[ASCII] [Win-1250] [CP-852] [8859-2] [MacIntosh] [CP-895] [KOI8-CS]

V dobì, kdy se o koupi domu Pješèak ucházel, vlastnil spoleènì s manželkou ètyøpokojový byt a chatu v Kluèenicích, kterou koupil v roce 1970 od bývalého generálního øeditele Boèka, jenž vedl Ès. uranový prùmysl a pozdìji (sic!) emigroval. Mária byla taktéž spoluvlastnicí ideální ètvrtiny domu ve Velkém Šariši na Slovensku. “Odpùrce mìl klíèe od nemovitosti ještì pøedtím, než došlo k jeho prodeji,” tvrdí žalobci.

Marie Hronová, která v letech 1982-1983 pracovala jako referentka na majetkoprávním odboru Finanèního referátu Okresního národního výboru (ONV) v Pøíbrami, zhotovila soupis majetku po emigrantech Beckových a pøipravovala hospodáøskou smlouvu o pøevodu správy majetku na MìNV Pøíbram. Popírá však, že by se s Pješèakem osobnì znala èi se s ním setkala. Údajnì neví, kolik zájemcù o domek skuteènì bylo. Celková stavební hodnota rodinného domku, vèetnì uhelny, oplocení a venkovních úprav podle odhadu soudního znalce èinila 379. 647 korun. Pješèak si dùm prohlédl a klíèe od nemovitosti pøevzal ve sváteèních dnech 1. nebo 9. kvìtna 1983. Tvrdil, že chce ve volném dnu pracovat na zahrádce.

Podle kupní smlouvy, která byla podepsána 20. kvìtna 1983, èinila cena 355. 959 Kès. Cena byla snížena o 23. 688 korun kvùli havárii vody. O její snížení Pješèak požádal prostøednictvím soudního znalce Zdeòka Malmuka, po nìmž žádal posouzení pùvodního znaleckého posudku vùèi stavbì, protože v ní bylo údajnì prasklé vodovodní potrubí a domek mìl být zatopen do výše zhruba 20 centimetrù. Znalec tvrdil, že není dokonèeno ochranné zábradlí, vlivem promáèení stropní konstrukce mìlo dojít k poškození vnitøních omýtek. Skuteènost je však taková, že Pješèak dùm kupoval po opravì, vysušený a vymalovaný. Dùvod ke snížení ceny tudíž nebyl. “Nemohu souhlasit se snížením ceny v dùsledku tzv. havárie. Veškeré opravy v domì po této »havárii« totiž provádìly UD Pøíbram a opravy v celé výši hradil ONV v Pøíbrami,” øíká Karel Beck.

Již v dubnu 1983 požádala Marcela Køížová, vedoucí finanèního odboru ONV v Pøíbrami Ministerstvo financí o udìlení výjimky pro prodej domu: “O prodej domu je enormní zájem, o èemž svìdèí poèet žádostí rùzných obèanù. ONV doporuèil prodat dùm Vasilu Pješèakovi za jeho zásluhy o výstavbu socialistické spoleènosti.” Žádost na MF odvezl nìkdo z okruhu Pješèaka, protože byla vyøízena ihned a chybí na ní podací razítko ministerstva, které ještì téhož mìsíce výjimku povolilo. Úøednice ONV v Pøíbrami Marie Hronová vydala v bøeznu 1983 informaci o stavu rodinného domku, jež byla pøedložena na usnesení uvolnìných poslancù rady MìNV v Pøíbrami. V ní se píše, že “je možné postupovat dvìma zpùsoby. Buï rodinný domek vèetnì stavební parcely bude pøedán do správy MìNV v Pøíbrami a tento provede prodej Vasilu Pješèakovi. Za druhé: Finanèní odbor požádal 22. 4. 1983 MF prostøednictvím SKNV Praha o udìlení výjimky k pøímému prodeji pøedmìtného majetku z prozatimní správy ing. Pješèakovi z dùvodu, že na finanèním odboru se nachází pouze jedna žádost a to ing. Pješèaka, takže zvùvodnìní prodeje by bylo daleko jednodušší, než u MìNV Pøíbram, kde se nachází velký poèet žádostí o tento majetek.”

“Navrhuji zamítnutí návrhu a trvám na tom, že nemovitost jsem øádnì koupil. V roce 1983 jsem byl na ONV na nìjaké poradì, myslím ohlednì civilní obrany, a pøišel za mnou František Benhák, pøedseda ONV, který mi oznámil, že pokud budu chtít domek od ONV koupit, je potøeba zažádat o nìjakou výjimku. Øekl jsem mu, že o žádnou výjimku nestojím, že nechci, aby byly v Pøíbrami nìjaké øeèi. Zda žádost o výjimku byla odevzdána, o tom nevím,” øíká Pješèak. “Pøedseda ONV mi telefonoval, že když o výjimku nestojím, domek bude pøedán MìNV v Pøíbrami, který rozhodne, komu domek prodá. Do rozhodnutí rady MNV jsem nikam nechodil, žádnou protekci jsem neshánìl. Nevím kolik zájemcù o dùm skuteènì bylo. Myslím si však, že jsem byl informován pøedsedou MìNV v Pøíbrami ing. Èerným, který mi telefonicky sdìlil, že rada MìNV v Pøíbrami rozhodla prodat domek mì,” uvedl Pìšèak do soudního protokolu. Pješèak dále tvrdí, že od roku 1983 do domku investoval nejménì 150. 000 korun, když pøedìlával schodištì, v jedné místnosti obložil strop døevem, opravoval støechu, vyspároval podezdívky po obvodu domu apod.

Soudní znalec Zdenìk Melmuk, který dodatkem ke znaleckému posudku snížil kupní cenu domu, si na pøípad “radìji” nepamatuje. V dobì prodeje nemovitosti byl poslancem MìNV Zdenìk Tyburec, který si vzpomíná, že když mìla rada MìNV schválit na svém zasedání prodej konfiskátu, øešila pøípad tøikrát: “Mìnil se pùvodní znalecký posudek domu, snížení jeho kupní ceny bylo totiž dost velké. Na jednom zasedání jsme projednávali poskytnutí pùjèky z prostøedkù MìNV Pøíbram právì na zaplacení kupní ceny domu. Stejnì jako v ostatních pøípadech prodeje konfiskátù, vše do rady pøicházelo jako pøedem hotová vìc. Pøípady byly do rady pøedkládány pøíslušným místopøedsedou, mám dojem, že to byl Tomáš Linha. Dávno pøed zasedáním rady byl zpracován znalecký posudek a radì bylo navrhováno odsouhlasení prodeje panu Pješèakovi.”

O souèasných znalcích “Mùj pøípad, stejnì jako øada ostatních, jsou tak jednoduché, že mohou být skonèeny v prùbìhu dvou až tøí pøelíèení. Náš spor se vleèe sedm let a dosud nebyl vynesen rozsudek,” øekl Karel Beck. Zároveò poukazuje na skuteènost, jak dlouho trvalo vypracování nového znaleckého posudku na dùm. Okresní soud v Berounì 14. øíjna 1994 naøídil Ústavu soudního inženýrství (ÚSI) v Brnì, aby vypracoval posudek do 30ti dnù. Až po mnoha urgencích je Beckovi obdrželi v srpnu 1995 a pokládají ho za nepøesvìdèivý. Albertu Bradáèovi, znalci ÚSI poslali vyjádøení k posudku: “Zatímco soudní znalec si peèlivì všímal váz a zajímal se, zda mají dno, pøehlédnul a neocenil obložený krb v obývacím pokoji, modøínové obložení stìn a stropu nebo koženkové zasouvací stìny, které dùm zhodnocují a svou cenu mají,” píší Beckovi. Podle nich nebyla znalcem zapoèítána bílá sektorová kuchynì, ve vstupní pøedsíni do zdi napevno zabudovaná odkládací stìna, vyrobená na zákazku Beckových. Schodištì bylo hodnoceno jako II. kvalitativní tøídy, avšak mìlo být zaøazeno do tøídy první.

Podle Daniely Svìtlíkové, právní zástupkynì Beckových, však tato smìrnice dodržena nebyla: “Obèané se o prodeji pøedepsaným zpùsobem nedozvìdìli. Lze tìžko pøedpokládat, že pøi hlásané rovnosti obèanù pøed zákonem, v zemi tisícù nebydlících rodin, by bylo nejdùležitìjším spoleèenským zájmem pøidìlit dùm tomu, kdo bydlí ve ètyøpokojovém bytì, je mu pøidìlen stavební pozemek, vlastní chatu apod. Skuteènost, že pozdìji byl pozemek Pješèakem vrácen nemùže jako argument obstát.” Svìtlíková rovnìž upozoròuje na udìlení výjimky MF, jež iniciovala Marcela Køížová, vedoucí finanèního odboru ONV v Pøíbrami. “Ta byla povolena na základì výètu politických zásluh a vyznamenání žalovaného. O jejím udìlení vìdìl jak ONV tak MìNV a je souèástí spisu, tudíž svou funkci plnila již svou existencí. Je tøeba také pøipomenout známý fakt, že Ján Pješèak, bratr žalovaného, zastával vysokou nomeklaturní funkci v komunistickém aparátu.”

Žalobci shodnì tvrdí, že pokud by soud došel k závìru, že dosud provedené dùkazní øízení nepostaèuje k vydání rozsudku, navrhují vypracování dalšího revizního znaleckého posudku, jímž by”ad hoc” bylo povìøeno Èeské vysoké uèení technické v Praze 6. Tak se také stalo.

Nelze ani vylouèit, že vliv na zvýhodnìný prodej domu mìl nomeklaturní kádr Ján Pješèak, Vasilùv bratr. Generálmajor Ján Pješèak byl vysokým státním a stranickým èinitelem, profesorem Univerzity Karlovy, v letech 1974-1975 rektorem Vysoké školy Sboru národní bezpeènosti, 1970 až 1982 námìstkem ministra vnitra ÈSSR a v roce 1982 ministrem spravedlnosti SSR. V roce 1985 vydal knihu “Socialistická kriminalistika” a kariéru zakonèil jako generální prokurátor ÈSSR.

Na Jána Pješèaka dne 6. listopadu 1992 podal obvodní prokurátor pro Prahu 4 obžalobu pro trestný èin zneužívání pravomoci veøejného èinitele. Bude-li Ján Pješèak uznán vinným, hrozí mu trest odnìtí svobody v trvání tøí až deseti rokù. Ján Pješèak je obžalován z toho, že v roce 1988 pøevzal a neprovìøil oznámení na Vasila Bi¾aka, který se podle tohoto oznámení mìl v roce 1968 pozváním vojsk Varšavské smlouvy dopustit trestného èinu vlastizrady. S trestním oznámením, které v roce 1988 podali Rudolf Bereza a Tomáš Hradílek ještì pøed uplynutím 20leté promlèecí lhùty, naložil zatím nezjištìným zpùsobem. Ján Pješèak pøed vyšetøovateli vypovìdìl, že se pøed listopadem 1989 nezapojil do akcí proti demonstrantùm tzv. nepovolených setkání v okolí Václavského námìstí. Nikdy prý neposkytl písemný materiál nebo ústní konzultaci k používání zákona o SNB, jež mìlo mít výchovnou a preventivní stránku. Popøel, že by se podílel na vypracování “Stanoviska k dalšímu postupu proti aktivizaci protisocialistických sil”, které je podle obžaloby výsledkem spoleèné práce Nejvyššího soudu ÈSSR, Generální prokuratury ÈSSR a federálního ministerstva vnitra. Ján Pješèak øekl, že pøed mimoøádnými bezpeènostními akcemi-podle vlastního vyjádøení-jen doporuèoval zabezpeèit informaèní tok a dosažitelnost prokurátorù. Porad 13. oddìlení ÚV KSÈ se se prý nezúèastòoval.