AKCE NORBERT

Jiøí Gruntorád

Co je akce "Norbert"? Další operaènì bezpeènostní úkoly a jejich právní úprava a zpùsob realizace.

Krycí jméno "Norbert" dostal jeden z operaènì bezpeènostních úkolù (dále jen OBÚ) Federálního ministerstva vnitra (dále jen FMV) ÈSSR za branné pohotovosti státu. V jeho rámci se mìla provést izolace "osob ohrožujících vnitøní poøádek a bezpeènost státu".

Další OBÚ reprezentovaly opatøení "Cínovec", které sledovalo izolaci cizincù a osob bez státní pøíslušnosti, "Kolora" bylo zamìøeno na kontrolu korespondence - jednalo se tedy o zavedení cenzury, a opatøení "Dalibor" mìlo "ochránit" diplomatické mise a jejich pracovníky. Uvedené OBÚ se pøipravovaly pro dobu branné pohotovosti (naøízení mobilizace, vyhlášení váleèného stavu nebo vypovìzení války), ovšem akci "Norbert" bylo možné vyhlásit i na základì "zákonného opatøení pøedsednictva Federálního shromáždìní (dále jen FS) ÈSSR o mimoøádných opatøeních v zájmu obrany a bezpeènosti Èeskoslovenské socialistické republiky" - zøejmì také pøi nepokojích "ohrožujících vnitøní poøádek a bezpeènost státu" atd.

Tato prazvláštní právní úprava vyplývala z jednání 28. schùze Rady obrany státu (dále jen ROS),¹⁾ na které bylo k návrhu zákonného opatøení pøedsednictva FS o mimoøádných opatøeních v zájmu obrany a bezpeènosti ÈSSR v dobì branné pohotovosti státu²⁾ pøijato usnesení o souhlasu ROS s návrhem opatøení s tím, že jeho realizace mùže být provedena na základì rozhodnutí vlády ÈSSR, a po pøedchozím souhlasu ROS i mimo dobu branné pohotovosti státu, pokud prý budou zvýšenou mìrou ohroženy svrchovanost státu a jeho socialistické zøízení, nebo to bude vyplývat z mezinárodních smluvních závazkù ÈSSR (§ 9). Toto ustanovení se zapracovalo do návrhu zákonného opatøení na žádost G. Husáka, který v dopise ministru J. Obzinovi z dubna 1977 podmiòoval souhlas s pøedložením návrhu ROS zapracováním svých vlastních návrhù.³⁾

ROS svým následným usnesením uložila ministru vnitra ÈSSR návrh zákonného opatøení pøipojit k mobilizaèní dokumentaci FMV s tím, že pouze na pokyn pøedsedy ROS jej mùže pøedložit pøedsednictvu FS ke schválení. Toto usnesení bylo samozøejmì oznaèeno jako "Pøísnì tajné M" (mobilizaèní). Jeho platnost a stupeò utajení byly zrušeny až usnesením ROS z 12. listopadu 1990, které také uložilo ministru vnitra ÈSFR poskytnout Generální prokuratuøe ÈSFR citovaný návrh zákonného opatøení pøedsednictva FS, vèetnì provádìcích opatøení, aby mohla posoudit jeho zákonnost.

Další právní normy pro OBÚ pøedstavovaly rozkazy ministra vnitra ÈSSR. Pøedevším se jednalo o zvláštní rozkaz MV ÈSSR k provedení opatøení "Norbert" a jeho další rozkaz o zøízení zvláštní skupiny FMV. Souèástí rozkazu byl i systém vyrozumìní pro realizaci OBÚ "Norbert".⁴⁾

V dùvodové zprávì k zákonnému opatøení pøedsednictva FS se pak konstatovalo:
"Pøedpokládá se, že budou zajištìni ti ès. obèané, kteøí v minulosti nebo v souèasné dobì jednají tak, že narušují nebo mohou narušit obranné úsilí státu. Do této skupiny náleží osoby, jejichž nepøátelský postoj k socialistickému zøízení je známý a které by mohly, kdyby se volnì pohybovaly, vytvoøit nebezpeènou pátou kolonu nepøítele uvnitø zemì... Zajištìní, protože je preventivním opatøením, bude pochopitelnì provedeno jen u tìch ès. obèanù, kteøí se nedopustí trestné èinnosti." ⁵⁾

U kriminálnì závadových osob a osob s ochranným dohledem se jejich zaøazení do tohoto OBÚ mìlo projednat s pøedsedou Rady obrany okresu, u osob zaøazených z dùvodù státobezpeènostních potom s pøedsedou Rady obrany kraje. "Zajištìní", uvádìlo se ve zmínìné zprávì, "bude spoèívat v umístìní ès. obèanù v nápravnì výchovných ústavech (NVÚ) nebo v jiném k tomu úèelu urèeném zaøízení a jejich zaøazení do pøidìleného zamìstnání." ⁶⁾ Pro vlastní zajištìní "urèených" osob byly FMV urèeny vybrané útvary SNB s tím, že musí vyrozumìt pøíslušného prokurátora, který mìl "pøezkoumat", zda pro zajištìní jsou dány stanovené podmínky.

Plán èinnosti velitele Zvláštní skupiny FMV⁷⁾ stanovil zpùsob zajištìní osob podle OBÚ "Norbert". Souèástí plánu byl i systém zvláštních skupin pro realizaci na KS-SNB, v pøílohách se pak uvádìl pøehled nápravnì výchovných ústavù a vìznic pro zajištìní osob, vzory tiskopisù a metodický návod k podávání hlášení o zajištìní osob. V souboru dokumentù se nacházela také automapa ÈSSR v mìøítku 1 : 400 000 (vydání z r. 1974) se zakreslenými stanovišti zvláštních skupin (FMV, KS, OS), shromaždišti osob do opatøení "Z", NVÚ a vìznicemi urèenými pro tento úèel, vèetnì tras na pøesun osob.⁸⁾

K realizaci OBÚ "Norbert" byly vytvoøeny v roce 1977 "Smìrnice o provádìní zajišování osob ohrožujících vnitøní poøádek a bezpeènost státu",⁹⁾ které podepsal tehdejší federální ministr vnitra Jaromír Obzina. Na základì tohoto dokumentu se mìlo opatøení uplatnit vùèi osobám, které podle jejich druhého èlánku:

- svým jednáním a postoji by mohly ohrozit obranyschopnost republiky a veøejný poøádek ve státì,

Zajištìné osoby se osoby mìly podle 3. èlánku odstavec 1/ umístit v nápravnì výchovných ústavech (opatøení "Z") nebo se mìly zaøadit do pøidìleného zamìstnání (opatøení "P"). Zatímco "Z" smìøovalo pøedevším vùèi osobám uvedeným v èl. 2 písm. a) až d), tedy takovým, které:

1. konspirativním zpùsobem organizovaly protispoleèenské a protisocialistické síly, anebo by zneužily svého postavení k udržování stykù s protispoleèenskými živly v ÈSSR nebo v cizinì,
2. jako recidivisté byly evidovány v celostátním seznamu kriminálnì závadových osob - fluktuantù,
3. jako recidivisté byly evidovány v operativnì taktických evidencích v kategoriích A- 1, A-2, B-1, B-12, C-1, D-2, D-12, D-13 a E-25 a
4. byly podrobeny ochrannému dohledu a existovalo u nich nebezpeèí, že by svého pobytu na svobodì zneužily k nežádoucí èinnosti ohrožující obranyschopnost zemì.

O jejich zaøazení mìli rozhodovat náèelníci pøíslušných útvarù SNB po pøedchozím projednání s pøedsedy Rady obrany okresù nebo krajù. Samozøejmì, že pøi zajištìní se plánovala osobní a domovní prohlídka.¹⁰⁾ Zøizovatelem pracovních útvarù byl pøíslušný okresní národní výbor,¹¹⁾ který také stanovil, jaké práce se zde budou vykonávat.

K zabezpeèení øízení a provádìní opatøení "P" a "Z" se zøizovala zvláštní skupina pøi FMV,¹²⁾ jejímiž èleny byl vedoucí pracovník X. správy - náèelník skupiny, vedoucí pracovník Federální správy Veøejné bezpeènosti (FS-VB) - zástupce náèelníka skupiny, pracovník odboru obrany FMV - èlen skupiny. K projednání otázek souvisejících s NVÚ se mìl pøizvat i pracovník správy Sboru nápravné výchovy ÈSR. Zvláštní skupina se mìla øídit "centrálním plánem", který mimo jiné obsahoval i èíselné pøehledy osob podle krajských správ SNB.

Pro øízení opatøení "Z" a "P" na Slovensku se mìla zøídit zvláštní skupina podøízená náèelníku XII. správy.¹³⁾ Také na úrovni krajù mìli náèelníci KS-SNB vytvoøit zvláštní skupinu. Ta mìla pracovat podle "plánu", který obsahoval i pøehled osob podle okresù a nápravnì výchovných ústavù pro umístìní zajištìných.¹⁴⁾ Na území okresù (a obvodù v Praze a Bratislavì) se mìly vytvoøit zvláštní okresní skupiny.¹⁵⁾

Zodpovìdnost za pøípravu opatøení "Z" a "P" byla následující:

- náèelník X. S-SNB a náèelník FS VB za stanovení obecných zásad pro zaøazování osob do jednotlivých druhù opatøení,

- náèelník KS-SNB za zaøazení jednotlivcù do jednotlivých druhù opatøení v rámci kraje a za zabezpeèení opatøení "P" v rámci kraje po linii bezpeènostních orgánù a

- náèelník okresní (obvodní, mìstské) správy SNB za zaøazování osob do jednotlivých druhù opatøení, za celkovou pøípravu vlastního opatøení "Z" a za zabezpeèení "P" po linii bezpeènostních orgánù v rámci okresu.¹⁶⁾

K zabezpeèení plánovaných opatøení se také vedla pøíslušná dokumentace:

- Odbor obrany FMV - centrální pøehled s èíselnými údaji o osobách zaøazených do opatøení "Z" a "P", který byl rozdìlen podle krajských správ a podle pohlaví,

- FS VB celostátní èíselný pøehled o recidivistech, KS-SNB krajský èíselný pøehled o osobách protistátnì zamìøených a o recidivistech, vèetnì rozèlenìní na jednotlivé okresní (obvodní, mìstské) správy SNB a plány k provedení opatøení "Z" a "P" okresù, které v pøípadì nutnosti by byly doruèeny jednotlivým okresním správám SNB na zvláštní rozkaz a

- okresní (obvodní, mìstské) správy SNB evidenèní karty osob zaøazených do opatøení "Z" a "P", pøíkazy k zajištìní pro opatøení "Z" a povolávací pøíkazy pro opatøení "P". ¹⁷⁾

Evidence a èíselné pøehledy se mìly kontrolovat jednou za ètvrt roku, za což odpovídal náèelník okresní (obvodní, mìstské) správy SNB.¹⁸⁾ Výbìr osob a jejich zaøazení po linii StB navrhoval na základì písemnì odùvodnìného návrhu náèelník oddìlení StB okresní (obvodní, mìstské) správy SNB, který musel dále schválit náèelník správy StB, popøípadì náèelníci II., X., XI. správy, jednalo-li se o hlavní mìsto Prahu, a náèelník XII. správy v pøípadì hlavního mìsta Bratislavy. ¹⁹⁾

Pøed samotným zaøazením osoby do nìkterého z uvedených opatøení se musela provést dùkladná "provìrka", vèetnì ovìøení poznatkù na pøíslušné vojenské správì. ²⁰⁾ Podle následujícího èlánku smìrnic se zøizovaly v rámci okresní (obvodní, mìstské) správy realizaèní skupiny, pro které byly závazné pokyny náèelníka okresní (obvodní, mìstské) správy SNB. Tyto pokyny obsahovaly i jmenné seznamy osob, pøíkazy k zajištìní a urèení poøadí zajištìní, naøízení k provedení domovní prohlídky atd.

Zaøazování osob do opatøení "P" provádìl náèelník okresní (obvodní, mìstské) správy. Jejich seznam mìl pøi realizaci opatøení pøedat souèasnì s povolávacími pøíkazy pøedsedovi okresního (obvodního, mìstského) národního výboru.²¹⁾

Èíselné pøehledy osob se dvakrát do roka zasílaly na KS -SNB. Odbor obrany FMV pak vždy k 1. øíjnu informoval správy Sboru nápravné výchovy v ÈSR a v SSR o poètu osob zaøazených do opatøení, a to nejen podle krajù a okresù, ale i podle pohlaví. Správy SNV v ÈSR a v SSR na základì této opravdu specifické "statistiky" konkretizovaly jednotlivé NVÚ a vìznice pro umístìní zajištìných osob.²²⁾

Osobu z opatøení "Z" a "P" mohl ve výjimeèných pøípadech propustit náèelník KS-SNB se souhlasem krajského prokurátora nebo na jeho pøíkaz.²³⁾

Poslední èlánek smìrnic zrušil dosud platné instrukce MV z l9. èervence 1965.²⁴⁾

K novým smìrnicím Federální ministerstvo vnitra vydalo také "Metodické pokyny",²⁵⁾ jejichž východiskem byly usnesení ROS z 22. záøí 1977 a "Smìrnice o provádìní zajišování osob" z roku 1977. Jejich novelizované vydání z roku 1987 mimo jiné stanovilo, že zaøazení osob do opatøení se musí vyznaèit v evidenci OS-SNB èervenými písmeny "Z" a "P" v pravém horním rohu, v kartotékách pak barevnými jezdci. ²⁶⁾ Dále bylo upraveno zaøazování osob do jednotlivých opatøení,²⁷⁾ které se mìlo provádìt "podle situace" a v souladu se "Smìrnicemi FMV pro evidenci osob ohrožujících vnitøní poøádek a bezpeènost státu",²⁸⁾ pøièemž u osob I. a II. kategorie se plánovalo opatøení "Z" a u osob III. a IV. kategorie opatøení "P".

Souèástí tìchto metodických pokynù byly, stejnì jako u plánu èinnosti zvláštní skupiny FMV, pøehled NVÚ a vìznic, tiskopisy pro zajištìní osob a metodický návod k podávání hlášení o zajištìní osob.

Podle svìdectví bývalého náèelníka Odboru obrany FMV plk. JUDr. Jiøího Šmída bylo v roce 1989 zahrnuto do akce "Norbert" celkem asi 9 000 lidí, z nich 6 000 po linii VB a 3 000 po linii StB. Do opatøení "Z" bylo zahrnuto na 2000 lidí, o které se rovným dílem podìlila StB s VB. ²⁹⁾

Starší referent specialista na oddìlení obrany FMV, kpt. JUDr. Miroslav Zítka, v bøeznu 1990 vypovídal nejen o dìlbì kompetencí u akce "Norbert", ale i o její "historii". Vznik kladl (podle archivu OO FMV) do roku 1958, kdy Hlavní správa StB vypracovala návrh smìrnic pro dobu branné pohotovosti státu.³⁰⁾ Akci schválila Vojenská komise obrany (dále jen VKO) ÚV KSÈ svým usnesením ze dne 9. ledna 1964.

Podle zjištìní Inspekce ministra vnitra ÈSSR z bøezna 1990³¹⁾ akci "Norbert" øídila ROS. Kolem 30. listopadu 1989 byl vydán náèelníkem odboru obrany FMV telefonický pokyn ke stažení smìrnic a dokumentace ze všech útvarù na mobilizaèní pracovištì KS-SNB. Odtud se potom dostaly na odbor obrany FMV, pøièemž zbývající dokumentace k této akci byla znièena. Skartace se uskuteènila na KS-SNB ve dnech 5. - 7. prosince 1989, alespoò podle skartaèních protokolù. Ovšem napøíklad v Severoèeském kraji tento protokol nebyl vùbec vyhotoven.

Inspekce ministra vnitra ÈSSR v informaci z 29. bøezna 1990 pro federálního ministra vnitra³²⁾ navrhovala: "Vzhledem ke zmìnìným vnitro-politickým podmínkám uskuteènit na vytypovaných útvarech FMV a KS-SNB provìrku stavu seznamù osob vedených v rámci akce NORBERT, s cílem zjistit, jak jsou nebo jak budou tyto seznamy pøehodnocovány."³³⁾(!). Podle svìdectví JUDr. M. Zítky, byla celá akce zrušena dne 7. 12. 1989 I. námìstkem ministra vnitra ÈSSR z dùvodu jejího možného zneužití mimo brannou pohotovost státu.³⁴⁾

Jmenné seznamy k OBÚ "Norbert" zùstaly zachovány pro okres Nový Jièín z roku 1983. Tehdy bylo do opatøení "Z" zahrnuto 31 osob, nìkteré s lakonickým odùvodnìním "nepøítel socialismu". Do opatøení "P" se potom dostalo 29, respektive 32 osob, všechny po linii StB.³⁵⁾ Další jmenný seznam se dochoval z okresu Uherské Hradištì, a to z kvìtna 1989. Ten evidoval v opatøení "Z" 10 osob, v "P" 15 osob, zaøazených opìt po linii StB.³⁶⁾ Ovšem v roce 1981 bylo v tomto okrese po linii VB do "Z" zahrnuto 23 a do "P" 21 osob.³⁷⁾

Podle plánu pøípravy spoleèného cvièení vybraných federálních a republikových ústøedních orgánù "Obrana 88"38) se v listopadu 1988 mìl uskuteènit nácvik realizace jak OBÚ "Norbert" (bod 9, písm. i), tak i nìkolika OBÚ souèasnì (bod 9, písm. j).³⁸⁾ Zprávy o cvièení ve Východoslovenském kraji pronikly i do tisku, kde byly prezentovány tak, jako by akce v kraji skuteènì - naostro - probìhla.³⁹⁾ Cvièení se však konalo "jen" na papíøe, zato však ve všech krajích republiky.

Skuteènou zkouškou na akci "Norbert" byla razie, provedená 27. øíjna 1988 proti aktivistùm nezávislých obèanských iniciativ. Podle sdìlení Výboru na obranu nespravedlivì stíhaných bylo tehdy zajištìno v Èeské republice a v Bratislavì nejménì 123 osob a provedeno na 24 domovních prohlídek. Pøedpokládá se však, že poèet byl podstatnì vyšší: 50 - 60 prohlídek a 300 - 500 zadržených osob. ⁴⁰⁾ Informace z 91. schùze pøedsednictva ÚV KSÈ o politické situaci a událostech v krajích ve dnech 27. - 30. 10. 1988 uvádí, že ráno 27. øíjna 1988 se zahájila realizace preventivních opatøení, v jejímž prùbìhu bylo provedeno 30 domovních prohlídek a 122 osob umístìno v celách pøedbìžného zadržení.⁴¹⁾ Tato razie se uskuteènila na rozkaz ministra vnitra Františka Kincla, který vyhlásil 3. stupeò MBO v dobì od 22. do 31. øíjna 1988.⁴²⁾

Na jeho základì se aktivoval operaèní štáb FMV za øízení 1. námìstka ministra vnitra Alojze Lorence s úkolem øídit a koordinovat bezpeènostní opatøení na území ÈSSR. Operaèní štáby v Praze a Bratislavì mìly mimo jiné organizovat preventivní opatøení vùèi skupinám závadové mládeže, potenciálním pachatelùm závažné trestné èinnosti a iniciátorùm provokací.

"Preventivní" akce v takového rozsahu byla naprosto mimoøádná, nebo pøi podobné akci v øíjnu 1989 (3. stupeò MBO tentokrát vyhlásil plk. K. Vykypìl⁴³⁾) bylo zajištìno 43 "exponentù", v srpnu 1989 jen 34 "exponentù".

Pøi již zmínìném cvièení "Obrana 88" se poèítalo se zajištìním 5 056 osob v opatøení "Z", z nichž se "realizovalo" 4 756 (tzn. 94%), pøièemž v opatøení "P" se "realizovalo" 8 304 osob z pøedpokládaných 9 254 (tzn. 90%). Po zbývajících 300, respektive 950 osobách bylo "vyhlášeno pátrání".⁴⁴⁾ Vojáky pak mìla na starosti III. správa SNB - vojenská kontrarozvìdka (dále jen VKR). Podle náèelníka HS VKR bylo v akci "Norbert" evidováno u "bojujících útvarù jihozápadního frontu" celkem 40 osob, které byly vèas internovány.⁴⁵⁾ Celkem se tedy jednalo o 14 350 osob, což je podstatnì více, než uvedl plk. JUDr. Jiøí Šmíd.

Pro srovnání: pøi realizaci akce "Jaro" v Polsku (obdoba akce "Norbert") bylo v noci z 12. na 13. prosince 1981 podle pøedem pøipravených seznamù zatèeno kolem 6 600 lidí.⁴⁶⁾ Podle dobových oficiálních zdrojù bylo internováno 5 055 lidí,⁴⁷⁾ Gabriel Mérétik uvádí pøesnì 5 937 osob. Tento poèet zahrnuje i 32 bývalých vysokých stranických a státních èinitelù.⁴⁸⁾ Vzhledem k tomu, že v Polsku žil více než dvojnásobek obyvatel ve srovnání s tehdejším Èeskoslovenskem (35 578 000 : 15 265 000) a Solidarita mìla tenkrát kolem 10 milionù èlenù, je toto srovnání opravdu pozoruhodné.

Soubìžnì s akcí "Norbert" se mìl realizovat již zmínìný plán "Cínovec", vypracovaný v roce 1978. Ovšem pøíslušné smìrnice o provádìní bezpeènostních opatøení proti osobám cizí státní pøíslušnosti v dobì mimoøádných opatøení pøed i za branné pohotovosti státu byly schváleny už 11. února 1958 Vojenskou komisí obrany (dále jen VKO) ÚV KSÈ ze dne 11. února 1958.

Pøi vyhlášení opatøení "Cínovec" se na základì rozkazu ministra vnitra ÈSSR a smìrnic FMV mìla zøídit internaèní støediska. Jejich pøipravenost zabezpeèovaly KS-SNB již v dobì míru, zejména po kádrové a technické stránce. Do 15. èervna 1978 pak musely Odboru obrany sekretariátu FMV pøedložit základní údaje o objektech, kde se budou zøizovat internaèní støediska.

Ta se nacházela v Králíkách (okres Ústí nad Orlicí) pro KS-SNB Hradec Králové, S-SNB hl. m. Prahy a Støedoèeského kraje, KS-SNB Èeské Budìjovice, KS-SNB Plzeò, KS-SNB Ústí nad Labem, v Moravském Berounì (okr. Bruntál) pro KS-SNB Ostrava a KS-SNB Brno, v Ružomberoku (okr. Liptovský Mikuláš) pro KS-SNB Banská Bystrica, S-SNB hl. m. Bratislavy, Západoslovenského kraje a KS-SNB Košice.

Odpovìdnost za pøípravu a realizaci centrálního plánu FMV mìla II. správa. Podle èl. IV pokynù k tìmto smìrnicím zaøazování cizincù provádìly II. správy KS-SNB, ve SSR pak XII. správa. Správa pasù a víz FMV odpovídala za jednotnou evidenci cizincù. KS-SNB potom jednou roènì zasílaly Odboru obrany sekretariátu FMV èíselný pøehled cizincù zaøazených do jednotlivých druhù opatøení podle okresù spolu s èíselným pøehledem k akci "Norbert".⁴⁹⁾

Vznik a historie akce "Norbert", evidence "nepøátelských osob", "bývalí lidé", další vývoj a smìrnice A-oper-II-1

Historie akce "Norbert"

Ministerstvo vnitra vypracovalo v letech 1955 - 1964 smìrnice k nìkolika OBÚ pøed i za branné pohotovosti státu. První byla "Smìrnice o provádìní bezpeènostních opatøení proti osobám cizí státní pøíslušnosti v dobì mimoøádných opatøení pøed brannou pohotovostí a za branné pohotovosti státu", kterou schválila 11. února 1958 VKO ÚV KSÈ. Ta také pozdìji, 9. ledna 1964, pøijala druhou "Smìrnici ministra vnitra, ministra národní obrany, ministra spravedlnosti a generálního prokurátora o provádìní bezpeènostních opatøení proti nepøátelským osobám v období mimoøádných opatøení pøed brannou pohotovostí státu a za branné pohotovosti státu".

Pøípadná realizace smìrnic se mohla uskuteènit na základì zákonného opatøení pøedsednictva Národního shromáždìní o zajišovacích opatøeních proti nìkterým osobám za branné pohotovosti státu. Jeho návrh 7. ledna 1965 schválila VKO ÚV KSÈ. Zákonné opatøení mìlo jen dva paragrafy:

- § 1 - Proti osobám, které by v dobì branné pohotovosti státu ohrozily bezpeènost státu, veøejný poøádek nebo jiný dùležitý zájem spoleènosti, mohly bezpeènostní orgány uèinit zajišovací opatøení, o kterých mìly vyrozumìt pøíslušného prokurátora.

- § 2 - Toto zákonné opatøení nabývalo platnost dnem vyhlášení, pøièemž jeho realizací mìl být povìøen ministr vnitra a generální prokurátor.

Schválení a vydání tohoto opatøení pøedsednictvem Národního shromáždìní (dále jen NS) mohlo být ovšem provedeno až na pokyn VKO. V pøípadì realizace mìl ministr vnitra odeslat pøipravený dopis pøedsedovi vlády, aby návrh opatøení pøedložil ke schválení pøedsednictvu NS.⁵⁰⁾

Po zmìnì státoprávního uspoøádání (federalizaci) a reorganizaci ministerstva vnitra ROS usnesením z 29. prosince 1969 (bod IV/7 B) iniciovala pøepracování jak smìrnice, tak i návrhu zákonného opatøení. Pøepracované dokumenty ROS projednala 9. øíjna 1975 s tímto závìrem: "Smìrnice upravit ve smyslu diskuze èlenù ROS... po zapracování pøipomínek upravit materiál jako jeden návrh, který znovu pøedložit ROS po pøedchozím vyjádøení místopøedsedy vlády ÈSSR s. Laco a generálního prokurátora ÈSSR."⁵¹⁾

Pøipomínky prof. dr. Karola Laco byly zapracovány všechny, zatímco od generálního prokurátora Jána Feješe jen nìkteré. Podle tehdy platného "právního øádu" napøíklad prý nebylo možné pøijmout návrh, aby vláda ÈSSR mohla naøídit navrhovaná opatøení i mimo brannou pohotovost státu.⁵²⁾

Pùvodní smìrnice z roku 1965, vydaná IV. zvláštním odborem MV⁵³⁾ se pravdìpodobnì nezachovala, ale podle všeho zøejmì obsahovala mimo kategorií "Z" a "P" ještì kategorii "S", kam byli zaøazeni "reakèní církevní pøedstavitelé, urèení k internaci" a dále kategorii "V" pro "ménì nebezpeèné nepøátelské osoby, urèené k vojenské službì".

V návrhu nových smìrnic z roku 1973, zpracovaném II. správou FMV spoleènì s Odborem obrany FMV, byla už vypouštìna skupinu "S", nebo tato kategorie byla vèlenìna do skupiny "Z". Osoby takzvanì ménì nebezpeèné a zpùsobilé ke službì v armádì se mìly rozmístit po dvou nebo po tøech do rùzných vojenských útvarù. Kvùli nebezpeèí "rozptýlení" nepøátelských elementù ve vojenských útvarech se potom navrhovalo v rámci opatøení "V" zøízení zvláštních vojenských útvarù.

Návrh v této podobì byl zaslán k pøipomínkám FS-VB, Organizaèní a vnitøní správì FMV (právnímu odboru), odborùm obrany MV ÈSR a SSR a všem KS-SNB. Na referentské úrovni se projednával na Generální prokuratuøe ÈSSR a Ministerstvech spravedlnosti ÈSR i SSR. Ministerstva spravedlnosti ani Generální prokuratura ÈSSR nemìly námitky proti právnímu obsahu návrhu.

Pouze pøi jednání na generální prokuratuøe bylo vzneseno upozornìní, že existuje a v praxi se udržuje pøedpis, podle nìhož bude v pøípadì vyhlášení pohotovosti státu propuštìno nìkolik set osob, na které by se vztahovala kritéria pøipravených smìrnic. K 1. lednu 1973 bylo v ÈSSR 7 890 nepøátelských osob, z toho 327 žen. Do opatøení "Z" bylo v ÈSR zaøazeno 2 063 mužù a 59 žen, v SSR 750 mužù a 13 žen. Opatøení "V" postihovalo v ÈSR 926 mužù a v SSR 324 mužù. Mezi poèty osob, které registrovaly jednotlivé KS-SNB existovaly však znaèné rozdíly. Tak KS Èeské Budìjovice zaøadila do "Z" 46 osob, KS Ostrava 364 a KS Brno "jen" 199 osob.⁵⁴⁾

K mezirezortnímu jednání ve vìci smìrnic byl náèelníkem Generálního štábu ÈSLA jmenován pøíslušník operaèní správy generálního štábu ÈSLA pplk. JUDr. ing. Václav Želásko. Protože MNO vázalo své rozhodnutí na vydání nového zákona o ROS, Odbor obrany FMV vypracoval dvì varianty smìrnic, z nichž jedna skupinu "V" vypouštìla.

K 1. øíjnu 1974 bylo v ÈSSR evidováno 11 884 nepøátelských osob, z toho 426 žen, z nichž do opatøení "Z" bylo zaøazeno v ÈSR 3 387 mužù a 165 žen, v SSR pak 875 mužù a 9 žen. Opatøení "V" mìlo postihnout v ÈSR 1 757 mužù a v SSR 363 mužù.⁵⁵⁾

Návrh smìrnic se v roce 1975 projednával na operativní poradì vedení FMV s tím, že byla doporuèena varianta bez skupiny "V". Jednání se zúèastnili, popøípadì s jeho výsledky se seznámili náèelník odboru obrany pplk. Michal Šebeòa, náèelník právního odboru pplk. JUDr. Karel Hartl, náèelník sekretariátu MV ÈSSR plk. ing. Jaroslav Verner, námìstek ministra genmjr. Ján Pješèak a první námìstek vnitra ÈSSR genmjr. Ján Hanuliak. Návrh potom schválil i ministr vnitra ÈSSR doc. PhDr. Jaromír Obzina, CSc.⁵⁶⁾

V prosinci 1976, respektive v lednu 1977 zaslali pøipomínky k návrhu Generální prokurátor ÈSSR Ján Feješ a místopøedseda vlády ÈSSR prof. dr. Karol Laco, který souèasnì zastával funkci pøedsedy Legislativní rady vlády ÈSSR.⁵⁷⁾

Samotný název "Norbert" se poprvé objevil v listopadu 1978 ve "Zprávì o vyhodnocení plnìní roèního provádìcího plánu práce odboru obrany S FMV za rok 1978".⁵⁸⁾ První verze OBÚ "Norbert", "Cínovec" a "Kolora" se na Odboru obrany FMV peèetily 7. èervence 1978.

Evidence nepøátelských osob - seznamy, kartotéky a jejich využití

Prvním pro nás známým pováleèným pøedpisem o evidenci nepøátelských osob je "Prozatimní organisaèní øád státnì-bezpeènostní služby", který byl vydán v roce 1946 v pøíloze k výnosu Ministerstva vnitra.⁵⁹⁾ Jejich tøetí èlánek stanovil, že Odboru pro státní bezpeènost a politické zpravodajství pøísluší vedení ústøedních evidencí pachatelù a trestných èinù, spáchaných proti bezpeènosti státu, vèetnì pøíslušných kartoték. Tyto evidence mohla pøímo využívat jak zemská, tak i oblastní úøadovna státní bezpeènosti v Praze, pokud se jednalo u jejich obvod pùsobnosti.

Oblastním úøadovnám státní bezpeènosti pøíslušelo v jejich obvodech vedení státnì-bezpeènostních evidencí. ⁶⁰⁾

Již v listopadu 1945 bezpeènostní komise ÚV KSÈ pøijala usnesení, aby "všichni pøítomní se snažili získat potøebný materiál za úèelem sestavení listin všech státnì nespolehlivých, reakèních a lidu nepøátelských osob, sloužících dosud na vedoucích místech v celém bezpeènostním aparátì".⁶¹⁾ Podle tìchto listin se zøejmì vedly èistky už pøed únorem 1948 a také posloužily pøi zatýkání v únoru 1948. Zdá se, že však nebylo pøíliš úspìšné.

Tyto první "praktické zkušenosti" pro pøednostu sektoru XXX-Aa StB JUDr. Š. Plaèka vyhodnotil v kvìtnu 1948 užší pracovní výbor ve složení: pøednosta oddìlení 4. organizaèního útvaru II. sektoru Karel Filka, pøednosta 5. oddìlení I. sektoru mjr. Jaroslav Janoušek a pøednosta 3. oddìlení sektoru BAd škpt. Alois Samec. Výbor potom na základì toho navrhoval: "V únoru jsme byli svìdky toho, jak zklamala naše evidence osob a pøesycená administrativa. Když bylo naøízeno vybrat urèitý poèet osob k zajištìní, vznikl chaos, nebo nebylo pøedem pøipraveno, které osoby mají být pro tento pøípad pøipraveny."⁶²⁾

Autoøi dále navrhovali ètyøi kategorie osob s tím, že do "I." budou zaøazeny osoby, které mají být zatèeny ihned, do "II." ty, jejichž zajištìní musí být sice provedeno ihned, ale nejdøíve je tøeba zkoumat eventuelní komplikace (veøejnì èinní, politicky exponovaní apod.), do "III." pak osoby, u kterých nevznikne nebezpeèí, pokud nebudou zajištìny a koneènì do "IV." všechny ostatní.⁶³⁾

O návrhu se nepochybnì jednalo, avšak bez konkrétních závìrù, jak potvrzuje návrh prozatímních pokynù námìstka ministra vnitra Josefa Pavla z 31. prosince 1948 adresovaný vybraným funkcionáøùm na ústøedí KSÈ (K. Švábovi, J. Veselému, Š. Plaèkovi) a také škpt. A. Samcovi na MV, nebo zde mimo jiné konstatoval: "Po zkušenostech z února t.r. a ze zákrokù pøed pohøbem E. Beneše víme, že zajišování osob podle kartotékových seznamù se setkává s neúspìchem, lze øíci fiaskem. Pøi vyhledávání státnì a politicky nespolehlivých osob pro preventivní vazbu pøed pohøbem E. Beneše vybrala skupina Aa a ústøedna StB 179 osob. Výsledek 70 zajištìných - 109 údajù "nesedlo"... Kartová evidence je pro poøízení seznamù státnì a politicky nespolehlivých osob nevhodná..."⁶⁴⁾

Pavel tentokrát navrhoval situaci øešit po tøech liniích - úøední, akèních výborù a tajemníkù KSÈ. Ústøední výbor KSÈ mìl mít zajištìn vliv na úpravu seznamù prostøednictvím skupiny III-BAa MV (hospodáøské zpravodajství - ochrana a obrana ekonomiky). Práci na seznamech pak navrhoval rozdìlit podle poøadí naléhavosti:

- 4-6 týdnù na osoby poškozující naše hospodáøství,

- tøi mìsíce na politicky a státnì nespolehlivé s tím, že seznamy se budou prùbìžnì doplòovat ètvrtletním hlášením.⁶⁵⁾

Ani tento návrh však zøejmì nebyl realizován, nebo doba pøinesla jiné, naléhavìjší úkoly. Pøipravovaly se totiž tábory nucené práce (dále jen TNP). Zákon o jejich zøízení pøijalo Národní shromáždìní 25. øíjna 1948. A již na zaèátku roku 1949 obdrželi všichni pøednostové oddìlení a odborù ministerstva vnitra pøípis se žádostí o spolupùsobení pøi provádìní zákona è. 247/48 Sb.⁶⁶⁾ V maximálnì nejkratší dobì mìli poøídit seznamy osob:

- poškozujících hospodáøství èerným obchodem (šmelináøi atd.),

- politicky nespolehlivých (vedoucí a tajemníci fašistických a zakázaných stran, kolaboranti, vyzvìdaèi, sabotéøi, rozvratníci, teroristi a jejich pomocníci, rozšiøovatelé letákù protistát. obsahu, šeptalové apod.).

Pùvodci TNP se nepochybnì nechali inspirovat pracovními útvary na Slovensku, které vznikly na základì naøízení Slovenské národní rady è. 7 z 23. bøezna 1948. Následné naøízení Sboru povìøencù z 23. dubna 1948 totiž rozeznávalo ètyøi kategorie osob:

- "rozvratné" - svojí èinností ohrožují výstavbu státu v lidovì demokratickém duchu, veøejnou bezpeènost, pokoj a poøádek nebo úmyslnì rozvracejí veøejné zásobování a konsolidaci státu a

Smìrnice pro zaøazení do TNP rozeznávaly šest kategorií osob

- ohrožující hospodáøský život, zvláštì zásobování (napø. nepoctiví obchodníci a národní správci),

- odsouzené podle zákona na ochranu republiky a hospodáøství, proti èernému trhu a po odpykání øádného trestu,

- ohrožující lidovì demokratické zøízení, vèetnì tìch, které zesmìšòují justify a kritizují režim, vychvalují kapitalistický øád, pomáhají šíøit nepravdivé zprávy, a dále i osoby, zastávající pøed druhou svìtovou válkou vedoucí místa v hospodáøském a politickém životì, nebo mající bezpracné dùchody a

- osoby, které v pøedcházejících bodech umožòují èinnost jiným. ⁶⁷⁾

Pochopitelnì, že do uvedených kategorií se mohl dostat kdokoliv, kdo byl nepohodlný režimu, respektive jeho jednotlivým protagonistùm. A tak se TNP plnily tisíci nevinných lidí. To však tehdejší vládce ještì neuspokojilo, a proto pøipravovali další akce proti "tøídnímu nepøíteli", jako napøíklad akci T-43.

Návrh úpravy a doplnìní pro její realizaci vypracoval na základì závìrù porady bezpeènostní komise ÚV KSÈ pozdìjší vedoucí sektoru BAc (TNP) Bedøich Pokorný. Úkoly byly následující:

- poøizování èerných listin osob ze sektoru znárodnìného podnikání a státních a veøejných úøadù (tzn. vytvoøení kartotéky osob sice "zralých" pro TNP, ale s jejich zajištìním se mìlo ještì vyèkat),

- sledování osob, které už byly zkoumány jako vhodné pro pøidìlení justifydo TNP, avšak z rùzných dùvodù doposud setrvávají na svých pracovištích nebo doma (jako agenti StB, osoby sledované StB atd.).⁶⁸⁾

Pro zajištìní urèených osob k pøedvedení pøed pøikazovací komisi Pokorný naøídil, aby se provádìlo pouze v noci a za asistence èlenù Lidových milicí (dále jen LM), pøièemž stanovil pomìr jeden pøíslušník SNB a dva milicionáøi na jednu zajištìnou osobu. V každém jednotlivém pøípadì se potom mìla vykonat domovní prohlídka s dùrazem na "nalezení" zbraní, vysílaèek, letákù, ilegální korespondence, dále se mìlo pátrat po "dùkazech" šmeliny, jako napøíklad tajných skladech potravin a pod.

O vzniku "èerné kartotéky" padlo rozhodnutí na mimoøádné poradì komise pro bezpeènost 15. øíjna 1949 a to za úèasti R. Slánského, A. Èepièky, J. Veselého, K. Švába, A. Novotného, Kotála, B. Pokorného a Vyškovského.⁶⁹⁾

Komise dále rozhodla, aby se pozornost zamìøila na "mladší živly", tedy na dìti již prošetøených osob a na takzvanou zlatou mládež, která se nezaøadila do výrobního procesu.⁷⁰⁾

Kanceláø T-43 získávala seznamy "nepøátel" na ministerstvech, v centrálních úøadech, v rùzných svazech (prùmyslu, živnostníkù aj.) a to pod hlavièkou Statistického úøadu. Tím dosáhla toho, že pravý úèel poøizování seznamù neznali odpovìdní funkcionáøi daných institucí, ani dobrovolní pracovníci statistiky. Ovšem kanceláø T-43 mìla do poloviny záøí evidováno na 76 tisíc osob a v øíjnu už se uvádìlo sto tisíc evidovaných. Polovina z nich, aspoò podle pracovníkù této ústøední kanceláøe, byla "zralá pro tábory nucené práce".⁷¹⁾ Kartotéku "nepøátel režimu", která mìla sloužit pro výbìr obìtí TNP (obsahovala kolem 210 000 jmen), pøevzala po skonèení akce T-43 v krajích Státní bezpeènost. A tak dál fungovala jako zdroj perzekuce.⁷²⁾

Evidence (takzvané kartování) se neøídilo jednotnými pøedpisy. Nìkteré stanice SNB si kartotéku "tøídního nepøítele" založily z vlastní iniciativy. Praxe však vyžadovala jednotný zpùsob jejich vedení, jak o tom svìdèí napøíklad naøízení Krajského velitele Národní bezpeènosti (dále jen NB) v Pardubicích ze srpna 1949.⁷³⁾ O své iniciativì informoval Ministerstvo vnitra a dokonce zaslal i vzorek karet, které ve svém obvodu zavedl okresní velitel NB v Èáslavi pro evidenci tøídního nepøítele.⁷⁴⁾

Ministr národní bezpeènosti Ladislav Kopøiva pak 16. února 1951 vydal instrukce evidence, ve kterých se uvádìlo, že "za úèelem správné organizace evidence veškerých našemu lidovì demokratickému zøízení nepøátelských živlù stanoví se nový evidenèní øád. Úkolem nové evidence je soustøedit veškeré rozptýlené spisy na jednom místì." ⁷⁵⁾

K evidování osob ve spisových svazcích mìly vzniknout na 4. samostatném sektoru MNB (odbor E - evidence) a na evidenèních oddìleních jednotlivých KV-StB ètyøi typy kartoték:

- osobní (zpracovávané, zatèené, odsouzené a uprchlé osoby),
- tematická (trockisté, agenti gestapa, IS, CIC),
- skupinová a
- objektù.

Celostátní instrukce však ještì v roce 1952 neexistovaly, proto si krajský velitel StB v Jihlavì vydal pro obvod své pùsobnosti prozatímní administrativní smìrnice. Podle jejich tøináctého odstavce mìla hlavní podatelna velitelství vést "závadovou" kartotéku, kde budou soustøedìny všechny dosavadní kartotéky. Tím se mìlo docílit, aby žádný "závadový poznatek" od roku 1945 nepøišel nazmar.⁷⁶⁾ Lze pøedpokládat, že podobný postup byl zvolen i v jiných krajích.

Komunistická strana Èeskoslovenska a její železná pìst Státní bezpeènost nezahálely. Celkový poèet obìtí zaøazených do TNP v letech 1948 - 1954 odhaduje Karel Kaplan na 22-23 tisíc.⁷⁷⁾ KSÈ se však nikterak nebránila ani internacionálním zkušenostem. V èervnu 1951 obdržel ministr vnitra a ministr národní bezpeènosti pøípis z ministerstva zahranièí. Jeho autorkou byla dr. M. Gottwaldová-Èepièková, která "pro informaci" psala o "zkušenostech maïarských soudruhù" s vystìhováním "nepøátelských živlù" z Budapešti. Námìstek ministra národní bezpeènosti Stanislav Baudyš tuto "zajímavou" informaci postoupil k pøípadnému využití náèelníku HS-StB pplk. Jaroslavu Horovi.⁷⁸⁾

Další formu perzekuce reprezentuje akce "K" - "internaèní" kláštery. Prošly jimi tisíce øádových sester i øeholníkù, kteøí zde a v ostatních vìznicích komunistického režimu od roku 1950 do jara 1968 prožili celkem 42 763 let.⁷⁹⁾

V roce 1950 však v Èeskoslovensku vznikaly i první PTP - pomocné technické prapory. Jejich obdoba existovala již od roku 1949 v Polsku, a to po velmi peèlivé, témìø dvouleté pøípravì.⁸⁰⁾ Pro "výbìr" osob do PTP byla pro StB urèující tato hlediska:

- trestné èiny podle dekretù prezidenta republiky nebo naøízení SNR è. 33/1945 Sb., zákona na ochranu republiky z roku 1923, zákona na ochranu lidovì demokratické republiky z roku 1948 a stíhání za tyto èiny,

- soukromé vlastnictví továrny èi podniku nad 10 zamìstnancù, pozemkù nad 20-30 ha, velkostatku nebo nemovitého majetku s výnosem vyšším než 10 000 Kès mìsíènì,

PTP byly pozdìji reorganizovány na Vojenské pracovní jednotky. Urèit pøesný poèet vojákù, kteøí prošli uvedenými jednotkami v letech 1950-1954 není zatím možné, odhaduje se kolem 60 000 mužù, z nichž asi 22 000 bylo zaøazeno z politických dùvodù.⁸¹⁾

Bývalí lidé

Ministr vnitra Rudolf Barák ve svém rozkazu z 5. dubna 1958 pøedpokládal v souladu s únorovým zasedáním ÚV KSÈ "zesílený nápor nepøátelské propagandy ze zahranièí proti provádìné reorganizaci národního hospodáøství a ze øad bývalých lidí zanášení malomyslnosti a nechuti k provádìným zmìnám. To vše vyžaduje mimoøádnou bdìlost našich pracovníkù." ⁸²⁾

Návrh zásad na zavedení kontroly osob podezøelých, vzhledem k jejich tøídnímu pùvodu, pøedložený 24. èervna 1958 námìstkem MV Kudrnou k "posouzení a doplnìní" náèelníkovi I. zvláštního odboru MV, pplk. Bedøichu Radoòovi, pøedpokládal, že o využití evidence v pøípadì zvýšeného ohrožení republiky budou vydány zvláštní smìrnice.⁸³⁾ První námìstek MV pozdìji k pøípravì materiálù k dané otázce zøídil komisi ve složení: náèelník III. správy MV pplk. Bartoò, náèelník IV. správy MV pplk. Rybín, náèelník V. správy MV pplk. Lejsek, náèelník I. zvláštního odboru MV pplk. Radoò a náèelník HS-VB plk. Janulík.⁸⁴⁾

Na kolegiu ministra vnitra se potom 25. listopadu 1958 jednalo o "operativní situaci po linii bývalých lidí". Kudrna tento úkol prezentoval jako jeden z hlavních, který byl vedením MV vytýèen k zesílení èinnosti v rozpracování a odhalování nepøátelských osob z øad bývalých lidí. Samozøejmì, že plnì v duchu "rozpracování" výsledkù XI. sjezdu KSÈ.

Zájem o "bývalé lidi" však nebyl žádnou novinkou, nebo "jejich" referát existoval v rámci organizace StB již od roku 1948 (nejdøíve jako 4. oddìlení sektoru BAa-II, pozdìji reorganizované na 5. oddìlení v rámci II. sektoru). Nový rozkaz o rozpracování, pozorování a evidování "bývalých lidí" pak 3. ledna 1959 podepsal ministr vnitra R. Barák. Obsahoval celkem 16 kategorií osob, podléhajících evidenci. "Bývalé lidi" a jiné osoby nebezpeèné lidovì demokratickému zøízení charakterizoval takto:

- bývalí pøedstavitelé velkoburžoazie, jako továrníci, majitelé dolù, majitelé velkého poètu akcií, èlenové a vedoucí èinitelé správních rad, koncernù, monopolù, syndikátù a bank, velkoobchodníci, velkostatkáøi apod., jejich rodinní pøíslušníci, pokud mají nepøátelský pomìr k lidovì demokratickému zøízení,

- kulaci a jejich rodinní pøíslušníci s nepøátelským pomìrem vùèi lidovì demokratickému zøízení,

- bývalí pøisluhovaèi buržoazie, jako øeditelé bank, továren, dolù a hutí, buržoazní odborníci apod., jejichž pomìr k lidovì demokratickému zøízení je nepøátelský,

- bývalí pøedstavitelé cizích kapitalistických prùmyslových podnikù a obchodních firem a organizací, pøedstavující báze kapitalistických rozvìdek (napø. Ciba, Siemens, UNRRA, Joint),

- bývalí vyšší èinitelé kapitalistického státního aparátu (justice, ministerstva zahranièních vìcí, obchodu, financí, policie, èetnictva a armády), buržoazní zpravodajští orgánové, zvláštì vojenští a policejní, kteøí absolvovali rùzné zpravodajské školy, kursy, parakursy v západních armádách, v armádì první ÈSR a doby okupace a byli pro svùj nepøátelský postoj propuštìni ze služby,

- funkcionáøi a aktivní èlenové bývalých fašistických stran a organizací, jako Národní obce fašistické (NOF), Národního sjednocení, Kuratoria, Vlajky, Ligy proti bolševismu, Svazu pro spolupráci s Nìmci, Veøejné osvìtové služby (VOS - zvláštì bývalí obvodní vedoucí) a osoby, které aktivnì pomáhaly fašistickým okupantùm,

- vyšší funkcionáøi a aktivní èlenové bývalých nacistických stran, organizací a spolkù jako NSDAP, Henleinova strana (SdP), Deutsche Partei (DP) atp., dále všichni pøíslušníci SS, SA a Hitlerjugend,

- vyšší funkcionáøi a reakèní èlenové bývalých politických stran a organizací, jakož i jejich odnoží (na pøíklad Selská jízda, Národní garda, Junák, Orel, Sokol atp.),

- vyšší funkcionáøi a nìkteøí zvláštì aktivní èlenové bývalé Hlinkovy slovenské lidové strany (HSLS), Hlinkovy mládeže (HM), Hlinkovy gardy (HG) a všichni èlenové Pohotovostních oddílù HG (PO HG),

- reakèní pøedstavitelé církví a sekt,

- pøedstavitelé spoleèností a klubù (napø. YMCA, YWCA, Rotary club, justify pøátel USA),

- bývalí agenti policie a buržoazních zpravodajských aparátù z doby I. ÈSR, okupace a samostatného Slovenského státu,

- reakèní pøedstavitelé buržoazního odboje v tzv. protektorátu a Slovenském státu,

- navrátilci z kapitalistických státù, zejména ti, kteøí opustili ÈSR po osvobození v roce 1945 a po únoru 1948, nejbližší pøíbuzní a dùvìrní známí význaèných bývalých pøedstavitelù buržoazie a jejich pøisluhovaèù, uprchlých do ciziny,

- všechny osoby, které si odpykávaly trest za špionáž, teror, diverzi a jiné zvláštì nebezpeèné protistátní trestné èiny, organizátory nebezpeèného rozkrádání, spekulace, devizových trestných èinù a pašování, nebezpeèné padìlatele a u VB nìkteré deklasované živly - recidivisty a

- jiné osoby nebezpeèné lidovì demokratickému zøízení, napøíklad osoby, které vzhledem k charakteru své bývalé èinnosti disponovaly velkým bohatstvím, jako majitelé brusíren drahokamù, pasíøi atd., zlatníci, hodináøi, starožitníci, kožešníci, majitelé zubních ambulatorií, lékárníci, majitelé strojíren, dílen, vìtší výrobci zboží a zaøízení, vìtší živnostníci a obchodníci, majitelé velkých zábavních podnikù, realitních a jiných "kanceláøí", advokátních firem, vývozních, dovozních a dopravních podnikù, dalších velkých podnikù i provozoven a dále všechny osoby, které platily milionáøskou dávku.⁸⁵⁾

Vytvoøení evidencí a jejich doplòování se mìlo provádìt na všech okresních oddìleních MV, v krajských mìstech u pøíslušného oddìlení 3. odboru KS-MV a v Praze u operativních skupin jednotlivých mìstských obvodù. Evidence tak vznikala za souèinnosti a spolupráce složek MV a VB.

K získání pøehledu a evidování "bývalých lidí" ministr Barák doporuèoval využít v prvé øadì vlastní poznatky, písemné materiály StB a VB a také místní znalosti pøíslušníkù MV, VB a èlenù pomocné stráže VB (PS-VB). Dále pak písemné materiály ostatních státních orgánù, zejména národních výborù, soudù a jiných institucí i rùzné kartotéky bývalých spolkù a organizací. Pøi využívání tìchto zdrojù bylo naøízeno pøísné dodržování zásady konspirace.⁸⁶⁾ V pøíloze rozkazu byl publikován vzor evidenèní karty.

Námìstci ministra, plk. Kotal a pplk. Demjan, mìli uèinit potøebná opatøení, aby zmínìné úkoly byly správnì pochopeny a provedeny. Zdrojem poznatkù pro evidenci se staly napøíklad i seznamy osob, které studovaly na nìmeckých vysokých školách nebo v Nìmecku za nìmecké okupace.⁸⁷⁾

Jako pøíklad rozpracovávání bývalých lidí je možné uvést napøíklad akci "Dùstojník". V jejím prùbìhu byl rozpracován František F., nar. 1893, bývalý podplukovník SNB, který v roce 1954 odešel do výslužby. Za první svìtové války vstoupil do Èeskoslovenského vojska na Rusi, zùstal v Šanghaji až do roku 1925 a po návratu do vlasti si v Písku otevøel importní kanceláø s èajem. Od roku 1936 pùsobil jako místní funkcionáø KSÈ a po nìmecké okupaci se stal vedoucím tøicetièlenné ilegální organizace v Písku. V roce 1939 byl dva dny vyšetøován Gestapem. V letech 1955-1956 byl pak StB rozpracován pro podezøení, že se jedná o agenta IS a o agenta Gestapa z doby okupace. Jelikož se F. jako bývalý funkcionáø KSÈ stýkal i se souèasnými funkcionáøi této strany, rozpracování bylo pozastaveno a F. byl evidován jako BL (bývalí lidé). V lednu 1957 byl podán návrh na jeho agenturnì-operativní rozpracování, avšak "z rozhodnutí soudruha Novotného" se v dalším rozpracovávání už nepokraèovalo.⁸⁸⁾

Na své 28. schùzi kolegium ministra vnitra 17. záøí 1959 rozhodlo o stanovení kategorií osob tak, aby byl znám pøibližný poèet osob, které za branné pohotovosti státu budou:

Úkol mìl být splnìn do konce prvního ètvrtletí 1960, ale termín zøejmì splnìn nebyl. Podobnì se nedaøilo náèelníkovi IV. zvláštního odboru, mjr. Urbanovi, který mìl do 30. záøí 1959 zpracovat materiál pro politické byro ÚV KSÈ o opatøeních vùèi nìkterým osobám v evidencích vèetnì recidivistù, a to v dobì mimoøádných událostí. Nepodaøilo se mu to ani v prodlouženém termínu do 30. èervna 1960. Proto kolegium ministra vnitra na své 3. schùzi (20. ledna 1961) rozhodlo o vytvoøení pracovní skupiny (Kudrna, Kotal, Janulík, Bartoò, Rybín, Kupec, Mašek a Plachý).⁹⁰⁾

Odùvodnìnost zaevidování "bývalých lidí" (dále jen BL) se na nìkterých okresech posuzovala kolektivnì za úèasti náèelníka OO-VB, tajemníka OV KSÈ, pøedsedy ONV. Zatímco v dubnu 1959 bylo evidováno celkem "jen" 47 299 BL, v záøí pplk. B. Radoò už hlásil 77 230, z toho 19 622 rozpracovaných. StB z tohoto poètu mìla v "péèi" 14 296 osob, což pøedstavovalo 18,5% k 30. èervnu 1959.⁹¹⁾

K 1. èervenci 1960 poèet vzrostl na 86 478 BL a z nich 4 858 rozpracovaných. Po pùlroce, 1.ledna 1961, se poèet dále zvýšil na 96 085 BL, pøièemž rozpracováno bylo 5 168 osob. Mezi nimi bylo napøíklad 6 225 pøíslušníkù "bývalé velkoburžoazie", 18 378 "kulakù" atd. Statistika I. zvláštního odboru v roce 1960 uvádìla v celostátním mìøítku 92 511 BL a z nich pak 4 875 rozpracovaných v operativních svazcích.⁹²⁾

Koncem roku 1961 bylo evidováno už 97 814 BL. Nejvìtší poèet zaznamenaly kraje: Støedoèeský - 27 375, Severomoravský - 11 083, Jihomoravský - 10 712 a Východoèeský - 9 596.

Kolegium ministra vnitra za øízení L. Štrougala 4. èervna 1962 uložilo Kudrnovi, Demjanovi a Zárubovi zpracovat do 30. èervna 1962 komplexní rozbor operativní situace bývalých lidí. Na tomto jednání se dále rozhodlo pøipravit do konce srpna 1962 semináøe o bývalých lidech pro pracovníky 3. odborù MV.⁹³⁾

Ve Støedoèeském kraji se potom bìhem srpna 1962 uskuteènila akce proti bývalým sociálnì demokratickým funkcionáøùm. OO-MV obdržela dožádání náèelníka 3. odboru mjr. Hovorky:
"V zájmu uceleného pøehledu o bázi býv. pravic. soc. dem. funkcionáøù ve Sèk zasílám Vám seznam tìchto funk., kteøí jsou hlášeni k trv. pobytu ve Vašem okresu, zamìøit na osoby èinné v hosp. a politických funkcích. 1) který úsek nár. hosp., 2) jaká funkce, 3) jak se projevují (klad - zápor). V pøípadì zjištìných závad u èlenù KSÈ informovat ved. taj. OV KSÈ a dohodnout s ním další postup." ⁹⁴⁾

Akce se realizovala ve všech okresech Støedoèeského kraje a také v jednotlivých pražských obvodech. Napøíklad jen v Praze 6 bylo tehdy provìøeno 65 bývalých sociálnì demokratických funkcionáøù. Lze pøedpokládat, že podobné provìrky byly provedeny i v jiných krajích.

Od této doby "stavy" bývalých lidí klesají. K 1. lednu 1962 bylo registrováno 96 750 BL⁹⁵⁾ a v øíjnu 1962 pak 92 704 (z nich je 4 491 tajných spolupracovníkù). Po linii III. správy MV bylo rozpracováno pøes 100 takzvaných protistátních skupin, zatímco VB k 1. lednu 1962 rozpracovala 30 982 BL.⁹⁶⁾ K 1. lednu 1963 poèet klesl na 87 436 BL.⁹⁷⁾ Rozkaz MV è. 1/1959 zùstal v platnosti až do února 1964, kdy v evidenci zùstalo již "jen" 74 408 BL.⁹⁸⁾

Další vývoj - nepøátelské osoby, garnitury, ostatní evidence

Na základì rozkazu ministra vnitra Lubomíra Štrougala ze 17. února 1964 o evidování nepøátelských osob bylo k 15. dubnu 1964 pøevedeno do nové evidence 6 196 osob. K 1. kvìtnu 1965 klesl jejich poèet na 5 863 (z nich 85 spolupracovníkù StB). V operativních svazcích bylo rozpracováno 653 osob.⁹⁹⁾

HS-StB podle své denní svodky pro ministru vnitra a jeho námìstky odhadovala v roce 1967, že na svobodì se nachází pøibližnì 33 000 osob, které pøedstavují protistátní recidivu.¹⁰⁰⁾

Podle smìrnice k rozkazu ministra vnitra è. 10/1964 se zmìnila kategorie evidovaných osob takto:

- Významné osoby z øad bývalých vykoøisovatelských tøíd (továrníci, podnikatelé, velkoobchodníci, statkáøi, milionáøi a další osoby, které v minulosti pobíraly vysoké pøíjmy z rùzných akcií a cenných papírù apod.) a zejména pak ty, které v minulosti udržovaly obchodní a spoleèenské styky s velkoburžoazií v kapitalistických státech. U tìchto vrstev byly zjištìny snahy o využití døívìjších stykù s osobami zastávajícími v šedesátých letech v kapitalistické cizinì vysoké funkce u monopolù, a tím vytváøení pøedpokladù pro obnovení své podnikatelské èinnosti po jimi oèekávaném zvratu státního zøízení.

- Význaèní pøedstavitelé bývalých politických stran (ministøi, ústøední, krajští a okresní funkcionáøi) - agrární, národnì socialistické, lidové, pravicového køídla sociálnì demokratické, HSLS, Demokratické strany Slovenska a dalších "reakèních" stran.

- Význaèné a vedoucí osoby z bývalého buržoazního domácího i zahranièního odboje a jejich zpravodajských sítí, které udržovaly spojení zejména s britskou, francouzskou a americkou rozvìdkou a podle jejich pokynù se snažily ovlivòovat politický vývoj v ÈSSR ve prospìch západních kapitalistických státù.

- Významní pøedstavitelé bývalého buržoazního státního aparátu - armády, policie, èetnictva, zpravodajští dùstojníci armády, kteøí byli úzce spjati s francouzskou, britskou, americkou a nìmeckou zpravodajskou službou nebo s reakèními vedoucími pøedstaviteli politických stran a významnými èiniteli kapitalistických státù.

- Pøedstavitelé a ideologové církví - katolické i nekatolické hierarchie, vedoucí pøedstavitelé tajných øádù a sekt.

- Osoby odsouzené podle I. hlavy trestního zákona pro trestné èiny vlastizrady (døíve velezrady), teroru, diverze, sabotáže, vyzvìdaèství, rozvracení, podvracení a soustavné rozšiøování protistátních dokumentù v širším mìøítku. Pøi zaøazování nepøátelských osob do této kategorie bylo naøízeno pøísnì dodržovat RMV è. 28 ze dne 9. záøí 1963 o vynìtí nezákonnì stíhaných a rehabilitovaných osob z operativní evidence. Souèasnì prý bylo zapotøebí peèlivì zvážit a zodpovìdnì zkoumat, zda osoby, odsouzené v letech 1949-1954 podle I. hlavy tr. z., byly iniciátory trestné èinnosti nebo zda se jednalo o osoby svedené z vrstev nám (rozumí se komunistická strana) tøídnì blízkých, protože i v této kategorii osob zákonitì dochází k vývojovému procesu (výchovný výsledek trestu). Na základì tohoto "poznání" bylo nutné pøísnì diferencovat.

- Èlenové SD, SS, SA, Abwehru a jiných zpravodajských složek nìmeckých okupantù, reakèní pøedstavitelé a funkcionáøi pronacistických aktivistických organizací (Národní obec fašistická, Národní sjednocení, Vlajka, Liga proti bolševismu, Svaz pro spolupráci s Nìmci, Kuratorium), aktivní agenti gestapa nebo jiných zpravodajských složek, kterým se prokázala èinnost.

- Jednotlivci z øad zbytkù reakèních vedoucích pøedstavitelù bývalé buržoazní inteligence, kteøí se vyznaèují v souèasné dobì (tzn. v šedesátých letech) rozšiøováním buržoazní ideologie na úseku kultury, vìdy, zdravotnictví a školství a jsou nositeli rùzných poplašných zpráv, vyvolávajících masovou nepøátelskou psychosu apod.¹⁰¹⁾

Do nové evidence nepøátelských osob nesmìli být zaøazováni pøíslušníci maloburžoazie, rùzní odborníci, øeditelé závodù, inteligence a další osoby, mající tento charakter, pokud "nespadli" do nìkteré z výše uvedené kategorie (pochopitelnì mimo první).

Evidence "bývalých lidí" však podle nového rozkazu neodpovídala tehdejším potøebám MV, a proto se jednalo o její zmìnì. Jednu z nich vyjádøilo naøízení o náhradì pojmu "bývalí lidé" za "nepøátelské osoby". Do nové evidence nepøátelských osob nesmìli být zaøazováni èlenové KSÈ. "Seriózní" závadové materiály na èleny vládnoucí strany se musely pøedat pøíslušným stranickým orgánùm, ostatní pak bylo naøízeno znièit.

Osoby nejnebezpeènìjší socialistickému zøízení, které aktivnì a zvl᚝ nebezpeènì vystupují a jednají se mìly v evidenci "B" zvl᚝ oznaèit na evidenèní kartì písmenem "N". (Vesmìs se jednalo o osoby rozpracovávané v operativních svazcích.) Tento stupeò nebezpeènosti evidované osoby urèoval náèelník oddìlení kontrarozvìdné správy na centrále MV (dále jen KRS), kontrarozvìdného odboru na KS-MV (dále jen KRO) a OO-MV.

Ministrùv rozkaz è. 10/64 byl zrušen rozkazem ministra vnitra è. 22 z roku 1968. Sice bez náhrady, ovšem StB nezahálela ani tehdy a v kvìtnu 1968 pøipravila pro ÚV KSÈ rozbor zámìrù a zájmù nepøátelské èinnosti zbytkù vnitøních nepøátel. V dokumentu se uvádí, že "v naší spoleènosti existují zbytky bývalé buržoazie, skupiny i jednotlivci, kteøí svým sociálnì ekonomickým postavením byli oporou kapitalistického zøízení... Spoleèenská nebezpeènost jejich nepøátelské èinnosti je zvyšována existencí imperialistického tábora, kde nalézají plnou podporu... je nutno vìnovat problematice nepøátelských osob trvalou zpravodajskou pozornost. V podstatì jde o to, aby za každé situace byly k dispozici objektivní informace pro uskuteèòování z toho vyplývajících opatøení pøíslušnými státními orgány. Z tìchto dùvodù musí mít socialistický stát neustálý pøehled o osobách usilujících o zvrat spoleèenského a státního zøízení v ÈSSR a na základì neustálého vìdeckého rozboru s využitím všech svých prostøedkù provádìt pøedevším cílevìdomou preventivní èinnost a v odùvodnìných pøípadech i represivní postih."¹⁰²⁾

Na zasedání pøedsednictva ÚV KSÈ G. Husák dne 25. èervna 1970 mimo jiné øekl:
"Musíme žádat vyšší intenzitu a efektivnost práce Státní i Veøejné bezpeènosti v boji s kriminálními živly i v boji s tìmi antisocialistickými a pravicovì oportunistickými silami, které se spojují s vyslovenými nepøáteli socialismu a dopouštìjí se pøímé protistátní èinnosti."¹⁰³⁾ Krátce poté následovalo pøijetí nových opatøení.

Rozkazem Ministra vnitra ÈSSR è. 44/1970 (podepsal námìstek Miloslav Košnar) byly 30. záøí 1970 vydány nové "Smìrnice o evidování a rozpracovávání nepøátelských osob". Nyní evidenci podléhali:

- pøedstavitelé a aktivní èlenové reakèních nepovolených nebo zakázaných organizací, politických stran (KANu, Spoleènosti pro lidská práva, pravicových sociálních demokratù, Demokratické strany Slovenska atd.), pøedstavitelé pravicového oportunismu, jakož i pøedstavitelé sionistického hnutí, u nichž byla zjištìna aktivní èinnost nebo spojení s protisocialistickými a antikomunistickými silami doma i v zahranièí,

- organizátoøi a mimoøádnì aktivní úèastníci masových akcí, demonstrací a protisocialistických vystoupení,

- organizátoøi, šiøitelé nepøátelských letákových akcí, psychického a fyzického teroru,

- aktivní èinitelé K-231, Slovenské organizace na ochranu lidských práv (SONOLP) a osoby, které spáchaly trestné èiny podle I. hlavy trestního zákona, zejména vlastizrady (døíve velezrady), teroru, diverze, sabotáže, vyzvìdaèství, rozvracení, podvracení, rozšiøování protistátních dokumentù v širším mìøítku a navrátilci,

- reakèní pøedstavitelé a ideologové církevní hierarchie, dále koncilové obnovy, tajných øádù, sekt a laického hnutí,

- organizátoøi a ideologové z øad antisocialistických a antikomunistických sil na úseku kultury, vìdy, zdravotnictví, školství, ekonomiky, státního aparátu a služeb, o nichž bylo zjištìno, že udržovali nebo udržují styky s prominenty ès. emigrace a nepøáteli doma a v zahranièí,

- osoby z øad bývalých vykoøisovatelských tøíd a jejich rodinní pøíslušníci, pøedstavitelé bývalého státního a hospodáøského aparátu, zvláštì ti, kteøí udržují styky s nepøátelskými osobami a institucemi v kapitalistických státech a

- bývalí èlenové SD, SS, SA, Abwehru a agenti nacistických a jiných kapitalistických zpravodajských služeb, pøedstavitelé a funkcionáøi fašistických a pronacistických aktivistických organizací (Vlajka, Liga proti bolševismu, Svaz pro spolupráci s Nìmci, Kuratorium, HSLS, HG, MNP, NKP apod.).¹⁰⁴⁾

Na rozdíl od všech dosavadních smìrnic se od této chvíle zaèaly evidovat i sféry pùsobnosti:

- politické, masové a zájmové organizace,
- kulturní oblast,
- publicistika,
- školství,
- státní aparát,
- ekonomika,
- vìda a výzkum,
- zdravotnictví,
- církevní oblast,
- služby a
- ostatní.¹⁰⁵⁾

"Nepøátelské osoby" byly potom rozdìleny na ètyøi kategorie. Stupeò nebezpeènosti 1.- 3. navrhoval náèelník oddìlení (skupiny) StB a schvaloval náèelník správy StB. Ètvrtou kategorii pak schvaloval náèelník oddìlení nebo skupiny StB. Tyto osoby byly evidovány u statisticko-evidenèního oddìlení Správy státní bezpeènosti na kraji a centrálnì u statisticko-evidenèního odboru II. správy FMV.¹⁰⁶⁾

Tento odbor pak v øíjnu 1970 vydal pokyny pro evidenèní a statistické zpracování agendy "nepøátelských osob" ("NO") na oddìleních (skupinách) StB na okresech a krajích. Tímto byl na oddìleních (skupinách) StB v okresech a dalších pracovištích zaveden objektový svazek, jehož souèástí byly:

- jmenné rejstøíky "NO",
- kartotéka evidenèních karet "NO",
- materiály osob v evidenci "NO" v jednotlivých složkách,
- souhrnné zprávy z této problematiky,
- ostatní písemnosti vzniklé s vedením agendy "NO",
- statistické listy "NO" a
- soubor znakù ke statistice "NO". ¹⁰⁷⁾

Statistiky se vedly pomocí souboru znakù, který obsahoval 44 základních jednotek, mimo jiné tøídní pùvod, sféry nepøátelské èinnosti, sociální postavení a hlediska k evidování. Tìchto hledisek bylo 52, jako napøíklad reakèní pøedstavitelé a ideologové církevní hierarchie, pøedstavitelé Díla koncilové obnovy, rodinní pøíslušníci bývalých statkáøù, reakèní pøedstavitelé sionistického hnutí apod.¹⁰⁸⁾

Základní úkoly k naplnìní cíle citovaného rozkazu byly II. správou FMV stanoveny takto:

- V nejbližší dobì dosáhnout základní pøehled o pøedstavitelích antisocialistických sil a exponentech pravice v okresech, krajích a celostátním mìøítku.

- Základním pøehledem evidencí nepøátelských osob vytvoøit podmínky k systematické kontrole a rozpracování pøedstavitelù antisocialistických sil a exponentù pravice, tzn. vytvoøit tím podmínky k aktivizaci kontrarozvìdné èinnosti orgánù StB na úseku vnitøního zpravodajství.

- Zabezpeèit nutné pøedpoklady živé evidence aktuálních nepøátel socialismu pro pøípad mimoøádných událostí a branné pohotovosti státu.¹⁰⁹⁾

K realizaci tohoto rozkazu byly vypracovány instrukce, které upøesòovaly a vysvìtlovaly jeho jednotlivé èlánky. Dále bylo provedeno centrálnì øízené školení náèelníkù všech odborù a oddìlení ze všech správ StB. Na jednotlivých správách StB v krajích byly ustanoveny komise, které hodnotily pøedložené materiály v rámci celé své územní pùsobnosti, vèetnì okresù. A také "zkoumaly" oprávnìnost evidování a zaøazování osob do správné kategorie, aby poté návrhy doporuèily ke schválení vedení správ StB.

Plnìní úkolù se prùbìžnì kontrolovalo i pomocí nejrùznìjších provìrek. Koncem prvního pololetí roku 1971 bylo už zøejmé, že rozkaz byl v podstatì "správnì" pochopen. Vyskytly se však i nedostatky:

- zaøazení osob do nesprávných kategorií pøi evidenci,

- neuspokojivý pomìr evidovaných a rozpracovaných osob, nebo pøibližnì z 4 500 celkem evidovaných osob bylo v operativním rozpracování pouze 18%, z toho potom asi 150 osob v osobních nebo skupinových svazcích,

- objevily se snahy o evidování menšího poètu nepøátelských osob, než (prý) objektivnì tøeba,

- v nìkterých slovenských okresech se projevily tendence evidovat buï všechny "pravicové elementy" tak, jak je evidovaly stranické orgány, nebo neevidovat nikoho, nebo už byly v evidenci stranických orgánù,

- evidován byl malý poèet bývalých dùstojníkù ÈSLA a pøíslušníkù Bezpeènosti, kteøí byli pro svou nepøátelskou èinnost propuštìni ze služebního pomìru,

- velmi malý poèet nepøátelských osob byl evidován po liniích "vnìjšího protivníka",

- v nìkterých pøípadech nebyli evidováni bývalí agenti cizích zpravodajských služeb,

- nìkteré okresy vykázaly velmi malý poèet nepøátelských osob, jako napøíklad Èadca a Velký Krtíš. Naopak Cheb a Èeský Krumlov evidovaly témìø stejný poèet nepøátelských osob jako Bratislava.¹¹⁰⁾

Pøi nepokojích v srpnu 1969 bylo v Praze zadrženo 1617 osob, z nichž v evidenci podle rozkazu è. 44/1970 bylo osm (jedna ve II., dvì ve III. kategorii a pìt osob ve IV. kategorii). Pouze jedna z nich však pocházela z Prahy.¹¹¹⁾

V souvislosti se zpracováním celostátního pøehledu nepøátelských osob provedlo 2. oddìlení Statisticko evidenèního odboru (dále jen SEO) FMV namátkovou provìrku bývalých èlenù ÚV KSÈ, ÚKRK, ÚV KSS, KRK ÚV KSS, KV KSÈ a OV KSÈ a špièkových funkcionáøù nìkterých spoleèenských a zájmových organizací, kteøí jako pøedstavitelé, exponenti nebo nositelé pravicového oportunismu byli z uvedených orgánù a institucí vylouèeni, nebo na funkce v tìchto orgánech a institucích rezignovali. Provìrka se provedla pouze u osob, které bylo možné bezpeènì identifikovat. Bylo provìøeno pøes 400 funkcionáøù nejen již zmínìných orgánù, ale také bývalých poslancù tehdejšího Federálního shromáždìní, Èeské národní rady, èlenù Ústøední rady ROH, SÈSP a dalších.

Následnì vznikl seznam 153 osob, které nebyly evidovány podle RMV è. 44/1970. Bohužel není možné ovìøit, zda evidence nepøátelských osob byla o tento seznam rozšíøena. Bìhem provìrky byl také vytvoøen seznam "bývalých politických prominentù", doplnìný o jejich lustraèní záznamy. Potvrzuje, že øada tìchto osobností byla už tenkrát evidována jako nepøátelské osoby. V I. kategorii a jen v historických zemích se jednalo o 26 osob, jako napøíklad Jiøí Dienstbier, Ladislav Helge, Klement Lukeš, Otto Wichterle, Jaroslav Šabata, Zdenìk Mlynáø, Vìnek Šilhán, Alexandr Dubèek a Ladislav Lis. Do II. kategorie se "dostali" napøíklad Ludvík Vaculík, František Kriegel a Jiøí Kantùrek.¹¹²⁾

Pøi porovnání RMV ÈSSR è. 44/1970 s dvìma pøedcházejícími rozkazy situace vypadala následovnì:

- podle RMV è. 1/1959 bylo v prùbìhu jeho platnosti evidováno pøibližnì 70 000 nepøátelských osob,
- na základì RMV è. 10/1964 pak asi 4 600 nepøátelských osob a
- podle RMV ÈSSR è. 44/1970 bylo na konci prvního pololetí roku 1970 evidováno na 4 700 nepøátelských osob.¹¹³⁾

Poèátkem roku 1974 bylo na poradách náèelníkù krajských správ StB uloženo opìtovnì provést seznámení s RMV ÈSSR è. 44/1970, dále provést rozbor operativní situace a pøehodnotit dosavadní kategorie nebezpeènosti, rozpracování osob v operativních svazcích a zaøadit je do evidence nepøátelských osob v pøíslušné kategorii. Toto opatøení bylo vyvoláno zjištìním nedostatkù, nebo napøíklad nebylo dùslednì plnìno rozpracování nepøátelských osob v I. a II. kategorii nebezpeènosti (napø. na S-StB Praha nebylo v I. kategorii realizováno rozpracování na 70 osob, ve II. kategorii na 147 osob, na S-StB Plzeò v I. kategorii na 20 osob, ve II. kategorii na 340 osob).¹¹⁴⁾

Na konci roku 1976 bylo z celkového poètu asi 8 000 celostátnì evidovaných nepøátelských osob v signálních a osobních svazcích rozpracováno 620 (tj. 7,5%). V porovnání se stavem k 20. kvìtnu 1976 tedy došlo ke snížení o pøibližnì 2%. Souèasnì se snížil celkový poèet rozpracovávaných osob v I. a II. kategorii nebezpeènosti, a to z 520 na 510 nepøátelských osob. Protože u asi 1 300 osob z I. a II. kategorie se provádìlo provìøování ve spisech PO (provìøovaná osoba) a PO/KTS (kandidát tajného spolupracovníka), zùstávalo stále na 780 nepøátelských osob, které nebyly aktivnì rozpracovávány nebo alespoò provìøovány.¹¹⁵⁾

Z uvedených údajù vyplývají tyto závìry:

- stále existoval velký rozdíl mezi poètem evidovaných nepøátelských osob v I. a II. kategorii nebezpeènosti a jejich rozpracováním v osobních a signálních svazcích, pøípadnì provìøováním ve spisech PO,

- 107 nepøátelských osob evidovaných ve III. a IV. kategorii nebezpeènosti bylo rozpracováno v osobních a signálních svazcích, aniž bylo provedeno vyhodnocení, zda nepatøí do I. nebo II. kategorie nebezpeènosti,

- dùslednì se nedodržovala zásada, aby pøi zakládání signálních a osobních svazkù se urèilo, zda osobu je tøeba evidovat v evidenci nepøátelských osob, a tím souèasnì pøedložit návrh na její evidování,

- nedodržovala se ani zásada, aby pøi ukonèení rozpracování bylo rozhodnuto i o vyøazení nepøátelské osoby z evidence nebo o pøeøazení do jiné kategorie nebezpeènosti,

- neprovádìly se potøebné zmìny v jednotlivých kategoriích nebezpeènosti, pøípadnì vyøazování osob z evidence nepøátelských osob,

- neexistoval dostateèný pøehled o stavu a úrovni provádìných kontrol nepøátelských osob zaøazených ve III. a IV. kategorii nebezpeènosti.¹¹⁶⁾

Problematika nepøátelských osob byla od platnosti RMV ÈSSR è. 44/1970 centrálnì øízena zpoèátku 4. odborem II. správy FMV. Po reorganizaci v roce 1974 pøešlo její øízení pøímo na X. správu FMV, které zùstalo až do konce platnosti rozkazu.¹¹⁷⁾

Potøeba novelizace rozkazu vyvstala po další reorganizaci útvarù SNB, a zejména pak po vzniku Charty 77 a dalších obèanských hnutí a iniciativ.¹¹⁸⁾

Rozkaz ministra vnitra ÈSSR è. 44/1970 byl zrušen a nahrazen naøízením ministra vnitra ÈSSR è. 21/1978, kterým Jaromír Obzina vydal "Smìrnice pro evidenci osob ohrožujících vnitøní poøádek a bezpeènost státu". Naøízení nabylo úèinnosti dnem 1. února 1979 a zrušeno bylo až naøízením FMV è. 7/1990.

Smìrnice zachovaly ètyøi kategorie nebezpeènosti, avšak sféry pùsobnosti byly pozmìnìny následujícím zpùsobem:

- ideová a kulturní,
- sdìlovací prostøedky,
- školství,
- církev,
- prùmysl,
- vìda a výzkum,
- zdravotnictví,
- služby a obchod,
- doprava,
- zemìdìlství a
- ostatní.

Evidenci podle tìchto smìrnic podléhali zejména:

- pøedstavitelé a aktivní èinitelé pravicového oportunismu, sionismu, trockismu, nacionalismu, maoismu, mluvèí a organizátoøi "nelegální kultury", signatáøi Charty 77 a ostatních nepøátelských opozièních seskupení, spolupracovníci a informátoøi zahranièních ideologických center a ostatní osoby udržující aktivní styky s jinými nepøátelskými emigrantskými seskupeními,

- pøedstavitelé antisocialistických sil, zejména z øad bývalých funkcionáøù kontrarevoluèních organizací Klub-231, Klub angažovaných nestraníkù, Spoleènosti pro lidská práva, bývalých pravicových sociálních demokratù, aktivní funkcionáøi bývalých reakèních a fašistických politických stran a jejich organizací, odhalení agenti cizích zpravodajských služeb,

- pøedstavitelé bývalých vykoøisovatelských tøíd a kapitalistického státního a hospodáøského aparátu, osoby, které v minulosti spáchaly závažné trestné èiny podle první zvláštní èásti trestního zákona a navrátilci projevující nepøátelství vùèi státu,

- autoøi, rozmnožovatelé a rozšiøovatelé závažných protisocialistických a protizákonných pamfletù a tiskovin,

- organizátoøi a aktivní úèastníci protisocialistických a protisovìtských akcí, demonstrací a jiných nebezpeèných protispoleèenských vystoupení a aktivní úèastníci fyzického a psychického teroru,

- pøedstavitelé bývalých protisocialistických studentských a mládežnických organizací (ARS, Svaz vysokoškolského studentstva, Junák atd.), organizátoøi závadových seskupení z øad narušené mládeže a ostatní osoby, které uplatòovaly protisocialistický vliv v procesu výchovy mládeže a

- reakèní pøedstavitelé církevní hierarchie, kléru, tajní biskupi a knìží, pøedstavitelé jednotlivých øádù, sekt a vedoucí ideologové laického apoštolátu.¹¹⁹⁾

Evidence osob se provádìla na základì dvojmo poøízeného návrhu s rozhodujícími údaji o evidovaných osobách: jméno a pøíjmení, datum narození, národnost, státní pøíslušnost, místo trvalého i pøechodného pobytu, povolání, souèasné zamìstnání, struèná politická charakteristika, odùvodnìní pro zaøazení do evidence, oblast pùsobnosti a pøíslušná kategorie nebezpeènosti, v níž má být osoba evidována, výsledek lustrace v ústøední evidenci u SEO FMV a v evidenci federální kriminální ústøedny FS-VB.¹²⁰⁾ Po schválení návrhu pøíslušník StB, který osobu evidoval, mìl provést tato opatøení:

- zajistit zapsání evidované osoby do jmenného rejstøíku pøíslušné kategorie nebezpeènosti,
- vyplnit trojmo evidenèní kartu a dvojmo statistickou kartu,
- pøedat jeden výtisk návrhu, prvopis a jednu kopii evidenèní karty a kopii statistické karty statisticko-evidenènímu oddìlení správy Státní bezpeènosti.¹²¹⁾

Bezpeènostní situace v roce 1978 na území S-SNB hlavního mìsta Prahy a Støedoèeského kraje si prý vyžádala zøízení bezpeènostního štábu pro jednotné øízení a organizaci opatøení proti evidovaným osobám. Stanovil a rozpracoval základní úkoly, které potom byly vydány rozkazem náèelníka S-SNB hl. m. Prahy a Støedoèeského kraje v rámci bezpeènostní akce "Prevence".¹²²⁾

Kromì kontroly, omezování stykù do zahranièí a rozkladných opatøení to byly úkoly "administrativnì právní povahy a úkoly preventivnì profylaktické". Organizaèní zajištìní mìla na starosti tøíèlenná komise, složená ze zástupce náèelníka S-StB pro ekonomiku, zástupce náèelníka S-SNB pro VB a náèelníka odboru S-StB pro vnitøní zpravodajství. Komise byla povìøena zpracovat úkoly pro náèelníky okresních správ SNB. Mezi nimi to byla zejména povinnost hlásit každý pøípad porušení právních povinností pravicovým exponentem jako mimoøádnou událost. Náèelník operaèního støediska S-SNB mìl jednou týdnì vypracovat zvláštní svodku pro vedení pražské správy.¹²³⁾

V pokynech pro akci "Prevence" bylo také stanoveno provádìt všemi silami a prostøedky systematickou kontrolu signatáøù Charty 77 a dalších antisocialistických elementù v místì jejich bydlištì a zamìstnání. Za tím úèelem byly pøedány seznamy kategorizovaných evidovaných osob na jednotlivé okresní a obvodní správy SNB. Pøípadným majitelùm zbraní se mìlo odebrat povolení k jejich držení, dále se mìla pøezkoumat opodstatnìnost pøípadných invalidních dùchodù, vlastnictví nadmìrných bytù a nemovitostí. Pozornost se mìla vìnovat zdrojùm pøíjmù, èinnosti na pracovišti, vèetnì pracovní morálky. Využít se mìly i všechny zákonné možnosti k odebrání øidièského nebo technického oprávnìní. Pozornosti neušli ani rodinní pøíslušníci. V okolí bydlištì se potom mìl vytypovat "vhodný" žadatel o telefon, kterému by mohla být uvolnìna linka evidované osoby, nemluvì už o systematické kontrole osobních dokladù se zamìøením na poškození obèanských prùkazù apod. a v takzvanì odùvodnìných pøípadech o odebrání èi nevydání cestovních dokladù.¹²⁴⁾

Na konci prvního pololetí roku 1980 bylo na území S-SNB hl. m. Prahy a Støedoèeského kraje evidováno na 1 800 nepøátelských osob, z toho na území Prahy 1 100. Ve III. a IV. kategorii se ocitlo 1 600 osob, z toho 1 000 v Praze. K intenzivní kontrole v rámci akce "Prevence" bylo zvl᚝ vytypováno 250 lidí. Celkem se uskuteènilo 1 130 provìrek evidovaných osob.¹²⁵⁾

Metodické øízení na úseku evidence nepøátelských osob bylo v pùsobnosti 2a odboru S-StB Praha. V roce 1982 bylo ve Støedoèeském kraji aktivnì rozpracováno celkem 120 osob z I. a II. kategorie nebezpeènosti. Nedostateènì prý byl plnìn úkol evidovat nové osoby, nebo podle statistik bylo od 31. prosince 1979 do 30. dubna 1982 v rámci pražské správy vyøazeno z evidence 84 osob, avšak novì evidováno bylo pouze 26 osob.¹²⁶⁾

V roce 1987 bylo ve Støedoslovenském kraji evidováno 303 nepøátelských osob, z toho 105 ve IV., 185 ve III., 11 ve II. a 2 osoby v I. kategorii.¹²⁷⁾ V Západoèeském kraji pak celkem 940 (podle jiného pramene 934) nepøátelských osob, pøièemž v operativních svazcích bylo rozpracováno 11 osob.¹²⁸⁾

Celostátnì bylo evidováno v øíjnu 1989 celkem 7 261 nepøátelských osob, z toho po linii ekonomie 1 498, vnìjší 475 a po linii vnitøní 5 288 osob. Z nich bylo registrováno 1 237 ve IV., 5 704 v III., 247 v II. a 73 v I. kategorii osob.¹²⁹⁾

Náèelník II. S-SNB plk. Karel Vykypìl 6. prosince 1989 naøídil všem náèelníkùm krajských správ StB a náèelníkovi XII. správy SNB okamžitou skartaci spisù osob všech kategorií evidovaných podle naøízení MV ÈSSR è. 21/78 s tím, aby tato evidence byla znièena.¹³⁰⁾ Spisy tohoto druhu se tedy zøejmì v archivech ani ve spisovnách ministerstva vnitra nenacházejí.

Ovšem ještì pøedtím, v dùsledku lednových událostí roku 1989 vyvstala pøed StB potøeba novelizace naøízení MV ÈSSR è. 21/78. Proto na 4. jednání kolegia MV ÈSSR 2. kvìtna 1989 bylo náèelníkovi II. správy SNB uloženo zmínìné naøízení pøehodnotit, nebo "vzhledem k spoleèensko- politickému vývoji je tøeba rozšíøit dùvody pro evidenci osob ohrožujících vnitøní poøádek a bezpeènost státu. Jeví se úèelné pøevést kontrolu osob zaøazených do III. a IV. kategorie nebezpeènosti z pùsobnosti VB na StB.

Navrhuje se SEO VOS FMV¹³¹⁾ mj. provádìt aktivní rozpracování nepøátelských osob i ve spise evidované osoby. Proto se ministru vnitra doporuèuje:

1. Novelizovat NMV ÈSSR è. 21/1978.
2. Pøípravou návrhu povìøit komisi složenou z pracovníkù SEO VOS FMV, FS VB a II. správy SNB, pod vedením právního odboru VOS FMV, který byl zpracovatelem stávajícího naøízení.
3. Termín pøedložení návrhu novelizace stanovit komisi do 30. listopadu 1989." ¹³²⁾

Návrh novelizace dostali k posouzení náèelník VOS FMV pplk. JUDr. Milouš Krása a náèelník FS VB pplk. JUDr. Josef Vostárek. Samozøejmì, že byl pøedložen také prvnímu námìstkovi MV ÈSSR gen. Alojzu Lorencovi. K novelizaci naøízení pochopitelnì již nedošlo.

Další pozoruhodnou evidenci vedla bývalá X. správa a krajské správy StB zhruba od roku 1983. Jednalo se o takzvané garnitury vnitøního protivníka, do kterých byly zaøazeny "elementy, páchající trestnou èinnost, namíøenou proti republice".¹³³⁾ "Nejnebezpeènìjší" byla I. garnitura, "tvoøená osobami z øad ès. obèanù, jež se zkompromitovaly protisocialistickou èinností nebo postoji v minulosti. Otevøenì se i nadále protisocialisticky exponují, vìdomì nerespektují ès. právní normy. Èásteènì, jednotlivci nebo úzkými skupinami, se ve spojení se zahranièím snaží plnit programovou funkci." ¹³⁴⁾

O poètech osob v tìchto garniturách se zachovalo jen málo údajù. Napøíklad 2. odbor správy StB Bratislava v roce 1984 uvádìl 24 osob v I., 52 ve II. a 14 osob ve III. garnituøe.¹³⁵⁾ V Západoèeském kraji bylo v témže roce vedeno 28 osob v I., 18 ve II. a 7 osob ve III. garnituøe. Následující rok však už vykazovala 31 osob v I., 38 ve II. a 20 osob ve III. garnituøe.¹³⁶⁾ V roce 1987 vykazovala v Západoèeském kraji správa SNB 25 osob v I., 45 ve II. a 28 osob ve III. garnituøe.¹³⁷⁾ Lze pøedpokládat, že právì tyto "elementy" byly pøednostnì zaøazeny do akce "Norbert".

Pøibližnì od roku 1985 existoval celostátní projekt "Pavouk", ve kterém se mìly zmapovat osoby židovského pùvodu a vyznání na území ÈSSR. Tuto akci realizoval 4. odbor X. správy SNB ve spolupráci s dalšími správami SNB a 2. odbory na krajských správách SNB. Na 4. odboru X. správy byla kartotéka tìchto osob a od roku 1987 i poèítaèová databáze.

Ani po této akci nezùstalo mnoho stop. Víme však, že v Západoèeském kraji bylo v lednu 1986 v "akci 'Pavouk` zmapováno celkem 3 200 osob "ž" pùvodu nebo osob udržujících styk na Izrael, vèetnì jejich rodinných pøíslušníkù".¹³⁸⁾

KS-ZNB Košice ve stejném období evidovala 1 661 osob židovského pùvodu.¹³⁹⁾ V prvním ètvrtletí roku 1987 bylo "v rámci Støedoèeského kraje v akci 'Pavouk` vykartováno 1 345 osob židovského pùvodu."¹⁴⁰⁾

Podobné evidence však nevedla pouze Státní bezpeènost. Také strana "s vedoucí úlohou ve spoleènosti" si poøídila a peèlivì doplòovala jednotnou centrální evidenci pøedstavitelù, exponentù a nositelù pravicového oportunismu, organizátorù protistranických, protisocialistických a protisovìtských kampaní a akcí. Její vznik iniciovala smìrnice ÚV KSÈ, projednané 8. ledna 1971 na 196. schùzi pøedsednictva ÚV KSÈ. ¹⁴¹⁾

Tato kartotéka mìla mimo jiné zabránit návratu "exponentù" do významných funkcí, proto se vedla evidence:

- pøedstavitelù a exponentù pravicového oportunismu a revizionismu, kteøí svými postoji zavinili hrubé narušení ideové a organizaèní jednoty strany,
- organizátorù protistranických, protisocialistických a protisovìtských kampaní a nátlakových akcí,
- nositelù pravicového oportunismu a revizionismu, kteøí v oblasti ideového pùsobení soustavnì prosazovali zámìry a cíle pravice.

Pøitom do evidence se mìli zahrnout nejen "exponenti" z øad bývalých èlenù strany, ale i bezpartijní, èlenové jiných politických stran a èlenové rùzných organizací vzniklých po lednu 1968 (KAN, K 231 apod.).¹⁴²⁾

Na 25. schùzi sekretariátu ÚV KSÈ byla pøedložena zpráva o plnìní smìrnice a souèasnì byla ustavena komise pro výbìr osob do této evidence ve složení: F. Ondøich, E. Manïák a M. Kudzej.¹⁴³⁾ Sekretariát ÚV KSÈ potom dne 25. èervna 1974 schválil seznam pøedložený F. Ondøichem. Mezi 6 335 "exponenty" bylo èlenù ÈSL 70, ÈSS 78, KAN 189, Klubu "231" 262 a 134 èlenù "ostatních nelegálních organizací".¹⁴⁴⁾

Tento seznam byl publikován (kdy?) tiskem a lze pøedpokládat, že z velké èásti se kryl s evidencí nepøátelských osob, kterou vedla StB.

Smìrnice A-oper-II-1

První z nich byla vydána tajným rozkazem ministra vnitra R. Baráka è. 187/54 pod názvem "Smìrnice o operativní evidenci osob rozpracovaných souèástmi ministerstva vnitra".¹⁴⁵⁾ Podle jejich 35. ustanovení se vedla operativní evidence osob nebezpeèných lidovì demokratickému zøízení. Ve všeobecné kartotéce I. zvláštního odboru MV (a 1. zvláštních oddìlení krajských správ MV, VKR, OŽD) a v evidenèních svazcích se evidovaly následující kategorie osob:

- funkcionáøi a aktivisté bývalých reakèních politických stran, kteøí nevstoupili do stran Národní fronty, nebo do nich vstoupili, ale byli z nich vylouèeni,

- všichni èlenové bývalé fašistické Henleinovy strany,

- vedoucí èinitelé bývalé fašistické mládežnické organizace, která byla vedena reakèními politickými stranami,

- trockisté,

- sionisté,

- buržoazní nacionalisté,

- reakèní živly øímsko-katolického duchovenstva (illegální církevní hierarchie, legální církevní hierarchie, biskupové, kapitulní vikáøi, kanovníci, generální vikáøi, faráøi, kteøí studovali v Øímì, profesoøi bohoslovecké fakulty, pøedstavené ženských øádù, pøedstavení mužských øádù, všichni salesiáni a jesuité, vedoucí laických øádù a vedoucí ilegálních katolických mládežnických organizací,

- reakèní živly nekatolických církví:

1. v èeskobratrské církvi - vedoucí osoby, reakèní faráøi a profesoøi Komenského fakulty,
2. v èeskoslovenské církvi - biskupové, reakèní faráøi, profesoøi Husovy fakulty,
3. v pravoslavné církvi - biskupové, vedoucí osobnosti, reakèní faráøi,
4. v církvi unitáøù - baptistù, metodistù bratrské jednoty, èeských bratøí a starokatolické církvi - všechny vedoucí osoby a
5. v reformované církvi, v evangelické církvi augsburského vyznání, všechny vedoucí osobnosti, reakèní knìží.

- sekty:

1. Jehovité, Svatý Grál,
2. vedoucí osobnosti sekty Darbistù a Adventistù 7. dne a jiní.

- bývalí èlenové reakèních spoleèností a klubù (Francouzského institutu, britského institutu a klubu, Rotary klubu, YMCA, YWCA, Svazu pøátel USA),

- bývalí úøedníci rùzných zahranièních firem a organizací UNRRA, JOINT, vedoucí "Armády spásy", osoby, pøicházející ve stycích s pracovníky kapitalistických misí mimo oficiální styky, osoby, které pracovaly v tìchto misích, blízké styky francouzských armádních poradcù z I. republiky, dùstojníci bývalých západních kapitalistických armád, kteøí po roce 1945 neprojevili kladný pomìr k lidovì demokratickému zøízení,

- agenti a vyzvìdaèi (bývalí orgánové policejnícjustifyh a výzvìdných orgánù hitlerovského Nìmecka a jejich agenti v Èeskoslovensku, dále agenti a vyzvìdaèi, procházející v agenturních a vyšetøovacích svazcích a bydlící v cizinì, Osoby procházející v agenturních a vyšetøovacích svazcích bydlící v Èeskoslovensku, ale neevidované v operativní evidenci),

- emigranti a reemigranti:

1. emigrace z kapitalistických státù,
2. východní emigrace,
3. reemigranti z kapitalistických státù a
4. lidé, kteøí se odmítli vrátit z ciziny a uprchlíci po únoru 1948,

- bývalí lidé - továrníci, majitelé velkých závodù, majitelé dolù, èlenové správních rad, akciových spoleèností, vedoucí èinitelé bývalých koncernù, monopolù a bank, vedoucí akcionáøi a obchodníci, aktivní kolaboranti s Nìmci, velkostatkáøi, kulaci, bývalí zástupci zahranièních prùmyslových a obchodních firem v Èeskoslovensku, americké firmy IBM, bývalí vedoucí pracovníci èeskoslovenských obchodních a diplomatických misí v cizinì, specialisté - bývalí èlenové zahranièních a mezinárodních vìdecko -technických, ekonomických a politických organizací a spoleèností, dále osoby, které studovaly v cizinì na úèet fondù rùzných kapitalistických obchodníkù - Forda, Rockefellera a jiných, majitelé a zamìstnanci firmy obchodní a ekonomické rozvìdky (pravdìpodobnì soukromé detektivní kanceláøe), bývalí vedoucí èinitelé policie a èetnictva, justice a vyšší vládní èinitelé, vedoucí èinitelé buržoazního odboje, kteøí pracovali podle pokynù Benešovy vlády, bývalí vedoucí èinitelé samostatného Slovenského státu, bývalí vysocí úøedníci protektorátních ministerstev v Èechách a na Moravì a úèastníci bývalých politických "band",

- vojenské osoby, které absolvovaly rùzné zpravodajské kurzy, parakurzy a jiný výcvik v západních armádách, bývalí zpravodajští dùstojníci pøedmnichovské republiky a dále dùstojníci, absolventi vojenských škol v kapitalistických státech.¹⁴⁶⁾

Tato instrukce byla nahrazena v roce 1958 novelizovaným pøedpisem A-oper-II-1 "Administrativa v agenturnì- operativní práci souèástí ministerstva vnitra", publikovaným v pøíloze rozkazu ministra vnitra è. 199/1957.¹⁴⁷⁾ Podle 10. èlánku smìrnice o "Evidování osob nebezpeèných lidovì demokratickému zøízení" se v operativní evidenci I. zvláštního odboru (oddìlení) evidovali bývalí pøedstavitelé buržoazie a osoby v minulosti zkompromitované ve službách buržoazie, jako vedoucí funkcionáøi veøejného, politického nebo hospodáøského života a jiné osoby, které mohly pøedstavovat nebezpeèí pro socialistickou spoleènost, pokud již nebyly evidovány v nìkterém druhu svazku.

Kategorie evidovaných osob se od dosavadní praxe nelišily, pouze pøibyla jedna další a to osoby, na které operativní pracovníci MV získali signály státobezpeènostního charakteru, na jejichž podkladì se nemohly ihned rozpracovat, ale bylo nutné je evidovat v operativní evidenci. Napøíklad se jednalo o "styky s kapitalistickou ambasádou a s vízovými cizinci z kapitalistických státù, dále o nepøátelské a reakèní živly z øad studentù, profesorù apod." Kromì toho byly vypuštìny osoby žijící mimo Èeskoslovensko, nebo od 1. ledna 1958 byly evidovány ve zvláštní evidenci.

Smìrnice mìla doslova jepièí život, protože již v roce 1959 ji nahradila "Instrukce o agenturnì operativní evidenci MV". Opìt byla vydána v rozkaze ministra vnitra a tentokrát ji podepsal sám R. Barák.¹⁴⁸⁾ Na základì jejího 12. èlánku byly zavedeny nové druhy operativních svazkù. Mimo jiné se jednalo o "pozorovací svazek" pro úèely dlouhodobého pozorování osob pøedstavujících operativní zájem státnìbezpeènostní. Tedy osob, u nichž se na základì tøídního pùvodu, kompromitující èinnosti za bývalých režimù nebo na základì zjištìných poznatkù dala pøedpokládat nepøátelská èinnost a mohly tvoøit bázi nepøátelských rozvìdek.

Svazek bylo možné založit na pøedstavitele a zamìstnance kapitalistických zastupitelstev a misí, na nìkteré vízové cizince, dále na kategorie už uvedené v pøedchozích smìrnicích a také na všechny osoby propuštìné z vazby, kde si odpykávaly trest za špionáž, teror, diverzi a jiné zvl᚝ nebezpeèné protistátní trestné èiny, potom i na jiné osoby nebezpeèné lidovì demokratickému zøízení a to podle jednotlivých problematik a linie práce operativních souèástí MV. Z uvedených kategorií osob mìl operativní pracovník vytypovat osoby, jejichž èinnost by bylo ze státobezpeènostního hlediska úèelné pozorovat soustavnì stávající agenturou i za pomoci Veøejné bezpeènosti.

Další zmìnu pøinesl rok 1962, kdy vstoupily v platnost "Instrukce o operativní evidenci a administrativì pøi agenturnì operativní práci Státní bezpeènosti", vydané ministrem vnitra Lubomírem Štrougalem.¹⁴⁹⁾ V jednom z jejích èlánkù se praví: "Pozorovací svazky se zavádìjí na osoby, které mohou tvoøit základnu nepøátelské èinnosti, nebo jsou z jiného dùvodu nebezpeèné socialistickému zøízení (zbytky bývalých vykoøisovatelských tøíd, navrátilci, amnestanti a osoby, které si odpykaly trest za protistátní èinnost, osoby, s nimiž bylo provedeno preventivní opatøení apod.). Tìmto osobám je nutno vìnovat pozornost, sledovat jejich jednání, styky, názory, projevy apod." ¹⁵⁰⁾ Tato "liberální" instrukce platila až do roku 1973.

Tehdy ji nahradila "Smìrnice pro evidenci, statistiku a administrativu v ès. kontrarozvìdce," kterou vydal svým rozkazem ministr vnitra ÈSSR J. Obzina. ¹⁵¹⁾ Nová instrukce ponìkud zmìnila terminologii, napøíklad "pozorovací svazky" se zmìnily na "spisy na provìøovanou osobu". Samozøejmì, že smysl i cíl zùstal stejný.

Poslední zmìnu do této oblasti vnesl opìt rozkaz ministra vnitra ÈSSR J. Obziny z 25. ledna 1978, ve kterém vydal "Smìrnice pro evidenci, statistiku a administrativu pøi kontrarozvìdné èinnosti".¹⁵²⁾ Jejich 5. èlánek mimo jiné stanovil, že spisy se budou vést i na nepøátelskou osobu a na provìøovanou osobu. Pøi registraci nepøátelské osoby (dále jen NO) se podle 8. èlánku mìl pøedložit lustraèní list, schválený návrh na zaevidování NO, vyplnìný evidenèní list NO s pøíslušnou vložkou souboru a vyplnìná evidenèní karta NO ve trojím vyhotovení. Tento rozkaz byl zrušen až naøízením FMV è. 15/91.¹⁵³⁾

Jednotný systém ve využívání evidencí obyvatel pro operativní úèely StB a VB byl zaveden naøízením ministra vnitra z 12. øíjna 1961.¹⁵⁴⁾ Provádìcí smìrnice potom upravily kategorie závadových osob takto: N - navrátilci, U - uprchlíci, B - bývalí lidé, R - recidivisté, T - trestané soby, K - koèující osoby. Uvedená velká písmena se potom vyznaèovala na pøihlašovací listy tìchto osob.

Evidence "bývalých lidí" byla zrušena naøízením ministra vnitra è. 43/1970¹⁵⁵⁾ a nahrazena jeho rozkazem è. 44/1970 (evidence nepøátelských osob).¹⁵⁶⁾ Zbývající ustanovení ministrova naøízení z roku 1961 bylo zrušeno až v roce 1984, kdy je nahradilo naøízení ministra Vratislava Vajnara ze dne 17. kvìtna 1984.¹⁵⁷⁾ Podle 77. èlánku byly v evidenci obèanù oznaèovány "kriminálnì závadové osoby" následovnì: R - recidivisté, RF - recidivisté-fluktuanti, T - trestané osoby, OD - osoby s ochranným dohledem, E - emigranti po roce 1968, U - uprchlíci z let 1945 - 1968, N - navrátilci, D - drogovì závislé osoby. "U dodateènì legalizovaných emigrantù se písmeno E škrtá tak, aby zùstalo èitelné. Na pøihlašovací lístky k trvalému pobytu se znaèí èerveným písmenem i Ø - øidièský prùkaz, Z - zbrojní prùkaz a HP - vstup do hranièního pásma."¹⁵⁸⁾

Preventivní vazby, plánované internace a mimoøádná bezpeènostní opatøení

Preventivní vazby, tedy uvìznìní èi internace nepohodlných obyvatel z politických dùvodù, provázely komunistický režim od poèátku až do konce. Bìhem únorové krize 1948 Státní bezpeènost zatýkala politické odpùrce, jak to potvrzují nejen svìdectví pamìtníkù, jako napøíklad Bohumila Laušmana,¹⁵⁹⁾ Jaromíra Smutného,¹⁶⁰⁾ Vratislava Buška,¹⁶¹⁾ Eduarda Táborského,¹⁶²⁾ ale i historici, napøíklad Karel Kaplan.¹⁶³⁾

"Preventivnì" byly pozatýkány desítky lidí v Praze i na venkovì. Podle pravdìpodobnì neúplných záznamù 23. února 1948 byli zatèeni dva lidé v Èeském Tìšínì a po jednom v Brnì, Praze a v Kyjovì. Zatýkání ovšem pokraèovalo i 24. února: patnáct lidí v Praze, jedenáct v Jablonci nad Nisou, devìt v Mladé Boleslavi, sedm v Olomouci, pìt v Prostìjovì, po ètyøech lidech v Mìlníku a v Ostravì, po tøech lidech v Ústí, Liberci, Brnì, Bøeclavi a v Chebu, po dvou lidech v Èeské Lípì, Kolínì a v Kralupech nad Vltavou. Dne 25. února statistika zatèených byla následující: tøináct v Praze, deset v Uherském Hradišti, osm v Karlových Varech, sedm ve Slaném, po ètyøech v Ústí a v Olomouci, tøi v Kolínì, po jednom v Liberci a v Mladé Boleslavi. Výsledkem prvních tøí dnù bylo tedy nejménì 129 preventivnì zajištìných osob. Mezi nimi se nacházeli napøíklad liberecký redaktor Svobodného slova Josef Kozák, liberecký tajemník okresního sekretariátu Národnì socialistické strany Miroslav Zajíc a pøedseda MNV v Kyjovì Bedøich Vrtala.¹⁶⁴⁾

Mnozí zatèení byli po jednom èi nìkolika dnech propuštìni, nìkteøí však to štìstí nemìli. JUDr. Zdenìk Marjanko a Rostislav Sochorec ve vìzení zemøeli. Zatýkání pokraèovalo i v dalších dnech, zejména v Praze, kde bylo od 26. do 29. února 1948 zatèeno dalších 19 lidí, kromì zadržených bìhem manifestací.

Na Ministerstvu vnitra byla pøipravena "Listina A", tedy seznam asi sedmnácti osob, které mìly být v pøípadì pøevratu okamžitì zatèeny. Vìtšinu z nich to v únorových dnech skuteènì neminulo. Dále existovala i "Listina B", kde sice nebyla uvedena žádná jména, ale "jen" funkce až do úrovnì okresù. Na pokyn MV mìli být tito funkcionáøi zatèeni. Nejménì ve tøech èeských okresech se však zaèalo zatýkat již 23. února 1948, a to bez tohoto pokynu.¹⁶⁵⁾

Další vlna zatýkání pøedcházela pohøbu bývalého prezidenta dr. E. Beneše. Státní bezpeènost hlásila, že do 9. záøí 1948 zadržela nebo vzala do vazby 249 osob v èeských zemích, mimo Prahy. Nejvíce postižených bylo v okrese Hradec Králové (155), Vejprty (18), Náchod (18), Karlovy Vary (11), Sezimovo Ústí (10). V Praze pak bylo 5. záøí zatèeno a pøevezeno do donucovací pracovny v Ruzyni ètyøicet osob, následující den dalších tøicet.¹⁶⁶⁾

Dne 8. záøí se v preventivní vazbì ocitlo sedmdesát devìt osob. Jejich seznam byl rozdìlen do nìkolika kategorií: osoby z kruhù bývalé agrární strany (11), funkcionáøi Vlajky a jiných fašistických organizací (8), reakènì smýšlející studenti a mládež (22), reakènì smýšlející èlenové Sokola (12), jiní reakcionáøi (24) a nepohodlní cizinci (2).¹⁶⁷⁾

Seznam byl již publikován tiskem.¹⁶⁸⁾ Uvedená èísla ale nesouhlasí s fakty, která mìl k dispozici námìstek ministra vnitra Josef Pavel a která jsou citována v kapitole Evidence nepøátelských osob. Ten totiž tvrdí, že se podaøilo zajistit pouze 70 osob ze 179 urèených k preventivnímu zajištìní.¹⁶⁹⁾

Zpráva federálního ministra vnitra ing. Jána Langoše a generálního prokurátora ÈSFR JUDr. Martina Lauko pro poslance Federálního shromáždìní ÈSFR svìdèí o tom, že Rudolf Slánský v roce 1950 vydal prostøednictvím Karla Švába pokyn tehdejšímu veliteli útvaru "Jeøáb" kpt. O. Hromádkovi, aby promyslel a navrhl zvláštní tábor s upraveným režimem pro rùzné vysoké funkcionáøe, kteøí za svoji nepøátelskou èinnost sice nemohou být postaveni pøed soud, ale bude tøeba je izolovat, a dále, aby vypracoval obdobný projekt i pro rodiny tìchto osob. Úkol byl splnìn a pøedpokládalo se, že tábor bude umístìn v prostoru Jáchymova. Slánský ale nesouhlasil, protože si pøál mít takový tábor v nìjakém zámeèku, naprosto izolovaném od okolí, kde by se dozor nad vìznìnými provádìl zvl᚝ urèenými orgány ministerstva vnitra. Projekt se z èasových dùvodù nerealizoval.¹⁷⁰⁾

Podle rozhovoru Vasila Bilaka, publikovaného v roce 1985 v èasopise Der Spiegel, další nerealizovaný projekt tohoto druhu se plánoval v roce 1968. Bilak tvrdil, že mìli být internováni pøedstavitelé "zdravého jádra". Alexander Dubèek toto tvrzení potom uvedl na "pravou míru" tím, že "na pokyn pøedsedy vlády byl vypracován návrh opatøení na politickou izolaci osob pøi pøípadných otevøených vystoupeních proti socialismu. Návrh mìli spoleènì projednat Svoboda, Èerník, Smrkovský a Dubèek a rozhodnout o nìm. K jednání nedošlo kvùli zásahu vojsk nìkterých státù Varšavské smlouvy. Opatøení vùèi antisocialistickým projevùm si pøáli spojenci i radikálnìjší pøedstavitelé ve vedení strany. Pravdì odpovídá, že na mùj návrh bylo usnesením pøedsednictva ÚV KSÈ uloženo Koldrovi a Indrovi vypracovat a pøedložit návrh opatøení po schùzce v Èierné a Bratislavì. Do vstupu vojsk nic nepøedložili."¹⁷¹⁾

Zdá se tedy, že Ivan Sviták a ostatní pøedstavitelé tehdejší "protisocialistické" opozice mohou dìkovat liknavosti soudruhù Indry a Koldera, že neskonèili v internaèním táboøe. Bývalý pracovník sekretariátu pøedsedy vlády dr. Bohumil Havel v roce 1969 sdìlil, že nìkdy v èervenci 1968 informoval pracovník branného a bezpeènostního oddìlení ÚV KSÈ Josef Hodic na sekretariátu pøedsedy vlády pøítomné (Josef Šmidmajer a Bohumil Havel) mimo jiné o tom, že "s. Pavel po dohodì se s. Prchlíkem zpracoval návrh preventivních bezpeènostních opatøení proti vystoupení konzervativních sil v tom smyslu, že by mìly být zøízeny pøevýchovné pracovní tábory, diferencované podle délky pobytu pro jednotlivé kategorie. Dále dodal, že bude asi tøeba ještì stanovit pro nìkteré obèany konzervativních názorù v dobì zostøeného politického napìtí režim domácího vìzení pro pøechodnou dobu."¹⁷²⁾

Idea internaèních táborù nezanikla ani po Dubèekovì pádu a ožila s nástupem normalizace. Autor anonymního èlánku, který otiskly Listy v roce 1971 uvedl, že sekretariát ÚV KSÈ uložil oddìlení branné politiky (Kudzej) a ministerstvu vnitra (Kaska) pøipravit vše pro pøípadnou internaci vedoucích èinitelù "pravice". Byly pøipraveny seznamy, zahrnující rùzné okruhy osob od 30 vedoucích pøedstavitelù až po 200 dalších významných lidí, citovaných vìtšinou v "Pouèení" nebo v doprovodném materiálu Komise stranické kontroly. Husák prý žádal, aby byly vybrány vhodné objekty, v nichž by se mohla internace uskuteènit "na patøièné kulturní úrovni"(!) s potøebnými kulturními a hygienickými zaøízeními. Objekty nemìly budit dojem koncentrákù èi pracovních táborù - proto byly pochybnosti o vhodnosti tábora u Jáchymova a uvažovalo se o jeho umístìní na Pøíbramsku èi na Sázavì.¹⁷³⁾

Autor èlánku se domníval, že zpráva o chystané internaci je zámìrnou indiskrecí z ministerstva vnitra, která má zastrašit støední progresivisty a vytvoøit pøed sjezdem komunistické strany obecnou atmosféru strachu. Dále se zmínil, že zprávy o pøipravované internaci, zveøejnìné v západním tisku, vyvolaly tolik intervencí, dotazù a protestù, že Husák byl nucen na nì veøejnì reagovat 17. dubna na mìstské konferenci KSÈ v Praze a prohlásit je za neoprávnìné.¹⁷⁴⁾ Toto "dementi" ovšem nemùže zapøít fakt, že pøedsednictvo ÚV KSÈ schválilo a na základì návrhù KV KSÈ sestavilo nakonec seznam dvou tisíc osob, které mìly být v pøípadì potøeby internovány pøed XIV. sjezdem KSÈ nebo pøed volbami èi v jakékoliv "napjaté situaci" a že pro jejich internaci byly schváleny a pøipravovány tøi tábory: Jáchymov, Lešetice a na Slovensku Ilava.

Usnesením 8. schùze ROS ze dne 3. øíjna 1970 bylo ministru vnitra uloženo øídit a zabezpeèit zpracování centrálního plánu mimoøádných bezpeènostních opatøení. Proto v listopadu 1970 vydal rozkaz ministra vnitra è. 56, kterým se uvádí harmonogram prací k zajištìní realizace zásad centrálního plánu mimoøádných bezpeènostních opatøení a republikových, krajských a okresních plánù mimoøádných bezpeènostních opatøení.¹⁷⁵⁾

Úkolem ustanovené øídící komise ministra vnitra ÈSSR pod vedením ministrova námìstka plk. prof. JUDr. Jána Pješèaka, CSc byla mimo jiné koordinace souèinnosti mezi FMV, MNO, hlavním štábem Lidových milicí a správami Sboru nápravné výchovy ministerstva spravedlnosti ÈSR a SSR. Dále byla vytvoøena skupina operaèního štábu ministra vnitra ÈSSR pro mimoøádná bezpeènostní opatøení (dále jen MBO), která byla organizaènì zaèlenìna do sekretariátu námìstka Pješèaka.

Pøi realizaci tìchto MBO docházelo také k zadržování nepohodlných obèanù na dobu 48 hodin i více (podle § 23 zákona o SNB). První výraznìjší zásah tohoto druhu se pravdìpodobnì uskuteènil v roce 1978 u pøíležitosti návštìvy L. I. Brežnìva, kdy byly desítky lidí zadrženy nìkdy i více než 96 hodin. Tato praxe se pak stala obvyklou v druhé polovinì osmdesátých let, kdy pøedstavitelé opozice byli zadrženi pøed každým výroèím a svátkem. Na toto nezákonné jednání upozoròovala Charta 77 i VONS.¹⁷⁶⁾

Po listopadu 1989 byli odsouzeni bývalý ministr vnitra ing. František Kincl na tøi, bývalý první námìstek ministra vnitra ing. Alojz Lorenc na ètyøi a bývalý náèelník 2. správy SNB PhDr. Karel Vykypìl na tøi a pùl roku odnìtí svobody. Dle rozsudku Vyššího vojenského soudu v Táboøe ze dne 30. øíjna 1992 se mìli dopustit trestného èinu zneužívání pravomoci veøejného èinitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákona, protože "spoleènì naøizovali a organizovali na celém území republiky preventivní izolaci velkého poètu obèanù v celách zadržení a zajištìní SNB, pøípadnì v celách SNV MS podle pøedem zpracovaných návrhù, aèkoliv pro takový postup nebyly dány podmínky v obsahu ustanovení § 23 a ani v obsahu jiných ustanovení zákona è. 40/74 Sb., o SNB, takže v dùsledku jednání obžalovaných bylo ve zmínìných celách nebo také jinak zbaveno osobní svobody - volného pohybu - zaruèované èl. 30 Ústavy ÈSSR na dobu 48 nebo 96 hodin, pøíp. i déle nejménì 294 obèanù pokládaných v dokumentech FMV za hlavní organizátory jednotlivých akcí nebo exponenty nelegálních iniciativ." ¹⁷⁷⁾

V odùvodnìní rozsudku se doèteme, že realizaci tìchto opatøení na území Prahy mìl na starosti 10. odbor 2. správy SNB (náèelník P. Žák) ve spolupráci s pražskou správou StB. Konkrétní èinnost po technické stránce zajišoval analytik odboru I. Koníèek.¹⁷⁸⁾

I poslední dny totalitního režimu provázely úvahy spojené s internacemi. Svìdek v trestní vìci A. Lorenc a spol. Lubomír Turòa, bývalý náèelník oddìlení obrany KS SNB Banská Bystrica, ve své výpovìdi uvedl, že ještì kolem 17. listopadu 1989 naøídil náèelník Správy StB KS-SNB Banská Bystrica plk. Korbel vyvézt materiály k úkolu "Norbert" a "Cínovec" na jednotlivé okresní správy. Po dvou èi tøech dnech byly opìt vráceny na krajskou správu.¹⁷⁹⁾

V autorizovaném poznámkovém sešitì Karla Vykypìla existuje tento jeho vlastnoruèní zápis z 23. listopadu 1989: "pøipravit redukovanou variantu NORBERTA - ne pouze seznam, ale i mechanismus". Z textu ovšem není patrný autor výroku, avšak se vší pravdìpodobností se jednalo o A. Lorence.¹⁸⁰⁾

Závìr

Nìkteré skuteènosti uvádìné ve sdìlovacích prostøedcích v souvislosti s akcí "Norbert", jako napøíklad autentiènost seznamu 178 osob nebezpeèných režimu, které prý na jaøe 1989 odsouhlasilo oddìlení ÚV KSSS Ústøednímu výboru KSÈ,¹⁸¹⁾ se nepodaøilo potvrdit. Dále není prokázáno, že byl budován pracovní tábor ve Švaøci (okres Žïár nad Sázavou), všechna fakta nasvìdèují tomu, že se jednalo o stavbu úpravny vody, na které mìli pracovat vìzòové. Také nic nenaznaèuje, že by urèitá èást "nepøátelských osob" byla urèena v pøípadì realizace akce "Norbert" k fyzické likvidaci, jak to nìkteré sdìlovací prostøedky èas od èasu tvrdily. Není ovšem vylouèeno, že se v budoucnosti najdou další, dosud neznámé, dokumenty.

Poznámky:

¹⁾ Srov. Parlamentní vyšetøovací komise (dále jen PVK), sv. 21, kopie trestního spisu T 8/91 - A. Lorenc a spol., sv. XII., èj. 0028412/5-M-ROS-1977 ze dne 22. záøí 1977. Usnesení 28. schùze ROS.

²⁾ Srov. Tamtéž, èj. ZÚO-0077045/M-1977, Návrh zákonného opatøení pøedsednictva FS ÈSSR o mimoøádných opatøeních v zájmu obrany a bezpeènosti v dobì branné pohotovosti státu.

³⁾ Archiv Ministerstva vnitra ÈR (dále jen AMV), bez signatury, èj. 00966/ROS, dopis generálního tajemníka ÚV KSÈ a prezidenta ÈSSR G. Husáka z 22. dubna 1977 ministru vnitra J. Obzinovi.

⁴⁾ AMV, bez signatury, èj. ZU-0088034/03-88, Zvláštní rozkaz MV ÈSSR k provedení OBÚ Norbert a RMV ÈSSR o zøízení Zvláštní skupiny FMV pro øízení opatøení pøi zajišování osob ohrožujících vnitøní poøádek a bezpeènost státu, dále též PVK, sv. 21, kopie... c. d.

⁵⁾ AMV, bez signatury, Zpráva - pøíloha k Zákonnému opatøení pøedsednictva FS bez èj., dále též PVK, sv. 21, kopie... c. d.

⁶⁾ Tamtéž.

⁷⁾ AMV, bez signatury, èj. ZU-0088034/03-88, Plán èinnosti velitele Zvláštní skupiny FMV k provádìní zajišování osob ohrožujících vnitøní poøádek a bezpeènost státu s pøílohami, dále též PVK, sv. 21, kopie... c. d.

⁸⁾ AMV, bez signatury, èj. ZU 0088034/03-88, Grafický plán opatøení OBÚ "Norbert".

⁹⁾ AMV, bez signatury, èj. ZÚO-0077045/M-1977, Smìrnice Federálního ministerstva vnitra o provádìní zajišování osob ohrožujících vnitøní poøádek a bezpeènost státu z roku 1977, dále též PVK, sv. 21, kopie... c. d.

¹⁰⁾ Srov. Tamtéž, èlánek 8.

¹¹⁾ Srov. Tamtéž, èlánek 15.

¹²⁾ Srov. Tamtéž, èlánek 17.

¹³⁾ Srov. Tamtéž, èlánek 18.

¹⁴⁾ Srov. Tamtéž, èlánek 19.

¹⁵⁾ Srov. Tamtéž, èlánek 20.

¹⁶⁾ Srov. Tamtéž, èlánek 21.

¹⁷⁾ Srov. Tamtéž, èlánek 22, odstavec 1.

¹⁸⁾ Srov. Tamtéž, èlánek 22, odstavec 2.

¹⁹⁾ Srov. Tamtéž, èlánek 22, odstavec 4.

²⁰⁾ Srov. Tamtéž, èlánek 22, odstavec 5.

²¹⁾ Srov. Tamtéž, èlánek 24.

²²⁾ Srov. Tamtéž, èlánek 25.

²³⁾ Srov. Tamtéž, èlánek 34.

²⁴⁾ Srov. Tamtéž, èlánek 36.

²⁵⁾ Srov. AMV, bez signatury, èj. ZU-0087017/03-87, Metodické pokyny ke smìrnicím federálního ministerstva vnitra o provádìní zajišování osob ohrožujících vnitøní poøádek a bezpeènost státu z roku 1987, dále též PVK, sv. 21, kopie... c. d.

²⁶⁾ Srov. Tamtéž, èlánek 10.

²⁷⁾ Srov. Tamtéž, èlánek 11.

²⁸⁾ Srov. AMV, Naøízení ministra vnitra (dále jen NMV) ÈSSR è. 21/1978.

²⁹⁾ Srov. PVK, sv. 21, kopie... c. d., Úøední záznam plk. JUDr. Jiøího Šmída, bývalého náèelníka Odboru obrany FMV z 28. bøezna 1990.

³⁰⁾ Srov. Tamtéž, èj. ZU-0015/01-90. Služební záznam kpt. JUDr. Miroslava Zítky, staršího referenta specialisty 3. oddìlení odboru obrany FMV z 27. bøezna 1990.

³¹⁾ Srov. Tamtéž, èj. IM-00575/10-90. Úøední záznam Inspekce ministra vnitra o šetøení ve vìci akce "Norbert" ze dne 26. bøezna 1990. Záznam podepsali pplk. Petr Siebert a mjr. Jaroslav Kšána.

³²⁾ Srov. Tamtéž, èj. IM-003/M-90. Informaci podepsal náèelník inspekce plk. Otakar Pilský.

³³⁾ Tamtéž.

³⁴⁾ Viz pozn. 30.

³⁵⁾ Srov. PVK, sv. 21, kopie... c. d. Jmenný seznam osob ohrožujících vnitøní poøádek a bezpeènost státu na území okresu Nový Jièín zaøazených do opatøení "Z" (èj. ZÚ-008/1983 Okresní správy SNB Nový Jièín).

³⁶⁾ Srov. PVK, sv. 4, kopie... c. d. Seznam osob zaøazených do zajištìní opatøení "Z" okresní správy SNB Uherské Hradištì, oddìlení StB z 29. kvìtna 1989 (originál bez èj.).

³⁷⁾ Srov. PVK, sv. 16, kopie... c. d. Seznam osob zaøazených do zajištìní opatøení "Z" resp. "P" Okresní správy SNB Uherské Hradištì, oddìlení VB z 29. záøí 1981 (èj. SO-0013/M-81).

³⁸⁾ Srov. AMV, bez signatury, Správa vyšetøování StB Praha, èj. VS-0028/8-88. Plán pøípravy spoleèného cvièení vybraných federálních a republikových ústøedních orgánù "Obrana 88". Dokument pøedložil por. Jiøí Smrž, schválil náèelník Správy vyšetøování StB pplk. JUDr. Ondrej Tomko 2. února 1988.

³⁹⁾ Srov. napø. PILOUS, J.: Zkouška na akci Norbert, Obèanský deník 13. prosince 1990, dále KAREL, B.: Norbert, èást tøetí, Necenzurované noviny è. 08/1993, s. 6-7.

⁴⁰⁾ Výbor na obranu nespravedlivì stíhaných (dále jen VONS), Sdìlení è. 839 z 6. listopadu 1988, in: Informace o Chartì 77, roè. 11, è. 19/1988, s. 18, knihovna Libri prohibiti, Senovážné nám. 2, Praha 1.

⁴¹⁾ Srov. Státní ústøední archiv (dále jen SÚA), ÚV KSÈ, bez signatury, èj. P 6194. Záznam z 91. schùze pøedsednictva ÚV KSÈ z 4. listopadu 1988. Zprávu pøednesli M. Jakeš a K. Hoffmann.

⁴²⁾ Srov. AMV, bez signatury, èj. OV-0042/S-88, RMV è. 16 z 18. øíjna 1988.

⁴³⁾ Srov. AMV, bez signatury. Rozkaz náèelníka II. správy SNB pplk. dr. Vykypìla è. 52 z 10. øíjna 1989. Náèelníkùm 1. - 12. odboru II. správy zde bylo mimo jiné uloženo izolovat nejaktivnìjší exponenty "nelegálních struktur" a zabránit jim v pøímé úèasti na pøipravovaných akcích.

⁴⁴⁾ Srov. AMV, bez signatury, èj. ZU-0088065-49/08-88. Doklad ministra vnitra ÈSSR na jednání ROS 23. listopadu 1988 k øešení možných dotazù.

⁴⁵⁾ Srov. AMV, bez signatury, III. S-SNB, èj. Skr-0064-5/19-1988. Doklad náèelníka HS VKR ke dni 26. listopadu 1988.

⁴⁶⁾ ROSZKOWSKI, Wojciech (ALBERT, Andrzej): Historia Polski 1914 - 1991, Warszawa, Wydawnictwo naukowe PWN 1992 (druhé opravené a rozšíøené vydání), kap. 22: Stan wojenny i "powojenny" (1981 - 1988).

⁴⁷⁾ XY: Národ okupovaný vlastní armádou (Varšava 31. 12. 1981), Svìdectví roè. 17 (1982), è. 66, s. 254 a násl.

⁴⁸⁾ MÉRÉTIK, Gabriel: Noc generala, Warszawa, Alfa, 1989, s. 222.

⁴⁹⁾ Srov. AMV, bez signatury, èj. SM/ZÚO-0078021/M-1978. Pokyny ke smìrnicím FMV o provádìní zajišování cizincù a osob bez státní pøíslušnosti. Sekretariát FMV, odbor obrany.

⁵⁰⁾ Srov. AMV, bez signatury, èj. Mb-0066009/02-66. Zákonné opatøení bylo oznaèeno jako PT-M (Pøísnì tajné - mobilizaèní).

⁵¹⁾ Srov. AMV, bez signatury. Zpráva k návrhu smìrnic FMV o provádìní zajišování osob ohrožujících vnitøní poøádek (zpráva je bez èj., nedatovaná a nepodepsaná).

⁵²⁾ Srov. Tamtéž.

⁵³⁾ Smìrnice mìla èj. Mb-0065071/02-1965.

⁵⁴⁾ Srov. AMV, bez signatury, èj. ZÚO-0073028/M-1973. Dùvodová zpráva.

⁵⁵⁾ Srov. AMV, bez signatury, èj. ZÚO-0074090/M-1974. Podkladový materiál ke smìrnici.

⁵⁶⁾ Srov. AMV, bez signatury, èj. ZÚO-0075/003/M-1975. Podkladový materiál ke smìrnici.

⁵⁷⁾ Srov. AMV, bez signatury, èj. ZÚO-007681/M-1976. Pøipomínky jsou pøipojeny k návrhu.

⁵⁸⁾ Srov. AMV, bez signatury, èj. SM/ZÚO-00137/N-1977 z 24. listopadu 1978.

⁵⁹⁾ Srov. AMV, 310-4-11, èj. Z-S-1960/956-23-10-46 z 23. øíjna 1946.

⁶⁰⁾ Srov. Tamtéž, èlánek VII.

⁶¹⁾ AMV, 310-22-1. Zápis ze schùze bezpeènostní komise pøi ÚV KSÈ ze dne 2. listopadu 1945, pøítomni J. Vodièka, J. Štajner-Veselý, E. Hršel, J. Kryštov, Görner, J. Veselý, B. Pokorný, Adamec, Š. Plaèek, J. Volf a K. Šváb.

⁶²⁾ AMV, 310-10-3. Postoupení iniciativních návrhù, které došly užšímu provoznímu výboru z 14. kvìtna 1948.

⁶³⁾ Srov. Tamtéž.

⁶⁴⁾ AMV, 310-46-1, èj. 1620/22-17/12-1948-BP/10.

⁶⁵⁾ Srov. Tamtéž.

⁶⁶⁾ Srov. Tamtéž.

⁶⁷⁾ Srov. Tamtéž.

⁶⁸⁾ Srov. SÚA, ÚV KSÈ, fond 05/11, sv. 103, sl. 3. Akce T-43, dále "Vyèištìní velkých mìst od reakce" viz KAPLAN, K.: Tábory nucené práce v Èeskoslovensku v letech 1948-1954, Praha, Nakladatelství R 1992, s. 114. Smìrnice StB pro využití TNP a podrobný plán akce T-43 viz tamtéž, s. 157 a násl.

⁶⁹⁾ Srov. AMV, 310-22-6, s. 111. Zápis z mimoøádné porady komise pro bezpeènost ze dne 15. øíjna 1949.

⁷⁰⁾ Srov. Tamtéž.

⁷¹⁾ KAPLAN, K.: Tábory ... c. d., s. 118.

⁷²⁾ Srov. Tamtéž, s. 126.

⁷³⁾ Srov. AMV, 304-57-20, èj. 1163 taj./49-II pob. Rozkaz krajského velitele NB v Pardubicích z 18. srpna 1949.

⁷⁴⁾ Srov. Tamtéž, èj. 1163-1 taj./49-II pob., dopis Krajského velitele NB v Pardubicích z 13. záøí 1949 ministerstvu vnitra, adresovaný oddìlení BP/5 k rukám kpt. Pavla.

⁷⁵⁾ AMV, 310-110-1, èj. B/4-161/02-taj.-51.

⁷⁶⁾ Srov. AMV, 310-54-17, èj. A-055/01-3-taj.- 52. Administrativní smìrnice KV StB Jihlava z 29. ledna 1952.

⁷⁷⁾ Srov. KAPLAN, K.: Tábory..., c. d., s. 136.

⁷⁸⁾ Srov. AMV, 305-395-5.

⁷⁹⁾ Podrobnìji VAŠKO, Václav: Akce "K" - Koncentraèní kláštery øeholníkù a øeholnic, in: Internaèné formy politickej perzekúcie. Zborník referátov, reminiscencií a autentických dokumentov, Košice, LAUS 1992, s. 34 an.

⁸⁰⁾ Podrobnìji BOSEK, Kazimierz: Polské pracovní prapory ("bataliony pracy"), in: Internaèné formy... c. d., s. 122 a násl.

⁸¹⁾ Srov. BÍLEK, J.: Pomocné technické prapory 1950-1954, Praha, Nakladatelství R 1992, s. 53.

⁸²⁾ AMV, RMV è. 45/1958.

⁸³⁾ Srov. AMV, A-31-104 (odd. II, bod B odst. 1, písm. d). Návrh vznikl pøi projednávání RMV è. 45/1958.

⁸⁴⁾ Srov. AMV, A-31-104.

⁸⁵⁾ Srov. AMV, RMV è. 45/1958 z 5. dubna 1958.

⁸⁶⁾ Srov. Tamtéž, èlánek 3.

⁸⁷⁾ Srov. Tamtéž, 305-843-10.

⁸⁸⁾ Srov. Tamtéž, H-612.

⁸⁹⁾ Srov. Tamtéž, A-2/1-326, s. 5.

⁹⁰⁾ Srov. Tamtéž, A-2/2-1181.

⁹¹⁾ Srov. Tamtéž, A-31-137.

⁹²⁾ Srov. Tamtéž, A-34-147.

⁹³⁾ Srov. Tamtéž, A-2/2-1228.

⁹⁴⁾ AMV, 305-849-3, èj. A/3-O-321/321-62. Dožádání KS MV Praha z 28. srpna 1962.

⁹⁵⁾ Srov. AMV, A-2/2-1261.

⁹⁶⁾ Srov. Tamtéž, A-2/2-1234.

⁹⁷⁾ Srov. Tamtéž, A-2/2-1261.

⁹⁸⁾ Srov. Tamtéž, A-31-265.

⁹⁹⁾ Srov. Tamtéž, A-31-265.

¹⁰⁰⁾ AMV, Denní svodky HS-StB, è. 75 z 5. dubna 1967 (èj. N/Ka-001/1-1967).

¹⁰¹⁾ Srov. AMV, RMV è. 10/1964. Pøíloha - Smìrnice k evidování nepøátelských osob.

¹⁰²⁾ SÚA, ÚV KSÈ, KPS 00959/KM-78. Rozbor zámìrù a zájmù nepøátelské èinnosti zbytkù vnitøních nepøátel 3. oddìlení analytického odboru II. správy HS-StB z 22. kvìtna 1968.

¹⁰³⁾ Bezpeènostní politika KSÈ, Praha, Naše vojsko 1980, s. 158. Zpráva pøedsednictva ÚV KSÈ o "Plnìní realizaèní smìrnice kvìtnového pléna ÚV KSÈ a nejbližší hlavní úkoly strany".

¹⁰⁴⁾ Srov. AMV, RMV è. 44/1970. Pøíloha - Smìrnice o evidování a rozpracování nepøátelských osob.

¹⁰⁵⁾ Srov. Tamtéž.

¹⁰⁶⁾ Srov. AMV, bez signatury. MAÒÁK, V.: Souèasné zkušenosti z realizace NMV ÈSSR è. 21/1978 v problematice boje orgánù StB s vnitøním nepøítelem a možnosti jeho dalšího zkvalitnìní. Diplomová práce VŠ SNB, fakulta StB, katedra 104. Praha, VŠ SNB 1984, èj. VŠK - 0039/I - DIP-83, s. 17-18.

¹⁰⁷⁾ Srov. AMV, A-31-329, II. správa FSZS Statisticko evidenèní odbor, èj. OS-00225/01-SE-70 z 5. øíjna 1970, Pokyny pro evidenèní a statistické zpracování agendy "nepøátelských osob" na oddìleních (skupinách) Státní bezpeènosti na okresech a krajích.

¹⁰⁸⁾ Srov. Tamtéž.

¹⁰⁹⁾ Srov. MAÒÁK, V.: Souèasné zkušenosti..., c. d., s. 21-23.

¹¹⁰⁾ Srov. Tamtéž.

¹¹¹⁾ Srov. AMV, A-31-326. Vyhodnocení Statisticko evidenèního odboru (SEO) z 29. záøí 1971 seznamu osob zadržených pøi demonstracích v srpnu 1969 (podepsal mjr. Remeš).

¹¹²⁾ Srov. AMV, A-31-326, èj. OS-00127/SE-01-70. Seznam zpracoval 23. dubna 1970 náèelník SEO II. Správy FS ZS plk. Zdenìk Kupec pro náèelníka II. Správy FS ZS plk. Štefana Hubinu.

¹¹³⁾ Srov. MAÒÁK, V.: Souèasné zkušenosti..., c. d., s. 24.

¹¹⁴⁾ Srov. Tamtéž, s. 25.

¹¹⁵⁾ Srov. Tamtéž, s. 26.

¹¹⁶⁾ Srov. Tamtéž, s. 27.

¹¹⁷⁾ Srov. Tamtéž, s. 27-28.

¹¹⁸⁾ Srov. Tamtéž, s. 51.

¹¹⁹⁾ Srov. AMV, NMV ÈSSR è. 21/1978.

¹²⁰⁾ Srov. Tamtéž, èlánek 11.

¹²¹⁾ Srov. Tamtéž, èlánek 12.

¹²²⁾ Srov. MAÒÁK, V.: Souèasné zkušenosti..., c. d., s. 55.

¹²³⁾ Srov. Tamtéž, s. 58.

¹²⁴⁾ Srov. Tamtéž, s. 59-61.

¹²⁵⁾ Srov. Tamtéž, s. 61-62.

¹²⁶⁾ Srov. Tamtéž, s. 66.

¹²⁷⁾ Srov. AMV, bez signatury, èj. OS-00123-8/53-87. Pøíloha è. 3 (èj. OS-00422/ŠE-87). Ètvrtletní informace KS-ZNB S-ŠtB Košice z 15. záøí 1987 pro X. správu SNB.

¹²⁸⁾ Srov. AMV, bez signatury. Ètvrtletní informace KS-SNB Plzeò z r. 1987 pro X. správu SNB.

¹²⁹⁾ Srov. Úøad pro dokumentaci a vyšetøování èinnosti StB (dále jen ÚDV), Dopis øeditele Archivní služby, spisové služby a oddìlení utajovaných skuteèností MV ÈR J. Frolíka z 24. srpna 1993 (èj. ASU-1077/93).

¹³⁰⁾ Srov. AMV, bez signatury, èj. cb-005159/10-89. Dálnopis rozkazu plk. K. Vykypìla, který byl na KS-SNB Ostrava prezentován pod èj. OS-00103/SV-89.

¹³¹⁾ Statisticko-evidenèní odbor vnitøní a organizaèní správy FMV.

¹³²⁾ AMV, bez signatury, èj. CB-0049/02-89. Návrh z 30. èervna 1989, který vypracoval referent organizaèního a operaèního odboru II. správy SNB pplk. JUDr. Pavel Marvánek.

¹³³⁾ AMV, bez signatury, èj. VN-00262/03-83. Nepodepsaná a nedatovaná pøíloha è. 1. Specifikace kategorií antisocialistických elementù, páchajících trestnou èinnost, namíøenou proti republice.

¹³⁴⁾ Tamtéž.

¹³⁵⁾ Srov. AMV, bez signatury, 2. odbor S-StB Bratislava. Jedná se zøejmì o ètvrtletní informaci pro X. správu SNB.

¹³⁶⁾ Srov. AMV, bez signatury, S-STB Plzeò. Pravdìpodobnì se jedná o roèní hodnocení èinnosti této správy.

¹³⁷⁾ Srov. AMV, bez signatury. Ètvrtletní informace KS-SNB Plzeò pro X. správu SNB.

¹³⁸⁾ AMV, bez signatury, KS SNB, Správa StB Plzeò, èj. OS-00109/II-01-86. Roèní hodnocení pracovních výsledkù II. odboru správy StB Plzeò z 13. 1. 1986, které podepsal náèelník správy plk. JUDr. Josef Neveèeøal, CSc.

¹³⁹⁾ Srov. AMV, bez signatury, KS-ZNB Košice, èj. OS 00676-2/53-1985. "Roèné vyhodnotenie pracovných výsledkov" z 14. ledna 1986 pro X. správu SNB. Podepsal náèelník mjr. JUDr. Štefan Sarnovský.

¹⁴⁰⁾ AMV, bez signatury, Správa StB Praha, èj. OS-0025/VSEO-87. Informace ze 17. bøezna 1987 o bezpeènostní situaci a aktuálních otázkách práce orgánù bezpeènosti na úseku boje proti vnitønímu nepøíteli za 1. ètvrtletí 1987 adresované X. správì SNB. Dokument podepsal náèelník správy plk. JUDr. Oldøich Mezl.

¹⁴¹⁾ Srov. SÚA, ÚV KSÈ, bez signatury, èj. P 196/71.

¹⁴²⁾ Srov. SÚA, ÚV KSÈ, bez signatury, èj. P 8854.

¹⁴³⁾ Srov. SÚA, ÚV KSÈ, bez signatury, èj. S 1528.

¹⁴⁴⁾ Srov. SÚA, ÚV KSÈ, bez signatury, èj. S 6693/21.

¹⁴⁵⁾ Srov. AMV, Služební pøedpis A-oper-II-1.

¹⁴⁶⁾ Srov. Tamtéž.

¹⁴⁷⁾ Srov. Tamtéž, RMV ÈSR è. 199/1957. Rozkaz podepsal námìstek MV pplk. Štefan Demjan.

¹⁴⁸⁾ Srov. AMV, RMV è. 78/1959.

¹⁴⁹⁾ Srov. AMV, RMV è. 24/1962.

¹⁵⁰⁾ Srov. Tamtéž, èlánek 16.

¹⁵¹⁾ Srov. AMV, RMV ÈSSR è. 44/1973 z 22. srpna 1973.

¹⁵²⁾ Srov. AMV, RMV ÈSSR è. 4/1978 z 25. ledna 1978.

¹⁵³⁾ Srov. AMV, NFMV è.15/91.

¹⁵⁴⁾ Srov. AMV, NMV è. 46/1961.

¹⁵⁵⁾ Srov. AMV, NMV è. 43/1970.

¹⁵⁶⁾ Srov. AMV, RMV è.44/1970.

¹⁵⁷⁾ Srov. AMV, NMV ÈSSR è. 8/1984.

¹⁵⁸⁾ Tamtéž.

¹⁵⁹⁾ LAUŠMAN, B.: Kdo byl vinen, Vídeò, vlastním nákladem, [1953], s. 137.

¹⁶⁰⁾ SMUTNÝ, J.: Únorový pøevrat 1948, Londýn, Ústav dr. E. Beneše 1956, Doklady a rozpravy sv. 25, s. 128.

¹⁶¹⁾ BUŠEK, V.: Pouèení z únorového pøevratu, New York, CS Publishing 1954, s. 98-99, dále s. 113.

¹⁶²⁾ TABORSKY, E.: President Edward Benes Between East and West 1938 - 1948, Stanford 1982, s. 284.

¹⁶³⁾ KAPLAN, K.: Der Kurze March, München 1981, s. 222-223.

¹⁶⁴⁾ Srov. AMV, 305-366-2. Seznamy osob zadržených od 20. 2. 1948 do 8. 3. 1948.

¹⁶⁵⁾ Srov. KAPLAN, K.: Komunisté, Státní bezpeènost a Únor 1948 (Rozhovor s Jaroslavem Pacovským), Linka 158 è. 4/1994, s. 15.

¹⁶⁶⁾ Srov. KAPLAN, K.: Poslední rok prezidenta. Edvard Beneš v roce 1948, Praha, ÚSD 1993, 2. vydání, s. 81. Dále SÚA, ÚV KSÈ, fond 014/8, sv. 4, a. j. 67-69.

¹⁶⁷⁾ Srov. AMV, 305-374-1, s. 21-24. Pøíloha k situaèní zprávì k úmrtí Dr. E. Beneše ze dne 8. záøí 1948 (15.00 hod).

¹⁶⁸⁾ Srov. KAPLAN, K.: Poslední rok..., c. d., s. 151-152. Seznam je ovšem proti originálu zkrácen o poslední položku "Nepohodlní cizinci" se jmény: 78) Kobjakov Mikita a 79) Èubiè Juza.

¹⁶⁹⁾ Srov. AMV, 310-10-3.

¹⁷⁰⁾ Srov. "Správa o èinnosti Štátnej bezpeènosti a 5. oddelenia MNO Hlavného štábu v pädesiatych rokoch" z 15. dubna 1992, s. 16.

¹⁷¹⁾ Vyjádøení Alexandra Dubèeka k interview Vasila Bilaka v èasopise Der Spiegel z 8. listopadu 1985, in: Listy roè. XV, è. 6 z prosince 1985, s. 7.

¹⁷²⁾ SÚA, ÚV KSÈ, bez signatury. Záznam pro pøedsedu vlády ing. O. Èerníka, poøízený 2. 9. 1969 dr. B. Havlem.

¹⁷³⁾ Srov. Anonym: Pøíprava internaèních táborù, Listy roè. I, è. 3, z kvìtna 1971, s. 3-4.

¹⁷⁴⁾ Srov. Tamtéž.

¹⁷⁵⁾ AMV, bez signatury, èj. SV-0083/P-70. Rozkaz ministra vnitra ÈSSR z 30. listopadu 1970 o zajištìní realizace zásad plánù mimoøádných bezpeènostních opatøení. Rozkaz podepsal v zastoupení ministrùv námìstek plk. RSDr. Miloslav Košnar.

¹⁷⁶⁾ Podrobnìji Sdìlení Charty 77 z 3. èervna 1978 a Sdìlení VONS è. 13 z 9. èervna 1978, in: Informace o Chartì 77, roè. 1, è. 8, 1978, s. 5-6 a s. 8. Knihovna Libri prohibiti.

¹⁷⁷⁾ Vyšší vojenský soud v Táboøe, èj. T 8/91 z 30. øíjna 1992, in T 8/91 - A. Lorenc a spol., sv. XXXI.

¹⁷⁸⁾ Srov. Tamtéž, s. 22.

¹⁷⁹⁾ Srov. Tamtéž, T 8/91 - A. Lorenc a spol., sv. IV. Protokol o výslechu svìdka Lubomíra Turni z 26. listopadu 1990.

¹⁸⁰⁾ Srov. Tamtéž, T 8/91 - A. Lorenc a spol., sv. XII, obálka 1, s. 40-41. Poznámka K. Vykypìla je ze zasedání operaèního štábu FMV z 23. listopadu 1989 ve 13.00 hodin.

¹⁸¹⁾ Srov. SRP, Karel: Z kultury šel vždycky strach (pøíloha k èlánku), Metropolitan, 7. øíjna 1991.

Pøíloha è. 1.

Pøísnì tajné. Specifikace kategorií antisocialistických elementù, páchajících trestnou èinnost, namíøenou proti republice.

GARNITURA I.: je tvoøena osobami z øad èeskoslovenských obèanù, jež se zkompromitovaly protisocialistickou èinností nebo postoji v minulosti. Otevøenì se i nadále protisocialisticky exponují, vìdomì nerespektují ès. právní normy. Èásteènì, jednotlivci nebo úzkými skupinami, se ve spojení se zahranièím snaží uvnitø státu plnit programovou funkci.

Strukturálnì je tato kategorie osob determinována jako prostøedí, tvoøené pøevážnì inteligencí, jež se otevøenì hlásí k protisocialistickému dokumentu "charta-77". Ze signatáøù pak zejména ti, kteøí byli nebo v souèasné dobì jsou tzv. mluvèími "charty-77" a ty osoby, které jsou angažovány v protisocialistickém seskupení "Výbor na ochranu nespravedlivì stíhaných" (tzv. VONS).

Uvedená báze osob prošla z hlediska vnitøního složení od r. 1969 do souèasného období tøemi základními fázemi vývoje. Za první fázi po pøekonání krizového období ve stranì a spoleènosti lze oznaèit vystoupení bývalých funkcionáøù KSÈ (v návazném užším èlenìní tzv. eurokomunisté, reformní komunisté atd.) se zámìrem veøejnì se prezentovat jako politická síla, tzv. "strana vylouèených". V prùbìhu formování dané garnitury osob následnì došlo k pøipojení dalších proudù, pøedstavovaných funkcionáøi a nejaktivnìjšími èleny zakázaných politických stran, což znamená jednak spojení tzv. "exkomunistù" s protisocialistickými zájmy církví (proud køesanské demokracie), jednak pøidružení nemarxistických smìrù (tzv. nezávislí socialisté). Druhá fáze pøedstavuje vystoupení samostatné èásti inteligence z øad historikù, sociologù, ekonomù. Tøetí fáze vývoje znamená snahu této garnitury vnitøního protivníka integrovanì vystoupit a vzbudit dojem masovosti ("charta-77", VONS a v posledním období tendence vytvoøit navenek iluzi o existenci nekonformních "svobodných odborù").

Lze konstatovat, že obèané ryze dìlnických profesí se v tomto prostøedí vyskytují zcela výjimeènì. Osoby z øad inteligence strukturálnì zasahují všechny sféry spoleèenského života.

Typovými znaky, urèujícími pøíslušnost ke GARNITUØE I. jsou zejména:

- aktivní, neskrývaná nepøátelská èinnost, provádìná s vìdomým rizikem represivního postihu;

- ztráta pøíslušnosti ke KSÈ (vylouèení nebo zrušení èlenství);

- averze k souèasnému stranickému a státnímu vedení ÈSSR a k socialistickému zøízení obecnì, vyplývající ze ztráty spoleèenského postavení;

- pøíslušnost k neotrockistické a dalším nemarxistickým liniím (napø. duchovní bez státního souhlasu, tzv. radikální èást v prostøedí pøedákù a nejaktivnìjších exponentù "charty-77" a VONS sestávající z osob, které nebyly èleny KSÈ, avšak otevøenì se zkompromitovaly v roce 1968 v tehdejších protisocialistických studentských organizací a další);

- otevøená, konkrétní orientace na zahranièní ideodiverzní organizace a instituce, nejaktivnìjší emigrantská seskupení, státníky a pøedáky západních politických stran.

Trvale se seskupení GARNITURY I. snaží plnit úlohu specifického hegomona otevøenì provádìné trestné èinnosti (snahy o spojení jednotlivých názorových a politických proudù vnitøního protivníka, pokusy o jednotnou koncepci nepøátelského pùsobení, provádìného v tzv. "legální" rovinì).

GARNITURA II.: je tvoøena osobami, jež nejsou z minulosti veøejnì nebo závažným zpùsobem kompromitovány protisocialistickou èinností. Po potlaèení pokusu o kontrarevoluèní zvrat v roce 1968 nebyly kádrovì øešeny (utajily protisocialistickou aktivitu a postoje, popø. kontrarevoluèní zámìry realizovaly prostøednictvím dalších osob). Trestnou èinnost páchají konspirativnì, zneužívají skuteènosti, že jejich nepøátelská orientace není známa, popø. je pøehlížena.

Strukturálnì tato kategorie osob zasahuje všechny vrstvy a sociální èi etnické skupiny èeskoslovenské spoleènosti. V daném pøípadì není rozhodující prostøedí, sociální a spoleèenské postavení. Jsou sem øazeni nezveøejnìní (tzv. tajní) signatáøi "charty-77", nìkteøí bývalí studenti vysokých škol humanitního a umìleckého smìru, pøíslušníci bývalých politických stran, funkcionáøi a aktivní èlenové rozpuštìných protisocialistických organizací, spoleèností a svazù (napø. K-231, Klub angažovaných nestraníkù, Spoleènost pro lidská práva, Akademická rada studentstva, Svaz vysokoškolského studentstva, FITES, konspirativní organizace pøevážnì vysokoškolského studentstva z roku 1968, oznaèovaná jako tzv. "Hnutí revoluèní mládeže" a jiné).

Typovými znaky, urèujícími pøíslušnost ke GARNITUØE II. jsou zejména:

- aktivní nepøátelská èinnost, provádìná pøísnì konspirativními metodami a formami;

- v minulosti pøíslušnost k nìkteré z bývalých politických stran, zrušených organizací a podobnì;

- konspirativní kontakty na osoby GARNITURY I.;

- konspirativní a legendové kontakty (napø. "ze staré známosti" apod.) do oficiálních struktur;

- konspirativní kontakty do zahranièí (Západ i socialistické státy);

- snahy pùsobit v rùzných funkcích v Revoluèním odborovém hnutí, v mládežnických a dalších organizacích a institucích Národní fronty;

- u osob mladší generace neodmítání vstupu do KSÈ;

- navenek souhlas s politikou KSÈ a socialistického státu, který v konfrontaci s pøedchozí životní dráhou, rodinným a sociálním prostøedím není z rùzných aspektù adekvátní.

Programovì plní GARNITURA II. úlohu konspirativních struktur, dlouhodobì zabezpeèujících realizaci strategických zámìrù protivníka na území ÈSSR. Její èinnosti jsou vytváøeny podmínky k nepøátelskému pùsobení GARNITURY I. (koordinace, materiální a finanèní stimuly). V pøípadì pøelivu sociálního napìtí ve spoleènosti ve vnitropolitickou krizi lze pøedpokládat, že vystoupí z ilegality a je schopna bezprostøednì pøevzít - jako pøipravená politická síla - iniciativu. Další konkrétní programovou náplní podvratné èinnosti struktur GARNITURY II. je zpravodajské pùsobení ve prospìch zahranièního protivníka s využitím GARNITURY III.

GARNITURA III.: je tvoøena èeskoslovenskými státními pøíslušníky a dalšími osobami, trvale pobývajícími na území ÈSSR, jež jsou vìdomì i manipulovanì zapojovány do protisocialistických akcí v rovinì "legální" nepøátelské èinnosti a využívány GARNITUROU II. v procesu rozvìdnì-organizaèní podvratné èinnost. Je negativnì opracovávanou základnou, perspektivnì využitelnou k veøejným protisocialistickým vystoupením a bází dobrovolnì i pod nátlakem zpravodajsky využívaných osob.

Strukturálnì není uvedená garnitura osob vyhranìnì determinována, prolíná všemi sférami ès. spoleènosti. Z politických aspektù jsou rozhodující pøevážnì veøejnì neprezentované výhrady vùèi socialistickému zøízení, nesouhlas s opatøeními stranického a státního vedení. V daném pøípadì je lhostejná politická orientace jednotlivých osob, mùže se jednat i o èleny KSÈ, zejména v tìch pøípadech, kdy otázka èlenství je formální nebo je existenènì motivována. Patøí sem všichni obèané s nevyhranìným svìtonázorovým postojem, pøíslušníci politicky nezkušené mladé generace, osoby se sklony k alibismu, dále obèané, vèetnì èlenù KSÈ, kteøí inklinují k m욝áctví, k obdivu západního zpùsobu života. Rovnìž ti èlenové KSÈ, kteøí z dùvodu nedostateèné ideové a politické vyspìlosti pøejímají pravicovì-oportunistické nebo revizionistické názory, aniž by se navenek otevøenì nepøátelsky projevovali. Jednoznaènì do uvedené garnitury osob patøí vìøící obèané, pøi èemž je lhostejné, které víry jsou pøívrženci. Spektrum osob této kategorie tvoøí spolu s GARNITUROU II. bázi obèanù, oznaèovanou jako "strana mlèících stoupencù".

Typové znaky, signalizující pøíslušnost ke GARNITUØE III. jsou následující:

- sklony k neobjektivnímu nazírání na charakter a výsledky budování socialistické spoleènosti;

- projevy despektu ke stanovené linii výstavby, neadekvátní kritika problémù a rezerv;

- neochota pøijímat konstruktivní návrhy øešení;

- alibismus, projevy oportunismu a revizionismu;

- nemarxistické svìtonázorová orientace;

- nekritické pøejímání cizích názorù, podléhání negativním vlivùm;

- nekritický obdiv západního zpùsobu života, inklinace k m욝áctví;

- výhrady k internacionalismu, odùvodòované poukazem na "vlastenectví", specifické zvláštnosti vývoje a podobnì;

- projevy pacifismu; pasivita;

- sklony k nadøazování (inteligence ve všech oblastech).

Programovì plní GARNITURA III. zejména úlohu výkonné báze GARNITURY II. a GARNITURY I., jimiž je systematicky zneužíváno všech možností a slabin, vyplývajících z typových znakù tohoto prostøedí. Je nutno mít na zøeteli rovnìž skuteènost, že nepøítel má k øadì osob, navenek se projevujících kladnì, k dispozici kompromitující materiály, které dokumentují jejich diametrálnì odlišné minulé postoje. Jejich použití k nátlaku na jednotlivce této kategorie je odvislé od momentálních potøeb GARNITURY II. a vnìjšího protivníka.

Perspektivnì je cílem dosáhnout dlouhodobými manipulacemi, zamìøenými na deformaci vìdomí této kategorie obèanù, zesílení sociálního napìtí do té míry, aby bylo dosaženo podmínek ke vnitropolitické krizi.

GARNITURA III. se v praxi angažuje v realizaci paralelních struktur, nikoliv jako organizaèní faktor, ale jako výkonná báze, podílejí se vìdomì i manipulovanì na stanovené koncepci.

V daných souvislostech je nezbytné poukázat na závažnou skuteènost, že protivník v maximální míøe zneužije u jednotlivých osob (èlenù KSÈ, SSM, funkcionáøù ROH a dalších organizací a institucí) útlumu politické bdìlosti. Tento negativní faktor umožòuje realizaci nejen stávajících, ale zejména perspektivních nepøátelských zámìrù protivníka, zvláštì v pronikání a negativním ovlivòování jednotlivých souèástí struktury socialistické spoleènosti.

Skuteènost, že trestná èinnost GARNITURY II. je provádìna na pøísném organizaèním základì, je dokumentována øadou realizovaných akcí nejen ès. kontrarozvìdkou, ale i pøáteli SSSR, NDR, PLR a dalšími.

Taktiku a cíle GARNITURY II. demaskují provìøené poznatky, zjišované již v prvé polovinì roku 1968. Napø. v èervnu 1968, v období, kdy již protivníku bylo zøejmé, že bude zrušena organizace "K-231", celá øada pøedstavitelù tohoto "klubu" nabádala jeho èleny, aby pøešli do rùzných politických stran, spoleèenských organizací a orgánù, které jsou souèástí Národní fronty, kde by mohli na legálním základì pokraèovat v èinnosti, která byla "klubem" zapoèata. Zámìrem bylo proniknout pøedevším do Ès. strany socialistické a lidové, do Svazu protifašistických bojovníkù, ale i do dalších organizací. V tìchto organizacích mìli svou èinnost zamìøit na ovlivnìní jejich politiky tak, aby z funkcí byly odvolány osoby tvoøící dosavadní vedení a nahrazeny lidmi, "kteøí by provádìli jinou politiku, než kterou až dosud tato vedení uskuteèòují". Pøitom již v tomto období byl stanoven cíl postupnì dosáhnout diskreditace KSÈ v masách obèanù, zbavit ji vedoucí úlohy, aby se vývoj v Èeskoslovensku mohl utváøet bez komunistù, pøátelství a spojenectví se Sovìtských svazem. V dané souvislosti je nutno mít na zøeteli skuteènost, že poèet pouze registrovaných èlenù "K-231" èinil v roce 1968 cca 130.000 osob. Neménì dùležitá je skuteènost, že následnými provìrkami byla provedena oèista KSÈ, avšak nedùslednì bylo postupováno k øadì bezpartijních, èlenù rùzných "angažovaných" organizací a svazù, které kádrové pøesuny (jež objektivnì následovaly) postihly v nepomìrnì malé míøe, neodpovídající jejich protisocialistické orientaci. Tím bylo této bázi osob umožnìno po pøekonání pøechodné deprese opìtovnì se zformovat, dosáhnout stavu "víme o sobì" a postupnì pùsobit v rùzných postaveních a sférách spoleènosti.

AMV, bez signatury, èj. VN-00262/03-83. Pøíloha. Výtisk è. 5

Pøíloha 2:

Èlenové ROS a pracovníci výkonného aparátu ROS

1972 - 1989

Èlenové ROS

Gustáv Husák 10. 1. 1913 1972 - 1989 +

Lubomír Štrougal 19. 10. 1924 1972 - 1988

Josef Kempný 19. 7. 1920 1972 - 1981

Jozef Lenárt 3. 4. 1923 1972 - 1988

Václav Hùla 21. 9. 1925 1972 - 1981 +

Radko Kaska 23. 2. 1928 1972 +

Martin Dzúr 12. 7. 1919 1972 - 1984 +

Jaromír Obzina 28. 5. 1929 1973 - 1984

Svatopluk Potáè 24. 3. 1925 1981 - 1988

Josef Korèák 17. 12. 1921 1981 - 1988

Vratislav Vajnar 17. 9. 1930 1984 - 1988

Milán Václavík 31. 3. 1928 1985 - 1989

Ladislav Adamec 10. 9. 1926 1987 - 1990

Miloš Jakeš 12. 8. 1922 1988 - 1989

Miroslav Vacek 29. 8. 1935 1989 - 1990

Ignác Janák 4. 10. 1930 1988 - 1990

Bohumil Urban 29. 6. 1934 1989

Karel Urbánek 22. 3. 1941 1989 - 1990

Rudolf Hegenbard 11. 9. 1935 1989 - 1990

František Kincl 2. 2. 1941 1989

Jaromír Žák 18. 10. 1942 1989 - 1990

František Pinc 1989 - 1990

Pracovníci výkonného aparátu ROS

genplk. Karel Rusov 22. 11. 1924 1972 - 1980

genplk. Miloslav Blahník 22. 12. 1927 1980 - 1988

genplk. Miroslav Vacek 29. 8. 1935 1988 - 1989

Copyright © 1999 Ministerstvo vnitra Èeské republiky
| úvodní stránka |