[ASCII] [Win-1250] [CP-852] [8859-2] [MacIntosh] [CP-895] [KOI8-CS]

Manželé Záøiètí dostali zkolaudovaný dùm do trvalého užívání v roce 1975 a bydleli v nìm do èervence 1982, kdy spoleènì se dvìmi dcerami vycestovali do Jugoslávie. Rok nato byli oba rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 odsouzeni za trestný èin opuštìní republiky k nepodmínìnému trestu odnìtí svobody v trvání 2 rokù a 6 mìsícù a majetek obžalovaných propadl státu. Zájem o koupi domu v Praze 5 - Tøebonicích projevili rodièe bývalých vlastníkù, manželé Mazancovi a RSDr. Pavel Kuèera. Ten v žádosti o koupi rodinného domku uvedl, že pracuje jako zástupce vedoucího pro vìdeckou èinnost katedry svìtové ekonomiky a vnìjších ekonomických vztahù ÈSSR na VŠP ÚV KSÈ. Jeho žádost mìl písemnì podpoøit tehdejší pražský primátor František Štafa. Kuèera dùm koupil za 316. 424 korun. Výbor lidové kontroly však v roce 1991 na základì výsledkù šetøení ve vìcech pøevodu nemovitostí konstatoval, že pøi rozhodování ve vìci výbìru pøíštího vlastníka domu nebyl tento postup v souladu se smìrnicí ministerstva financí ÈSR è. 10 z roku 1964. Manželé Záøiètí byli na podzim 1990 soudem plnì rehabilitováni a jsou státními obèany Èeské republiky, z australského Brisbane se do ÈR chtìjí vrátit, nemají ale kam.

V prosinci 1992 Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu Záøických: “Žalobci mají faktické bydlištì v Austrálii a neprokázali ani prokázat nemohou, že mají bydlištì v Èeskoslovensku. (...) Soud dospìl k závìru, že žaloba nebyla podána dùvodnì,” napsala v rozsudku Kvìta Krocová. V odùvodnìní rovnìž uvedla, že “dle názoru soudu žalobci nesplòují zákonnou podmínku, tedy trvalý pobyt na území ÈSSR.” Rozsudek byl Krocovou vynesen neveøejnì, v její kanceláøi, což je v rozporu s obèanským soudním øádem a právnímu zástupci Záøických Jaroslavu Stárkovi, byl doruèen až 21. kvìtna 1993. Tedy po pùl roce.

Podmínku trvalého pobytu dodateènì Ústavní soud ÈR zrušil a právní zástupce žalobcù se v zákonné lhùtì odvolal k Mìstskému soudu (MS) v Praze. “Poté, co se právní zástupce žalobcù odvolal k MS, žili žalobci v oprávnìném pøesvìdèení, že se obvodní soud zachoval tak, jak mìl a podal odvolání k soudu vyšší instance. Po dvou letech s hrùzou zjistili, že odvolání leží stále u OS na Praze 5,” øekla Èeskému týdeníku již v záøí 1995 Daniela Svìtlíková, právní zástupkynì žalobcù. “Nemám na to dùkazy, ale domnívám se, že u soudu prvního stupnì byl spor veden neobvykle. Neveøejným vyhlášením rozsudku byl porušen obèanský soudní øád. To považuji za vrchol ignorance. Soudní spor se nekoneènì vleèe a soudu by mìlo záležet na doøešení celého pøípadu, aby ve veøejnosti nepodporoval domìní, že nìco není v poøádku.”

Svìdkynì Milena Horáková, která spoleènì s babièkou chtìla v roce 1983 dùm koupit, se na ONV v Praze 5 dozvìdìla, že prodej domu je problematický, protože v nìm prý bydlí rodièe pùvodních vlastníkù. “Z právního oddìlení oddìlení ONV nás odkázali pøímo na tehdejšího pražského primátora Františka Štafu. Primátor nás pøijal a babièce doslova øekl, že konfiskáty nejsou urèeny k prodeji obyèejným lidem,” øekla Horáková. U soudu vypovídala Libuše Záøická, která nový znalecký posudek považuje za špatný, protože podle ní mìl být dùm zaøazen do I. kategorie, nikoliv do druhé, jak urèil znalec. Podle Záøické hned po emigraci s rodièi udržovali písemný kontakt: “Krátce po odchodu nám napsali, že dùm byl zapeèetìn a oni vystìhováni.”

Soud jednání neustále odkládá, údajnì z dùvodu, aby vyslechl další svìdky, znalce a pøípadnì nechal vypracovat nový znalecký posudek na cenu zmínìné nemovitosti.

Kuèera již v pøedchozích stáních uvedl, že protestuje proti tomu, že nìkteøí novináøi za jeho jménem a pøíjmením automaticky uvádìjí, že je spolupracovníkem StB s krycím jménem “Kadet”. Kuèera pøed soudem tvrdil, že to k soudu nepatøí, protože jde o shodu jména a pøíjmení. Jak se redakci podaøilo zjistit v Centrálním registru obèanù, Pavel Kuèera, narozen 18. února 1943, žije v Èeské republice jediný, a to na adrese konfiskátu v Praze 5-Tøebonicích. “Registr obèanù je veden od roku 1953, v té dobì bylo Kuèerovi deset let. I kdyby se ve stejný den narodil jiný Pavel Kuèera, musel by do roku 1953 zemøít nebo zmizet. V roce 1953 byla registrována pouze jedna osoba s tímto jménem a datem narození,” tvrdí manželé Záøiètí. Podle databáze ministerstva vnitra osoba téhož jména a dat narození se nenachází ani v registru zemøelých èi pohøešovaných osob.