Vážení pøátelé èi nepøátelé, vìøím, že si zde najdete Své téma a rád tuto knížeèku zamyšlení doplním o Váš názor. Doplòky, dotazy i kritiku smìøujte prosím na adresu autora [email protected] nebo pøímo na Internetového vydavatele pana Petra Cibulku [email protected], nebo se zapojte do diskuse i o mnoha jiných tématech na svobodném serveru NECENZUROVANÝCH NOVIN, tedy Vašem www.cibulka.cz. Martin Škapík

Kapitoly po pøedmluvì:

X. Smrt ?

PØEDMLUVA:

V souèasné dobì je mnoho obecnì uznávaných ideologií, filozofií a nejrùznìjších spoleèenských norem, nehledì na ty, které si vytváøíme sami pøi zkoumání vlastního života a pøemýšlení nad jeho smyslem, ale také délkou. O vìcech vyznání pøemýšlíme pøi snaze co nejlépe vychovat naše dìti, pøi hledání zamìstnání, ale velmi èasto právì, když jsme postiženi nìkterou z nemocí, která nás vážnì omezuje a lehce zpùsobí plané obavy o ukrácení našeho života. Myslím, že právì pastorální medicína mùže v takovém pøípadì, samozøejmì soubìžnì s odbornou lékaøskou péèí, pomoci pacientovi jak v posílení obranného systému, tak mùže být prostøedníkem uklidnìní,

Kapitola I.

Vzal bych to s dovolením pìknì od poèátku. Ovšem to je smutná historie.

Kde nic tu nic, jen tmavá propast beze známky života. A nad tím vším se vznáší Bùh, tedy Láskyplná nadpøirozená inteligence. Bùh se rozhodl oživit zemi a také tak uèinil. Ovšem, kde se nad tou èernou dírou vzal Bùh to je otázka ? Otázka, na kterou lze odpovìdìt a odpovìï opøít o mnohé nezvratitelné dùkazy, otázka, jejíž odpovìï nalezneme ve vlastním srdci, ale chce to trochu trpìlivosti a vnímavosti.

Bùh pøipravil pro každého z nás již dlouho pøed naším narozením vše co potøebujeme, ale vezmìme to pìknì popoøádku.

Bùh tedy stvoøil pøírodu, uspoøádal a stvoøil vesmír, vše živé z Lásky k lidem, aby se neradoval sám v sobì. Jenže !!! Bùh je spravedlivý a tak si nepøál stvoøit èlovìka jako robota, bezmyšlenkovitì se smìjícího a chodícího po ráji, užívajícího plodù a života. Pøál si èlovìka svobodného, s vlastním rozhodováním a tak uèinil krok, pro který mimo jiné jsem si jej zamiloval.

Stvoøil tìlo k Svému Duchu, tedy naprosto svéprávného èlovìka Adama a jeho ženu, teï si honem nemùžu vzpomenout jak se jmenovala.. Eva. Stvoøil je a jako provozovatel vesmíru a Ráje jim poskytl, nìco, co bychom mohli nazvat bezpeènostním školením. Je asi potøeba brát v úvahu, že nìkteré vìci se holt musí dít za pochodu, aby se vùbec dìly. Tak je to i s Božím Královstvím, detailnì pøipraveným místem pro nás pro všechny.

Vrame se ale k Adamovì (nikoliv Adamsovì) rodinì. A jsme u poèáteèního høíchu, který zùstav nepotrestán, tak by muselo jít všechno pìknì od poèátku. Boží Království mohu pøirovnat k Rajské zahradì, kde jsou pøíbytky pro všechny, kteøí se mají narodit. Bùh je svìtlo, Láska a rozdává-li, tak rozdává (obávám se jako jediný z nás) pouze ze svého. Tedy stvoøil-li èlovìka svobodného, rozdával ze svìtla a rozdáte-li ze svìtla, chtì-nechtì, dostane prostor i tma. A co více, rozdáváte-li ze støedu svìtla, vstoupí do nìj tma. No a jsme opìt u Evy, která neuposlechla bezpeènostní školení a podlehla pokušení ochutnat zakázané ovoce. Adam spal

jako døevo a než mu došlo která bije, tak už v tom lítali oba. Bùh samozøejmì poznal, co se stalo a v zájmu lidstva vyhnal tuto povedenou dvojici z Ráje, aby právì uchránil Boží Království pro nás pro všechny, dokud svìtlo opìt neprostoupí tmu, aby byl Boží zámìr nezmaøitelný. A tak se s Adama a Evy stali smrtelníci, zranitelní lidé. Potom se to na zemi zaèalo množit a vyvíjet

-vìdci tomu øíkají evoluce a proè ne ?. I když jejich bádání

v této oblasti chodí témìø pravidelnì slepými ulièkami a jednotlivé vývojové etapy odhadují skuteènì velmi nepøesnì, snad také proto, že mnohdy chápou èas jako

urèující prostor bytí èlovìka, èemuž postupnì se pøizpùsobily i svìtské nauky. Pøièemž ale èas je dar èlovìku, aby se narodil skuteènì i ten poslední,

který jak už to tak vypadá bude nakonec první. Nebo je psáno první Adam duše živá a poslední Adam duše oživující. Rozhodnì asi není dobøe podceòovat Boha a jeho geniální ochranná opatøení k dokonèení zámìru

návratu lidí do Ráje. A jsme u Satana. Satan není žádný strašák pro malé dìti, ale odpadlý Boží služebník, který ve své naprosté inteligenci, ale naštìstí velké ješitnosti si na rozdíl od mnoha uèencù uvìdomil jednu základní vìc.

Pamatujeme si asi všichni jak kdosi volal " Dejte mi pevný bod ve vesmíru a pohnu zemìkoulí "., necituji to zøejmì pøesnì, už je to dlouho co to køièel, ale faktem je, že mìl tehdy pravdu a dnešní vìda by dokonce k tomu mìla v brzké dobì i prostøedky. Ten pevný bod samozøejmì existuje, vtip je akorát v tom, že je jím Bùh sám, Skála vìkù ,o kterého se opírá vše živé , jakož i chod vesmíru a zemì a ten pevný bod je právì z dùvodu ochrany života a vesmíru promìnný, aby nebylo možno jej nalézt a zneužít. Døíve nebo pozdìji by vìdci odhalili logiku uspoøádání vesmíru, a tím by byl vydán v šanc život na zemi nezodpovìdné moci.

Struktura opírající se by o složitou, ale logickou, tedy samozákonitou stavbu jde zboøit, manipulovat, nebo znièit, proto je základním kamenem Boží stavby zázrak, který se neopírá o možnosti lidského chápání a je mimo dosah lidské zvùle.

Satan využil mistrnì toho, že také Bùh sám spadá pod své zákony a povinnosti provozovatele vesmíru a všeho živého, aniž by podsouval lidem myšlenky a tedy je manipuloval. Pouze rozdává a nabízí svou pomoc všem bez rozdílu, ale ze svobodné volby lidí, kteøí jsme jak známo sešli z cesty lásky a stále více s Bohu vzdalujeme.Satan se tak mohl doèasnì stát panovníkem nad tímto svìtem, nikoliv skrze Boží vùli, ale skrze lidskou slabost a svou nadpøirozenou inteligenci .

Dost nepoøádku dìlal i v nebi dokud ho Ježíš neporazil a Satan už má pùsobnost jen zde na zemi, která se velmi krátí o což destruktivnìjší je jeho èinnost a širší nabídka slepých ulièek pro všechny hledající osobní záchranu na úkor ostatních, èi s nezájmem o ostatní. Mistrnì zneužívá svìtské nauky o èase a nabízí tolik pokušení, dokonce je pøímo podsouvá, že øada z nás mu nìkdy podléhá. Je to asi jako kdyby Vás barman zavedl do obrovského baru a nabídl Vám tisíce nápojù a øekl, že jich udìlal tolik proto, aby každý našel ten svùj, který mu bude prospívat i chutnat.

Velice dobøe ví, že si èasto øekneme " zkusit se má všechno" a než se propijeme k první tøetinì nápojù, je nám sedmdesát (pokud se zde toho vìku dožijeme) a teprve tehdy nám mùže dojít, že jsme zbyteènì hledali

vlastní nápoj a skoèili na pomìrnì jednoduchou fintu. Protože tím nápojem je samozøejmì voda, nejcennìjší a životnì dùležitá. Ale my už toho máme v hlavách namícháno tolik, že radši dál chodíme v bludném kruhu barmanova stolu, protože si nechceme pøiznat, že jsme naletìli, nìkterým to mùže i vyhovovat....Nemluvì o tom, jak draze tyto nápoje platíme, pøièemž ten nejcennìjší je zdarma. Proè ale vodu èas od èasu neochutit, dokonce je to

i nutné. Ale vždy je dobré vìdìt, že napøíklad zdravotní závadnost hub neohledáváme konzumací všech nalezených druhù. Zatímco tedy Satan zneužívá naší dùvìøivosti a vášnì, aniž by vidìl do skuteèných žádostí našeho srdce, kam nevidíme ani my samotní - Bùh zkoumá právì naše ledví, srdce, aby u konce systému vìcí bylo pro každé jedno pøipraveno útoèištì a nevysychající proud laènosti i nasycení jakož i další dynamický vývoj, nebo èasto vžitá pøedstava, že Ráj je nìco jako lepší domov dùchodcù je opravdu nesmyslná.

Tedy je nesmírnì dùležité, abychom zvolili jako duchovního prùvodce pro náš život nìkoho, kdo vidí kontinuitní dùsledky našich èinù daleko za hranici naší tìlesné smrti.

Proè si zavalovat pamì a tìlo nákladem, který neuneseme a je zcela zbyteèný. Naložme si co zvládneme a mùžeme si vzájemnì pomoci daleko více. Mnohé vìci jsou nám totiž skryty a jestliže vypiji sklenici nìjaké tekutiny a nepadnu na zem jako mrtvola, ještì to neznamená, že je tekutina nejedovatá. Naopak, Ty nejzhoubnìjší tekutiny, ideologie jsou Satanem hluboce

promyšleny tak, aby jako èasované nálože èlovìku ublížily

až po urèité dobì, kdy už si ani nemusíme pamatovat a vùbec dát do souvislosti poèátek intoxikace, èi indoktrinace. A Satanovi služebníci jsou si toho velice dobøe vìdomi. Jsou mezi námi, èasto na èelních místech ve spoleènosti

a protože nalezli zalíbení v sebeuctívání sestavují volební programy svých sekt tak, aby nalákali co nejvíce nic netušících lidí. Schovávají se za

takzvané "humanistické" ideály a podnìcují nesváry a války. Bohužel èasto za to, že jim naletíme platí až naše dìti, èi vnuci a pravnuci.

Urèitì ani spoleènými silami nezmìníme tento svìt, jak se nám mnozí snaží podsunout. Ale v našich možnostech je zmìnit sebe sama. Oprostit se od vžitých návykù, neúèastnit se nesmyslných rozepøí a bojù, protože jen Duchovní Boj vede k vítìzství a spoleèné revoluce jen støídají a èasto ani nestøídají ale pouze pøejmenovávají jeden a tentýž systém. Revoluci je dobøe si udìlat sám v sobì a potom se náš život hluboce zmìní. V tom je Vítìzství a v Lásce, v pomoci bližním. Sektáøi se domnívají, že zachrání všechny najednou, posbírají jejich "hlasy" a nasunou se do èelných míst, aniž by znaly potøeby jediného ze svých volièù. Bùh zná potøeby každého z nás a na rozdíl od sektáøù historie lidstva nepamatuje, že by jedenkráte zalhal nebo nìkomu ublížil. Bùh hledá naše štìstí a promlouvá k nám, abychom se nenechali svádìt, ale naopak našli to co hledáme.

A každý, kdo upøímnì hledá Lásku, zdraví, smysl bytí, tak jej najde.

Odpùrci Boha, potažmo sebe sama poukazují na to, že kdyby byl Bùh všemohoucí nebylo by válek, ani nemocí, ani pustošení života na zemi.

Ale Bùh slíbil Království všem a tak se èeká na toho posledního, aby ani jeden nebyl ošizen. Èasto se také opomíjí zpráva z Písma, že je nìkolik nebí a že èlovìku nebude zkøiven ani vlas na hlavì. Jenže skuteènì nemùžeme smìšovat tento svìt a Boží Království, by jej lze už v tomto svìtì nalézt.

Není to také Bùh, kdo si na nás vymyslel dìdièný høích, ale opìt zde dìti platí za chyby svých otcù, za pøemìnu zemì na skladištì zbraní, na spoleènost, kde dominující ukazatelé její prosperity jsou napøíklad

zbrojní prùmysl, tabákový prùmysl, rabování nerostného bohatství zemì.....

A paradoxním dùkazem zvrácení tohoto nazírání na svìt je, že si za nièení zemì, ale také vlastního zdraví ještì platíme, aniž bychom se èasto nad tím zamysleli. Vezmìte jen jak neuvìøitelné je (a to je jedna z mála prùhledných vìcí), že stát se opírá o obrovské pøíjmy z Tabákového prùmyslu, kterým prokazatelnì zabíjí vlastní obyvatelstvo, které potom navštìvuje trafiky a posléze lékaøe. Jaký asi mohou mít zástupci takového státu (by jejich øeèí je mnoho a argument žádný) zájem na zdravé populaci.

To je strašné slovo - tedy na zdraví svých obèanù.

A právì proto, díky dìdiènosti u nìkterých chorob a nejrùznìjším patologickým jevùm, jakož i váleèným konfliktùm je systém nìkolika nebí, aby skuteènì každé jediné dítì, každý, kdo odsud odejde døíve mohl v klidu pod péèí Boha dokonèit svùj vývoj a být pøeveden do Ráje.

Také v této souvislosti mohu prohlásit, že neexistuje nevyléèitelná nemoc, kterýžto termín si na nás kdosi peèlivì vymyslel, protože potom by byl pøece již náš život, který nás uèí chápat jako èasovì omezený nevyléèitelnou nemocí. Ale život je Boží Dar a jeho naplnìní ve vìènosti neochvìjný pøíslib. A lékaøi nás pøece neléèí proto, abychom umøeli zdraví, ale , abychom se zde na zemi co nejménì trápili, dokud nepøijde doba a èas se nenaplní, kdy bude veškeré trápení a veškerá bolest obráceno v radost a štìstí. Což je ale neštìstím pro uctívané, protože si èasto uvìdomují, že s nastolením Božího Království skonèí jejich povýšenost a vùbec každý, kdo èiní a smýšlí zle a dìlá mu to dobøe, jak by se asi cítil v ráji ?

A Bùh trpìlivì pøivádí každého k poznání, že mnohou pøítìž považujeme za ulehèení. Píše se, radujte se s radujícími a plaète s plaèícími, myslím, že poèátek je blízko a tedy naše nadìje a nutnost uzdravení je stále vìtší a vìtší, s každým ránem, by bolestivým do kterého se probudíme a mùžeme si být jisti, že se jednou probudíme do takového rána, že se budeme divit až zjistíme co je skuteèná radost a potìšení. Pomine kultura krvavé støelby, kultu osobnosti a zvrácenosti jako mávnutím kouzelného proutku a pøijdou vìci jichž lidské oko nevidìlo a lidské ucho neslyšelo a ještì mnohem více je pro nás pøipraveno v Království Nebeském. A to není žádná agitace, nemám rád agitátory, protože víra je jako velký strom na kterém je ovoce pro každého a chci-li podávat svìdectví o víøe, potom nemohu ukazovat své štìstí a zázraky, které jsem prožil na odiv, ale cestu k tomu stromu a to si právì zejména páni "duchovní" velice pletou a vìøím, že také oni budou mile pøekvapení. Lidé, kteøí spatøují vìènost v zápisech do knih rekordù a nauèných slovníkù, ve svých fotografiích a "nesmrtelných" výrocích neví nic o Božím Království. Své vášnì a koníèky povýšili na práci a to je velký omyl. A ještì hùøe na práci údajnì ve prospìch nás všech a to je ještì vìtší omyl. A také v tom spatøuji dùkaz Boží lásky, že neznalost zákona omlouvá na rozdíl od svìtských soudcù, tedy, že každý z nás høíšníkù bude seznámen za plného, optimálního stavu vìdomí i tìla s Božím Královstvím a bude mít možnost prokázat, že si v nìm pøeje žít.

Nebo je psáno, že døívìjší vìci nebudou pøipomínány, aniž vstoupí více do srdce. Jsme v pøípravce, pacienti tohoto svìta, èekají nás nepopsatelné, pøirozené a krásné vìci, zároveò však jsme zkoušeni (nikoliv vždy Bohem, ale vìtšinou sami sebou a našimi chorobami, které nejsou Božího zámìru), jestli vydržíme a o tom nemùže být ani øeèi, protože jinak to ani nejde. Ale blahoslavení trpící, kteøí nesou na svých bedrech zátìže tohoto svìta, nikoliv však vinou Boha, ale vinou Satana, který svìt obtìžkal nemocí a smrtí. Bùh naopak skrze svého syna Ježíše Krista naplnil svùj zámìr a v brzké dobì jej potvrdí. Až pøijde ten poslední a bude nejprve nastoleno tisícileté Království. Píše se v Bibli, že sedmý den Bùh odpoèinul od své práce a že jeden den u Boha je tisíc let u lidí. "Podezøívám "Boha, že ta nedìle teprve pøijde, právì v podobì Tisíciletého Království, nebo milující Bùh neodpoèívá, ale peèuje o každého koho pøivedl nejprve do tohoto svìta, z výše popsaných dùvodù v tìle zranitelném, jinak bychom nemohli obléknout tìlo duchovní, kterému pøedchází naše tìlo pozemské, takøíkajíc nesamospravovatelné. Zpráva o naší záchranì a Vítìzství je v Evangeliích Nového Zákona.

Jsou to docela kratièké knížeèky z nichž pro mne je pokud mohu napsat nejdùležitìjší pasáž ve které Ježíš øíká " Já jsem pravda, cesta i život a nikudy jinudy cesta k Bohu Otci nevede, než skrze mne ", omlouvám se pokud cituji nedoslovnì nebo nepøesnì.....

Bible je inspirována Bohem, ale psána lidmi, kteøí v ní, myslím, pøihodili Bohu na záda i leckteré vìci, které od Nìho nejsou, zejména ve Starém Zákonì redakèní rada èasto popisuje Boha jako vášnivého mstitele lidských nectností, nikoliv jako láskyplného a odpouštìjícího.

Ale Bùh slovy Ježíše Krista tuto zátìž pøijal a také jistì poèítal s redakèními zásahy nejrùznìjších zapisovatelù. Bible je dnes nejrozšíøenìjší kniha po celém svìtì a tak to asi bylo nutno, aby se v ní mnohokráte mohla potvrdit zpráva pro nás všechny nejdùležitìjší zpráva o Ježíši Kristu. Bible je živý dopis od Boha lidem, redigovaný lidmi, zkoumajícími písmena, aby dopis našel každého adresáta zkoumajícího ducha. Tak si alespoò já vysvìtluji, že tento svìt, který Boha nenávidí pøijal Bibli a rozšíøil jí jak také Bùh øekl do všech koutù svìta. Je to pro mne další dùkaz Boží Lásky a geniality, ale také ochoty obìtovat se kvùli milovaným lidem a obtížit sebe sama k našemu ulehèení.

Každé Království v sobì rozdvojené pustne øekl Ježíš a podle toho smíme rozpoznat co je v Písmu od Boha a kde se zapojila lidská fantazie.

Ovšem zodpovìdný šéfredaktor je Bùh a tedy kdokoliv by chápal pøedchozí slova jako zpochybnìní pravdivosti Písma, nech si je pozornì pøeète znovu. Bible je živá, jediná nezpochybnitelná a pravdivá kniha o naší záchranì.

Všemohoucí Bùh je ale samozøejmì jen jeden, nejsou dva starozákonní a novozákonní, tedy pøemýšlejme.

Mnoho "Teologù" (To jsou zøejmì lidé hledající logiku zázraku ?) pochybilo,když se domnívá, že Bible je jakási samospasitelná kniha. Je to zpráva o stvoøení života a jeho záchranì pro každého z nás.

Je klíèem ke dveøím Božího Království, ke dveøím duchovní komunikace a mnoho je tìch, kteøí místo, aby si s ním otevøeli a pomáhali nacházet tento klíè druhým, tak zarytì zkoumají klíè do posledního puntíku, pøièemž dveøe mají uzavøeny, dokud neprohlédnou. A tak rùzní sektáøi nutí vìøící k až nechutným rituálùm a udìlali si z kázání živnost a vytrháváním kontextù z Písma a lpìním na každém písmenku schází z cesty poznání, nebo je psáno, že o pùsobení Mesiáše Krista by mohlo být sepsáno mnoho a mnoho knih a samozøejmì by neustále vznikaly nové, protože nejsme Ježíšem opuštìni.

Kdyby to bylo nutné, Ty knihy by zde byly. Ale proè ? Vždy je zde ten, o kom by svìdèily a ke kterému nás Bible pøivádí, protože je klíèem od našeho vlastního srdce do kterého si pøeje Bùh vstoupit a vstupuje do nìj pøez veškeré naše chyby, aby nás vyvádìl z tohoto svìta nikoliv smrtí, nebo je psáno, že kdo Vìøí v Ježíše Krista, ten bude pøeveden rovnou do života vìèného. Jsou ale sekty, které nenechají v Bibli list na listu a potom vypoèítávají konec tohoto svìta a vùbec rùznými vlastními interpretacemi nám pletou hlavu, sami velmi zmateni a nebo ovlivnìni touhou ne pomoci bližním, ale naopak touhou po moci a penìzích. Nenechme se zmást, by se èasto tyto sekty ohánìjí ve svých názvech Božími jmény, ale o upøímnosti jejich snažení hovoøí skutky.

To byla první kapitola letem svìtem až k dnešku. Abychom si pomalu zaèali uvìdomovat, že mnozí nemocní jsou zdraví a mnozí zdraví jsou nemocní.

Jak se hledá víra ?

Víra se hledá dosti složitì. Je to Boží dar každému èlovìku a problém mùže být už jen v tom, že nejen my hledáme víru, ale také víra hledá nás a má

tìžší úkol než my. Skrze miliony dogmatických návykù,

skrze sobectví, i skrze to, že Bohu èasto pøièítáme své trápení, skrze

falešná náboženství a politikaøení, skrze lákavé požitky a vášnì, skrze to vše se k nám probojovává víra. Hledá cestu do našich srdcí, hledá tam své místo a to je skuteènì mravenèí a nevdìèná práce. V systému vìcí se èlovìk èasto také zdráhá uvìøit tomu, že to skuteèné, to nejcennìjší je

dar z lásky, proti kterému lidstvo, chtì - nechtì kolektivní vinou zhøešilo a který nám byl skrze omilostnìní navrácen, by se k nám navrací èasto po strastiplné cestì. Tedy nikoliv za zásluhy, ale z lásky a odpuštìní.

Další problém mùže být také v pøeceòování lidských schopností, pøesnìji ale øeèeno možností. Jednoduše napsáno, mnohdy zaèneme hledat Boha, až

když selžou všechny svìtské instance a èasto je oslabeno i vlastní zdraví. Potom se obrátíme k zøizovateli a provozovateli vesmíru, abychom mu pøipomnìli jeho zodpovìdnost. Jak øíkal jeden mùj kantor:

"Když si Vás rodièe udìlali, tak a si Vás taky

vychovávají. "

Pøijde-li tedy rozèarování, frustrace z žebøíèku svìtských hodnot, èi touha napøíklad po uzdravení, èasto teprve potom pøichází na øadu hledání víry.

A zde je základní problém. Jak v prostøedí, kde o všech, kteøí nám rozkazují a mají nad námi nìjakou moc, nìco víme a dokonce známe i jejich tváøe, zvyky a projevy, hledat nìkoho, o kom nevíme èasto témìø nic, ale který ví vše o nás, více než my. To je ten obrovský rozdíl svìtské a Duchovní moci. Svìtská moc si uzurpuje vládu ve jménu schopnosti èlovìka vést a organizovat (v tìch " lepších " pøípadech) život spoleènosti, postarat se o zájmy mnoha milionù lidí, které samozøejmì vláda nezná a ani nemùže poznat. V divadle, které se nazývá svobodnými volbami deklarují jednotlivé zájmové skupiny za obrovské, podmiòující podpory finanèníkù,( kteøí jsou èasto úèastni mezi kandidáty a nebo jsou v pozadí volebních kampaní ), líbivé volební programy, tak, aby se jim podaøilo získat co nejvíce hlasù.

Dalo by se øíci, že i Bùh má volební program, ale hlavnì taky jako jediný možnost skuteènì nahlížet do srdcí všech volièù a zabezpeèit jim svobodný život, který navíc pøetrvá všechna úskalí a dokonce i smrt.

Tajemství geniálního nápadu a realizace stvoøení zná jen Bùh a tedy On jediný mùže (zatím zejména duchovní inspirací) øíci prostøednictvím prorokù a inspirovaných lidí (možnost máme skuteènì všichni) jak a co je potøeba dìlat pøi udržování života na zemi, èi spíše, co nedìlat, abychom se vzájemnì nenièili. Tyto informace jsou v Bibli, tak jak je inspirovaní proroci a zapisovatelé zapsali. Mùžeme je také získávat pøímo, podaøí-li se nám víru nalézt. Bohu myslím také patøí dík, úcta a sláva, protože ve skuteènosti z lásky a zcela nesobecky slouží celému lidstvu a že nás je dost. A to je jeden ze základních kamenù úrazu.

Lidé chtìjí být slavní, chtìjí to nìkam dotáhnout v tom, kterém oboru, vyžadují oslavování a uctívání. Velice jsme si oblíbili a uctíváme absurdní soutìžení, ceny a záznamy v knihách rekordù, èi Dìjepisech a Encyklopediích.

Snaha o zviditelnìní jednotlivce èasto zastínila skuteèný význam toho, kterého oboru, koníèku. Dokonce také ve vìdecké èinnosti dochází k neuvìøitelnému , øevnivému soutìžení, které èasto neguje i nesmírné pozitivní výsledky vìdcù napøíklad ve zdravotnictví a jiných dùležitých a prospìšných oborech. Ctižádost zatemòuje mozek zcela s pøehledem.

A tak mùžeme vysledovat kult osobnosti právì v oblasti vìdeckého bádání, èasto pseudobádání. I zde jsou leckdy více uctívána jména jednotlivých objevitelù a postrkovatelù pokroku, než používány jejich poznatky. Jen tak se mùže stát, že vìdci èasto ulpívají na svých fantasmagorických konstrukcích, èi konstrukcích jejich pøedchùdcù, které mnohdy pøetrvají celé generace by obsahují elementární chyby ve výpoètech i dùkazním øízení. Dokonce jsou oficiálnì prezentovány i tak zvrácené názory, že nejvíce pokroku pøinesly války, zbrojní prùmysl, který se opravdu výmluvnì vyvíjí nejrychleji smìrem k technické dokonalosti. Ve spoleènosti, která se domnívá, že má èas ke svému pùsobení vymìøený jen více, èi ménì krátkým pùsobením na zemi se jedná o logický jev. O snahu postihnout v omezeném životì co nejvíce poznání, zkušeností a "práce". O snahu být zapsán v dìjinách alespoò docela malými písmeny nìkde ke konci nauèného slovníku.

Zùstat živý ve vlastním jménu. Což už samo o sobì je velkým problémem, protože po svìtì bìhá mnoho nositelù stejných jmen. V Èechách napøíklad to mají nejtìžší chudáci Novákové, stejnì jako v Americe Smithové.

Bùh naproti tomu neustále dává èlovìku šanci na skuteèné poznání a seberealizaci. Vìdom si toho, jak falešný je tento svìt a jak je tìžko v nìm prosadit pøínosný nápad, skvìlou myšlenku, ale také bera v potaz další doèasná omezení èlovìka v této spoleènosti ustanovil zcela jiná kritéria posouzení pøínosu každého z nás ke spoleèné vìci zdravého života. Je psáno, že každý dostane svou odmìnu a budou dokonce zjeveny rady srdcí, tedy plody duchovního života, veškeré duchovní rady.

Vždy je to také duchovní život, život z ducha o který tady bìží a dokonce život z Ducha Božího, který jediný køísí mrtvé a znovu je pøivádí k životu, zdravé, bez zatížení nemocí, èi útrapami a nedostatkem.

Proto také uctívání a sláva patøí Bohu, protože spolu s ní jde obrovská Boží zodpovìdnost za naše zdravé životy, které jen Bùh dokáže uchránit

v probíhajícím chaosu, kde ještì doèasnì vládne násilí, ïábel a smrt.

A vracím se k tématu této kapitoly, hledání víry.

Pokud totiž Bùh stvoøil tento svìt a vymyká se všem svìtským, ale také pøírodním zákonùm a má schopnost køísit, oživovat. Je to také jedinì Bùh, kdo mùže pøehlédnout celou minulost, souèasnost i budoucnost lidského snažení, aby inspiroval a posiloval èlovìka v jeho životní pouti a zabezpeèil mu ochranu a koneèné nezvratné vítìzství.

Vládu ve spoleènosti nelze opøít o poznání jednotlivcù, èi skupin, které by pøipustíme jejich nejlepší snahu nemají možnost nahlížet do budoucnosti a tedy nemohou vìdìt, kam své volièe, své vìøící zavádí, èi spíše svádí. Mnohdy dokonce mohou doèasnì zabezpeèit relativní blahobyt obèanù toho, kterého státu, ale vždy v sytému svìtské vlády jen na krátký èasový úsek a na úkor budoucnosti národa.

Narodím-li se jako král na ostrovech, pod kterými je obrovské nalezištì ropy, potom mám skuteènì šanci zabezpeèit ve své zemi relativní blahobyt pro velký poèet obyvatel. Mohu se stát uctívanou modlou a lidé dlouho budou vzpomínat na vládu krále toho a toho. Tento jednoduchý princip platí i v mnohem složitìjších podmínkách napøíklad takzvaných vyspìlých státù.

Tedy státù s "nejvyšší" životní úrovní obyvatel (jak poetické kritérium).

Nicménì chudák zdravá ruka, když je nemocná noha, nebo dokonce hlava.

A tady je vždy nutné vìdìt, že jsme si všichni lidé, bez ohledu na národnost, èi barvu pleti rovni a spoleènì tvoøíme Boží tìlo a není tedy rozdílu, ani dùležitìjších lidí mezi námi všemi, kdož vìøíme v lásku.

Není rozdílu v našich jednotlivých talentech, pokud je používáme ve prospìch zdravého života a ne k vlastnímu uctívání a maøení snah, èi dokonce životù ostatních. Každý jsme souèástí geniální Boží stavby, a už jsme zdraví, èi nemocní na tìle nebo duchu, každý jsme jedním z kamenù tvoøících stavbu života a jsme nezastupitelní. A kdokoliv tvrdí nìco jiného, ten lže. Žijeme ze spoleèného Ducha i když v nekoneèné rozmanitosti názorù, talentù a podob.

Pøi hledání víry je velikým pomocníkem otevøené srdce a hledání ne vlastní cesty, ale toho, kdo zabezpeèuje právo pro utlaèované a trpící. Dùvìra v definitivní, koneèné vítìzství, které již je naplnìno, ale ještì až do posledního dne systému vìcí zùstává mnohým skryto, protože je Boží vùlí a Božím tajemstvím a musí být ochránìno, dokud bude nezranitelné i na zemi, dokud nepadne násilí tohoto svìta. Pøitom se proroctví Bible naplòují a èas se naštìstí krátí, potvrzení vítìzství Ježíše Krista nad svìtem se blíží s každým probuzením do nového dne. Hledání a nalezení víry, znamená nalezení skuteèného smyslu života a je vìcí naprosto individuální. Jistotu však máme v tom, že seznámeni s Bohem budou všichni, i Ti, kteøí dnes ještì tápou, èi prostì odmítají pøijmout (ne se podøídit) Boží autoritu.

Uklidòující zprávou je i to, že neznalost Božího zákona omlouvá všechny do té doby, dokud s ním nebudou seznámeni, nìkteøí dokonce až pøi vzkøíšení.

Každý jeden z nás bude seznámen s Bohem a Božími zákony pøi plném, zdravém vìdomí a ve zdraví tìla, aby jeho rozhodnutí nemohlo být ovlivnìno pocitem bolesti, èi nejistoty. A to je jediná skuteèná rovnost a spravedlnost. Jediná cesta pravé víry. Mnoho církevních sborù dnes tvrdí, že je to právì ten pravý sbor Ježíšovy církve a pøitom nemají toleranci ani mezi sebou, mezi svými zvyky a tradicemi. Nechme koneèné rozhodnutí na Bohu, protože veškeré naše snahy o výbìr svatých a vyvolených ke službì pøi øízení Božího Království jsou nesmyslné a vedou dokonce k diskriminaci a nesnášenlivosti mezi jednotlivými sbory, dokonce v mnoho násilných konfliktù a vražd. Nepøísluší nám soudit, ale jen posuzovat a zkoumat pravdivost a upøímnost, nikoliv celých sborù, ale jednotlivých lidí podle jejich skutkù a vztahu k èlovìku. A ani na to mnohdy naše síly, èi èas nestaèí. Zkoumejme proto každý své vlastní srdce, abychom sami nejprve odkrývali vlastní chyby a zbavovali se sobectví a povrchního, falešného

pokrytectví, kdy pøistupujeme na nepsaná pravidla hry, kdy nìco jiného øíká náš rozum, nìco jiného srdce a nìco jiného ústa. Sjednome nejprve sami sebe a vše ostatní nám bude pøidáno. Mùžeme vše, ale ne vše nám prospívá, zkoumejme tedy to, co máme èinit, abychom nacházeli skuteèné štìstí a pokoru sami v sobì, ve svém srdci. Nalezneme-li tyto poklady ve svém srdci, mùžeme si být jisti, že máme víru o kterou mùžeme peèovat, rozvíjet jí a pøedávat.

(kartáøky a senzibilové)

Bìhem staletí vznikaly nejrùznìjší pøedstavy o tom, co se stane s duší èlovìka po tìlesné smrti. Ovšem pøedstava a skuteènost nejsou dobré pøítelkynì. Ve vìtšinì pseudonauk o posmrtném životì se zcela jasnì zrcadlí zcestnost a sobeckost ryze intelektuálního pøemýšlení, ale také jeden ze základních problémù novovìkých ideologù a filozofù. Tedy nazírání vlastních subjektivních duchovních prožitkù jako obecnì platných podkladù a norem pøi tvorbì té které ideologické - náboženské koncepce. Náboženství a nejrùznìjších nauk o duchovním vzdìlávání èlovìka je nepøeberné množství a samozøejmì každý máme právo si vybrat tu cestu duchovního vzdìlávání, která nám vyhovuje. Na výbìr má obrovský vliv národní kulturní tradice, pøesnìji - národní kultovní tradice, jeden z nejnebezpeènìjších fenoménù dezorientujících èlovìka. Kult systému, osobnosti mùžeme vnímat na každém

kroku. Je myslím zbyteèné ztrácet èas nekoneènými kritikami jednotlivých systémù, spíše bych poukázal na skuteèné, reálné a podložené možnosti èlovìka v této oblasti. Pøesto si dovolím odmýtizovat nìkterá dogmata

o která se èasto nauky o vìèném životì opírají. Nejprve tedy k takzvanému spiritismu, tedy komunikaci s mrtvými. Spiritismus ve všech svých podobách pøedstavuje nedozírné nebezpeèí pro zdraví èlovìka a jeho cestu ke zdravé víøe.

Vyvolávací seance, nebo-li duchaøina jsou èasto spoleèenskou událostí. Stejnì jako návštìva kartáøky, èi jasnovidce a jiné pikantérie. Takzvaná komunikace s dušemi zemøelých je zcela absurdní a nesmyslná vìc, velmi traumatizující a vysilující organismus zúèastnìných.

Duše èlovìka – nové duchovní tìlo - je po smrti vysvobozena od útrap a pøedstavuje-li si jí nìkdo jako nìjakou kontinuitní duchovní bytost zemøelého, která létá od pøíbuzného k pøíbuznému, z kontinentu na kontinent nièím neomezována, potom vùbec neuvažuje o tom, že by tak zemøelý neprožíval jen chvíle radostné a šastné, ale také by byl dále úèasten trápení své rodiny a trápení jiných, které tento svìt ještì doèasnì pøináší. Duše se ani logicky nemùže podle Božích zákonù stát jakýmsi šmírákem pozemského života, protože je osvobozena od bolesti, ale je samozøejmì citlivá a vnímává a pokud bychom skuteènì jen byli osvobozeni od tìlesné schránky, stali bychom se po urèitý èas neèinnými svìdky pustošení zemì a marnìní životù našich blízkých, nemohli bychom se opravdu radovat z jejich úspìchù a zdraví. Zde je ale nutno se zmínit o nejrùznìjších zážitcích lidí, kteøí už takzvanì byli na druhé stranì a setkali se tam, kdesi za tunelem se svými blízkými a krátce pobyli ve vìtší blízkosti u Boha, aby ještì byli vráceni na zemi. Myslím, že tato svìdectví jsou èasto pravdivá a Bùh tak pomáhá lidem v tìžkých chvílích, kdy se ocitnou na pokraji úmrtí a jistì je provází Boží andìlé nebo je jim dovoleno nahlédnout hloubìji, než komukoliv jinému, èasto jim jdou naproti jejich blízcí, kteøí již jsou po smrti, aby je uklidnili a pomohli jim v doèasné situaci, kdy se tito cestovatelé octnou mimo náš svìt. Ovšem pokud dojde k úplnému pøechodu do Nebeského života, myslím, že tam je již skuteènì všechno jinak.

Nemluvì o jiném "èase" èi spíše prostoru, který s naším pozemským nekoresponduje. Hloubavìjším napovím, že kdo skuteènì miluje své blízké

a nemá mu být ubráno na radosti v Ráji asi by se tam s nimi mìl setkat. Kdo skuteènì miluje život, rád opustí sen a pøijme skuteènost.

Ale zpìt k nebožtíkùm. Nebožtík tedy nemùže jakýmkoliv zpùsobem komunikovat s živými lidmi

v èase tohoto svìta. Ono vyvolávání duchù není nic jiného, než fantasmagorie "média", které by na základì charakterových znakù zemøelého pøináší "zprávy" ze záhrobí. Ještì bych se zmínil o takzvaných jasnovidcích, senzibilech, jejichž "práce" je s duchaøinou a "èarováním" velmi úzce spjatá. Samozøejmì, že øada z nás je obdaøena zvýšenou citlivostí, schopností vìdomì, èi nekoordinovanì, podvìdomì pøedvídat urèité situace, mùžeme mít vidìní ve snu, které se pozdìji ukáže jako pravdivé. Pomocí zejména rozdílné teploty èi záøení, které postižená

tkáò èasto vyzaøuje, lze upozornit èlovìka na možné onemocnìní. Tyto dispozice mívají právì lékaøi, dlouholetí praktici, kteøí si sami tøeba ani neuvìdomí, že i nejbanálnìjší nemoci pozmìní èlovìku výraz

ve tváøi, pozmìní jeho chování a vytvoøí mnoho vizuálních pøíznakù, ale také pøíznakù rozlišitelných právì vnímáním disharmonické energie, kde není èasto vùbec nutné v první fázi èlovìka vidìt, komunikovat s ním.

A tak vejde-li jim do ordinace pacient, mohou èasto už podle jeho chùze, výrazu a velmi jemných zmìn chování usoudit, co postiženého trápí a nebo alespoò oblast jeho obtíží. Ne náhodou jsou dnes tolik vyhledáváni rodinní lékaøi, kteøí znají pacienta i jeho rodinu co nejblíže a tak se èasto i závažná onemocnìní odhalí døíve, než nastoupí jejich klinické pøíznaky. Lékaø prostì rozpozná i velmi nepatrné odchylky v pacientovì chování, celkovém projevu. Existuje tedy samozøejmì neverbální komunikace, intuice, ale stejnì tak i psychokinetika a jiné, leckdy až teatrální jevy. Proè ne ...?

Je ale dobøe vìdìt co nás baví, co nám je ku prospìchu, ale hlavnì co nám mùže ublížit.

A mezi tu tøetí kategorii patøí drtivá vìtšina senzibilù, kteøí se rozhodli "ulehèit" lékaøùm jejich práci. Pøitom na takovéto "jasnovidce" platí zcela nejjednodušší pouèka. Když už nìkdy z potøeby, èi pokušení vyrazíte za senzibilem nebo za kartáøkou, kteøí jsou ochotni Vám sdìlit Váš momentální stav a co více dokonce i "pøedpovìï" pro pøíští léta, nejprve si jejich schopnosti vyzkoušejte. Mùžete jim napøíklad dát vymyšlené jméno i datum narození èlovìka a uvidíte jak budou reagovat, když je požádáte o zhodnocení stavu tohoto neexistujícího pacienta.

Nebo sevøete ruku v pìst a zeptejte se jaké barvy je kapesník, který jste sevøeli. A uvidíte, že jsou nejen neschopni rozlišit barvu, ale dokonce ani nezjistí, že v ruce žádný kapesník nemáte. Senzibilové, nejrùznìjší "léèitelé" a kartáøky už zpùsobili mnoho životních tragedií a už chybnou diagnosou, èi pøehlédnutím poruchy, nebo jen tím, že svými závìry Vás mohou zachytit do nebezpeèných sítí autosugesce a tak budete-li se deset let bát, že Vás pøejede auto nebo dostanete infarkt, pak skuteènì oslabíte vlastní imunitu, nebo se do nìjaké nehody, èi problému pøímo vmanipulujete. Veškeré komerèní ètení budoucnosti z karet, z hvìzd, z ruky a já nevím z èeho všeho je naprostý podvod a nesmysl.

Senzibilní vnímání nìkterých onemocnìní je však možné, ale pokud nemá škodit, musí jít paralelnì s primárním lékaøským dohledem a kontrolou by i pøírodní medikace.

Takto nadaný èlovìk skuteènì mùže pomoci lékaøi vyhledat postižení ve Vašem tìle a navrhnout urèitou bylinnou léèbu, èi obklad, ale vždy hlavní slovo pokud chcete uchránit své zdraví musí mít lékaø. Seance, kdy senzibil pùsobí napøíklad pøi televizním vysílání, nebo prostøednictvím èasopisù jsou tragikomickou fraškou bez jakéhokoliv pozitivního úèinku. A to i když se tito nebezpeèní exhibicionisté dovolávají pozitivních výsledkù u nìkterých pacientù, kde uzdravení, èi zlepšení zdravotního stavu nepotvrdilo prognosu lékaøù. Takových pøípadù zázraèného uzdravení je mnoho a najdeme je i v odborných lékaøských publikacích. Mìjme také víru, že se tak stane i nám, když to budeme potøebovat, ale rozhodnì je nepøièítejme na vrub výše popsaným aktivitám. Nebo odvrácenou stranu vìci, tedy nesèetné poškození našeho zdraví vinou neodborných zásahù, èi pøíkazù léèitelù tito nezveøejòují a samozøejmì se jí ani nechlubí, pøestože se jedná o mnoho osobních tragedií.

A to se týká i komerèních seancí, kdy se jejich provozovatelé dovolávají Božího jména, ve kterém údajnì vyhánìjí z èlovìka neduhy a pøivádí Vás na zaruèenì správnou cestu. Jsou to velmi nebezpeèné jevy,

zvláštì vysadíme-li na základì tohoto zážitku léèbu, nebo vynecháme lékaøskou prohlídku. Tím ale rozhodnì nechci popøít mnohá zázraèná uzdravení, kde lékaøi nedávali šanci, ale Bùh èlovìka uzdravil a takových pøípadù je mnoho, kdy uèení doktoøi kroutí hlavou nad výsledky Jeho práce. Také nechci zlehèovat význam modliteb v Této souvislosti, nebo i pøikládání rukou, kdy skrze èlovìka mùže Bùh skuteènì léèivì pùsobit a pùsobí.

Jde mi jen o opatrnost posuzování, protože mnoho lidí se z nejrùznìjších dùvodù za Boží proroky , èi léèitele vydává a ty dùvody, a už jsou vìdomé, nebo zpùsobeny nekritièností až posedlostí tìchto fanatikù jsou jistì zlé.

Také, jak jsem již uvedl, opravdu není dobøe rozdìlovat nemoci na vyléèitelné a nevyléèitelné. Kdybychom vùbec pøipustili existenci nevyléèitelné nemoci, potom by jí muselo být také naše narození, nebo už to mùže být neochvìjné vykroèení k tìlesné smrti. Potom by ale i život byl nevyléèitelnou nemocí , ale život pøece není nemoc.

Samozøejmì, protože nemoc je omezená uzdravením. Život pak žádná omezení nemá.

Nemoc nás trápí, ale nezabíjí. Stáøí, èi nemoc mùže objektivnì zapøíèinit nezpùsobilost našeho tìla, rozumu, ale nemùže znièit náš život. Jednou z forem uzdravení je i tìlesné úmrtí. To si ale èlovìk nemùže nikdy sám pøedepsat, protože opìt jen Bùh ví, kdy musí být zvolená tato cesta, nebo do poslední chvíle zkoumá naše ledví, aby nás zachránil ještì zde pro tento pozemský život, èi prodloužil naše chvíle na zemi. A èasto tak zázraènì èiní a ukracuje

trápení mnoha pacientù, a prodlužuje oproti všem pøedpokladùm jejich životní léta již zde na zemi.

Nikdy proto neøešme zdánlivì bezvýchodná trápení tím, že se budeme sami snažit ukonèit své pùsobení na zemi, protože tak bychom si jen velice znesnadnili vstup do Božího Království, protože ne skrze høích, ale skrze odpuštìní a zkoušky, ve kterých obstojíme, tak se vchází do nového života, nikoliv zmarnìním vlastního tìla.

Nezní to moc lákavì, ale je to pravda. Kdo chápe smrt jako cíl svého života, ten se s tím bude tìžko smiøovat.

O tom bych mohl vyprávìt dlouhé hodiny a myslím, že byste se ani nenudili. Byl jsem vychováván pøísnì atheisticky k vyšším MarxistickoLeninským cílùm. Tedy k uvìdomìlé smrti (jak krásný termín) pro lepší zítøky stamiliónù èlenské základny tohoto hnutí a pro krásnou souèasnost nepøíliš poèetné komunistické nomenklatury. Což tedy musím

pøiznat byli cyniètí zloèinci. Ideový program se zase tolik

nelišil od ostatních, " Neupozoròuj na sebe, nepøemýšlej, necestuj, nekritizuj - pracuj, aby si byl pøed dùchodem tak vyèerpán, že už Ti ani nebude vadit, že zemøeš, ba co víc, v komunismu se dokonce budeš na smrt tìšit."

Já jsem se nikdy nepøizpùsobil, ale naštìstí pøišla revoluce, která "smetla" komunistickou tyranii. Bohužel však "pozapomnìla" ne její èelné pøedstavitele a jejich služebnictvo, které snad nedopatøením ponechala po vìtšinou ve vedení nové, demokratické spoleènosti a ještì jim ve velmi rychlé privatizaci (Což, jak nám bylo vysvìtleno je základní krok ke zlepšení komunismu na demokracii) upsala nemalý národní majetek, který kdysi ještì pod rudým praporem komunismu rozkradli

a spravovali tak dlouho, dokud se po demokratické revoluci nestali jeho majiteli. Nìkolik èelných "disidentù" dostalo za svou kolaboraci s komunisty demokraty mnoho penìz a øadu vysokých postù ve státní správì.

A tak zasedli na vysoká místa hned vedle svých trýznitelù a muèitelù. Neøekli byste, ale za pár mìsícù už ani nebylo poznat, kdo odhodil komunistickou minulost a kdo minulost disidenta., a dìlný lid ?

Ve svobodných volbách zvolil peèlivì pøipravené kandidáty, aby nás znovu vedli podél své snové souèasnosti k našim lepším zítøkùm. Pomìrnì drahé otevøení hranic !

Tolik malá reminiscence, jak se teï s oblibou používají cizí slova. Ani nevím co reminiscence znamená, ale urèitì to byla, alespoò malá. A také nevím, proè se mi komunistiètí ideologové pøipletli do zamyšlení o duši, o vìèném životì, o vzkøíšení. Tím nechci øíci, že se jich tyto vìci netýkají, ale zatím nadále uctívají a pùsobí utrpení.

A už jsme zase u té neodbytné smrti. Morbidní téma pro její ctitele, ale zajímavé pro ty, kteøí smrt pøíliš rádi nemají.

Zemøe-li tìlo èlovìka jeho duše se vrací k Bohu a buï pøímo z víry, pomocí Ježíše Krista, aniž by okusil smrti vstupuje èlovìk, který v nìj vìøí do Ráje, nebo je úèasten spoleèného vzkøíšení, které se vztahuje na každého z nás, aby mìl možnost prokázat, zda stojí o život v Ráji.

Protože a to zní jakkoliv neuvìøitelnì, zøejmì skuteènì existuje mnoho lidí, kteøí vìèný život odmítají a je jistì jejich svobodnou volbou, jak se rozhodnou, i když vìøím, že pøi jejich setkání s vírou se na vìci budou dívat jinak, a nakonec se v Nebi, v Ráji sejdeme všichni. Ve skuteèné køesanské víøe neexistuje samozøejmì žádná diskriminace, tak jak jí èasto deklarují nìkteøí sektáøi a už v takzvané katolické, èi jiné organizaci, kterou nazývají církví, ale která samozøejmì s církví nemá nic více ani ménì spoleèného, než jakékoliv další politické, èi zájmové sdružení.

Takzvané strašení pekelným ohnìm, èi vìèným utrpením jen vypovídá o zvrácenosti jednotlivých sektáøù. Bùh nestvoøil èlovìka k útrapám, ale k životu a ke koneènému vítìzství skrze Ježíše Krista nad smrtí a utrpením i bolestí. Èasto jsou Bohu vyèítány osudy lidí, jejich utrpení ve váleèných konfliktech, v nemoci, rozlièná délka života.

To mùže souviset s takzvaným dìdièným høíchem. Ten by nás mìl potom vybízet k zamyšlení nad skuteènými souvislostmi zdravého života a vývoje. Dìdièný høích, myslím, je také trvalé narušení zdravého ekosystému lidmi, syntetické zasahování do prostøedí ve kterém žijeme a jeho pustošení. To má následnì vliv na genetické vlastnosti jednotlivce, tedy probouzí patologické jevy v našich organismech, zpùsobuje nemoci a pøedèasná úmrtí. Stejnì jako dogmatické nauky, které jsou do èlovìka huštìny už od poèátku jeho komunikace, pozdìji ve školách a které deformují zdravé užívání rozumu a èasto mìní subjektivní vnímání skuteèných hodnot na ulpívání k "hodnotovému” systému moderní civilizace. Èlovìk se pøizpùsobil systému vìcí a o to tížeji hledá cestu k vlastní vyrovnanosti, k duševnímu zdraví. Potlaèujeme v sobì pøirozené reakce a naopak se uèíme reagovat tak, jak to od nás oèekávají ostatní, tak jak nám to umožòuje ten, který politický systém ve kterém žijeme. Oslabujeme tak nejen vlastní imunitní systém, ale zpùsobujeme si tím i stresy a èasto takzvaná duševní onemocnìní. Samozøejmì nejen tímto zpùsobem.

V civilizovaném svìtì pùsobí rozumný, upøímný a citlivý èlovìk jako nìco exotického a je cílevìdomì vytlaèován z jakékoliv pozice, kde by jeho talent a schopnosti mohly oslovit naše nitro a pomoci nám najít skuteènou cestu ke zdraví a Lásce.

V civilizovaném svìtì, kde Vám na porodním sále pøivedou na svìt potomka, zatímco na jiném pokoji už èeká další

rodièka na zabití potomka, potrat, za který je ovšem nutno zaplatit. Lékaøùm penìzi a sobì zmarnìním života, pokud samozøejmì není interrupce nezbytná ze zdravotního hlediska, ale tìchto zákrokù je neporovnatelnì ménì, než

tìch otøesných vražd.

A pøitom už tak dávno bylo napsáno " Vám pak jsou spoèteny i všechny vlasy na hlavì. " Bùh nesmírnì miluje svùj lid a zabezpeèuje pro každého z nás nový pøíbytek v Nebi ,v Ráji, ale i tady na zemi.

Ale pozor.., nebí je nìkolik a to není žádné diskriminaèní opatøení, vùbec složitosti Božího Království jsou nad naše chápání. Èasto zapomínáme na utýrané, èi zabité dìti, které musí nejprve dokonèit vlastní vývoj, dozrát kdesi v Nebích pod péèí samotného Boha.

Hovoøme o dospìlosti jako o ideálním stavu rozumu. Zjednodušenì øeèeno je nìkde tam, kde už nejsme dìtinští a ještì nejsme senilní. Vystihnout tento okamžik asi není jednoduché, èlovìka by napadlo, že jsme mnozí z nás tuto chvilièku ideálního stavu vìdomí pominuli. Ale zøejmì si mùžeme být jisti, že Ráj není shromaždištìm znavených staøeèkù a babièek, kteøí uèùrávají kdesi pod obrovskými akáty do svých bílých hábitù. Každý z nás, kteøí projdeme smrtí obdržíme nové, duchovní tìlo. Tìlo harmonické naší duši. Tìlo pøipravené pro nás dávno pøed tím, než jsme se kdy objevili v tomto Svìtì, jehož strasti èasto nesmyslnì vyèítáme Bohu.

Bùh je pod vlastním zákonem o který se opírá chod tohoto vesmíru a zatím obvykle nepromlouvá k lidem jinak, než inspirací v Písmu svatém, skrze srdce každého z nás, skrze Lásku, kterou k nám má. Právì v tom je jeho spravedlnost, že mìøí každému stejnì a èeká i na toho posledního, který se má ještì narodit do Božího Království z této zemì.

A nyní bych chtìl rozebrat pomìrnì nepøíjemnou otázku, vztahující se však pøímo k pøedchozím øádkùm. Vìøím, že Boha se dovoláváme zejména svými skutky a v tìch se mu také pøedstavujeme. A pøed Bohem nic neschováte. To je marná sláva. Ani žádosti srdce. Zkoumá srdce každého z nás, naše tužby a pøání, aby nám je mohl splnit.

I ta nevyslovená, nebo ví lépe, než my, co potøebujeme jak v tomto svìtì, tak i v dalším putování. Samozøejmì také ví, jak bychom se chovali v ideálním prostøedí Ráje.

A teï na nás èeká Rajská zahrada a pøíbytky v Božím království. V té souvislosti se èasto hovoøívá o podivném strašáku "oèistci", i když pøiznám nevím pøesnì, kde je pùvod toho slova. Jeho význam však pøíliš povzbudivì vykládán není a tady je právì kámen úrazu.

Bùh si pøeje, abychom byli všichni úèastni v Ráji. No ale teï si pøedstavte takového vraha, který má potìšení z toho, že støílí po svých bližních. Øekl bych, že tato vášeò je dominantní v jeho osobnosti. Prostì je tak zvrácený, že má radost ze zásahu do tìla svého bližního, ze zabití.

V našem vlastním zájmu ale nemohou být podporovány zvrácené sklony, nenávist a nièení, protože

jsou pomíjitelné a èlovìku u kterého dominují by ve zdravém prostøedí zbouraly radost z bytí, a to zní jakkoliv paradoxnì. Z pohledu vraha - tedy také obìti.

Bùh si pøeje obrácení na pravou víru i u èlovìka, který je posedlý touhou po nièení, vášní. Je to pøece jasný dùkaz toho, že dotyèný se ještì se skuteènou Láskou nesetkal, protože toto setkání by jej poèalo osvobozovat, promìòovat. Nebo si pøedstavte takového alkoholika v Ráji, jak tam pálí samohonku z rajských plodù. A pak se tam nìkde ožralej svalí do rybníka nebo øeky a už se pøitom ani nemùže podruhé utopit. Obrátíme-li naše otázky tímto smìrem potom zjistíme, že ani složitý systém nìkolika nebí není žádným diskriminaèním opatøením, ale opìt službou pro èlovìka. To je jako s balónem, když musí cestovatelé odhazovat pøebyteènou zátìž, aby mohli stoupat vzhùru. A právì tady na zemi máme možnosti se nauèit odhazovat vše co nás zatìžuje, veškeré špatnosti, abychom se skuteènì oèistili a pøipravili na systém Nebeský, kde není záporných hodnot. Všem, kteøí považují záporné hodnoty za nutné,

by pod idiotskou logikou, že jsou tu potøeba právì ke kontrastu vùèi kladným, se pøedchozí vìta asi nebude líbit.

Nìkdy je to kruté zrcadlo pro nás, když si uvìdomíme, že máme pøíjemné a zvláštní pocity pøi pohledu na násilí, na "sportovní" závody tøeba automobilù, skoky na lyžích a èím více budeme upøímní, tím více si pøiznáme, že nás na tìchto podívaných láká vidina nehody, vzrušuje nás podívaná na èlovìka, který riskuje život kvùli absurdnímu rekordu. Podívejme se na býèí zápasy, urèitì tam nechodí diváci proto, aby vidìli jak se nikomu nic nestane.

Tyto "sadistické" choutky spolu s manipulaèní televizní kulturou velké støelby a krve úzce souvisí s podvìdomím.

Necítíme tak velké utrpení, když vidíme, že se trápí i druzí. Nebojíme se tolik smrti, když víme, že zemøeli a umírají jiní, naopak se snažíme smrt zlehèit, odstranit z pozice strašáka zánikem- jak jsme se ji zcela mylnì nauèili chápat.

A je to samozøejmì škoda. Škoda, že nalézáme zábavu èasto ve zvrácenosti a zvrácených vìcech, aniž by nám to leckdy vùbec pøišlo nepøirozené a zarážející.

O to tížeji se potom objevují skuteèné hodnoty, trvalé záliby a radosti. O to tížeji se vstupuje do kontaktu s živým Bohem. A svìt se žene za tìmi lesklými cingrlátky, orgasmy a haváriemi a støíleèkami jako moucha za medem. Mùžeme a ním, ale nepatøíme svìtu. A døíve nebo pozdìji si uvìdomíme povrchnost vášnì a hloubku života. A najdeme si takovou zábavu a potìšení o kterém jsme pøed tím ani nesnili. Tím nemyslím, že bychom všichni mìli zaèít pomáhat staøeèkùm a staøenkám v domovech dùchodcù, nebo jít do kláštera napichovat korále. Nauèili jsme se chápat vìci Bohulibé jako vìci veøejnì prospìšné, ale z hlediska systému vìcí. Leckteøí z nás už máme v hlavì takový zmatek, že si pøedstavuje Ráj, Nebe jako Øepnou kampaò, kde Vám místo obìda zazpívají andìlé a veèer pùjdete kleèet pøed obtloustlé blábolivé faráøe.

A to je další z problémù o kterých jsem chtìl hovoøit. Zamìòování svìtských náboženských obøadù za nìjakou formu pøimlouvání se k Bohu. Nyní samozøejmì nehovoøím o skuteènì inspirovaných kázáních a Bohoslužbách.

Musím však podotknout, že znám mnoho faráøù z nejrùznìjších církví, ale z nich snad jeden je vìøící, ale naopak mnoho z nich bylo zcela pøesvìdèivì komunistickými agenty a kolaboranty. Osobnì jsem byl køtìn agentem komunistické STB, navíc ještì pøi køtu zapomnìl mé jméno a tak mì po chvilce pøemýšlení pokøtil na Hocha. A pøesto bych nikdy nepocítil potøebu nového køtu a nikdy bych si netroufl øíci, že ta která sekta (mùže znamenat i názorová skupina), to které náboženství je èistì zlé……, tedy to bych si možná ještì posoudit troufl, ale nikoliv odsoudit jediného z jejich èlenù, nejvýše poukázat a snažit se bránit zlu, které nìkteøí z nich páchají na svých bližních.

Mezi katolickými, ale i evangelickými a vùbec všemi "náboženskými funkcionáøi" nalezneme øadu pomatených úchylù, ale také bezpoèet dobrovolných zdravotních sester a knìží, kteøí pomohli mnoha lidem ve válkách, chodí

za pacienty do nemocnic a skuteènì vše obìtovali službì postiženým lidem, tedy Boží službì, ve které èasto pro svou

víru trpìli, byli utlaèováni a vyvražïováni. Pøed tìmi cítím hlubokou pokoru a úctu. Stejnì jako obdiv s jakou silou dokázali pøemìnit Slova ve skutky a nadále tak èiní.

O to více ale cítím potøebu upozornit na zástupy tìch, kteøí se za naše pomocníky a peèovatele jen vydávají.

Je-li èlovìk nadmíru ctìn a uznáván v jakémkoliv oboru lidské èinnosti, je dobré, aby se zamyslel nad tím, kde udìlal chybu a svou glorifikaci odmítl a zpochybnil. Což by mnozí i rádi udìlali a proto je tradicí uctívat spíše

Ty, kteøí už se zde bránit nemohou. Za života pak se nechá uctívat skuteènì jen nekritický èlovìk, ale o politice a moci až v jiné kapitole. Cesta pravdy je trnitá a jásot davu pochybený. Ale dokonèím kapitolu o vìèném životì. Jsem pøesvìdèen, mimo jiné i osobní zkušeností a studiem pravdivé zprávy Bible o tom, že Ráj, Boží Království je místo, které urèitì stojí za každodenní boj s lidským trápením a že je pøipraveno pro všechny, kdož milují.

Nìkteøí lidé se doèkají pøíchodu Ježíše Krista na zemi a budou pøemìnìni, aby zde ve zdraví a lásce mohli pøebývat bez bolesti a trápení, ve skuteèném štìstí. Nìkteøí odejdou z tohoto svìta a budou vzkøíšeni, aby také mohli mít podíl na vìèném životì a každý, kdo vìøí v Ježíše Krista nezemøe, ale bude pøeveden rovnou do vìèného života. Kdo ale posoudí míru naší víry a skuteèné lásky,

kdo posoudí naši pøipravenost pro nebeské many ? Bùh sám a to je dobøe, protože ten myslí na každého, jen ne sám na sebe, protože høíchy svìta potrestal na vlastním synovi, aby mohl osvobodit každého høíšníka, na základì výkupní obìti svého syna.

Každý smíme pøijít k Bohu skrze Ježíše Krista a nikudy jinudy ta cesta opravdu nevede. Nikdo jiný totiž nedokázal porazit smrt a spojit dva do té doby nesluèitelné svìty, svìt

duchovní a pozemský. A tedy nikdo jiný už se o to nemusí pokoušet. Stejnì jako u politikù nesnáším termín jediné správné cesty, tak ve vìcech Božích a tedy i našich tuto cestu musím pøiznat bez nejmenšího zaváhání.

Ježíš Kristus se a stal Cestou pro každého z nás, kdož

máme zájem dojít dál, než ke druhé smrti. Ale také pro ty, kteøí si to ještì neuvìdomují, èi doposud nepøijali zprávu Evangelia, èi jí dokonce odmítají. Èas od èasu se rùzní poètáøi snaží vypoèítat den Vítìzství, kdy se Ježíš ujme své vlády. Není asi dobøe spoléhat na tyto poètáøe, v každé generaci jich je nìkolik a zatím stále nic. A to je dobøe, protože je zde stále veliká šance si pøeèíst nìkteré ze ètyø Evangelií, docela kratièkých knih Nového Zákona a dozvìdìt se z nich jedinou pravou zprávu o naší záchranì, abychom se co nejménì báli, ale naopak tìšili z toho dne, který pøijde. A èím více se blíží totální krach novovìkých svìtských vlád a civilizace, tím blíže je Boží Království. Èlovìk nemusí mít zrovna jednièku z matematiky, aby se podíval kolem sebe a zjistil kolik uhodilo. Technika sebevyvražïování pokroèila natolik, že už není tìžké poznat, že konec èasu se opravdu pøibližuje. Protože tato zemì není urèena ke znièení, ale k pøemìnì-výmìnì a službì lidem. Konec svìta není nic, èeho bychom se mìli bát. Konec starého svìta je zaèátek skuteèného života. Zaèátek nového Svìta, nové zemì a nového nebe, poèátek štìstí a míru pro všechny. Pozvedne se ještì mnoho bolesti, bude dále ubývat lásky mezi lidmi, budeme se hrozit nad pøírodními úkazy, než se to všechno stane, ale to není Boží zámìr, ani msta, ... to jsou jen porodní bolesti pøíchodu Nového, reálného svìta. Konec starého svìta však smíme prožít ve vlastním srdci døíve, než se naplní všechna proroctví a bude poražen silou Ducha.

(a také nebezpeèné sektáøství)

Bùh má mnoho prostøedkù, kterými neustále upozoròuje na svou existenci a mnoho svìdkù, kteøí prožívali a prožili osobní setkání s Bohem, s Ježíšem Kristem. Takové setkání naplní èlovìka radostí, že nežijeme v èasovém omezení a zbyteènì na této zemi, že poslední soud skutkù pøipadá právì Bohu, který odpouští i uzdravuje, zachraòuje a køísí.

Ovšem podat ústní nebo písemné svìdectví o setkání s Bohem tak, aby nemìlo význam jen pro toho, kdo je sdìluje, není pro høíšníka právì lehká vìc. Asi nejvìtší význam má svìdectví takové, kdy na èlovìku vidíme podle jeho chování, vyrovnání a vnitøní radosti, že je osvícen, že prožívá plný, harmonický duchovní život. Potkal jsem mnoho takových lidí, kteøí si se sebou dokázali poradit a uvedli v soulad své èiny a vyznání, což se ku pøíkladu mì daøí jen velmi kostrbatì a dosti vzácnì.

Ti, kteøí to prokazují vynikají skromností a ochotou kdykoliv èlovìku pomoci, ale hlavnì tím, že svou víru potvrzují neustálým bojem s vlastními slabostmi a postupnì se zbavují špatných návykù.

Èasto se setkáváme s lidmi, kteøí nás tøeba navštíví v domácnosti, aby nám nìco øekli o Bibli, o Evangeliích, aby nás seznámili s Božími zákony a ukázali nám správnou cestu. Myslím, že pokud tak èiní upøímnì, bez nátlaku a vyhrožování, tak není tøeba zkoumat, z jaké církve nebo sdružení pocházejí, ale zkoumat to, s èím pøichází.

Nalezení Boha ve vlastním životì ale èlovìka èasto tak rozradostní, že zapomene na toleranci, na to, že ten komu se snaží svìdèit tøeba ještì toto setkání neprožil a tak se èasto dozvídáme místo rady jak hledat Duchovní komunikaci spíše sérii útržkovitých zpráv o zázracích, které si tito lidé opravdu prožili. Nìkdy takové svìdectví pùsobí na èlovìka více negativnì. Asi jako kdyby nìkdo, kdo nalezne krásnou, zdravou rodící jabloò chodil po domácnostech a ukazoval jablka z té jablonì, vydával je za vlastní výpìstky a chlubil se jejich kvalitou, zdravím a krásou. Místo, aby ukazoval cestu k té zázraèné jabloni, kde je ovoce dost pro všechny. Èasto, zejména u mladých lidí jsem pozoroval dokonce odtržení od nás "høíšníkù", zapomenutí na to odkud vyšli. Èasto se skupiny mladých lidí odtrhnou od církve, kam døíve chodili na Bohoslužby a zakládají nejrùznìjší vlastní uskupení, ze kterých je jen krùèek k nebezpeèným sektám. Èlovìk, který nezvládne sám sebe, se zaène domnívat, že je jedním z vyvolených, pøestává pochybovat o vlastních slovech a èasto dokonce vlastní inspirace a fantazii vydává za Boží pokyny, které se mu prý zjevily. Sektáøe poznáme zpravidla podle jejich diktátu. Utvoøí si jakousi podivnou vlastní komunikaèní sí, ve které si rozdìlí jednotlivé "funkce" svého sboru a naprostou nejsou schopni komunikovat s "nevìøícími", pokud ti neakceptují jejich povýšené, diktátorské manýry a rituály. Pokud ale èlovìk skuteènì nalezne Boha a neodtrhne se od nìj, potom se odøíká høíchu z radosti, protože se mu tím nesmírnì ulevuje a je to èasto mnohaletý, vlastnì celoživotní proces. Pokud ale nìkteøí lidé cítí svùj odklon od høíchu jako nìjakou povinnost, jako vlastní omezení, mùže to být jasným znakem toho, že se již nepohybují v oblasti skuteèné duchovní komunikace

s Ježíšem, ale naopak si utvoøili vlastní dogmatický pohled na víru a její zákony, nepøipouští dynamiku a vývoj v Božím Království a pøedpokládají, že ten, kdo není ochoten nejradìji ihned poslouchat jejich "moudrá" slova a podstupovat rituály , není hoden vstupu do Božího Království. Pokud neposlechnete jejich pokyny jste "nežádoucí" a èasto, což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti jste oznaèen za èlovìka posedlého ïáblem, kterého by tito samozvaní duchovní vedoucí z Vás nejradìji vyhnali zaøíkáváním, ale èasto i ještì daleko nebezpeènìjšími a morbidnìjšími metodami. Každou myšlenku je tøeba peèlivì zkoumat, zda-li pøichází z naší vlastní inspirace, nebo je skuteènì inspirovaná Boží vùli, èi vùlí toho zlého. Sektáøi pravidelnì používají na zaèátku každé fráze slova

" Pán mi zjevil aby si udìlal to a to...., aby si šel - šla hledat zamìstnání tam a tam......, Pán mi øekl, aby si odejel z mìsta......".

A obávám se, že proti takovým lidem je tìžká jakákoliv argumentace, ale také obrana, protože si nenechají vzít své pøesvìdèení, že vše co èiní, èiní z vùle Boha. Zpravidla se jejich seskupení potom schází na jakýchsi pravidelných seancích, kde jsou ochotni se vroucnì modlit a zpívat písnì, zatímco za jejich dveømi marnì zvoní èlovìk, který potøebuje pomoci, nebo alespoò poradit. Jakmile rozpoznáme takové jednání, myslím, že je dobøe pøemýšlet o tom, jak se co nejrychleji zbavit jejich osoèování a vlivu, protože dokonale ovládají demagogii a manipulaci a mohou èlovìku zpùsobit velké psychické potíže. Sám jsem potkal mnoho takových lidí a jednou jsem

dokonce velmi tìžce s pomocí evangelického faráøe dostal z jejich vlivu mladou vìøící dívku, kterou pøed námi schovávali a zamykali, dokonce zaøídili její odjezd z mìsta, do místa mnohem vzdálenìjšího, kde mìla pøebývat pod "duchovním" vedením jiné spøíznìné sekty a být pøevychovávána podle jejich rituálù . Stálo nás to mnoho sil i nervù, ale podaøilo se a pøiznám se, že když potkám tyto lidi, pøejdu radìji na protìjší chodník, abych se s nimi nemusel setkat, protože jsem si nesèetnìkrát vyzkoušel, že pokud si sami nepøiznají bludy ve kterých se pohybují, není možné s nimi vùbec komunikovat. Na druhou stranu je ale mnoho lidí, zejména opìt mezi mladými, kteøí jsou naprosto upøímnì natolik rozradováni ze zprávy Evangelia a ze skutkù ve kterých se jim Bùh zjevuje, že jsou v jakési euforii, kdy prostì jen doèasnì nedokáží vnímat starosti a trable jiných. Teprve po urèitém èase se znovu postaví nohami pevnì na zem a zapojí do srozumitelného rozhovoru se svými pøáteli i lidmi, kterým se snaží pomoci nalézt správný cíl. Nesnaží se tedy nikoho manipulovat, ale jen znovu a znovu poukazují na zázraky, které si v životì prožili a je nesmírnì tìžké pro èlovìka, který na svou víru teprve èeká, aby jim porozumìl a aby Ji skrze jejich svìdectví našel.

Také já jsem pøemýšlel, jestli neberu Boží jméno nadarmo, kolikrát jsem je jen už napsal v této knize, ale øekl jsem si, že nebudu dìlat žádnou autocenzuru, ani jiné úpravy tìchto textù, protože jsem pøesvìdèen, že Boží jméno, jméno Ježíše Krista i Ducha Svatého jsou ta nejdùležitìjší jména pøed i v celé historii nejen lidského bytí. A když do nás dennì ve zpravodajství hustí donekoneèna jména nejrùznìjších pomatencù a zloèincù, tak proè bych já nemohl opakovat èasto jméno toho, koho miluji, protože zachránil život nás všech. Ale hlavnì jsem Bohu vdìèný za to, že ustanovil takové zákony, aby všechny dìti, které se ve svìtì trápí a jsou týrány,

stejnì jako staøí lidé, kteøí už také nemohou zcela bránit politickým systémùm penìz a vìcí, zkrátka, že zabezpeèil místo pokoje právì pro bezbranné. Také tuto knihu se snažím psát pro ty z nás, kteøí ještì hledají útìchu a Lásku, èi pomoc v nemoci nebo trápení, abych jim ,pokud mohu poradil a rozebral nìkteré málo zodpovídané otázky, které by nám pomohly najít cestu k pravdì.

Mì se této pomoci dostalo, èi spíše jsem si ji uvìdomil, když jsem se po listopadových událostech v naší zemi ocitl v nemocnici na pokraji sil a èekala mne dlouhá, nepøíjemná a bolestivá léèba. Tehdy za mnou pøišel jeden lékaø a øekl mi a si pøeètu v Novém Zákonì v Bibli jedno z Evangelií, myslím, že mi poradil Matoušovo. Do Té doby jsem podvìdomì cítil, že Bùh je, vìøil jsem v nìj, ale mìl jsem naprosto nejasnou pøedstavu o tom, kdo to je, zda-li a jak s ním mohu promlouvat.

Po návratu z nemocnice a nìkolika mìsících uzdravování jsem se zaèetl do Nového Zákona a napadlo mì, proè jsem to neudìlal døíve.

Byl jsem pøekvapen tím, že není nutné studovat a proèítat celou Bibli, protože mnoho pasáží zejména Starého Zákona bylo nad mé chápání, natož pochopit souvislosti této zprávy od Boha. Také jsem mìl mnoho výhrad k podle mne dosti brutálním zákrokùm o kterých se v Písmu píše. Ale najednou jsem si pøeèetl jedno, druhé, tøetí i ètvrté Evangelium, kde se píše o životì a pùsobení Ježíše Krista na zemi, který Bible pøedjímá , pøedvídá ústy mnoha prorokù a nakonec i potvrzuje, nebo Novým Zákonem je uzavøena.

Dílo záchrany je dokonèeno a nyní se naplòuje. A pøitom jsou Evangelia docela kraouèké svazky. Svìdectví o zázracích, které Bùh na zemi i mimo ni vykonává. A také je tam zmínka, že o jeho pùsobení na zemi v Tìle Ježíšovì by mohlo být napsáno mnoho tisíc stran. Ale není. Tedy zøejmì nejde o to vystopovat každý Ježíšùv krok na této zemi, ale o seznámení se s ním a jeho dílem.

O upøímné navázání kontaktu se živým Bohem, se skuteènou Láskou, kterou si èasto pleteme s vášní a touhou.

Evangelium je klíèem k poznávání, není to uzavøená kapitola, je to jen vstup do života, pokud jsme ochotni tuto zprávu pøijmout. Do Bible se samozøejmì pustili i matematici. A i Ti dokonce spoèítali, že pravdivost

o poslání a pùsobení Ježíše Krista vzhledem k jeho popisu ve Starém Zákonu, kdy o jeho pøíchodu podával Bùh zprávu skrze inspirované zapisovatele po celá staletí, tak tedy, že pravdìpodobnost nepravdivosti této zprávy

a tedy její nepravdivost je jedna k mnoha bilionùm, nebo dokonce trilionùm.

To èíslo nevím pøesnì, protože se v numerické matematice nevyznám, ale bylo skuteènì dlouhé ve prospìch pravdivosti zprávy Evangelia, ve které ale jistì nejde o èísla, ale naopak o lidi, což si mnozí pleteme.

Rodina a "stát".

Bùh je Láska, je psáno v Bibli. Já jsem si odmlada pletl lásku z vášní. Nemyslím, že to bude jenom mùj pøípad. Prožíval jsem èasto nešastné lásky, když jsem toužil po krásných dlouhonohých sleènách. A tehdy mne ještì ani nenapadlo, že nešastná láska je stejnì absurdní termín jako

suchá voda. Láska èlovìka neomezuje, ale dává mu skuteènou svobodu. Touha potom zatemòuje mozek a svazuje. Zamilujeme-li se tedy do nìkoho tak, že se nám zdá, že bez nìj nejde žít, jde to volnì pøeložit asi takto

" Pokud mi nebudeš patøit, mùj život ztratil smysl. "

A vzhledem k tomu, že mi nikdo nemùže zakázat milovat kohokoliv, nemùže existovat nenaplnìná nebo nešastná láska. Jen láska neopìtovaná, která je cenná právì svou nezištností a je skuteèným umìním a ne tedy neštìstím, ale naopak štìstím. Láska je bez omezení, bez konce, ale vždy je dobøe si dávat pozor na to, aby se námi milovaní nestávali našimi obìmi, kdykoliv bychom si je chtìli " pøivlastnit ", nebo jim násilnì nutit svou pøízeò, své názory, tedy je citovì vydírat a svádìt.

A to je právì ta nešastná vášeò, touha, která zpùsobuje také naší vnitøní nesvobodu. Zpravidla pøichází, když hledáme jistotu tam, kam bychom ji sami mìli pøinášet. To se èasto projevuje i v rodièovské lásce, kdy se rodièe mohou pøiklonit k vyznávání takzvaných oficiálnì uznávaných hodnot a sami žijí v nejrùznìjších zbyteèných, dogmatických zásadách takzvané demokratické civilizace. Èasto se pohybujeme v úzkých mantinelech vìcného vzdìlávání a dodržování urèitých spoleèenských, rozporuplných pravidel, což se mùže zdát jako jediná možná cesta materiálního zabezpeèení rodiny, ale i vzdìlávání a výchovy dìtí.

Je potom logická snaha o to, abychom dítì pøivedli k dospìlosti takzvanì pøipravené na samostatný život,

k úspìšné kariéøe a už jako budoucího lékaøe nebo zámeèníka. Taková výchova paradoxnì vede spíše k dezorientaci mladých lidí a k nepøirozené závislosti na rodièích. Témìø univerzálnì platí žebøíèek hodnot

1 Zdraví,

2 pokud možno co nejdelší život,

3 materiální dostatek,

4 vzdìlání, úspìšnost v povolání a spoleènosti,

5 Nedostat se do rozporu se zákonem, s mocí.

6 Nalezení životního partnera a založení rodiny.

7. Znovu od bodu 1, ale tentokráte už u vlastních dìtí.

Toto schéma by bylo snad žádoucí, i když už zcela zbyteèné, pokud bychom žili v ideálních podmínkách ráje. Tady na zemi je zatím neuskuteènitelné, protože žijeme v nemocném svìtì, plném bezpráví, kde spoleènost, potažmo vládnoucí skupina lidí, èasto nevìdomì podporována obyvatelstvem, nepodporuje talent a zdravý život jednotlivce, ale naopak cílevìdomì potlaèuje. Pokud se jí nepodaøí èlovìka "usmìrnit", aby jí sloužil, což ovšem se skuteènou službou bližním nemá pranic spoleèného.

Stát nejsou jeho pomatení "reprezentanti" a funkcionáøi, ani jeho pomýlená justice a správa. Stát není nikdo. Je to jen geografický výsek mapy, nic víc.

Státu a míru se paradoxnì nejèastìji dovolávají zloèinci, kteøí si z jeho "organizace" udìlali živnost a živnou pùdu pro ukojení vlastní ctižádosti a touhy po moci, slávì, po omezování spoluobèanù, po majetcích.

Stát je svìdomím tìch, kteøí se rozhodli nepøemýšlet o dùsledcích vlastního konání, ale naopak pøijmout absurdní normy "civilizované" spoleènosti. Stát je výzkumným ústavem socialistù, kteøí v nìm chtìjí realizovat vlastní sny a vidiny, demokratù, kteøí se domnívají, že úèel svìtí prostøedky, zejména pak jejich finanèní prostøedky a že postupem èasu naleznou dokonalé zákonné normy pro život spoleènosti, ale také nacionalistù a fašistù, kteøí pod líbivými sociálními hesly, èi vìdomou diskriminaci cílenì nièí a pustoší veškeré životní hodnoty. Víra ve státní moc, zákonodárné shromáždìní a justici je nekoneèné èekání na Godota, na nìkoho, kdo nikdy nepøijde. Ve vyhrocených pøípadech, kdy státní ideologové nechávají jak tomu velice èasto je utlaèovat pøímo, èi skrytì vyvražïovat vlastní obyvatelstvo takzvanì v jeho zájmu, je nìkdy nutno odejít tam, kde èlovìk není pøímo ohrožen. Tam, kde je tlak státní ideologie na jeho vývoj pokud možno co nejmenší.

Výmluvným svìdkem vývoje státosprávy jsou potom zcela vylhané dìjiny, které obávám se (a naštìstí to ani není potøeba) už nikdo nedá dohromady. I ti otrlejší z nás by byli šokováni, kdyby vìdìli jen støípky z událostí a jednání, které pøedcházely II. svìtové válce, èi takzvanému pádu komunismu, ale také nejrùznìjším "pøevratùm a revolucím". Myslím, že kdyby pøišel nìjaký zázraèný muž a pøedložil nám velice struènì a faktograficky popsané dìjiny posledních ,dejme tomu sta let, spíše tedy,

jak, kdy a co zájmové skupiny a pøedstavitelé svìtské moci manipulovali (a nebyl by to zase tak obsáhlý spis), tak bychom ho pravdìpodobnì utloukli k smrti a prohlásili za nesvéprávného. Stejnì tak jako toho, kdo by pøinesl svìdectví o tom jak se v tom, kterém parlamentu tvoøí zákony, zákonné normy, jak se budují složité armády na naši "ochranu". Velice výmluvným znakem èinìní veškerých zákonodárcù je to, že si jako první po svém nástupu do funkce zajišují kromì materiálního blahobytu (kde ještì mohou být èestné výjimky)

také takzvanou poslaneckou imunitu, èi jiné popsané i nepopsané úlevy od fantasmagorických zákonù, které tvoøí. Kdyby tato elita byla kontrolovatelná, potažmo spravedlivì postižitelná, nezasedal by parlament ve snìmovnì, ale vìtšina poslancù by podle mého názoru zasedala ve vìzení a výše jejich trestù by jistì mnohonásobnì pøevyšovala

reálnou možnost jejich naplnìní. Obávám se, že by sedìli ve vìzeních ještì dlouho po vzkøíšení.

Samozøejmì by šla sepsat i taková ústava,

která by naprosto jednoznaènì bez možnosti mnoha výkladù jednotlivých zákonù podpoøila zdravý vývoj v tom, kterém státì. Také já pøijdu ze svou troškou do mlýna a uvedu jeden jediný pøíklad zákona na ochranu spotøebitele, pod který bych se podepsal a který nikdy nikým nebude pøijat, protože by nešel obejít:.....

Jistì by nebyl problém vytvoøit napøíklad takový silnièní zákon a vyhlášky, že by se po jeho uvedení do praxe snížila nehodovost minimálnì o tøetinu. Jenže restrikce nechodí kudy by mìla, ale tam, kam jí manipuluje korupce a kapitál.

Dovolím si tedy pro pøíklad mùj návrh na zákon pro ochranu spotøebitele.

Paragraf l. odstavec l.

V pøípadì žádosti o udìlení licence k výrobì takového zboží, nesmí být tato vydána. O odebrání licence, èi zákazu jejího pøidìlení rozhoduje Státní zdravotní inspekce, popøípadì odborný úøad zøízený k tomuto úèelu zákonodárným sborem, s možností interpelování tohoto úøadu odbornou veøejností.V pøípadì zboží, kde vzniká zdravotní poškození obèana jen pøi jeho neúmìrném požívání, èi používání v rozporu s pokynem výrobce musí být toto zboží oznaèeno zøetelnou zprávou o možných dùsledcích nedodržení pokynù výrobce a to ve všech zjištìných možných negativních vlivech.

Státní ekonomiky by zaplakaly, ale proè ?

Øeklo by se, že takový zákon nebo jeho obdoba musí být základem Zákona na ochranu spotøebitele, samozøejmì s jasnì vymezeným postihem a zákazem èinnosti pro výrobce nebo distributora. Ale ouvej, takový zákon neexistuje a nikdy nebude pøijat, pokud se složitými slovními ekvilibristikami nenajde takové jeho znìní, které zamezí jeho reálnému dodržování.

Ono samozøejmì vùbec není problémem velice rychle, bìhem nìkolika týdnù vypracovat funkèní ústavu a samozøejmì ji dále doplòovat pøíslušnými zákony, které by skuteènì obyvatelstvu sloužily. Tedy zákony inspirované

Duchem života. Ale problém je ten, že zákonodárci nehledají vìtšinou cestu k ochranì vlastního obyvatelstva, ale naopak cestu k ochranì ekonomických, politických a mocenských mafií.

Èi "pøinejlepším" cesty absurdního “kompromisu” zla s dobrem. A tak se vedou dlouhé, nesmyslné spory o jednotlivé zákony, politici se dovolávají nesmírné složitosti vzniku nové ústavy a jejich zákonù jen proto, aby je vìdomì, èi nevìdomì mohli ušít na míru zloèincùm.

Podle mého názoru tedy. A to nejsou nikterak

negativistická ani pøehnaná tvrzení. To je prostì fakt.

A poslanec, který by si dal za cíl prosazení skuteènì funkèních zákonù, norem, které by bez možnosti dvojího výkladu opravdu sloužily obèanùm, by pravdìpodobnì skonèil kdesi v psychiatrické léèebnì oznaèen za nebezpeèného demagoga, populistu a schizofrenní osobnost.

Reálná a staletími provìøená perspektiva politického snažení je znièení všeho živého na zemi a musím pøiznat, že se politikùm a mocným tohoto svìta skuteènì daøí.

Tímto zamyšlením rozhodnì nechci vybízet k nièemu jinému, než k univerzální nedùvìøe k politikùm a státním úøedníkùm, která se pøímo i nepøímo stává jediným, i když pøetìžko prosazovatelným kontrolním mechanismem politické a mocenské nomenklatury. Z drtivé vìtšiny jsou v mocenské nomenklatuøe zastoupeni cyniètí samolibci, kteøí se nechají uctívat jako modly a smìjí se na celé kolo

pøi svých pøedlouhých nesmyslných projevech, ve kterých zpravidla kromì samochvály neøeknou zcela nic. Okrádají nás, nièí zemi a pøitom se na nás usmívají z milionù fotografií, plakátù, obrazovek a ještì si od nás za tuto nechutnou a nebezpeènou exhibici nechají platit své nemalé životní náklady.

A co víc, aby ukojili své vášnì a samolibost, jakož i zvrácené touhy zakládají ještì takzvané nadnárodní, mezinárodní instituce, kde si navzájem pøedávají ceny a uznání a nebo moudøe pokyvují hlavami, když schvalují rozhodnutí, které platí, èasto životy , jiní.

Za všechny jmenoval velké shromaždištì cynikù nazývané též Organizace Spojených Národù. A obdobných organizací je skuteènì mnoho, aby mìli mocní kam cestovat a kde si potøásat rukami a kývat hlavou. Vytváøí se tisíce nesmyslných úøadù a míst pro kolaboranty zla. Politici si musí velice peèlivì hlídat své postavení, protože jim umožòuje nekoneènou exhibici," blahobyt" a oslavu vlastní marnosti a samolibosti. Jsou kdesi daleko za hranicí ztráty sebekritiky a sebeposouzení, takže se pouští i do tak "drobných" úkolù, jako je napøíklad snaha o sjednocení všech národù pokud možno a zamezení všem váleèným konfliktùm. Právì oni však tyto konflikty a vášnì

podporují a probouzejí, stejnì jako expanzivní, finanèní, ale hlavnì vojenskou politikou pustoší vše živé.

Z mého zamyšlení by se snad mohlo zdát, že nemám politiky rád. To ale není pravda. Mám lidi rád asi jako vìtšina z nás, ale nemám rád masky, které na sebe navlékají, i když mi nevadí pokud v nich neomezují druhé.

Divadlo je zajímavá, nìkdy i zábavná nebo pouèná podívaná, ale nesmí se pøitom støílet do hledištì. A to je rozdíl mezi divadlem a politikou. O slovech se musí skuteènì pøemýšlet, chceme-li si je pustit do života.

Mají-li jakkoliv ovlivnit náš postoj, naše vnímání svìta.

Glorifikujeme-li slovo èlovìka, nebo mu dokonce dáme nìjaký normotvorný význam, aniž bychom se nad ním zamysleli, by z dùvodù, že øeèník je sympatický muž, nebo

nás nìkterou ze svých myšlenek oslovil, takové slovo skuteènì má sílu obrovského spouštìcího mechanismu fanatismu a fašismu, jak jsme se o tom mohli už mnohokrát v dìjinách pøesvìdèit. Tam, kde spojuje èlovìk se lidé vždy rozdìlí, ale tam, kde rozdìluje Bùh se lidé spojují.

Silnou zbraní politikù je demagogie dovedená v tomto oboru ke skuteèné dokonalosti. Lidé se špinavým svìdomím se domáhají beztrestnosti právì tím, že své kritiky oznaèují za nepøátele toho, kterého zøízení a dùmyslnì zamìòují dùslednou snahu o oznaèování (ne tedy trestání ) zla za netoleranci, což je základní kámen jejich demagogie. Tolerance totiž neznamená pøehlížení zla. Naopak myslím si, že je povinností každého z nás, zejména potom novináøe, nebo lidí, kteøí mají pøístup k informacím o podivných machinacích s námi a kolem nás, aby je nazývali. To není volání po trestu, ale jen snaha o nepokraèování zloèinu. Je to trvalá snaha o deglorifikaci státní moci, o potírání kultu osobnosti. Snaha o dialog, který se v reálných podmínkách státní moci stává riskantním monologem skuteènì svobodných a nezávislých obèanù.

Ale to jsem jen odboèil od zamyšlení o rodinì a státu.

I zde je podle mne nezastupitelná úloha víry a svobody. Tím se ovšem nechci dovolávat takzvaných køesanských stran, které mají s køesanstvím spoleèného asi tolik jako elektromotor s benzinem.

Rodina

Rodina je základ "státu ", øíkají snad všichni. Proè ne ? Rodina je ale daleko více. Rodina je zázemí a výchozí bod èlovìka na cestì za štìstím

a harmonií. Má-li být štìstí rodiny trvalé, musí být opøeno o daleko více, než tìch nìkolik desítek, èi jen nìkolik let snad pokojného života na zemi. Mnoho rodin krachuje, stejnì jako podniky na burze. To jsou rodiny, které také podobným zpùsobem vznikají. Tedy z touhy. Z touhy po krásném protìjšku, po blahobytu. To jsou rodiny, které neunesou potíže a pøekážky. A potom jsou rodiny, které vznikají z lásky a opírají se o toleranci a víru v život. Poèetná rodina je jako okvìtí rùže. Domnívají-li se lístky, že se opírají jen sami o sebe, by v krásné harmonii a porozumìní, potom rodina chøadne pøi každé vìtší, ale i menší nesnázi.

Není spravedlnosti ve stáøí, ani v mládí, není ale také nespravedlnosti v tom, že v tomto svìtì nenalézáme a ani nemùžeme najít systém, kdy by jednotlivé okvìtní

lístky opadávali z rodiny podle èasu.

Naopak èasto musí døíve odejít ten mladší, èi úplnì nejmladší. A to i tehdy, když se rodina snaží žít zdravì a jednotliví èlenové si vzájemnì pomáhají. Stejnì se rodina pohybuje v koneèném svìtì, který právì mylnì ztotožòujeme s koneèným životem a tak žijeme ve veselých svatbách a smutných pohøbech. Ode zdi ke zdi, od plotu k plotu.

Odchod z rodiny je potom chápán jako nenapravitelná tragedie a naruší její bezpeèí. Smysl života nelze nalézt v jeho délce, protože život není èasovì omezen. Ani nenalezneme návod k založení rodiny, vyjma slaboduché pøíruèky, ve kterých se nás snaží pouèit èasto lidé, kteøí nezvládli ani udržení rodiny vlastní a rozvedli se, nebo se za dveømi svých kanceláøí, které nazývají poradnami mìní ve stejnì se tázající, jako jsme i my sami. Rodina však mùže ztroskotat i zcela bez našeho pøièinìní. A tak by rodina mìla být jako pevná stavba, kdy jsou její èlenové svázáni pøíbuzenskými vztahy, ale uvìdomují si, že to vše jsou vazby doèasné, ale láska, která skuteènì rodinu tvoøí je právì tím neznièitelným tmelem. Pøijímat tedy tìlesné doteky a lásku, rozmluvy a radovat se z nich, ale vìdìt, že jsou opìt jen pøedzvìstí dotekù duchovních, jako i duchovního života. A nebát se, že nejsou krásnìjší vìci, než manželské milování, èi spoleèná péèe o dìti.

Existuje daleko intenzivnìjší a trvalý pocit, než sevøení v obìtí milovaného. I když, kdo neokusí, tak skuteènì jen tìžko uvìøí, protože pomilování legalizované manželským stavem, pøi kterém ještì navíc oèekáváme pøíchod potomka, to je nepopsatelná vìc. I když se o to nìkteøí nadržení básníci docela snaží, právì tak, jak jim to chybí.

Sex je pravdìpodobnì nejsladší chvíle zapomnìní na starosti a zdaleka nejpøíjemnìjší fyzická rozkoš. Na to jsou slova skuteènì jenom, když to chybí a na øadu pøichází vlastní fantazie. Taky pøíruèky na to jsou, "znalci" se v jejich psaní vyžívají. Ale už to není ono. V jedné ruce pøíruèku a v druhé milou, èi milého. Jsou to pøekrásné a pøirozené vìci, které èlovìk rád pøijímá a dává, ale nikdy se o nì nelze opøít, protože jsou to pøi vší úctì jen sladké okamžiky a spousta tìšení a líbivých vìt kolem. Ale je to jen období, které pøinejlepším uvadne, když už se naše tìla opotøebují a místo krásných vnad své milé sledujeme pomìrnì nepovzbuzující stárnutí. A potom, když už nemáme nic lepšího k èinnosti, nebo se s protìjškem rozejdeme, tak vzpomínáme tìch sladkých okamžikù a nìkdo snad i rozmrzele pohodí okem po mladé dvojici v parku, která se na vše teprve chystá. Ono k té rodinì se zase toho tolik napsat nedá, jak by se zdálo. To bychom museli èíst z kronik a hledat pouèení a potìchu v pøíhodách té, které rodiny. Mne napadá snad jediná dùležitá vìc v této oblasti èinìní. A je to stejné jako v kterémkoliv jiném vztahu. Smíme pøijímat i rozdávat lásku a to je povzbuzující. Ale každý vztah, má-li pøetrvat musí

(to je nepøíjemné slovo) být opøen o vìènost. Vùbec vše, co má skuteènou hodnotu je vìèné a nikam se to nemùže ztratit. Založení skuteèné rodiny nemá žádná objektivní kritéria a je vìcí lásky. Mùžeme èekat na svou rodinu celé roky, nebo poznáme svého druha už v základní škole, èi

se potkáme na ulici a za mìsíc mùže být svatba.

Nìkdo si najde rodinu až v nebi. Dùležité je jen mít lásku a tedy samozøejmì i toleranci k druhému, vše ostatní pøijde samo, pokud skuteènì milujeme. Ale chceme-li mít zdravou rodinu nemùžeme ji zakotvit k zemi, ale opøít o radost z vìèného života a z víry. Potom nám ji smrt nemùže zbourat ani v naší fantazii. Je sobecké trápit se tím, že nám nìkdo chybí.

Pomáhat si a tìšit se mùžeme právì tady na zemi, kde je ta opora nesmírnì dùležitá a nutná, to je v našich možnostech a v rodinì najdeme velkou pomoc a oporu, ale odejde-li kdo z našich blízkých k Bohu, pøejme mu to a neskuhrejme nad tím. Pobreème si pìknì sami nad sebou, protože jsme

skuteènì ochuzeni o jeho pøítomnost, ale vždy je dobré vìdìt, že jemu nebyl zkøiven ani vlas na hlavì a nebyl o nic ochuzen. A to i tehdy, jestliže zde na zemi už nemohl najít úlevy nebo klidu, i tehdy, když odsud odchází sešlý stáøím, nebo mladý.

Je zdravé a pøirozené starat se o èlovìka dokud mùžeme a rezervy hledat jen v této oblasti. Ale i kdyby se tisíc plaèek doslova uøvalo na høbitovì, nic už nevrátí, vždy ten èlovìk, kterého oplakáváme se dostal domù, kde teprve bude skuteènì zaopatøen, kde ho èeká spokojený život, ve kterém bez omezení bude zúroèovat svùj talent a dále se zdokonalovat, nacházet ztracené vztahy a lásku.

A ten, kdo vìøí, že jeho domov je v Ráji u Boha má nesrovnatelnì klidnìjší také radosti, které pøináší život na zemi. A to zvláštì, když si uvìdomíme, že se skuteènì blíží pøíchod Božího Království, kde máme velikou nadìji na spoluúèast v tisíciletém království, kdy nebude ani smrti, ani bolesti a nemocí. Jedinì tak, podle mne, lze totiž také snášet trápení a bolest, které ještì doèasnì na zemi jsou.

Vždy Bùh zaruèil lidem, že po smrti budou vzkøíšeni k životu všichni, spravedliví i nespravedliví, bez jakéhokoliv rozdílu, aby každý mohl prokázat, zda si pøeje pokraèovat v životní, už nebolestné, ale nikoliv ustrnulé èi nudné pouti..

Vzájemnì si mùžeme pomáhat, opírat se jeden o druhého,

s vìdomím, že vždy musí pøijít úleva, by se tak nìkdy mùže stát až na druhém bøehu øeky, kde máme skuteèný domov. Já jsem v nebi, myslím, byl.

Potom mne Bùh vrátil zpìt na zem. Asi jsem skuteènì byl za tou zdí dvou rozdílných prostorù a èasù.., i když my jsme žádným tunelem neprojíždìli. A vím, že nejsem sám. A kdo z nás tam skuteènì byl, tak nevydává svìdectví o tom jaké to tam je, protože i kdybychom to dokázali sdìlit, nedokázali bychom to pochopit. A tak se snažím poukazovat ne na vlastní štìstí, ale na cestu ke štìstí všech. A to je láska a protože Bùh je ta láska, tak tedy na víru. Na jedinou cestu vysvobození a tou je Ježíš Kristus. A stejnì tak jako nepøijímám hlásání termínu "jediné" možné cesty v rovinì politické,èi ideologické, tak v rovinì života, šastného a svobodného života jí musím bez sebemenší pochybnosti pøiznat.

Biblické "výklady"

Zpráva o životì a jeho tajemstvích a pravidlech je souhrnnì uvedena v Bibli. Èasto se ale setkáváme s nejrùznìjšími knihami a publikacemi, ve kterých se filozofové a teologové snaží podat k jednotlivým kapitolám Bible jakési univerzální vysvìtlení. Tato snaha mi pøijde stejnì absurdní, jako kdyby nìkdo, kdo ochutnal dobrý nápoj se snažil pøesnì popsat jeho chu.

Pokud je nìkdo skuteènì duchovnì vzdìlaný, je jistì jeho pøíjemnou a záslužnou povinností vyuèovat druhé. Ukazovat jim cestu k nevysychajícímu prameni duchovního života. To je však velice èasto mylnì zamìòováno za

snahu o jakési vysvìtlení Boha, poukázání na to, jak, kdy a co Bùh myslel ve svých zjeveních k lidem. Jenže Bible je kniha živá a každého osloví docela jinak. Její genialita je právì v mnohovýznamnosti, pøi zachování zákonných principù. Jistì je komponovaná tak, aby každý z nás v ní smìl najít zprávu sám pro sebe, ale rozhodnì není univerzálnì vysvìtlitelná.

Velikým nebezpeèím je také vytrhování jednotlivých pasáží a vìt, kdy toto mùže zcela zmìnit jejich význam. Bùh jistì poèítal s nepøesnostmi pøi jednotlivých pøekladech i s nìkterými "redakèními" zásahy, proto jsou všechna dùležitá sdìlení v Písmu mnohonásobnì opakovaná a potvrzovaná.

Asi také nebylo jednoduché napsat Bibli takovým zpùsobem, aby byla rozšíøena do všech koutù svìta èasto díky jejím nejvìtším nepøátelùm.

Proto je Bible také tak rozsáhlou knihou, jinak by pøece staèilo napsat nìkolik stran zprávy o Božím zámìru a existenci. Domnívám se, že bohatství Písma je právì v jeho schopnosti oslovit každého, kdo skuteènì chce být osloven, nikoliv se ovšem jen domnívá, že chce být osloven.

Nìkdo zase potøebuje nejprve osobní svìdectví blízkého èlovìka, jinému pomùže Bùh sám, že ho nìjakým zpùsobem osloví, ale vždy jsem byl velmi opatrný, když jsem dostal do ruky ( a ani jsem to zpravidla neèetl)

nìco na zpùsob jakýchsi doplòujících knih "výkladù" Bible. Napøíklad "Výklad ke zjevení", "Výklad ke knize Genesis" a mnohé jiné. Výklad je totiž ryze subjektivní záležitostí, nota bene výklad jednotlivých kapitol Bible, která sama je výkladem.

Písmo Svaté se však neustále snaží pøevykládat podle

vlastních "potøeb" nejrùznìjší zmatenci a sektáøi.

Tito samozvaní vykladaèi Bible jsou velmi nekritiètí lidé, nebo prezentují vlastní zamyšlení (by mùže být nìkomu pouèné i prospìšné) jako univerzální pohled na jednotlivá biblická sdìlení a to je jistì nebezpeèná vìc, která také èasto konèí založením bludaøské sekty. Nemalou zásluhu na tom jistì má i velmi ustrnulá úroveò kázání se kterou jsem mìl možnost se v jednotlivých sborech, které jsem navštívil, setkat. Také biblické hodiny, kde už by skuteènì faráø mìl pustit alespoò nìkoho ke slovu se èasto mìní na zavádìjící výklady jednotlivých událostí, jejich smyslu.

Domnívám se, že by kázání jistì získala na pøitažlivosti, kdyby faráø se skuteènì pøidržoval jen citace Bible

a kdykoliv by se pouštìl do aktualizace jejích slov, èi výkladu, bylo by asi nutno zmìnit kázání v diskusi, nebo Boží Království je Království Ducha, tedy zjeveného slova, které není zdaleka vždy u faráøe, ale velmi èasto naopak u ostatních pøítomných. Jistì jsou pochopitelné nìkteré církevní obøady, kdy je autorita faráøe vìcná.

A už je to svatba, èi køtiny, nebo pøipomenutí nìkteré z Biblických událostí a její oslava. Ale jinak jsem nacházel na nejrùznìjších shromáždìních skuteèné ustrnutí. Tedy narušení komunikace mezi farníky a faráøem. Byl jsem fascinován kolik bludù z jednoho faráøe mùže bìhem kázání vypadnout, èímž se opìt nechci dotknout osvícených faráøù, kterých je naštìstí také mnoho, i když se domnívám pøevažují spíše Ti , kteøí se postavili pøed své

farníky sice autoritativnì, ale bez pochopení hlubokého smyslu víry a Lásky.

Dokonce jsem na kázáních slyše i takovéto výjevy:

" A tady za to taky mohou židi .!", a jiné skuteèné "perly", jako oslavování svìtské moci, OSN a øady jiných zcestností.

Jistì, faráø je jako kdokoliv jiný omylný, ale kdo mu to bìhem kázání, èi po nìm mùže øíci. Tu možnost má každý se sboru a mìli bychom ji plnì využívat. Já jsem to dìlal pravidelnì, dokud jsem nepøestal do kostelù chodit. Prostì jsem ty nesmysly, které faráøi skuteènì èasto produkují, již nemohl poslouchat. Nyní zajdu jen obèas, abych se témìø vždy pøesvìdèil, až na velmi vzácné výjimky, že se situace nezmìnila.

Byl jsem také otøesen tím, že jsem v nìkterých kostelech nacházel za vitrínou ostatky toho, kterého "svatého", jak se ozdobeny zlatými rámy a dekorem rozkládají, místo, aby v klidu ležely v zemi. Tu vystavena èelist, tam kousek lebky na purpurovém polštáøi, tam hned pro jistotu celá mrtvola. To je už potom skuteèná zvrácenost vystavovat ostatky kohokoliv. To je podle mne zvrácenost. Pøesto ale samozøejmì nemohu øíci, že se v tom kostele schází nìjaká sekta. Chodí se tam modlit lidé, kteøí vìøí a upøímnì hledají Boha, ovšem výzdoba a rituály, ke kterým je leckdy nutí napøíklad katolicismus jsou skuteènì daleko za hranicí zvrácenosti. Nehledì na to, že když do kostela pøijde náhodný návštìvník a zhlédne pár mrtvol za vitrínou, co si asi mùže pomyslet ? Èasto ho napadne, že víra je jakási kultovní tradice, by záslužná. Rozpadající se ostatky jistì nejsou správným povzbuzením k hledání vìèného života.

Èasto mohou dokonce odradit od hledání víry. Nebo pohled na papeže, který se nechá (zcela v rozporu s písmem) titulovat jako svatý otec a ještì si pøitom od vìøících v kleèe nechá líbat ruce, je také pomìrnì deptající. Øada svìtských církví má skuteènì politické, až armádní èlenìní a v jejich "duchovenstvu" dochází ke zcela pragmatickému boji o moc a nomenklaturní postavení.

Také pomìry na takzvaných teologických fakultách jsou velmi neútìšné a èasto tam zdravého èlovìka, který se na školu pøihlásil z èestného a upøímného pøesvìdèení zcela deklasují. Byl jsem šokován svìdectvím mého pøítele, katolického faráøe o tom, co všechno, vèetnì úchylných sexuálních praktik musel na teologické fakultì

nalézt. Ne všichni z jeho spolustudentù ve zdraví školu dokonèili.

Není také jistì náhodou, že mezi pøedstaviteli a funkcionáøi svìtských církví je neutìšenì mnoho agentù státní moci, tedy "duchovních kolaborantù".

Také mne fascinuje, když se sejde pár mužù v talárech a prohlásí nìkterého z lidí za svatého, to už je skuteènì sektáøství, o to nebezpeènìjší, že jejich "obì" je èasto skuteènì èlovìk, který žil pøíkladnì a udìlal mnoho - napøíklad misionáøské práce pro ostatní.

Myslím si, že je vždy dobøe se ptát na vše èemu nerozumíme, na vše co nám kdo pøedkládá k zamyšlení, èi hùøe diktuje jako univerzální pravidlo.

A to už jsem zpìt u výkladù. Studium Bible je nesmírnì zajímavá, ale nutnì duchovní záležitost. Záležitost sdìlení jak na koho zapùsobila ta která zkušenost ze života, ta která zkušenost ze ètení Písma Svatého. Ale nikoliv výklad samojmenované pomazané hlavy, která se domnívá, že po Bohu ještì dovysvìtlí nìkteré nejasnosti. Jak a co Bùh myslel, když øekl to a to, když uèinil ten který zázrak, vykonal ten který trest. To skuteènì pøísluší jen Bohu a jakékoliv psaní výkladù Bible je jen snaha o její pozmìòování podle subjektivních vjemù, fantazie a pøání jednotlivých vykladaèù. Bùh nás pøímo v Bibli vybízí k tomu, abychom svìdèili a šíøili Evangelium, ale jistì ne k tomu, abychom za nìj øíkali jak a co myslel.

Úlohou svìdectví je pøivést èlovìka k Bohu, k pøeètení si by jediného Evangelia, nadchnutí se pro zdravou, spravedlivou a èistou budoucnost. Ale jinak se domnívám, že Bùh je svéprávný a není tøeba jeho výroky opravovat. Úlohou svìdectví by tedy zcela jistì nemìlo být pøivedení èlovìka ke èlenství v té které církevní potažmo politické organizaci, hùøe sektì, k pøijetí jejích rituálù a tradic, které byly èasto vybojovány skrze krev mnoha nevinných, vìøících lidí. Mnoho "duchovních" jaksi pozapomíná, že své

farníky nemají pøivádìt k sobì, ale naopak k tomu, komu slouží.

Nìco jiného je øíci svùj názor, tím mùže faráø, èi teolog skuteènì èlovìku prospìt, tedy danou moudrostí a èerpáním ze svého studia, ale domnívat se, že je v lidský silách napsat univerzální výklad napøíklad kapitoly Zjevení je holý nesmysl. Pøemýšlení a úvaha nemá ale s objektivním výkladem události nic spoleèného. A pøitom by staèilo tak málo, jen ukrotit pocit vlastní velikosti a nadepsat knihu, ve které dotyèný pøemýšlí o zjeveních Písma jako zamyšlení, èi úvahu a zcela jasnì uvést, že se jedná o názor toho, kterého èlovìka. Což ve vìcech Božích není samozøejmé, protože Bùh mùže inspirovat také proroky.

Pøesnost v oznaèování takzvaných teologických knih je vyslovenì nutná, protože jinak je øada lidí uvádìna v omyl, když se domnívají, že mají v ruce skuteèné vysvìtlení, výklad té které Biblické události nebo zjevení.

Není zapotøebí dìlat Bohu advokáta, to je podle mne èinnost zcestná a zavádìjící, která zpùsobuje mnoho falešných nadìjí, zklamání a také životních tragédií.

Pravda nepotøebuje obhájce slova, ale zastánce skutkù a to je veliký rozdíl. Když lidé mìli skuteènou šanci pravdu obhájit, nechali ji pøibít na køíž jako zloèince. Nemyslím, že by se dnes stalo jinak.

Nemoc a víra

Èasto se èlovìk obrací k víøe, nebo vùbec ke zkoumání skuteèné podstaty a tedy smyslu života, až pøi vlastním postižení nemocí, nebo v trápení. Dokud na èlovìka nedolehne také odvrácená strana bytí, zpravidla nemusí ani cítit potøebu zkoumat vlastní duchovní život. Domnívám se, že je to tak dobøe. Každý, kdo žije v lásce, žije vlastnì ve víøe a dej Bùh, a mu klid a zdraví vydrží až do Vítìzství. Myslím, že není vìtšího štìstí, než bezstarostný, zdravý život. Ale je nutno vìdìt od koho tento dar máme, abychom tak mohli vychovávat své dìti.

Protože nelze vést dìti k lásce a vnímání, pøièemž zároveò jim postupnì vysvìtlovat, že to vše co nachází pro nì jednou skonèí vìèným bezvìdomím-smrtí a na tento údìl je pøipravovat. Podle takové výchovy také vypadá orientace mladých lidí a jejich chování v dnešní spoleènosti.

Jistì je velkým požehnáním pøíjemný stav vìdomí a tìla, který nám umožòuje bez podivných pøíchutí trápení plnì vychutnávat každou malièkost života v nás a kolem nás. Nìkdy ale pøijde sevøení nemocí a potom, pøi vlastním postižení èasto zoufalé hledáme pomoc všude, kde cítíme nadìji ke zlepšení. A nìkdy, což asi mohu z potvrdit i z vlastní zkušenosti pøijde snad nejbolestivìjší kombinace životní pouti, tedy poškození tìlesného i duševního zdraví. Sám se dnes podivuji nad tím, co vše èlovìk mùže s pomocí Boží pøestát a vydržet. A zde je asi skuteènou výhodou, když se èlovìk zamyslí nad svým vztahem k Bohu døíve, než ho k tomu pøivede bolest a trápení. Potom snázeji hledá i nachází cestu k Bohu, tedy k léèbì, by jsou v té chvíli tøeba nutní lékaøi, jako prostøedníci, kteøí èlovìku pomáhají nacházet ztracené zdraví a mnohdy i duševní rovnováhu. Èasto také Bùh vykoná zázrak uzdravení, všude kde to jde, a to mùže být také poèátkem trvalého vztahu èlovìka k Bohu. Je však nesmírnì tìžké otevøít vlastní srdce k pøijímání útìchy a léèby v dobì, kdy jsme sevøeni úzkostí a strachem o vlastní zdraví, èi zdraví nìkoho blízkého. V té dobì si èasto vùbec nedokážeme pøedstavit, že mùže pøijít úleva, èi dokonce návrat do bezstarostného života. Jak pro pacienta, tak pro lékaøe je snad nejdùležitìjší vìdìt, že veškeré trápení konèí vysvobozením, aniž by ale vysvobození znamenalo ztrátu vìdomí, èi trvalé poškození stavu mysli nebo tìla.

Bìhem vlastních pobytù v nemocnici, èi návštìv u nemocných pacientù jsem vidìl a sám prožil utrpení.

Ty chvíle velice zmìnily mùj pøístup k životu, k pøemýšlení. Pochopil jsem, že ty nejpalèivìjší bolesti, které nás mohou sevøít jsou nesdìlitelné a nepopsatelné. Plnì také chápu, že èlovìk, který se pohybuje v trápení je zmìnìn a naopak èasto ztratí víru, dùvìru v budoucnost.

Nemoc, úraz mùže být nejtìžší zkouškou v naší životní pouti. Ale právì vìdomí, že Bùh každému vrátí zdravé tìlo, ale i zdravého ducha, zdravou duši mi zatím vždy pomohlo pøežít ty chvíle, které zcela oèernily mé vidìní. Také se mi dostalo nesmírné pomoci od lékaøù a sester. Znám ovšem i pøípad, kdy pacientovi lékaøka zcela nezodpovìdnì naordinovala špatnou medikaci, pøestože byla nìkolikrát informována o tom, že u pacienta vyvolá doèasné ochrnování hlasivek a horní poloviny tìla, nemluvì o jeho duševním utrpení. Ten mladík chodil šest dní zlomen do pùli tìla, tekly z nìj sliny a jeho ústa nebyla schopna doøíci vìtu, díky silné droze pod jejímž vlivem byl. Nakonec po velmi dramatické situaci, kdy pacient málem nevydržel, lékaøka pøešla na únosnou medikaci. To ale nebylo vše, protože se jednalo o pacienta vìøícího, který jí tento omyl ihned odpustil, v èemž tato ambiciosní žena hledala opìt nezdravý stav jeho mysli.

Také z tohoto pøíkladu je jistì patrno, že ryze technická medicína mùže pacienta èasto více poškodit, než mu pomoci, zejména v psychoterapii, kde jsou léèebné postupy a chemoterapie zcela individuální a soulad tìchto prostøedkù je zøejmì ještì citlivìjší a obtížnìjší než v praktické medicínì, kde pøece jenom jsou jednotlivé léèebné kùry a postupy spíše kvantifikovatelné. Ale v psychiatrii lékaø bez víry a lidského cítìní pùsobí

èasto negativnì, mnohdy dokonce nazírá pacientùv nekonformní, zdravý úsudek, který se logicky musí vyjímat zažitým spoleèenským pravidlùm, jako anomálii, projev nìèeho asociálního, co je potøeba znormalizovat. Proto také právì psychiatrie je èasto mocenskými systémy zneužívána k diskreditaci, a tedy samozøejmì i "potlaèení" nežádoucích osobnostních rysù a to nejen v diktaturách, ale i takzvaných demokratických systémech. A zde je myslím obrovská rezerva ve vzdìlávání budoucích lékaøù a lékaøek. Velmi se podceòuje právì duchovní oblast komunikace s pacienty. Dobrý lékaø sdìlí i nepøíjemnou chorobu èlovìku tak, že v nìm vzbudí veškeré obranné mechanismy a chu do života. Zatímco lékaøi technokraté Vám mohou podat zprávu tak, že zaènete pøemýšlet o posledních chvílích. Které ale nejsou ? Skuteènì neexistují. Jsou pouze chvíle, kdy nejsme schopni pøijímat ani legraci, ani lásku, ani život sám. Je nutné se opøít o poznání, že vše, skuteènì vše jednou pøebolí a naše cesta zaène vítìznì po uzdravení,

aniž by to, co nás kdy trápilo více vstoupilo do naší mysli. Není zapotøebí pøijímat plané útìchy, ale je nutno pøijmout skuteènost, kterou je jisté uzdravení každého z nás.

A proto myslím, je nesmírnì nutné, abychom skuteènì vìdìli, že nejsme na tomto svìtì doèasnì, že není nemoci, která nebude uzdravena a není jediné lidské mysli do které by znovu nepronikl Duch života a lásky, spokojenost a trvalé zdraví. Obzvláštì tìžké jsou chvíle, kdy je nemocné dítì. Není nic tìžšího pro blízké, než sledovat utrpení nevinného dítìte.

Noc mùže být skuteènì dlouhá, ale vždy pøijde další den, až koneènì jednou pøijde den vysvobození pro každého z nás a noc pomine. Nemùžeme se opøít o uèení, které vykládá život za koneèný, za èasovì omezený, potom neuneseme trápení, které mùže pøijít a naše konání zákonitì podøídíme nejistému èasu, který chápeme jako vymezující prostor našeho èinìní a bytí. Vždy musíme hledat støípky úlevy, které se zákonitì jednou spojí v absolutní úlevu a pøerod do zdravého bytí. Èasto je v této souvislosti víra chápána jako nìjaké logické uklidnìní èlovìka, jako pøíprava k jeho konci.

Èasto je nám podávána jako jakýsi ochranný systém matky pøírody, který nám pomùže pøeklenout nejtìžší období našeho života. Mnoho vìdcù se dokonce domnívá, že víra, èi nejrùznìjší nadpøirozené zážitky pacienta jsou jen jakýmsi obranným mechanismem èlovìka, kdy se mozek vyburcuje k poslednímu výkøiku, aby nás co nejšetrnìji odvedl z øíše vnímání do vìèného bezvìdomí, což je vskutku šílené uvažování.

Ale lidský život konce nemá, jen utrpení, které nás sužuje je pomíjející, aè mnohdy nemáme sílu tuto zprávu pøijmout, èi už si nedokážeme úlevu ani pøedstavit. Bùh bojuje za každého, ale také spolu s každým z nás.

Veškeré slzy a trápení budou promìnìny v radost. Nikdo z nás pak nebude ochuzen ani o jediný okamžik zdravého života a to se týká právì tìch, u nichž bychom mohli mít pocit, že jejich odchod z tohoto svìta je ukrácením jejich podílu na nìm. Jsem rád za každého, který odešel za uzdravením domù, tedy skrze Ježíše Krista do vìèného života, jako za každého, který prožije zázrak uzdravení už zde na zemi.

V tomto svìtì, který vše živé odmítá a ještì nìjaký èas odmítat bude, dokud se nenaplní proroctví Boha

a nebude nastoleno jeho Království. Dokud všichni spoleènì se nebudou smìt radovat bez omezení, dokud nebude zemì i lidé na ní, kteøí se toho dne doèkají zde, pøemìnìni. Naše pozemské tìlo má bohužel omezeny regeneraèní schopnosti a je pøístupno bolesti a utrpení, naše nové, duchovní tìlo již je zaøízeno pro život vìèný. Ale jednou se naplní èas, kdy se narodí všichni, kteøí mají pøijít z této zemì a uzavøe se kapitola, ke které se již nikdo nebude vracet. Kapitola strastiplné pouti za štìstím

a zdravím lidstva. Zatím v této kapitole žijeme, ale není dobøe jí pøiznávat vìtší úlohu, než kterou skuteènì má. Tím nechci zlehèovat bolest a trápení, ale jen poukázat na doèasnost tìchto atributù. Doplnil bych Hamletovskou otázku " Být èi nebýt v tomto svìtì ? ", a ihned bych za sebe odpovìdìl "nebýt." Jsme-li ale postaveni do tohoto svìta, znamená to, že si nás Bùh vyvolil za vlastní a už je zcela zbyteèné se ptát, zda být.

Prostì jsme. A jsme-li v tomto svìtì sužováni bolestí a trápením, potom nám nezbývá, než vìøit, že spoleènì obstojíme v této zkoušce. Ono to jinak ani nejde. Protože život je trvalý dar na rozdíl od pomíjejícího systému vìcí a svìtské moci.

Kapitola VIII.

Tradice a umìní.

Umìní, tradice, to jsou slova, která v souèasném svìtì už dávno ztratila pùvodní význam. Tradice je železná košile blba. Umìní je pøetváøení duchovní inspirace na dílo, které poslouží èlovìku nebo ho potìší èi pouèí (tedy pùvodnì). Oba tyto atributy jsou však dnes výnosným obchodem menšiny uznávaných, kultu osobnosti. Dnes staèí, aby

se nìkdo se slavným jménem vykakal na plátno a podepsal to a slovutní recenzenti a znalci si vykroutí nad tím dílkem hlavu, aby jej správnì zaøadili a zhodnotili. Obchod s obrazy, starožitnostmi, ale také filmem, èi zvukovými nosièi nemá s umìním nic spoleèného. Je to civilizaèní útok

na neznalost nebo povrchnost èlovìka. Zábava povýšená na práci se stala vycpávkou uèebnic, divadel, koncertních a výstavních síní, v lepším pøípadì doplnìk domácnosti.

Právì vzhledem k uctívání nikoliv inspirujícího Ducha, ale interpreta není situace v "umìní" právì povzbudivá.

Zcela vzácnì se mùžeme setkávat s oduševnìlou zábavou, která pøinese smích, nadìji a úlevu. Organizované a peèlivì žánrovì a podžánrovì dìlené "umìní" je hlavnì výnosný obchod a spousta dobøe placených míst a uctívání.

Proto dnes zastupují a ovládají výslunní " umìní" vìtšinou lidé, kteøí jsou zcela neschopni zajímavého projevu, který by byl srozumitelný také nìkomu jinému, než jim samotným, natož aby nìkoho potìšil, vzniká stále více škatulek abstraktního, èi technického umìní. Dnešní "umìní" má mimo jiné za úkol odvést pozornost od øešení závažných problémù, zlehèuje utrpení, perverznì pùsobí na nejnižší pudy, nebo také fanatisuje skupiny zejména mladých lidí, kteøí se vyžívají na velkolepých koncertech hvìzd stejnì jako na fotbalovém stadiónu pøi zápase. Znám mnoho cikánek, které zpatra zazpívají daleko lépe, než ty nejslavnìjší hvìzdy Pop music.

Znám mnoho lidí, kteøí si doma po práci vyøežou ze døeva okouzlující pøedmìty, nad kterými by velcí akademiètí umìlci závistí zbledli.

A témìø každé dítì vám namaluje obraz, proti kterému je abstraktní dílo uznávaného malíøe bledým odvarem. Díky uctívání lidského jména je velmi dùkladnì brzdìna pøirozená selekce lidského talentu. Øíká se, že skuteèní umìlci to mají tìžké, že jejich genialita byla zpravidla uznána až po smrti a další zcestnosti. Vzniká veliké soutìžení o to , dostat se mezi uznávané umìlce, dostat se na výslunní. Být slavným malíøem, hercem, režisérem, zpìvákem. Pro kariéru jsme schopni skuteènì udìlat témìø a èasto úplnì cokoliv. Ale co to vlastnì je kariéra ? Kariéra je proslavení se. A èím se èlovìk mùže proslavit ? Vynálezem, písnièkou, knihou ale také zloèinem, válkou........ Mùže se èlovìk vùbec proslavit ?

Talent je Boží dar, stejnì jako genialita patøí Bohu i když zøejmì mùže být èlovìku propùjèena. Ale uctívání èlovìka je cesta marnosti.

Uctívání je forma diskriminace, aby totiž mohl být nìkdo uctíván a povyšován, musíme pøijmout názor, že mezi námi existují cennìjší lidé.

Lidé, jejichž pøínos spoleènosti má vìtší cenu, než pøínos kohokoliv jiného a to je holý nesmysl. A tak se potom nemùžeme divit, že dnes vznikají nadace na podporu a zachování umìleckých dìl, zatímco ve stejné zemi strádají lidé, tedy skuteèná umìlecká díla Boha. Uctívání umìleckých pøedmìtù, èi výkonù je tedy jen zatemòování mozkù. Umìlecký pøedmìt má v dnešní spoleènosti vìtší cenu než èlovìk. Jistì bude Policie s daleko menším nasazením hledat vraha èlovìka, než napøíklad zlodìje, který by odcizil z Louvru Monu Lisu. A jak rozdílné by asi byly tresty, jeden za vraždu a jeden za znièení slavného obrazu. Jistì by mìl pøed soudem vìtší hodnotu obraz, protože lidská "moudrost" uèí, že lidé jsou nahraditelní, narozdíl od "hodnot", které vytvoøí. Pøitom je toto zvrácené chápání založené na zcela protichùdném dùkazu, že tedy lidí se narodí mnoho, ale jen málo z nás je dùležitých. Tedy takových, kteøí poposunou vìdìní, èi státosprávu nebo umìní zase o kousek dále.

Sebekrásnìji otesaný kámen zùstane jen kamenem, by potìší oèi mnohých. Cenu umìleckých pøedmìtù stanovují zvrácení obchodníci a boháèi, ale také pomýlení kantoøi a vùbec lidé, kteøí vyznávají možnost finanèního ocenìní

ducha, inspirace. Kolik lidí už bylo zabito pøi krádežích umìleckých pøedmìtù. Kolik lidí bylo postiženo za hanobení umìleckého díla. Snad každého z nás se dotkne,

když je poškozena socha zdobící naše pøední námìstí, ale už málo nás zajímá, že kousek od tohoto místa mohou trpìt zbyteèným nedostatkem lidé.

Uctívání neživých pøedmìtù je v obrovské expanzi a je to nebezpeèný fanatismus. Krásné sochy, døevoøezby i malby stejnì znièí èas, nìkteré dokonce znièíme sami, když padne režim, který je uctíval, nebo èasto symbolizují pøedstavitele moci, nebo již pøekonaného, èasto

vyvráceného vìdeckého, nebo subjektivního poznání. A když už samozøejmì chceme mít pìkná mìsta a námìstí, tak pøesto jsou všechna tato díla nahraditelná.

Nebo uctívání korunovaèních klenotù té, které zemì, to je také zvrácenost. Jak mocnì jsou chránìny naše peníze v bankách, kolik péèe jim lidé vìnují, jak mocnì jsou støeženy "vzácné" obrazy a klenoty a jak málo se dbá o lidské zdraví, o skuteèné poklady tohoto svìta, o èlovìka.

Projdìte si kterékoliv vìtší mìsto a spoèítejte jeho banky, výstavní sínì a porovnejte s poètem a vybavením nemocnic nebo hospicù. Žebøíèek uznávaných hodnot je zcela zcestný a marný. Jsme k nìmu vychovávání sdìlovacími prostøedky a èasto jej bez pøemýšlení pøijímáme.

Uctíváme neživé pøedmìty a peníze, nikoliv ale jako prostøedky pomoci bližním, nýbrž jako samoúèelné "cennosti". Úplná zcestnost je potom uzákonìní ochrany autorských práv. V dnešním svìte dokonce mùžete dostat trest i za to, že nìkomu "ukradnete" písnièku, èi malbu.

A málokoho napadne jaký nesmysl to je. Patentovat nápad si mùže dát skuteènì jen blb. A tak se ze zábavy stal prùmysl. Samoúèelný prùmysl, který systémovì zabraòuje tomu, aby nás oslovily nové myšlenky, pro které prostì v médiích není místo a jen obèas tam proniknou, pokud nìkterý z vyhledávaèù talentù zacítí možnosti zisku,

který zabraòuje vzniku skuteènì zábavných oduševnìlých komedií, písní, právì proto, že ze zábavy se stal uctívaný a vyhledávaný obchod. Provozovatelé se dovolávají toho, že jsou jejich "výrobky" kupovány, ale zapomínají na svùj monopol, který spolehlivì vytlaèuje oduševnìlou tvorbu.

A tak veøejnoprávní sdìlovací prostøedky místo aby šíøily široké spektrum nápaditosti obyvatel, aby v možnostech pøímých pøenosù odrážely pocity, talent a názory obyvatel, profilují skupiny vyvolených "umìlcù", kteøí jsou ochotni pøistoupit na pravidla hry trhu, a vystavují se za peníze,"slávu."

Je to neuvìøitelné platit koncesionáøské poplatky za to, že je nám pøedkládaná lež ve zpravodajských poøadech a syntetická konzumní kultura, opakovaná do zblbnutí ve své debilní, nesrozumitelné a bezduché podobì.

Pøijímáme nelidský, nepøirozený systém vìcí a penìz, èímž podporujeme zloèin proti nám.

A když už nìkam procpete èlánek , úvahu o zvrácenosti tohoto èinìní ihned je Vám vysvìtleno, že jste snílci, demagogové a populisté, dokonce v naší zemi jsem slyšel už novou kategorii "lidé jednoduchých øešení". Ale vždy pøece o to tady bìží, o jednoduchá øešení. Složitá se dìlají jen proto, aby zvítìzily zájmy majetku nad zájmem života. Složitá øešení se hledají všude tam, kde není zájem nic øešit. Složitá mùže být cesta k jednoduchému øešení,

ale nikoliv øešení samotné, tedy v oblasti mocenské a politické.

Jenže vždy je zapotøebí mnoho slov tam, kde nechceme slyšet jasné argumenty a pravdu. Také v umìní se musí udìlat složité cesty talentùm, aby náhodou neoslovily to lepší co v nás je, protože syntetické uznávané umìní by tuto konfrontaci samozøejmì nesneslo. A tak žijeme ve století detektivních románù a filmù, které mají snad jedinou zápletku a tisíce složitých návodù na brutální èiny. Na hudbu “se díváme” v televizi v absurdních videoklipech, kde nám hudební antitalenty s úspìchem dokazují, že tam, kde chybí sluch staèí reklama a poèítaèová støižna.

Uctíváme známé lidské tváøe èasto jen proto, že je donekoneèna vídáme a slyšíme z televize, z novin. Uctíváme sebejisté úsmìvy umìlcù a politikù, kteøí neunesou konfrontaci s nejjednoduššími životními principy, totiž z rozpoznáním èinìní dobra a zla a také se jí peèlivì vyhýbají.

Zašli jsme tak daleko, že si dokonce rozvìšujeme obrazy prezidentù a státníkù do škol a kanceláøí. Ale je dobøe si uvìdomit, že jsou to èasto nešastníci, kteøí mají co èinit sami se sebou a nenalezneme u nich nic, než falešné úsmìvy a chorobnou megalománii.

A tak umìní místo, aby osvìžovalo a bavilo èlovìka, deptá jeho ducha, vede jej ke stereotypùm, ke stagnaci osobnostního rozvoje, k pøijímání zvrácené zábavy, která je opøena o degradaci životních hodnot. Umìní je dnes obchod, který zkouší kolik konzument vydrží a slaví úspìchy, protože vydržíme témìø vše. Odklonili jsme se od pøijímání nového, abychom uctívali zabìhané umìlecké atributy. Cpeme si do hlavy tuny textù a not a øíkáme tomu práce, abychom donekoneèna mohli pøehrávat "klasické" kousky velkého Bacha, Vivaldiho, Shakespeara... Jsou to pìkné kousky, ale proè nepustit na scénu živé umìní, nová poselství skuteèné umìlecké tvorby.

Mozart je jistì fajn, ale jsou tisíce stejnì i více talentovaných hudebníkù. Ale také malíøù, spisovatelù. Naši klasici si jistì nepøáli, aby se na dlouhou dobu stali nechtíc brzdou rozvoje napøíklad hudebního umìní. Noty jsou dobré k zapsání hudebního tématu, ale zároveò velice svazující všude tam, kde se jim pøisuzuje vìtší úloha, než jakou mají. Tedy pobavit èlovìka, osvìžit ducha. Ducha, který se vyvíjí v každém z nás. Uèíme se zpamìti dlouhé texty, dlouhé skladby, abychom tak pod rouškou práce a procvièování ubírali místo tìm vlastním notám a textùm, které pøichází ze srdce a nikoliv ze zaprášených archivù. Nejen v umìní se stáváme pouze interprety cizího poznání, cizího vnímání, které pøi nekoneèném opakování utlaèuje naše vlastní poznání a schopnost tvorby.

Jsme generace interpretù nevlastních myšlenek a nápadù, protože nám kdosi øíká, že právì ony, ty obecnì uctívané jsou nìèím, co vede k našemu vlastnímu duchovnímu rozvoji a štìstí, pravý opak je pravdou.

Pláèeme nad seriálovými hrdiny a pøekraèujeme trápící se. Vìøíme v televizní právo a spravedlnost, vìøíme v naše vládce, ale tím se vzdalujeme sami od sebe, nebo jsme to my, kdož bychom si mìli vládnout a posoudit skuteèné umìní, skuteèné hodnoty, které zacházejí na úbytì v odcizeném svìtì individuálního "štìstí", což je tak zcestná myšlenka jako suchá voda. Naše oèi se uèí vidìt stejnì, naše uši stejnì slyšet, naše ústa stejnì mluvit, jako tìch, kdož se nad nás pod jakoukoliv záminkou povyšují a uzurpují si právo vést. Ale ani jedny oèi na svìtì nevidí stejnì, pokud o tom co vidí pøemýšlí rozum (ten je kousek za oèima)

a ani jedny ústa nemluví stejnì, pokud mluví skuteènì ze srdce (to je kousek pod krkem spíše vlevo). Necháváme se pøetváøet na roboty, na dav, ale jsme lidé, každý jiný, ale stejné, trvalé hodnoty. Zatímco

dokonèení umìleckého díla je uzavøením pøístupu ducha. U stvoøení èlovìka tímto pùsobení Ducha teprve zapoèalo a bude se nadále zvìtšovat.

Hledejme proto stále nové a nové, abychom se nestali sochami nevlastních pocitù. Potìšme se z hotového díla, nechme s jím inspirovat, ale nehledejme v nìm více, než v nìm je. A není v nìm nic. Bylo, èi je v èlovìku, který jej tvoøil a mùže probudit nìco v nás. Tedy v nás to je. To umìní. Socha mùže oživit naše pocity, ale naše pocity nikdy neoživí sochu. Až jednou pùjdete parkem, nebo po námìstí, kde stojí krásná socha, plivnìte na ní a potom se zamyslete nad tím, co jste udìlali. Plivli jste na kámen. Plivnout na kámen ? Proè ne, od toho tady jsou. Ale uctívat ho ?

To je ta skuteèná zvrácenost. Která ale pøesvìdèivì vypovídá o povrchnosti našeho vnímání, která už prostoupila snad všechny obory lidské èinnosti.

Posuzujeme vnìjší efekty vìcí, posuzujeme tváøe a úsmìvy, kravaty a saka, úspìšnost mìøenou penìzi a potom se nelze divit, že nám vládnou zloèinci, úchylové a zlodìji. Po celá staletí jen poopravují technologii jejich èinnosti, ale jinak se nemìní vùbec nic. Protože jsme pøistoupili na to, že jsme schopni subjektivními pocity rozpoznat, co je pro ostatní prospìšné a dobré a co zase ne, co je potøeba ze spoleènosti vymýtit. Je to stejnì absurdní jako kdyby v mykologické poradnì sedìl místo zkušeného odborníka ochutnávaè, který by øekl. : "Za tøi dny si pøijïte pro odpovìï, jestli se ta houba dá jíst!" A na dosti podobném principu skuteènì fungujeme. A nebezpeèí je o to horší, že hrùzné následky uctívání èlovìka se mohou a také projevují tøeba až po nìkolika generacích. Co tedy ještì napsat k umìní. Umìní nemá s uctíváním nic spoleèného, je jako nekoneèná, nezastavující øeka, kterou jsme pøehradili

jmény a díly "slavných" a tak se zmìnila v nehybné mrtvé rameno, protože to živé umìní teèe už úplnì jinudy. Neprotéká katalogy znalcù, ani obchody a aukcemi, ani zaplnìnými stadióny, ale vnímavým lidským srdcem. A tak asi zklamu zneuznané umìlce, protože zneuznaný umìlec je stejný termín jako tìhotný býk. Touha po slávì nemá s umìním nic spoleèného. A touhu oslovit mùžeme vždy naplnit a èasto u prvního èlovìka, kterého potkáme. Je to však pro umìlce také tìžká zkouška. Má-li totiž skuteènì co sdìlit, èi spíše umí-li skuteènì sdìlit své prožitky a vjemy, aniž by je musel koøenit podle chutì nemyslícího davu toužícího po zvìènìní v mrtvém rameni øeky, kde se brodíme "slavnými" jmény, aniž bychom si uvìdomovali, že nám už vùbec nic nového nepøinesou. Jen skepsi a nejistotu. Základní prùšvih je podle mne v tom, že chceme pøedstihnout dokonalost Boží tvorby. Jistì je užiteèné rozvíjet šikovnost umìleckou tvorbou, ale soutìžit se v tomto oboru prostì nedá, protože výkony nemají žádné pøirozené znaky nutné pro soumìøitelnost. A ještì hloupìjší je snaha o soutìžení s pøedlohou, modelem pro naše dílo, a už je to skuteèný model, nebo duchovní, inspirativní. Opravdu sami sebe nemùžeme pøekroèit, stejnì jako nemùžeme vylepšit pøírodu, nebo pozmìnit Boží zákony.

Vždy se tedy vrátím v zamyšlení k tomu, jak nebezpeèné je chápat život jednotlivce jako koneèný a pøijímat takové uèení, které zákonitì vede k chápání souèasné zemì jako prostoru pro experimenty, pro anorganické pøetváøení k obrazu èlovìka, nikoliv tedy jako doèasné bydlištì, kde se smíme vzdìlávat a pøipravovat na další etapy lidského vývoje. Jako místo pro diktatury šílených exhibicionistù, které spoleènì a draze platíme nejen poškozeným zdravím, ale také utrpením a ukracováním života zde.

A naše pøijímání tìchto mìøítek a pseudohodnot z nás èiní spoleèníky nezdravého života a podhoubí zvrácené civilizace.

Satan…

Satan, nebo-li Ïábel, otec zla je skuteènou existující duchovní bytostí.

Není to jen nìjaký název , sourhnné oznaèení všeho zlého. Je to politik, tedy demagog se vším všudy a co více, má ještì doèasnou moc nad tímto svìtem a nepøeberné množství prostøedkù jak zasahovat do našich životù.

Vidí daleko lépe a dále, než kdokoliv z lidí. Zná dùvìrnì Boží pøikázání a zákony, stejnì jako svùj neodvratný trest. Zná také lidské slabosti a využívá každého zaváhání. Do jeho kompetence spadají všechna svìtská království. Je nad lidské chápání a lidský rozum. Nabízí oslabující požitky, pocit moci, bohatství a rozdìluje je. Není, jak se nìkdy domníváme vìtší a menší zlo, protože právì zloèin má svého koordinátora a vládce.

Satan se èasto mistrnì schovává za pøitažlivé myšlenky, pro které se nadchne mnoho lidských srdcí a skrze své ctitele nabízí napøíklad právì takzvanì "spásné" ideologie a systémy, které slibují spokojenost, ale plodí válku a nenávist. Konspiruje èlovìka k tomu, aby se pozvedl nad jiné a mùže mu k tomu poskytnou prostøedky. Ježíš Kristus jej však pøemohl a Satan již nemá úèast ani možnost ovlivnìní vìcí v nebi a Ráji, ale byl svržen na zem, kde sleduje, kterak se mu jedinému krátí èas a o to více svádí ke katastrofické, destruktivní èinnosti. Dokáže svést i vìrného èlovìka bìhem chvíle na cestu zkázy.

Podaøilo se mu zvrátit lidské myšlení a pøemìnit žebøíèek hodnot. Podaøilo se mu zmìnit význam a použití lidského slova. Bùh inspiruje èlovìka k boji se sebou samým, který vede k záchranì. Satan potom inspiruje èlovìka ke spoleènému boji "za lepší budoucnost", vede èlovìka do válek, kde umírají nevinní lidé a jejich utlaèovatelé a vrazi se domnívají, že èiní službu lidstvu. Ovšem boj Boha, Ducha je samozøejmì také duchovní boj o pøežití v radosti, v jistotì záchrany, boj, ve kterém je nutné odhazovat, tak jak to jen jde vše co èlovìka zatìžuje a svazuje.

Vše co je marné a neživé. Každý máme oheò, ale rozpoznání, kdy náš oheò spaluje a kdy ohøívá a slouží, tomu se musíme uèit, pokud nechceme mít vinu na neštìstí druhých. A zbranì spravedlivých jsou zbranì duchovní na ochranu života, útokem nièemných je potom nièení

tìla a násilné prosazování dogmatických nauk. Není jiné cesty, než skrze Ducha jak dohlédnout konce mylných èinù, jak posoudit vše co chceme uèinit, vše na èem se podílíme døíve, než tak zaèneme èinit.

Nikdo jiný nezná cestu života, než ten, kdo jí stvoøil. A my sami nedohlédneme ani konce vlastních dnù na této zemi, natož perspektivy toho, kterého systému, svìtského vedení. Nestaèíme plnit základní úkoly, zákony zdravého bytí a pøitom si nakládáme na záda úkoly, které nejsou lidskými silami øešitelné. Utlaèování mnohých nazýváme pomocí, pøièemž té skuteèné pomoci prvnímu èlovìku vedle nás, èasto nejsme schopni nebo ochotni.

A tak zatímco na zemi umírají roènì miliony dìtí zbyteènì hladem, létáme do vesmíru a pøetváøíme zemi na obrovské zbrojní skladištì a už nám to, což je nejhorší, ani nepøijde divné. Vždy se najde nìjaký "vyšší" zájem ve jménu kterého sloužíme zlu, Dokonce jsme ochotni uvìøit i tak zvrácenému názoru, že nekoneèné vyzbrojování je nutné pro mír. Pøièemž je to tvrzení neobhajitelné a zcela protikladné. Velice èasto chodíme pracovat jen.., abychom ukojili vášeò zvrácených a vzali si svùj díl. Vlastní rodinu "zabezpeèujeme" mnohdy službou za pokud možno co nejvyšší mzdu a plníme si vzornì své pracovní úkoly, aniž bychom pøemýšleli co a pro koho vyrábíme, co svou "prací" zpùsobujeme. Myslím, je lepší jeden povaleè, než tisíc zamìstnancù zbrojního závodu a je lepší jedna prostitutka, než statisíce pracovníkù tabákového prùmyslu.

Každý asi ví, co mùže od prostitutky èekat, ale napøíklad od státní správy nikoliv.

Vezmìme jenom naše lidské soudy, kde si koupíte právo za peníze, èi se vyplatíte z trestu, již z tak zcela pochybených svìtských zákonù.

Jsme posádkou Titanicu, která se do poslední chvíle baví na potápìjícím se stroji, s tím rozdílem, že zde na zemi je vždy èas na záchranu, vždy mùžeme vystoupit z tohoto nechutného civilizaèního kolotoèe, který nás zbavuje svéprávnosti a soudnosti. Vìøíme v zhmotnìní lidského snu, v lepší budoucnost, ve správné vedení spoleènosti a hledáme ideologii, ke které se pøiklonit, mìníme politické strany a stále nám nedochází, že je to jedna a tatáž blamáž. Znovu a znovu se necháváme zastupovat a vést pomatenci. Jedna zmìna systému støídá druhou, ale u kormidel zùstávají stále jedni, v samotném dùsledku tedy jeden.

Revoluce je ryze individuální záležitostí, nikoliv kolektivní. Kolektivní mùže být jen teror. Vzpoura proti zvrácenému systému musí probíhat uvnitø èlovìka, protože je to jeho duchovní rozhodnutí, nepodílet se dál na systému vìcí. Zamìòujeme pravdivé poznání s pesimismem. Vidím-li kolem sebe bezpráví a tupost, pøece nebudu k tomu mlèet, abych nebral ostatním jejich iluze. Plané iluze jsou matkou smrti a nemají s vírou nic spoleèného. Iluze jsou volební programy politických stran, které netouží po nièem jiném, než po uchopení moci. Dokážu pochopit vládu osvíceného krále spíše, než zcela nesmyslnou vládu "zastupitelských" orgánù. Pøece není v lidských možnostech, aby politik znal více, než nìkolik desítek svých volièù a pøece získá falešnými sliby hlasù mnohem více.

Za mocenskými systémy jsou jen schovány, a to velice dobøe, skupinové zájmy mafií a ekonomických, èi vojenských klanù. Jediný pøínosný boj o moc, je boj èlovìka, aby mìl moc sám nad sebou, nad svým konáním. Všude tam, kde se bojuje takzvanì spoleènì pod pláštìm "boje za mír" (unikátní termín) vzniká fašismus a hysterie, která døíve, èi pozdìji rozpoutá váleèný konflikt, nebo obèanskou válku, která má také mnohem skrytìjší prostøedky než zbranì.

Koho se jednou budeme dovolávat, až pøijde naše hodina? Prezidenta, nebo premiéra, èi si snad pozveme na pomoc armádu, kterou jsme si vyzbrojili ?

Budeme volat po vysvobození, po úlevì a tu opravdu mùže pøinést jen Bùh.

A proto myslím, si Bùh pøeje, aby byl uctíván. Abychom neuctívali falešné proroky a šílené diktátory, abychom neuctívali peníze a neživé vìci. Bùh si nepøeje, abychom uctívali pomíjitelné, ale naopak vzývali nepomíjitelné. Sláva èlovìka je samolibost, sláva Boha je zodpovìdnost a život v každém z nás. Pokud skuteènì budeme uctívat Boha, tedy život, potom se nebudeme vyvražïovat a nenávidìt pro rozdílné názory, majetky a talenty, èi zdraví nebo krásu. Nebudeme podporovat zlo.

Nebudeme mít touhu trestat a mstít se, ale skuteènì odpouštìt.

Potom se nebudeme cítit ochuzeni, ale bohatí, nesmírnì bohatí v Bohu, který nám na rozdíl napøíklad od pana Lenina, dá skuteènì podle našich potøeb, protože naše potøeby zná a také naše nemoci, neduhy a ví jak a èím je vyléèí a má tuto nadpøirozenou schopnost se kterou také založil vesmír a dal život nám všem.

Miliony politikù ztroskotaly a s nimi jejich vìøící, ale není jediný pøípad, kdy by zalhal nebo zklamal Bùh. A co teprve až se dovrší Boží zámìr, který jistì není pozdržován Bohem z jiného dùvodu, než ze spravedlivého oèekávání na posledního èlovìka, aby nebyl ochuzen, ten poslední, který se má narodit ze staré zemì.

Ale kdo z nás nemiluje život, ale naopak jen sám sebe, ten si skuteènì nedokáže pøedstavit spravedlivý a zdravý svìt, protože by v nìm tìžko hledal uspokojení, které zde nachází v bohatství, fanatismu, iluzi pokrytectví a kariéøe. Ten, kdo miluje život jistì chápe, že je ve štìstí druhých, v jejich zdraví a spokojenosti a tedy mùže každý den, každou chvilku nìco udìlat pro druhého, pomoci mu. Ale pro koho se zdá ponižující pomáhat jen jednomu, èi toho vùbec není schopen a pøeceòuje vlastní schopnosti, takový bezohlednì poleze po žebøíèku kariéry, aby nepomohl ani tomu jednomu, ale naopak zpùsobil mnoho pádù a neštìstí. To jsou právì politici se svými stranami. On opravdu skuteènou silou je pracující lid, prostì lidé, ale je jim to donekoneèna vymýváno z hlav, aby poslouchali jako tupci krasomluvy a pøíkazy samospasitelné šlechty, nezodpovìdných lidí, kteøí se staví na odiv u svých koryt a poøádají vlastní oslavy a ovace. Chránìni poslaneckou imunitou, armádou a státní správou køièí o rovnosti pro všechny, ale pro jistotu ani nepodléhají zákonùm, které sami schvalují, protože vidí pod poklièku zákonodárné kuchynì a jistì by nechtìli ochutnat ze svých výtvorù. Ale jejich vláda

stojí naší úèastí. Na našem uctívání tìchto lidí, kteøí nalezli zalíbení v televizních projevech, tuèných kontech, lesklých kravatách a pravidelných žranicích a pøehlídkách, v podivném snu, kterak lidskými silami zachránit dnešní svìt.

Nejsem žádný anarchista, ani pøesnì nevím, kdo to vlastnì anarchista je, ale myslím, že jediná možnost, jak svrhnout zbloudilou moc je pøestat jí sloužit, nikoliv organizovat jakýkoliv pøevrat. Staèí jen nepodporovat zloèin a falešné sliby, iluze. Staèí poukazovat na pravdivý obraz spoleènosti, odklonit se od vlastních zájmù, osvobodit se. Potom by se politikové museli nauèit žonglovat místo slovy alespoò s míèky, aby jim lidé hodili nìco penìz do klobouku. Ale to se samozøejmì nestane, protože by to bylo pøíliš kruté zrcadlo pro nás pro všechny, kteøí se domníváme, že jsme èestnými lidmi. Potom by se zcela jasnì ukázalo, že právì ten dav, tedy my, že právì každý kdo pøihlíží bezpráví a diskriminaci je základním kamenem zvrácené svìtské moci.

Tedy pilíøem Satanova doèasného království. Nezní to dvakrát pøíjemnì, ale nìco na tom bude.

Je jistì mnoho nauk, které vedou k toleranci a osobnímu klidu, harmonii, ale opravdu jediná, která vede také za hranici viditelného a pomáhá nejen jejímu vyznavaèi, ale také jeho blízkým, pøátelùm a to je pravá víra. Myslím, že nechodí moc po slavnostech a shromáždìních, ale prochází k srdci každého z nás, které smí otevøít nepopsatelnému Království Ducha. A je oslavena v každém skutku, kdy vykonáme cokoliv pro druhého, protože jak øíká Ježíš, " Cokoliv udìláte tomu nejmenšímu v mém Království, jako byste uèinili i mì. " Není tøeba se bát, že by jediná myšlenka, jediná rada srdce zùstala v skrytu, ale naopak budou zjeveny, aby každý vidìl skuteènou pravdu. A každý bude za své skutky, a tedy i ty, které nemohl prosadit v tomto svìtì, odmìnìn. Asi bude ale moudré se uèit naslouchat druhému a pomáhat mu v tom, co skuteènì potøebuje. Nikoliv mu jeho potøeby a místo ve spoleènosti urèovat. To nám nikdo zakázat nemùže a to je asi také základem tolerance a lásky, která s pøibývajícím, èi spíše ubývajícím èasem se z lidských srdcí vytrácí a je dobøe ji znovu a znovu hledat. Abychom nedopadli jako kováø v jedné vesnici, kde už lidé nemohli orat, protože pøestal dìlat svou práci a øíkal jim "Zvolte mne starostou, protože jsem pøišel na zpùsob jak okovat všechny konì ve vesnici bez použití železa. " Nebo jako lékaø, který pøestal léèit nemocné, protože byl zaneprázdnìn hledáním zázraèného elixíru, který zbaví neduhù všechny obyvatele zemì. Je totiž krásné snít a oddávat se pøedstavám, ale je nutné rozpoznat hranici mezi snem a bytím, protože jinak se staneme zajatci vlastních pøedstav, pro které neuvidíme potøebné vìci. Vezmìme si jenom dnešní zpùsob výchovy mladých lidí.

To je skuteèná debilita, co všechno nám ve škole cpou do hlavy.

Známe letopoèet každé vìtší bitvy, jména úchylných diktátorù a vrahù, vèetnì jejich životopisù. Zatìžujeme se uèením nesmyslných nauk. Od mala jsme vìtšinou uèeni posuzovat vše podle vnìjších znakù. Známkou úspìšnosti je povìtšinou materiální bohatství, které èlovìka tolik vzdaluje od štìstí a poznání.

Peníze neosvobozují, ale svazují a zneklidòují, a to všude tam, kde pøestanou sloužit, ale zaènou panovat. Tedy všude tam, kde èlovìk shromažïuje více, než potøebuje ke spokojenému životu, èímž nechci popøít rozdílnost tìchto potøeb. Sebekrásnìjší dùm bez lásky je ruinou. Ale to skuteènì neøíkám nic nového, o tìchto tématech už bylo popsáno mnoho stránek a hodnì lidí bude možná s tímto zamyšlením souhlasit. Vždy už dva tisíce let máme mravní kodex, Nový Zákon, který zcela pøesnì øíká co máme dìlat, abychom nalezli štìstí a vìèný život, lásku. Proè jej tedy nedodržujeme ? Proè èasto nejsme schopni naslouchat tomu hlavnímu pøikázání, abychom milovali bližního jako sebe sama ?

Kolik z nás by zaskoèil pøíchod Božího Království.

Kolik milionù lidí by bylo nešastných, protože by skonèil jejich sen o smrti, o bohatství, o moci o jejich vícecennosti . Žijeme ve zkratkovitém nesrozumitelném, rozpadajícím se svìtì a asi je dobøe se znovu a znovu ptát sebe sama, co mì uèiní šastným ?

Nikdy nebude nalezena spravedlnost v tomto svìtì, protože vše co je rovné a spravedlivé tento svìt nenávidí a potlaèuje. Nikdy také èlovìk nebude vytržen ze svých duchovních koøenù, jen se bude zbavovat zlých návykù, které jsme postupnì na sebe nechali naroubovat. A èím pozdìji upustíme od falešných hodnot, tím to bude pro nás bolestivìjší, tím více se budeme cítit zranìni, když nám bude odebráno vše co nás zatìžuje, pokud v tom nacházíme

své potìšení a zálibu. Pravda zboøí všechny falešné zákony,

zboøí také falešný systém hodnot, systém vìcí a každý kdo v nìj uvìøil pøijde o mnoho a bude znovu jako malé dítì hledat své hraèky, které povýšil nad vìci živé. Ale naše hraèky, hraèky dospìlých jsou rozdílné, protože pøi naší høe pustošíme a nièíme, pøièemž se mnohdy domníváme, že naopak pøispíváme pokroku a lepšímu životu. Je dobré rozpoznávat mezi bojem za vlastní pohodlí a majetek, abychom "spravedlivì" rozlíceni jen nenahradili místa tìch, kteøí odejdou s prvním závanem vìtru, kultovní místa uctívání, místa v Satanovì království, které brzy odejde.

Asi každý z nás se už setkal s úmrtím nìkoho ze svých pøátel, ze své rodiny, za více, èi ménì tragických okolností. Ale kdo z nás, se už setkal z vlastní smrtí? Ta nemá nic spoleèného se svìtlými tunely, ani s možností

nadosobního vnímání, ke které ve vyhrocených situacích dochází. To vše je souèástí života. Vše, co jakýmkoliv zpùsobem vnímáme je životné a smrti vzdálené, tedy sami smrt nemùžeme vnímat. Vnímat mùžeme pouze bolest a trápení, kdy potom ve vyhrocených situacích voláme po smrti jako po vysvobození a to je veliká mýlka. Smrt ještì nikdy nikomu nepomohla. Smrt je mzda høíchu, kterou nejsme schopni zaplatit a proto ji za nás, za všechny zaplatil Bùh. Smrt není mzda života, ale jeho nejvìtší nepøítel.

Smrt nikdy nebyla a ani není Božím zámìrem jako jakési pseudovysvobození od trápení, èi neutìšeného stáøí. Mnozí z nás smrti vùbec nepodléhají, naopak každý, kdo vìøí v Lásku, v Ježíše Krista smrti vùbec neokusí a pøejde rovnou do vìèného života. Tu možnost máme naprosto všichni, bez rozdílu.

Mnoho svìtských nauk chápe smrt jako konec existence èlovìka a podle toho také staví své absurdní nazírání na svìt. Protože takovéto bludné nauky jsou nejlepší podporou nièemnosti. Více, èi ménì upravené a uhlazené heslo

"Po nás potopa" je skuteènou mýlkou. Potopa už tady jednou byla. Smrt byla ustanovena jako trest za høích proti životu, aby nebyl ohrožen Boží zámìr. Aby Strom vìèného života zùstal pod ochranou pøed lidmi dokud nesvlékneme nenávist a øevnivost, dokud si každý i ten poslední neuvìdomí, že jsme stvoøeni k životu vìènému, k vìèné radosti a potìšení, k vìènému vývoji a neustálému hladu po životì, který nikdy nebude ukojen a nikdy nebude ustrnulý, ale stále bude pøinášet nové, objevné plody a uspokojovat každého z nás.

Mnozí z nás si to asi nedokážeme vùbec pøedstavit, zatíženi starostmi a obèasným, èi vìtším trápením. Zatížení vìèným shánìním nìèeho, zatíženi zcestnou snahou pøežít vlastním dílem, èi ve vlastních dìtech.

Život je od Boha a z Boha a nikomu, kdo o nìj stojí nebude odebrán.

Naopak všichni lidé budou Bohem vzkøíšeni, aby mohli nezatíženi starostmi najít skuteèné poklady života, které už nebude možno ohrozit ani zvrátit z koøene. Ve smrt vìøí jen lidé ochuzení a již vlastní, èi nevlastní vinou, lidé, kteøí ještì neokusili poznání Boha, života samého. Myslím si, že každý, až jednou najde nebo mu bude ozøejmeno tajemství vìèného života skuteènì rychle zapomene na vše, co k nìmu nepatøí. Budou nám zjevena tajemství vlastních srdcí do kterých neumíme nazírat. Bude nám dáno do užívání nekoneèné Boží království. Vše døívìjší a neživé pomine a pøijde èas míru a oslavování Vítìzství. Neviditelné vìci budou viditelné a pomíjitelné tìlo bude nepomíjitelné. Nemoc se promìní ve zdraví a sílu a nebude rozdílu v kráse ani dùležitosti, aniž by ubyla rozmanitost.

Trápení se promìní v hluboké nekonèící štìstí. Matematici zapomenou poèítat a složité výzkumy se prokáží jako blátivá tùò marnosti. A uctívaní z tohoto svìta zapomenou na své obrazy a vìcí zlých nebude pøipomínáno a nové již nevstoupí do srdce.

A matky už nebudou plakat nad svými dìtmi, aniž by kdokoliv byl ohrožen.

V mnoha nejrùznìjších až podivných knihách jsem èítal o lidských pøedstavách ráje, jako by snad ani nebylo psáno "Co lidské oko nevidìlo a lidské ucho neslyšelo a ještì mnohem více je pro Vás pøipraveno v Božím Království. "

Zpravidla je Ráj vykreslován jako souhrn všeho pìkného co je zde na zemi k vidìní a prožití. Ale pøece ani jeden z nás nemá ve svìtì dvojníka a tužby našich srdcí jsou èasto skryty i pøed námi samotnými.

Jeden vykreslí ráj jako nekoneènou øadu radovánek. Ale radost každého z nás je jiná ve spoleèném ráji. Asi smíme zatím vìdìt jen to co v ráji nebude tedy - smrt, bolest, trápení, nedostatek, strach, úzkost, války,

diskriminace, ani povýšení ani ponížení. Myslím, že pøijdou zcela jiné požitky než které nás provází v tomto svìtì a ty které budou pøevzaty budou zmìnìny a naplnìny, aby nemohly ustrnout, aby byla naše chu stále živá a naše laènost, aby byla stále znovu a znovu ukojována.

Každý z nás si Ráj pøedstavuje po svém a to je dobøe. Ale málokdo z nás hledá skuteènou cestu do ráje a to je ménì povzbudivé. Nehledejme jen odpoèinutí tam, kde budeme mít sílu na rozdávání a zcela novou duchovní i tìlesnou svìžest. Tam, kde nebudeme omezení nemocí ani v uvažování, kde nás nikdo nebude omezovat v tvorbì, legraci, v zábavì a radosti. Nepøinášejme svá trápení k smrti, aby nás od nich osvobodila, ale skuteènì hledejme Ježíše Krista, který smrt dávno pøemohl, aby skrze nìj jsme všichni bez rozdílu smìli do brány Království vejít. Pøenechme nadlidské starosti Bohu a nezpùsobujme si starosti v hledání chvilkové úlevy, nebo materiálního zajištìní, vždy se smíme pøihlásit o mnohem více. Smíme se pøihlásit o naše mrtvé i živé, smíme se pøihlásit k našemu podílu na vìèném životì.

Nenechme se unášet ani sny a vidinami, které vedou èlovìka z cesty a prudký bývá pád, když se pøedstava rozplyne, kdykoliv, kdybychom chtìli postavit do ráje naše pozemská tìla a z nich vzniklá uèení.

Vždy i tìla tìch, kteøí se zde na zemi doèkají pøíchodu Ježíše Krista budou pøemìnìna. Nebojme se, Bùh má dobrou pamì a sílu ke vzkøíšení tak, abychom vstávali obnoveni k radosti

a nevraceli se více do starého života. Dost na jeho trápení.

Skuteèné bydlení máme zajištìno døíve, než jsme pøišli na tento svìt a v mnoha proroctvích oznámeno a v Ježíši naplnìno. Berme dobré ovoce z tohoto svìta, ale neulpívejme na nìm. Radujme se a veselme, ale je dobré vìdìt kam smìøují naše kroky. A je to nutné vìdìt tak, abychom mohli vychovávat dìti i sami sebe. Naše kroky smìøují k vìènému životu, ale jen jedna cesta do nìj skuteènì vede a jediná je pravá. Je úzká a pøitom staèí pro všechny. Není-li nejtìsnìjší bránou brána našeho vlastního tìla do kterého musíme srdcem pøijmout lásku, abychom skrze ni smìli vejít do království Božího. Naše srdce mnohdy utrápené nevolá vždy po lásce, ale láska vždy volá do našeho srdce, aby tam smìla pøebývat. Bùh je láska. Každý, kdo se stydí si sám pøed sebou pøiznat, že touží po lásce, po vìèném a radostném životì pro sebe a své pøátelé tìžko hledá štìstí.

By je i ducha velkorysého a øekne-si " Mé štìstí je ve štìstí mých blízkých, mé rodiny. " Takový ale nemusí mít víru. Protože jinak by vìdìl, že pokud sám nepøijímá, nemá z èeho dávat. A nebo má víru, ale neví o ní.

Kdo vìøí ve vítìzství smrti, nemùže sloužit životu.

Co mùže který pøítel, èi rodiè udìlat více, než se starat o své blízké a pomáhat jim, ale jak dlouho ? A jak mohu vychovávat nìkoho k lásce, když sám vìøím ve vlastní smrt. Zda-li svým blízkým pøeji jen tak málo radosti a potìšení, které smíme nalézat v tomto svìtì. Pøece nemùžeme uèit, že odmìnou za pøíkladný život je smrt. Nebo snad jeho délka. Jako ostrý meè mùže proniknout úmrtí k nejmladšímu z mých blízkých ve válce nebo nemoci a co potom øeknu sám sobì. Jaká je tedy spravedlnost ?

Kolik vášnivých a marnotratných se dožije devadesáti let a kolik dìtí zemøe v nemoci, èi dokonce hladem.

Takzvaný humanismus plodí ty nejnebezpeènìjší nauky, které trvale pøetváøí naše myšlení a jsou u zrodu válek a nièení. Protože pøináší argumenty tìm, kteøí øíkají - kde je Bùh ? Kde je spravedlnost ?

Proè mají naše dìti platit daò za naše podivínství ? Ano, platí a zde je tedy Boží spravedlnost. V nastolení nového systému, do kterého budou všichni, kteøí byli èlovìkem, èi nemocí ukráceni, vzkøíšeni.

Narození èlovìka pøece není jízda vlakem, kde prùvodèí øíká, chovej se slušnì a ve zdraví dojedeš na koneènou, mùžeš chodit na záchod, do umývárny, do jídelního vozu, ale poèítej s tím, že v poslední stanici tì vynesou nohama napøed. Jaká potom asi mùže být radost cestujících, jaké vztahy mezi nimi a vùbec nálada ve vlaku.

Jak mùžeme vést dìti k radosti, vychovávat a pøitom je pøipravovat na jejich vlastní smrt. Vždy je to úplná zvrácenost. Zvrácenost, která plodí další zvrácenosti a do sedla vyzvedá pomatence a zloèince. Zda-li je skuteènì život vìzením, kde máme šanci prožít nejvíce osmdesát, sto let ?

Pøistoupili jsme na tyto nauky a tak sklízíme plody své èinnosti. Veškerá naøízení a zákony upravujeme koneènosti bytí èlovìka. Potom je zloèinnost nazývaná skromností a skromnost hloupostí. Pustím-li dítì do zahrady a øeknu mu " Bìž si hrát do s ostatními. Máš pìt minut na to, aby sis natrhal ovoce a najedl se, . " K èemu to povede ?

Dìti se zaènou prát, jedni laèní, druzí pøesycení a všichni ve strachu pøed èasem, který je ukrátí. A co teprve smrt o které mnohdy uèíme, že jim vezme vše co mají, vnímání, lásku, zdraví....Jak mùžeme hovoøit o rovnosti v koneèném svìtì ? Ve svìtì zbìsilého soutìžení a marnosti. Vezmìme rekordmana na sto metrù v bìhu. Jeho jméno je zapsáno v listinì slavných. A øeknìme mu v jeho šedesáti letech a potvrdí svùj rekord, jinak, že nebude platný. Dìti ho hravì pøedbìhnou do cíle a kdo jim zodpoví otázku

" Tak tohle je ten Váš nejlepší bìžec, po kterém se jmenuje celý stadión ? "

A kde je rekord a slavné jméno… ?

Nebo je zavedeme k pomníku slavného vojevùdce a øekneme:

" Tenhle osvobodil náš stát od útlaku ? " A dìti se zeptají:

" Vždy je zde nadále útlak a bezpráví a kolik lidí ten váš vojevùdce zabil ? "

Copak není vrah každý, kdo zabije a nechá zabíjet ? Zda-li lepší život druhých vede skrze zabíjení prvých ? Èemu všemu vìøíme a co všechno oslavujeme, to je opravdu na pováženou. Zda-li zvìèòuje pomník nebo fotografie ? Ani jeden z nás nemùže být zvìènìn ve svých skutcích, ale skutky každého z nás se nás mohou zastat, až podle nich budeme Bohem posuzováni. A jak by to dopadlo, kdyby náš spoleèný høích nevykoupil vlastní krví Boží syn Ježíš ? Špatnì. Bùh ve své spravedlivosti vše sleduje a øídí, ale protože nám dal svobodu a Zákon, nemùže jej také sám porušit a tak se trápí s trápícími a pomáhá všude , kde to jenom jde. Ale hlavnì je to On, který svou mocí vzkøísí všechny zemøelé a napraví skutky, které mu pøipisujeme, i když je èiníme sami ve své vzpouøe proti životu. Je to Bùh, který nás pøevede skrze všechna úskalí do Nového života.

Jenže žádný kantor nemùže uèit to, co nemá v srdci, protože slovo musí být oživeno duchem. Nemùžeme oživit slova teoriemi a vizemi, fantasmagorickými plány a naukami, to jsou slova neživá, samoúèelná, která nevyøèena by posloužila lépe. Trápení a bolesti se bojí snad každý rozumný èlovìk. Ten, kdo se bojí trápení a smrti a vìøí v lásku, život, pùsobí dobré skutky. A ten, kdo hájí vlastní zdraví, jen aby co nejlépe dožil do pøíchodu smrti pùsobí více zla, než smrt sama, protože smrt sama už je poražena a je jenom strašákem tìch, kteøí vìøí ve svou neomylnost a nadøazenost, kteøí jsou ochotni uvìøit, že vysvobození pøichází ve tmì a pøináší vìèné bezvìdomí. To dìláme všichni, kteøí se stydíme za své špatné skutky, ale ještì se od nich nedokážeme odtrhnout. Tìžko pak nalézáme a upevòujeme svou víru, protože špatné skutky a pomýlení neunesou pravdu, tak se nám lehce mùže stát, že žijeme ve lži, tedy v nepøátelství se skuteèným životem. Vymýšlíme mu hranice, abychom zakryli zbloudilost a nejistotu

vlastních srdcí a vìøím, že doèasnou neochotu pøijmout autoritu lásky, tedy vzájemné pomoci. Cílevìdomì potom tak èiní ti, kteøí vzdali boj o pravdu a jsou pøesvìdèeni o vlastní dokonalosti, sebe sama chápou jako idol pro své okolí. Navenek chtìjí zùstat bez poskvrny ovìšeni slávou a uznáním za zásluhy, které však nevedou k lepší budoucnosti, ale k neutìšené souèasnosti a snižují obranu všech, kteøí vìøí lidskému systému vìcí. Místo, abychom kypøili zdravou pùdu myšlenkám ostatních, vnucujeme jim myšlenky a zásady své, které chápeme jako moudré a samospasitelné.

Uctíváme tedy smrt a vìci pomíjející, aby naše zem chøadla a naše srdce osiøela. Snažíme se vtìsnat život do naší fantazie a pøisoudit mu úlohu snu, po kterém pøijde vìèné bezvìdomí (Jaká to úleva ??).

Ale je to naštìstí obrácenì, protože probuzení, a už pøijde zde nebo pøi vzkøíšení pøinese mnoho štìstí a radosti všem, kteøí hledají trvalé štìstí a lásku, aniž by se snažili promìnit vìènost v krátkou chvíli a svìtlo v tmu. A skrze odpuštìní našich høíchù Ježíšem Kristem pøinese radost úplnì všem bez jakéhokoliv rozdílu, protože všichni jsme stvoøeni k vìènému životu a lásce. Jen si to nìkdy dìláme tìžší. Ale co je asi nejhùøe, nìkdy to dìláme tìžší také lidem kolem nás, tøeba i vlastním dìtem, kdykoliv si nedokážeme pøiznat vlastní chyby a místo na vlastním poznání stavíme na zcestných pravidlech civilizace, na pravidlech takzvaných tržních principù, podle kterých je èlovìk stroj na vytváøení hodnot a nikoliv hodnota sama. Stroj, který se døíve èi pozdìji porouchá nebo opotøebuje k smrti. Podle toho také vypadá souèasný svìt a budeme-li se snažit ho zachránit spoleènì pod vedením lidského rozumu, budeme mít podíl na jeho pádu. Budeme-li se snažit zachránit každý sám sebe, potom myslím máme nekoneènou šanci pomáhat i svým blízkým a postupnì ze sebe odhazovat všechny strachy a stresy, nacházet klid a skuteèné Království Ducha ve svém srdci, klid, který si dovolím pøirovnat ke køišálovému jezeru na jehož bøeh smìøujeme.

PODOBENSTVÍ

A co teprve dál......?