ÈEŠI  VE  20.  STOLETÍ
CIBULKOVY  SEZNAMY   PO  ŠESTI  LETECH
                                               M i l a n   C h u r a ò
Milan Churaò (1931), historik a publicista, èlen redakèní rady a stálý pøispìvatel revue Støední Evropa. Od podzimu 1990 pracoval v Úøadì na ochranu ústavy a demokracie (ÚOÚD, pozdìji FBIS). Je spoluautorem knih Encyklopedie špionáže (nakl. Libri, Praha 1993) a Kdo byl kdo v našich dìjinách ve 20. století (nakl. Libri, 2. vyd. 1998. Praha 1994). Poslední jeho text, jenž jsme publikovali v revue Støední Evropa, byla Analýza analytického dokumentu (1997, è. 69).
"Využívání tajných spolupracovníkù je hlavním prostøedkem èinnosti kontrarozvìdky proti podvratné èinnosti zahranièních nepøátelských rozvìdných, ideologických a ekonomických center a seskupení, jejich domácím pomahaèùm a proti zbytkùm vnitøních nepøátel." Takto zcela jasnì mluví èlánek  4   Smìrnice pro práci se spolupracovníky kontrarozvìdky   (A-oper-I-3), kterou rozkazem è. 3 z 25. ledna 1978 vydal tehdejší ministr vnitra ÈSSR Jaromír Obzina. Rozkaz novelizoval v pøedcházející smìrnici z roku 1972 a nová smìrnice platila témìø beze zmìny až do konce komunistického režimu (Text rozkazu byl zveøejnìn v NECENZUROVANÝCH NOVINÁCH 13/1992, strana 3 - 6).

Tajné spolupracovníky Státní bezpeènosti dìlila do tøí kategorií - na rezidenty, agenty a držitele propùjèených bytù. O tajných spolupracovnících StB pojednávají i další smìrnice pro èinnost kontrarozvìdky a práci s nimi vysvìtlují èetné uèebnice pro dùstojníky a poddùstojníky kontrarozvìdných útvarù èeskoslovenské Státní bezpeènosti. V této "smìrnicové" a "uèebnicové" podobì je patrnì kdekdo ochoten uznat existenci agenturní sítì komunistické tajné policie, ale jakmile dojde na konkrétní osoby, nastává potíž - hned povstanou èetní bojovníci proti "honu na èarodìjnice". Pro nì konfidenti StB existují patrnì jen teoreticky. Oni ovšem existovali velmi reálnì a po krátké dobì strachu a nejistot po listopadu 1989 se dnes vysmívají ostatním i z významných postavení ve všech oborech života spoleènosti (viz. encyklopedie KDO JE KDO V ÈESKÉ REPUBLICE).
Pøi sametových politických zmìnách po listopadu 1989 se uplatnila teorie o právní kontinuitì, a tak se na písemnosti z doby "zloèinného komunistického režimu" hledí stejnì jako na písemnosti z dob nezloèinných. Nejenže pøístup k nim je omezen lhùtami podle archivního zákona, ale obsah "pøísnì tajných" dokumentù Státní bezpeènosti je i nadále považován za státní tajemství. Zákon sice od 1. ledna 1998 umožòuje osobám, na které Státní bezpeènost vedla nìjaký svazek, seznámit se s ním, pokud je zachován a již poèítaèovì zpøístupnìn, to je však nutnì pohled dílèí, plnì pøesvìdèující jen ty zatím nemnohé jednotlivce, kteøí si "svùj" svazek mohli prohlédnout. Ale jestliže komunistický režim byl zloèinný, a zákon to øíká, a jestliže Státní bezpeènost pomáhala tento režim udržovat, a o tom snad nelze pochybovat, potom její "hlavní prostøedek", tajní spolupracovníci, na tom mìli svùj podíl. Nikdo je však oficiálnì nechce znát a úøední místa za uplynulých devìt let nezveøejnila ani jejich poèet. Polistopadový politický establišment dokázal sice pomìrnì úspìšnì zabránit pøístupu k dokumentùm rozvìdky StB (to se mu nyní vymstilo v aféøe Zilk), ale to neplatilo pro registry a dokumenty kontrarozvìdky. A tak brzy po listopadu zaèaly kolovat nejrùznìjší neoficiální seznamy konfidentù StB, a vytrvalé úøední mlèení k nim pøímo volalo po neúøedním èinu.
Vykonal jej necelé tøi roky po "listopadu" Petr Cibulka ve svých Necenzurovaných novinách (Rudé krávo). V nich již delší dobu pøedtím otiskoval informace o organizaci, èinnosti a pøíslušnících Státní bezpeènosti a rozlièné seznamy agentù, které z rùzných míst dostával, ale na jaøe 1992 v èíslech 13 - 15 zveøejnil Kompletní seznam spolupracovníkù StB, I.-III. díl. Obsahoval jména, data narození, krycí jména a registraèní èísla svazkù rezidentù, držitelù propùjèených bytù a agentù. Seznam pùsobil na první pohled vìrohodnì a sdìlovací prostøedky dodnes, když se jim to hodí, z nìho citují, a dodnes, když se jim to nehodí, jej naprosto ignorují. Na druhý pohled totiž seznam vyvolal obrovský odpor lidí, kteøí se z nejrùznìjších dùvodù snažili a snaží zabránit poznání skuteènosti. V jejich èele stál Václav Havel. Aèkoli sám v dobì voleb v èervnu 1990 ve zøejmé snaze poškodit lidovou stranu pomáhal na základì "pøísnì tajných" dokumentù odhalovat agenta v jejím èele, Cibulkùv seznam oznaèil za dílo jakýchsi podplukovníkù StB a jeho vydavatele napadl nezvykle ostøe osobnì. Autorita prezidentského úøadu tak dodnes umožòuje zacházet s Cibulkovými seznamy nanejvýše pokrytecky, nebo úøednì nebyla jejich hodnovìrnost nikdy vyvrácena, ani potvrzena. Seznamy byly pouze nesèetnìkrát odsouzeny, pomluveny, ale také využity.
Cílem tohoto èlánku je vysvìtlit, jak Cibulkovy seznamy vznikly, a co z nich lze a nelze vyèíst. Svùj pùvod mají v parlamentní Komisi pro objasnìní událostí 17. listopadu 1989 ustavené èeskoslovenským Federálním shromáždìním. To ji v lednu 1991 povìøilo zjištìním, kdo z poslancù Federálního shromáždìní a dalších osob byl registrován jako spolupracovník StB. Na základì tohoto povìøení vznikla poèítaèová báze dat obsahující nìkteré údaje z registrù kontrarozvìdných útvarù StB (neobsahuje data o spolupracovnících rozvìdky, vojenské kontrarozvìdky, správy na ochranu ústavních èinitelù, správy sledování a technické správy StB). Registry centrálních a krajských kontrarozvìdných útvarù (jen èeských, slovenské se zpracovávaly na Slovensku) byly shromáždìny v budovì tehdejší Federální informaèní služby (FIS, pozdìji FBIS) a z nich byly poøizovány pøíslušné výpisy. Pomìrnì kvapné vypisování dat z registrù, vedených od poloviny padesátých let, se nemohlo obejít bez chyb (napøíklad nìkteré osoby byly vynechány, u jiných byla jména a data opsána nepøesnì), ale to není podstatné. Koneèný produkt, zkopírovaný na mnoho disket, byl mimo jiné poskytnut ke zveøejnìní Petru Cibulkovi. To pøed pìti lety potvrdil nìkdejší zástupce øeditele FBIS Jaroslav Bašta v knize Encyklopedie špionáže (nakl. Libri, Praha 1993, str. 48). V ní tehdy jako zaèínající opozièní politik napsal, že "není nijak tìžké prokázat", že "Necenzurované noviny vydaly databázi poøízenou komisí 17. listopadu". Dnes jako ministr vlády odpovìdný mimo jiné za zpravodajské organizace má všechny možnosti to prokázat ihned. Zatím to ovšem neuèinil a lze se jen dohadovat, zda se nìjaký novináø J. Bašty na jeho tvrzení z roku 1993 zeptá a pøimìje ho k nedvojznaèné odpovìdi. Bez ohledu na to lze øíci se stoprocentní jistotou: Cibulkovy seznamy nejsou záludným pomlouvaèným falzem podplukovníkù StB, nýbrž neúplným - navzdory mínìní vydavatele tedy "nekompletním" - a v malém poètu pøípadù chybným výpisem z registrù kontrarozvìdných útvarù StB od poèátku jejich existence. Petru Cibulkovi jej poskytli lidé, kteøí nebyli ochotni pøijmout polistopadové sametové pokrytectví.
Ke správnému porozumìní Cibulkovým seznamùm je tøeba dodat základní informace. Registry svazkù, z nichž byly poøízeny, jsou obdobou pøírustkových knih v knihovnách. Ty obsahují informaci o získání knihy pro knihovnu a podávají o ní základní informace. Registry poskytují základní údaje o svazcích, tedy o souboru dokumentù StB o urèitém èlovìku, instituci, organizaci apod. nacházejících se u operativce StB nebo již v operativním archívu. Registrù bylo více - byly vedeny pro centrální správu a každou krajskou správu kontrarozvìdky. Fyzicky jsou to knihy (za témìø ètyøicet let vlastnì celá øada knih) s pøedtištìnými øádky a sloupci. Øádek je urèen pro jeden svazek. Sloupce jsou urèeny pro základní údaje o nich - na koho nebo na co jsou vedeny, o jaký druh svazku jde, který útvar a pracovník StB je založil a vede, datum založení, pøípadnì ukonèení svazku jeho archivní èíslo apod. Pokud by šlo o osoby, byla v pøíslušných sloupcích uvedena jména, data narození a krycí jména. V registrech jsou zapsány všechny druhy svazkù, nejen svazky spolupracovníkù StB. Øádky registrù jsou (v prvním sloupci) èíslovány vzestupnou øadou od jednièky a právì tìmto èíslùm se øíká registraèní èísla svazkù. V roce 1989 to v registrech všech správ byla již pìtimístná èísla, ale byla samozøejmì rùznì vysoká. Poslední svazky v registru krajské správy StB v Praze a Støedoèeském kraji mají èíslo kolem 45 000, nejvyšší èísla brnìnského registru se pohybují kolem 40 000, registr kontrarozvìdné centrály StB konèil èísly kolem 38 000 a registry ostatních krajských správ mìly nejvyšší èísla kolem 30 000.
Toto je tøeba vìdìt, nebo v Cibulkových seznamech vìtšina údajù z registrù chybí, zejména dùležité datum založení svazku a doba jeho vedení. Ve všech pøípadech však platí, že èím je zápis do registru starší, tím nižší má registraèní èíslo. Vzhledem k tomu, že se èísla u registrù centrály a krajských správ rùzní, nelze jednoznaènì øíct, jaká èísla mají svazky založené do roku 1968, nejspíše jde o èísla jednomístná až ètyømístná a také o svazky, zveøejnìné v Necenzurovaných novinách pod názvem Agenti (è. 15, str. 148-187). Rok 1968 není uveden náhodnì. V dùsledku tehdejších spoleèenských procesù se totiž agenturní sí StB do znaèné míry zhroutila, nebo mnoho tajných spolupracovníkù další spolupráci odmítlo nebo emigrovalo. A tak bìhem dvou let klesl poèet spolupracovníkù kontrarozvìdky o více než 50% (zaokrouhlenì o 6 900 osob). K tìmto èíslùm odborníci z StB pozdìji napsali: "Vzniklá situace v agenturním aparátu složky StB nemìla obdobu v celé její historii... Snižování agenturního aparátu bylo katastrofální . Jeho obnova v období roku 1968 byla naprosto nedostateèná a objektivnì odrážela vnìjší i vnitøní vlivy v této oblasti kontrarozvìdné práce." (Kolektiv autorù, Revoluèní a bojové tradice II. správy SNB, Praha, FMV 1983, str. 209.) "Vzniklá situace" byla do znaèné míry zpùsobena metodami práce v StB v pøedcházejících, zejména padesátých letech, kdy závazek ke spolupráci byl mnohdy vynucován brutálním nátlakem. Proto již v první polovinì šedesátých let musela být na základì rozkazu ministra vnitra z roku 1961 agenturní sí reorganizována. Citovaná publikace (str. 230) k tomu øíká: "Na základì tohoto rozkazu došlo v oèistì agenturního aparátu od nespolehlivých a neproduktivních spolupracovníkù. Celostátnì bylo uloženo cca 12 000 spolupracovníkù StB." Došlo k tomu bìhem let 1962 a 1963 a rozsah "oèisty" lze posoudit z faktu, že 11 000 až 13 000 tajných spolupracovníkù kontrarozvìdky StB pøedstavovalo jejich prùbìžný poèetní stav od šedesátých let až do pádu režimu. K 30. èervnu 1989 jich bylo registrováno 12886 (podle statistického pøehledu ke spisu FMV è. j. OV-00703/SE-89-ZD z 14. 7. 1989). Také tomuto stavu pøedcházelo (poslední) zkvalitòování agenturní sítì kontrarozvìdky a to na základì rozhodnutí, které uèinili náèelníci StB na celostátní poradì 31. øíjna 1984. Ovšem ani potom "nespolehliví a neproduktivní" tajní spolupracovníci nezmizeli. Podle citovaného statistického pøehledu byla v prvním pololetí 1989 ukonèena spolupráce se 747 rezidenty a agenty, a to z dùvodu emigrace (9), trestné èinnosti (8), vyzrazení spolupráce (3), alibismu (45), neschopnosti èi nevhodnosti (70).
Z registraèního èísla svazku lze zhruba odhadnout, kdy byl zahájen, ale nikoli kdy a proè byl ukonèen. V každém pøípadì ukonèení svazku znamenalo i jeho terminované uložení do archívu - a tam jich také velká èást stále je, pøedevším však svazky ukonèené v letech a mìsících pøed listopadem 1989. Po nìm byly nièeny jen svazky "živé", v pøípadì svazkù tajných spolupracovníkù tedy osob, které pro StB pracovaly ještì 17. listopadu 1989 a v následujících dnech, než se s komunistickým režimem zhroutila i jeho tajná policie. Nièeny byly hlavnì svazky spolupracovníkù "po liniích" vnìjšího a vnitøního nepøítele. Rozsah nièení lze odhadnout ze statistického pøehledu stavu k 31. 12. 1989, který byl vypracován v lednu 1990 (FMV è. j. OV-0040/SE-90-ZD). Pøehled stále evidoval 6899 tajných spolupracovníkù, tedy zhruba 50% ze stavu na konci prvního pololetí, ale to už byla asi jen pouhá èísla. Svazky osob, které v agenturní síti pùsobily aktivnì od jednoho mìsíce do tøiceti let, byly vìtšinou znièeny.
To samozøejmì z Cibulkových seznamù nelze zjistit. Zato jsou v nìm údaje matoucí, zpùsobené možná chybným programem pro výstup z báze dat. Nejlépe to osvìtlí pøíklad. V Necenzurovaných novinách (è. 15, str. 136) jsou tyto dva øádky:
Valenta Jaroslav 271030 20708 Jaroslav
Valenta Jaroslav 271030 070888 Jaroslav
Jde tedy o jméno, datum narození (den, mìsíc, rok), registraèní èíslo a krycí jméno nepochybnì téže osoby. Nezasvìcení se domnívají, že dvojí registraèní èíslo znamená dvojí zápis do registru svazkù ("dvojnásobný agent" píší a øíkají redaktoøi sdìlovacích prostøedkù). Ve skuteènosti nejde o dvì rùzná registraèní èísla. Ta, jak již víme, byla maximálnì pìtimístná. V programu pro výstup bylo pro nì rezervováno šestimístné pole, které však bylo plnìno dvakrát - jednou registraèním èíslem a podruhé registraèním èíslem doplnìným dvoumístným èíslem oznaèujícím správu StB. Pro takový zápis by muselo být ovšem vyhrazeno sedmimístné pole, v šestimístném se první èíslice registraèního èísla "uøezávala". U jednomístných až ètyømístných registraèních èísel k tomu samozøejmì nedošlo, ale protože dodáním èísla správy vzniklo jiné èíslo, byl (snad) tentýž záznam otištìn dvakrát. Správnì by místo dvou uvedených øádkù mìl být v Cibulkovì seznamu jen jeden, v uvedeném pøíkladu tento
Valenta Jaroslav 271030 2070888 Jaroslav
Poslední dvì èíslice (88) oznaèují registr kontrarozvìdné centrály StB, registraèní èíslo (20708) napovídá, že jde o registraèní zápis z první poloviny osmdesátých let.
Obdobnì lze dešifrovat duplicitní nebo multiplicitní øádky, které mají na konci èísla 01 až 07, pøípadnì 08 až 10. Ta oznaèují registry krajských správ StB v Praze, Èeských Budìjovicích, Plzni, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Brnì a Ostravì a slovenské kraje, pøièemž bratislavský kraj a slovenská centrála (XII. správa) mìly jeden spoleèný registr (08). V dùsledku popsané chyby se mùže nìjaká osoba vyskytnout v Cibulkových seznamech nejen dvakrát, ale i ètyøikrát i šestkrát, jestliže mìla skuteènì dva nebo tøi rùzné zápisy do registrù. Je tøeba poznamenat, že chyba se vyskytuje pøevážnì u spolupracovníkù kategorií rezident (Necenzurované noviny, è. 13, str. 7 - 8). Jestliže se redakce listu domnívala, že otiskla "seznam 76907 údajù zanesených v registrech v kategorii agent èi tajný spolupracovník... a 642 údajù v kategorii rezident" (Necenzurované noviny, è. 32, str. 2), mýlila se. Vzhledem k popsaným duplicitám a multiplicitám zveøejnila v tìchto kategoriích zhruba 40 000 jmen a vedle toho na 6 000 jmen držitelù propùjèených bytù.
Cibulkovy seznamy vyvolaly a vyvolávají u øady lidí odpor a hnìv, ale mnozí mají opaèný názor. V èasopisu Reflex (è. 14/1997, str. 18 - 21) k tomu bývalý spolupracovník Václava Havla na Hradì a Jana Rumla na ministerstvu vnitra Jiøí Køižan øekl: "Byl jsem na rozpacích, když Cibulka zveøejnil své seznamy konfidentù, ale kdyby je nezveøejnil, tak ve známost nevešlo vùbec nic. Lituji, že nebyl zveøejnìn oficiální." Zveøejnit úøední seznam konfidentù StB od roku 1945 (už tehdy zaèala pracovat pro komunistickou stranu) je prakticky z øady dùvodù nemožné, asi by postaèilo podat úøední vysvìtlení o pùvodu Cibulkových seznamù. Ale spíše než o úøední seznam jde o veøejné zpøístupnìní svazkù a ostatních dokumentù StB. Nìmecký pøíklad Gauckova úøadu ukazuje, že je to prakticky možné. Èeské námitky proti tomu jsou smìšné. Prý nelze dùvìøovat dokumentùm organizace sloužící zloèinnému režimu. Její dokumenty pøece tuto zloèinnost dokumentují, stejnì jako dokumenty gestapa, SD, SS apod. dokazují zloèinnost nacistického režimu. O tìch èeští "námitkáøi" také pochybují? Prý jsou to dokumenty tajné. Na tuto absurdní námitku už odpovìdìla redakce Necenzurovaných novin (è. 32, str. 2): "Utajovala je Státní bezpeènost... Utajovala je proto, aby chránila sebe, aby chránila komunistický režim, aby mohla špiclovat, zavírat a vraždit." Prý StB zápisy do registrù a dokumenty vìdomì falšovala. To je námitka lidí, kteøí buï vìdomì dezinformují, nebo nemají o vìci ani ponìtí. Odpovìdìl na to ostatnì Pavel Kohout, když si v Pardubicích prostudoval jen èást "svého" rozsáhlého svazku (Lidové noviny, Orientace, 2. 5. 1998): "Bylo by až smìšnì trapné namlouvat sobì a jiným, že ten mohutný aparát, snažící se zlomit nezlomné, vyrábìl po desítky let tak rafinovanì falešné dùkazy proti zlomeným, kteøí pro nìj mìli jen cenu doèasných špiclù."
Pavel Kohout èetné agenty, kteøí na nìj donášeli, uvedl jen krycími jmény, ale jiní, kdo v Pardubicích èetli své svazky, uvádìjí i jména pravá. Tak napøíklad scenáristka Katarína Vaculíková-Slobodová (v èasopisu Týden è. 9/1998, str. 30-32) jmenuje spisovatele Alexe Koenigsmarka (Königsmarka) a svého nìkdejšího druha dokumentaristu Mojmíra Hošta, Jan Rejžek (v listu Metro z 6. 8. tohoto roku) filmového pracovníka Karla Holého. Všichni jsou v Cibulkových seznamech obsaženi a tìchto jmen vèetnì popisu jejich aktivit bude postupnì pøibývat. A nejde jen o svazky sledovaných osob. Úøad vyšetøování a dokumentace zloèinù komunismu publikuje nesvazkové dokumenty StB. Ve svém sborníku Securitas imperii (è. 4/II z letošního roku) zveøejnil mj. zápisy z jednání operaèního štábu Federálního ministerstva vnitra o mimoøádných bezpeènostních opatøeních pøed 21. srpnem 1989. Všichni náèelníci považovali za samozøejmé aktivizovat pro tuto akci celou agenturní sí a zveøejnìná inspekèní zpráva o pøípravách v Brnì uvádí dokonce konkrétní agenty, a to, jak bylo v dokumentech StB obvyklé, krycími jmény a registraèními èísly (viz str. 480 a 484 sborníku). Také je lze nalézt v Necenzurovaných novinách. Jsou tam Gustav 34489 (è. 13, str. 29), Kamila 34311 (è. 13, str. 36), Novotný 35487 (è. 14, str. 90), Ctirad 38787 (è. 14, str. 102) i Helena 34121 (è. 14, str. 116). Jejich svazky byly možná znièeny, ale jejich èinnost dokládají právì nesvazkové dokumenty.
Po šesti letech lze øíct, že pøínos Cibulkových seznamù, a jsou jakkoli nedokonalé, spoèívá v tom, že v jedné oblasti upozornily a stále upozoròují na problém, pøed kterým spoleènost stále strká hlavu do písku, tj. na problém obtížné národní minulosti. V ní Státní bezpeènost nehrála docela urèitì hlavní roli. Ale proè je dokonce i pouhý poèet jejích tajných spolupracovníkù státním tajemstvím - vždy jde o tajemství zaniklého zloèinného režimu v zaniklém státì. Nejde samozøejmì o státní tajemství, ale o obecnou i individuální morálku. Proto se s Cibulkovými seznamy bude i nadále zacházet pokrytecky. Jednotlivci z nich budou halasnì uvádìni, ale o celkovém problému se bude mlèet. Takto zacházet s nepohodlnými dìjinnými skuteènostmi je u nás zvykem.