc, to máme pech
Vojna vojna
bere nám dech, dìvèata jsou jak na trnech
Hájíme mír
solidaritét
Ukážem vám
že nejsme kriplové
Vojna vojna
armáda šik, jak jeden muž, jak bolševik
Vojna vojna
vypnìme hruï, pøísahy slib do smrti drž
Za vyšší cíl
ideologie
Nepøítel náš
kdo nebojuje
Vojna vojna
dìlostøelci, prùzkumníci, hranièníci
vojna vojna
armádní sbor, hudebníci, zahrajte v boj
Zelenì žít
uniformité
je falešník
kdo modrou knížku chce
Vojna vojna
to bude vìc, bude nás moc, to máme pech
Vojna vojna
bere nám dech, dìvèata jsou jak na trnech
Šílenství
Áááááááááááá
Áááááááááááá
Šílenství
Zoufalství
Propadlí
Ïábelství
Už jsme jednou nohou v hrobì
nedáme to znát na sobì
co by tomu øekli lidi
že se za nás trochu stydí
Áááááááááááá
Áááááááááááá
Rána morová
Pøál bych vám prožít ránu morovou
pak míò pevnì už byste stáli nad vodou
snad pátý z vás by živý zùstal náhodou
by rozklad tìl svých známých zíral pod nohou
ref.:
Tak to chodí, tak to bejvá
né že nás furt prej pøibejvá
Tak užívej, vždy život vìènì netrvá
tvùj milý se za volantem usmívá
co se dìje, každý øidiè nadává
to urvaná tvá hlava provoz zbrzdila
ref.:
V nedìli na dáèe dáme lehátka
proè od komára celé tìlo otéká
jé bráško, tobì padá maso ze trièka
to zaèala nám válka biologièka
ref.:
V Ženevì je konference mírová
nebojíme se už dneska strašidla
smrt už u nás svoji práci ztratila
to ti øekne všude každá mrtvola
Sádlo
Vepøe knedlo zélo sádlo veèeøe
ref.: Nažerem se pøežerem se poserem se
Máma na stùl nosí
sádlo veèeøe
Nažerem se pøežerem se poserem se
Po veèeøi táta leží
sádlo veèeøe
Nažerem se pøežerem se poserem se
Všichni spí a prdí
sádlo veèeøe
Nažerem se pøežerem se poserem se
Vepøo knedlo zélo
sádlo
Pivo
Vypijeme hodnì piv
propijem rozum dy to neni div
Dobráci chtìj nám øíci
všichni prej budeme neurotici
ref.:
IQ je jabko èervavé
Pivo je vskutku záslužné
Pivo je obì dnešního dne
Pivo je láska ku pravdì
IQ je jabko èervavé
S vážností upijem strachu
dy jsme se upsali krví rarachu
Pití nám chutná více
všichni se sejdeme na klinice
ref.:
IQ je jabko èervavé
Pivo je vskutku záslužné
Pivo je obì dnešního dne
Pivo je láska ku pravdì
IQ je jabko èervavé
Dobráci chtìj nám øíci
Všichni prej budeme neurotici
Pùjèka
Svoboda je pøítel lidí
kupte si ji staøí mladí
dobrovolný pojištìní hej zátylek tuènej
Lacino na pùjèku dává
O práci nás neokrádá
je i pùjèka nenávratná hej zátylek tuènej
Rozvážnost se stala cílem
obalený nervy sádlem
jen né žádný vzrušování hej nerve sádelnej
Morálka se spletla s kázní
od státu je pobyt v lázních
zajištìný stravování hej nerve sádelnej
Kultura vám dá co chcete
kam na léto pojedete
volný poukaz je tu ještì hej rozkrok veselej
Divadla koncerty kina
ruka ruku pevnì svírá
láska kvete v každém vìku hej rozkrok veselej, hej
Amerika
První vládní klika
první politika
žida první ruka
To je Amerika
Má nejvìtší prsa
kus asijskýho lesa
dolar ten neklesá
nebojí se Rusa
Junejtid stejts Emerikn
ref.:
Emerikn Emerikn, Jú es ej Emerikn
van tu srí for fajf :/
Máme nový plíce
a umìlý srdce
samý nový práce
automatizace
Když máš òáký chtíèe
program poèítaèe
bordel u dálnice
perem to do mìsíce
Junejtid stejts Emerikn
Kristus Krišna Ráma
žijou tady s náma
Jóga bodhi satva
a Mohamed Alah
Nový spoleèenství
super èlovìèenství
nový náboženství
žijem v mnohoženství
Junejtid stejts Emerikn
Leningrad
Když bledý soumrak padne nad Nìvu
hmmm ......
A mládí ohlédne se za milou
hmmm ......
V èajovnì tršou rockenrol
Da každý málèik dìvu má
pevnì ji v náruèí svírá
hraje nám hudba prokletá
jó kéž bys byla nahatá
V èajovnì tršou rockenrol
svìt s námi tanèí a zpívá
vodka to není alkohol
a žije Sovìt union
Tak pochopení mìjme soudruzi
vždy mládí to chce prožít své
Snad jsme dnes unaveni po práci
však každý si rád vzpomene
že každý mladý tanèit chce
Kdo nechtìl by naši zemi milovat
zde nikomu nic neschází
U nás má každý právo pracovat
a je prost všech zlých nesnází
mládí je vìènì v extázi
Indie
Nakupujeme v samoobsluze
zejména
Nakupujeme za peníze
ze práce
ref.:
Naše dìti budou ze všech nejtlustší
Kalorie posiluje
Kalorie osvìžuje
Kalorie uzdravuje
Kalorie fekálie
Deset kilo masa vepøovýho
vepøovýho masa
Pochodujeme po krámì
do kola
pochodujeme za úèelem
obìda
ref.:
Naše dìti budou ze všech nejtlustší
Kalorie posiluje
Kalorie osvìžuje
Kalorie uzdravuje
Kalorie fekálie
Pracovní tábor
Zní píseò nad pracovním táborem
s ní tíseò nám dala sbohem
/: Písní zní tábor pracovní :/
Zem duní èím to asi je
neboj se, to národ pracuje
/: Rozkvétá v zemi er ó há :/
Kvìt v práci, dívka se usmìje
oslavena nejenom Marie
/: Em dé žet svátek je všech žen :/
Dech máje láskou vše naplnil
jde prùvod všech pracujících sil
/: První máj dnes vzdáme práci zdar :/
Záø slunce pøichází z východu
zvìstujme západu svobodu
/: každý má nárok den volna :/
Radio
Když pøijdu domu z práce
a mám po práci
mnì kultury se zachce
nejen chlebem jsem živ
sednu si na židli
zatoèím knoflíkem
to já miluju
ref.: Na rádijù, dobøe hrajù, na rádijù :/
když se ráno vzbudím, vstávat se nechce
k pøijímaèi se stulim, pùjdu do práce
se stanicí Praha, dáme rozcvièku
noèní chmura padá, na rtech písnièku
V práci vo pøestávce, když máme pøestávku
a mistr chce èi nechce, já bìžím k drááku
bez kouzelnýho proutku, zázrak už je tu
plná dílna tónù, a nám je do skoku
Když se v noci vzbudím, spát se mi nechce
vùbec se nenudím, rozhlas je pøece
v noci se nemá rušit, já neruším
mám sluchátka na uši, v nich všechno slyším
Když du domù z práce
a mám po práci
všichni nìkam chvátaj
vzdìlaný i dìlníci
jenom já se loudám
nikam nespìchám
pøenosné rádijko
totiž v kapse mám
ref.: Na rádijù, dobøe hrajù, na rádijù
Spartakiáda
Kutálí se míè bìž radši pryè
nebo tì snad nohy nebolí
Víš co je míè víš snad i víc
máš to asi v hlavì skórový
Fotbalový kluci zdravý
sloužej vlasti to je hotový
Obìtavý nohy mladý
takovýhle syny chceme mít
Komu se to nelíbí a na høištì nechodí
Na žínìnce kokotrmelce
krásný pocit býti sportovec
Sportem ku zdraví to je to pravý
to ví skoro každý pitomec
V kouzle pohybu spocenejch davù
najde každý vlastní zálibu
Hned se chce žít do práce jít
svižnì vstávat jen tak po ránu
Komu se to nelíbí a nenièí náøadí
Spartakiáda to je estráda
je nás tady jako kobylek
Tøi tisíce žen nechoï èerte sem
tohle bys už dneska neunes
Spartakiáda to já mám ráda
zmocní se mi divná nálada
v jednom nadšení všichni tleskají
celý národ strana i vláda
komu se to nelíbí a tu s námi nesedí
Texty: Svatopluk Karásek
Byl boj na nebi s drakem rval se Michael
byl boj na nebi s drakem zlým lstivým
drak na zem s nebe je svržen
teï boj na zemi trvá dál
Michal spolu s andìli byl boj na zemi
ïábla s nebe shodili byl boj na zemi
nezahynul sviòák ten byl boj na zemi
ale pad na naši zem byl boj na zemi
Mezi dobrem mezi zlem je boj na zemi
den co den se všichni rvem je boj na zemi
v srdcích mužù v srdcích žen je boj na zemi
ten drak musí být pøemožen je boj na zemi
Drak to prohrál s Michalem byl boj na nebi
prohraje i v srdci tvém byl boj na zemi
vìz, když tì síly opouští byl boj na zemi
s Kristem prohrál na poušti byl boj na zemi
Èasto musím uznat sám je boj na zemi
že ten svùj boj prohrávám je boj na zemi
vždy to zvíøe pitomý je boj na zemi
ztupilo mi svìdomí je boj na zemi
Když Ježíš na tvý stranì je je boj na zemi
boj s tebou drak prohraje je boj na zemi
pak pøipadnou ti legraèní je boj na zemi
i jeho svody finanèní je boj na zemi
Kázání o zkáze Sodomy a Gomory
Vynes Bùh soud - vyhladím mìsto høíchu
tu Sodomu - Sodomu i Gomoru
Nemohu déle zvrácenost lidí snášet
znièím ohnìm to mìsto i lidi v nìm
Bože tvùj meè v tom mìstì všechny sejme
ty zlosyny i ty co jsou bez viny
Co když v tom mìstì je padesát lidí moudrých
Bože ty chceš tìch padesát znièit též
Najdu-li tam padesát spravedlivých
pro nì ti dím to mìsto nevyhladím
Co když mùj pane pìt lidí chybìt bude
soud vezmu zpìt když najdu jich ètyøicet pìt
A co když tøicet nebo dvacet vìrných najdeš
já život tam i pro deset zachovám
Hrstka bláznù nakazí celé mìsto
pár stateèných spasí mìsto v dobách zlých
Nenašel Bùh tìch potøebných deset
mìsta se vzdal život z nìj odvolal
I v našem mìstì hledá Bùh aspoò tìch deset
nenajde-li pak je všechno v prdeli
Say no to the Devil say no
Say no to the Devil say no
the Devil is a dissever
he wont treat nobody right
say no to the Devil say no
Sejmou ti podobu sejmou
tváø tvou zmažou ti hlínou
chtìj mít jen masku posmrtnou
sejmou ti podobu sejmou
Sejmou tvou bustu sejmou
èas už hází proti skále
ty tvý hlavy sádrový
sejmou tvou bustu sejmou
Ze zdi tvý obrazy sejmou
sejmou tvý obrazy sejmou
svezou je na velkou louku
shoøej v moøi ohnivým
sejmou tvý obrazy sejmou
Pak se pod zdí prázdnou sejdou
koho teï tak karty sejmou
teï padlo jim žaludský eso
tak ho hned do rámu daj
sejmou nám karty sejmou
Sejmou ti otisky sejmou
pak teprv poznáš ïábla
v hlavì se ti rozsvítí
sejmou ti otisky sejmou
The angel roll the stone away
angel roll the stone away
early on that Easter sunday morning
the angel roll the stone away
Já jsem òákej stounavej
já jsem òákej stounavej
že v mým žití všude chybí láska
z toho já jsem stounavej
A tak jsem šel za faráøem
øíkám, máš-li lék mi dej
Ty o lásce stále jenom mluvíš
já nejsem moc hloubavej
Mám se veèer uèit øeèi
neb èíst román klasickej
radìji si zas prohlížím porno
pak jsem z toho stounavej
V práci se chci zastat pravdy
pak si øeknu bacha dej
zase držím hubu na špagátì
pak jsem z toho stounavej
Pùl roku loï v lahvi stavím
lepím špejle je mi hej
vèera veèer švih jsem lahví o zem
holt jsem òákej stounavej
Pøi pøeskoku švédské bedny
jsem nezvlád mùstek pérovej
strh jsem madla bradla kolovadla
po dopadu jsem stounavej
Abych se zavdìèil ženì
používám intim spray
pomády, mejdla co žerou kùži
z toho já jsem stounavej
Do zrcadla když se dívám
brr ten ksicht a typickej
takhle už nemùžu mezi lidi
to chce zákrok plastickej
Planty good rooms 3x
in my fathers kingdom refrén
V nebi je trùn v nebi je trùn
v nebi je trùn pravdy hlavní sídlo
v nebi je trùn v nebi je trùn
v nebi je trùn všem vladaøùm pøipomínej
Èlovìèe chceš být vládcem
chceš vrýt svùj obraz dnùm
jen seï na zemi ty blázne
nesedej na ten trùn
Neumí èlovìk vládnout
zpije se mocí svou
má pravdu pevnì v ruce
radši než nad sebou
Vládèe co k davùm mluvíš
co kdybys tak jednou ztich
co kdybys tak jednou poklek
hlavu svou ve dlaních
Ani král ani rada moudrých
ani knìží ani lid
jen ten beránek zbitý
je hoden tu moc vzít
Já pak k jeho nohám
on za ruku mì zdvih
øek: já jsem služebník tvùj
a tvých bratøí bezmocných
Kdo jsou ti krásní lidé
v šat bílý odìní
lidé co k trùnu pøišli
z velkého soužení
Vy silní ve víøe
v Písmu kovaný
když zaènou bít pastýøe
kde jste schovaný
Tam k místu lebek
sám nese svùj køíž
a ty se zas krèíš v davu
zas jen pøihlížíš
Vždy už fakt nemùže
jak to mùžeš snést
Šimone ty z Cyrény
jdi a pomož nést
I tam ten, páni knìží
tak èasto s ním byl
"co blázníš, já toho chlapa
nikdy nespatøil"
Kohout už jen chroptí
už ztratil svùj hlas
protože Krista zrazuje
každý každý z nás
Refrén této písnì je použit z pøekladu amerického spirituálu z roku 1934
Je lepší na skále svùj život mít pamatuj
je lepší na skále život svùj mít pamatuj
Noemu duhou zjevil Bùh že už ne voda
pøíštì vzplane vzduch
Je lepší na skále život svùj mít pamatuj
Boháè co vyhnal Lazara ven
ten nemìl život svùj na skále postaven
ten na skále nemìl život svùj pamatuj
Je lepší na skále život svùj mít pamatuj
Pilát co soudil tak jak dav øve
a pak si umyl ruce své
ten nemìl na skále život svùj pamatuj
Je lepší na skále život svùj mít pamatuj
Knìz ten co si dál na mši svou šel
z pøíkopu sten jakoby neslyšel
ten na skále nemìl život svùj pamatuj
Je lepší na skále život svùj mít pamatuj
Chlap ten co si to v svým auáku sral
stopaøe všechny pøezíral
ten na skále nemìl život svùj pamatuj
Je lepší na skále život svùj mít
Do srdce vyrytý srdce rukou tvou
nejde smejt vodou mejdlovou
Je lepší na skále život svùj mít pamatuj
Podle I. knihy Mojžíšovy, kapitola 49, verš 11 - upravil Vratislav Brabenec -
Proroctví o pøíchodu Mesiáše
Uváže oslátko
ke kmeni vinnému
k révoví dobrému
oslátko své
Práti bude pak
ve vínì roucho své
ve vínì rudém
knížecí šat
Ta barva vína
v oèích mu zùstane
nad mléko bìlejší
zuby jeho
Kázání o svatbì v Káni galilejské
Když Ježíš šel pøes tu Judskou zem
druhùm svým vìrným øek: pojïte jdem
dnes v káni je svatba
bude tam i máti má
dnes je v Káni svatba tak tam jdem
Svatby té veselý ruch a rej
nocí zní pøes celou Galilej
máti volá na syna
zùstali jsme bez vína
a to by byl svatby konec zlej
V Káni maj šest štoudví kamenejch
Ježíš dal do každý vodu vlejt
voda v kádích zapìní
ve víno se promìní
vína dost hej správèe nalít dej
Proè dal víc než hosti vypít chtìj
proè dal víc než tøeb znát mi dej
dy já èet u Kalvína
že pìt set litrù vína
šest štoudví má - Bùh jim požehnej
Podstatný je pití vína sled
nejlepší víno se dává hned
a jak èasu pøibejvá
to horší se nalejvá
V Káni maj nejlepší naposled
V žitím tvém pøibejvá dalších let
neèekej nejhorší naposled
Bùh na sklonku tvého dne
dá ti víno výborné
výborné víno naposled
V žitím tvém dnes každá radost tvá
radost tu úplnou pøedjímá
v svý smrti jen pøejdeš most
Bùh zavolá: další host
novej host k nám vešel na slavnost
Víno tvé výborné pít mi dej
Víno tvé výborné pít mi dej
øíká Bùh jen už dnes ochutnej
hle kalich mùj oplývá
v nìm èas se ti otvírá
kalich mùj oplývá pøijímej
Kázání Svatopluka Karáska na Velikonoèní nedìli v Èeské Lípì 30. 3. 1975
Pozdrav:
Milost Vám a pokoj od toho, kterýž byl, kterýž jest a kterýž pøijíti má.
Biblický text, nad kterým se nyní spoleènì zamyslíme, je zapsán v Janovì evangeliu v 16. kapitole ve verši 33. a zní takto: Na svìtì soužení míti budete, ale vìøte, že jsem pøemohl svìt.
Scházíme se jako lid boží. Jako lid boží - spolu se všemi, kteøí v tomto èase kdekoli na zemi vyznávají: Naším jediným pánem je Bùh života a pouze jemu se klaníme - i spolu se všemi, kteøí v tomto èase a kdekoli na svìtì vyznávají: Naším jediným pánem je Bùh života, ale my se mu neklaníme, odcházíme do stran, splýváme v rozbøedlém poli svìta a nejsme schopni se zmátoøit, vnitønì povstát. Scházíme se jako lid boží spolu se všemi, kteøí v tomto èase a kdekoli na zemi vyznávají: Bùh je pánem života a reptají proti nìmu, vyèítají mu nespravedlnosti, rouhají se mu, øvou na nìj, zápasí s ním. Spolu se všemi, kteøí neobìtovali duši svou molochu této doby a neprohlašují bez boje, bez zájmu, v uvolnìné póze po dobrém jídle, že Bùh je pøelud, hastroš zašlých dob a že nyní je èlovìk pánem života a smrti.
Spoluvytváøíme spoleèenství lidu božího v tomto èase. Spoluvytváøíme lid boží - dávný Izrael - skrze Krista, který dal možnost všemu lidu úèastnit se slávy a ponížení lidu božího. Prožíváme velikonoce - budem slavit veèeøi pánì, pøipomeòme si, jak se na tomto svìtì ustavil lid boží, a porovnejme tento základ a naši dnešní situaci. Na poèátku vztahu mezi Bohem a lidem této zemì je, dle svìdectví Bible, jednající Bùh, vystupující ze skrytu. Praotcové si vytváøejí Boha, ale v hrùze se s ním setkávají tam, kde netuší. "Jasnì vidím trápení mého lidu, který je v Egyptì, chci jej vysvobodit - vyvedu jej z poroby do zemì dobré a prostranné. Ty, Mojžíši, vyvedeš mùj lid - neboj se, budu s tebou. Takto díš synùm Izraelským - Jsem - poslal mne k Vám." Mojžíš pøichází k lidu se zvìstí: "Bùh potkal se s námi - proto jdìme pøes pouš do zemì, kterou nám dá."
"A uvìøil lid, když uslyšel, že navštívil Bùh syny Izraelské. A skloniv se, poklonu uèinil."
Zde zaèíná všechno, zde zaèíná lid boží - Izrael - církev. Nepoznatelný Bùh - Jsem - jedná a vyzývá, a lid v Nìm vírou rozpoznává skuteènou sílu pro svùj skuteèný život. Toto spoleèenství - jen a jen víry - èiní nìco dìsného. Vychází ze zajištìné nesvobody do neznáma - z Egypta na pouš. Zde se ustavuje lid boží, kde Jsem život zaslibuje, a lidé vìøí a odvažují se k èinu vyjíti. Bez dùkazù, bez jistoty, bez zásob - skrz neznámou pouš do neznámé zemì. Z hlediska normálního života - z hlediska reálného života - je to šílenství. Tisíce lidí - bez vody, bez jídla, bez organizace má jít neznámo kudy, neznámo kam - to má charakter masové sebevraždy. Neznámý Bùh zaslíbil - lid uvìøil a vychází na pouš - vše je na ostøí meèe: buï Bùh skuteènì mluvil a skuteènì je - pak lid dojde - anebo jde o fikci, o sebeklam zotroèených, kteøí již nemohou snášet porobu - pak zahynou. Zatím co jedni neuvìøili a zùstali v Egyptì, jiní uvìøili a šli. Izrael není národ, rasa - je to lid víry, lid který se odvážil vyjít na pouš za pøíslibem Boha, kterému uvìøil. A tak je pøedobrazem všech duchovních spoleèenství.
Lid boží vychází na svou vìènou pou, pochod šílené víry? - nebo pochod smrti? - nikdo pøedem neví, ale mnozí vìøí, že Jsem, že Bùh života jedná a nenechá zahynout. "Souženi jsou Izraelští, sevøela je pouš, báli se velmi a volali k Hospodinu." Tváøí k poušti spatøovali slávu Boha - tváøí k poušti nacházeli vše. Tak se ustavil lid víry a my, dnešní lid víry, máme být potomci tohoto lidu. Žijeme v dobì reálných pøedpokladù a odhadù a i uprostøed lidu božího je zoufalá nouze o èiny a víry - a èiny, které se dovedou spolehnout na toho, ve kterého opravdu vìøíme.
S tímto svìtem reálných pøedpokladù splývá i dnešní lid boží. Kdo se dnes odváží èinu, který je motivován pouze vírou, že Bùh je pánem a své sliby nezruší, které z církví a kdo z nás osobnì vyjde z domu služby do nezajištìné pouštì dnešního života? Vedení naší církve i jiných dnešních církví za každou cenu drží podpìry - za každou cenu, pravím - drží jistoty, právì ze strachu a nezajištìnosti, ze strachu, že by se dnešní lid víry rozplynul v moøi tohoto svìta a zanikl by nebýt kostelù, nebýt faráøù, nebýt organizace, státních pøíspìvkù, kanceláøí - zkrátka instituce. Strach z pouštì, strach ze slabé víry vìøících, to dává vítìzit reálným pøedpokladùm. Dnešní lid víry vìøících, to dává vítìzit reálným pøedpokladùm. Dnešní lid víry žije v porobì a bojí se vyjít, bojí se plnì spolehnout na živého Boha, na Krista - nedùvìøuje. I každý z nás, i my jednotlivci se bojíme a jsme svázáni pouty tohoto svìta, i my jednotlivci žijeme v porobì, neodvažujeme lišit se, vyjít na pouš, abychom právì tváøí k poušti spatøili slávu Hospodina. Ježíš øekl: "Na svìtì soužení míti budete, ale vìøte, já jsem pøemohl svìt." A my, kristovci, se vyhýbáme soužení právì jako èert køíži. Zatím se ani nejedná o pravé soužení, jde jen o drobná souženíèka - horší postavení - rozlít si to u tìch, kdo rozhodují. Bojíme se nejen pouštì - nejen velkých soužení - položit život, být vìznìn, ale bojíme se horšího zamìstnání - horšího bytu - nižšího pøíjmu. Na tomto místì bych vám rád pøeèetl text písnì od Pavla Zajíèka:
Sv.
svatej Pavel
celej život stíhán
svatej štìpán
ukamenován
jan køitel
sat
ježíš ukøižován
seká tobì
nìkdo do hlavy
seš snad høíèkou
popravy
máš nedostatek
potravy
vobavy vo svý zdraví
boøej se ti
kostí základy
pøipravujou proti tobì
úklady
mlátí ti nìkdo
šutrem do brady?
èeho se tedy bojíš?
však ty víš!
seš zakrnìlej
zbabìlej živoèich
hlavnì že seš
prasácky dobøe veleživ!
sv. pavel
celej život stíhán
sv. štìpán ukamenován
jan køtitel
sat
ježíš
ukøižován
Mizerní jsme vyznavaèi Ukøižovaného - nedùslednì se vyhýbáme i tìm nejmenším obtížím.
Jistì víte, že mnì nejde o to tepat, kritizovat - ubližovat. Vše co øíkám, beru na sebe, na svou rodinu, na své pøátele. Mám za to, že žijeme v dobì, kdy už nepùjde žít na dvì strany. Být slušný obèan, nemít potíže, mlèet a kývat i proti svému svìdomí, a na druhé stranì být slušný køesan, jít si v novém zimníku poslechnout kázání a po nedìli se nezávaznì ztratit v proudu. Dle mého názoru pøichází doba tøíbení, doba rozhodnutí a vyjití. Izrael znal takové chvíle: Jozua øíká lidu "Rozhodnìte se nyní, komu dále chcete sloužit, zda Bohu, který nás až doposud vedl, anebo bohùm této nové zemì." I Ježíš se ptá uèedníkù, když pøichází do tuhého: "Chcete také odejít?" Kdo z nás v této dobì øekne Kristu své ano, musí se vnitønì pøipravit, že bude mít soužení - bez toho to asi nepùjde.
Ještì je tu jeden rys pùvodního lidu božího, který je pro nás významný. Bùh se zjevuje svému lidu, jako ten, který zachraòuje, který vyvádí. A lid mu slouží tím, že mu vìøí, že se rozhoduje, že jej následuje. Tak vzniká smlouva. Ale lid hned po uzavøení smlouvy smlouvu porušuje. Izrael na poušti reptá proti Bohu, staví si zlaté tele a klaní se mu - lid boží nedodržuje slib, že bude vìrný Bohu, který ho zachránil. Naše duchovní dìjiny popisují, jak stále lidé porušují smlouvu s Bohem a jak Bùh stále obnovuje smlouvu. Duchovní dìjiny nevìrného lidu, který spolu žije s vìrným Bohem milosti. Je tu budoucnost pro ty, kterým se nedaøí býti vìrnými.
Pøíchod Krista - jako nová smlouva v jeho krvi, jako znovu podávaná ruka Boží. Øíkáme si lid nové smlouvy a jsme jím, i když selháváme, ale až tam, kde si uvìdomujeme své selhání, mobilizujeme v sobì síly k nápravì, když nezlhostejníme k nabízené milosti.
Lid nové smlouvy není ohranièený nièím vnìjším. Je ohranièený pouze vnitøním zaujetím - vírou, nasazením, následováním.
Ježíš ve svém podobenství o svatbì ukazuje na naše nebezpeèí. Na nebezpeèí pozvaných, kteøí zklamali. Bùh chce mít na této zemi a v tomto èase svùj lid. Lid, který nežije z daností, zvykùm, ale odvažuje se tøeba zdánlivì reálných, bláznivých èinù víry. Jestliže pozvaní zklamou, pak služebník Pána má vyjít do ulic, na rynky, mezi ploty a pozvat chudé a chromé a kulhavé. Místo urozených ménì urozené. Lid nové smlouvy bude žít na této zemi. Bude mít na svìtì soužení a bude mít moc pøemáhat tento svìt. Jde jen o to, kdo z nás pøijme pozvání, kdo z nás vydrží, kdo pøijme toto soužení a kdo odpadne a splyne s tímto svìtem, odumøe Bohu i jeho milosti. Kéž nám Bùh dává sílu - nám jednotlivcùm i celému spoleèenství lidu božího této doby - k velkým èinùm víry.
Amen.
Recenze
K textùm písnièek E. Bondyho, P. Zajíèka, S. Karáska a K. Soukupa
Posuzované práce jsou texty písnièek, které jsem neslyšel a jejichž hudební složka mi není známa. Pøesto lze danou literární èást (která z hlediska umìleckého bývá u písnièek èástí ménì významnou) posuzovat samostatnì. Životní pocit, který je tu ztìlesnìn, lze dokonce vøadit do urèité tradice vytvoøené tzv. vysokou poezií. Mám na mysli tradici, zapoèatou a zároveò nejvýraznìji pøedstavovanou generací na poèátku století, k níž patøili mimo jiné básník František Gellner a prozaik Jaroslav Hašek. Až do zaèátku století byl spisovatel navzdory èasto nutnému hmotnému postavení chtìným mluvèím národa; Hašek, Gellner a øada jiných literárních druhù se však ocitli mimo spoleènost a v ostrém odporu k jejím uznávaným hodnotám. Navenek žili život hospodských povaleèù a jejich tvorba nebyla zpoèátku vážnou kritikou vùbec pokládána za umìní. Pro nás je tu zajímavá pøedevším poezie Gellnerova. Jednak tím, že se za jejím okázalým cynismem skrývá hluboce zranìný cit, a zároveò tím, že Gellner èasto své básnì psal na intonaci šansonù a kupletù a že naopak z nìkterých jeho básní se staly pijácké písnì.
Nechci srovnávat umìleckou hodnotu Gellnerovy poezie s posuzovanými texty, ale nejprve pouze oznaèit, že také tyto texty mohou a musí být posuzovány pøedevším jako umìlecké dílo. O umìleckém zámìru tìchto textù svìdèí pøedevším to, že místo aby byly pouze praktickým sdìlením, chtìjí (s rùzným zdarem ovšem) vyjádøit celkový životní postoj a že navození tohoto postoje se podøizuje celá jejich výstavba. Aèkoliv je textùm vytýkána nemorálnost, jejich hlavní jednotící pouto tvoøí výrazný etický, mravní postoj. Nìkteré texty zabíhají až do moralizování. Mravní zamìøení textù má kritický ráz. Ve výtce, že tyto texty vyjadøují neúctu ke spoleènosti, by slovo "spoleènost" mohlo být chápáno trojím zpùsobem. Nejprve jako spoleèenské zøízení. V tomto smyslu se proti spoleènosti nestaví ani jeden z pøedložených textù. Nebo slovem "spoleènost" mùže být mínìn daný stav spoleènosti, zpùsob, jakým lidé žijí a mentalita, kterou se pøitom øídí. V takovém smyslu posuzované texty skuteènì útoèí na životní stereotypy, lhostejnost, sobecké opatrnictví atd., tedy na mentalitu, která bývá nejèastìji shrnována pod široký pojem malom욝áctví. Tato mentalita nejenže není projevem spoleèenského zaøízení, ve kterém žijeme, ale zùstává naopak s postuláty socialismu v nejpøíkøejším rozporu. Proto také v našich sdìlovacích prostøedcích je èasto kritizována. Lze posuzovat rùznì to, jaké projevy malom욝áctví a jakým zpùsobem je posuzované texty napadají. Nelze však nevidìt, že tímto smìrem míøí jejich kritický patos. Koneènì, za tøetí, mùže výtka o neúctì ke spoleènosti a pohrdání jejími morálními zásadami mít na mysli morálku spoleènosti v užším slova smyslu: to, co se v slušné spoleènosti smí dìlat a øíkat a co nikoliv. Tak je výtka zøejmì mínìna, jak vyplývá z upøesnìní v soustavném opakování a zdùrazòování vulgárních výrazù.
Zde je tøeba se vrátit znovu ke Gellnerovi a Haškovi. To, s èím se rozešli výraznìji než nìkteøí jejich pøedchùdci a souèasníci, nebyl jen daný stav spoleènosti a jeho morální zásady, ale metafyzický základ evropské civilizace a jeho idealismem. Výraznìji než pro jejich pøedchùdce pro nì èlovìk nebyl duší jakoby náhodnì pøebývající v tìle, ale bytostí tìlesnou. Ve svém demaskování pokrytectví pøivádìli ke slovu lidskou tìlesnost i v jejích bezprostøedních zájmech, potøebách, radostech a svízelích. Realizuje se tu samozøejmì jen jedna z možností umìlecké literatury, která i u Haška a Gellnera pøedstavuje pouze jeden moment celého jejich díla. Pøekraèování bìžných mravních norem není samo o sobì žádným argumentem pro umìní, není však argumentem ani proti nìmu. Co po pùl století vývoje moderní literatury a oslabení nìkterých tabu køesanské morálky už dnes nepobuøuje, to pobuøovalo mnohé souèasníky na Haškovi a Gellnerovi. Vezmìme však z našich textù ty, u nichž jako autor je oznaèen Egon Bondy. Mají mezi ostatními texty do urèité míry výjimeèné postavení. Jsou nejucelenìjší, více ménì prosty oné etické polemiènosti a pøitom ony nejspíše by se mohly nelibì dotknout nejen úzkoprsého malom욝áka, ale také bìžného ètenáøe, který není dobøe obeznámen s moderní poezií a je veden školskými etickými mìøítky. Zároveò tyto texty ukazují, že nezáleží pøedevším na jednotlivých slovech. Nejodvážnìjší je tu text nazvaný Zácpa, jmenovaný též obžalobou, a pøesto zde v nìm není ani jeden vulgární výraz, pouze popsán urèitý fyziologický stav. Je to text opravdu drastický, avšak zvláštì konfrontace s ostatními autorovými texty odhaluje, že nejde o drastiènost samoúèelovou a rozhodnì ne o lascivnost, která naopak vìtšinou vystupuje v líbivé podobì. Bondyho texty dávají nahlédnout do banální intimity lidského života v té rovinì, v níž od sebe nelze odlouèit napø. na veøejnosti sice obvykle nepøiznávané a pøesto tíživì reálné potíže stárnoucího tìla a napø. na veøejnosti sice obvykle nepøiznávané, neokázalé a pøece hluboce prožívané citové pouto s celoživotní družkou. Estetický úèinek tu bývá založen pøedevším na kontrastní jednotì pádnì jednoduchých formulacích hovorového jazyka s bohatým, výrazným rýmem. Zácpa ovšem nepatøí k Bondyho pracím nejzdaøilejším. Nepatøí k nim ani Podivuhodný mandarín, též uvedený obžalobou, nebo tento text je odlikou poezie Vítìzslava Nezvala. Jestliže si lze pøedstavit, že napø. Haškovy "Osudy dobrého vojáka Švejka" by se mohly i se svými vulgarismy stát školní èetbou, rozhodnì to nelze øíci o øadì Nezvalových básní, jejichž erotismus pøedstavuje jeden z projevù oné protimetafyzické orientace moderní poezie.
V textech Svatopluka Karáska a Karla Soukupa nalézáme vulgarismy zcela výjimeènì, relativnì nejvíce je jich v textech Pavla Zajíèka. Chceme-li však tato jednotlivá slova hodnotit v tom, co znamenají, musíme je chápat v jejich kontextu. V daném pøípadì vytváøí významový kontext ono mravní rozjitøení, a jemuž slouží - lépe èi hùøe - i vulgarismy. Nebo napø. v textu Utopenec, zmínìném obžalobou, jsou vulgarismy výrazem bezohlednì upøímné zpovìdi ve chvílích bezradnosti. Tento text je pøes nìkterá hluchá místa esteticky úèinnìjší, než pouze øeènický patos nìkolika jiných autorových textù bez vulgarismù. Samozøejmì, je v tom kus melodického gesta a místy i siláctví, které výraz radìji pøedimenzuje, než aby ho nedotáhlo. Tìžko však pøedpokládat, že by posluchaèe, pozvané k poslechu písní, demoralizovalo nìkolik slov, kterých oni sami používají a která právì proto se do textù dostala. Je možno pøít se o to, zda tato slova patøí do básnických textù: vedle básníkù, kteøí se jich nebáli, jsou jiní, kteøí by jich rozhodnì ve svých dílech neužili. To však právì je otázka, která nutnì respektuje, že text umìleckého díla (tøebas jakkoliv nedokonalého, a tøeba by to byl pouhý pokus o nìj) je posuzován z hlediska toho, èím chce být. Je to tedy otázka, která patøí na jiné forum než je toto.
Texty Svatopluka Karáska a Pavla Zajíèka nejsou ani prvním ani posledním pøípadem pøekroèení "hranic literatury". Pøipomeòme si tøeba Baudelaria nebo Rimbauda, dva z nejvìtších básníkù 19. století, kteøí se také nevešli do rámce "obecnì uznávané" literární konvence. Nebo umìlecké avantgardy 20. století, nebo dokonce i realismus, pro který rozbil Coubert svùj stan za branou oficiálního výtvarného salonu, kam nemìl pøístup.
Všechna tato "pøekroèení hranic" byla tehdy pociována jako provokativní. A nejen buržoa, nejen reakcionáø, ale èasto i obyèejný èlovìk z ulice cítili se jimi uraženi. Podezøení, že jsou tu zneuctívány nejen umìní, ale základní hodnoty vùbec, bylo témìø obecné. Teprve èas, teprve historie rozpoznaly v tìchto pøípadech podstatu, jíž byl pravý opak znesvìcení. Že tu šlo vlastnì o zživotnìní hodnot, o jejich vysvobození z konvenèních kontextù, o jejich oèištìní od znesvìcujícího a proto tak brutálnì ironizované fráze, je dnes už všeobecnì známo.
Nejde však o srovnání S. Karáska, ani P. Zajíèka s Baudelairem èi Rimbaudem. Historická reminiscence nám mùže jen pomoci vymezit typ jejich "provokativního" literárního projevu.
Oba pøekraèují literární konvenci (onu specifickou a nutnou konvenci, v níž literatura stabilizuje fáze svého neustálého pohybu) pøedevším svým jazykem, v nìmž sestoupili až k "pokleslému" slangu putyk a polosvìta (Múza v hospodì - zní charakteristický termín R. Ponchona, kterého tak rád pøekládal František Hrubín). Zkušený ètenáø èi posluchaè však v tomto "pokleslém jazyku" snadno rozpozná nikoli autentickou øeè polosvìta, ale zøetelnou literární stylizaci intelektuála.
I to je pøíznaèné. Jen intelektuál rozráží krunýø svého úzce vymezeného svìta tak radikálnì. "IQ je jabko èervavé, pivo je láska ku pravdì..." zaznamenává tento akt metafora v textu Charlieho Soukupa, dalšího ze spøíznìných písnièkáøù.
Zaènìme tedy odtud. S pokusem o charakteristiku sebestylizace Pavla Zajíèka, jak nám ji odhalují jazyk, poetika, metaforická gesta jeho textù (i textù jeho pøátel).
"Pivo je láska ku pravdì" zní tady jedno z typických gest, a je tøeba podtrhnout právì tento termín. Je to poetické gesto se vším všudy. Jen naivní pozorovatel by si mohl myslet, že zpìvák nalézá smysl svého života v excitaci nápojem, o nìmž jeho pøítel, Pavel Zajíèek zcela prozaicky vypovídá: "piju deset piv, je mnì špatnì z nich..." (Utopenec). Pivo jako metafora a pití piva jako gesto poetické sebestylizace - to je však nìco jiného. Znamená, že já intelektuál sestupuji do hospody, protože se tu setkávám se svìtem, který neintelektualizuje, který je prostý a jednoznaèný ve svých postojích, zatímco já "topím se ve sraèkách svýho pøemejšlení..." (Utopenec). I ty vulgarismy a vulgární slova jsou souèástí radikálního gesta, které má oddìlit intelektuála od vlastní intelektuálské bezmoci, ale i od všeho, co je mu protivné a èím nechce žít. Sprosté slovo v literárním kontextu mùže být nìkdo jenom schválnost, laciný efekt, v onìch pøípadech, kdy spisovné slovo je už neúèinné, je to nezbytnost. U Pavla Zajíèka sprostá slova vlastnì jen zesilují autorovu opravdovou a nestylizovanou zlobu na "kanál fetišismu", kde se zamìòuje podstata za modlu penìz, majetku atd., na "chameleony", kteøí odhodili svùj charakter; na zpùsob, jímž žijí ti, kteøí "hlavnì, že jsou prasácky veleživi" a na nièem jiném už nezáleží.
Jsou to už témìø "tradièní" cíle hnìvu všech kritikù m욝áctví od Bérangéra až po Majakovského. Ani èeští klasikové nemluvili o podobných žumpách vybranìji, i když za èasù Karla Havlíèka Borovského se øízná slova nahrazovala teèkami.
Pavel Zajíèek však stejnì krutým posmìchem ironizuje i sám sebe, pøedevším bezmocnost svého intelektualismu, jejž bièuje v jedné z pøíznaèných litanií metaforou "papírový absolutno". Úporná ironie a sebeironie mohla by snadno vyústit v cynický nihilismus a v sebeodsouzení, sice radikální, ale nakonec malodušné. V "Degeneraci" je už mu Zajíèek velmi nablízku. Naštìstí se však zavèas vykupuje patosem veliké a úpìnlivé touhy po autentickém, prostì žitém lidství, které poèíná v prostém poznání "vím, že život není zrùda". Slouèit se s tímto životem nelze však snadno, je to možné jen "explozí pøemejšlení", "výbuchy soucítìní", tedy maximálnì aktivním zpùsobem. A tady se okruh uzavírá: "výbuchy soucítìní" jsou i východiska a zároveò také synonyma hudby a zpìvu, v nichž Pavel Zajíèek a jeho pøátelé nalézají pro sebe možnost autentického nezkomoleného života. "Exploze pøemejšlení, výbuchy soucítìní" jsou však také superpatetická gesta, která nám mohou dokreslit dùvody, proè pro své texty volil zpùsob tak expresivní, poetiku mimo konvenèní literární jazyk, mimiku, která zachází za "slušné zpùsoby".
Jsou-li nám tyto "slušné zpùsoby" nade vše, pak se nám Zajíèek bude jevit jako obyèejný hulvát, dokážeme-li však vnímat jemné procesy pod povrchem slov, pak v nìm snadno rozpoznáme citlivku s duší až hystericky ženskou. Básníka, který nás v textech jako jsou "Živý a neživý" nebo "Noví bojovníci" (jen zlovùle by tuto parafrázi dìlnické písnì mohla posuzovat jako banální karikaturu) vyzývá dokonce ke zbratøení. Stylizace a sebestylizace, jejíž zdroje leží "za hranicemi" literatury, má tedy u Pavla Zajíèka zcela logické dùvody. V jeho textech vznikl sice kuriózní, ale životný literární tvar, jemuž nelze upøít právo na existenci jen proto, že se vymyká konvenèním kritériím.
Karáskovy parafráze spirituálù jsou vedle veršù P. Zajíèka relativnì konvenènìjší. Text èernošského spirituálu je už dávno souèástí "vážné" literatury. Dávno už ho nepociujeme jako "pokleslý" žánr, jako "vulgární" litanii. Zvláštì v èeském prostøedí, kde doposud existuje jen v podobì "zpùsobného" literárního pøekladu.
Aby vznikla skuteènì adekvátní parafráze pùvodního spirituálu, bylo nutno sestoupit znovu dolù k pùvodním zdrojùm, zživotnit jako v "èerném zpìvu" biblické motivy konkrétní skuteènosti a literární jazyk slangem ulice. Tyto podmínky splnil Svatopluk Karásek ve svých èeských spirituálech až pøekvapivì snadno. Podaøilo se mu dokonce na základì eufonické podoby vyladit nìkteré refrény v souzvuku s originálem. A zní to velmi úèinnì: "The angel rolled the stone away..." "Já jsem òákej stounavej..."
Karásek je vìøící køesan, dokonce knìz. Proto i jeho spirituály mají naléhavost vyznání víry, která nízké povyšuje, mocné ponižuje a vše srovnává pøed tváøí nejvyšší spravedlnosti Boží. Karáskova zpìvná kázání pøipomínají sv. Františka z Assissi, heretiky, a samosebou a pøedevším kazatele z døevìných kostelù amerického jihu, tedy všechny ty, kteøí sestupovali až dolù k nejchudším, nejponíženìjším, nejmenším z nejmenších. Takový "sestup" byl vždycky provázen i "sestupem" jazykovým, k "vulgární" italštinì, k "vulgární" ameriètinì. Není tedy divu, že i Karásek pronáší svá kázání jazykem šupákù.
A je podivuhodné, jak právì díky tomuto jazyku znìjí i prastaré biblické fráze neuvìøitelnì živì, prastaré pøíbìhy a podobenství reálnì. Nejpodivuhodnìjší však je, že Karáskùv slang vlastnì znìní spirituálu povyšuje, dodává mu neèekaný patos, naléhavost, opravdovost.
Vulgární slova (napø. ono "v prdeli" v pointì zpìvu o hledání spravedlivých) neznìjí už v kontextu sprostì. Jsou jednoduše nezbytná a jedinì úèinná právì na nejvypjatìjších místech, kde by spisovné slovo znìlo slabì a falešnì. I Karáskovy spirituály jsou vlastnì "výbuchy soucítìní" a pøi maximálním soucítìní pøejímá básník slovních tìch, ke kterým mluví. Nechce-li je zapøít, nechce-li se od nich oddìlit hradbou, a jazyk dokáže být èasto tou nejtvrdší zdí, musí být dùsledný až do té "prdele". Kdyby to byla jenom schválnost, kdyby to byla jenom hrubost, znièilo by toto jediné slovo naráz vše, co chtìl básník svým posluchaèùm øíci. Promìnil by se v pouhého pøihlouplého mima, který se podbízí. Karásek však i toto slovo dokázal promìnit v naléhavý výkøik, a byl tedy práv ho použít. Je to pøíklad jazykové logiky a dùslednosti, jaké nalézáme v každém slovesném díle, které má øád. A Karáskovy spirituály takový øád mají.
Písòové texty zhudebòované skupinami Plastic People a DG 307 a texty sólových zpìvákù a hudebních interpretù Svatopluka Karáska a Karla Soukupa vyvolávají jistì právem øadu otázek o literárních souvislostech, pøedevším:
- o jaký typ tvorby jde, jak je zaøaditelná v kontextu literárního vývoje a historie písòových textù,
- jakých tzv. poetických prostøedkù používá.
Pøi oddìleném posuzování textu vokálních skladeb je tøeba pøedevším vìdìt, že (s výjimkou textù zhudebòovaných skupinou Plastic People, které jsou od zaèátku 50. let v èeském literárním povìdomí všeobecnì známou souèástí èeské poezie) jde o texty pøímo urèené k zhudebnìní a samotný literární pohled je tím nutnì jen dílèí.
Texty zhudebòované skupinou Plastic People navazují na dobrou tradici èeské poezie 20. století pøedevším tím, že pøehodnocují poetický vývoj v období jeho zbytnìlosti, vrací se od metaforického k pøímému vyjadøování, zesmìšòují prázdné literární tvary. Ozdravují tím stav, kdy se vnitøní pohyb jedné - pøevládající - linie poetického vývoje dostal do situace, kdy vytváøí jen prázdné variace v rámci neformulované dohodnuté hry, bez vztahu k okolnímu svìtu. Kromì pøímého apelujícího výrazu je pro tyto texty Plastic People pøíznaèné nové využití zpìvných forem lidové poezie, pøedevším mìstského folklóru, øíkadel, žertù, zámìrných diskrepancí mezi vnìjším tvarem a "neopetickým" materiálem (napø. v básni Zácpa - náøková monumentální forma, neoèekávanì pøíslušná k análnímu obsahu, pøièemž úèinek je potencován tím, že vlastnì nejde ani v tom, co už bylo neopaticky otevøeno, o žádné velké neštìstí).
S texty zhudebnìnými skupinou Plastic People jsou texty skupiny DG 307 spojeny pøedevším snahou o pøímé vyjádøení, potlaèení metaforiènosti, dranìjší odpoetizovaný výraz. Jiná už je morfologie textù - je na nich zjevné, že jsou tvarovì koncipovány pro vokální produkci, a to notabene pro specifický druh produkce, kdy jsou texty výraznì napolo odøíkávány tak, aby vynikla jejich apelativní úloha. Apelativní zámìr je základem tvorby DG 307. Je namíøen proti stejným úkazùm jako výrazovì mírnìji plynoucí písnièky Karla Soukupa (ostatnì oba autoøi se liší jen poetickou dispexicí - autor DG 307 je zásadní, patetický, Karel Soukup zpívá své protesty s lehkou, veselou ironickou distancí - ze zásadního hlediska je možno o nich pojednat úhrnem), proti jevùm, které mùžeme globálnì shrnout pod oznaèení konzumní spoleènost, a jejími atributy lhostejnosti, cynismu, absence duchovního života.
Pøed více než pùl staletím oslavil František Gellner svùj rodný kraj verši:
Mùj rodný kraj! Chci v duši vtìsnat
požitek turisty a dost.
Vzpomínat hnusno Dobøe je snad,
že k srdci mému nepøirost.
Láskou jej nezdravím, leè smíchem.
Naè vstøíc po žluté silnici
jde m욝ák s naduøelým bøichem
se svojí tlustou samicí.
Dost možná: Zde se narodili
a žili v tupém štìstí svém.
Nìkolik bytù zalidnili
života schopným potomstvem.
A až když naplní svá léta
pak spát zde budou v pokoji
a .... ten kout svìta
svou vlastní ......
(František Gellner: pozdrav rodnému kraji, citováno z publikace Z díla Františka Gellnera, ÈS, Praha .....).
Vlastností objektu této básnì se dost shodují s pøedmìty apelù DG 307 a písní Soukupových. Jaký je vlastnì pøedmìt tohoto mimoøádného poetického zájmu? Je to èlovìk bez vlastností, tedy bez vlastností lidských, takové je upøímné dobrozdání autorù. Jaké vlastnosti pak mohou zbýt tomuto "muži bez vlastností"? (Známe ho ostatnì v optickém náhledu trochu blíže i z nìkterých Formanových filmù.) Jsou to atributy biologické, funkce biologicky reprodukèní, celý komplex eroticko-anální motivace životního pohybu. Takto lze
I z hlediska vlastního .... vývoje literárních forem najdeme tu urèitì historické analogie. Roman Jakobsen ve studii Co je poezie (sborník ... literatury, vyd. Trnava 1941) píše v souvislosti s poetickými høíèkami Vítìzslava Nezvala: "Tyto dìtinské hraèky jsou jedním z ... velké jednotné fronty, namíøené proti fetišismu slova. Druhá polovina 15. století byla dobou prudké inflace jazykových znakù. Nebylo by tìžké odùvodnit tuto fázi socilogicky. Nejtypiètìjší kulturní projevy této doby nese snaha zastøít stùj co stùj tuto inflaci a všemi prostøedky zvýšit dùvìru k papírovému slovu." (cit. dílo, str. 178).
Bezdìèná poetická èinnost Gellnerova, Macharova a posléze i Novova znamenala - defakto, možná zpoèátku bez pøímé
x)
Mìjme pøitom stále na mysli, že tento Gellnerùv èlovìk postavil mìsta, nádraží, silnice, byl subjektem technické revoluce, tvùrcem materiálního svìta 15. stol., který nás dodnes obklopuje a docela bezporuchovì funguje.
reflexe autorù - nìco velmi podstatného v první etapì rozbití fetišismu slova, zformovaného a zbytnìlého parnasistním veršem. Je v tom pøíznaèná historická analogie s texty, které jsou pøedmìtem našeho momentálního zájmu.
Znovu zde pøipomínáme, že literární pohled nutnì pomíjí celkovìjší souvislosti písòových textù s kulturou 20. století, a již jde v èeském kontextu o Proletkult, E. F. Burian apod. z domácí tradice, nebo afro-americký jazzový projev, beat-rock èi protestsongovou tvorbu v kontextu nadnárodním. Tím spíš je tøeba zdùraznit, že i tento parciální literární pohled tu mùže zjistit daleko hlubší souvislosti než se bìžnì laicky zdá, stejnì jako u každého nového výrazového jevu.
Písòové texty Svatopluka Karáska se podstatnì vymykají tomu typu tvorby, který pøedstavují tøi pøedchozí autoøi.Typ Karáskova autorství se ovšem v dobrém slova smyslu vymyká i èeské poezii posledních desetiletí. Jde o šastný pøípad spontánního talentu dobré míry, dobrého pomìru milých a nutkavì zapamatovatelných poetických nápadù ve službì naléhavì oslovující morální výzvy. Spojení spontánní poetické dispozice s dobrým kladným osobním životním zázemím je zde natolik významné, že inspiruje podstatnìjší otázky o smyslu a pùvodu autorské tvorby v tzv. moderním svìtì, kde se daleko èastìji setkáváme s tvorbou, za kterou je placena daò ve formì nesouladu, ztráty a pøitom stále pøítomného hledání shody s celkovìjším životním konceptem. Je spíše tušenou nìkdejší identitou tvorby a pozitivního životního plánu.
Zùstává otázka tzv. neslušných výrazù, vulgarismù, jejich funkce a frekvence. Jde o výrazy z oblasti anální a erotické. Všeobecnì se s nimi v literatuøe setkáváme v dvojím použití - jako charakterizaèní prostøedek v realisticko-naturalistickém písemnictví nebo jako hodnotící stylizaèní prostøedek, pøedevším, a to je vesmìs pøípad pøítomných textù, jako zesílení v pøípadì, kde nestaèí bìžný gramatický zápor. M. M. Bachtin v citovaném díle formuluje a dokazuje pùvod tìchto výrazù v lidové smíchové kultuøe støedovìkého svìta a formuluje i jejich transcendenci se souèasností tak, že existují ve "familiární mluvì" u všech národù. Doznívá v nich ovšem ještì velmi vzdálený zvuk jejich dávného svìtonázorového smyslu, slabý pocit nìkdejší poulièní volnosti, vždy právì tím je možno objasnit jejich úpornou životnost a jejich rozšíøení." (cit. dílo, str. 121).
Otázka, co se smí a co ne v literárním díle, jaká slova z bìžné slovní zásoby národního jazyka do psaného èi jinak rozšíøeného textu patøí èi ne, není nová. Jejím základem je nechu k výraznému, prudce oslavujícímu, obvykle v dosavadním kontextu novému literárnímu tvaru, estetický odpor vyjádøený obvykle soudem mravním, který se vždy zdá vnìjškovì prùkaznìjší, ne-li dokonce nìjakým ještì dalším soudem.
"Mne oslní zahrada uprostøed vìty
anebo latrina nezáleží na tom
již nerozeznám jevy podle pùvabu nebo ošklivosti,
kterou jste jim pøiøkli",
je stanovisko národního umìlce Vítìzslava Nezvala. Je to jeden z nepøehledného množství dokladù zpùsobù, jakým si zhruba od postparnasistního období umìlecká tvorba v míøe vìtší než kdy pøedtím reklamuje právo na neohranièenost námìtové a výrazové oblasti, na odbourání jakýchkoli tabu.
Vyvozovat z vkusu praktické konvence je vždy velmi ošidné. Sám národní jazyk dává k užití výrazivo rùzných stupòù a rùzného zabarvení a tìžko bychom hledali klíè, který nìkterá slova slovní zásoby doporuèuje a jiná ne, nìkterá urèuje jako "lepší" a jiná jako "horší", tìžko bychom hledali takový klíè na základì nìjaké konsekventní teorie. Je to, jakoby z lexikálního a sémantického hlediska byly oddìlené existující dva jazykové systémy - jeden takový, který dává celou svou potencionalitu k dispozici a druhý takový, který ji omezuje na základì nìjakých nevyøèených a nezformulovatelných požadavkù.
Jak užívají tìchto jakoby "horších" jazykových prvkù naše texty? DG 307 pøedevším ve významu zesíleného, potencovaného záporu. Pøedmìtem odsudku je tu jev, jaký by stìží získal oficiální èi neoficiální sympatie èi alespoò placet kohokoli - je to soudobá modifikace toho Gellnerova "m욝áka s naduøelým bøichem". Prokázat, je-li jeho rozpoznání v souèasném svìtì správné, je vìcí sociologù a pøíbuzných specialistù, pokud chceme stùj co stùj najít prùkaznìjší náhražku estetického soudu. Neslušná slova tu tedy slouží k charakterizování jevù krajnì negativních: prázdnoty, namyšlenosti, lpìní na povrchní konzumní stránce jevù, cynismu, lhostejnosti. Jsou to slova, která jsou tu instrumenty apelu, pøíliš silná nebo jsou akorát? Kdo si troufá to hned øíci?
Karel Soukup užívá lidových výrazù z oblasti anální a erotické v podobném významu, jen s menším patosem a navíc s veselou ironií. Co udìlá hrdina bakchické písnì Sádlo, když vzdá hold svému životnímu ideálu? Ne, ne, udìlá to právì tak, jak zpívá Soukup. Pøipomeòme si scénu ze vzpomínkové knihy národního umìlce Františka Hrubína U stolu. - V jisté etapì je jako venkovský chlapec pouèen, že nemá øíkat to, co byl zvyklý vždy øíkat jako pøesné pojmenování výkalu, ale že má øíkat cosi jiného. Má upøímný pocit, že v životì neslyšel nic sprostšího. Což znovu jen dokládá to, že obscénita, "neslušnost", je vždy vìcí špatného, nemravného zámìru i posouzení, prázdnoty, nikdy nevstupuje do popøedí tam, kde celkový úmysl není negativní.
O hudbì jakou hrají Plastic People of Universe a DG 307
Z jara 1973 se na kvalifikaèních pøehrávkách umìlcù, soustøedìných pod agenturou Pražského kulturního støediska, objevila mj. i skupina Plastic People of Universe. V odborné komisi sedìli Milivoj Uzelac, šéfdirigent Hudebního divadla v Karlínì, Petr Janda, skladatel, kytarista a vedoucí skupiny Olympic, dr. Jiøí Tichota, pedagog na AMU a vedoucí Spirituál kvintetu, Milan Dvoøák, klavírista a rozhlasový dramaturg aj. Pøehrávky se konaly v Janáèkovì síni na Malé Stranì.
Názory èlenù komise na ohodnocení vyslechnuté skupiny se pohybovaly mezi I. a II. kvalifikaèní tøídou, tj. mezi dvìma až ètyømi sty korunami za koncert. Podstatnìjší je, že o technické úrovni skupiny nikdo nevyslovil pochybnosti. Milivoj Uzelac ocenil zejména experimentální charakter vlastních skladeb, v nichž se pracovalo i s atonalitou. Petr Janda konstatoval, že to byla jediná skupina, bìhem jejíhož vystoupení se komise mezi sebou nebavila, ale bedlivì poslouchala. Øeditel PKS vznesl (Jan Zvolský) námitky proti pesimistickému vyznìní skladeb a údajnì morbidnímu úèinku (mimochodem: ráznì zamítnuté M. Uzelacem), ale ani on, ani nikdo jiný tam nezpochybòoval skladatelské a hráèské schopnosti èlenù skupiny.
Odborník v oblasti populární hudby totiž bez váhání pøistoupí na mnohé hudební prvky, které v laikovi, anebo i v hudebníkovi obeznalém jen hudby øeknìme pøedfoersterovské, a to zvláštì v pøíslušníkovi starší generace, mohou vzbudit rozpaky nebo dokonce odpor.
Tak hned sám tón, a už instrumentální nebo vokální, a jeho kvalita. V tradièních evropských hudebních kulturách hráè nebo zpìvák rozechvívá tón zvolna, jemnì ho nasazuje i konèí, a samozøejmì udržuje po celou dobu trvání na stejné výšce. Zcela odlišný je estetický ideál zvukové krásy, jak se vyvinul z afrických koøenù, po pøenesení èernými otroky na pùdu obou Amerik. Tón nebývá nasazován ani ukonèován ve stejné výšce, je rozrytý, kolísá, klouže. Povìstný chraplák Luise Armstronga by byl v hlavním proudu evropské taneèní hudby jistì pociován jako neumìní témìø klinického charakteru; v jazzu a v jazzem ovlivnìné populární hudbì naopak patøí k estetickému ideálu. Tento estetický ideál zdomácnìl od poèátku 60. let i mezi slovanskými interprety, z nichž nejtypiètìjší je polský zpìvák a instrumentalista Czeslaw Niemen.
Takové pojetí tónu se objevuje i ve zpìvu, pøípadnì recitaci skupin Plastic People a DG 307.
Podobnì je v moderní populární hudbì a jazzu deformován i zvuk nástrojù. Jenomže k èemu staèila pøed pùlstoletím desítka trubek a trombónù, na to dnes už hudebníci mají složitou a tedy tvárnìjší elektrickou aparaturu. To má význam zvláštì u skupiny Plastic People; vìtšina jejích skladeb pøechází totiž po úvodním textu do dlouhých instrumentálních pasáží. Tøeba elektricky zesílená viola pramálo pøipomíná onen dvoøákovský nástroj, spíš se podobá svým zvukem houslím èernošského bluesmana Sugarsanea Harrise. Ale právì v této podobì vyhovuje náladovým zmìnám daných skladeb.
Z hlediska harmonické pestrosti, jednoznaènì užívaného ještì pro swingovou hudbu 40. a 50. let, musí se mnohé kompozice jevit jako primitivní. V hudbì obou skupin však autoøi o množství akordù neusilují. Žádaných úèinkù dosahují - nemluvì o vysoké technické zdatnosti saxofonisty, violisty, kytaristy aj. - jinak. Ve skladbì Magické noci napøíklad jakoby úmorným opakováním tématu v basové kytaøe. Takové stupòování napìtí dlouhým opakováním je známé samozøejmì v africké hudbì, ale užívá je tøeba i Maurice Ravel ve svém Boleru.
Melodická linka nad rytmickým základem bývá - a už ji obstarává viola, kytara nebo saxofon - velmi uvolnìná, a drásavá. Tady je patrný vliv moderního jazzu, pøedevším skrze známého jazz-rockového skladatele a nejzarytìjšího kritika americké konzumní spoleènosti, Franka Zappu. Jeho nahrávky pøipomíná i používání tzv. konkrétních zvukù, tedy vyluzovaných nehudebními nástroji. Tato tradice, stará už od èernošských valch na prádlo a uražených hrdel od pivních lahví, je ve shodì s jistým ozvláštnìním, místy dokonce poetizací nejvšednìjších situací v textech tìchto skladeb.
Zpìváci obou skupin jsou bezpochyby také pouèení na èernošské pìvecké technice tzv. povídaného blues (talking blues), což je vlastnì polomluva v hrubých melodických obrysech.
Vedle afro-amerických prvkù se ozývají - zejména u skupiny DG 307, s jejím vìtším dùrazem na zpìv - i vlivy evropské. Nejnápadnìjší jsou ohlasy pøedváleèné levicové avantgardy, hudební a divadelní, s jejímiž protim욝áckými, protikonvenèními, protikonzumními, mnohdy anarchisticky popuzenými náladami má tvorba a interpretace DG 307 (ale i Plastic People), vùbec leccos spoleèného. Z odkazu národního umìlce E. F. Buriana a jeho divadla D 34 tu zaznívá metoda voice-bandu, rytmizované sborové recitace. Skladba Degenerace, s ranami jako bucharem, a s témìø obøadním zpìvem, vzbuzuje pøedstavy lidových, syrových pouových divadel. Vcelku se u DG 307 osvìdèují obì burianovské pravdy: o údernosti kolektivní recitace a o zvukovém bohatství lidské øeèi, která má mnohem víc tónù než se vejde do klavírní oktávy.
Jiné skladby pøipomínají songy z her Bertolda Brechta. Pozoruhodného úèinku je dosaženo tam, kde se podobné tradice pøirozenì spojují s konkrétními zvuky, stejnì ladìným textem a pøimìøenì deformovanými hlasy, jako je tomu tøeba v Utopenci.
Obèasné používání sólového hlasu a sborové nápovìdi, jakož i pøerušování sboru køièenými nebo zpívanými poznámkami jeho èlenù patøí dnes už mezi bìžné prostøedky tzv. soulové hudby, tedy k žánru vyslovenì taneènímu. Interpretace DG 307 se však vrací k pùvodním afro-americkým zdrojùm v podobì spirituálù a gospelù, tedy duchovních skladeb.
Po interpretaèní stránce - a tu právì odborná komise hodnotí - jsou obì skupiny nejsilnìjší svou agogikou: citem a schopností odchýlit se od pøesného pohybu skladeb tak, jak to vyžaduje charakter skladby. Aneb tím, co se do notového zápisu nezaznamenává, ale co musí reprodukèní umìlec, zvláštì je-li sám zároveò autorem, vycítit.
Skladby a interpretace skupin Plastic People of Universe a DG 307 a jejich sólistù jsou velice osobitým, menšinovým žánrem moderní, jazzem ovlivnìné populární hudby. Tento žánr je vyslovenì experimentální, z muzikologického hlediska zabírá prostor od atonality až po nejjednodušší rytmické vyjádøení témìø kmenového charakteru. Navazuje na tradice meziváleèné hudební avantgardy a na nové tradice tzv. undergroundu, tj. té èásti anglosaské populární hudby, které vìdomì stojí v protikladu k oficiální produkci tzv. hitù a jakýchkoli televizních, rozhlasových, divadelních a jiných programù pro spokojenou èást kapitalistické konzumní spoleènosti.
V Praze dne 28. øíjna 1976
Vážený pane doktore,
požádal jste mì, abych si pøeèetl ukázky písní, které píše pan Svatopluk Karásek. Udìlal jsem to a tu je nìkolik vìt, které mì pøi èetbì napadly.
Jde vìtšinou o ohlasy èernošských písní, tzv. spirituálù. Jako autoøi tìchto spirituálù také pan Karásek používá lidové øeèi. Aby vystupòoval lidový charakter a pøesvìdèivost svých písní, aby zdùraznil jejich hlas, dostala se mu tam zcela logicky i tzv. sprostá slova. Jsou použita naprosto funkènì a vynutila si je naléhavost ostatního textu. Považuji tyto písnì za seriózní pokus básníka, který usiluje o nový tvar. Ukázky svìdèí o talentu nábožensky zaujatého autora, vnitønì hluboce pøesvìdèeného o svém knìžském poslání.
Ty, které snad šokují nìkterá slova lidového tónu, upozoròuji na publikaci vydanou Státním nakladatelstvím Odeon. Jde o knihu rozmarné písnièky Jana Janíka z Bratøic, kde se neslušnými slovy pøímo hýøí, jsou používána v daleko bohatším výbìru a jsou mnohem šavnatìjší. Kniha je uvedena seriózní literární studií. Jen namátkou upozoròuji na èísla 8, 21, 22, 25, 26, 30, 31, 50, 89, 99 atd.
Nakonec ještì upozoròuji na báseò "Kázání na svatbì v Káni Galilejské". Je myšlenkovì i formálnì velmi zajímavá.
Jaroslav Seifert
K záležitostem Plastic People of the Universe a DG 307
F. M. Dostojevskij napsal kdysi povídku o tom, jak jediný èlovìk z našeho høíšného svìta, ze zemì bolestí, úzkostí a zápasù, pøenesen na analogickou družici hvìzdy Alfa Centauri, kde žijí lidé bezhøíšní a blažení, nakazí celou planetu a pøivede ji k tomu stavu, který vládl na Zemi v dobì, kdy ji opustil.
Snad by se dala však napsat povídka opaèného obsahu: podobným, utopisticky, futurologicky zázraèným zpùsobem na jinou planetu (tøeba v jiné galaxii) pøenesená malá skupinka lidí se octne tváøí v tváø obyvatelstvu velkého kosmického tìlesa, kde právì zuøí boj o výluènou vládu nad ním. Spoleènost, která tu více ménì pøevažovala nad ostatními, nebyla nikdy pøíliš zdravá a už vùbec ne bez høíchu; proti ní povstala druhá, která ji ve zlobì hluboce pøekonala; a dala pøíležitost tøetí, která dosud jen trpìla a nemìla k høíchu pøíležitost, aby se postavila proti obìma, využila jejich zlého svìdomí a ve jménu budoucího štìstí všech napáchala tolik zlého ve svých i cizích øadách, že to zùstalo pro svou neuvìøitelnost dlouho skryto; a aby to skryto zùstalo, pøejmenovala dobré na zlé a zlé na dobré, svobodu na otroctví a zotroèenost na svobodu a provedla tisíce podobných zmìn v jazyce, aby se nikdo nevyznal v tom, co je, klam aby vsával takøka s tím obecným mateøským mlékem, kterým je jazyk. Lidé pak s nejlepším, horším a docela špatným svìdomím pøinášejí za obì sebe i druhé jakémusi Bonum (malum?) futurum, a ne po jednotlivcích èi po tisících, nýbrž po miliónech, po desítkách miliónù. A nejsou to vždy obìti pro oko krvavé, kde se dìj stal rutinou, krev pro oko již tøeba neteèe, ale lidem bylo vzato jako úplata za malichernosti, které jsou jim povoleny, všechny, proè žít, a podvádìjí se tak o život, aniž to kdo ví.
Uprostøed této vøavy, tohoto zmatku, tohoto podvádìní druhých i sebe pøistane skupina takových kosmonautù, kteøí o tìchto pomìrech nemají tušení, kteøí nedostali ze žádné strany ještì instruktáž, kteøí mají své dvì zdravé ruce, správnì fungující srdce a plíce a vládnou též dobrou dávkou té vìci, o které veleduch jednou øekl, že je mezi lidmi nejlépe rozdìlena. Discours de la Méthode: Le bon sens eat la chose du monde la mieux partagée. A snad proto, snad i z jiného hlubšího dùvodu nejsou to prosáèci, žádní Candidové, kteøí si nechají namluvit, že jsou obèany nejlepšího z možných svìtù, zato dovedou slyšet to, co mluví v èlovìku beze slov.
Jak se budou tito lidé chovat v situaci, kdy celý okolní svìt ve své konfuzi se bude snažit hrozbami, sliby, nutností pracovat za svùj chléb, za svou budoucnost a možná i na své milé a jiné, získat je na svou stranu? Jsou to zatím lidé bez viny - krom té všelidské viny koneènosti, nutnosti zaujmout pozici a ruèit za ni. Obrácená situace vùèi povídce Dostojevského - skupinka nevinných, kterou se celý svìt, celá planeta snaží zatáhnout do své zlobné, ba èasto zloèinné konfuze. Co udìlají? Domníváme se, budou se snažit neupadnout do tohoto zmatku, nebudou se sami snažit ani v myšlenkách hrát spolu tutéž hru, hru o planetu, o kosmické tìleso: budou se starat o svùj vlastní život, za který, za jehož obsah, za jehož "vedení" má každý nezadatelnou zodpovìdnost, kterou cítí tím víc, èím ostøeji se na nìj doléhá zvenèí. Svou duši, objevenou v tomto kontrastu, vyplní každý tím, co v prostotì ducha mu udìlá radost, nepùsobíc jiným újmu èi bolest; že ti lidé pøitom budou hlasití, aby k nim nedoléhal vnìjší zmatek, je nutný doprovod té vìci, žádné naparování: aèkoli pocházím z jiné krajiny univerza, povìdí, jsem bytost lidská, až pøíliš lidská, a pøipomínám to rád sobì i tìm z tìch druhých, kteøí nás lákají zdánlivou èoèovicí uvaøenou z hlizen zbylých po ideálech.
Jak to dopadne? Námìt zase pro Dostojevského - já sám se pøiznám, že nevím. Jen tolik je jisté, že okolní svìt má mezi svými prostøedky jako jedno z nejsilnìjších zdání, pomluvu, výrobu obrazù; má možnost ukázat je pravým opakem toho, èím jsou; pokryje je nánosem špíny, aby se jevili, jak si to sám pøeje: budou mu šiøiteli mravních nákaz, stanou se morbidními zjevy. A s takovými pak pryè pøed soud, do vazby a vìzení, a pak jim narazit na hlavu Hádùv èepec neviditelnosti, obklopit je mlèením, ignorovat jejich existenci, zakázat uvádìt i jejich jména.
Že by výsledek byl pøesto opaèný výsledku Dostojevského povídky? Jakým kouzlem by k tomu muselo dojít? Ale na takové kouzlo je možná lidská bytost nìkde v hloubce pøec zamìøena, pøece v nì nepøestává vìøit. Nebo jediná skuteèná pomoc a péèe o druhého je pøedstoupit a provést to, co musím, a je to vskrytu èi vnìjšnì, a o tom kdo ví èi ne, sobì probuzené svìdomí snad nechat probouzet i svìdomí jiných.
Co jiného je však mládež vùbec než host, který pøichází z neznáma zaèít život znovu? Historie našich kosmonautù se mùže odehrát kdykoliv kdekoliv - nechceme vzbudit dojem, že by byli výjimkou. Zaèít znova znamená na prvním místì odmítat, odmítat zèásti nebo skoro úplnì; (naprosto to snad nikdo nedokáže). Jaký je opravdový postoj k této milosti, nám nevím odkud dané, že totiž život zaèíná vždy znovu? Že my, starší, zabøedlí do svých rutin a do svých perspektiv již použitých a obnošených, máme možnost, ba nutnost revidovat se, pøezkušovat se, prostì obnovovat se též - ne otrockou nepodobou, ne nadbíháním, ale dohovorem s nìèím, co sami neprodukujeme. A co je vìtší radost než uvidìt, že vždy znovu je na øadì boj proti ulehèování, proti pohodlí, nivelizace, neupøímnosti k sobì i druhým, proti vemlouvání se do nepravdy a konfuze?
Nechceme mladým kosmonautùm vzdávat samou chválu, chceme je rovnìž varovat - ne pøed svìtem a druhými, ale pøed samým sebou. Jejich síla i jejich slabost je jedinì v nich. Sami napíší, sami dopíší anti-povídku k povídce Dostojevského. Kéž byla dùstojná povídky!
Jan Patoèka