V Praze dne 16. srpna 1996  

V souèasné dobì je vyšetøovatelem Úøadu dokumentace a vyšetøování zloèinù komunismu (ÚDV) obvinìno 19 osob ze zneužití pravomoci veøejného èinitele dle § 158 trestního zákona. Jedná se o bývalé vysoce postavené funkcionáøe SNB od úrovnì náèelníka II. odboru správy StB v jednotlivých krajích.

Tyto osoby jsou obvinìny v souvislosti s akcí s krycím názvem ASANACE, která zaèala koncem roku 1978 jako reakce na Chartu 77 a probíhala až do konce osmdesátých let. Jejím cílem bylo vyvíjet aktivitu smìøující k vystìhování èeskoslovenských obèanù mimo území ÈSSR a dosáhnout zejména u vytypovaných organizátorù z øad signatáøù Charty 77 opuštìní ÈSSR. Do této akce bylo zaøazeno nejménì 50 osob a nejménì u dvaceti z nich došlo k nucenému vystìhování. K dosažení úèelu akce ASANACE byl používán nezákonný fyzický a psychický nátlak jako opakované zadržování v celách pøedbìžného zadržení, pohrùžek ztráty zamìstnání, vyhrožování fyzickou likvidací, zastrašování osob pøíbuzných a blízkých, v jednotlivých pøípadech též bitím èi škrcením pøi výsleších. Takto tyranizované osoby byly následnì donuceny samy podat žádost o vystìhování ( nikoli vycestování ) do ciziny.

V Praze dne 2. èervence 1997  

Vyšetøovatel ÚDV zahájil trestní stíhání Jaroslava D., nar. 1922, který pùsobil v roce 1951 ve funkci velitele vìzeòského tábora VOJNA v okrese Pøíbram. Ten naøídil postavit betonový bunkr, který sloužil jako korekce, do které byly, na jeho pøíkaz, zavírány za tzv.pøestupky vìznìné osoby. Bunkr mìl vnitøní plochu 11.5 m2 a v nìkterých pøípadech v nìm bylo uvìznìno až 30 lidí. Tento prostor navíc postrádal osvìtlení, hygienické zaøízení, postel nebo pryènu a byl bez pøívodu vody. Tímto krutým a nelidským zacházením došlo, mimo psychických útrap, u nìkterých uvìznìných k poškození zdraví.

Vzhledem k výše uvedené èinnosti je Jaroslav D. stíhán pro trestné èiny zneužívání pravomoci veøejného èinitele, ublížení na zdraví a zbavení osobní svobody.

Bunkr, který byl mimo jiné použit v Boèanovì filmu Bumerang, dodnes stojí a je možné si jej zblízka prohlédnout, nachází se ovšem ve vojenském objektu a je proto nutné spojit se s poboèkou Konfederace politických vìzòù v Pøíbrami, která vyjedná potøebné povolení.

Úøad dokumentace a vyšetøování zloèinù komunismu prošetøuje v souèasné dobì osudy dìtí narozených ženám ve výkonu trestu ve vìznici Praha - Pankrác. Jedná se o dìti narozené pøevážnì ve vìzeòské nemocnici a ve výjimeèných pøípadech v pražských porodnicích.

Podle zjištìní ÚDV se jedná nejménì o 525 dìtí, z nichž 19 zemøelo a 167 bylo dáno k osvojení. V prùbìhu vyšetøování bylo zjištìno, že vìtšina dìtí byla pøemístìna do dìtského domova v Kolínì, menší èást do dìtských domovù Kraslice a Svitavy.

František Hynek se stal poslancem Národního shromáždìní ve volbách v roce 1946, ve kterých kandidoval za lidovou stranu. Po únorovém puèi v roce 1948 byl postupnì komunisty zbaven všech svých veøejných funkcí. To však komunistùm nestaèilo, a proto se František Hynek ocitl v hledáèku Státní bezpeènosti. V roce 1950 zaèal být nucen StB ke spolupráci, respektive k provokování lidí k "protistátním výrokùm", které následnì mìl hlásit orgánùm StB. Byl totiž zatèen pro údajný atentát na sekretariát KSÈ v Milevsku s tím, že pokud nepøistoupí na spolupráci s StB bude za tento atentát odsouzen (trest za takový èin byl tehdy jednoznaèný - trest smrti).

Po nìkolika dnech strávených v cele a u výslechu a za neustálého vyhrožování jemu a jeho rodinì (mìl v té dobì dva nezletilé syny) nakonec souhlasil se spoluprací s StB, ovšem pouze proto, aby se dostal koneènì na svobodu. Tímto okamžikem František Hynek vìdìl, že pro nìj zbývá pouze jedna možnost, a to útìk za hranice. Po svém návratu zaèal shánìt u svých známých informace o možnostech, jak se za hranice dostat. První pokus o získání informací pro svùj útìk probìhl 28. kvìtna 1950 u bývalého kolegy poslance za lidovou stranu Aloise Soukupa, který mu však po Hynkovì sdìlení, že slíbil StB spolupráci pravdìpodobnì pøestal dùvìøovat a konkrétní radu mu neposkytl.

V èervnu téhož roku se uskuteènila schùzka Františka Hynka s jeho øídícím orgánem Tomášem Èerným (zøejmì krycí jméno), který požadoval od Hynka vysvìtlení, proè nepodal dosud žádnou zprávu o reakcionáøích v jeho okolí. Hynek odpovìdìl, že o žádných reakcionáøích neví, protože má mnoho práce na svém hospodáøství, což však Èerného rozlobilo a prohlásil, že Hynek musí více chodit mezi lidi a podávat zprávy, jinak bude muset StB vyvodit z jeho jednání vážné dùsledky. Na závìr schùzky stanovil Èerný další termín na konec mìsíce srpna 1950. Hynka se zmocnilo zoufalství a zároveò se rozhodl, že do termínu pøíštího setkání se svým øídícím orgánem musí uprchnout za hranice a pokud se mu do té doby nepodaøí sehnat informace o bezpeèném pøechodu, pokusí se pøejít naslepo. Po této schùzce navštívil v Oseku bratrance své ženy Josefa Sáchu, se kterým vždy velmi dobøe vycházel, ani on však nemohl poskytnout øešení. Koncem èervence navštívil Hynka vzdálený pøíbuzný Josef Chylík, kterému Hynek dobøe poradil v nìjaké majetkové záležitosti. Když Chylíkovi sdìlil, že se mu nevede pøíliš dobøe, tento ihned pochopil, že Hynek chce pøejít za hranice a prohlásil, že by to šlo zaøídit a slíbil, že se po nìkom poohlédne. Skuteènì po nìkolika dnech se objevil muž, který se odvolal na Chylíka a nabídl pomoc, po zdlouhavém jednání však akce nìkde selhala a neuskuteènila se.

Èas bìžel a v srpnu již Hynek ani nedoufal, že se jeho plány nakonec zdaøí, když se 12. srpna 1950 Chylík objevil se zprávou, že zná èlovìka, který ho dostane za hranice. Tento èlovìk byl Chylíkùv známý z døívìjších let, který v té dobì pracoval jako hajný u Aše v blízkosti hranic. Byla smluvena schùzka hned na následující den 13. srpna 1950 v poledne. Na schùzku se dostavil Chylík z mužem v lesnické uniformì, kterého pøedstavil jako hajného Bambase. Byl domluven termín pøechodu na 17. srpna 1950, sraz byl ve Zdicích okolo desáté hodiny na nádraží, kde k Hynkovi Bambas pøisedne do vlaku a budou pokraèovat do Aše. Dále byl Bambasem vyzván, aby pokud má zájem vzal sebou ještì nìkoho. Vyplatil také na místì 5.000 Kè Bambasovi, který øekl, že tuto vìc dìlá pouze z kamarádství k Chylíkovi.

V tomto okamžiku nastalo Hynkovi další tìžké rozhodování jestli pùjde sám, èi vezme sebou alespoò staršího syna, kterému bylo tehdy ètrnáct let. Nechtìl nechat manželku samotnou se dvìma dìtmi a hospodáøstvím, na druhou stranu druhý syn byl teprve šestiletý a s ním by byl pøechod témìø vylouèen, manželka by Hynka od pøechodu pravdìpodobnì odrazovala, proto ji o svém úmyslu neøekl. Nakonec se rozhodl, že staršího syna Pavla vezme sebou. V noci ze 16. na 17. srpna 1950 kolem druhé hodiny raní vyrazil se synem Pavlem na cestu. Vzali sebou nejnutnìjší vìci a dvacet tisíc Kè. Podle domluvy èekal na nádraží ve Zdicích hajný Bambas. Odvedl je do èekárny, tváøil se pøátelsky a požádal je o strpení, že si musí nìco zaøídit.Po chvíli se Bambas vrátil, spoleènì nasedli do vlaku a vyjeli smìrem na Plzeò a Cheb.

Tam je Bambas opìt na chvíli opustil, vrátil se roztìkaný a nejistý a prohlásil, že za chvíli jede autobus do Aše. Vystoupili z autobusu v blízkosti lesa a Bambas øekl, že je pøevede hned, protože v polední dobì nejsou nikde žádní lidé. Blízko zastávky, kde vystupovali stálo osobní auto se zdviženou kapotou a øidiè nìco opravoval. Trojice zamíøila do lesa a asi hodinu kráèeli smìrem na západ. Poté si však Hynek všiml, že se smìr jejich pochodu mìní, jakoby se vraceli. Pøikládal to však povaze terénu a Bambasovým znalostem, díky kterým se vyhýbá nebezpeèným úsekùm. Blížila se hranice a proto nechal Hynek jít Bambase vpøedu a svého syna s odstupem jako posledního, aby v pøípadì støelby mìl možnost utéci. V jednom místì pak Bambas zastavil, nechal je dojít a øekl si o další slíbené peníze. Hynek mu dal dalších 5.000 Kè a Bambas je prosil, aby v pøípadì, že budou chyceni se o nìm nezmiòovali a pak je vyzval k dalšímu pochodu.

Po krátké chùzi pøišli k železnièní trati, kde se Bambas zastavil a ukázal na borový porost za tratí s tím, že tam je již nìmecké území a a dál již pokraèují sami. Hynek se synem pøebìhli tra a dostali se do borového lesa za tratí, když se ozvali výkøiky a vzápìtí prudká støelba. Hynek byl pøekvapen, protože se domníval, že se nachází již na nìmeckém území a proto pokraèoval i se synem v bìhu. Nejprve byl zasažen syn Pavel a následnì se i František Hynek skácel po nìkolika zásazích na zem.

Podle zjištìných skuteèností bylo vypáleno na tyto dvì bezbranné obìti 189 ran ze samopalù. Hranice, kterou jim ukázal Bambas byla vzdálena od skuteèné více než kilometr, akce byla od zaèátku monitorována a øízena státní bezpeèností a Hynek se synem nemìli žádnou šanci. Oba naložili do auta, které vidìli stát u zastávky autobusu se zvednutou kapotou a odvezli do nemocnice.

Vzhledem k tomu, že Hynkùv syn Pavel mìl silné vnitøní krvácení z prùstøelu bøicha, po pøíjezdu do nemocnice zemøel. Sám František Hynek utrpìl tìžká zranìní na levé stranì tìla (zásahy do ramena, boku a nìkolikanásobný prùstøel nohy), byl nìkolikrát operován a po èásteèném vyléèení tvrdì vyslýchán a odsouzen ke tøinácti rokùm odnìtí svobody, které si témìø celé odsedìl v tìch nejhorších zaøízeních (Bory, Mírov). Propuštìn byl 23. øíjna 1962, po návratu domù však našel hospodáøství z velké míry rozkradené sousedy, kteøí si brali to, co zrovna potøebovali. Spolu s manželkou a mladším synem poté dlouhé roky dávali hospodáøství dohromady, aby mìli alespoò støechu nad hlavou. To všechno jenom proto, že se František Hynek nechtìl stát udavaèem státní bezpeènosti.

Úøad dokumentace a vyšetøování zloèinù komunismu stíhá v souèasnosti dva bývalé dozorce, kteøí støežili pracovní lágr uranového dolu v Jáchymovì pro vraždu vìznì, který byl údajnì zastøelen na útìku. Z lékaøských zpráv však jednoznaènì vyplývá, že vìzeò byl zastøelen zepøedu.

Podle údajù, které má v souèasnosti ÚDV k dispozici zemøelo v období 1.1.1948 - 31.12.1956 pouze v pracovním táboøe v Jáchymovì 231 osob, z toho bylo 24 vìzòù " zastøeleno na útìku " a 12 vìzòù údajnì spáchalo sebevraždu. Je však velmi pravdìpodobné, že zde bylo umuèeno mnoho dalších osob, které se vùbec nedostaly do nemocnice.

Podmínky v komunistických lágrech se dají srovnat s podmínkami v nacistických koncentraèních táborech. Pøi minimálních pøídìlech jídla byly po vìzních požadovány pracovní normy, které pøekraèovaly lidské možnosti. Za nedodržení norem èekal dotyèného vìznì krutý trest.

ÚDV se zamìøí také na další pracovní lágry ( Mírov, Pøíbram, Ostrava atd.), ale i slovenské tábory v Leopoldovì a Ilavì.

Úøad dokumentace a vyšetøování zloèinù komunismu v souèasné dobì provìøuje èinnost provokatérù Státní bezpeènosti . V rámci trvalého prosazování tøídního práva v 50.-70. letech do vìdomí soudcù byla jednou z preventivních metod organizovaných Státní bezpeèností provokace. Provokatéøi vyhledávali soudce se žádostí o právní radu v souvislosti s údajným spácháním politického trestného èinu. Následnì tìm, kteøí konzultaci neoznámili, respektive neodmítli a poskytli právní rady v souladu s právem, se dostalo podle politického zhodnocení propuštìní, trestní stíhání, pøípadnì tzv. sebevražda.

Pøesto se našli soudci, kteøí pokládali za svou povinnost provìøovat a stíhat trestné èiny. Jedním z nich byl soudce, který obdržel informaci, že v Uherském Hradišti dochází pøi výsleších obvinìných k nelidskému týrání. Sám sestavil vyšetøovací komisi a o svých zjištìních informoval Ministerstvo spravedlnosti . Události dále dostaly rychlý spád. Po dvou mìsících byl soudce propuštìn a následnì spáchal sebevraždu.

Podobný osud mìl vìzeòský dozorce ve vìznici Mírov, který upozornil na nelidské zacházení s politickými vìzni. V roce 1954 byl propuštìn, obvinìn ze sabotáže a odsouzen k deseti letùm odnìtí svobody.

V Praze dne 20. kvìtna 1997  

ÚDV zahájil vyšetøování tøí vražd, kterých se dopustili pøíslušníci StB v letech 1948 a 1949.

První pøípad se odehrál v bøeznu 1948, když byl zatèen ing. Petr KONEÈNÝ, bývalý ústøední tajemník národnì-socialistické mládeže v souvislosti se zavraždìním mjr. ÈSA Augustina Schramma. Pøi výsleších a ve vazbì s ním bylo nakládáno tak surovým zpùsobem, že se mu pouta zaøízla tak hluboko do rukou, že nešla sejmout a hrozila otrava krve.

V prùbìhu šetøení bylo zjištìno, že Koneèný nemìl na vraždì Schramma žádný podíl. Protože však byl vylákán na schùzku, kde byl zatèen použitím hesla jeho ilegální organizace, poznal Koneèný že pøíslušníci StB tuto organizaci kontrolují, a proto bylo rozhodnuto o Koneèného "likvidaci". Pøíslušníci StB vzali do auta staré šaty na pohøbení, odjeli s Koneèným do prostoru Báòské Bystrice, kde jej zastøelili a na blíže nezjištìném místì pohøbili.

Politické byro ÚV KSÈ pøijalo útìk, spadl ze schodù a Pich-Tùma mu pøi stíhání skoèil na bøicho. Pitvou bylo zjištìno, že kpt. WIESNER zemøel na roztržení jater.

Z pøípadem se ÚV KSÈ vyrovnal stejnì jako s dvìma výše uvedenými.

V Praze dne 11. dubna 1997  

Vyšetøovatel ÚDV dnes pøedal Mìstskému státnímu zastupitelství v Praze návrh na podání obžaloby obvinìného RSDr. Františka K., CSc., který je stíhán ÚDV pro trestný èin vraždy dle § 219, odst. 2, písmeno f.

Obvinìný František K. dne 17.11.1953 jako pøíslušník Zpravodajské správy Generálního štábu Èeskoslovenské armády, v doprovodu èetaøe Pohranièní stráže, úmyslnì pronikl na území Bavorska, nebo se zde mìl setkat s agentem, který mu podával zprávy. Než však mohlo ke schùzce dojít, byli oba muži pøistiženi poblíž obce Grafenried pøíslušníkem Grenz Polizei Aloisem Hübnerem, který je okamžitì vyzval, aby dali ruce vzhùru. Této výzvy obvinìný, který byl ozbrojen samopalem neuposlechl a snažil se tvrdit, že provádí demarkaci. Když pøíslušník Grenz Policei trval na tom, aby dali ruce vzhùru, obvinìný František K. ze vzdálenosti cca. 3 m vystøelil na A. Hübnera asi 14 ran, z nichž jej osmi zásahy na místì usmrtil.

Okamžitì po èinu oba muži prchli zpìt na území ÈSR, kde byl František K. kázeòsky "potrestán" 15 dny domácího vìzení za porušení " Smìrnice pro operace zpravodajských orgánù MNB a MNO na státní hranici støežené Pohranièní stráží "

Protože ÈSR nemìla tehdy s BRD diplomatické styky, poslal Vysoký komisaø Spojených státù pro Nìmecko Walter C. Dowling ès. stranì protest proti svévolné vraždì a vyslovil požadavek na odškodnìní rodiny zastøeleného. Èeskoslovenská strana vìdomì kryla pachatele, odmítla odpovìdnost za tuto událest a také odškodnìní rodiny obìti.

V Praze dne 26. kvìtna 1997  

Vyšetøovatel ÚDV ukonèil vyšetøování pøíslušníkù StB Josefa K. a JUDr. Zdeòka V, kteøí jsou trestnì stíháni za zneužívání pravomoci veøejného èinitele a JUDr. Zdenìk V. navíc za vydírání. Vyšetøování prokázalo, že v pøesnì nezjištìný den v letech 1978-79, kdy oba pracovali jako pøíslušníci SNB, navštívili v závodì SOLO Sušice Václava L., kterého nutili ke spolupráci, fyzicky jej napadli a obvinìný Josef K. poškozeného zranil nožem na ruce. V letech 1983-84 v pøesnì nezjištìný den oba obvinìní odvezli Václava L. do lesa, kde na nìho obvinìný Zdenìk V. míøil pistolí a nutil jej podepsat spolupráci s StB, pøièemž mu vyhrožoval, že ho již nikdo nenajde.

Po shromáždìní dùkazního materiálu pøedal vyšetøovatel spis okresnímu státnímu zastupitelství v Klatovech s návrhem na podání obžaloby. Státní zástupce se s návrhem vyšetøovatele ztotožnil a vypracoval obžalobu, kterou pøedal okresnímu soudu v Klatovech.

V Praze dne 16. záøí 1997  

Vyšetøovatel ÚDV trestnì stíhá bývalého velitele vazební vìznice StB na Pankráci v letech 1948-49 Václava P.(nar. 1920), který je obvinìn z trestných èinù zabití, zneužívání úøední nebo služební moci a tìžké poškození na tìle, dle vojenského trestního zákona z roku 1855. Prvních dvou trestných èinù se mìl Václav P. dopustit tím, že ponechal v cele zcela bez pomoci plk. gen. štábu Karla Lukase (nar. 16. února 1897), který byl do vìznice pøivezen, z výslechu na StB v Bartolomìjské ulici, ubitý témìø k smrti. Vzhledem k tomu, že plk. Lukasovi úmyslnì nebyla poskytnuta potøebná pomoc, po nìkolika dnech na následky zranìní zemøel.

Plk. gen. št. Karel Lukas zastával v letech 1944 - 1947 funkci vojenského atašé èeskoslovenské republiky ve Washingtonu a 30. ledna 1947 mu bylo náèelníkem vojenské rozvìdky USA udìleno vyznamenání "Legion of Merit". Po návratu do vlasti byl jmenován velitelem 7. brigády ès. armády, ale jako nepohodlný, zásadový dùstojník byl dán ke dni 1. srpna 1948 na dovolenou s èekaným a k 1. listopadu 1948 pøedèasnì do výslužby. Vzhledem k tomu, že plk. Lukas byl svobodný a mìl znaèný majetek, vèetnì drahého automobilu, ocitl se v hledáèku StB, která jej na jaøe 1949 zatkla, pro údajnou úèast na útìku generála Aloise Lišky do exilu. Pøi výslechu pak, zøejmì vzhledem k tomu, že se jako dùstojník nepoddal hrubému násilí, byl skupinou pøíslušníkù StB, kteøí jsou již všichni po smrti a jíž vedl známý sadista Bìlecký, zmlácen takovým zpùsobem, že na následky zranìní zemøel. Jeho majetek byl rozebrán pøíslušníky StB a trestní oznámení na plk. Lukase bylo podáno až témìø pùl roku po jeho smrti.

Okolnosti smrti plk. Lukase vyšetøovala v roce 1968 Vojenská prokuratura a komise MV, která vyslechla mj. také ing. Václava Havla, otce souèasného prezidenta ÈR, který byl spoluvìznìm plk. Lukase a konstatovala, že plk. Lukas zemøel pravdìpodobnì násilnou smrtí, ale tato trestná èinnost je promlèena.

Václav P. je stíhán také pro tìžké poškození na tìle, kterého se mìl dopustit v roce 1949 na jedné z vìzeòkyò, kterou nechal v mrazech na samotce nahou pøi otevøeném oknì nìkolik dní, zbil jí páskem s kovovou pøezkou a vykloubil jí koleno. Poškozená žena má do dnešních dnù vážné zdravotní následky.

V Praze dne 16. èervence 1997  

Po ukonèení vyšetøování pøedložil vyšetøovatel ÚDV Mìstskému státnímu zastupitelství v Praze spis s návrhem na podání obžaloby na bývalého agenta I. správy Federálního ministerstva vnitra tehdejší ÈSSR ing. Pavla M. (nar. 1945). Obvinìný Pavel M. byl v období od 18. dubna 1970 do 24. èervence 1975 jako tajný agent FMV vysazen v "Rádiu Svobodná Evropa" v Mnichovì, kde jako zamìstnanec pøipravoval a plánoval akci "Panel", jejíž podstatou bylo vyøazení vysílaèe RSE z provozu pomocí trhaviny. Nejménì tøi alternativní návrhy také zaslal centrále v Praze.

Pro výše uvedené jednání je obvinìn z pøípravy trestného èinu obecného ohrožení. Obžalobu na Pavla M. podala již bývalá Generální prokuratura v roce 1993 a Pavel M. byl Mìstským soudem v Praze uznán vinným dle obžaloby a odsouzen ke ètyøem letùm odnìtí svobody nepodmínìnì. Po odvolání odsouzeného Vrchní soud rozsudek zrušil a vrátil vìc k došetøení a Státní zástupce následnì trestní stíhání zastavil. Byla však podána ministrem spravedlnosti " stížnost pro porušení zákona ", které bylo vyhovìno a pøípad byl pøidìlen v polovinì prosince 1997 ÚDV.

V Praze dne 4. èervna 1997  

Vyšetøovatel ÚDV ukonèil vyšetøování obvinìných Romana R. (1941) a Václava H. (1952) a navrhl státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Klatovech podání obžaloby. Oba obvinìní se jako pøíslušníci 2. oddìlení II. odboru S StB Plzeò mìli dopustit trestných èinù zneužívání pravomoci veøejného èinitele a neposkytnutí pomoci, když 11. èervna 1980 provedli nezákonnou domovní prohlídku v bytì Petra Hracha a jeho matky, a to v dobì jeho zadržení na 48 hodin. Oba pøíslušníci StB pod záminkou, že mají vyøídit matce vzkaz od pana Hracha, požadovali po paní Hrachové vydání jeho korespondence a zápisníku. Matka tento neoprávnìný požadavek odmítla, avšak obvinìní se rozhodli, že se zmocní požadovaných vìcí násilím. Pøi fyzickém napadení paní Hrachové došlo k jejímu pádu na zem a následnému bezvìdomí. Obvinìní však paní Hrachové neposkytli pomoc a z místa èinu odešli.

Jednání obvinìných bylo zøejmì motivováno tím, že Petr Hrach patøil v této dobì k odpùrcùm komunistického režimu, byl signatáøem Charty 77 a známým disidentem v Sušici a okolí, který mìl podstatný vliv na mládež v okolí Sušicka.

V Praze dne 4. záøí 1997  

Vyšetøovatel ÚDV podal dne 28. srpna 1997 Okresnímu státnímu zastupitelství v Novém Jièínì návrh na podání obžaloby proti JUDr. Oldøichu K. a Jiøímu M., kteøí jako pøíslušníci StB v hodnosti kapitána, resp. podpraporèíka, 14. dubna 1984 v Kopøivnici násilím nutili øímskokatolického knìze Václava Altrichtera k podepsání spolupráce s StB. Páter Altrichter byl odveden do kanceláøe hotelu Stadion, kde mu oba pøíslušníci StB nejprve vyhrožovali, že bude zbaven knìžského úøadu, ohrožovali ho sekáèkem na maso a nožem s tím, že neodejde živý. Posléze nechali do místnosti pøivést ženu, která se pøed páterem zaèala obnažovat a oba obvinìní vyhrožovali p. Altrichterovi, že do nìj dostanou alkohol a bude obvinìn ze znásilnìní. Páter Altrichter se po takovémto jednání psychicky zhroutil a musel být psychiatricky léèen. Tímto jednáním se dopustili oba obvinìní podle mínìní vyšetøovatele trestného èinu zneužívání pravomoci veøejného èinitele.

Obvinìný Jiøí M. je v souèasné dobì pøíslušníkem Policie ÈR a do souèasné doby nebyl zproštìn výkonu služby pøesto, že vyšetøovatel ÚDV ihned po sdìlení obvinìní ( 13. kvìtna 1996 ) informoval jeho nadøízeného funkcionáøe.

4. bøezna 1997  

Úøad dokumentace a vyšetøování zloèinù komunismu již nìkolik mìsícù prošetøuje více než 200 tzv. " justièních vražd ". Jedná se o vykonané rozsudky smrti, které byly vyneseny jednoznaènì z politických ( nìkdy dokonce osobních ) dùvodù v padesátých a šedesátých letech. Tyto rozsudky byly po roce 1989 zrušeny a popravení rehabilitováni.

V souvislosti s tímto šetøením byly nalezeny také žádosti pøíbuzných o milost, které byly bez výjimky zamítnuty. Pro ilustraci je možné uvést pøípad popraveného Ladislava N., který za druhé svìtové války aktivnì bojoval proti fašismu, 21. øíjna 1950 byl odsouzen za velezradu a vyzvìdaèství k trestu smrti a navzdor žádostem o milost popraven 18. prosince 1950. Ještì 30. prosince odpovídá Kanceláø prezidenta republiky jeho sestøe, aby doplnila svou žádost o milost, pøesto, že v tuto dobu byl Ladislav N. již témìø dva týdny po smrti.

Po nashromáždìní všech dostupných materiálù bude ÚDV tyto informace publikovat, pravdìpodobnì v samostatném èísle sborníku Securitas imperii.

V Praze dne 8. dubna 1997  

Dne 4. dubna 1997 ukonèil vyšetøovatel ÚDV vyšetøování vlastizrady z roku 1968 pøedáním návrhu na podání obžaloby Mìstskému státnímu zastupitelství v Praze. Jedná se o Karla R., který je stíhán pro trestný èin vlastizrady formou sabotáže, které se mìl dopustit ve funkci velmi vysokého dùstojníka ÈSLA tím, že bez vìdomí a proti vùli ústavních orgánù ÈSSR a zejména vrchního velitele ozbrojených sil ÈSSR vešel ve styk s veliteli a pøedstaviteli armád cizí moci. V noci z 20.8. na 21.8. 1968 pak naøídil jednotkám ÈSLA spolupracovat s armádou cizí moci.

ÚDV tímto vyšetøování vlastizrady považuje za ukonèené a nepøedpokládá již obvinìní dalších osob. Pro rekapitulaci uvádím vývoj kauzy " Vlastizrada " od zaèátku vyšetøování:

1. politická skupina - 31.7.95 sdìlena obvinìní, 7.8.95 zrušeno MSZ, 15.8.95 sdìlena nová obvinìní, 30.1.96 navrženo MSZ podání obžaloby
2. bezpeènostní skupina - 4.8.95 sdìlena obvinìní, 10.8.95 zrušeno MSZ, 15.8.95 sdìlena nová obvinìní, 5.1.96 navrženo MSZ podání obžaloby, 4.7.96 vráceno ÚDV k došetøení, 16.10.96 nový NPO.
3. vojenská skupina - 21.2.96 sdìleno obvinìní, 4.4.97 podán návrh na podání obžaloby

Celkem navrhl vyšetøovatel ÚDV státnímu zastupitelství podat obžalobu proti jedenácti osobám.

V Praze dne 4. záøí 1997  

Po rozhodnutí Mìstského státního zastupitelství v Praze o zastavení trestního stíhání pøíslušníkù StB, kteøí byli obvinìni vyšetøovatelem ÚDV z vlastizrady, podal 12. kvìtna 1997 ÚDV podnìt k pøezkoumání zákonnosti postupu mìstského státního zástupce v Praze, protože s pøihlédnutím k výsledkùm pøípravného øízení nasvìdèují zjištìné okolnosti, že byl spáchán trestný èin, a že jej spáchali obvinìní.

Dnešního dne obdržel ÚDV vyjádøení Ministerstva spravedlnosti ÈR, ve kterém je konstatováno, že minystrynì spravedlnosti JUDr. Vlasta Parkanová podala stížnost pro porušení zákona Nejvyššímu soudu ÈR proti usnesení MSZ v Praze, nebo bylo shledáno porušení zákona ve prospìch obvinìných Jana B., Albína K. a Zdeòka Ž.

V Praze dne 24. dubna 1998  

Vyšetøovatel ÚDV obvinil bývalého pøíslušníka StB, tehdy zaøazeného u Sboru vìzeòské stráže Ministerstva spravedlnosti ÈSR Evžena S. (1920) z trestného èinu zneužívání pravomoci veøejného èinitele. Trestného èinu se Evžen S. mìl dopustit tím, že od bøezna do záøí 1950 ve vìznici na Borech u Plznì používal bezdùvodnì, pouze pro zábavu, vùèi vìznìným osobám fyzické a psychické násilí, kterým zpùsobil tìžká poranìní s trvalými následky minimálnì dvìma žijícím svìdkùm a bolestivé útrapy, jako napø. tržné rány, zhmoždìná žebra, obuškem rozbitá chodidla atd. dalším tøem žijícím osobám, které Evžena S. usvìdèují.

25. záøí 1996  

ÚDV se již delší dobu vìnuje shromažïování materiálù a svìdectví, které vypovídají o situaci v komunistických vìznicích. V souèasné dobì máme k dispozici materiály, které jednoznaènì dokazují, že v období let 1948 - 1968 v tehdy èeskoslovenských tzv. " nápravných zaøízeních " pøišlo o život nejménì 2127 osob.

Dalším krokem nyní bude prošetøování nìkterých podezøelých úmrtí, nebo z dokumentace vyplývá, že témìø 600 lidí zemøelo na tzv. srdeèní selhání, 160 spáchalo údajnì sebevraždu a 250 zahynulo pøi úrazech. U stovky úmrtí je uvedeno pouze " pøíèina smrti nezjištìna ". Pøíkladem pochybných diagnóz mùže být vìznice Plzeò, kde v prùbìhu roku 1951 zemøelo 28 lidí s diagnózou " akutní rozšíøení srdce ". O deset let pozdìji ve vìznici Mírov zemøelo bìhem tøí mìsícù 7 osob údajnì na " srdeèní mrtvici " a v roce 1958 v Praze dokonce za mìsíc zemøelo 5 lidí na zápal plic.

Prošetøeny budou také sebevraždy, kdy vìzeò si " pøi útìku z pracovištì podøezal žíly ", nebo " pøi výslechu orgánem StB vyskoèil z okna ve tøetím patøe " apod. Podezøelé jsou rovnìž tzv. sebevraždy utopením. Komunistická mašinérie ve své zrùdnosti nevynechala ani ženy, kterých za prvních dvacet let komunismu zemøelo ve vìznicích nejménì sto a nechybí ani zastøelení pøi pokusu o útìk.

Ve stejném období, tzn. 1948 - 1968 zemøelo, podle dochovaných údajù, ve vyšetøovací vazbì nejménì 170 osob, z toho 25 žen. Nejèastìjší pøíèinou smrti je uvádìna sebevražda (59) a selhání srdce (32). To již samo o sobì vypovídá o tom, jakým zpùsobem bylo s vyšetøovanými zacházeno. Tato èísla, která má ÚDV k dispozici však vycházejí z oficiálních záznamù, to znamená, že se jedná pouze o pøípady, které pøedstavitelé režimu sami pøiznali. Reálný poèet osob, které se z komunistických kriminálù nikdy nevrátily bude pravdìpodobnì nìkolikanásobnì vyšší. V této souvislosti má ÚDV podezøení, že ve vìznicích docházelo ze strany StB k testování úèinku drog na odsouzené a pøípadná úmrtí inscenovali jako sebevraždy, èi selhání srdce.

Našimi pracovníky byl v archivech objeven velmi zajímavý materiál, který sloužil pøíslušníkùm StB jako návod k vedení výslechù. Tuto uèebnici " Výslech" zpracoval v první polovinì roku 1950 tehdejší námìstek ministra národní bezpeènosti Karel Šváb za pomoci sovìtského poradce Lichaèeva.

Materiál shrnuje všechny nezákonné metody výslechu používané do roku 1950, vèetnì bití. Je zdùrazòováno, že tyto metody nejsou pouze teoreticky vykonstruovány, ale i prakticky vyzkoušeny. Mimo jiné jsou zde uvedeny hlavní zásady výslechu jako: vyšetøovaný musí ve vyslýchajícím vidìt absolutního pána, na bojácné je potøeba køièet, osobu, která se odmítá pøiznat zlomit dlouhotrvajícími výslechy, které je nejlépe pøerušit v dobì, kdy má vyšetøovaný nejménì èasu k odpoèinku, atd. Køížový výslech je doporuèeno nahradit pro jeho zastaralost a složitost osvìdèenou praxí o " hodném a zlém referentu ".

Zvláštní kapitolou je sepisování protokolu s vyšetøovaným. Napøíklad je zde uvedeno, že " pokud nejsme pøesvìdèeni, že vyslýchaný zaèíná mluvit pravdu a pøiznává se, není tøeba psát protokol ". Protokol je možné zaèít psát teprve tehdy, " je-li problém ke kterému vyslýcháme úplnì vyjasnìn a vyslýchaný zpracován tak, aby s ním mohl být sepsán takový protokol, který by byl skuteèným politickým dokumentem". Doporuèuje se také ménì zkušeným " soudruhùm " sepsat koncept protokolu a ten projednat se zkušenìjším " soudruhem " a teprve potom psát protokol.

Dále je zde uvedeno, že pøi výslechu agentù lze se souhlasem nadøízeného použít bití, nebo tito lidé jsou si vìdomi, že budou povìšeni a odmítají vypovídat. U ostatních vyšetøovaných se doporuèuje místo bití temnice, protože vìzeò musí mít pøed sebou perspektivu horšího trestu. Naopak kdo spolupracuje, má mít výhody jako kouøení, nákup a mùže pøi výslechu sedìt.

Copyright © 1999 Ministerstvo vnitra Èeské republiky
| úvodní stránka |