KNIHA, KTERÁ BY NEMUSELA BÝT

 Satan se pozná tìžko. Nemá kopyta jako obyèejný èert, nevyplazuje jazyk jako obyèejný ïas a nemá ohon jako ïábel. Ïáblové mají ohony, nebo se musí ohánìt. A mají vši. Satan je nemá.

Tìžko se dá poznat Satan, ale poznat se dá: nemá rád škubánky, hraje špatnì na piano a rád mluví. Vìènì mluví, žvaní a vyjadøuje se. Nemá rád lidi, kteøí moc uvažují. Nadržuje tìm, co nikdy o nièem nepochybují, a taky slepicím. Slepicím hodí pøehršli jeèmene a dají pokoj.

Není pravda, že Sata¨n chce, aby mu èlovìk upsal duši. Nemá rád dokumenty – brzy by to prasklo. Šlohne duši beze smlouvy.

A není vládcem pekel. Je vládcem pøíležitosti. Satan mistrovsky ovládá umìní poznat svou chvíli. Svou chvíli ještì nikdy nezaspal. Uchopí ji vždycky svìží, plný sil a elánu.

Asi proto, že na rozdíl od èerta, který nikdy nespí, spí satan jako dudek. Ale na piano hraje opravdu hroznì špatnì.

Moto knihy “Kde jsi chodil, Satane?”, Františka Nepila, ÈS 1966

Španìlský malíø Goya znázornil na jedné grafice obì srostlou s muèícím nástrojem a tvoøícím spolu jednu bytost, která sebe sama muèí.

Takovým zmanipulováním je ohrožena naše spoleènost. Mnozí jsou muèeni, ale zároveò muèí.

Metody ovládání spoleènosti se od dob malíøe Goyi znaènì zdokonalily. Oè snadnìjší a “humánnìjší” je, když se spoleènost sama kontroluje, usmìròuje, když sama dbá, aby tìch nástrojù k fyzickému muèení nebylo tøeba použít. Takto je spoleènost øízena s drobnými výjimkami øadu let. Staèí jen tu a tam, podle aktuální potøeby, propagandistickými kampanìmi infikovat myšlenku: “Uklovejte každého, kdo se uchýlí od normálu.”

A nejhouževnatìjší kampaò se vede témìø nepøetržitì proti vìøícím. Zaèíná to už v základní škole. Pokaždé na zaèátku školního roku se opakovala otázka: “Kdo se hlásí na náboženství?”, dobøe pøipravená ateistickou výchovou, jak ve škole, tak v tisku, rozhlase a televizi. Bylo to jako signál k hromadnému posmìchu. Celá tøída se pak otáèí s patøièným veselím smìrem, kde se pøedpokládá, že se zvedne ruka. A posmìch se mnohokrát opakuje, velice mazanì a záludnì od uèitelù a drasticky otevøenì od spolužákù.

V devítiletce jsem mìl pøezdívku ministrant. Když po takovém jednom posmìchu mne pøišel potìšit spolužák, že jeho babièka chodí taky do kostela, hrubì jsem ho odmítl. Tehdy mi byla odporná jeho tajná podpora.

Byly nás tisíce takto postižených.

Ateismus, který se zmocnil školy, soustavnì øíkal: “Teï vám ukážu, jak je náboženství v rozporu s vìdou.” Vždy jsem s obavami zvýšil pozornost, ale žádný rozpor jsem nikdy nezjistil. A jak jsem byl rád, když jsem se dozvìdìl, že vìtšina velikánù vìdy jsou vìøící.

Jakási komise musela jednat, než jsem dostal povolení opustit zemìdìlství a studovat prùmyslovku. Tak ještì dožívalo nevolnictví v šedesátých letech dvacátého století.

Po trpkých zkušenostech jsem víru dlouhá léta skrýval až na hranici lhostejnosti.

Na obzoru se už objevily slabé èervánky svobody. Jednoho rána jsem se probudil udiven, že je svoboda. Ale byl to jen krátký záblesk. Døív než jsem si staèil protøít oèi, svoboda byla zase jednoho rána pryè. V té dobì jsem byl na vojnì a prožíval to jen z dálky, èetbou novin. Ale i na to vzpomínám jako na hluboký zážitek a zùstala ve mne víra a nadìje, že se to zase brzy vrátí, že je možné, aby spoleènost žila ve šastné svobodì.

V Liberci, v partì vìøících studentù jsem poznal, že víra není ani zdaleka záležitostí soukromou, ale spíše spoleèenství v odpovìdnosti za všechny. A to byl už jen krùèek k tomu, abych zmìnil fakultu textilní za teologickou.

Na bohosloví se mi to zpoèátku líbilo. Ale s postupující normalizací byli vyhozeni jeden po druhém témìø všichni charakterní profesoøi a nahrazeni pøijatelnìjšími pro ateistický režim, který si jako jeden z hlavních cílù urèil likvidovat náboženství. Svùj nesouhlas se zloøády jsem chtìl vyjádøit odmítnutím nechat se svìtit oficiálnì. Chtìl jsem se nechat vysvìtit tajnì. Svùj mlèenlivý pobyt na bohosloví jsem chápal jako kompromis, za který budu trpìt neúèinností v duchovní správì. Není totiž možné hlásat absolutní pravdu kompromisním mlèením ke zloøádùm, které se dìjí vedle mne. Prostì nelze zavírat oèi pøed skuteèností.

Ale jeden z pøedstavených, kterému jsem dùvìøoval, mne pøemluvil, abych to v duchovní správì vydržel aspoò pùl roku. Vydržel jsem to témìø šest let, a zkušenosti, které jsem získal, jsou k nezaplacení.

Samozøejmì, že jsem si neúèinnosti užil nadmíru. Pùsobit jako kazatel, a pøitom obcházet nejpalèivìjší problémy spoleènosti, to prostì nejde. To vede k sektáøství, do jakéhosi dobrovolného gheta, kam má pøísnì zakázán vstup realita. A otevøít se realitì, to znamená zbavovat se strachu.

Do pastorace jsem šel s pøedstavou,, že staèí lidem v kázání pøedkládat køesanské uèení a že budou podle toho žít. Ale sám na sobì jsem poznal slovo apoštola Jakuba:”Víra bez skutkù je mrtvá.”

V hlubokém prožitku neúèinnosti byly pøede mnou dvì možnosti. Pøehlušit hlas rozumu a vzdát se svobodné vùle. Rozum nahradit prefabrikovanými formulkami, svobodnou vùli nahradit bezkonfliktními, osvìdèenými dispozicemi církevních pøedstavených a státních dozorcù. Byla by to vlastnì sebevražda na lidské podstatì. Anebo druhá – a tu jsem si zvolil – podpis Charty 77, jako hnutí obèanské angažovanosti. Bylo to pro mne jako znovunalezení pevné opory.

O celou dobu svého knìžského pùsobení jsem pracoval na opravách kostelù. Musel jsem se nauèit všem možným øemeslùm, hlavnì zednièinì a klempíøinì, i vìž jsem pokrýval šindelem.

Pøi opravách kostelù se uplatòuje mnoho aspektù. Péèi o hmotné potøeby církve na sebe vzal stát. Ale pøidìlování finanèních prostøedkù se velice jemnì diferencuje. Pøedevším je stát nucen financovat opravy objektù první památkové kategorie ve velkých mìstech s ohledem na cestovní ruch. Tam se konají pøímo demonstrativní opravy. Kostel je nìkolik let obklopen drahým lešením a srdce turistù jásá nad péèí o památky. Jinak je tomu u odlehlých nebo nepamátných kostelù. Pokud je knìz èlenem PiT, má nadìji, že dostane dostateèný finanèní pøíspìvek, aby si mohl zaplatit i firmu, která opravu provede. Ostatní musí o každou korunu tvrdì bojovat a opravy se provádí brigádnicky. Pøibývají tedy i starosti o shánìní øemeslníkù, pomocníkù, materiálu a je nutné se také starat o jejich stravování.

A tak. Pokud jsem mohl, jsem si opravy provádìl sám. Málokterý øemeslník se dovede pøizpùsobit požadavkùm památkového objektu. Zedník tøeba zkazil omítku v kostele tím, že do omítky pøidal mnoho cementu. A pokud jsou dobrými a odpovìdnými øemeslníky, mají mnoho zakázek a nemohou hned pøijít.

Zval jsem k pobytu ochrnuté, odsouzené na invalidní vozíèek. Døíve, než jsem v tom mohl v hojnìjší míøe pokraèovat, bylo mi to odnìtím souhlasu znemožnìno, ale vìøím, že se najdou jiní, kteøí takové setkání budou uskuteèòovat.

Jako poslední z knìží – katolíkù, signatáøù Charty – jsem byl zbaven státního souhlasu k výkonu duchovenské èinnosti bez udání dùvodù. Poté státní bezpeènost zahájila trestní stíhání.

V podstatì jsem rád tomu, co se se mnou stalo. Vìøím, že s pomocí lidí a Boží touto zkouškou projdu obohacen o nové zkušenosti a nové odhodlání.

Když jsem mìl v ruce písemnosti trestního stíhání, napadlo mne zveøejnit je. A mnoho lidí mne vyzývalo, abych své zkušenosti napsal. Protože nelze ještì o všem psát, dá-li Bùh, doplním následující v budoucnu ještì dalšími kapitolami.

Libèeveský farní obvod

Do Libèevse jsem byl ustanoven k 1. 6. 1977. Pøedtím jsem byl témìø dva roky kaplanem v Bílinì. Koncem dubna si mne zavolal kapitulní vikáø Josef Hendrich na ordinariát do Litomìøic a øekl mi, abych poèítal s pøeložením. Ale zatím nevìdìl ani kam to bude. Pustil jsem to z hlavy, ale za mìsíc si mne zavolal znovu. Na sekretariátì ordinariátu jsem se setkal s dosavadním administrátorem v Libèevsi Pavlem Zelinou.

Mému pøedchùdci bylo tehdy 31 let, Slovák, vyuèený èíšník. Pùvodnì studoval v Bratislavském semináøi, ale kvùli alkoholismu byl vylouèen. Litomìøická diecéze pøijímala více Slovákù, kteøí byli odmítnuti v Bratislavì a on se pøidal k nim.

S alkoholismem mìl potíže i jako kaplan v Chomutovì. Byl tam odsouzen za to, že opilý øídil auto. V opuštìnosti na faøe v Libèevsi, uprostøed skomírajících farností a chátrajících budov chu k alkoholismu jen rostla.

Samozøejmì, že byl èlenem Pacem in Terris (PiT). Takový název dostalo sdružení katolických duchovních. Tìmi slovy zaèíná encyklika papeže Jana XXIII. z roku 1963, ve které pøedevším požaduje uznání lidských práv ze strany státní moci. Tímto názvem se zastírá skuteèná podstata sdružení.

PiT bylo vytvoøeno církevním oddìlením státní bezpeènosti pro ty knìze, které lze ke èlenství nìjakým zpùsobem donutit. Buï proto, že žijí v konkubinátì, nebo touží po výnosnìjší faøe, nebo se nechají naverbovat z hlouposti. Ti, kteøí si mysleli, že když tam vstoupí, že budou moci úèinnìji v klidu pùsobit, brzy z omylu vystøízlivìli a nìkteøí z nich se už odvážili z PiT vystoupit. Podstatným úkolem Pit je znièení katolické církve v naší zemi. Nakolik si státní orgány uvìdomily, že víru v Boha nelze vymítit, má se PiT stát základem a tvùrcem státní církve.

Skuteèný program PiT samozøejmì nelze zveøejnit a tak navenek vystupuje jako mírové hnutí. Protože u nás je mírové hnutí chránìno zákonem, ti, kteøí PiT kritizují, bývají ze strany státního dozoru nad církví varováni, aby si dali pozor, že kritizování mírového hnutí je trestné.

Tak se oficiálnì vyjádøil i místopøedseda vlády ÈSSR Martin Lúèan 12. 11. 1981 na zasedání rozšíøeného federálního výboru SKD PiT v Banské Bystrici: “Víme, že vaše vlastenecká práce ve Sdružení PiT se nìkterým kritikùm nelíbí a jeví se jim jako ,politicky zabarvená‘ a s povoláním øímskokatolického knìze nesluèitelná … SKD je zaregistrováno v naší spoleèenské struktuøe jako instituce, která má mírový program, … usiluje o vy-tvoøení dobrých vztahù mezi èsl. Státem a katolickou církví, podporuje budovatelské snažení našich pracujících. Tyto stanovy jsou v souladu s naší socialistickou státností, a proto je naší morální, ale i ze zákona vyplývající povinností vaše knìžské Sdružení bránit proti všem, kteøí mu nepøejí … Každý, kdo by chtìl vaše hnutí napadat, mìl by si uvìdomit, že útoèí nepøímo proti socialistickému spolužití, proti úpravì vztahù mezi státem a církvemi, že na takové útoky dostane pádnou odpovìï.”

Pøedstavitelé PiT byli za tøicet pìt let peèlivì vytipováni. Nemusí to být jen konkubináøi a kariéristi, ale i ti, kteøí jsou postiženi nemocemi ovlivòujícími jednání.

Pomìrnì èasto se setkávají s pøedstaviteli státu a navzájem se ujišují, že je mezi státem a církví vrcholná harmonie. V roce 1981, když byli pøijati pøedstavitelé èeského PiT pøedstaviteli èeské vlády, právì v té chvíli byly pøepadeny desítkami pøíslušníkù SNB se samopaly a psy klášter sester dominikánek v Kadani a domov pro knìze dùchodce v Moravci. Pøedstavitel èeské vlády právì ujišoval, že církev má u nás zákonný prostor k uspo-kojování náboženských potøeb vìøících. Pøedstavitelé PiT mlèeli.

Jejich úkolem není se nìkoho zastávat. Proto nebyli sdruženi. Byli sdruženi proto, aby pomáhali maskovat likvidaci.

Zelina byl ustanoven do Trnovan a do Šenova. To jsou dvì ze tøí farností Teplic. Z hlediska ateistického režimu, který rozhoduje kam který knìz pøijde, si jistì toto povýšení zasloužil.

Zelinovi pøeložení do poèetných farností nepomohlo. Nemoce zpùsobené alkoholem ho oslabovaly. Nepomohlo ani ústavní protialkoholní léèeni . Ve tøiceti tøech letech zemøel.

Mnì kapitulní vikáø øekl, že budu ustanoven do Libèevse. Krajský tajemník prý s tím sice nesouhlasil, chtìl mne umístit nìkam za Žatec, ale pak se s tím smíøil, když mu kapitulní øekl, že na mne žádné stížnosti dosud nebyly.

Ustanovovací dekret mìl datum 6. èervna, Je to bìžná prase státních orgánù udìlovat souhlas se zpìtnou platností. Jsem pøesvìdèen, že je to proto, aby se vìøící nemohli a pøekládanými knìžími rozlouèit. Knìz obvykle v nedìli v kostele øekne: "Je témìø jisté, že se budu stìhovat, ale protože jsem ještì nic nedostal, tak se zatím nelouèím." V týdnu to pak dostane a pøíští nedìli je už pøestìhován v jiném obvodu. A u vìøících snadno vznik- ne dojem, že se a nimi rozlouèit nechtìl, že je na nì nazloben.

Pøi pøedávání obvodu byl zaznamenán tento stav objektù:

1. Farní kostel v Libèevsi: Na báni utržený plech 0,5 m². Poškozená šindel na velké báni takovým zpùsobem, že je ohroženo zdivo, Zatéká do zakristie.

2. Farní budova v Libèevsi: Støecha èásteènì poškozená. Jinak v dobrém stavu.

3. Farní kostel Kozly: Støecha v znaènì poškozeném stavu.

4. Farní budova v Kozlech: V dobrém stavu. Udržovaná nájemníky.

5. Farní kostel v Mìrunicích: Utržený plech na vìži. Rezaví malá vìžièka a zatéká do zakristie. Okna zchátralá.

6. Farní budova v Mìrunicích. Je znaènì zchátralá.

7. Filiální kaple v Želkovicích: V dobrém stavu.

8. Filiální kostel v Øisutech v demolièním stavu.

Postupnì jsem zjišoval, že skuteèný stav je daleko horší. Tøeba farní budova v Kozlech byla a je v zoufalém stavu. Nájemnice tam byly, ale obì pøes osmdesát. A ta údržba, na kterou staèily, spoèívala v tom, že na pùdì rozmisovaly nádoby na zachycení dešové vody.

V seznamu nebyl uveden kostel u Lahovic, rovnìž v demolièním stavu. V severních Èechách na mnoha místech jsou osamìlé kostely za vesnicí. Nìmci, kteøí zde tvoøili vìtšinu, mìli takový hezký zvyk konat k tìmto kostelùm minipoutì. V létì, když bylo hezky, nebyla mše ve vsi. Vìøící si udìlali pou za vesnici. Bylo to pøíjemné odreagování a zdravý aktivní odpoèinek. I hostinský zavøel hospodu, zapøáhl do vozu, naložil potøebný poèet soudkù piva a vuøtù a rozbalil to u kostela.

Po vsi se øíká, že jednoho krásného letního podveèera v padesátých letech mládežnická brigáda, která stavìla ve Všechlapech kravín, po práci tento kostelík zdemolovala. Øíká se, že to dostali za svazácký úkol.

Kostel v Øisutech je pozdnì barokní a stejnì rozmlácený, èást stropu spadla, kùr je rovnìž zøícený. Báò vìže je naklonìná a hrozí spadnutím.

Když se mne památkáøka ptala, co s tím budu dìlat, øekl jsem, že se okamžitì pustím do opravy, jakmile bude chodit aspoò deset lidí do kostela. Do Želkovic je to jen dva kilometry. Ale z Øisut nechodí nikdo.

Milovník architektury by mohl být ostatními kostely nadšen. S hrdostí jsem tehdy øíkal:”Nejdu pod gotiku.” Ale moje nadšení brzy vyprchalo, když jsem vidìl, že vìtšinì lidí ve vsi je všechno okolo kostela lhostejné. I je-ho historický význam. Architektura, která neslouží lidem, se stává hromadou nesmyslného kamení. Krásu architektuøe dávají teprve lidé, kteøí stavbu potøebují a využívají ji. Vlastnì ji oživují. Cítil jsem odpovìdnost za to, že jsem ty kameny nedokázal oživit lidmi.

Kámen jakoby mìl svùj vlastní život a svoji øeè. Svìdèí, s jakým citem ho kameník opracovával, jak do nìho vložil jednak krásu a úèelnost, ale i spìch, aby stavba už byla hotova a mohla sloužit k oslavì Boha. A teï jakoby kámen svìdèil o smutku nad tím, že ho témìø nikdo nepotøebuje.

Libèeveský kostel má románskou vìž se šindelovou bání. Loï je také románská s krásným kamenným portálem. Presbytáø je gotický, ale pùvodnì byl také románský.

V Želkovicích je románská rotunda s pøistavenou pseudorománskou lodí.

Kostely v Kozlech a Mìrunicích mají gotické presbytáøe.

Fara v Libèevsi je barokní patrová budova. Dvùr je veliký. V pohledu od fary na levé stranì jsou bývalé hospodáøské budovy. Na konci dvora je stodola. Vpravo je domek, ve kterém mají nyní myslivci klub, a zahrada.

V Libèevsi to vypadalo zpoèátku velmi nadìjnì a líbilo se mi to. Bylo léto. Letní rána na vesnici jsou kouzel-ná. Do kostela chodilo lidí dost. Bohužel znaèná èást jen ze zvìdavosti na nového faráøe. S tím pak pøišlo první rozèarování, když zvìdavost opadla. To byl první prožitek neúèinnosti, když jsem tyto lidi nedokázal oslovit a nadchnout. Ale to se projevilo až pøed zimou

To léto bylo krásné i díky Chartì. StB si s ní nevìdìla rady. Pomlouvaèná kampaò vzbuzovala spíše po-bavení a tøi zatèení byli slabým zastrašením a Chartì to vše v podstatì prospìlo. Vdávala jeden dokument za druhým a signatáøù pøibývalo po stovkách.

Velice dùležitá skuteènost v èinnosti knìze je zbavování se strachu. V evangeliích je sice mnohokrát na-psáno: “Nebojte se!”, ale uvìøit tomu slovu a uvést ho do skuteènosti vlastního života je záležitost trvalá, celoživotní.

Ten rok jsem se díky pøíkladu Charty zbavil velikého dílu strachu.

Projevovalo se to tøeba v tom, že jsem se pøestal bát okresního církevního tajemníka a snažil jsem se jeho zastrašování a omezování vzpírat.

Øíká se jim docela hezky – církevní tajemník, ale výstižnìjší by bylo proticírkevní tajemník. Jsou pro-dlouženou rukou StB. Mají svoje vlastní agenty z øad návštìvníkù kostela. Shromažïují nejdetailnìjší informace o životì a pùsobení knìží a vìøících. Kontrolují všestrannì knìze pøi bohoslužbách, a hospodaøení farností.

Instruují své agenty a pracovníky národních výborù jaké pomluvy mají šíøit o knìžích, aby narušili jejich povìst a poštvali lidi proti nim a zase naopak, aby byli knìží na lidi naštvaní. Mnohokrát mi tento okresní církevní tajemník øekl, že to a ono ví od “toho blbce tajemníka MNV”. Úèastòují se knìžských schùzí, mají pøi-pomínky i ke zcela náboženským pøíspìvkùm a vše životné a pravdu hledající se snaží zadusit. Pøi naši vikariátní konferenci oznaèil referáty o koncilových dokumentech za pobuøující a pøíštì se v nich nesmìlo pokraèovat.

Disponováním pøíspìvky na opravy nutí knìze ke vstupu do PiT. Jistý knìz kdysi žádal o znaèný finanèní pøíspìvek na opravu velikého kostela. Tajemník mu øekl: “Dostanete to, když vstoupíte do PiT.” Protože se jednalo o skuteènì velikou èástku, rozhodovalo se o tom ve vìtším fóru. O pøestávce ekonom ONV tomu knìzi øekl: “Nevstupujte tam, ty peníze dostanete stejnì.” Ten kostel je totiž turisticky atraktivní a opravit se musel.

Jiný knìz žádal tajemníka o pøíspìvek na nátìr plechové krytiny vìže. Tajemník, tak jako vždy, øekl: “Pøijïte za mnou na ONV, projednáme to.”

Knìží tedy chodí k tajemníkovi jednat. V tomto konkrétním pøípadì takové jednání trvá už nìkolik let a vìž pomalu rezaví a dnes už to žádný nátìr nezachrání. Bude muset pøijít klempíø a položit plech nový. Že to bude stát víc penìz? To není tak dùležité. Hlavnì, že knìz ztratil spoustu èasu a nervù “jednáním”, že bude pøíležitost k dalšímu “jednání” a pro knìze pøibude starost o klempíøe a plech.

Pøi prvním setkání se mne tajemník vyptával co jsem zaè, pøesvìdèoval mne, abych moc neopravoval, že mne považuje spíše za studijní typ, abych studoval na doktorát teologie, že bych mohl pøednášet na fakultì, vyptával se, jaké mám plány do budoucna.

“Když se budete angažovat, budete mít docela slušný postup.”

“Jestli myslíte angažovat se v Pacem in Terris, tak v tom se angažovat nebudu.”

Pro nìho to bylo, jako když mu vrazí kudlu do zad. Hekal, nemohl ze sebe dostat slovo. Pak øekl:

“Tak se aspoò neangažujte proti.”

Práce bylo dost a tak jsem se do ní hned pustil. S pøíležitostnými brigádníky jsem maloval kuchyò a pokoj, kde jsem chtìl bydlet. Instaloval jsem odpad z kuchynì, zatím do žumpy.

Pohled na dvùr byl otøesný. Uprostøed cesta ke stodole a smetištì a na obì strany se rozrùstalo køoví èerného bezu. Vzrostlé jasany u zdí tloukly vìtvemi do støechy a rozbíjely ji. U stodoly, skryté v køoví, poboøené praseèí chlívky. Kam jsem se postavil, mohl jsem nìco uklízet a dávat do poøádku. Když zapršelo, musel jsem ze záchodu vybírat vodu lopatkou.

V záøí a øíjnu jsem byl povolán na vojenské cvièení. Byl jsem si vìdom toho, že nejsem tak stateèný, abych v pøípadì mobilizace odmítl nastoupit do armády. Nechtìl jsem ale jakýmkoliv zpùsobem aktivnì, a už by se jednalo o jakoukoliv válku, podílet se na zabíjení, V naší armádì nejsou knìží a tak zbývá jediná možnost – zdravotník. Po ukonèení fakulty jsem požádal vojenskou správu o pøeøazení ke zdravoákùm. Bylo mi vyhovìno. Na zdravoáky bylo pøeškolováno nesmírné množství záložníkù. Byl jsem jediný, který se pøihlásil dobrovolnì. Ostatní byli naštvaní, protože to pøecvièení trvalo dva mìsíce. To je dost otøesné. Radìji by byli dál u zbraní, kde se pøímo zabíjí, jen aby nemuseli být o mìsíc déle na cvièení. A stejnì se stydím, když si uvìdomím, že je dost tìch, kteøí jdou radìji do vìzení, aby se nemuseli cvièit v zabíjení.

Dnes se mi zdá už nepøedstavitelné, že jsem mìl strach, když jsem jel poprvé navštívit evangelického knìze Zdeòka Bártu, signatáøe Charty.

Evangelický sbor v Chotinìvsi, který si ho zvolil za svého faráøe, je v pomìrech severních Èech naprostou vyjímkou. I v porovnání s katolickou církví. Vesnice je malá, ale sbor je poèetný a aktivní. Zdeòkovi byl v kvìtnu 1980 odòat státní souhlas, ale sbor to stateènì snáší a žije dále i když nemají svého faráøe a Zdenìk pøesto, že tam bydlí, už nesmí kázat. Vìøící sboru, pokud tam nepøijdou sousední knìží, káží sami.

Sbor je tvoøen pøevážnì z volyòských Èechù, kteøí sem pøesídlili po roce 1948 z Ukrajiny. Z tamního kostela si pøivezli v bednách rozebraný oltáø a kazatelnu. V Chotinìvsi si postavili z materiálu rozboøené hospody a cihelny nový kostel. To, že se to podaøilo na poèátku padesátých let, v dobì nesmiøitelné ateizace, kdy byl veškerý stavební materiál nesmírnì vzácný, je podivuhodné. Bylo to možné díky mimoøádnému nadšení a zápalu vìøících a organizátorského úsilí tehdejšího knìze.

Jsem pøesvìdèen, že vìtšina kostelù vznikala ve stejné atmosféøe. A stále vzniká. Tøeba v Polsku. Z potøeby a touhy vìøících, kteøí si je sami postaví a pøispìjí na zaplacení odborných øemeslníkù,

I když jsem toužil podepsat Chartu, stále jsem se ještì bál. Myslel jsem si, že budu moci pùsobit v kostele – kázáním – úèinnìji, než kdybych podepsal Chartu a oficiální pùsobení mi bylo znemožnìno. Mìl jsem také strach pøed krokem do neznáma. Ale když jsem vidìl, jak poèet návštìvníkù v kostele v kostele pøes zimu klesl a že se nevrátili ani s pøicházejícím jarem, ze svého omylu jsem vystøízlivìl.

Nestkal jsem se s žádnou pøíznivou rezonancí toho,co jsem øíkal. V té dobì jsem po bohoslužbách na pokraèování èetl rozhovory pravoslavného knìze Dmitrije Dudka. Dudko v nich naprosto otevøenì pøedkládá model souèasného køesana v prostøedí militantního ateismu.

Vìøící se nad tím vìtšinou zamraèili. Dívali se do zdi, bylo jim to nepøíjemné poslouchat. Snad to chápali jako výèiz¨tku v jejich každodenních kompromisech s nevìreckým prostøedím. Zaèal jsem si uvìdomovat, že tito staøí vìøící jsou jako mohutné kameny, se kterými se nedá pohnout, ale snad se na nich dá stavìt. A pokud s nimi pohnout, tak jen velice opatrnì a pomalu. Pøedevším musím sám jít nekompromisnì napøed a ukázat jim cestu a pøedložit jim teprve vyzkoušenou a osvìdèenou vìc.

Celý život slyšeli ze všech stran a v rùzných podobách jenom jedno: “Držte hubu a krok!” a teï jim nìjaký mladíèek bude povídat nìco jiného. Kdykoliv se jim nìco podbízelo, pokaždé je to zklamalo. Ti už pouhým slovùm nevìøí.

Poznal jsem, že ani na mladé nemohu mít pøímý vliv. Zpoèátku jich pár ze zvìdavosti nakouklo, požádal jsem je i o pomoc pøi opravách, asi tøikrát jsem jim povídal o životì Krista a pøeèetl úryvky Dudkových rozhovorù. Nemyslím si, že jsem to dìlal zrovna tím nejvhodnìjším zpùsobem. Øekli mi: “Bylo to fajn,” ale pøíštì už nepøišli.

Tu a tam nìkdo žádal o køest dítìte. Pøed køtem jednou pøišli na povídání o co vlastnì jde, ale po køtu jsem je v kostele nevidìl. Za rok, ani za tøi. Uvìdomil jsem si, že nemá smysl nevìøícím rodièùm køtít dìti. Dìti lze køtít jen tehdy, když se dospìlí zaruèí, že dítì køesansky vychovají, že dítì køesansky vychovají. A tady žádná záruka nebyla. Køest byl žádán jen proto, že si to pøála babièka. Znám pøípad. Kdy matka jednoho z rodièù byla katolièka a matka druhého protestantka. Obì slibovaly, že v pøípadì køtu v jejich víøe pøedají manželùm dùm. Je to vyjímeèný pøípad, kdy nátlaku babièek rodièe nepodlehli, dítì nepokøtili a dùm si postavili sami.

Drtivá vìtšina nevìøících rodièù je ochotna divadýlko v kostele podstoupit. Babièce ustoupí, vždy dobøe platí. Zaèal jsem takové køty odmítat s tím, že dítì pokøtím okamžitì, jakmile u rodièù, tøeba i u jednoho uvidím nìjaký projev víry. A bylo zle. Zlobily se pøedevším babièky.

S obdobným postojem jsem se setkal v knize nìmeckého evangelického teologa Dietricha Bonhoefra, který byl za úèast v odboji popraven nacisty: “Jako pouhá demonstrace ztrácí køest dìtí své oprávnìní.” (Str. 67, samizdatová publikace) V té souvislosti mluví o “nenáboženském køesanství”. “Køesanství” snad proto, že ke køtu došlo. A “nenáboženské” snad proto, že úèastníci Boha ze svého života vypudili.

Samozøejmì, že dnes už je snaha o navrácení k podstatnému vnitønímu obsahu køtu všeobecná. Praxe køtu dìtí se musela zmìnit jako dùsledek jiné zmìny. Dnes už totiž dítì nemá zaruèenou køesanskou výchovu jako døív.

Uvìdomil jsem si, že izolovaná obroda je vylouèena. Situace místní církve se zlepší natolik, nakolik se zlepší situace celé církve v Èeskoslovensku.

Bylo mi jasné, že nic navíc nedokážu. Žádnou nadìji na èinnost ve farním obvodu si již nemusím dìlat. Nic nemùže být zkaženo. Teï už záleží jen na mnì, kdy udìlám další krok, kterým pøekonám hranici bariéry strachu.

StB umí èekat

Ta se ve svých akcích neukvapuje.

Ke konci roku 1977 byl odeslán dopis katolíkù prezidentu republiky a Federálnímu shromáždìní, který jsem také podepsal. Žádnou bezprostøední akci vùèi mnì ze strany StB jsem nepostøehl. Pouze mne navštívili dva pøíslušníci VB z Libèevse a ptali se mne na vše možné. Nejspíš vùbec nevìdìli, proè ke mnì byli posláni.

Na jaøe 1978 pøi nedìlní bohoslužbì stál za zadními lavicemi muž pod padesát let. Pohyboval ústy a tváøil se zkroušenì, tak jsem ho považoval za vìøícího. Ke konci mše odešel. Dnes už zemøelý soused mi øekl, že nastoupil do èerné volhy s øidièem a lounským èíslem. Takže mimo veškerou pochybnost StB.

Za nìkolik dní nato jsem byl u církevního tajemníka na ONV. Mimo jiné mi øekl, že bude muset øešit jedno pobuøující kázání. O žádném øešení pobuøujícího kázání jsem se nedoslechl.

V kázání, které vyslechl pán od StB, jsem mìl tento odstavec: “Celé evangelium je krásná a jasná øeè. Každé slovo je na místì. Jak se to podstatnì liší od tìch dnešních zpráv v hromadných sdìlovacích prostøedcích, kde stále ètu nebo poslouchám, øádky uplývají a stále nevím o co jde, na èem jsem. A mnohdy vím, že mne vodí za nos, že tam není všechno a mnoho obrácenì.”

10. øíjna 1978 byl uveøejnìn mùj podpis pod Chartou. Na ten den mne tajemník pøedvolal na projednání dùležité vìci k místopøedsedkyni ONV. Znaènì to zkomplikoval tím, že v pøedvolání neuvedl o co pùjde. Byli též pøedvoláni památkáøka, stavitel odboru kultury ONV, pøedchùdce Zelina a stavitel, který mu dìlal dozor.

Tajemník vìc uvedl tak, že jsem jednání vlastnì vyvolal já svojí žádostí o finanèní pøíspìvek na novou šindelovou krytinu bánì vìže v Libèevsi, že na opravu vìže pøed pìti lety vydali pøes tøicet tisíc a že vìž má být tedy v poøádku a jestli vìž byla špatnì opravena, je tøeba pohnat k zodpovìdnosti viníka. Tajemník se asi domníval, že se mu podaøí dostat mne do trapné situace, že vlastnì obviòuji svého pøedchùdce. Nepodaøilo se mu to.

20. øíjna byl soud s Jiøím Chmelem v Mostì. Chmel mìl se svou manželkou domek v Korozlukách u Mostu. Neznal jsem ho. Jen z doslechu vím, že byl mimoøádnì nadšený pro Chartu a vše pozitivní. Okolo nìho se shromažïovali mladí z Mostecka sympatizující s Chartou. Asi proto se StB rozhodla Chmela patøiènì ochladit. Byl obžalován z pobuøování. Údajnì se ho mìl dopustit tím, že pouštìl pøed kavárnou Luna v Mostì z magnetofonu písnì skupina Plastic People of the Universe. O procesu jsem se dozvìdìl 19. øíjna z éteru. Dlouho jsem se rozhodoval zda tam mám jet. Už jsem nemìl možnost rozjet se za nìkým poradit. Se strachem jsem vyjel.

Do soudní sínì byli pøipuštìni jen otec a manželka a dva dùvìrníci. Ostatní stáli v aule nebo pøed budovou. Nikoho jsem neznal. Pokus o rozhovor ztroskotal. Nedùvìøovali mi. Sedl jsem si stranou, èetl verše žalmù a pozoroval dìní. Bylo tam asi šest uniformovaných VB. Svými zvláštními pohyby mne upoutal jeden poruèík. Nakonec se odhodlal a pøedstoupil pøed jednu sleènu a jako mladík v prvních taneèních øekne: “Smím prosit?”, on øekl také s mírnou úklonou: “Obèanský prùkaz, prosím!”

Byl jsem také perlustrován. Pøesto mezi mnou a ostatními zùstala nedùvìra a tak jsem odešel. K seznámení jsem mìl víc než dost pøíležitostí v budoucnosti.

Soud byl odroèen na 25. øíjna. Na ten den si mne pozval církevní tajemník na ONV do Loun a strávili jsme dopoledne v jednom z takových rozhovorù, z nichž se objevily vìty v posudku z 8. 1. 1981. Propustil mne po jedenácté hodinì. Jel jsem ještì do Mostu k soudu. Auto jsem nechal v patøièné vzdálenosti od soudu a jak jsem spìchal, za rohem soudní budovy jsem vbìhl neèekanì do støedu tìch, kteøí nebyli vpuštìni dovnitø. Øekl jsem: “Je tu Zdenìk Bárta?” Vìdìl jsem, že k soudu jel.

“Ten se dostal do prvního poschodí na chodbu. Zkus to. Možná, že se ti to podaøí taky.”

Vešel jsem ráznì dovnitø a zrovna tak ráznì jsem byl zastaven a perlustrován.

Onen poruèík mi vzal obèanský prùkaz a odnesl ho do vrátnice. Zaslechl jsem hlas, jak øíká do vysílaèky: “Máme tady ten zatykaè.”

Byl to ale jen pokus zastrašit mne. Za pùl hodiny mi byl prùkaz vrácen.

Tu pùlhodinu jsem sedìl v aule s Tomášek Liškou. V té dobì byl ještì studentem filozofické fakulty. Vezl autem k soudu Dr. Josefa Danisze z Prahy. Aby se pøi perlustraci vyhnul záznamu, že je studentem, vzal si s sebou místo obèanského prùkazu cestovní pas. Obával se vyhození ze studia. Když se ho pøi perlustraci vyptávali na zamìstnání, odmítl jim ho sdìlit. Oni si pas vzali se slovy: “My si to zjistíme.” Nedlouho potom byl ze studia vyhozen.

Mùj otec, jehož embéèkem jsem tehdy jezdil, byl pøedvolán na dopravní inspektorát do Semil k projednání dopravního pøestupku z 20.10. v Ústí nad Labem. Chtìli se asi pokusit pøesvìdèit ho, aby mi domluvil. Telefonoval jim, že s tím autem nejezdí, aby to odeslali do Libèevse, kde bydlím. K žádnému projednání jsem pozván nebyl. Krajský soud rozhodoval o Chmelovì odvolání 6. prosince. Chmel si na chodbì soudu za dùvìrníka vybral Václava Havla, jenž byl tehdy nepøetržitì hlídán dvìma pøíslušníky VB a kamkoliv Václav Havel šel, byl jimi sledován. Do Ústí se mu podaøilo uprchnout. Vzápìtí mu neznámý pachatel rozøezal pneumatiky od auta.

Pátého veèer mi pøinesl pøíslušník VB z Libèevse toto pøedvolání:

Okresní správa SNB Louny

V Lounech dne 5.12.1978

Pøedvolání

K o r d í k J o s e f - L i b è e v e s

Dostavte se dne 6.12.1978 v 8,00 hodin na okresní správu SNB Louny /u zimního stadionu/ zde se hlaste ve vrátnici pro por. Havelku. Tuto pøedvolánku spolu s obèanským prùkazem vezmìte s sebou. Vaše pøítomnost je nutná.

por. Havelka Milan

Pøíslušníka jsem pøekvapil tím, když jsem mu pøedem øekl, co mi nese. Øekl mi, že mne sice vidìl odpoledne, ale že mi to mìl doruèit až veèer. Ale ani to mne neodradilo, abych se ještì veèer se rozjel za pøáteli. Byl to první výslech a potøeboval jsem radu a dodání odvahy.

Na StB v Lounech jsem byl nejprve uveden do potemnìlé malé místnosti s oknem do vrátnice a s nìkolika židlemi. Byla to jakási èekárna. Zaèal jsem èíst žalmy. Okamžitì si pro mne poruèík Havelka pøišel. Pøevedl mne do kanceláøe, posadil se za stùl a já na pohovku.

“Jestlipak víte, proè jste tady?”

“Protože je soud v Ústí.”

“No dobrá. Za chvíli pøijde ještì jeden soudruh a budeme pokraèovat.” A odešel.

Prohlížel jsem si místnost. Stùl u okna. Dvì køesla a židle, pohovka, malá knihovna. Tam, kde jinde mívají knihy, bylo nìkolik sklenièek a kýèových suvenýrù. Zadní stìnu tvoøilo zrcadlo. Pøemýšlel jsem, zda je z druhé strany prùhledné. Knihovna bez knih pøiléhala tìsnì ke stìnì. Øekl jsem si: “To bude ono.” Zašklebil jsem se do zrcadla, posadil jsem se na pohovku a zaèal èíst žalmy. Okamžitì pøišel poruèík Havelka se soudruhem, jak jsem pak z protokolu zjistil, majorem, jehož jméno jsem zapomnìl. Kdybych se potil a byl nervózní, asi by mne nechali ještì chvíli èekat.

Major mìl zakouøené brýle. Velmi se podobal tomu muži, který se nechal na bohoslužbu do Libèevse dovést èernou volhou.

Major se mne ptal, proè mám tu knihu.

“Abych neztrácel èas, kdybych musel dlouho èekat.”

“My tu nejsme proto, abychom promaròovali èas.”

Havelka: “On øíká, že je tu proto, že je v Ústí soud.”

Major: “No dobrá, tak nám øeknìte svùj životopis.”

“Pravdìpodobnì jsem se narodil v Jilemnici v porodnici.”

Major zaøval: “Neironizujte!”

Zvadl jsem. Asi to nebude legrace. Zaèal jsem tedy bez ironie struènì svùj životopis. Když jsem se dostal asi k dvacátému roku, major zaøval:

“Kdo vám pøedložil Chartu k podpisu?”

“To vám neøeknu. Anebo – to bych vám nechtìl øíct. Nevím jak to bude vypadat za hodinu.”

Major mnì zaèal zpovzdálí vysvìtlovat, že aby mi bylo jasno, co si zde budeme øíkat, že bude tajemství. Jakmile jsem pochopil, co má na mysli, øekl jsem:

“Tak aby vám bylo jasno, to co si zde budeme øíkat, budu øíkat všem.”

Mohl bych napsat mnoho vìt z rozhovoru. Bylo by to ale jen zajímavé, ale ne pøesné. Oni vedou výslech nacvièeným zpùsobem a pro laika mnoho nedùležitých otázek je vlastnì velice dùležitých pro nì. Nechtìl bych nìkoho uvést v omyl, že výslech je vlastnì snadná záležitost. Doporuèuji každému, komu výslech hrozí, aby se pøipravil èetbou pøíslušné èetné samizdatové literatury.

Major i Havelka støídavì odcházeli. Jednu chvíli pøišel ještì kdosi tøetí.

Byla také øeè o mladých lidech s dlouhými vlasy. Tehdy jsem o nich nic nevìdìl. Èasto se jim øíkalo underground. V té dobì jsme se s nimi setkával stále èastìji. V severních Èechách jich bylo mnoho. Byli to takoví bezprizorní našich sedmdesátých let. Svým svìtonázorem a životní praxí protestovali proti znormalizování generace rodièù, kteøí s takovou ochotou vymìnili ideály osmašedesátého za øízek pøes celý talíø.

Mluvili jsme taky o tom, že nepouštìjí diváky na politické soudy. Hájili se tím, že pro to mají zákonné dùvody.

“To kdybyste vy udìlal nìjaký mravnostní pøestupek, to by u soudu taky nebyla veøejnost.”

Najednou bez uzardìní pøeskoèili od politického soudu k projednávání mravnostního pøestupku.

“Kdybych já udìlal nìjaký mravnostní pøestupek, tak bych to nejdøív øekl lidem v kostele.”

Majorovy vyletìly ruce nad hlavu a vykøikl:”To byste tomu dal!”

To by se nu potom tìžko nabízela pomoc za cenu spolupráce.

Pustili mne odtamtud pøed dvanáctou.

Po protìjší stranì ulice šel mladík s dlouhými vlasy. Asi bych si ho vùbec nevšiml, kdybychom o nich pøed chvílí nemluvili. Pøi jeho výslechu øekli: “Toho faráøe z Libèevse se vyhýbejte. To není dobrý èlovìk.” Takto naše seznámení urychlili pánové od StB.

Požádal mne o køest. Rovnìž jedni manželé z undergroundu mne požádali, abych jim pokøtil dceru.

Dohodli jsme se, že køty budou na velikonoce 1979. Protože se na tìchto køtech oèekávala vìtší úèast pøátel právì s tìmi dlouhými vlasy, rozhodli jsme se pøi té pøíležitosti uvést divadelní hru Salome od Oscara Wilde.

Salome byla dcera Herodiady, která odešla od svého manžela Filipa a žila s Herodem, králem Judským, bratrem Filipa. Bylo to høíšné manželství a prorok Jan Køtitel ho veøejnì pranýøoval. Herodiada proti Køtiteli štvala Heroda a dosáhla jeho uvìznìní. Ale Horodes se bál popravit proroka. Pøi jedné hostinì se opil, Salome pøed ním tanèila a jemu se to tak líbilo, že ji vyzval, a žádá cokoliv, že jí to dá. Herodiada ji navedla, a žádá hlavu Jana Køtitele. Herodiada je jediná zlá žena v evangeliích.

To je biblická verze. Wilde si to nepatrnì upravil.

Zaèali jsme zkoušet.

Ale právì na velikonoce mìl jet papež do Polska. Tak jsme køtiny a divadlo odložili na 20. Kvìtna a termín jsme už nezmìnili, i když návštìva papeže byla na žádost polské vlády odložena na èerven. Mnozí z hercù a divákù totiž chtìli v dobì návštìvy papeže do Polska jet.

O velkém volnu okolo 9. Kvìtna jsme mìli na faøe v Libèevsi generálku. Bylo nás tu asi pìtadvacet. Bìhem dne se pøipravovaly prostory pro divadlo. Jednak ve stodole, kdyby pøijel vìtší poèet divákù a jednak na sýpce pro menší úèast.

8. kvìtna ráno pøiletìly vlaštovky a v poledne pøišla kriminálka. Muž asi 45 let, èernovlasý, v džínovém obleku. Øekl mi, že by se mne chtìl nìco zeptat a ukázal mi legitimaci KS.

“Dobøe, ale vezmu si nìkoho na poradu.” A odešel jsem požádat nìkoho z pøítomných, kteøí právì sedìli v hlouèku uprostøed dvora. Šel ale hned za mnou a vyptával se, co tam dìláme. Ostatní, kteøí v tom hlouèku nebyli, se pomalu scházeli z rùzných koutù a místností, až se kolem kriminalisty posadili skoro všichni. Vypadalo to jako škola v pøírodì. Uèitel-kriminalista se vyptával.

Hned 10. Kvìtna pøijel do Libèevse církevní tajemník, ale nezastihl mne doma.

11. kvìtna mi telefonoval, jestli mám cestu do Loun, abych se u nìho zastavil. Cestu do Loun jsme nemìl. V pátek 18. kvìtna mi zatelefonoval, abych k nìmu pøijel. Odmítnout se nedalo.

Domlouval mi, abych byl opatrný a nechal toho. Když jsem si nedal øíci, øekl:

“Vyserte se na to, nebo si nabijete držku.”

V závìru se mne zeptal, jestli pojedu do Polska. Když jsem mu øekl, že samozøejmì, tak øekl:

“Poserete si to ještì víc.”

19. kvìtna se divadelní pøedstavení uskuteènilo. Asi dvacet hercù hrálo pro padesát divákù. Dovést to do konce, to byl pro všechny úspìch. Z radosti zaèali nìkteøí popíjet a hlasitì zpívat. S nìkolika, kteøí si uvìdomovali možné následky, jsme to mírnili. Pøed pùlnocí zpìv ustal.

Obvinìní z rušení noèního klidu nepøicházelo v úvahu. Okolo fary není žádný obydlený dùm. Sýpka, kde se divadlo hrálo, má jen tøi malá okénka, ze kterých mnoho hluku nevycházelo. Sousedova rodina, která bydlí asi 100 metrù od fary, nebyla ten veèer doma.

Asi v pùldruhé v noci se ozvalo rázné zazvonìní. Ještì jsem byl na nohou a v modrákách a jako pán domu jsem ráznì otevøel. Za dveømi byli pøi byli pøiopilí pomocníci VB z Libèevse a další dva stáli opodál. Øekli, že mne jdou navštívit.

“Nemám èas. Teï mám jiné hosty. Pøijïte zítra v pìt hodin. Budu vám zcela k dispozici.”

Nedali si øíci a tlaèili se dovnitø. Zaèali jsme se pøetlaèovat prsa na prsa.

První z nich: “Co to na mne zkoušíš, co to na mne rozbaluješ?”

“Kdo tady co rozbaluje? Kdo je metr za prahem? Já jsem vás nezval dál.”

Mezitím se na chodbì objevilo dost lidí a další, kteøí už asi s  podobnými situacemi mìl dost zkušeností, obešli barák z druhé strany a objevili se nezvané návštìvì za zády. Ti dva, kteøí stáli na silnici opodál, tìm tøem ve dveøích zaveleli:”Nechte toho, nemá to cenu.”

StB mìla ten veèer v hospodì štáb. Své pomocníky tam poslali asi proto, že si pøedstavovali jak faráøe s návštìvou nachytají v nìjaké choulostivé situaci, Nebyla by to STB, aby si takové zjištìní nechala ujít. Pro tentokrát jí to nevyšlo.

Køty ráno probìhly už za klidu.

Veèer jsem se šel podívat do hospody. Chtìl jsem vìdìt, co tomu lidé øíkají.

Jeden z tìch, kteøí pøišli v noci, mi pokynul. Druhý se mému pohledu vyhýbal, tøetí za mnou pøišel, nevýraznì se omluvil a øekl, že si o tom ještì popovídáme. Jak to myslel, nevím. Dnes už uplynuly témìø tøi roky, nepopovídali jsme si o tom a uctivì se zdravíme.

Byla proti mnì zesílena pomlouvaèná kampaò.. Jeden pøiopilý pán mi ten veèer øekl:”Vem mne do party. Mám doma ètyøi kulomety. Máš pistoli? Nekecej, že nemáš pistoli. Víš co se o tobì øíká? Že pøej na faøe nacvièujete protistátní povstání.”

Tedy na sedmdesátá léta jedna originální pomluva, i když v padesátých letech bìžná, kromì spousty stále klasických, o ženách, orgiích, ukradených a prodaných obrazech a sochách z kostela, o drogách.

Církevní tajemník mi chtìl zabránit odjet do Polska. Zmohl se jen na to, že nutil vikáøe Svatka, aby mi zakázal dovolenou. Vikáø Svatek mne skuteènì pøemlouval, abych do Polska nejezdil. Aby mi to nemusel zakázat, vzal jsem to na sebe tak, že pøi cestì na autobus jsem hodil do poštovní schránky oznámení o nástupu dovolené. Tuto cestu mi mohlo pøekazit jen násilí.

Na hranicích, které jsem pøecházel pìšky, mi bylo dùkladnì prohledáno zavazadlo. Papeže jsem vidìl v Èenstochové.

Po divadle a køtech se moje styky s undergroundem z rùzných dùvodù omezily a zaèali jsme se odcizovat. O dùvodech napíšu v nìkterých z budoucích kapitol. Pøesto jsem s nimi jakýsi kontakt udržovala zajímal se o vše, co se mezi nimi dìlo.

Návštìvy krajského tajemníka pro vìci církevní

V èervenci 1979 u fary zazvonil krajský tajemník. Když jsem ho vidìl, hrklo ve mnì. Chvíli mi trvalo, než se mi tep vrátil k normálu. Pøece jenom jsem si ještì nezvykl stýkat se s tìmito mocipány. Na chodbu byly otevøeny dveøe do místností a on do nich nahlížel jako svrchovaný pán. Pozval jsem ho na kafe. Hned od zaèátku mluvil velice rozzlobenì. Øekl též, že se mé výstøelky už nelíbí ani panu kardinálovi. Když jsem mu podával kafe s oplatky, øekl:

“Mìl byste si poøídit hospodyni. I když vidím, že ji nepotøebujete.”

“Hospodyni mít nemùžu. Sami jste dostali církev do takové situace, že mnozí z knìží nemohou mít hospodyni.”

“Litvínovský ten s tou svojí hospodyní žije líp než mnozí manželé a mají syna a ten dìlá soudce v Mostì.”

Za dva a pùl roku byl tento soudce pøedsedou senátu, který mìl rozhodnout o mém odvolání u krajského soudu v Ústí.

Dále krajský tajemník mluvil o tom, co obvykle øíká pøi návštìvì knìží, o úkladech imperialistù hlavnì v padesátých letech, kdy posílali i ozbrojené agenty proti socialismu, o tom, jak se tìžce žilo dìlníkùm za kapitalismu a podobnì.

Ukázal jsem mu jaké opravy provádím a také sýpku, kde se hrálo divadlo. To se mu velice nelíbilo. Øekl jsem mu:

“Církev vždycky hrála divadelní hry.”

“To si vymyslela. Nebudete to dìlat!”

“Jan Pavel II. Píše divadelní hry.”

“Ten dìlá i jiné vìci.”

Dále mi øekl, že mi dají ještì možnost, že si mne zavolá kardinál Tomášek, že mi bude domlouvat, a když si nedám øíci, že mi ty možnosti vezmou. Dále mluvil o tom, jak to jde všude s vírou s kopce. Øekl jsem mu:

“Máte asi na mysli Polsko.”

“Ani to polsko už není, co bývalo.”

Ke konci rozhovoru øekl:

“Kdybych chtìl, mohl bych vás znièit, ale já to neudìlám.”

A také: “Dejte se vyšetøit. Vlastnì, vždy my bychom vás mohli dát vyšetøit!”

Jeho poslední slova byla:”Upadnete a nabijete si hubu!”

Podruhé pøišel v létì 1980. Nebyl jsem doma a na dvoøe fary byl Viktor Parkán. Krajský tajemník vešel na dvùr a zaèal vše prohlížet. Viktor se ho zeptal co tu dìlá a co je zaè. Krajský se rozèilil, že je kontrolní orgán a že by mohl klidnì zavolat SNB od vedle. Když si prohlédl hospodáøské budovy, odešel na vlak. Právì jsem projíždìl okolo, když pøicházel k nádraží. Naložil jsem ho a on zaèal hned nadávat.

“Pane tajemníku, vy zaèínáte tam, kde jste poslednì skonèil.”

“Koho to tam máte?”

“Parkána”

“Z Øepèic, co?”

Udivilo mne, že to ví, ale on mu to Viktor øekl.

“To je taky jeden z tìch, co hráli divadlo? S takovejma to vyhrajete! Ještì vás to divadlo nepøešlo?”

“Jakmile se herci vrátí z basy, budeme pokraèovat.”

“Stejnì jsou zavøený kvùli vám.”

Nezmohl jsem se na odpovìï.

Z dalšího prùbìhu rozhovoru si jen matnì vzpomínám, že jsem mu vytýkal, že vzali souhlas Zdeòkovi Bártovi. Hájil se tím, že si Bárta hodnì dovoloval a vrchol že byl, co si dovolil vùèi pøedsedovi ONV v Litomìøicích (Zdenìk tam protestoval proti kácení ovocných stromù podél silnic a proti snahám STB vystìhovat Parkánovy a Kubíèkovy z Øepèic.)

“Na to máme odborníky krajináøe a Bárta nám do toho nebude kecat!”

O tom nepochybuji, že mají odborníky, kteøí jim všechno odkývají. A severní Èechy se nezadržitelnì totálnì devastují.

Vždy, když krajský odchází, tak si žádá o dovolení jít na záchod. Dìlá to i pøi návštìvách jiných knìží. Asi tam vypíná magnetofon, který má v tašce. Tu tašku taky nosí úzkostlivì stále s sebou a dává ji na stùl.

Abych vyjmenoval všechny návštìvy krajského tajemníka, tak první byla v èervnu 1977, právì v den, kdy jsem oficiálnì pøebíral obvod. Tehdy mi øekl:

“Tak co, jak jste se tìšil do Libèevse?”

“Už rok, pane tajemníku. Jezdil jsem kolem a øíkal jsem si, jak by to tu chtìlo opravit.”

Když odcházel, øekl: “Ti mladí si myslí, že když jich je málo, že si mohou všechno dovolit.”

Poslední návštìva krajského v Libèevsi byla v záøí 1980. Bylo to v den krajského soudu se Šantorou. Soud mìl zaèít v jednu hodinu odpoledne. Krajský pøijel jako obvykle autobusem z Ústí v 11 hodin. Že prý si potøebuje opsat moje odvolání proti udìlení dùtky a zákazu opravy stodoly, aby to mohl vyøídit. Odešel v jednu hodinu na autobus do Mostu. Z Mostu chtìl jet vlakem do Ústí. Sedl jsem si do auta a jel jsem do Ústí pøímo k soudu.

Opravy v roce 1979

Ten rok se mi podaøilo pohnout s opravami hlavnì v Libèevsi v kostele.

Zvýšit úsilí v opravách jsem musel také proto, abych èelil stále silné pomlouvaèné kampani. Pomluvy se tìžko ujímaly, když si je lidé konfrontovali s mým úsilím pøi opravách. A tak pomluvy zabraly jen u skuteènì zlých lidí.

Šindel na opravu vìže jsem jel nejprve objednat na Moravu. Nechal jsem tam všimné sto korun. Ukázalo se, že to bylo málo. Za nìkolik mìsícù mi napsali, že se objednávka v jejich podniku nenachází a na základì nové objednávky by šindel vyrobili nejdøíve za pùl roku.

Obrátil jsem se na družstvo Chebana, na støedisko výroby šindelù v Karlových varech. Ti sice mohli šindel okamžitì dodávat, ale pokrýt by ho mohli nejdøíve za dva roky. Všimné jsem tam nechávat nemusel. Vyžádal jsem si rozpoèet. Náklady spoèítali na 160 000. Tajemník odmítl takovou sumu zaplatit. To by bylo vèetnì pokrytí. Ale samotný šindel a mìdìné høebíky zaplatil.

Do vìže jsem se pustil, až když zaèalo mrznout a nedalo se ohazovat. Následujících sedm týdnù jsem neznal nic jiného nìž vìž.

Ráno jsem vstal v šest hodin, odešel do kostela, kde jsem sloužil soukromou mši. Ve všední den totiž nikdo nikdy z vìøících nepøišel. Pomodlil jsem se ranní èást breviáøe, nasnídal se a v sedm jsem už byl na vìži. Slezl jsem na obìd a hned zase nahoru, Na vìži jsem byl do pìti a nìkdy i do sedmi. Svítil jsem si na práci pøenoskou. Naveèeøel jsem se a do devíti jsem si ještì pøipravoval šindel na další den v dílnì. Rozøezal jsem ho na polovièní délku a špièatil na dolním okraji pro vrchní vrstvu. Vìž byla pokryta 20. Prosince.

Z vìže je toho hodnì vidìt a obèas i slyšet. Pøi pohledu shora na vesnici mne napadl takový obraz. Lidé, když dìlají nìco, aby to nevidìli druzí, tak se rozhlédnou, ale nikdy se nepodívají nahoru.

Obèas jsem už dálky zahlédl estébácké auto, jak se blíží od Loun a jednou jsem zaslechl kapitána VB jak øíká: “Já bych tam nevylez ani za nic.”

Pøed vìží, v øíjnu, jsem opravil pùl stodoly. S tou stodolou to bylo tak: pøedseda MNV v Libèevsi mi øekl na podzim 1978, že by chtìli zbourat farní stodolu a udìlat tam park. Byl jsem pevnì rozhodnut stodolu nedat. Zbourat stodolu, to trvá nìkolik hodin, ale staví se podstatnì déle a obtížnìji.

V létì 1979 mi dal církevní tajemník pøeèíst dotaz MNV Libèeves, co by ONV øíkal zbourání farní stodoly v Libèevsi.

Na základì toho jsem napsal na konsistoø do Litomìøic vše, co o tom vím a co si o tom myslím (14).

Konsistoø napsala dopis (15) na MNV v Libèevsi, ve které stodolu hájila.

Tehdy jsem také øekl kapitulnímu vikáøi Hendrichovi: “Tu stodolu ned¨ám. Mají jedinou možnost. Pøeložit mne a dát tam nìkoho, kdo jim to podepíše.”

Øekl:”Už toho bourání bylo dost. Nic se bourat nebude.”

Je zvykem dokonèovat rùzné stavby nebo rekonstrukce k rùzným výroèím. Stejnì je tomu v církvi. Opravu vnitøku kostela jsem dokonèil ke slavnosti umuèení svatého Jana Køtitele na konci srpna, jemuž je libèeveský kostel zasvìcen.

Šel jsem na tuto pou v obnoveném kostele pozvat pøedsedu MNV. Slíbil, že pøijde a hned se do mne pustil, že sice uznává moji pracovitost, ale že se mu nelíbí, že jsem proti socialismu, že nevím co to je, že on byl v první øadì tìch, kteøí šli v mostecké stávce, když do nich èetníci støíleli, že to nemùže pochopit, když moji rodièe jsou taky z pracující tøídy a proè to vùbec dìlám, že to pro tìch pár starých ženských nemá cenu.

Øekl jsem mu:”Jestli si chcete popovídat, zvu vás na kafe.” Pøed písaøkou by povídání za nic nestálo. Takové rozhovory váznou pøed svìdky.

Musel jsem mu ještì na ochutnání nalít mešní víno. Na podporu tvrzení, že víra je nesmysl, øekl:
“Dnes pøece už každý ví, že když je bouøka, že je to elektøina.”

Byl rozzloben kvùli stodole:”Jestli bude nevyužita a v dezolátním stavu, tak dám pøíkaz ke zbourání.”

Pøi opravì stodoly jsem si dal zvl᚝ záležet.

StB o sobì zase dala vìdìt

Mé vzdálení se undergroundu se velice zamlouvalo StB. Na jaøe 1980 jsem od ní mìl absolutní klid.

Nìkdy v èervenci 1980 byl pøed okresní soud v Ústí nad Labem postaven Petr Šantora, který patøil k undergroundu. Byl obžalován z pobuøování spolupracovníkù. Pøi domovní prohlídce u nìho našli nìkolik málo písemností: Moc bezmocných – esej od Václava Havla, jedno sdìlení VONSu, jedny Listy (èasopis vydávaný Jiøím Pelikánem v Øímì) a nìkolik jeho vlastních literárních prací.

K hlavnímu líèení byla naprosto neèekanì a neobvykle pøipuštìna veøejnost. Dostal rok nepodmínìnì. U krajského soudu trest zvýšili na 18 mìsícù.

StB moji úèast na soudu asi chápala jako znovusblížení se s undergroundem a proto se rozhodla, že mi zase vìnuje svoji péèi.

Bylo mi doruèeno toto oznámení:

ONV v LOUNECH

Odbor OTPVC, tel. È. 2204

È.j. 199/432-2/z r. 1980 Pk.

V Lounech dne 25.7. 1980

Vìc: Kontrola na faøe v Libèevsi.

Žádám Vás, abyste se po celý den dne 30. Èervence 1980 a to v dobì od 8.- hod. do 17. Hodin zdržoval na faøe v Libèevsi a byl tak k dispozici kontrolním orgánùm státní správy, kteøí Vás navštíví.

Jaroslav P e š e k

OTPVC / okr. taj. Pro vìci církevní/

Právì 29. a 30. Jsem mìl domluvenou brigádu vìøících studentù. Moc radosti jsem tedy z této kontroly nemìl. Domluvili jsme se, že èást jich pøijede autem a èást autobusem.

Bylo zajímavé, že pøedseda MNV ètvrt hodiny pøed pøíjezdem autobusu chodil pøed farou a chodil tam tak dlouho, až si prohlédl ty, kteøí z autobusu vystoupili a šli na faru. Jakpak se to asi dozvìdìl ten, kdo ho tam poslal?

Naobìdvali jsme se a dvìma auty jsme se chystali odjet uklízet kostel v Kozlech. Zazvonil telefon. Než jsem dal sluchátko k uchu, volající zavìsil. Takové telefony jsme mìl èasto. Tak mne StB kontrolovala. Zda jsem doma. Pak jsem to zaèal dìlat tak, že jsem nejprve nadzvedl jednu stranu sluchátka, prstem tlaèil na kolíèek a pak teprve zvedl sluchátko. Když jsem mìl sluchátko u ucha, teprve jsem uvolnil kolíèek a okamžitì se ozval. Napoprvé to kontrolujícího tak popletlo, že zapomnìl zavìsit. Nastalo ticho. Èekal jsem. Pak jsem slyšel, jak je na druhé stranì vytáèeno èíslo. Ozval se ženský hlas. Opìt jsem se pøedstavil. Ženský hlas øekl: “Já vás pøedám.” Ozval se církevní tajemník. Opìt jsem se pøedstavil. On zabruèel:

“Co mi chcete?”

“Nic. Zvonil telefon, tak jsem ho zvedl.”

“Já jsem vás nevolal.”

“To je zajímavý.”

Vyjeli jsme tedy uklízet kostel. Hned vedle fary je oddìlení VB. Bylo tam jejich auto s malièkým pøíslušníkem VB. Hned za námi vyjel. Za vesnicí nás pøedjel, zastavil a žádal od všech obèanské prùkazy a zaèal si všechny zapisovat.

“Jaký je dùvod této kontroly?”

“Silnièní kontrola.”

Vùbec ho nezajímalo, jak mi auto svítí, brzdí, jak z nìho kape olej, jen jména studentù.

“To je obyèejná buzerace. Už nechci nic slyšet o náboženský svobodì. To jste mi pìkná bezpeènost, když honíte studenty na brigádì.”

“To øeknìte tìm, kteøí mne poslali,”

S jmenným seznamem odjel do Loun.

Druhý den studenti opìt snášeli metráky holubího trusu s vìže v Kozlech. Zùstal jsem na faøe a oèekával ohlášené kontrolní orgány.

Dvakrát jsem telefonoval tajemníkovi, aby upøesnil dobu pøíjezdu a abych se taky dozvìdìl o co pùjde. Tajemník se nechal zapøít. Inspektor kultury Porteš øíkal, že neví. Pøitom se tam všichni scházeli, protože za pùl hodiny se pøed farou objevilo požárnické auto a bílá LADA ULB 72 43.

K faøe kráèelo pìt lidí. Jak jsem si je prohlížel, tak o jednom jsem si øekl: “To je estébák.” Kouká jim to prostì z oèí.

Tajemník øekl, že jdou kvùli divadlu. Ètrnáct mìsícù poté, co na sýpce doznìl potlesk se najednou státní orgány probudily a jdou se na to podívat.

“Tak to když to shledáte v poøádku, tak to budeme moci dìlat se státním souhlasem?”

Inspektor Porteš velice podráždìnì øekl, že to urèitì v poøádku neshledají.

Ten poslední, drobnìjší, pøi pøedstavování zamumlal své jméno a øekl, že je z odboru kultury KNV.

Pøedevším kontroloval nadporuèík okresní inspekce požární ochrany (OIPO). Prošli celou faru od pùdy po sklep, pøes všechny hospodáøské místnosti a stodolu. Jednu chvíli ten, který se stydìl za své jméno, odbìhl s Portešem podívat se na zahradu a zahlédl jsem je, jak prohlížejí záhony. Asi tam hledali marihuanu.

Když jsme pøišli na místo èinu – na sýpku, byly tam ještì okovy, kterými byl spoután Jan Køtitel. Tajemník je zvedl a øekl: “podívejte se, oni tady ukazovali, jak u nás není svoboda.”

“Pane tajemníku, vy moc dobøe víte, co tady bylo. Málek prozradil, že jste tu mìli svého èlovìka.”

Ten drobný sebou škubl, podíval se na tajemníka, tajemníkovi ruce s okovy poklesly a øekl:

“Kdo je Málek?”

“Krajský estébák.”

“A to øekl vám?”

“Ne. Kolegovi Bártovi”.

Na dvoøe, pøed spravovanou stodolou, Porteš øekl:

“Vy jste se tady ale musel nadøít.”

“To musím, jinak bych už byl dávno zlikvidován.”

Porteš jízlivì: “A už se to nìkomu stalo?”

Zaèal jsem jmenovat: “Zdenìk Bárta…”

Drobný mi skoèil do øeèi: “S Bártou jsem to museli udìlat. Ten už si dovoloval až pøíliš. I staršovstvo mu domlouvalo.”

To, jak se dùraznì bránil a jak nazval správnì staršovstvo, upevnilo moji domnìnku, že je to Málek. Málek totiž také zaøídil kontrolu OIPO u duchovních evangelické církve, kteøí podepsali Chartu – u Zdeòka Bárty a Vojena Syrovátky.

Když skonèili, zval jsem je na kafe. Odmítli. Projevili zájem vidìt brigádníky v Kozlech. Proè ne? Stejnì byli všichni perlustrováni.

Veèer jsem jel za Zdeòkem Bártou zeptat se ho, jak vypadá Málek. Popis souhlasil. Ten veèer jsem byl sledován.

5. srpna mne zavolal tajemník, abych pøijel a vzal si s sebou 100 Kès. Byl tam nadporuèík Vokrouhlíka pøedal mi seznam závad a termíny, do kdy mají být odstranìny (15).

Zápis jsem podepsal. Dnes už bych to neudìlal. Zápis nebyl sepsán hned, muselo by být uveden kapitána StB a opravena jedna drobná nepøesnost.

Zaèal jsem hned s dalšími brigádníky dávat vìci do poøádku podle požadavku OIPO.

7. srpna si mne zavolal tajemník ke kontrole pokladního deníku. Když jsme odpoledne konèili, pøišel tam krajský tajemník. Okresní mu podal jakési neformální hlášení, co tam dìláme. On na to: “Jen mu dej poøádnì zabrat.”

Sedl si za stùl, zaèal si prohlížet tužky a razítka a zeptal se mne:

“Už jste byl na dovolené?”

“Teï na to nemám ani pomyšlení. Mám dost práce. A dovolenou si šetøím na cestu do Mnichova.”

“Èlovìèe, vy jste spadl s hrušnì.”

Pak pøišla øeè na to, že opravuji stodolu a on zaèal køièet, že to dìlat nebudu.

“Budu opravovat, pane tajemníku, to je moje povinnost.”

“Já vím, proè to všechno dìláte. Vy to máte dobøe placený.”

“Kdo to má placený? A kampak si ty peníze ukládám?”

“No vy zrovna ne, ale financujete ty srazy mánièek.”

Pøi køtech a divadle se vybíralo na všechny náklady. A nechal jsem si zaplatit všechno. Pøesnì jsme všechno spoèítali, aby se pøedešlo podobným naøèením. Stejnì jsem zùstal dlužníkem. Za to, co odpracovali, jsem jim neplatil.

“Pane tajemníku, vy moc dobøe víte, kdo to financoval. Málek prozradil, že jste tam mìli svého èlovìka.”

Jirka je dobrej kluk. On nìkterý z vás má rád. A já jsem mu musel øíct: “Èlovìèe, co jim to tam povídáš? Za to bys mohl mít disciplinárku.”

Takže i estébák nìkdy øekne, co by nemìl. Asi to Málkovo podøeknutí, že mezi diváky byl jejich èlovìk, mezi sebou projednávali.

Inspektor kultury mi pøi kontrole 30. èervence øíkal, abych ho nìkdy navštívil v kanceláøi, že mi vyloží divadelní zákon a v pøípadì, že si seženeme zøizovatele, to znamená buï MNV nebo SSM apod., a budeme pøedkládat hry ke schválení, že bychom mohli divadelní hry hrát.

Inspektor kultury má kanceláø od tajemníkovy nìkolik metrù, tedy také v doslechu. Když jsem odcházel od tajemníkù, stavil jsem se u nìho a øekl mu, abychom to pouèení o divadelním zákonì odložili, že jsem dnes unaven. Øekl, že samozøejmì, že to chápe.

Tajemník mi pøedal vyjádøení odboru výstavby o kontrole (20) z 30.7. a zápis o kontrole deníku z 7.8. (21). Vyjádøení inspektora kultury mi tajemník písemnì nedal. Mohl jsem si ho jen pøeèíst. Bylo tam zhruba toto:

“Bylo zjištìno, že na faøe v Libèevsi se konalo nìkolik divadelních pøedstavení skupinou, která nemá zøizovatele a není registrována. Došlo tak k porušení divadelního zákona.”

V øíjnu tajemník kontroloval, jak pokraèuji v odstraòování závad zjištìných OIPO. Vzal s sebou stavitele z odboru kultury ONV. Zajásal, když vidìl, že bude mít zase o èem psát a upozoròovat. Stodola byla opravena a lešení stálo u dalších hospodáøských budov.

Také chtìl ukázat intenèní a štolový deník. Štolový deník jsem mu dal do ruky. Listoval v nìm a byl z toho nìjak zaražen, když v každém roce vidìl jen asi pìt položek. Do toho deníku se zapisují pøíjmy za pohøební, køestní a svatební obøady.

Intenèní deník jsem mu ukázal jen zdálky s tím, že nemá právo na kontrolu tohoto deníku. To vše pøed zraky stavitele. Do tohoto deníku se zapisují mešní stipendia a úmysly, na které si dárci pøejí mši sloužit.

To, že mám v tomto bodì pravdu, potvrzuje obìžník pražského arcibiskupství (23).

O nìkolik dní pozdìji si mne tajemník zavolal na ONV a pøedal mi zápis ze øíjnové kontroly (24).

Podepsat jsem to odmítl, protože zápis neodpovídal skuteènosti. Tøeba jenom to, že tajemník mìl štolový deník v ruce. Divím se, jak to mohl stavitel podepsat. Také revizní zpráva, která mìla být souèástí tohoto zápisu, mi pøedána nebyla.

S tím stavební dozorem to bylo tak: Asi dvakrát roènì prohlížel stavitel provedené opravy a podepisoval doklady. O tom, že pro stáøí s touto èinností konèí, jsem se dovìdìl až v létì 1980. Po kontrole 7. 8., kdy mne tajemník žádalo zjednání nového stavitele, jsem napsal dopis právì staviteli odboru kultury ONV a požádal ho, aby stavební dozor vykonával. Až do této kontroly v øíjnu mi vùbec neodpovìdìl, Urèitì mu to tajemník zakázal, aby mìl pøíležitost dále mi vytýkat, že nemám stavební dozor. Tuto domnìnku jsem si potvrdil, když jsme o tom pøi kontrole mluvili.

Chybìjící podpisy mi nakonec doplnil stavitel, který mi stavební dozor vykonával døíve.

Bylo moc dobøe, že StB naøídila OIPO kontrolu na faøe. O tìchto nedostatcích jsem vìdìl. Mìl jsem v plánu je odstranit døíve, než odejdu na nové místo, ale asi bych to odkládal na pozdìjší dobu a už bych se k tomu nedostal. Stále jsem ještì mìl mnoho dùležitìjších oprav než uklízet na pùdì nebo obnovovat elektrickou instalaci.

Mezitím mnì došlo proè nìkteré zápisy se psaly nìkolik dní po kontrole. Dnes, když už vím, kdo je ten malý drobný estébák a znám zpùsob jeho vyjadøování, je mi jasné, že formuloval mnohé vìty v tìchto zápisech a posudcích, které pak podepsal OTPVC Pešek.

Bylo to také období zvýšené výmìny dopisù s úøady. Zaèalo to udìlením dùtky (26).

Vždycky jsem se prùbìžnì radil s právníkem, ale od této doby jsem musel vyhledávání právní porady zesílit.

Bránit se patøí k podstatì všeho živého. Tím spíše patøí k podstatì èlovìka bránit se zjevné nespravedlnosti. Jak bych se mohl øadit k hnutí za prosazení lidských práv, kdybych se nebránil. Sílu a chu do obrany jsem mìl. Právník mi øekl: “Ano, já vám poradím. Ale vydržíte to až do konce?”

Cítil jsem i nutnost odhalovat zvùli státních orgánù i v takových drobnostech, které sice nejsou tak otøesné a drastické, ale zato spoleènosti nebezpeèné ve své každodennosti a rozsahu.

Tato dùtka byla nesmyslná už v samotném svém textu. Píše, že v týdnu od 21. do 22. 7. Nemohla být provedena protipožární prohlídka. A pøitom z dalšího textu vyplývá, že jsem byl 21. 7. doma. Jestli tedy byli zbyteènì 21. a 22. 7. v Libèevsi, proè se tajemník hned nedotázal vikáøe, kde jsem. Proè až 24. 7.? Myšlenka na prohlídku 21. nebo 22. 7. je ani ve snu nenapadla. To je napadlo, až když zjistili moji úèast na soudu se Šantorou 22. 7. odpoledne v Ústí n. L. A teprve 24. 7. se dotazovali vikáøe, zda jsem si na to vzal dovolenou.

Zároveò pøišel zákaz opravy stodoly (27). V textu sice není uvedeno, že se jedná o zákaz, ale tajemník to ve svých dalších pøípisech zákazem nazývá.

Urychlenì jsem dokonèoval opravu stodoly a ke konci odvolací lhùty jsem se odvolal (28),(29).

Tehdy jsem ještì nevìdìl, že bych mohl napadnout formulaci o zvyku. Zvykové právo v našem státním právním øádu neexistuje. Výjimka je povolena pouze pro mezinárodní obchod.

A pøesto se tajemníci snaží zvykové právo v jednání vùèi církvi zavádìt.

V nìkterých právních øádech platí, že zvyk trvající urèitou dobu, se stane souèástí právního øádu.

Samozøejmì, že ty zvyky, které tajemníci zavádí, pøesahují a rozšiøují omezení zákonù, které upravují vztahy mezi státem a církví. Že to není jen okrajová a omezená záležitost, že je to všeobecné, svìdèí zápis z jednání mezi biskupem Karlem Otèenáškem, administrátorem farního obvodu Trmice a KTPVC Karlem Dlabalem, ze kterého cituji:

“V závìru jednání byl informován o tom, že je nežádoucí jeho úèast na svìcení, které se bude konat 26., 27. a 28. 6. 1981 v Litomìøicích, Praze a Hradci Králové. Souèasnì byl informován, že v pøípadì nedodržení naøízených nutností, pøedpisù a zvyklostí, by musela státní správa pøistoupit k úèinným opatøením.”

(Pøi tomto jednání byla biskupu Otèenáškovi udìlena dùtka za to, že se zúèastnil pohøbu kardinála Wyszynského ve Varšavì).

Než pøišlo potvrzení rozhodnutí od krajského tajemníka, mìl jsem stodolu opravenou (30).

Odvolal jsem se na ministerstvo (31). V odpovìdi ministerstva (32) se objevily svérázné formulace “svémocné jednání” a “nedbání duchovenských povinností”! Kdo chce psa bít, hùl si najde. Jednoho knìze bijí za to, že neopravuje. Na 15.12. 1981 byl k jednání na ONV v Mladé Boleslavi pøedvolán Pavel Michal, administrátor farního obvodu Rejšice, kde se mìlo projednávat zanedbání povinné údržby fary v Luštìnicích. Pavel byl v tamìjším obvodu pouze dva roky a nìkolikrát žádal o pøíspìvky na opravy od ONV. Bezvýslednì.

Jednomu je vytýkáno, že opravuje stodolu a druhému ve stejném okrese je doporuèováno, aby stodolu opravil

Ani jeden z pøípisù úøadù se nevyrovnal s právními záležitostmi. Pokraèoval jsem tedy stížností na Generální prokuraturu (33).

Prošetøovala to severoèeská prokuratura a dala mi za pravdu jen èásteènì (34).

Tehdy jsem nevìdìl, že dùtka mùže být udìlena podle postupu, který upravuje správní øád. Proto jsem to nenapadl a prokurátor se tím nezabýval.

Zajímavé jsou skoky prokurátora mezi vl. n. è. 219 a 220/49 Sb. 219 se týká pouze katolické církve a 220 pouze èeskoslovenské církve. Formulaci o “dozorèí a øídící èinnosti” jsem nikde v z. è. 218/49 Sb. A ve vl. n. è. 219/49 Sb. nenašel Prokurátor tvrdí, že je v § 2, písm. a) vl. n. è. 220/49 Sb. To se ale katolické církve netýká. Proè si to nevypùjèit, když to tak libozvuènì zní pro orgány státní správy?

Snahy o návštìvu NSR

V lednu 1980 jsem žádal o devizový pøíslib do NSR. Rodièe se pøátelí s jednou rodinou z NDR. Jezdívají k nám obèas v létì. Ale rodièe jezdit do NDR pøíliš nebaví a tak pøátelé z NDR slíbili, že nám zaøídí pozvání do NSR. Pozvání pøišlo od faráøe z Herz Jezu Kirche v Mnichovì.

O pøíslib jsme si žádali s otcem a bratrem. Žádost jsem si chtìl dát nejprve potvrdit u tajemníka. Ale ten mi to odmítl a øíkal, že bych se mohl v NSR dostat do nìjakého prùšvihu.

“Pro razítko si dojdìte na konsistoø a já vám to zamítnu, až si budete žádat o doložku.”

Pøíslib jsme nedostal. Ani bratr, ani otec, mnoholetý èlen rady MNV, který celý život døel pro socialismus a mìl to štìstí, že se jednou v životì pøece jenom podíval na Západ. Se zájezdem se na nìkolik hodin zastavili ve Vídni pøi návratu z Maïarska. A nedostali jsme pøíslib ani v roce 1981 ani 1982.

Když byla oznámena cesta papeže do NSR, rozhodl jsem se zkusit ještì pøíslib dostat.

Šel jsem do banky v Semilech a zaklepal na dveøe sekretariátu øeditele. Nikdo se neozval, tak jsem vstoupil. V místnosti nikdo nebyl. Èekal jsem tedy u dveøí. Za chvíli z vedlejší místnosti pøišel námìstek øeditele. Zeptal se, co si pøeju a když jsem mu øekl, že jsem faráø a že se chci jet podívat na papeže do NSR, oèividnì se zarazil nad mou drzostí, že jsem se vùbec odvážil pøijít a vstoupit do místnosti, když mne nikdo nevyzval.

Pøemýšlel chvilku, jestli mne má vyrazit, ale rozhodl se, že to vyøídí slušnou cestou. Øekl, že sám, pøesto, že je ve vedení banky, toho nevyužívá a o pøíslib nežádá, a že komisi, která o tom rozhoduje, nosí jen kafe. Zaèal telefonovat a pak øekl, že v pokladnì nemají ani dolar. Ptal jsem se ho, co by mi radil, abych udìlal. Øíkal, že neví. Ptal jsem se ho, zda by mìlo význam, kdybych šel na StB, že vím, že o tom tito páni rozhodují. Znovu pøemýšlel o tom, zda mne má vyhodit. Ale øekl, že mám asi lepší informace než on a že opravdu neví.

Z banky jsem šel za okresním tajemníkem pro vìci církevní. Semilský tajemník se jmenuje Horna a po válce bydlel v naší vesnici. Musel jsem chvíli poèkat, protože v kanceláøi mìl návštìvu. Skrz matnì zasklené dveøe to bylo slyšet. Návštìva vyšla zadní èástí tìla napøed. Byl to knìz. Byl trapnì pøekvapen, když se vzpøímil, otoèil a uvidìl mne.

Vstoupil jsem. Pøekvapilo mne, že za stolem sedí ustrašený sedláèek. Pøedstavoval jsem si tvrdého aparátníka Kosyginova vzezøení. Pøedstavil jsem se.

“Pøišel jsem proto, že mi lounský tajemník Pešek øíkal, že vás požádal, abyste zaøídil, abych nedostal pøíslib a že vám za to musel dát odznak.”

“Nic jsem nezaøizoval. Nepatøíte mezi mé podøízené a øíkám vám, že kdybyste patøil, že bych vám doporuèení nedal. Znám vašeho otce a divím se, že se z vás stal odpùrce našeho zøízení.”

“Mrzí mne, pane tajemníku, že se necháváte mylnì informovat.”

“Já to nepovažuji za mylné informace.”

Rozhovor trval témìø hodinu. Snažil jsem se bránit a vysvìtlovat, informovat. Øíkal jsem mu, jaké zvùle se dopouští StB a naznaèil jsem mu, že i vùèi mnì nejsou bez viny.

“Nepøísluší mi hodnotit práci naší bezpeènosti.”

To je pøesnì to, co chce bezpeènost dosáhnout. Aby její práci nikdo neposuzoval. Aby mìla volnou ruku. Bohudíky, ty doby už jsou pryè. Už se najdou lidé, kteøí práci bezpeènosti posuzují. Bez ohledu na to, že se jim bezpeènost pomstí. A jsou mezi nimi i otcové malých dìtí, kteøí jsou za to ve vìzení.

Tajemník mluvil o tom, jak byl zavøený v koncentráku, jak by rád ještì uèil na vysoké škole v Liberci, že náš stát dostateènì vybavuje cestující na Západ valutami a že tam vysílá jen ty, kteøí pøispívají k budování socialismu a zmínil se také, že má informace, koho navštìvuji na semilském okrese. Odmítl mi to konkretizovat.

O tom, jak v srpnu 1968 vezl nìjaké tiskoviny proti okupaci, jak ho chytili Rusové a jak se vymlouval, že vlastnì ani neví, co veze, se nezmínil.

Od tajemníka jsem šel na StB. Ve vrátnici byl mladý muž v bílých kalhotech. Byl asi z kriminálky. Zaskakoval kolegu v uniformì, který byl na obìdì. Øekl jsem mu:

“Jsem Josef Kordík a chtìl bych mluvit s nìkým od StB.”

On ani nemrkl, zvedl telefon a ohlásil mne.

“Za chvíli si pro vás nìkdo pøijde.”

Posadil jsem se a zaèal èíst breviáø. Za dvacet minut mladík zvedl telefon, podíval se na mne a kývl. Asi se ho ptali, jestli tam ještì jsem.

Pozoroval jsem taky ty, kteøí vycházeli a vcházeli do prvního patra, kde je StB. Za chvíli vrátný zase zvedl telefon, pak ke mnì pøišel a øekl:

“Ten soudruh, se kterým byste chtìl mluvit, odešel do mìsta a vrátí se za dvacet minut až tøicet minut. Jestli chcete, mùžete si ještì odejít do mìsta.”

Od mého pøíchodu trvalo celou hodinu, než si pro mne pøišli. K nezvané návštìvì se i na StB chovají tímto zpùsobem. Ono to není jen tak pøipravit nahrávací techniku a lidi, aby z toho mohla StB nìco vytìžit.

Pøišel si pro mne mladý muž pøes tøicet let, mohutné postavy, èerné vlasy, èerný knírek pod nosem. Když jsme šli nahoru, øekl mi:

“Já jsem vás už dole vidìl.”

“Já vás taky.”

Zavedl mne do pokojíèku. Kde už èekal mladík pod tøicet let. Svìtle hnìdé vlasy, uhry v oblièeji. Pøišel jsem k nìmu, podal mu ruku a pøedstavil jsem se mu. On svoje jméno zamumlal. To jsem už zažil. Na mumlání estébáckých jmen už nejsem zvìdavý a tak jsem dal ruku k uchu a øekl:

“Jak prosím?”

“Hloušek”

Chvíli jim trvalo, než pøiznali, že rozhodují o udìlení pøíslibù.

“Teï už se s tím nedá nic dìlat, dejte si v lednu novou žádost.”

“Chci tam jet teï, protože tam bude papež a chci s ním mluvit.”

“A co byste mu øíkal?”

“Jak vidím situaci církve u nás.”

“A jak ji vidíte?”

“Kriticky.”

“A jak kriticky?”

“Nejsou biskupové, nejsou kláštery, není katolický tisk. A vùbec by se o tom dalo hodnì povìdìt. Pøeètìte si o tom dokument Charty è. 9.”

“A myslíte, že by se s vámi bavil?”

“Samozøejmì. Máme papeže, kterého lze zastavit na ulici.”

Ptali se na Chartu, tak jsem jim øekl, co proti Chartì dìlají. Ptali se koho navštìvuji ze signatáøù Charty na semilském okrese. Nechtìlo se mi o tom mluvit.

“A do Polska jezdíte jen tak nebo na konkrétní adresy?”

“Jen tak.”

“Pane Kordík, kdybyste byl trošku sdílnìjší, tak bychom vás nejen do Nìmecka pustili, ale pøímo poslali.”

Rozhovor trval necelou hodinu.

“Kdybyste mìl nìkdy cestu pøes Semily, tak se u nás zastavte.”

Nemohl jsem si dìlat iluze, že po tom dostanu pøíslib. Ale chci-li nìèeho dosáhnout, musím vyèerpat všechny možnosti, pokud na to mám èas a sílu. Z jednoho dùvodu to pøece jenom mìlo význam. StB obklopuje jakási zóna strachu, která èlovìka doprovází vždy, když tam musí jít. Ale jít tam dobrovolnì, to znamená do budoucna odstranit znaèné množství strachu. Má-li tøeba nìkdo pocit, že je nìkdo ve sklepì, je dobré jít tam a pøesvìdèit se. Potøeboval jsem také sám sebe pøesvìdèit, že se nesmím bát StB, abych mohl jít dál.

Musel jsem se tedy spokojit s tím, že jsem si naplánoval cestu do Polska. Chtìl jsem se pøedevším podívat v nedìli do Krakova, kde s kostele sv. Marka má profesor Josef Tischner pùvabné bohoslužby pro dìti. Dvakrát jsem na nich už byl.

Profesor Tischner byl ideologickým poradcem Solidarity. Nìkolikrát mluvil v Polském vysílání vatikánského rozhlasu o teologii práce.

Požádal jsem o zastupování osmdesátiletého knìze Vojtìcha Primese.

Na konsistoøi jsem odevzdal žádost o podání vysvìtlení, jak správnì nahlásit dovolenou (36).

Kancléø Holoubek se necítil dobøe a øekl mi, že to napíše pozdìji. Na základì toho, co mi øekl ústnì, jsem napsal žádost o dovolenou(37) na vikariátní úøad.”

Nevím, jakým zpùsobem se tajemník dovìdìl, že se chytám na dovolenou. Odpovìï, kterou mi vikáø poslal, byla jistì psána pod vlivem rozhovoru s tajemníkem (38).

Z konsistoøe pøišla odpovìï na dotaz, která se trochu lišila od ústní informace (38).

Vím bezpeènì z rozhovoru s P. Primesem, že ho tajemník tak vydìsil, že mne odmítl zastupovat. Pak mi už nezbylo než napsat vikáøi, že dovolenou jsem nucen odložit (40),

Vikáø ve svém dopise z 1. Listopadu psal, že bych mohl zpùsobit potíže P. Primesovi. My lidé mu už žádné potíže nezpùsobíme. Brzy nato onemocnìl, jeho nemoc se stále zhoršovala a koncem jara 1981 zemøel.

Odloženou dovolenou jsem si chtìl vybrat zaèátkem bøezna 1981. Už jsem se chystal, že každým dnem vyplním žádanku o dovolenou, když jsem byl pozván na pasové oddìlení. Tam mi úøednice odebrala pas a dala mi místo toho rozhodnutí o jeho odnìtí (41)

V podání na úøady jsem sice uvádìl právní argumenty, ale nedìlal jsem si velké iluze, že se práva doèkám. Odpovìdní èinitelé v konfrontaci s rozkazem StB se nemohli podle právních pøedpisù øídit. V podání tváøí v tváø zvùli jsem zaèínal stále více uplatòovat ironii. V mládí do mne socialistická škola vtloukala Tyrolské elegie. Asi mi z nich nìco zùstalo.

Mladík, který dìlá lumpárny si žádnou úctu nezaslouží. I nárok na úctu pøed stáøím se snižuje, nakolik se starý èlovìk sníží k podlosti. Radìji bych psal pohádky pro dìti, ale byl jsem donucen bránit se a chápu to jako úkol. Ty praktiky, na které jsem takto narazil, jsem se snažil nazývat pravým jménem. Pro záchranu tìch, kteøí je páchali. Alespoò nìkomu pomohou uvìdomit si, že každá zvùle, døíve nebo pozdìji, vyjde najevo. A jejich ochota propùjèovat se k tomu, se zmenší. Tak jako mezi gynekology se najdou ti, kteøí se nikdy nesníží k tomu, aby provedli interrupci, tak proè by se pomalu nemohl zvyšovat poèet tìch úøedníkù, kteøí se nesníží k proti-zákonnému rozhodnutí.

Proti odnìtí pasu jsem se odvolal (42). Odnìtí bylo potvrzeno (43).

Pøed odnìtím souhlasu

9. øíjna 1980 jsem pohøbíval pana Gureckého z Mìrunic. Bylo mi jasné, že budu pohøbívat z nevìreckého prostøedí.

Takové pohøby jsou jedinou pøíležitostí, jak oslovit lidi, z nichž nìkteøí øíkají faráøi flanïáka pøi øeèech u piva by nejradìji pøejeli kostel buldozerem. Pøitom tito lidé žijí v nesmírnì zpustošeném prostøedí. Je to patrné hlavnì v menších vesnicích ležících stranou od hlavních silnic.

Domy jsou vìtšinou pùlstoletí neopravovány, støechy dìravé, ploty povalené. Okna nìkdy vyspravované igelitem. Vše okolo zarostlé køovím èerného bezu.

Obèas jsem to v kázání kritizoval. Nevím, jestli to byla reakce na kázání, ale po jedné takové kritice zamìstnanci státního statku nasypali do fekálního vozu nìkolik pytlù vápna, naèerpali vodu a vyjeli ke statkovým chlévùm a stodolám. Postøíkali vápnem všechno, oprýskané zdi i se støechou, okna i kameny, kterými kluci rozbili nìkolik tabulek.

Vyèistil jsem od køoví bøeh, pøiléhající k farnímu plotu, i když to nebyl farní pozemek. Ihned musela být vyhlášena brigáda, aby vyèistila druhou pùlku ulice – to bilo pøíliš do oèí. To bylo nesnesitelnì výmluvné. Po vymalování kostela se malovalo ve školce, na MNV a v hospodì.

I z tohoto dùvodu jsem opravoval, aby se zlepšily pomìry na vesnici i v tomto smìru.

Dnešní obyvatelé sem vìtšinou pøišli po Nìmcích. Do krásných domù, kde i chlévy mìly štukovou omítku a byly zdobeny odlitky hlav krav a koní. Po letech vzalo všechno za své. Novým obyvatelùm se opravovat nechtìlo. Necítili se vlastníky. A stále se šíøily zprávy, že se Nìmci vrátí. Pustlo všechno. I budova MNV v Mìrunicích má dveøe s rozbitými skly pobité lepenkou.

Byl jsem v nìkolika bytech, kde to páchlo jako ve chlévì. V koutì hromada špinavého prádla, na pohovce chuchvalce umaštìného prachu. A lidé jsou v podstatì hodní. Ale na veøejnosti, v hospodì, na návsi musí být i ženy hrubé. Slušným chováním by se pøed ostatními zesmìšnili.

Doma se usmívají. Jsou rádi, že je faráø navštíví. A klidnì øeknou: “Pane faráøi, pøece byste se nás neštítil?”

Zaprší.li, je tøeba se pøebrodit pøes rozbahnìný dvorek.

Mladí z toho utíkají do paneláku. V tìchto vesnicích se na jedné stranì domy rozpadají a na druhé stranì stojí už ošuntìlé, šedivé a oprýskané paneláky. Hezké rodinné domky jsou v tìchto vesnièkách vzácností.

Staøí, kteøí v tom bydlí, už nemají vùbec sílu se z toho osvobodit. Sami se zbavili nebo byli oloupeni o ducha a jako následek toho je, že jim pod rukou uniká hmota.

Obyvatelé tìchto nejzpustlejších domù obvykle nechodí do kostela. Je nad jejich síly snést posmìch, který doprovází ty, kteøí se do kostela odváží. Každý, kdo chodí do kostela, je vystaven pošklebkùm a jedovatým poznámkám v práci, v obchodì, v autobuse. Jsem pøesvìdèen, že toto znechucování návštìvníkù kostela je øízeno profesionálními ateisty. Jen málokdo tomu dokáže vzdorovat.

A tak jediné, co vìtšina lidí ještì dokáže a na co má sílu, je stisknutí knoflíku televize. Za to se jim nikdo neposmívá.

Je zjevné, že zde, více než jinde, jsou porušeny mezilidské vztahy. Lidé, kteøí se s tím zpustošeným stavem nechtìjí smíøit a ztotožnit, se stahují do izolace, nebo jsou druhými izolováni.

Abych pochopil tento stav a jeho pøíèiny, snažil jsem se pøi pohøbech k tomu vyjadøovat.

Zpoèátku neuvìdomìle a pozdìji vìdomì jsem se snažil vyjádøit a sdìlovat, že bez ducha nelze vládnout hmotì a kdo se zøekne ducha, a se nediví spoušti, kterou po sobì zanechá.

Mìl jsem radìji pohøby z domu než v obøadní síni krematoria. Pøi prùvodu na høbitov jsem se uèil promluvì zpamìti. Zpamìti jsem mluvil proto, abych to ztížil øeèníkùm ze Sboru pro obèanské záležitosti, kteøí mluvili na pohøbech z pozice ateismu. Svoje prefabrikované projevy obvykle s potížemi èetli a obèas si nìkteøí dávali sklenièku na kuráž.

Pøi tìchto pohøbech jsem mluvil stále otevøenìji. Pøi pohøbu pana Gureckého, když jsem šel k domu smutku, jsem se teprve ptal lidí, kdo to byl.

Pozùstalých jsem se pøestal ptát. Ti vždycky a bez výjimky øekl: “Byl to hodný, strašnì hodný èlovìk.” Pouze pøi prvním pohøbu jsem mluvil na základì toho, co mi øekli pozùstalí. Promluva vyznìla falešnì.

O panu Gureckém jsem se dozvìdìl: “No to víte, on byl docela hodný èlovìk, zemøel na rakovinu. Mnì neublížil. Ale víte, byl to pøedseda MNV, a strany, no soudruh, takovej kovanej, a partyzán, buïte vopatrnej!”

Na høbitovì jsem øekl toto kázání:

“Oficiální propaganda ateismu je jednou z hlavních pøíèin celkového úpadku. Ona podkopala køesanské vìdomí zodpovìdnosti ve veøejném životì. A jen obnovená víra, návrat k víøe, èlovìka vnitønì ozdraví.

O to vše má význam usilovat hlavnì proto, že život smrtí nekonèí. U posledního soudu budeme pøekládat dobré skutky a ne mazanost.

Je tøeba se osvobodit od pøedsudku, že víra v Boha je nevìdecká.

Je tøeba se osvobodit od pøedsudku, že víra v Boha je protispoleèenská. V tìch spoleènostech, kde se bojuje proti víøe, tam se narušily základy mezilidských vztahù, tam nastupuje právo džungle, právo silnìjšího, podle zásady ,kdo má moc, má pravdu‘. Tam všechno smìøuje ke zpustošení, ke korupci, ke strachu a k nevolnickým vztahùm.

Je tøeba se osvobodit od pøedsudku, že víra v Boha je protilidská. Když slyšíme jména svatý František z Asissi nebo Saleský, Jan Bosco, Maxmilián Kolbe, nebo kteréhokoliv svìtce, zní to pøíjemnì, vøele, lidsky. Kdo zlidštil svìt, diktátorští politici nebo svìtci? Stovky pracovních táborù tohoto století o tom svìdèí. Není to církev, která klame a lže. Ale mocní tohoto svìta.

Nepøátelé víry bojují všemi hromadnými sdìlovacími prostøedky. Je to zrovna tak rovnocenné a spravedlivé, jako když je nìkdo neèekanì napaden, svázán a pak vyzván, aby se bránil. Ale Bùh si svùj plán záchrany lidstva prosadí. Ale jen skrze lidi, kteøí si uvìdomí, co vede ke zkáze a co k záchranì a zaènou to neohroženì uskuteèòovat.

Kristova slova! “Kdo mne zapøe pøed lidmi, toho já zapøu pøed svým Otcem, kdo mne vyzná pøed lidmi, toho já vyznám pøed svým Otcem.”

Snad zemøelý vìøil. Možná, že jste to onìm nìkteøí z vás vìdìli.

Je tøeba dávat víru najevo trochu zøetelnìji. Vždy jde také o vaše dìti. Buï jim pøedáte víru v Boha a s ní související mravní zásady, vìdomí, že jednou budou ze všeho skládat úèty, nebo jim pøedáte strach, neupøímnost a mazanost, pøedáte jim spoleènost zvyklou na násilí a strach, ze které zmizela láska, radost, dùvìra.

Øíkám to proto, že jsem pøesvìdèen, že se mezi lidmi nìco pokazilo a bez víry se to nespraví.”

Na høbitovì bylo pøi promluvì ticho, jaké jsem v takových pøípadech ještì nikdy neslyšel.Myslím, že všichni pochopili, kam jsem míøil. Podle toho, co jsem se doslechl, tak to pozùstalí nechápali jako osobní útok na zemøelého. Nemám prý si myslet, že mne udali. Ostatní se usmívali a odpovídali mi na pozdrav. Jen soudruzi se promìnili v nehybné sousoší, které vyzaøovalo: “A už ten faráø vypadne, a se mùžeme poradit, co s tím udìláme.” A na pozdrav mnì neodpovìdìli.

Asi pìt nedìl jsem nezaslechl žádnou odezvu. Pak pøišel telegram:

“Zveme vás k dùležitému jednání ve støedu 19. Listopadu 1980 v 10 hodin na konsistoøi.

Hendrich.”

Kapitulní vikáø Hendrich mi poslal zároveò dopis.(44).

Byl jsem se pøedem na konsistoøi zeptat o co pùjde. Tam mi bylo øeèeno, že krajský církevní tajemník na po-radì vikáøù mluvil o tom kázání, že sice mají pøipraveno opatøení, ale než ho uskuteèní, že mi mají domluvit. Kapitulní vikáø mnì radil, abych tam radìji mlèel, že ti kanovníci jsou všelijací. Øekl jsem mu, že tam asi budu muset nìco øíci. Pøipravil jsem si toto prohlášení:

“Drazí bratøi kanovníci a vikáøi!

Dovolte mi nìkolik slov vysvìtlení a obhajoby svých postojù. Bude to jen èásteèné a pokus, protože se mi nemùže podaøit podchytit mnohaletý vývoj.

Pøedevším vás ujišuji, že si vážím staré církve. Vážím si jejího utrpení a tìžkosti, které musela v nedávné minulosti podstoupit. Vìzení a ostatní persekuce padesátých let pøináší požehnání. Jsem vdìèný církvi vaší generace, vždy ona mi pøedala víru.

Jsem rád, že jsem k dnešním názorùm a postojùm dospìl a že jsem našel i odvahu je vyslovit. Nebylo to na-jednou. Celých pìt let knìžské služby a možná i déle jsem to v sobì formuloval a zároveò se postupnì odhodlával a zbavoval strachu. A stále víc jsem pocioval, jak mnì Bùh pomáhá a jak mne ochraòuje. Jemu dìkuji.

Snad právì proto, že hájím pozice církve v prostøedí z 99% nevìøícím, jsem s názory tam, kde jsem.

Souèasná ateistická propaganda vytýká církvi, že vždy podporovala mocné. Kdyby souèasná církev mlèela k souèasným problémùm a schvalovala zlé poèínání mocných, bylo by jí to zítra znovu vytýkáno.

Je to povinností církve nemlèet. Snažím se tak plnit, co žádají církevní dokumenty, snažím se být v jednotì s požadavky papeže, jak je vyslovuje pøedevším v Brazílii, v Africe, v OSN, ve své encyklice Vykupitel èlovìka a nakonec nyní v Nìmecku.

Tam, kde se církev rve za spoleènost, tam snadnìji plní své poslání hlásat evangelium. Taková církev nemá nouzi ani o knìze. Je tomu tak pøedevším v Polsku a v Chile. Uzdravovat nemocnou spoleènost, to je úloha a nadìje církve.

Bývá mi vytýkáno, že bránit lidská práva není posláním knìze, úkolem knìze že je hlásat evangelium. Co si asi øíkali ten knìz a levita? Snad: “Kdybych pomohl tomu zranìnému, nestihl bych obì! Povinnost mne volá do chrámu!” S jakýmpak asi zalíbením Bùh pøijal jejich obì?

Dnes leží zranìna v pøíkopì celá spoleènost, dokonce i ti “zbojníci a lupièi” jsou zranìni.

Mlèet ke spoleèenským problémùm, nepomáhat je øešit, to by nutnì vedlo k smrti místní církve. Spoleènost pasivního èlena v nejlepším pøípadì jen trpí. A mnohdy šlape po soli, která pozbyla své solivosti.

Krajský tajemník vám tlumoèil, že ohrožuji svùj státní souhlas. Jsem pøesvìdèen, že mi ho nevezme. On moc dobøe ví, že za každou babièku, ke které by mi ztížil pøístup, by mnì usnadnil cestu k jednomu mladému èlovìku. A to on by strašnì nerad. Mrzí mne, že v tomto bodì jsem vypoèítavý, že zde nemohu být do dùsledku ideální, jakým bych byl, kdybych za své postoje o státní souhlas pøišel.

Pìt let své knìžské služby jsem se podle svého svìdomí snažil plnì sloužit církvi. Kéž mi Bùh pomáhá, ochraòuje a øídí v této službì dále.”

Jednání komise øídil kapitulní vikáø Josef Hendrich. V úvodu pominul církevnì právní stránku vìci. Jednání totiž byla v rozporu s církevním právem, vyvolána z podnìtu ateistického úøedníka a také se neprojednával žádný kánon církevního práva, který bych porušil.

Tato disciplinární komise byla ustavena asi v roce 1978 poté, co jeden z mladých knìží odmítl nastoupit do duchovní správy. Komise byla ustanovena proto, aby v takových pøípadech pøemlouvala a domlouvala. V mém pøípadì se sešla poprvé a tedy z úplnì jiného dùvodu.

Kapitulní vikáø øekl, že podnìt k jednání dal krajský tajemník pro vìci církevní, který na poradì vikáøù øekl, že jsem to v tom kázání pøehnal, že si mne sice váží, že zná nìkteré mé pøátele, že ze sebe nic nedìlají, ale že jsem na špatném bøehu. Že mají pøipraveno opatøení, ale døív než je uskuteèní, že mi mají domluvit. Pak mne vyzval, abych se k tomu vyjádøil. Všem jsem rozdal kázání z onoho pohøbu a všem jsem též rozdal prohlášení. Vyzvali mne, abych prohlášení pøeèetl. Po pøeètení jsem øekl:

“Pana krajského tajemníka si vážím, ale pro tento postup jsem se rozhodl proto, aby si nezvykal sem nìkoho zvát.”

Aniž by mne nechal domluvit, skoèil mi do øeèi vikáø Svatek

“Víš. Bratøe, jestli dovolíš, já bych ti k tomu nìco øekl.”

Dal mi rozklad o deseti bodech a pøeèetl ho:

“1. Osvìdèená zásada v duchovní správì zní: prudentia pastoralis, tj. rozvaha v pastoraci. Jako ne každý dobrý pokrm je vhodný pro každého èlovìka, tøebaže nám osobnì velmi prospívá, tak obdobnì jer tøeba uvážit všechny okolnosti, zda naše metoda je v dané situaci vhodná a pøimìøená.

K tomu nìkolik poznámek:

2. Køesanství je založeno na l á s c e .

Chce vnést do èlovìka osobnost Kristovu, aby èlovìk žil životem Kristovým.

3. Jedineèným vzorem knìžské èinnosti je svatý Pavel. Prohlašuje, že hlásá Krista, a to ukøižovaného. Nezaèíná kritikou spoleèenských a mravních pomìrù, nýbrž oslovuje lidi jakožto osoby.

4. Na prvním místì øeší jejich osobní život. Toto ovšem nelze dìlat m a s o v ì , Ani lidé nemohou pøijmout poselství Kristovo jinak než formou lásky. Protože je tak málo lásky mezi lidmi, proto je také tak málo víry! Svatý Pavel pracuje s malým jádrem, které uèí šíøit lásku kolem sebe!

5. Je tøeba dobøe rozvážit, zda urèitá metoda, sebelépe mínìná, odpovídá velké zkušenosti církve a konfrontovat svùj názor se zkušenými, osvìdèenými a vìrnými knìžími. Je tedy tøeba také brát zøetel na o s t a t n í !

6. Bylo by škoda, aby z veøejné èinnosti odešel jeden mladý knìz! Z lásky k Pánu Ježíši je nìkdy tøeba leccos si odøíci, a to mohou být i vlastní názory! Nerozhoduje naše p ø e s v ì d è e n í , ale p r a v d a ! A pravda se nìkdy tìžce objevuje! V kázání platí osvìdèené hledisko: ut veritas, placeat, moveat – (aby pravda se sdìlila, zalíbila, pohnula)!

7. Knìz zde dnes není a nemá být tribunem lidu, nýbrž hlasatelem Krista!

8. Je také dobøe znát a uvážit správný postup, který je za daných okolností možný. Krajnì radikální postoj musíme mít pøedevším vùèi sobì samotným, být vùèi sobì neúprosným pokud se týká vìrnosti pravdì a samot-nému Mistru. Vùèi lidem si musíme poèínat jako l é k a ø , který nejèastìji léèí a nikoliv vždy operuje! Je tu nebezpeèí, že se pak dostane knìz do nevítané izolace, takže lidé budou mít o b a v y , aby si svým stykem s knìzem neublížili a nedostali se do obtíží!

9. Knìz si jistì nesmí zadat, ale musí také žít s lidmi v pøimìøené=m souladu! Kéž mají lidé k nám plnou dùvìru, aby pøicházeli jako k bratru a otci!

10. Na závìr se velmi pøimlouvám prosím o dùkladné uvážení všech okolností. I døíve byli knìží, kteøí pøi nejlepší vùli nenašli správný postup, a tvrdým bojem nikdy nedosáhli toho, èeho by mohli docílit vhodnìjší metodou, - tak jak to napø. zachycuje ve svých povídkách J. Š. Baar (Kohouti aj,).

Odpovìdìl jsem mu:

“Nejsem teolog. Pro samé opravy nemám èas studovat, Odpovím vám až po poradì s odborníkem na svatého Pavla.”

Kanovník Truxa mluvil o tom, jaké má dobré zkušenosti ve styku s lidosprávou. Že se všichni divili, jak je to možné, že s ní tak dobøe vychází a on jim na to odpovídal: “To proto, že je nelechtám na patì.” A uvedl nìkolik pøíkladù. Když se v Mostì zabíral minoritský klášter, bylo mu jasné, že k provozu kostela potøebuje nejen zákristii, ale i kus chodby, aby mìl pøístup k vodì a na smetištì, kam by se vyhazovaly zvadlé kytky. A že mu lidospráva vyhovìla. A že v padesátých letech mìl prùvod Božího tìla s drùžièkami a že zvinily velké zvony a lidi tleskali.

Ze své židle jsem vidìl na hodiny na vìži katedrály a øíkal jsem si:!Když s nimi budu diskutovat, budu tady do veèera.” A na faøe mne èekala spousta práce. Už pøedem jsem si pøedsevzal, že budu ctít stáøí. Nic jsem tedy neøíkal, s výjimkou odpovìdí na dotazy.

Kanovník Melan øíkal, že je v Dìèínì už tøináct a pùl roku a že má velké zkušenosti s tímto krajem, že si musíme dát velký pozor, když se dovíme, že máme pohøeb z nevìreckého prostøedí. Uvádìl pøíklad knìze Daniševièe, který si pozor nedával a mìl potíže.

Rektor Èervinka se mne ptal, zda jsem uvážil, zda by takhle jednal Kristus a jaký to bude mít dopad na vesnici. Øekl jsem mu, že samozøejmì uvažuji o tom, zda jsem v jednotì s Kristem, ale neodvažuji se øíci, že jsem v jednotì, a jaký to bude mít dopad, to se ukáže za rok, za dva.

Vikáø Èervenka z Jestøebí se skuteènì nefalšovanì rozèílil:

“Seš pyšnej, nemáš pokoru, my jsme dost staøí, abychom ti mohli radit. To mám strašnì rád, když nìkdo jako ty zaène mluvit o svìdomí.”

Uvedl pøíklad dvou duchovních, kteøí svými ostrými lokty a naježeným jednáním si zpùsobili odnìtí souhlasu a pak zkrotli a litují toho.

První byl evangelický duchovní Miloš Rejchrt, který na setkání duchovních v Èeské Lípì na ONV v diskusi odmítl mluvit, že má vlastní názory a když vidìl,že se mluví otevøenì, svoji kritiku pøednesl. Dále vikáø Èervenka pokraèoval, že považoval za svoji povinnost mu, jako krajanovi od Brna, domluvit. Nedal si øíci, ale když pak byl zbaven souhlasu a jezdil traktorem, tak mu za pravdu dal.

Toto vikáø Èervenka øíkal v dobì, kdy byl Miloš mluvèím Charty, což pøíliš nesvìdèí o zkrotnutí.

Druhým knìzem. O kterém mluvil, byl dominikán z Jablonného Jindøich Gajzler.

Obìma jsem øíkal, co o nich Èervenka øíkal a oba na to spontánnì reagovali ostrým slovem.

Vikáø Ruisl z Turnova øekl:

“Ono se tak o jejich kázání øíká – ten jim to dal – a stejnì jim nikdo do kostela nechodí.”

Kanovník Holoubek øekl žertem:

“Tebe by mìl krajskej potrestat a dát tì do Libochovic. Ta, je to velký a všechno rozbitý.”

Mnoho let tam pùsobil èlen PiT, který si ale staèil postavit družstevní domek.

Kanovník Holoubek mne finanènì podporoval, což mu krajský tajemník vícekrát vytýkal. Jednou mi nabízel i soukromou finanèní podporu. Èasto jsme se spolu otevøenì bavili o situaci, fandil vývoji v Polsku a stìžoval si, jak ho zmáhá nátlak státních orgánù. Dnes už to mohu øíci. Zemøel.

Na závìr jsem øekl:

“Odpovím vám na to. Spíš soukromì a možná, že až za rok.”

A k vikáøi Èervenkovi jsem s úsmìvem øekl:

“A vám zvl᚝ budu muset odpovìdìt, protože kdybych vám neodpovìdìl, považoval bych to za pyšný postoj.”

Jednání uzavíral kapitulní vikáø Hendrich zhruba tìmito slovy:

“My víme, že vy mladí se díváte na nás staré kriticky. S tím se nedá nic dìlat. To je asi generaèní problém. Obdivujeme vaši odvahu.”

Mìl jsem klid až do odnìtí souhlasu.

Odnìtí souhlasu

Pøišlo to jako blesk z èistého nebe. Když jsem se v pondìlí veèer vrátil domù, mìl jsem na novinách pøipsáno: “Doporuèený dopis na poštì.” To bylo 2. bøezna.

Na poštì jsem se zastavil ráno cestou na vikariátní konferenci.

Severoèeský krajský národní výbor v Ústí n.L.

Èj.:círk/16-01/81

V Ústí n. L. dne 25. 2 1981

Pan

Josef Kordík

Administrátor farního úøadu

v  L i b è e v s i

Vìc: Odnìtí státního souhlasu k výkonu duchovenské èinnosti (ve smyslu ustanovení § 2 zákona è. 218/1948

Sb.)

Severoèeský krajský národní výbor v Ústí nad Labem Vám s úèinností ode dne 1. bøezna 1981odnímá státní souhlas k výkonu duchovenské èinnosti, protože nesplòujete podmínky všeobecné zpùsobilosti, požadované k výkonu této èinnosti zejména ustanovením § 2 zákona è. 218/1948 Sb. a vl. naø. è. 219/1948 Sb.

Okresní národní výbor v Lounech k uvedenému dni zastavuje výplatu Vašich dosavadních požitkù.

Pøezkoumání pøípadných námitek, podaných do 15 dnù od oznámení tohoto rozhodnutí, náleží Sekretariátu pro vìci církevní ministerstva kultury.

Místopøedsedkynì S KNV:

Libuše H a n u š o v á,

z povìøení: Karel D l a b a l

Odnìtí souhlasu jsem neèekal. Pøekvapilo mne to. Rozhodl jsem se, že to kolegùm na konferenci oznámím, ale že tam nezùstanu. Už tam být nemusím. Konference v Žatci mne stejnì nudily. Projednávaly se tam záležitosti, které byly od duchovní správy velice vzdáleny. K ožehavým problémùm spoleènosti jsme se prakticky nedostali. Duchovní slovo na tìchto konferencích neøe訚ilo praxi pùsobení knìze v dnešní dobì. Také z obav pøed tajemníkem. Sebecenzura mìla za následek nudnost pøíspìvkù.

Církevní tajemník vždy nìco pøedhodil jako vnadidlo, na co bychom se upnuli, polemizovali s tím, aby neškodnì uplynul èas.

Podobalo se to jakýmsi kampaním. Jednou to byla vybavenost kostelù hasícími pøístroji. Dlouho se diskutovalo, kde se objednávají, jak se zajišuje umístìní. Pak se øeklo, že dodací lhùta je stejnì dva roky. Hasící pøístroje v kostelích stejnì nepøibyly. Ale hlavnì, že se zabil èas diskusí o nìèem neškodném. Co kdybychom se zaèali bavit opravdu o nìèem podstatném?

Jindy se projednávalo vybavení kostelù dvojitými zámky. Jindy nám tajemník èetl o ukradených vìcech z kostelù. Jindy pøivedl archiváøe, který mluvil o tom, jak na farách které zaniknou, jsou nièeny a mizejí staré kroniky, které bychom proto mìli radìji odevzdat do okresního archívu.

Když se konferencích objevilo nìco kvalitního, tak to tajemník zlikvidoval. Kolega z Postoloprt mìl pøíspìvky, ve kterých èetl úryvky z koncilových dokumentù a velice poutavì ty úryvky komentoval. A tak jednou vikáø øekl, že to napøíštì nebude, protože pan tajemník to oznaèil za pobuøování.

Jedinì, co mne na konferenci vábilo, bylo setkání s nìkolika otevøenými knìžími. Teprve pøi obìdì v restauraci jsme se mohli pobavit o tom, co nás tìší a rmoutí, co je nového.

O této mé, zatím poslední konferenci, jsem požádal kolegu, aby pøeèetl rozhodnutí o odnìtí souhlasu. Okresní tajemník tam tentokrát nebyl, a tak kolegové reagovali pomìrnì spontánnì. Mnozí nahlas vyjadøovali struènì svá mínìní. Nìkteøí navrhovali, aby se pro ordinariát napsalo prohlášení, ve kterém by se mne zastali.

Vikáø: “Na to teï není èas. On tam jede. On to kapitulnímu øekne sám.”

Oni: “To je pøece napsané hned.”

Vikáø: “Já to neudìlám. Oni by se to stejnì za dva dni dovìdìli a všechny by nás tady rozházeli.”

Rozlouèil jsem se a jel jsem do Litomìøic. Kapitulní vikáø, pøesto, že to už vìdìl druhý den, mi neøekl nic konkrétního. Když jsem si uvìdomil, že nezajistí, aby místo mne nìkdo sloužil, øekl jsem mu, že budu sloužit dál, samozøejmì, že si nárok na mzdu nedìlám, že si práci najdu. Když nìkdo pøijde, že mu bránit nebudu. On øekl, že je to samozøejmé, že to pøece nedìláme kvùli penìzùm.

Nìkterý následující den jsem informoval kardinála Tomáška. Ptal se mne, proè myslím, že mi vzali souhlas. Øekl jsem mu, že asi proto, že jsem na podzim pohøbíval komunistu a mìl jsem projev, kvùli kterému jsem pak byl pozván pøed diecézní disciplinární komisi. Tam jsem pronesl prohlášení. To prohlášení i to kázání se pak objevilo v Informacích o církvi a když si to státní orgány pøeèetly, že je to asi tak rozèílilo, že se rozhodly pro odnìtí souhlasu. On øekl, že to bude asi proto. Øekl jsem mu, že jsem rozhodnut sloužit dále. Øekl mi, abych poèítal s trestním stíháním, že nelze obcházet státní souhlas. Øekl jsem mu, že jsem ještì krytý, že mne kapitulní vikáø dosud neodvolal.

Ke konci lhùty jsem se odvolal:

V Libèevsi 15. 3. 1981

Ministerstvo kultury

Èeské socialistické republiky

Sekretariát pro vìci církevní

P r a h a

Vìc. Odvolání proti odnìtí státního souhlasu.

Odvolávám se proti odnìtí státního souhlasu k výkonu duchovenské èinnosti.

V rozhodnutí o odnìtí souhlasu byla citována pouze právní norma, ale nebylo uvedeno nic, èím jsem se proti uvedené právní normì provinil. Odnìtí souhlasu je tedy nezdùvodnìné. To znemožòuje moji konkrétní obhajobu.

Podchytit vše, co si u nás církev vytrpìla za posledních 34 let už nemùže zvládnout jednotlivec. K tomu by byl potøeba tým historikù.

Situace církve u nás se dá srovnat s køížovou cestou našeho Pána. Na pokraji svých sil, všemi opuštìná, mnohými posmívaná, mocnými odsouzená k násilné smrti. Nìkolik krokù pøed Golgotou, ale zároveò také nìkolik okamžikù pøed vzkøíšením.

Když jsem se to, co se s církví dìje, pokoušel vyjádøit ve svých kázáních a když jsem i koneènì dostal odvahu to vyslovit, je mi odòat státní souhlas.

Evropu už nejménì jednou zachránili køesané. A se to nìkomu líbí nebo ne. Evropu zpustošenou “stìhováním národù” postavili na nohy benediktinští mniši. Dnešní Evropa je též zpustošena. Je tìžké øíci, zda už to pustošení konèí, nebo bude ještì pokraèovat, ale je jasné, že jen obnovená víra postaví Evropu zase na nohy.

Východiskem ke svobodné spoleènosti, po které touží každý poctivý Evropan, je pravdivý popis souèasnosti. Ve svých kázáních jsem se kromì toho pokoušel povzbudit posluchaèe, aby se nad tím, co se dìje s Evropou /se souèasnou spoleèností/ a s církví nepohoršovali, nebo záhy nastane vzkøíšení

Vzkøíšení církve v naší zemi nic nezadrží. Ani sebemohutnìjší náhrobní kámen sebelépe støežený zesílenou stráží. Jednoho rána naše církev vystoupí ze svého hrobu. Na svìdectví a pro záchranu tìch, kteøí ji bièovali, trním korunovali, posmívali se ji, plivali na ni, donutili nést svou vlastní šibenici, i tìch, kteøí okolo procházeli bez zájmu.

Církev se modlí za své nepøátele po pøíkladu svého Pána: “Bože, odpus jim, vždy nevìdí co èiní.”

Z ministerstva pøišlo potvrzení odnìtí souhlasu:

V Praze dne 20. 3. 1981

Èís. 8 300/81-VII

Vìc: Odnìtí státního souhlasu

Vyøizuje: JUDr Jaroslav Hájek, tel. 513, linka 269

Sekretariát pro vìci církevní MK ÈSR, který je ve smyslu ustanovení § 8 odst. 2 zák. è. 2/69 Sb. ústøedním orgánem státní správy ve všech církvích a náboženských spoleèností, pøezkoumal na základì podání kapitulního ordinariátu v Litomìøicích, è.j. 387/81-I-B-1 ze dne 4. 3. 1981 postup Severoèeského krajského národního výboru v Ústí n. Labem jehož rozhodnutím è.j. círk./16-Dl/81 z 25. 2. 1981 Vám byl odòat státní souhlas k výkonu duchovenské èinnosti. V uvedeném øízení nebylo po formální ani vìcné stránce shledáno závad.

Podmínky pro udìlení státního souhlasu k výkonu duchovenské èinnosti stanoví zejména § 2 zákona è. 218/ 1949 Sb. Je povinností pøíslušného orgánu státní správa zkoumat, zda duchovní, ustanovený se státním souhlasem na urèité církevní místo, toto podmínky splòuje. Jestliže nìkteré ze zákonných podmínek požadované zpùsobilosti splnìna není, státní souhlas lze odejmout. To se právì stalo ve vašem pøípadì, když jste tak závažným zpùsobem porušoval duchovenské povinnosti.

Protože na udìlení státního souhlasu k výkonu duchovenské èinnosti neexistuje právní nárok, je tøeba uvedené rozhodnutí Severoèeského KNV v Ústí nad Labem považovat za koneèné. Možnost konání soukromých mší Vám však i nadále zùstává zachována.

Øeditel Sekretariátu pro vìci

církevní:

František J e l í n e k , v. r.

Za správnost: Míková

Jel jsem za kapitulním vikáøem a kromì jiného jsem mu øekl, že by mne mìl odvolat. On jen pokrèil rameny. Den nato jsem jel za okresním tajemníkem a podal jsem mu dva dopisy:

V Libèevsi 17. 3. 1981

ONV OTPVC

Louny

Vìc: Uplatnìní nároku na mzdu.

Protože pan krajský církevní tajemník ve svém rozhodnutí o odnìtí souhlasu k duchovenské èinnosti ze dne 25. 2. 1981 neuvedl, že odvolání nemá odkladný úèinek, odnìtí státního souhlasu nabylo právní moci až rozhodnutím ministerstva kultury ze dne 20. 3. 181 jeho doruèením dne 26. 3. 1981. Požitky mi tedy byly od 1. 3. 1981 Vámi zastaveny neoprávnìnì. Protože jsem vykonával povinnosti administrátora, žádám o proplacení mzdy až do 26. 3., kdy rozhodnutí o odnìtí státního souhlasu nabylo právní moci.

Josef Kordík

administrátor

Tajemník se pozastavoval nad tím, že jsem se podepsal jako administrátor.

“Administrátorem jsem se stal ustanovením ordináøe a ordináø mne ještì neodvolal. Tak jsem administrátorem dále.”

V Libèevsi 27. 3. 1981

ONV OTPVC

Louny

Vìc: Upomínka na proplacení nevybrané dovolené.

Dne 5. 3. 1981 jsem Vás žádal o proplacení nevybrané loòské dovolené. Do dnešního dne tak nebylo uèinìno, ani jsem nedostal žádné vyrozumìní. Proto Vás žádám, abyste mou dovolenou neprodlenì proplatili.

J.Kordík

Na kopii tajemník napsal:

“Pøevzal dne 27. 3. 1981. Bude proplaceno.”

Nìkteøí knìží, aby mìli od tajemníka pokoj, tak mu èas od èasu dávali lahve alkoholu. Byl jsem si vìdom, že to je asi moje poslední návštìva u tajemníka. Na rozlouèenou jsem mu dal pùl litru koòaku. Bez velkého zdráhání láhev pøijal.

O našem rozhovoru napsal v dopise krajskému církevnímu tajemníkovi.

V konání bohoslužeb jsem pokraèoval dále, protože odvolání z Litomìøic stále nepøicházelo.

8. dubna mi pošta pøinesla neorazítkovaný dopis se známkou XIII. ZOH Lake Placid 1980.

Málo vážený mladý pøíteli se svatozáøí

Pøesvìdèil jsi mì o tom, že i mezi faráøi, ke kterým jsem mìl vždycky úctu mohou být pìkní ptáci a gauneøi. Asi nemáš co na práci i když jsi za to placen, že máš èas a hlavnì chu pøátelit se a podporovat takový vøedy spoleènosti s morálními hodnotami dobytka. /Nerad bych dobytku køivdil/. Když jsou na tebe všechny úøady krátké a tolerují Ti všechny Tvé lumpárny, tak si dej velký pozor, abys nenarazil. Když si myslíš, že ti to budou jinde tolerovat, tak táhni, odkud jsi pøišel!!! Já a moji pøátelé sice uznáváme, že pøesvìdèování mùže mít nìkdy nìjaký význam, ale sám jsi nás pøesvìdèil, že dobøe míøená rána /nebo nìkolik/ bude mít rychlejší úèinek. Jestli si najdeš trochu èasu, tak si pøeèti pøiložené. Jestli je u Tebe ještì uvidíme, tak si pøinejmenším sežeò dobrého chirurga, budeš jej urèitì potøebovat!!!!!!!

P.S. Levá ruka 110 kg

Pravá ruka 123 kg

V dopise byl vložen 1. díl marihuanového seriálu z Prùboje a výstøižek z novin, na kterém byla smrtka nabízející Sparty a k tomu anonym pøipsal: “Kdyby tì ten chirurg nedal dohromady tak si zapal Spartu a chcípni! UŽ TÌ ÈEKÁM KORDÍKU!”

Marihuanový seriál tehdy vycházel v Prùboji. Byl o mládeži, která si marihuanu sama pìstovala. Protože tato mládež také sympatizovala s Chartou, šli do vìzení. A do seriálu byl zatažen také Ladislav Lis, Václav Havel a Pavel Landovský.

Po pøeètení anonymu jsem se nejdøív lekl. Ale když jsem to uvážil, tak jsem si øekl: “Pes, který štìká, nekouše.” Naprosto jsem se uklidnil, když mne pøátelé upozornili, že dostali také anonymy. Bylo zjevné, že jsou ze stejné dílny.

Dostali je v Øepèicích, Zdenìk Bárta a kurátorka jeho sboru.

Osazenstvo zboøeništì, Øepèice è. 1, 411 43 Tøebušín, okr. Litomìøice, odesláno z Kravaø v Èechách 23. 3.,

Známka XIII. ZOH Lake Placid 1980

Bratøe faráøi,

Protože vím, že jsi mìl zájem o mladé lidi k “pøevýchovì”, posílám Ti tento otøesný èlánek “Pøípad marihuana”.

Jarda

Paní Marie Janatová, Horní Øepèice 57, 411 46 Libìšice u Litomìøic, odesláno z Lovosic 3. 4. Známka XIII. ZOH Lake Placid 1980.

Sestro kurátorko, posílám Ti velmi zajímavý èlánek o narkomanech, kteøí se scházeli v Øepèicích a kam také dojíždìl náš bratr faráø BÁRTA.

Když mu vzali souhlas, uvìøil jsem mu, že bezdùvodnì. Dnes, když jsem se seznámil co všechno se dìlo v Øepèicích a jací lidé tam na bratra faráøe pùsobili, nedivím se dnes úøadùm, že k nìmu nemají dùvìru. Nemám ji ani já. Myslím, sestro, že by tento èlánek mìlo vidìt celé staršovstvo. S pozdravem (podpis neèitelný, s trochou fantazie by se mohl èíst O. Pøelenský, ale spíše Opoèenský – dost èasté evangelické jméno).

V dopise byl vložen 3. Díl seriálu o marihuanì z Prùboje.

Vzpomnìl jsem si, že formulace o døívìjší dùvìøe a pak nedùvìøe se vyskytly v anonymním dopise, který dostal Solženicyn. Píše o tom v díle Tele a dub. Ještì jedna doslovná formulace se z této knihy v tìchto anonymech objevila: “Nìco takového tu nebylo a nebude.” To øekl na adresu Solženicyna tajemník svazu spisovatelù Kornejèuk. Jsem pøesvìdèen, že autor tìchto anonymních dopisù se inspiroval èetbou této Solženicynovy knihy.

A v evangelické církvi se neøíká sestro kurátorko ty, ale sestro kurátorko vy. Øíká se ale soudruhu ty, i když se soudruzi vidí poprvé.

Ve ètvrtek 9. 4. Jsem byl opìt u kapitulního vikáøe pøeptat se co a jak. Zazvonil telefon. Kapitulní vikáø do telefonu øíkal:

“Buïte zdráv, pane tajemníku.”

“To se pøece rozumí, pane tajemníku.”

“Ano, pane tajemníku.”

“Nashledanou pane tajemníku.”

Pak mi øekl, že volal krajský tajemník a ptal se, proè mi neodebral jurisdikci a že mi ji má okamžitì vzít. Samozøejmì, že mi jurisdikci brát nemùže, pro to nejsou žádné dùvody, ale odvolat mne musí. Na písemné odvolání jsem si poèkal. Nadiktoval sekretáøi tento text:

Kapitulní ordinariát v Litomìøicích

PSÈ 412 88

Dùstojný pán

Josef K o r d í k

administrátor farního úøadu

L I B È E V E S

è. j. 522/81 III-A-1 Hr V Litomìøicích 9. 4. 1981

Vìc: Zproštìní povinností administrátora

Dùstojný pane,

v dùsledku odnìtí státního souhlasu k dalšímu Vašemu pùsobení v duchovní správì Vás zprošujeme Vašich povinností duchovního správce – administrátora farního obvodu L i b è e v e s , okres Louny.

Josef Hendrich

kapitulní vikáø

Pøi svìcení knìží sekretáø obøad obvykle komentuje. Když konèí vlastní svìcení, pøed tím, než pokraèuje obøad mší, øíkává:

“Radujme se! Litomìøická diecéze má tøi novoknìze!”

Zní to dojemnì. Tu a tam zvlhne nìjaké staøence oko. Ale skuteènost je jiná. Jakoby knìze postavili pøed rybník a øekli: “Plav si jak chceš. A jestli se budeš topit – tvoje vina. Pìt let jsi mìl na to, aby ses nauèil jak to dìlat, aby ses neutopil. A jestli tì bude nìkdo topit – taky tvoje vina. Máš mít dost rozumu,a by ses umìl vyhnout nebezpeèím.”

Obèas se dokonce stává, že novoknìz nedostane státní souhlas a hned ze semináøe jde dìlat sanitáøe nebo topièe.

A dostane-li souhlas, také mu není co závidìt. Zpravidla je nejprve kaplanem a to u knìze, který je skoro vždy èlenem PiT. Místo pomoci a podpory si musí dávat pozor, aby se jeho pan faráø nedovìdìl o jeho èinnosti. Mnozí z nich nemají zábrany referovat o kaplanovi tajemníkovi.

Za nìkolik málo let, nebo dokonce mìsícù kaplana vyšoupnou na samostatný farní obvod. O tom, kam kdo pùjde rozhoduje církevní oddìlení StB. A dostává také místo, kde to nejlépe vyhovuje ateistùm a samozøejmì nejménì církvi. Dostane na starost šest kostelù a tøi fary. Jedna budova zanedbanìjší než druhá. Pak se vìtšina èasu stráví shánìním materiálu, øemeslníkù, penìz a pobytem na lešení nebo u míchaèky. Celou nedìli a nìkdy už od sobotního odpoledne projezdí mezi kostely, kde má bohoslužby pro nìkolik babièek.

Tak se vlastnì knìz stává nejlevnìjším kustodem památek.

Ve všední dyn jsem pokraèoval v opravách. V sobotu 11. dubna jsem jel za panem kardinálem. Øekl jsem mu, že odnìtí souhlasu potvrdilo ministerstvo, ale opìt neuvedli dùvod odnìtí. On mi øekl, abych napsal ještì jeden dopis a výslovnì žádal uvedení dùvodù.

Dále jsem mu øekl, že mne už kapitulní vikáø odvolal, ale že se mi to nelíbí, protože to udìlal na nátlak krajského tajemníka a že místo mne žádný knìz zatím ustanoven není a mše že nebudou. Požádal jsem ho, aby mi dovolil sloužit dále.

On øekl, že nemùže, ale a zavolám ještì jednou kapitulnímu vikáøi a podle toho, jak on rozhodne, tak bere plnou odpovìdnost i za to, že bohoslužby nebudou.

Vrátil jsem se domù a telefonoval jsem kapitulnímu vikáøi do Mladé Boleslavi. Kapitulní vikáø totiž od pondìlka do pátku úøaduje na ordinariátì v Litomìøicích a v sobotu a v nedìli byl v Mladé Boleslavi. Je totiž také administrátorem tamního dìkanství.

Požádal jsem ho, aby mi dovolil sloužit dále, když nástupce ještì nepøišel.

“Už to nejde, už jsem jim to slíbil.”

On tedy sliby plní. Ale aby požadoval plnìní slibù od nich, to už ne. A nejen sliby, ale také zákony. Už to bylo nejménì šest nedìl, co mìl krajský poslat státní souhlas pro mého zástupce.

Objel jsem šest vesnic, ze kterých chodili vìøící do kostela, že mše v nedìli nebude.

V úterý 14. 4. Ráno, když jsem se vracel z obchodu, vidìl jsem pøed VB èervenou LADU ULB 15-87. Od pøátel jsem vìdìl, že církevní estébáci mají takové auto a mìl jsem poznamenáno i èíslo. To souhlasilo.

Postavil jsem se k oknu a pozoroval, co se bude dít. Za chvíli z dveøí VB vyšli dva muži.

Starší asi 55 let, vzezøení zasloužilého uvìdomìlého dìlníka, vlasy tmavé, trochu zaèínají šedivìt, postava spíš pomenší..

Druhý, mladík asi 30 let, vzezøení veksláckého, vlasy rovné, støednì hnìdé, støední délky, tedy mírná deka, ve pøedu zakrývaly postupující kouty, postavy spíš vyšší, èerná kožená bunda.

Postupnì si zvali vìøící k výslechu. Asi po tøech dnech jsem se vyslýchaných ptal, jak to probíhalo. V podstatì se jich ptali, co jsem kázal a jak jsem se stýkal s mládeží, do kdy jsem veøejnì sloužil a zda jsem øíkal, že už nesmím sloužit.

Panu Vlèkovi øekli: “My o vás víme všechno. My víme, že jste bojoval ve Svobodovì armádì a že jste byl ranìn. Ale jak to, že chodíte do kostela?”

“když jsme tak šli s tou frontou pøes Polsko a potom pøes Slovensko, tak na rozcestích bývaly køíže a sochy. A my jsme si tam klekali, køižovali se – a pøed nimi se pravoslavnì pokøižoval – a modlili se. Já jsem pøi tom slíbil, že když válku pøežiju, že budu chodit do kostela. A nìkteøí se nám smáli. A já jsem si øíkal: ti dlouho chodit nebudou. A nìkteøí nepøežili ani tejden.”

Podle rady kardinála Tomáška jsem na ministerstvo odeslal žádost:

V Libèevsi 16. 4. 1981

Ministerstvo kultury

Èeské soc.republiky

Praha

Vìc: Žádost o sdìlení dùvodù odnìtí státního souhlasu.

Žádám o konkrétní uvedení dùvodù, proè mi byl odòat státní souhlas. Formulace pana krajského tajemníka “nesplòujete podmínky všeobecné zpùsobilosti” a Vaši “když jste tak závažným zpùsobem porušoval duchovenské povinnosti” nemohu pøijmout. Kdybych se s tím smíøil, snížil bych se na úroveò nevolníka, jemuž feudální pán nemusí nic vysvìtlovat. Jako svobodný èlovìk se proti tìmto formulacím musím vzepøít.

Nesplnil jsem snad podmínky nebo jsem porušil duchovenské povinnosti tím, že jsem kázal podle pøesvìdèení? Jsem ochoten každé slovo obhájit. Nebo snad proto, že jsem pøevážnì vlastnoruènì, bez nároku na odmìnu, opravoval všech sedm svìøených objektù? Nebo snad proto, že jsem s “undergroundem” uvedl divadelní hru?

Nebudu svoji žádost Vaší žádnou nebo negativní odpovìdí považovat za skonèenou /viz Vaše rozhodnutí è. 18 902-VII, které se ponìkud lišilo od rozhodnutí prokurátora/.

K této žádosti mne kromì jiného inspirovala vìta M. L. Kinga: “Utlaèovaný nesmí nikdy dopustit, aby svìdomí utlaèovatele usnulo.”

Jsem si vìdom, že po Vás žádám nìco, co je v naprostém rozporu s Vaší podstatou. Kdybyste totiž uvedli dùvody, otevøenì byste tím pøiznali, že postihujete ty knìze, kteøí pevnì stojí na pozicích církve.

Zatím jsem se nedoslechl, že jste nìkomu z tìch desítek stejnì postižených knìží odnìtí souhlasu zdùvodnili.

Pøeji Vám, abyste i Vy poznali svobodu dìtí Božích.

Josef Kordík

V odpovìdi mi to opìt nezdùvodnili:

V Praze 20. 5. 1981

K è.j. 8,300/81-VIII

Vìc: Josef Kordík – sdìlení

Vyøizuje: ref. JUDr Jaroslav Hájek.

K Vašemu dotazu sdìlujeme, že Vaše osobní záležitost byla peèlivì pøezkoumána. Pro pøípad, že by Vám na žádost pøíslušného ordináøe byl v budoucnu znovu udìlen státní souhlas k výkonu duchovenské èinnosti, což je právnì možné, upozoròujeme Vás zvláštì na nutnost dodržování povinností vyplývajících duchovním z ustanovení § 2 vl. Naø. è. 228/1949 Sb.: vìci hospodáøské a finanèní, majetkoprávní jednání, vìci stavební, rozpoètové, úvìrové a plánovací nelze zaøizovat svémocnì, nýbrž vždy na základì pøedchozího projednání s pøíslušnými orgány státní správy.

Øeditel sekretariátu pro vìci církevní

František J e l í n e k , v. r.

Za správnost:Štvehlová (nebo Štochlová)

Asi mìl na mysli nikoli vl.n.è. 228, ale 219.

Zaèátkem kvìtna pøišel do Libèevse nový duchovní správce. Mnì nezbylo nic jiného než se rozhodnout, že zùstanu v Libèevsi dál. Pøedevším proto, že jsem se nemìl kam vystìhovat. Mám sice jen tolik nábytku, že se vejde do pokoje o 25 m², ale stejnì zabere i dílna. Svùj byt jsem pùjèil sestøenici, která u nás bydlí s manželem a dvìma dìtmi, než si postaví dùm.

Podle církevního práva jsem svìcen na titul diecéze. To znamená, že mám až do smrti zajištìn byt, odìv a stravu.

Kdysi jeden kolega toto právo do dùsledku uplatòoval, konsistoø ho zamìstnávala jako písaøe. Státní orgány na základì tohoto pøípadu donutily pøíslušné církevní orgány vymáhat od posluchaèù pátého roèníku bohosloví písemné prohlášení, že v pøípadì odnìtí státního souhlasu toto právo neuplatní. To ale bylo zaveden asi tøi roky po mém svìcení. Uplatnit toto právo v plném rozsahu jsem nechtìl. Netoužím po tom, sedìt v kanceláøi konsistoøe. Práva na byt se ale vzdát nemùžu.

Odnìtí souhlasu mne pøece jen neèekanì zaskoèilo. Mìl jsem ještì spoustu nedodìlaných prací pøi opravách objektù. I když je pravdìpodobné, že jsem byl pøedposledním knìzem v Libèevsi, nebude moci nikdo øíci, že když církev opouští svoje pozice, že po ní zùstává spouš a potopa. S opravami jsem pomáhal i nástupci.

V pondìlí 11. Kvìtna jsem protokolárnì pøedal farní obvod.

V úterý 12. 5. Jsem dostal pøedvolání na pondìlí 18. 5. na dopravní inspektorát do Loun pro poruèíka Svobodu k projednání dopravního pøestupku. Trochu mi to zkazilo náladu. Tipoval jsem to na odnìtí øidièského prùkazu.

V nedìli jsem si ještì udìlal výlet autem po pøátelích s tím, že je to asi mùj poslední výlet s autem. Jeden z pøátel mi øekl: “Nemyslíš, že by nám teï mohli udìlat domovní prohlídky?”

Byla to totiž po té velké akce StB proti literatuøe ze zaèátku kvìtna. Øekl jsem:

“To si nemyslím. Kdyby to totiž udìlali mnì, museli by mnì zavøít a to se jim nehodí. Rozhodnì nechtìjí dìlat reklamu církvi.”

V pondìlí ráno jsem vyjel do práce s batohem plným pracovního odìvu a prádla, s tím, že se zastavím na VB v Lounech, odevzdám tam øidièák a budu pokraèovat do práce. Batoh jsem si složil na faøe a vyšel jsem k VB. Na námìstí jsem uvidìl toho staršího estébáka, který 14. 4. Vyslýchal vìøící v Libèevsi. Pomyslil jsem si: “To je fajn, tak to vypadá, že to bude jen výslech.”

Pokraèoval jsem smìrem k VB. U pøepážky jsem odevzdal pøedvolání. Za chvíli si pro mne poruèík Svoboda pøišel a pøevedl mne do budovy místního oddìlení. Následoval jsem ho do jedné kanceláøe. Tam jsem zahlédl toho drobného estébáka z Ústí, který øídil prohlídku fary v Libèevsi v èervenci 1980. Opìt jsem si s úlevou øekl, že to bude jen výslech bez odnìtí øidièského prùkazu.

Byl jsem vyzván, abych poèkal venku. Podporuèík Svoboda z dopravního inspektorátu odešel. Ještì chvíli jsem èekal. Drobný estébák asi musel asi musel dokonèit instruování kapitána, jak vést výslech. Na chodbu vyšel kapitán a vyzval mne, abych vstoupil. Nabídl mi židli. Kapitán si vzal do ruky kousek papíru a øekl:

“To vaše auto se nìjak courá. Jak to, že jezdíte na køižovatku na èervenou?”

“Jestli jsem vjel na køižovatku na èervenou, tak jsem èervenou pøehlédl.”

“Jak to? Na èervenou se pøece nejezdí. Máme tady hlášení, že jste na køižovatce Podìbradská a (pøeslechl jsem) v Praze projel na èervenou v nedìli 10. 5. Ráno.

“To je možný. V té dobì jsem tam jel.”

“Jaké máte èíslo auta?”

“SMA 41-09”

“A kam se podìlo to A?”

“Jaký a?”

“No my tady máme hlášeno SM 41-09”.

To je teda obdivuhodné, jak rychle naše bezpeènost pracuje. V nedìli projedu Prahou na køižovatce na èerve-nou. Bezpeènost bìhem dne zjistí, kde hledat øidièe, který autem jel (vlastníkem je otec). V pondìlí to už mají na dopravním inspektorátu v Lounech a v úterý už mám pøedvolánku v ruce. A to ještì na základì jiného èísla.

“Tak to tedy ne. Už jsem si vzpomnìl. Vùbec jsem tam nejel. Ten den se mi vùbec nechtìlo projíždìt Prahou. Praze jsem se vyhnul pøes Brandýs.”

“Tak to bude asi omyl. Ono ani to èíslo nesouhlasí. Tak to stornujem, že ano?, øekl kapitán k drobnému estébákovi, který kývl hlavou.

“Ale máme tady nìco jiného. Pøeètìte si to,” a podstrèil mi toto usnesení:

Okresní správa SNB

Oddìlení vyšetøování VB

44053 Louny

ÈVS:VV-53/1981 V Lounech dne 14. kvìtna 1981

U S N E S E N Í

Podle § 160/1 tr. øádu zahajuji trestní stíhání a souèasnì podle § 163/1 tr. øádu s t í h á m ,

Josef K O R D Í K

Narozen 1, srpna 1948 v Jilemnici, svobodný, èeské národnosti, trvale bytem Nová Ves n. Popelkou è. 32, okres Semily, pøechodnì bytem Libèeves è. 9 okr. Louny, duchovní øímskokatolické církve, t.è. bez duchovní èinnosti.

Jako obvinìného z trestního èinu – maøení dozoru nad církvemi a náboženskými spoleènostmi – podle § 178 tr. zákona, nebo na podkladì zjištìných skuteèností, je dostateènì odùvodnìný závìr, že ve dnech 1. 3., 29. 3. a 5. 4. 1981 provádìl v obci Libèeves a Kozly okr. Louny, dále pak v obci Mìrunice okr. Teplice, církevní obøady, aèkoliv k tomu nebyl oprávnìn, nebo rozhodnutím Severoèeského krajského národního výboru v Ústí nad Labem z 25. 2. 1981 è. j. círk./16-Dl/81. Mu byl ve smyslu ustanovení § 2 zákona è. 218/49 Sb. odòat státní souhlas k výkonu duchovenské èinnosti.

O d ù v o d n ì n í :

Na základì vlastního šetøení, dále zjištìním, dle rozhodnutí Severoèeského krajského národního výboru v Ústí nad Labem z 25. 2. 1981 è. j. círk./16-Dl/81a sdìlením ONV Louny, tajemníka pro vìci církevní, bylo zjištìno, že obvinìný Josef KORDÍK, duchovní øím. Kat. církve provádí v obcích patøících do farnosti farního obvodu Libèeves, církevní obøady, aèkoliv k tomu nebyl již oprávnìn, nebo rozhodnutím SKNV Ústí n. L. podle shora uvedeného rozhodnutí mu byl odòat souhlas k výkonu této duchovenské èinnosti.

Obvinìný Josef Kordík nedbal tohoto rozhodnutí a tuto duchovenskou èinnost provádìl dále tím, že vykonával bohoslužby i po tomto rozhodnutí, v obci Libèeves, Kozly okr. Louny a obci Mìrunice okr. Teplice.

Vzhledem k tomu jsem se rozhodl podle ù 160/1 tr. øádu zahájit trestní stíhání a souèasnì podle § 163/1 tr, øádu stíhání proti obvinìnému Josefu KORDÍKOVI, pro trestní èin maøení dozoru nad církvemi a náboženskými spoleènostmi podle § 178 tr. zákona.

P o u è e n í : Proti tomuto usnesení je pøípustná stížnost, kterou je možno podat u vyšetøovatele do tøí dnù od doruèení nebo vyhlášení, stížnost nemá odkladný úèinek.

Vyšetøovatel VB

Kulaté razítko Okresní kpt. T e s a ø Miroslav

Správa SNB – oddìlení

Vyšetøování VB Louny

“Tak teï pojedeme do Libèevse a udìlám tam domovní prohlídku.”

“Tak to vypadá tak na tøi roky.”

“Jak to?”

“Za to, co u mne najdete, tolik dáváte.”

Uvìdomil jsem si, že mi to zbyteènì uletìlo, ale nemyslím si, že to zmìnilo nìco na jejich úmyslech. Oni vìdìli moc dobøe, co jdou hledat a dokonce ve kterých místnostech bytu to mám uložené. V tom se jim nedalo nijak zabránit. Jen jsem jim nahrál lacinì, kterým pak dùkladnì mávali. Rozhodnì byli daleko od toho. Rozhodnì byli daleko od toho jet do Libèevse jen pro tøi listy kázání.

Dali mi do ruky usnesení o domovní prohlídce a kapitán Tesaø odešel pro øidièe.

Okresní správa SNB

Oddìlení vyšetøování VB

44053 Louny

ÈVS:VV-53/1981 V Lounech dne 15. 5. 1981

U s n e s e n í

Podle § 83 odst. 1 tr, øádu naøizuji domovní prohlídku u

Josef KORDÍK nar. 1. 8. 1948 Jilemnice, bydlištì pøech. Libèeves è. 9 okr. Louny, domovní prohlídka bude provedena: v celém bytì a pøíslušenství, prohlídku provede: Kpt. Tesaø, vyšetøovatel VB OS-SNB Louny, ppor Kraj, ppor Filip pøíslušníci VB obv. Odd. VB Libèeves.

D ù v o d y :

Dne 14. 5. 1981 bylo usnesením vyšetøovatele VB pod VV-53/81 podle § 160/1 tr. øádu zahájeno trestní stíhání a souèasnì podle § 163/1 tr. øádu stíhání obvinìného Josefa Kordíka nar. 1. 8. 1948, duchovního øím. kat. církve, pro trestní èin maøení dozoru nad církvemi a náboženskými spoleènostmi podle § 178 tr. zákona, nebo v mìsíci bøeznu a dubnu 1981 provádìl v obci Libèeves, Kozly a Mìrunice církevní obøady, aèkoliv k tomuto z rozhodnutí SKNV Ústí n. Labem nebyl oprávnìn, nebo ve smyslu ustanovení § 2 zák. è. 218/49 Sb. pod è. j. círk./16-Dl/81, mu byl odòat souhlas k výkonu duchovenské èinnosti.

Je podezøení, že v bytì jmenovaného se nacházejí písemnosti z pøíprav této duchovenské èinnosti, které jsou dùležité pro trestné øízení a proto jsem rozhodl naøídit u jmenovaného domovní prohlídku.

P o u è e n í : Proti tomuto usnesení je pøípustná stížnost, kterou je možno podat u vyšetøovatele do tøí dnù od doruèení nebo vyhlášení, stížnost nemá odkladný úèinek.

S o u h l a s í m :

Okresní prokurátor v Lounech Vyšetøovatel VB

Dne 15. 5. 81 kpt. T e s a ø

Podpis neèitelný Razítko kulaté: Okresní správa SNB Louny

Oddìlení vyšetøování VB

Teprve o nìkolik dní pozdìji jsem si všiml, že tam není razítko prokuratury.

Kapitán Tesaø mne pouèil o obhajobì a øekl, že jestli chci obhájce, že mu hned zavolá. Obhájce jsem odmítl. Obhájce, které bych chtìl, si stejnì zvolit nemùžu. Obhájci Danisz a Carnogurský byli za advokacie vylouèeni. Brali své povolání vážnì.

Jednoho advokáte jasem vidìl pøi “práci”. Bylo to pøi soudu s Petrem Šantorou. Jeho výkon byl ubohý. Pøi závìreèné øeèi se v podstatì zmohl jen na to, že klient je mladý, aby byl soud shovívavý a že jsou pøedpoklady pro uložení podmínìného trestu. Byl naprosto pasivní. Zøejmì chce zùstat obhájcem do dùchodu. O pøestávce tohoto soudního jednání jsme nakoukli do soudní sínì a uvidìli jsme prokurátora, soudce i obhájce jak se spoleènì bavili èetbou literárních prací Petra Šantory a nìkdo z nich øekl: “Tomu øíkají umìní!” Asi zrovna èetli humoristickou povídku o synu komunistického funkcionáøe, který studoval v knìžském semináøi.

Doslechl jsem se, že jsou i obhájci, kteøí v politických procesech dokonce své klienty obviòují. A dát takovému obhájci tøi tisíce a možná i více, to se mi už vùbec nechtìlo.

Když kapitán Tesaø hledal øidièe, Zùstali jsme s malým, drobným estébákem sami v kanceláøi. Do této chvíle jsem si myslel, že je to Málek. Ale o Málkovi jsem vìdìl, že má na levé ruce deformovaný nehet od ukazováku. Málek to tedy není.

“Poslednì jsem pøeslechl vaše jméno. Jakpak se jmenujete?”

“Kapitán Sýkora.”

Øidiè byl nalezen, kapitán Tesaø si vzal aktovku a vyšli jsme k autu. Bílá LADA ULB 72 43, kterou jsem už vidìl vloni v Libèevsi se stejným øidièem. Byl to mladík pod tøicet let, hubený, vysoký, tmavé vlasy.

V autì jsem pøemýšlel co a kde mám a že i s nepatrným úsilím toho najdou tolik, že to na ty tøi roky dá. S prohlídkou jsem naprosto nepoèítal. Vìdìl jsem, že se jim nehodí, aby mne zavøeli a že tedy ani prohlídku nebudou moci udìlat. Klidnì jsem si odjel na pøedvolání dopravního inspektorátu a doma v psacím stroji jsem nechal rozepsanou stránku šestého èísla Informací o církvi, které jsem opisoval.

Kapitán Sýkora odešel na MNV pro nezúèastnìnou osobu a pro libèeveského náèelníka VB. Kapitánem Tesaøem jsme vešli do místnosti, kde bydlím. Vytáhl jsem ze stroje rozepsané Informace a strèil je do stolu. Kapitán Tesaø tomu nevìnoval pozornost. Vypadalo to, jako bych mu dìlal místo a pøipravoval stroj k psaní protokolu.

Kapitán Tesaø psal protokol, èísloval zajištìné písemnosti a když mu zbyl èas, tak taky prohlížel. Naøíkal si, že je mnoho vìcí zaprášených, že musí dìlat tak špinavou práci.

Mnoho krabic s písemnostmi a knihami jsem mìl po zemi. Kapitán Sýkora s velikým zájmem v podøepu mnohé prolistovával a proèítal. Poèínáním mi pøipomínal literárního fanouška. Když našel Odvaha být církví od J. Zvìøiny, øekl jsem mu:

“To už musíte znát zpamìti a odzadu.”

“A víte, že jo.”

Asi po dvaceti minutách našel kapitán Sýkora právì rozepisované šesté èíslo Informací o církvi. Velice zajásal.

“A kdepak máte další èísla?”

“Nejsou, nejsou…”

V tom èísle byla èást Bílé knihy P. Jana Bárty, františkána z Liberce, který byl koncem roku 1980 ve vyšetøovací vazbì. Kapitán Sýkora se mne zeptal, proè to opisuji.

“Abych vìdìl, jak se zachovat v takovéto situaci.”

Z magnetofonových páskù zaujala kapitána Tesaøe jedna kazeta.

“Copak na ní je?”

“Písnì.”

“Jaké písnì?”

“Kolegy Janèíka.”

Ke kapitánu Sýkorovi: “Znáš òákýho Janèíka?”

“Samozøejmì.”

“Tak já si je pøehraju.”

Když si kapitán Sýkora prohlížel strojopisy knih Ignáce Leppa Psychoanalýza lásky a Cesta do Damašku, tak øekl: “To neznám, to si musím pøeèíst.”

Na stole jsem mìl balíèek. Byl v nìm tøikrát Mistr a Markétka od Bulagakova. Koupil jsem si to ráno v Lounech pøi cestì na VB. Kapitán Tesaø mi øekl, abych to rozbalil.

“To by se vám asi moc nelíbilo.”

“Jak to, Odeon je pøece dobré nakladatelství.”

“Ale obèas se podaøí pøece jenom vydat nìco, co by se vám nelíbilo. Kupte si to. V Lounech to ještì mají.”

“To zrovna! Utrácet peníze za knihy!”

Kapitán Tesaø už byl netrpìlivý. Poledne pryè a vzdát se obìda, to se mu pøece jen nechtìlo. Dorážel na Sýkoru, aby už toho nechal.

Uvìdomil jsem si, že podstatnou èást Informací o církvi ještì nenašli. Ale byla to jen hra.

Tak jako má nìkdo ve zvyku nechávat si lepší sousto na talíøi nakonec, tak také oni si nechali to, proè pøišli, nakonec. S vìdomím, že o to nepøijdou.

“Tak mi pojïte ukázat ještì tu skøíò na chodbì.” Mìl jsem tam poslední èísla Informací v nìkolika exempláøích.

A pak, úplnì nakonec, vytáhl šuplík u stolku pod psacím strojem a otoèil ho na stole dnem vzhùru. Mìl jsem tam skoro všechny èísla Informací. Byly tam také dopisy s úøady a jejich kopie. Kapitán Sýkora se v tom zaèal pøehrabovat.

“To mi nemùžete vzít. To jsou úøední dopisy,” a zaèal jsem mu to brát z ruky.

On se poprvé rozèílil: “Tak to tedy ne. To si vezmem. Jak to tak vidím, tak se s tím asi setkáme v tìch Informacích.” a zaèal jednotlivé listiny prohlížet a ty, které nemìly razítko si nechal a s razítkem mi je nechával.

“Proè to tolikrát opisujete?”

“Dávám to na vìdomí svým pøedstaveným.”

“Øeholním?”

“Ne. Diecézním.”

“To je jeden. A co ty další kopie?”

“A kardinálu Tomáškovi.”

“To je druhý. A co ty další?”

Na to jsem mu již neodpovìdìl. Našel i rozhodnutí o odnìtí pasu.

“Oni vám vzali pas?”

To je zajímavé, když on øekne oni.

“Jako byste to nevìdìl.”

“To teda nevím.”

Dnes je mi jasné, že moc dobøe vìdìli, pro co si ke mnì jdou a vìdìli také, kde to mám. Nejspíše to vyèmuchali jejich agentíci, které ke mnì posílali. Z toho, že si na prohlídku nechali tak málo èasu – mezi svaèinou a obìdem – mluví o tom, že šli najisto. Trochu je zdrželo, že tìch knih, které museli prohlédnout, bylo víc než pøedpokládali.

Svoji úlohu sehrál i tajemník pro vìci církevní. Pøi pøedávání obvodu 11.5. dostal za úkol prozkoumat terén. Když se ten den vrátil do Loun, øekl na StB asi toto: “Hoši, mùžete tam vlítnout. Má to všechno v jedné místnosti. Za chvíli s tím budete hotoví.” A tak jsem druhý den, 12. 5. Mohl dostat pøedvolání na dopravní inspektorát a oni zaèali psát text obvinìní a pøíkazu k domovní prohlídce. Zaèala tedy akce – meloušek StB. Jak jinak nazvat toto trestní stíhání, jež je z hlediska práva naprosto na vodì a zabavené tiskoviny se nakonec ani u soudního jednání neobjevily.

Pøi prohlídce nebylo tøeba pøi odsunutí truhly páèit z podlahy nastavené prkno k odhalení skrýše, jak popisuje prohlídku inkvizice Alois Jirásek. Všechno jsem mìl navrchu.

Okresní správa SNB

Oddìlení vyšetøování VB

44053 Louny

ÈVS:VV-53/1981 V Libèevsi dne 18. 5. 1981

P r o t o k o l

O provedení domovní prohlídky

Dnešního dne byla provedena na základì usnesení vyšetøovatele VB Louny ze dne 15.5.1981 è.j. VV-53/81 domovní prohlídka u Josefa KORDÍKA, nar. 1. 8. 1948 Jilemnice o. Semily, bydlištì pøech. Libèeves è. 9 okr. Louny. Pøedchozí výslech podle § 84 tr. ø. byl proveden. Osoba u níž má být prohlídka provedena vypovídá:

Mám doma nìjaké písemnosti – kázání a ostatní vìci nesouvisí s trestním èinem, z kterého jsem obvinìn.

Prohlídka byla provedena v pokoji a 1 skøíò na spoleèné chodbì. Prohlídku provedli kpt. Tesaø M., ppor. Kraj, kpt. Sýkora. Prohlídce byla pøítomna osoba na vìci nezúèastnìná /§ 85 odst. 2 tr. ø./ tajemník MNV Libèeves s. Klíma Pøemysl, bytem Libèeves 120.

Pouèení podle §875 odst. 1 tr. ø. bylo dáno a prohlídce byli pøítomni Klíma Pøemysl.

Pøíkaz k provedení domovní prohlídky osobnì pøedán.

Proti usnesení k prohlídce nebyla po pouèení podána stížnost.

S E Z N A M

Dobrovolnì vydaných – odòatých vìcí

1-Písemná kázání /3listy/- vydaná vìc/ pokoj

2-Notes – adresáø /po 1 kusu/ noèní stolek

3-26 kusù obálek /pøípravy na kázání/ krabice

4-tiskoviny /pøípravy na kázání/ polièka

5-2 svazky strojopisnì rozmnož. materiálu krabice na skøíni

6-1 sešit výstøižkù k situaci v Polsku polièka

7-1 brožura Hrdinové na øece Kwai polièka

8-Informace o církvi . tiskoviny /1981 è. 5/ krabice na skøíni

9-Tiskovina k “Bílé knize P. Jan Bárta” krabice na skøíni

10-krabice s tiskovinami gauè

11-kopie dopisu kardinálu Tomáškovi krabice pod polièkou

12-3desky Moc bezmocných, Odvaha, Noèní rozhovory /s J. Smrkovským/ gauè

13-2 dopisy L. Hejdánek krabice na skøíni

14-4 kusy tiskovin Moc bezmocných krabice na radiu

15-1 svazek Don Bosco “Nadèasový svìtec Krabice na radiu

16-1 svazek norem øeholního života a jiné krabice vedle skøínì

17-opisy pøednášek døevìná truhla

18-Listy ès. Soc. opozice, informaèní materiály knihovna

19-2 kotouèe stoèených kopírovacích blan polièka

20-Kopie Odvaha být církví, hovory zásuvka noèního stolku

21-magnetofonová kazeta zásuvka noèního stolku

22-Brožovaná pøíruèka “Jezuité” druhá knihovna

23-3 kusy brož. publikace Ignáce Leppa krabice pøed polièkou

24-krabice kartotéka plus foto osob krabice pøed polièkou

25-28 kusù rozmnožených tiskovin – Informace o církvi skøíò na chodbì

26-rozmnožené tiskoviny – Vysílání vatikánského rozhlasu spodní èást druhé knihovny

27-kopie prohlášení Charty 77-únor 1980 truhla

28-kopie Informace o církvi, adresáø, horní zásuvka psacího stolu

29-kopie-dopisy druhá zásuvka ps. st.

Pøi domovní prohlídce nebylo nic poškozeno ani znièeno Josef Kordík

Potvrzuji souèasnì, že jsem pøevzal opis tohoto protokolu jako potvrzení o odebrání vìcí.

Podpis orgánù vykonávajících domovní prohlídku kpt.Tesaø, kpt. Sýkora, ppor Kraj, Klíma Pøemysl, podpis osoby nezúèastnìné, Josef Kordík, podpis osoby u níž byla prohlídka vykonána.

Vyjeli jsme do Loun. Teï už mi bylo veseleji. Teï už nemám co ztratit. V dobré pohodì jsem s nimi žertoval.

“Chápu, že musím být potrestaný. Tak rok nebo dva. Ale pak doufám, že pøijde zase pìkná farka.”

Tesaø: “Já, když slyším pìkná fara, to si pøedstavuju dvorek a pana faráøe se vèelièkama. Znám nìkterý faráøe a s nima bych se docela dohodl. Je s nima øeè. Ne tak jak s váma.”

“Na vesnici jste to se mnou už zkusili. To já myslím pìknou faru ve velkým mìstì.” Ke kapitánu Sýkorovi: “Mohl byste mi nìco vyhlídnout. Tøeba Ústí.”

Kapitán Sýkora: “Do šikmáèe byste chtìl? Jo?”

“Nebo do Teplic…”

“Vikáøem byste chtìl bejt, jo?”

“Proè ne? Myslím, že bych to zvládnul.”

V Lounech se šli nejprve naobìdvat. Hodina na chodbì na židli nebyla pøíliš záživná. Pak mne vyslýchali k vìci. Kapitán Sýkora pilnì kouøil, kapitán Tesaø mu za to nadával a hledal v tom u mne spojenectví.

Od rùzných datumù stále odboèovali k motivu mého postoje. Proè jsem v Chartì, proè to dìlám.

“Proto, aby se nedávalo tìch sedmnáct let jako páteru Bártovi.”

Sýkora: “Co stále mluvíte o padesátých letech. Kdepak jsem já byl tenkrát?”

Za Bártu nemùžete, ale za vás sedìli Šimon a Gajzler.”

“Jindøich…páter Jindøich mi sám øíkal, jak mu ta basa prospìla a páter Bárta mne pozval na kafe.”

Jejich otázky, proè jsem v Chartì, nepøestávaly.

“Já vám to neøeknu. Snad až pozdìji. Až to skonèí. Vy byste mne teï stejnì neposlouchali. Mùj hlas nemá ještì patøiènou váhu. Ale když mne budete pronásledovat, když se mi tím postaráte o kredit, pak mùj hlas získá na vážnosti a pak mne budete poslouchat.”

Jak už to ani jinak pøi takových pøíležitostech nemùže být, zaèali se také vyptávat na mùj vztah k ženám. Moje slova už nebrali vùbec vážnì. Hecovali s neskrývanou zlobou. Hlavnì kapitán Sýkora. Tak jak to od nich žádá jejich profese. Dospìlý èlovìk nemá hecování rád a to právì zneužívají vyšetøovatelé. Ale sebevìtší hecování jim nemohlo pomoci. Sýkora o mém vztahu k ženám ví snad víc než já. Skuteènì mnì bylo nad ním smutno a bylo mi ho líto, jak je tím posedlý, jak se nevzdává sebestracenìjší nadìje dovìdìt se na mne nìco, za co by mne lapil.

Pøi sepisováni protokolu jsem trval na svých formulacích:

“Nepište to tak, nebo vám to nepodepíšu.”

“Už to opravuju, už to opravuju. Vidím, že jste teolog, že si nemohu psát do protokolu co chci.”

Asi ve ètyøi mne propustili.

Jeden ze zamìstnancù SNB v Lounech, který bydlí v Libèevsi, byl schovaný celý podveèer v myslivecké klubovnì, jejíž okna pøiléhají k farnímu dvoru. Pozoroval moji èinnost a poslouchal moje rozhovory. Pøi stmívání byl spatøen, že odtamtud vychází. Byl jsem upozornìn, že jsem odtud byl pozorován vícekrát.

Tak mi došlo, proè zaèátkem kvìtna zmizel mùj pes. Když mìli myslivci hostiny, tak mu vyhazovali kosti, vnitønosti a zbytky. Pes, když uvnitø nìkoho cítil, tak si sednul ke dveøím klubovny, které vedly na farní dvùr a èekal, že nìco dostane. To se mu stalo osudným. Upozoròoval by tak na fízla a proto musel zmizet. Druhý den ráno jsem vyjel do práce. V Lounech na autobusovém nádraží jsem potkal kapitána Vokrouhlíka z OIPO. Už nebyl nadporuèík. Asi ho povýšili za akci na faøe v Libèevsi.

Také inspektor kultury Václav Porteš, který se aktivnì zúèastnil kontroly na faøe v èervenci 1980, byl povýšen. Dnes je vedoucím odboru kultury ONV v Lounech.

Napsal jsem stížnost jak proti obvinìní, tak proti domovní prohlídce.

Okresní správa SNB

Oddìlení vyšetøování VB

44053 Louny

ÈVS:VV-53/1981 V Praze dne 20. kvìtna 1981

Obvinìný Josef Kordík, nar. 1. 8. 1948, pøechodnì bytem Libèeves è. 9., podává

s t í ž n o s t

o usnesení Okresní správy SNB oddìlení vyšetøování VB kpt. Tesaø Miroslav ze dne 14. kvìtna 1981 è.j. ÈVS:VV-53/1981.

K pøedání usnesení a následujícímu výslechu jsem nebyl øádnì pøedvolán. Byl jsem pøedvolán k projednání dopravního pøestupku. Toto jednání bylo skonèeno mým tvrzením, že jsem na místì, kde jsem se mìl pøestupku údajnì dopustit v uvedenou dobu nebyl.

Èást obvinìní se týká mší ze dne 1. 3. 1981. Tehdy jsem ještì nemìl ani tušení ani tušení o odnìtí státního souhlasu. Protože jsem nebyl 2. 3. doma, rozhodnutí o odnìtí souhlasu jsem si vyzvedl až 3. 3. na poštì.

Jak jsem uvedl u výslechu, rozhodnutí o odnìtí souhlasu nabylo právní moci až 26. 3. potvrzením rozhodnutí ministerstvem kultury dnem jeho doruèení 26. 3. 1981. V rozhodnutí KNV totiž bylo nedostateèné pouèení o odkladu úèinnosti odvolání.

Kdybyste nerespektovali to, že mne církev odvolala až 9. 4. 1981, znamenalo by to, že považujete církevní úøady, konsistoø a ordinariát, za zbyteèné, s tím, že by jejich funkci mohl hravì nahradit krajský tajemník pro vìci církevní. Jsem v pracovním pomìru církve. Církevní tajemník není mým zamìstnavatelem ani pøedstaveným. Mojí povinností je poslouchat pokyny církevního úøadu. Pokud nejsem zastoupen nebo odvolán, musím vykonávat nezbytné úkony duchovní správy. Kdybych opustil bez odvolání církevním úøadem své místo, vydal bych se stíhání podle církevního práva. K tomu je tøeba ještì brát zøetel na nutnost zabezpeèení náboženských potøeb vìøících.

Všimnìte si schizofrenie našeho právního øádu. Konkrétnì porovnejte zákony o hospodáøském zabezpeèení církví a § 178 tr. z. s vyhláškou 120/76 Sb. Tato vyhláška dovoluje každému, soukromì i veøejnì se shromažïovat za náboženskými potøebami. O státním souhlasu v této vyhlášce není ani slovo. Kromì toho si uvìdomte, že k podstatì § 178 tr. z. patøí úmysl maøit dozor nad církvemi. Jak jsem mohl mít úmysl maøit dozor, když jsem nic neskrýval a výslovnì jsem øíkal jak církevnímu tajemníkovi na ONV v Lounech, tak svému církevnímu pøedstavenému, že budu pokraèovat ve výkonu duchovenské èinnosti tak dlouho, dokud nebudu odvolán nebo zastoupen. Mše jsem sloužil veøejnì v kostelích a nikomu jsem dozor nemaøil.

Absolutnì se necítím vinen. Nadále se budu dostavovat na Vaše pøedvolání, ale nudu se vyjadøovat k nièemu, co je v rozporu s vyhláškou 120/76 Sb.

Døíve než zamítnete tuto stížnost s odùvodnìním § 140, odst. 1, písm b/bb/ tr. øádu, podotýkám, že jsem na kopii usnesení vyšetøovateli napsal, že stížnost nepodávám. Tato formulace je psána v pøítomném èase a ne-vyluèuje možnost podání stížnosti pozdìji v zákonné lhùtì. Dále podotýkám, že jsem o § 140, odst. 1, písm b/bb/ nebyl vyšetøovatelem pouèen

Josef Kordík

Okresní správa SNB

Oddìlení vyšetøování VB

44053 Louny

ÈVS:VV-53/1981 V Praze dne 20. kvìtna 1981

Obvinìný Josef Kordík, nar. 1. 8. 1948, pøechodnì bytem Libèeves è. 9., podává

s t í ž n o s t

proti domovní prohlídce provedené okresní správou SNB, oddìlením vyšetøování VB v Lounech dne 18. kvìtna 1981 v mém bytì na faøe v Libèevsi.

Vùbec jsem nepostøehl, že do protokolu píšete, že proti usnesení k prohlídce nebyla podána stížnost. Vzpomínám si, že jste se mne ptal, zda proti prohlídce protestuji v dobì, kdy jsem ještì nemìl tušení, že prohlídku svévolnì rozšíøíte i na písemnosti, které nesouvisí s obvinìním. Pøipomínám, že jsem písemnosti, týkající se obvinìní /tøi kázání/ vydal dobrovolnì, jak je ostatnì uvedeno v protokolu o prohlídce. K pokraèování prohlídky jste tedy nemìli oprávnìní.

Celá prohlídka je v naprostém rozporu s vyhláškou 120/76 Sb.

Zabavili jste mi pouze literaturu náboženského charakteru a písemnosti týkající se obèanských iniciativ za prosazování lidských práv.

Z jednoho dùvodu vítám, že jste mi tyto písemnosti zabavili, protože jejich èetba vám prospìje ke spáse. Ale k tomu úèelu Vám staèí jedna kopie od každé tiskoviny. Proto Vás žádám, abyste mi navrátili ty tiskoviny, které máte ve více kopiích. Žádám Vás také, abyste mi okamžitì vrátili ty tiskoviny, které jste zabavili pøi jiných domovních prohlídkách u jiných osob a máte je pøeètené a proto moje exempláøe už nepotøebujete.

Ostatní tiskoviny, které jste mi zabavili, pokud je budete potøebovat ke své náboženské formaci, Vám zatím pùjèuji.

O Božích mlýnech a trestající ruce Boží Vám psát nebudu. To jste si pøeèetli v zabavených tiskovinách z dopisu P. Aleše Zlámala. Jen Vám to pøipomínám. Pøipomínám Vám také modlitby za Vás a za Vaše rodiny.

A po pøeètení obhajoby P. Formánka, též v zabavených tiskovinách, si už nedìlejte iluzi, že Vaše dosavadní stíhání, které je v rozporu s vyhláškou 120/76 Sb., je legální.

Pøeji Vám vše dobré, ale pøedevším, abyste brzy dostali odvahu konat dobro,

Josef Kordík

P.S. Ještì pøipomínám, že protokol o domovní prohlídce postrádá køestní jména osob, jak to žádá trestní øád.

Sdìlení VONSu vyšlo vzápìtí a zahranièní agentury hlásily mùj pøípad.

K pøirozenosti èlovìka patøí obrana. Kdo pronásleduje dobro, páchá zlo, høích. A zatìžovat høíchem nechci ani estébáky. Mají toho už dost na svìdomí. Èím usilovnìji se bud bránit tím jim znesnadním rozmnožit jejich høích. Jestliže zveøejnìním pøíslušnosti k øádu prospìje k mé obranì, bráním se i tím.

Na 1. Èervna si mne kapitán Tesaø pøedvolal, že mi vrátí nìkteré zabavené vìci. Pøišel jsem tam o ètvrt-hodinu døíve. Pøed VB stála bílá LADA ULB 72 43. Divil jsem se, jak mohou jednat tak amatérsky…Ale možná, že nepoèítali s mým pøedèasným pøíchodem. Posadil jsem se na podezdívku plotu zády k budovì a èetl jsem si breviáø. Otoèil jsem se právì ve chvíli, kdy se podél budovy pøikrèenì sunul kapitán Sýkora a vytáhl z jednoho okna nahrávací šòùru a vstrèil ji do druhého. Okamžitì jsem se otoèil zpátky. Znaènì mne to rozveselilo. Byl jsem zvìdav, jak ten drát od okna zamaskují. Rozesmátý jsem vstoupil do budovy. Za chvíli si pro mne kapitán Tesaø pøišel.

V kanceláøi nikdo nebyl. Mikrofon byl pøímo na oknì zakryt dvìma èasopisy. Na pohovce leželo nìkolik mých vìcí.

Nejdøív zaèal mluvit o stížnostech a že je pøedal prokurátorovi. Pak zaèal poèítat lhùtu, zda jsem je poslal vèas. Stále mluvil dost rozzlobenì. Zlobil se nad tím, že jsem napsal, že stížnost nepodávám a že jsem ve stížnosti uvedl, že se to nevztahuje do budoucna a že si to mylnì vykládám.

“Tak vy nám slibujete oèistec?”

“Jo.”

“A co potom?”

“Pak se, pane Tesaø, obejmeme.” A rozpøáhl jsem s úsmìvem ruce.

“Proè myslíte, že nám prospìje ètení tìch tiskovin?”

“Protože ty texty jsou absolutní. Lidi, kteøí je psali, trpìli.”

“Jak vám mám vìøit, když máte samý narážky, teï zase vyhrožujete trestem Božím. Takhle mne nepøesvìdèíte.”

Tedy se zase pokoušel o hecování.

“To nevadí.”

“Jak to bylo s tìma Informacema? Vy jste je psal?”

“Dostával jsem je a rozepisoval.”

“A komu jste je dával?”

“To bych vám nechtìl øíct.”

“Vy chcete, abychom vám je vrátili, øíkáte, že jsou nezávadný a jste neupøímný. Takhle mne nepøesvìdèíte.”

“To nevadí.”

Zavolal telefonem pøíslušnici VB v civilu. Jako svìdka pøedání vìcí. A šel se asi poradit vedle ke kapitánu Sýkorovi, jak má pokraèovat. Pøíslušnici tam nechal proto, abych tam nezùstal sám a nedíval se na nìco, co nemám vidìt.

Vrátil se a zaèal mi vracet vìci. Když mnì vracel kazetu s písnìmi Pavla Janèíka, øekl:

“Jsou hezké. Zpívá se tam proti vraždìní. Vemte si to k srdci.”

Pøedal mi protokol:

Okresní správa SNB

Oddìlení vyšetøování VB

44053 Louny

ÈVS:VV-53/1981

P R O T O K O L

o p ø e d á n í v ì c í zajištìných pøi domovní prohlídce dne 18. 5. 1981 u obv. Josefa Kordíka nar. 1. 8. 1948

Poø. èís. Vìc poèet

2 Notes plus adresáø 1 plus 1 kus

3 písemné pøípravy ke kázání 26 kusù obálek

4 pøípravy ke kázání 1 obálka

5 sešit výstøižky z novin 1 kus

7 brožura “Hrdinové na øece Kwai” 1 kus

10 krabice s tiskovinami 1 kus

21 magnetofonová kazeta 1 kus

Uvedené vìci byly pøedány nepoškozené.

V Lounech dne 1. 6. 1981

Pøedal: Vyšetøovatel VB Pøevzal Josef

Kpt. Tesaø Miroslav Kordík, Libèeves 9

Pøítomen: nstržm Simandlová

“Ve støedu buïte doma. Pøijedeme si udìlat vzorky psacích strojù.”

Protože nepøicházela odpovìï prokurátora na stížnosti, domníval jsem se, že je kapitán Tesaø prokurátorovi neodevzdal a proto jsem odeslal následující dopis pøímo prokurátorovi. Na poštu jsem ho dal ve støedu ráno.

V Libèevsi 2. 6. 1981

Okresní prokurátor

Vìc: Žádost o pøezkoumání rozhodnutí vyšetøovatele

Žádost o pøezkoumání postupu vyšetøovatele

Žádám o pøezkoumání odmítnutí vyšetøovatel nahlédnout do protokolu o výslechu z 18. 5. 1981 a odmítnutí možnosti udìlat si výpisky.

Jsem obvinìn z toho, že jsem plnil povinnosti zamìstnance. Proto žádám o okamžité zastavení stíhání.

Toto podivné stíhání je provázeno šikanováním vìøících v Libèevsi. Všichni, kteøí byli ve vesnici pøítomni 14. 4. byli vyzváni dvìma vyšetøovateli StB z Ústí n. Labem, aby ihned pøišli na obv. odd. SNB v Libèevsi, že se jich musí na nìco zeptat.

To se opakovalo 28. 5., ale vyšetøovatelem byl kpt. Tesaø z OO VB Louny. Výslech byl v podstatì opakován, což podle trestního øádu není nutné. To chápu jako zastrašování vìøících ve snaze odradit je od návštìvy kostela, dále znechutit je a pøimìt k výpovìdím podle pøání vyšetøovatele. Sám kapitán Tesaø mi øekl, že vìøící vypovídají o vìcech, které nesouvisí s obvinìním.

Stíhání je též v rozporu s vyhláškou 120/76 Sb. Rovnìž zabrání písemností pøi prohlídce.

Divím se, jak je možné vést takovéto stíhání, které porušuje naše právní normy. Sami posuïte, jaký názor si mám udìlat o orgánech, které mají být èinné v trestním øízení.

Stíháním je porušen úèel trestního zákona a trestního øádu vychovávat k socialistické zákonnosti. Mne osobnì opìt znovu utvrzuje v nutnosti usilovat o prosazování lidských práv a ostatním úèastníkùm ukazuje jak jsou u nás postihováni ti, kteøí usilují o svobodnìjší budoucnost.

Takovéto jednání nemùže prospìt budoucnosti naší spoleènosti.

Žádám proto o zastavení stíhání a brzké navrácení zbývajících vìcí zabavených pøi domovní prohlídce.

Dne 21.5. jsem odeslal stížnost proti usnesení vyšetøovatele o stíhání a obvinìní a o provedení domovní prohlídky. Protože jsem dodnes nedostal žádné vyrozumìní, posílám Vám též pøímo prùklep této žádosti. Originál dám vyšetøovateli.

Upozoròuji Vás, že na usnesení o naøízení domovní prohlídky je neèitelný podpis prokurátora bez r a z í t - k a , což se mi zdá dost podivné

Josef Kordík

Od rána jsem ohazoval na dvoøe hospodáøské stavení, kapitána Tesaøe a technika jsem pøivítal s úsmìvem.

“Tady soudruh si vezme vzorky typù.”

“Jak se jmenujete?”

“To není tøeba, když je se mnou soudruh.”

“Takže mi ani neukážete služební prùkaz?”

“Nemám ho s sebou.”

“Podám si stížnost.”

Šli jsme do mé místnosti.

“Budeme psát protokol?”

“Ne.”

“Podle trestního øádu je protokol nutný. Napíšu stížnost.”

“O tom rozhodují já, jestli se protokol psát bude nebo ne. Technik se jmenuje poruèík Már a je z okresního oddìlení.”

Možná, že bych tomu uvìøil, kdybych nevidìl pøed farou ústecké auto.

Kapitán Tesaø øekl, že jde na obvodní oddìlení a že ještì pøijde. Strašnì se rozèílil, když jsem mu øekl, že ho musím doprovodit. To jsem øekl spíše proto, abych ho pustil pøedními dveømi než z nedùvìry.

Technik se pustil do práce. Trvalo mu to asi pùl hodiny. Každý typ tøikrát a pak kus zabaveného textu. Dopsal, odešel, a já šel omítat.

Za chvíli pøišel kapitán Tesaø a vrátil mi igelitovou prázdnou složku, kterou mi zapomnìl v pondìlí odevzdat.

“Mìl byste si najít nìjakou práci. Tohle vám nikdo neuzná. Pøeèetl jsem si tu knížku. Opravdu se divím, že vyšla. To by mne zajímalo, proè jste si myslel, že by se mi nelíbila?

“Jak pekelníci prohánìjí pekelníky a právì v Moskvì a ve tøicátých letech. Službu konající soudruzi nebyli dost ostražití a uniklo jim to.”

“Vy jste mluvil o Bártovi. Kterýho jste myslel? Oni jsou dva.”

“No toho libereckýho. Ten druhý toho zatím moc nenapsal.”

“A myslíte, že napíše?”

“To záleží jen na vás.”

“Já už tìch vašich drzostí mám dost. Co si o vás mám myslet? To je na hranici snesitelnosti.”

Na to jsem už nic neøekl. Moji drzost vyprovokoval jen on sám a ti, které poslouchá. Z lesa se zývalo, jak se do lesa volalo.

Po obìdì jsem šel na poštu s druhým dopisem prokurátorovi.

V Libèevsi 3. 6. 1981

Okresní prokurátor

Louny

Vìc: Stížnost na postup vyšetøovatele.

Dne 1. 6. mne vyšetøovatel kapitán Tesaø vyzval, abych byl 3. 6. v 10 hodin doma, že mne navštíví.

Když pøišel, oznámil mi, že udìlají vzorky typù mých psacích strojù. Ptal jsem se ho, zda o tom sepíše protokol. Øekl mi, že ne. Upozornil jsem ho, že je protokol nutný podle § 55, odst. 1 tr. ø. Pøesto protokol o tomto úkonu nesepsal.

Pøítomný technik mi odmítl sdìlit jméno a ukázat služební prùkaz. Kapitán Tesaø o nìm øekl, že je to poruèík Már z okresního oddìlení.

Domnívám se, že mi mìl být ukázán jeho prùkaz a o všem sepsán protokol.

Josef Kordík

Pøišla odpovìï prokurátora na první dvì stížnosti.

Okresní prokuratura Louny

Pv 265/81 – 4

U s n e s e n í

Okresní prokurátor v Lounech rozhodl dne 3. Èervna 1981 o stížnosti Josefa Kordíka, nar. 1. 8. 1948, trvale bytem Nová Ves n. Popelkou 32, okres Semily, pøechodnì bytem Libèeves è. 9, okr. Louny, proti usnesení vyšetøovatele VB Louny ze dne 14. 5. 1981, ÈVS:VV-53/1981 o zahájení trestního stíhání a vznesení obvinìní pro trestní èin maøení dozoru nad církvemi a náboženskými spoleènostmi podle § 178 tr. zákona a proti usnesení téhož vyšetøovatele ze dne 15. 5. 1981, stejné ÈVS, o naøízení domovní prohlídky v téže trestní vìci, t a k t o :

Podle § 148 odst. 1/písm. c/tr. øádu se obì stížnosti Josefa Kordíka zamítají jako nedùvodné.

Shora uvedeným usnesením ze dne 14. 5. 1981 zahájil vyšetøovatel VB Louny trestní stíhání a vznesl obvinìní Josefu Kordíkovi pro trestní èin maøení dozoru nad církvemi a náboženskými spoleènostmi podle § 178 tr. zákona. Podle sdìlení ONV Louny a šetøení orgánù VB mìl Josef Kordík, duchovní øímskokatolické církve, vykonávat církevní obøady v obcích, patøících do farnosti farního obvodu Libèeves, aèkoliv podle rozhodnutí SKNV v Ústí n. Labem ze dne 25.2. 1981 byl mu odòat souhlas k výkonu duchovenské èinnosti. Obvinìný pøesto pak vykonával bohoslužby v obcích Libèeves, Kozly, okr. Louny a Mìrunice, okr. Teplice.

Proti tomuto rozhodnutí podal obvinìný vèas stížnost s tím, že se necítí vinným, je podøízen církevním úøadùm a rozhodnutí SKNV nabylo právní moci až dne 26. 3. 1981.

Prokurátor prozkoumal napadené usnesení, stížnost obvinìného a obsah dosavadního øízení a dokazování a neshledal tuto stížnost dùvodnou. Ve vìci bylo øádnì a zákonnì zahájeno trestní stíhání a vzneseno obvinìní pro trestní èin podle § 178 tr. zákona. Z dosavadních dùkazù vyplývá nepochybnì, že i po 26. 3. 1981 po doruèení pravomocného potvrzujícího rozhodnutí ministerstvem kultury ÈSR vykonával obvinìný bohoslužby. Toto je v rozporu s pøíslušnými pøedpisy o vztahu církve a státu a naplòuje skutkovou podstatu trestného èinu podle § 178 tr. zákona. V rámci trestního øízení orgány v nìm èinné se øídí platným trestním øádem a trestním zákonem. Je nerozhodné, zda po 26. 3. 1981 uplyne ještì další doba, než bude obvinìný vykonávat církevní obøady.

V souvislosti se zahájením trestního stíhání a vznesení obvinìní, byla naøízena usnesením shora uvedeným, ze dne 15. 5. 1981 vyšetøovatelem VB domovní prohlídka, která byla provedena 18. 5. 1981, kdy také obvinìný obdržel pøíslušné usnesení a o domovní prohlídce byl proveden protokolární zápis.

I proti usnesení o domovní prohlídce podal obvinìný vèas stížnost. Uvedl, že písemnosti vydal dobrovolnì a v prohlídce proto nemìlo být pokraèováno a žádal o vrácení tiskovin. Dále vyjadøoval své náboženské názory. Uvedl, že nejsou také zapsána køestní jména zúèastnìných osob.

Prokurátor pøezkoumal tuto stížnost a zákonnost provádìné domovní prohlídky a neshledal ani tuto stížnost dùvodnou. Prohlídka byla provedena podle pøíslušných zákonných ustanovení s pøedchozím souhlasem prokurátora. Obvinìný sám uvedl, že má u sebe ještì další tiskoviny. Povinnost orgánù pøípravného øízení trestního je obstarat všechny dùkazy k objasnìní celé trestné èinnosti, takže oprávnìnì orgán VB pokraèoval v domovní prohlídce. O tom, jak bude naloženo s odebranými tiskovinami bude rozhodnuto až po skonèení trestního stíhání. Køestní jména orgánù VB nebyla v protokole o domovní prohlídce uvedena, což je závadou, avšak ne takovou, aby mohlo být stížnosti obvinìného vyhovìno. Dále bude pokraèováno v trestním øízení a otázka viny rozhodnuta v øízení pøed soudem, pokud bude podána obžaloba.

Z tìchto dùvodù proto obì uvedené stížnosti Josefa Kordíka byly zamítnuty jako nedùvodné podle § 148 odst. 1 písm. c/ tr. øádu.

P o u è e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost pøípustná.

V Lounech dne 3. Èervna 1981 Okresní prokurátor

Kulaté razítko Okresní Milan M e n t l í k

Prokuratura Louny promovaný právník

V následujících dnech kapitán Tesaø pokraèoval ve vyslýchání vìøících. Na pana Lauricha zapomnìl. Asi se nu jeho první výslech nelíbil.

Mnohé z nich pøedvolal do Loun. Paní Hábovou a paní Záhorcovou nechal vyslechnout v Bílinì. Do Loun si volal i ty, které cestování dìlá potíže. Paní Melchrová mu nechtìla øíci nic jiného než že jsem opravoval kostel a kázal podle bible. Øekl jí:

“Pak jsme vás sem tedy volali zbyteènì. My vám tu cestu proplatíme.”

“Jen si to nechte. Na to ještì mám.”

Ostatním, jejichž výpovìï se dala alespoò trochu zneužít, proplacení cesty nenabídl.

Když jsem si pozdìji opisoval velice nešikovný posudek kapitulního vikáøe, pøedstavil jsem si, jak si po jeho pøeètení kapitán Sýkora a spol. øekli, že by byli hloupí, kdyby si kapitulního vikáøe nezavolali k výslechu.

Uplynuly týdny a na pondìlí 13. Èervence jsem byl pozván k seznámení s výsledky vyšetøování.

Pøed VB v Lounech auto ULB nebylo. U kapitána Tesaøe nastal nejprve problém, kde si to budu vlastnì opisovat. K psacímu stolu mne pustit nechtìl: “Abyste si nemyslel, to není obyèejný psací stùl.”

Takže mu tam koneènì dali poøádné odposlouchávací zaøízení. Nechal mne psát na stolku pro psací stroj.

“Ty vaše stížnosti tam nejsou. Adresoval jste je prokurátorovi.” Uvìdomil jsem si, že to byla chyba adresovat to prokurátorovi.

“Jak dlouho budete v Libèevsi?”

“Dokud nedostanu stání souhlas.”

Zaèal jsem psát. Èísla listù a názvy listin, které jsem mìl. Z textù vypovìdí jen ty, které byly proti mnì, pro mne nebo zajímavé.

“Jen se nenechte rušit, abyste zase nenapsal stížnost. Tváøíte se vždycky jako neviòátko a pak napíšete stížnost.”
“Pane Kordík, kde jste zamìstnán?”

“To bych vám nechtìl øíct.”

“Proè?”

“Víte, já nechci vyletìt z práce. Nechci stále støídat zamìstnání. Mnoho kolegù signatáøù Charty z práce vyletìlo. Já už jsem jednou vyletìl. To mi staèí.”

“Nerozèilujte mne. Jestli mne rozèílíte, tak vás žádný ohledy brát nebudu. Uvìdomte si, že už nejste faráø. Teï se na vás všichni dívají jako na obyèejného èlovìka. Já tedy pùjdu k hošùm odvedle, aby si na vás posvítili jako na pøíživníka.”

Odešel a za chvíli se vrátil s posilou. Pøivedl si nadporuèíka asi ètyøicetiletého. Huèeli do mne dva, abych jim to øekl.

“Vy nám to pøece øeknete. Dy jste inteligent.”

Nadporuèík to øekl takovým zpùsobem, který mluvil o tom, že se na inteligenty dívají jako na ty, kteøí jim všechno vyzvoní.

“Když nám to neøeknete, tak vás budeme stíhat pro pøíživnictví. A jestli jste zamìstnán, tak to hoši za hodinu zjistí.”

“Odmítám vypovídat.”

Do nich jako když støelí, vybìhli z kanceláøe. Ale za pìt minut se kapitán Tesaø vrátil, jakoby se nic nedìlo. Bìhem tìch pìti minut mi nebylo do smíchu. Ani mne nenapadlo prohlédnout si ten neobyèejný stùl.

Pokraèoval jsem v opisování. Pøišel nìjaký pán v civilu a øekl:

“Nazdar hoši.”

Kapitán Tesaø gestikuloval za mými zády, aby mlèel. Pán hned odešel.

Opisoval jsem asi dvì a pùl hodiny.

“Ještì nechoïte, pane Kordík, posaïte se, chtìl jste mi nìco øíct.”

“Jak to?”

“No, øíkal jste, až to skonèí, že mi nìco øeknete.”

“Ještì to neskonèilo. Øeknu vám to, až to úplnì skonèí.”

“Já to teï pøedám prokurátorovi, ten to asi pøedá soudu a dostanete asi podmínku a nìjaký zákaz èinnosti. A já doufám, že vás už víckrát neuvidím.”

“Asi ještì uvidíte, pane Tesaø.”

Díky tomu, že mne zdržel jsem si vzpomnìl, že jsem mu pùjèil pøíkaz k výplatì za bøezen a písemnosti okolo odnìtí mého státního souhlasu.

“Teï jsem si vzpomnìl. Nìco jsem vám pùjèil.”

“Jo. Vemte si to, je to za vámi na skøíni.”

Byl tam pøíkaz k výplatì.

“A ještì nìco, pane Tesaø.”

Velice nerad vstal, otevøel aktovku a dal mi to. Bylo teplo. Na chodbu byly otevøeny dveøe. Vešel nadporuèík s vyšším hubeným, až astenickým pánem s rezavými vlasy a s rezavým, støednì hustým plnovousem.

Kapitán Tesaø: “Nemyslete si, že jsme tady samí blbci. Tohle je tøeba pan doktor.”

Pan doktor øekl, že neví oè jde, tak mu to zaèali øíkat a on hned vìdìl oè jde.

“Dùstojnosti….”

“Jakápak dùstojnost. Já si na to nepotrpím. Já jsem dìlník.”

“Ne, ne. Já vím, co se sluší a patøí. Já jsem Moravák s poctivým vychováním. Copak, copak, že jste se sem dostal?”

Doktor se mne vyptával na mé knìžské pùsobení, zda jsem alespoò jednou za ty ètyøi roky navštívil všechny farníky, kolik mám pøátel, jak si s nimi rozumím, zda se považuji za normálního a velice dùraznì chtìl vìdìt, proè se považuji za normálního.

Nadporuèík:”Vidìl jste tu ženkou, co šla po chodníku?”

Možná, že tam žádná nešla, ale on mìl asi za úkol tu otázku mi položit.

“To mi uniklo.”

S váma to nic nedìlá, když vidíte pìknou koèku?”

“Øeknu si: je pìkná, ale nedá se nic dìlat, já mám jinou práci.”

Kapitán Tesaø: “Já vám øeknu, proè nenávidíte ženy.”

Udìlal jsem chybu, že jsem zvýšil pozornost až pøíliš oèividnì. To ho zabrzdilo. Kdybych ho hecoval, možná, že by prozradil nìco ze služebního tajemství. Uvìdomil si to a øekl takovou nehoráznou hloupost, že jsem si nikdy nevzpomnìl, co to vlastnì øekl. Naprogramoval jsem se na zapamatování si nìèeho dùležitého a tak mi to uniklo.

Pak se mne doktor ptal, co by mohl a církev udìlat pro spoleènost a co by mohla Charta udìlat pro spoleènost. Podle toho jsem si zaèal myslet, že to je nìjaký analitik StB, který má za úkol pøipravit dialog mezi Chartou a StB.

Protože nám do rozhovoru uniformovaní do rozhovoru neustále skákali a rušili ho, øekl jsem:

“Pane doktore, my si o tom ještì popovídáme.”

Myslel jsem i na to, že nejsem kompetentní takové rozhovory vést. Ale on øekl:

“Ano, popovídáme, ale já nebudu tak tolerantní jako tihle ti.”

To zarazilo nejen mne, ale i uniformované.

Kapitán Tesaø: “Ale nesmíte porušovat zákony.”

Bylo jasné, že už nemá cenu o nièem mluvit.

Nadporuèík: “Øekl ti, co dìlá?”

Kapitán Tesaø: “Já to vím. Já jsem jen chtìl, aby to øekl sám.”

“Tak co se ptáte, když to víte. Nashledanou.” A odešel jsem. Odnesl jsem si toto:

Èíslo listu 2: usnesení o stíhání

è.l. 3 usnesení o naøízení domovní prohlídky /kromì kulatého razítka OS SNB ještì kulaté razítko prokuratury, ale protože to bylo orazítkováno dodateènì, a nezbylo místo, tak se razítka pøekrývají/.

è.l. 4 Protokol o domovní prohlídce

è.l. 5 kázání 4. nedìle postní, cyklus A, jsou tam tyto vìty: “Svatí život naplnili službou a mocní je obdarovali svým pronásledováním. Slepý od narození našel víru a jedovatá slina mocných na jeho štìstí nic nezmìnila. Mnozí se budou u posledního soudu vymlouvat, jak to bylo tìžké konat dobré skutky, když mocní této doby za to odmìòují posmìchem, ale i pronásledováním.”

è.l. 6 5. nedìle postní

è.l. 7 3. nedìle postní

è.l. 8 stížnost proti prohlídce

è.l. 9 stížnost proti stíhání

è.l. 10 obálka stížností

è.l. 11 usnesení prokurátora

è.l. 12 usnesení prokurátora

è.l. 13 protokol o výslechu z 18. 5.

è.l. 14 2. Strana, k vìci vypovídám: “Protože pro mne jako duchovního je prvoøadé poslání církve a nemohl jsem svévolnì opustit místo administrátora farního úøadu v Libèevsi, které, jak jsem již uvedl, jsem vykonával od 1. 6. 1977, musel jsem tuto povinnost vykonávat až do odvolání církví. Proto až do té doby jsem vykonával øádnì duchovní správu ve farním obvodu. Proto jsem tedy veøejnì naposledy sloužil v nedìli a to 5. 4. 1981, to bylo ve všech kostelích obvodu, tj. v Libèevsi, Kozlech, Mìrunicích a také Želkkovicích: Tyto mše jsem objíždìl osobním automobilem SPZ SMA 41 09, které je vlastnictvím mého otce. Mše jsem sloužil i v dobì- dne 29. 3. jak je uvedeno v usnesení vyšetøovatele VB a sloužil jsem také každou pøedcházející nedìli rovnìž ve všech kostelích. Byl jsem si toho vìdom a rozhodnutí SKNV o odnìtí souhlasu jsem považoval za mylnì adresované mé osobì a jsem pøesvìdèen, že toto rozhodnutí mìlo být adresováno kapitulnímu ordinariátu v Litomìøicích a ten na základì tohoto rozhodnutí, mnì mìl odvolat. Odvolán jsem však byl mým pøedstaveným až 9. 4. 1981.

è.l. 15 Na svoji obhajobu uvádím to, že takto jsem to musel udìlat, protože pøedevším musím poslouchat církev. Jinak bych to považoval za svévolné opuštìní duchovního místa a mohl bych být církevnì stíhán. Proto jsem radìji volil toto rozhodnutí.” /Není uvedeno køestní jméno pøítomného kapitána Sýkory/.

è.l. 16 výslech OTPVC Jaroslava Peška 26. 6. Na to, že tyto bohoslužby vykonává i pøes zákaz, jsem osobnì Kordíka upozornil již 27. 3. 1981 pøi návštìvì na ONV v Lounech, kam za mnou pøišel.

è.l. 17 druhá strana – Kordík mi na øekl, že ho církev ještì neodvolala. Když zjistil, že to není žádný argument pro státní správu, tak odpovìdìl, že Kristus nemìl taky státní souhlas a sloužil.

Upozoròoval jsem na to vikáøe Svatka, který mi øekl, že na to Kordíka upozornil a ještì upozorní.

Z tohoto jednání Kordíka je zøejmé, že nerespektuje žádné naøízení a církevní zákony a zúmyslnì je porušuje.

è.l. 18 výslech kapitulního vikáøe J. Hendricha 16. 6. 15 hodin

è.l. 19 druhá strana – Svoje povinnosti plnil. V poslední dobì se vyhrocovalo jeho jednání k lidem. Byly to pohøby, kdy si v projevech míchal své poznámky a lidi to rozhoøèovalo. Jinak si povinnosti plnil, úèetnictví si vedl dobøe, pokud vím byl dost snaživý co se týèe svìøeného církevního majetku, tak nebylo žádných závad. Napøíklad provedl opravu kostela a fary.

Byl na pohovoru co se týèe náboženských funkcí a to jsou jednak ty pohøby, kdy své funkce zneužil. On to dìlal tak, že pøi pohøebních obøadech místo aby hovoøil k zesnulému a pozùstalým, tak to zneužíval k kritikám veøejné správy – ke svìtským vìcem /ale o pohovoru byl sepsán zápis v Litomìøicích pøed komisí/.

Když Josef Kordík obdržel rozhodnutí KNV, že je zbaven státního souhlasu k duchovenské èinnosti, nemusel jsem mu ani já zasílat nìjaký pøíkaz, ten byl již dán samotným odnìtím státního souhlasu KNV a podle toho se mìl Kordík øídit.

è.l. 20 Toto musel Kordík také respektovat. Na to nemusel dostat pøíkaz ode mne, nebo kdybych já jej odvolal pro nìjaké neplnìní jiné povinnosti, v souladu s mým odvoláním takovéto osoby by státní správa respektovala mé rozhodnutí a nevydávala by dodateèný pøíkaz.

Já sice Kordíkovi zaslal dodateèné vyrozumìní s pøíkazem zastavení duchovenské èinnosti v dùsledku odnìtí státního souhlasu, protože jsem byl o to požádán krajským tajemníkem. Nebylo to však tøeba a nebylo porušeno žádných pøedpisù. Nemùže se vymlouvat na to, že by mìl toto rozhodnutí respektovat až po našem sdìlení, že nemá vykonávat duchovenskou èinnost.

Kordík prostì nesplnil povinnosti vùèi státní správì jako obèan.

è.l.21 Výslech vikáøe lounského vikariátu Svatka 8. 7.

è.l. 22 druhá strana – V Litomìøicích jsme mu øekli své pøipomínky a nesouhlasili jsme s jeho postupem v celkovém postoji, jak si bezprostøednì poèínal hlavnì pøi jednom pohøbu, kde mìl takové zvláštní prohlášení, které se dobøe nesluèovalo s pohøební funkcí. Sám osobnì jsem jej varoval, že tento postup vede k odnìtí státního souhlasu. I tehdy mi Kordík øíkal, že nemùže jednat jinak než jedná. Bezprostøednì potom, co mu byl odebrán souhlas jsem telefonicky upozoròoval Kordíka, aby pro veøejnost už nesloužil a on zase odpovìdìl, že bude jednat podle svého svìdomí.

Nevìdìl jsem pøesnì, zda Kordík bohoslužby koná. Nevím jistì, zda mi to Pešek øekl. Od té doby jsem s Kordíkem nemluvil.

è.l. 23 Výslech pana Buriana 17. 6. 13 hodin

è.l. 24 bohoslužby provádìl podle evangelia, kázal jen o bohu. Jinak jej znám jako pracovitého èlovìka, je to vidìt podle opraveného kostela.

è.l. 25 Výslech paní Ïurišové 3. 6. 10,30

è.l. 26 k faráøi Josefu jinak nic nemám, vím, že je jinak pracovitý, opravil kostel a faru a proslýchalo se, že mu do kostela chodili vlasatci a párkrát do kostela pøišli a to se místním vìøícím nelíbilo, jednak, že byli roztrhaní, špinaví a že tak šli do kostela, právì na dnešní dobu.

è.l. 27 a 28 výslech paní Leiferové Antonie 9. 6. 9,30

è.l. 29 výslech paní Kuèerové 28. 5. 10, 30

è.l. 30 To, že mu byl odebrán souhlas, jsem se sama domnívala, že to kvùli tìm “mánièkám”, které pøišly nevím odkud, šly na faru, také do kostela a zase odjely. Jak dlouho se zdržovaly v Libèevsi nevím.

è.l. 31 Výslech paní Vrbanové 28. 5. 10,30

è.l. 32 Hlásal slovo Boží a mohu øíci, že do toho nic svìtského ani politiku neuvádìl. Podle mne je Kordík Mladý faráø a nedokázal to tak podat jako staøí knìží. Nìco jsem také slyšela, že k nìmu chodili nìjaký vlasatci. To bylo velké pozdvižení v obci. Øíkali, že je jich plná fara. Já ty vlasatce vidìla na místním fotbalovém høišti.

V obci Libèeves je nyní jiný faráø a ten podle mne je pravý bohoslovec. Poznala jsem to hned, jak jsem jej vidìla pøi poslední mši, na kterou jsem se šla k nìmu podívat.

è.l. 33 a 34 Kohlschütterová Anna 9.6. 13,00

è.l. 35 Výslech pana Vlèka 28. 5. 11,30

è.l. 36 Bohoslužby, které Kordík mìl, byly podle evangelia. Nic jiného zde nehovoøil. Vím, že do kostela chodili nìjací vlasatci. Jinak ke Kordíkovi mohu øíci, že dal do poøádku kostel. Byl dost pracovitý.

è.l. 37 a 38 Výslech paní Vlèkové 9. 6. 14,00-14,15

è.l. 39 Výslech paní Mokrišové 1. 7. 14,00

è.l. 40 Rozhodnì jsem nic neslyšela o tom, že by nìkdo nemohl kázat a ani mnì není jasné proè by nemohl kázat a vlastnì proè jsem v této vìci vyslýchána. K žádnému faráøi v Kozlech nemohu mít žádné výhrady a vždy se mnì to líbilo, podle mého každý dìlal bohoslužby jak mìl. Já tam chodím hlavnì poslouchat a modlit se a vždy se mnì to líbí.

è.l. 41 Výslech paní Záhorcové z Mìrunic v Bílinì 8. 7. 9,30 Je pravdou, že kázání pana faráøe Kordíka spoèívala pouze v tom, že pøedèítal nìkteré pasáže z bible.

è.l. 42 Výslech paní Hábové z Mìrunic v Bílinì 8. 7. 9,55 K tomu jak byly bohoslužby vedeny mohu øíci, že to vlastnì ani žádné kázání nebylo, vždy nám pouze jenom pøeèetl, udìlal mši a tím konèil. Mnì osobnì se to nelíbilo, protože nekázal jak se patøí, nekázal jako knìz.

è.l. 44 Odnìtí souhlasu z 25. 2. 1981

è.l. 45 Odnìtí souhlasu pro ordinariát.

Shora uvedené rozhodnutí S KNV zasíláme Vám na vìdomí a k provedení dalších opatøení ve vaší kompetenci

è.l. 46 Odnìtí souhlasu pro sekretariát ministerstva kultury a pro ONV v Lounech.

è.l. 47 Zpráva OT PVC pro KT PVC z 6. 4. 1981 Argumentoval tím, že jej církev neodvolala a do té doby, že je administrátorem dále.

Dne 12. 4. Provedu kontrolu v objektu farnosti Libèeves /fary a kostely/ zda neslouží a nepáchá trestnou èinnost dále. O výsledku podám zprávu. Pešek

è.l. 48 Min, kultury potvrzení odnìtí souhlasu z 20. 3.

è.l. 49 totéž

è.l. 50 Zproštìní povinností administrátora z ordinariátu zde dne 7. 4. /správnì má být z 9. 4. /

è.l. 51 Ministerstvo kultury 18. 6. Pro Os VB Louny Vyøizuje Hájek Tiskoviny zaslané k posouzení jsou krajnì bigotního náboženského obsahu a vyhranìnì propagaèního jednostranného zamìøení, v pøíloze zasíláme jejich odborné zhodnocení, zpracované Ústøedním církevním nakladatelstvím v Praze. Náboženské tiskoviny, které jsou v souladu s církevní politikou státu, jsou vydávány výhradnì uvedeným ÚCN a mohou je na základì zvláštního oprávnìní rozšiøovat pøíslušné orgány /uznaných/ církví a náboženských spoleèností.

Autor textù Josef Zvìøina má být údajnì pøedním èinitelem tzv. podzemní církve, která pùsobí nelegálnì (0), vìdomì porušuje platné ès. právní pøedpisy a zejména se snaží maøit a zneuznávat zákonný dohled nad církvemi. /Josef Zvìøina je již delší dobu bez st. Souhlasu k výkonu duchovenské èinnosti/.

Vydávání a rozšiøování závadných náboženských tiskovin bez pøíslušného povolení je èastým prostøedkem nelegálního pùsobení. Na tiskoviny jakéhokoliv druhu, vydávané mimo církevní nakladatelství nebo dovezené z ciziny bez zvláštního povolení státní správy, není v ÈSSR nikdo oprávnìn rozšiøovat.

Obecné podmínky pro rozšiøování neperiodických tiskovin jakéhokoliv obsahu a pùvodu jsou upraveny v §§ 4-7 zákona è. 94/1949 Sb. Kdo k tomu nemá zvláštní oprávnìní, nemùže neperiodické tiskoviny rozšiøovat. Ustanovení

è.l. 52 o zákonných podmínkách rozšiøování tiskovin platí bez výjimky i pro jednotlivé osoby, které si z jakýchkoliv dùvodù poøizují pro svoji potøebu soukromé výpisy, spisy, výtahy èi kopie urèitých èástí nebo celkù veøejnì již vydaných biblických textù, nebo pøekladù k vydání pøipravených.

V oboru tiskovin náboženského charakteru byla k provedení k provedení zákona è. 94/1949 Sb. vydána zvláštní smìrnice Sekretariátu pro vìci církevní MK ÈSR è. j. 12 768/1970, z níž se pro názornost cituje: “do-váženou literaturu ze zahranièí, zamìøenou na církevní politiku, nutno posuzovat z toho hlediska, že její obsah je èasto tendenèní, v rozporu se zájmem našeho státu nebo poskytuje informace, které neodpovídají skuteènosti. Distribuce a rozšiøování takovýchto materiálù nebo jejich èástí není povoleno. To opatøení se vztahuje také na rozšiøování rùzných zahranièních informací, instrukcí a podobnì vnitrocírkevní cestou v pastýøských listech, obìžnících a pastoraèních dopisech.”

Jestliže státem povolené /uznané/ církevní instituce nemají výslovnì povoleno dovážet a rozšiøovat náboženské tiskoviny závadného obsahu, tím spíše je nutné postihovat podobnou èinnost vykonávanou jednotlivými osobami bez zákonného oprávnìní.

Tiskoviny zaslané k posouzení k posouzení v pøíloze vracíme.

è.l. 53-57 odborné zhodnocení textù ÚCN

Josef Zvìøina – Odvaha být církví - /pouze obsah/

Informace o církvi è. 1 1981 vše protistátnì zamìøené

è. 2 81 – zahájen nábožensky podbarvenou èrtou spisovatele K. Èapka

è. 3 81 – pesimistické a tendenènì vybrané verše W. Shakespeara.

è. 5 81 – uveden tendenènì vybranou básní J. Seiferta. O Coufalovi se naznaèuje, že snad ani o sebevraždu nešlo.

è. 1 – bez uvedení roèníku – V úvodu redaktor Informací uvádí, že jejich vydávání je nutné proto, aby ètenáøi byli pravdivì informováni o životì církve a vztahu státu k církvi. Pøi této pøíležitosti hledá redakce spolupracovníky a informátory. Obsahuje dopis Jakubce – jde zøejmì o bývalého øeholníka – Nepøátelsky zamìøené glosy o roce 1950, kdy u nás došlo k rozpuštìní øádù a øeholí.

è. 2 èlánek KNA o údajných provokacích èlenù naší bezpeènosti proti vìøícím na Slovensku.

è. 5 Èapkùv èlánek: Redaktor se zøejmì domnívá, že si ètenáø vysvìtlí jaksi po svém Èapkovo volání po všelidské lásce a tím spíše, když spisovatel je provází zvoláním “Bože, Bože”.

è. 8 Vzpomínka na smrt kardinála Berana pøed 11 lety. V této souvislosti napadá autor zprávy nejen státní správu, ale i Sdružení katolických duchovních.

Bylo by zajímavé zjistit, kde mají autoøi Informací možnost tisknout na Xeroxu a kde získávají potøebný papír, když jak tato rozmnožovací stroje tak i potøebný speciální papír jsou pøísnì obhospodaøovány.

Dne. 11. 6. 1981 ÚCN /podpis neèitelný/ Jeèná 2, Praha 2

è.l. 58 protokol o navrácení vìcí z 1. 6.

è.l. 59 Z á p i s

Dne 19. 11. 1980 sešla se komise složená z èlenù katedrální kapituly v Litomìøicích a ze zástupcù sboru vikáøù.

Kanovníci: Dr. Holoubek. P. Truxa, P. Melan, P. Èervinka

Zástupci vikáøù: Dp. Èervenka, Ruisl, Svatek.

Pøedmìtem jednání bylo projednání stížnosti státní správy a vìøících vùèi chování dp. Josefa Kordíka, administrátora v Libèevsi.

Dp. Svatek: Domlouval Kordíkovi, aby jednal tak, aby nepøišel o státní souhlas v dnešním nedostatku knìží, škoda každého knìze, který pøijde o státní souhlas.

Dp. Èervenka: Upozoròoval na mínìní tìch, kteøí o státní souhlas pøišli a dnes by se rádi vrátili do duchovní správy.

Kanovník Melan upozornil Kordíka na to, co má být obsahem pohøebních obøadù a promluv pøi pohøbu.

Kanovník Dr. Holoubek : Aby se nepokládal za vùdce lidu, ale za knìze a rozdìlovatele Božích tajemství.

Kanovník Truxa: Aby v kázání hlásal slovo Boží, nepletl do kázání politiku a aby se snažil o dobrou spolupráci s panem církevním tajemníkem.

Dp. Kordík obhajoval vše svým svìdomím, které mu velí jednat tak, jak jedná a bude mluvit tak jak mluví.

Bez podpisu, razítka, hlavièky, èísla jednacího, bez obálky.

è.l. 60 kapitulní ordinariát v Litomìøicích 2. 6. 1981 Posudek

Pokud byl kaplanem v Bílinì nepøicházely na nìho stížnosti ani ze strany vìøících, ani nebylo zvláštních výhrad od orgánù státní správy. Byl znám svou pracovitostí, ochotou pracovat i manuelnì na záchranì kostelù a církevních budov. Také když byl pøeložen na samostatný farní obvod do Libèevse, zaèal pracovat na opravách církevních objektù vlastníma rukama.

Teprve pozdìji, je to asi pùldruhého roku, zaèaly na nìho chodit stížnosti a sice vìøící se pohoršovali nad jeho vystupováním /dlouhé vlasy, spoleènost mladých lidí, kteøí již svým zjevem byli venkovským vìøícím velmi nápadní a proto se nad jeho spoleèností pohoršovali/.

Potom pøicházela hlášení jak od vìøících tak od orgánù státní správy, že tyto spoleènosti se scházejí na faøe, zúèastòují se v nevhodném obleèení bohoslužeb a také chování tìchto mladých lidí vzbuzovalo mezi vìtøícími nelibost.

Nakonec pøicházela hlášení a stížnosti od orgánù státní správy a stížnosti na jeho vystupování i pøi veøejných úkonech duchovní správy.

Pokud pøicházel k nám do Litomìøic, choval se vždy slušnì, neprojevoval žádné pohrdání církevní autoritou, naopak se snažil vysvìtlit po svém všechny námitky a stížnosti, které byly na nìho posílány.

Své chování vysvìtloval svým svìdomím, které mu velí takto jednat a stavìt se prý plnì na obranu práva a spravedlnosti. Tímto zpùsobem vysvìtloval i své chování pøed šestièlennou komisí pøedstavitelù diecéze, kteøí se snažili mu vysvìtlit, že není možno tímto zpùsobem vystupovat.

Nutno zdùraznit, že nikdy nedal pøede mnou, jakožto pøedním pøedstavitelem SKD, ani názna¨k jakéhokoliv pohrdání a nikdy též nepoužil nìjakých výtek proti knìžím, kteøí jsou èleny SKD.

Josef Hendrich

è.l. 61 Hodnocení OTPVC Peška z 8. 1. 1981

Pøi nástupu do Libèevse prohlásil, že zde nebude déle jak 3-4 roky a odejde. Za tu dobu prý jej budeme mít dost.

Jmenovaný nemá kladný pomìr k našemu socialistickému zøízení a øíká, že strana za tøicet let, kdy stojí v èele naší spoleènosti nic neudìlala, že ztratila dùvìru vìøících, že se vìøící od ní odkloní. Prohlašuje, že v ÈSSR jsou pošlapávána lidská práva, že zde neexistuje náboženská svoboda a proto jako jeden z aktivnì èinných duchovních øímskokatolické církve podepsal Chartu 77 a stal se èlenem Výboru na obranu nespravedlivì stíhaných. Z tohoto èlenství snažil se uplatnit a prosadit nárok na soukromou návštìvu NSR právì v dobì pobytu Jana Pavla II. s cílem pošpinit naši spoleènost.

Jmenovaný nemá dùvìru v ordináøe øímskokatolické církve, kteøí u nás pùsobí se souhlasem státu. V soukro-mém rozhovoru o nich prohlašuje, že jsou to zažívací trubice a pohlavní orgány. Uznává pouze kardinála Tomáška a biskupa /t.c./ Otèenáška.

Se státní správou nejen že nespolupracuje, ale stále ztìžuje výkon státního dozoru. Porušil i finanèní disciplínu v roce 1978 na což byl písemnì upozornìn è.j. 226/432/78 ze dne 16. 10. 1978. Ve styku se státní správou vystupuje popudlivì a provokativnì a vyhrožuje trestem božím.

Velmi èasto cestuje, navštìvuje soudní líèení v pracovní dobì v rùzných mìstech apod. bez ohlášení nepøítomnosti osobnímu úøadu /ONV/. Na tomto požadavek odpovídá, že bude vždy tam, kde ho církev potøebuje, a je to kdekoliv, bez ohlášení i za cenu, že ztratí hodnostní pøídavek.

Chodí od obèanù stížnosti a anonymy na jeho chování, klesá poèet bohoslužeb a církevních funkcí. Hraje nedovolenì divadla v prostorách fary v místech, která jsou nebezpeèná pro shromažïování obèanù vzhledem k technickému stavu budovy za úèasti mládeže /èlenù HIPPIS/. Pøes zákaz OK ONV poøádal divadelní pøedstavení bez povolení, prohlašuje, že v této èinnosti bude dále pokraèovat, jakmile se èást jeho spoleèníkù vrátí z výkonu trestu.

Další stížnost pøišla v závìru minulého roku z VO-KSÈ a MNV v Mìrunicích, okres Teplice, kde na pohøbu zasloužilého funkcionáøe Josef Kordík napadal státní zøízení pøímo i za použití jinotajù, což zpùsobilo pohoršení v celé vesnici jak takový èlovìk mùže sloužit. Podobné øeèi, jak jsme na místì zjistili objevují se i v promluvách v tamním kostele právì u Josefa Kordíka.

Josef Kordík byl již nìkolikrát kárnì trestán TPVC. Tak napø. 25. 8. mu byl vysloven trest napomenutí. Další trest napomenutí byl vysloven 18. 12. 1978. Písemná dùtka mu byla udìlena 27. 7. 1980 a nyní se pøipravuje další trest snížení hodnostního pøídavku, který bude uložen po 20. 1. 1981 /po kontrole nápravných opatøení/. J. Kordík nerespektuje zákazy ONV. Pokraèuje v opravì farní stodoly a rozšíøil tyto opravy i na další hospodáøské budovy. Neplní úkoly uložené mu kontrolou hospodaøení. Pøi kontrole kategoricky odmítl pøedložit štolový deník a intenèní knihu s odùvodnìním, že se radil s jeho právníkem a stát nemá nárok do tìchto dokladù nahlížet.

Josef Kordík èiní s oblibou pravý opak než vyžaduje státní správa a sám si øíká o odnìtí státního souhlasu. Øíká Kristus také nemìl státní souhlas a pùsobil.

Ztìžuje státní dohled jak se dá. Vyplývá to i ze zprávy TPVC z ONV v Semilech, kterého pan Kordík navštívil. V tom, že mu je státní souhlas ještì ponechán vidí slabost státu a bojácnost tohoto odejmutí protože on je signatáø Charty 77.

Navrhuji tedy odnìtí státního souhlasu k výkonu duchovenské èinnosti.

Pešek

Pøílohy 14 /ve spisech nebyly/

è.l. 63 MNV Nová Ves n. Pop. 15. 6. 1981 Posudek

byl znám jako velmi slušný èlovìk, povahy klidné, vyrovnané, spíše uzavøené. Otec je dlouholetým èlenem MNV a rady, dále je velmi aktivním v místním požárním sboru.

è.l. 64 MNV Libèeves 9. 6. Posudek

Je samotáøské povahy. V obci se mimo vykonávání své funkce s obèany nestýkal. Vztah k našemu socialistickému zøízení má záporný, na veøejnosti se chová dobøe. Veøejného života se nezúèastòuje. Døíve byl èasto navštìvován neznámými lidmi.

è.l. 65 rejstøík trestù Nemá záznam v rejstøíku trestù.

è.l. 66 Protokol o seznámení s výsledky vyšetøování

Jako svìdek byl vyslýchán také Zdenìk Bárta, ale jeho výslech zde nebyl, ani výslech pana Lauricha a paní Melchrové. Vyšetøovatel tak porušil ustanovení trestního øádu, které mu ukládá shromažïovat svìdectví i v mùj prospìch.

Pøi ètení výpovìdi kapitulního vikáøe Josefa Hendricha mne napadlo, že asi zapomnìl, že existuje can 139, § 3: “…duchovní se nesmìjí nijak úèastnit svìtského trestního øízení, v nìmž jde o uložení tìžkého osobního trestu, a nesmìjí pøi nìm bez potøeby ani svìdèit.”

Z toho, že ÚCN posuzovalo tiskoviny na xeroxových kopiích, vyplývá, že StB zabavené tiskoviny na xeroxu rozmnožila, protože u mne zabavila jen strojopisné a cyklostylové kopie.

Kapitulní vikáø se pøede mnou nikdy nezmínil, že na mne chodí stížnosti od vìøících. Vysvìtlil bych mu, že od vìøících nejsou. Asi proto mi to nikdy neøekl, že mìl stejný názor.

Za sprosté oznaèení ordináøù /v tomto hodnocení je trochu zmìnìno, proti tomu, jak jsem se vyjádøil/ jsem se jel kapitulnímu vikáøi omluvit, že jsem nemyslel jeho, ale konkrétnì jiné dva.

Èlenem VONSu nejsem. Nedá se stihnout všechno.

Hlavní líèení

Uplynuly další týdny a bylo mnì doruèeno pøedvolání k hlavnímu líèení:

Jednací èíslo:2T374/81

Doruèení obžaloby – návrhu na potrestání obvinìnému a jeho pøedvolání k hlavnímu líèení

Hlavní líèení o obžalobì /návrhu na potrestání/, která se Vám souèasnì zasílá, bude se konat dne 28. 9. 1981 o 13,00 hod. u podepsaného soudu v místnosti è. dv. 24/I. poschodí.

Vaše pøítomnost pøi hlavním líèení je nutná. Nedostavíte-li se bez dostateèné omluvy, mùžete být pøedveden a potrestán poøádkovou pokutou do 500 Kè /§ 66 a 90 tr. øádu/.

Chcete-li, aby byly pøi hlavním líèení provedeny nìkteré dùkazy, oznamte to podepsanému soudu ještì pøed hlavním líèením:, u svìdkù oznamte též jejich pøesnou adresu, jakož i to, o èem mají být slyšeni.

Pøineste s sebou toto pøedvolání a svùj obèanský prùkaz.

Úèast nutná! Nedostavíte-li se, budete pøedveden orgány VB.

Okresní soud v Lounech

sm.è. 440 29 Rudolf Mrázek v.r.

14. záøí 1981

Za správnost stejnopisu

Jednající úøedník oddìlení

/podpis neèitelný/

Okresní prokuratura Louny

Pv 265/81 – 6 2 T 374/81

Okresnímu soudu Okresní soud v Lounech

v L o u n e c h Došlo dne 23. VIII. 1981

Okresní prokurátor v Lounech podává podle § 176 odst. 1, tr. øádu obžalobu na

Josefa K o r d í k a ,

nar. 1. Srpna 1948 v Jilemnici, okr. Semily, administrátora øímsko.kat. církve, trvale bytem Nová Ves n. Popelkou, okr. Semily, pøechodnì bytem Libèeves èp. 9, okr. Louny,

že

ve dnech 1. 3., 29. 3. a 5. 4. 1981 provádìl v obcích Libèeves a Kozly v okr. Louny a dále pak v obci Mìrunice, okr. Teplice, církevní obøady, aèkoliv rozhodnutím Sever. KNV v Ústí n. L. z 25. Února 1981, byl mu odòat státní souhlas k výkonu duchovenské èinnosti,

t e d y – v úmyslu maøit nebo ztìžovat výkon státního dozoru nad církví, porušil ustanovení zákona o

hospodáøském zabezpeèení církví a náboženských spoleèností,

t í m s p á c h a l

trestný èin maøení dozoru nad církvemi a náboženskými spoleènostmi ve smyslu ustanovení § 178 tr. zákona.

N a v r h u j i : U hlavního líèení

1/ ve smyslu ustanovení § 73 odst. 1, písm. c, tr. z. navrhnout zabrání závadných tiskovin, zajištìných pøi

domovní prohlídce a nacházejících se u orgánù bezpeènosti.

2/ slyšeti svìdky Jaroslava Peška è.l. 16-17, Josefa Hendricha è.l. 18-20, Jana Svatka è.l. 21-22, Julie

Ïurišové è.l. 25-26, Ant, Leiferové è.l. 27-28, Ant. Kuèerové è.l. 29-30, Margity Vrbanové è.l. 39-40,

Berty Záhorcové è.l. 41, Karoliny Hábové è.l. 42-43;

3/ èísti písemnosti è.l. 3-12, rozhodnutí státní správy è.l. 44-50, pøípis Min.kultury a vyjádøení církevního

nakladatelství è.l. 59, charakteristiky è.l. 60-64, opis výpisu RT è.l. 65, závìreènou zprávu è.l. 66-67.

O d ù v o d n ì n í :

Orgány VB v Lounech bylo zahájeno trestní stíhání duchovního øímsko kat. církve Josefa Kordíka z Libèevse pro podezøení ze spáchání trestného èinu maøení dozoru nad církvemi a náboženskými spoleènostmi podle § 178 tr. zákona. K tomuto vyšetøování došlo proto, že obvinìný Kordík, který vykonával ve farním úøadu v Libèevsi, okr. Louny, funkci administrátora, vykonával duchovenskou èinnost, tedy bohoslužby v kostelech a kaplích i poté, kdy mu byl odòat souhlas k duchovenské èinnosti.

Provedeným vyšetøováním bylo obvinìní potvrzeno a zjištìno, že rozhodnutím Severoèeského KNV v Ústí n. Labem 25. února 1981 mu byl odòat státní souhlas k duchovenské èinnosti, nebo k jeho bohoslovenské èinnosti byly znaèné pøipomínky pro neplnìní povinností, jak v rámci církevním, tak státní správy, toto obvinìní nerespektoval a v mìsíci bøeznu a sice 1. a 29. a v mìsíci dubnu 1981 v kostelech a kaplích provádìl bohoslužby. Bylo konkrétnì zjištìno, že se tak stalo v obci Libèeves a Kozly v okrese Louny a v obci Mìrunice, okr. Teplice.

Z vyšetøování vyplývá, že obvinìný tyto bohoslužby konal, aèkoliv mu byl znám zákaz výkonu èinnosti a na tuto skuteènost upozoròován. Ve své výpovìdi obvinìný uvedl, že i po vydání tohoto zákazu souhlasu èinnost vykonával a obhajoval se tím, že nebyl odvolán církevními úøady.

Obhajoba obvinìného Kordíka je zcela jednoznaènì vyvrácena na základì provedených dùkazù, jak písemných, tak i svìdeckých. Z výpovìdí svìdkù, pøedevším církevních hodnostáøù, tedy nadøízených obvinìného vyplývá, že obvinìný mìl rozhodnutí státního orgánu plnì respektovat, nebo nebylo nutno v takovém pøípadì vydávat ještì další rozhodnutí církevní.. Tato skuteènost vyplývá ze svìdecké výpovìdi, pøedevším Josefa Hendricha, Jana Svatka, a z výpovìdi svìdka Jaroslava peška.

V prùbìhu šetøení èinnosti obvinìného byly zajištìny pøi domovní prohlídce nìkteré tiskoviny, které nejsou v souladu se zájmem socialistické spoleènosti a proto je navrhováno zabrání tìchto tiskovin.

Realizované vyšetøování v této trestní vìci plnì prokazuje trestné jednání obvinìného Kordíka, jež naplòuje znaky skutkové podstaty trestného èinu ve znìlce obžaloby uvedeného. Závažnost tohoto jednání spoèívá v tom, že obvinìný vìdomì porušoval jednu ze základních zásad souèinnosti církve a státu.

Obvinìný Kordík pochází z rodiny drobného živnostníka, který od roku 1952 pracuje v JZD. Obvinìný po ukonèení základní školní docházky absolvoval prùmyslovou textilní školu, poté vykonával základní vojenskou službu a po jejím ukonèení zaèal studovat na Vysoké škole textilní. Ve studiu však nepokraèoval a od roku 1970 poèal studovat na Bohoslovecké fakultì v Litomìøicích. V roce 1975 byl vysvìcen na knìze a téhož roku jako knìz poèal pùsobit v  Severoèeském kraji. Nejprve v Bílinì a od roku 1977 jako administrátor na farním úøadì v Libèevsi. Z ostatních hodnocení a charakteristik vyplývá, že jde o obèana, který má záporný postoj k socialistickému státnímu zøízení. Je èlenem strany lidové, trestán dosud nebyl.

V Lounech dne 22. Èervence 1981 Okresní prokurátor

Milan M e n t l í k,

Kulaté razítko Okresní promovaný právník

prokuratura Louny -1- /podpis neèitelný/

Zaèal jsem se pøipravovat. Na základì textu obžaloby jsem nejprve poslal soudu tuto žádost:

V Libèevsi 19. 9. 1981

Okresní soud Louny

Vìc: Žádost o zaøazení písemností do spisù a jejich pøeètení pøi hlavním líèení.

Z obžaloby vyplývá, že prokurátor ke spisùm nezaøadil moje žádosti o pøezkoumání postupu vyšetøovatele, pøezkoumání rozhodnutí vyšetøovatele a stížnosti na postup vyšetøovatele, které pøikládám a žádám o jejich zaøazení ke spisùm a pøeètení pøi hlavním líèení.

Prokurátor na tyto moje podání vùbec neodpovìdìl, pøesto,že je to jeho povinností podle § 167 tr. ø. tyto žádosti neprodlenì vyøídit.

Josef Kordík

Dále jsem sepsal vyjádøení k obžalobì a soudu jsem to poslal s tímto doprovodným dopisem:

È. j. 2 T 374/81

Okresní soud Louny

Vìc. Vyjádøení k obžalobì

Žádost o pøedvolání svìdka

Pøikládám vyjádøení k obžalobì, žádám pøeètení u hlavního líèení a zaøazení ke spisùm.

Žádám o pøedvolání znalce JUDr J: Hájka ze Sekretariátu pro vìci církevní pøi ministerstvu kultury Èeské socialistické republiky. Žádám jeho slyšení u hlavního líèení.

Josef Kordík

È.j. 2 T 374/81

Okresní soud Louny

Vìc: Vyjádøení k obžalobì

Pan prokurátor v obžalobì nepøihlížel ke všem výsledkùm vyšetøování. Napøíklad pøehlíží to, že mi rozhodnutí S KNV bylo doruèeno až 3. 3., nebo že nabylo právní moci až 26. 3. 1981.

Podmínkou trestnosti podle § 178 tr. z. je porušení zákona è. 218/49 Sb. Pan prokurátor v obžalobì neuvedl, který paragraf tohoto zákona jsem porušil tím, že jsem vyèkával odvolání církevním úøadem.

Vláda Èeskoslovenské republiky vydala podle zákona è. 218/49 Sb. naøízení è. 219/49 Sb. Paragraf l tohoto naøízení è. 219/49 Sb. øíká, že duchovní jsou zamìstnanci církve. Církev mne ustanovila do duchovní správy a jen církev mne zase mohla odvolat.

Tak to vyplývá i z ustanovení § 18, odst. 2. vl. n. è. 219/49 Sb.: “Pozbude-li duchovní zpùsobilosti pro ustanovení, projedná KNV pøípad s pøíslušným církevním orgánem, nebude-li do 14 dnù zjednána náprava, požádá, aby pøíslušný církevní orgán duchovního odstranil a rozhodne souèasnì, má-li býti duchovnímu zastavena výplata osobních požitkù. Nevyhoví-li církevní orgán za odstranìní duchovního do 14 dnù, považuje se místo za uvolnìné. “

Podle toho je zøejmé, že jsem jednal v naprostém souladu s právní normou, když jsem vyèkával odvolání církevního úøadu. V žádném pøípadì toto jednání není trestné.

Z toho též vyplývá, že výpovìdi svìdkù, pøedevším Josefa Hendricha, ale zrovna tak Jana Svatka a Jaroslava Peška nemají žádnou prùkaznou cenu pro neznalost této právní normy. Je zarážející, že tuto právní normu neznali, když by to mìlo vyplývat z titulu jejich úøadu.

Plat mi byl proplacen až do 26. 3. 1981, kdy nabylo rozhodnutí o odnìtí státního souhlasu právní moci. Z toho ustanovení také vyplývá, že mi mìly být zastaveny osobní požitky nejdøíve v den žádosti KNV za mé odstranìní s duchovní správy na kapitulním ordinariátu.

Po této žádosti KNV, které jsem byl svìdkem 9. 4., zproštìní povinností administrátora bylo také okamžitì napsáno. Proto budu žádat o proplacení mzdy až do 9. 4. Nárok na to mi jasnì vyplývá také z ustanovení § 18, odst. 2. Ze znìní vyplývá, že mi požitky mohly být vypláceny ještì po delší dobu. Možná až do doby úøedního pøedání farního obvodu. A to bylo dne 11. 5. 1981.

Druhou podstatnou podmínkou trestnosti podle § 178 tr, z. je úmysl maøit dozor. Jak jsem mohl mít úmysl maøit dozor, když jsem jak církevnímu tajemníku, tak svým církevním pøedstaveným oznamoval, že budu svoji duchovní èinnost vykonávat tak dlouho, dokud nebudu církví odvolán.

To jasnì vyplývá ze spisù, zvláštì è.l. 47. Okresní tajemník píše krajskému tajemníkovi, že plánuje dozor na nedìli 12. 4. Nemohu pochopit, jak bych mu tento dozor mohl zmaøit. To je nad síly jednotlivce a asi by se to neobešlo bez násilí a násilí nemá s køesanstvím nic spoleèného. Ani by se mi nikoho nepodaøilo pøemluvit, aby stál u dveøí kostela a pouštìl dovnitø jen místní vìøící.

To hlášení o plánovaném dozoru z 6. 4. Dostal krajský tajemník do ruky asi 9. 4. a hned velice rozzlobenì telefonoval kapitulnímu vikáøi jak to, že mne neodvolal a naøídil mu, aby to hned udìlal. Byl jsem svìdkem tohoto telefonického rozkazu, protože jsem právì u kapitulního vikáøe byl.

Po rozhodnutí o odnìtí souhlasu jsem zpravidla jednou týdnì jezdil do Litomìøic na ordinariát ptát se, kdy a kterým duchovním správcem budu vystøídán. Zároveò jsem upozoròoval kapitulního vikáøe, že by mne mìl odvolat, ale on to udìlal až na pøíkaz krajského tajemníka.

To, že krajský tajemník pøedpokládal, že mne kapitulní vikáø odvolá, vyplývá z kopie rozhodnutí o odnìtí souhlasu pro ordinariát, kde je pøipsáno: “Shora uvedené rozhodnutí zasíláme vám na vìdomí a k provedení dalších opatøení ve vaší kompetenci.”

A to je právì odvolání. Jasnì to vyplývá z ustanovení vl. n. è. 219/49 Sb., kde se øíká, že pøíslušný orgán, v mém pøípadì KNV požádá církevní orgán o odvolání duchovního.

Skuteènì nemohu tím spíše podle církevního práva opustit místo duchovního správce bez odvolání ordináøe. Podle kanonu 183 povinnost duchovní správy zaniká rezignací pøijatou ordináøem, odvoláním, odstranìním a pøeložením. Nikde ani slovo, že by duchovního správce mohl uvolnit ateistický úøad.

Duchovní, který svévolnì uvolní duchovenské místo, lze trestnì stíhat podle církevního práva podle can 2399.

Nedovedu si pøedstavit, jak jsem maøil dozor, když jsem sloužil veøejnì v kostelích. Je podivné tvrzení pana prokurátora /è.l. 11/, že státní orgány nemohly pøedpokládat, že budu duchovní èinnost vykonávat dále, když spis /è.l. 47/ jasnì mluví o tom, jak detailnì byl tento dozor plánován.

Z tìchto dùvodù žádám o zastavení trestního stíhání, protože moje jednání bylo v souladu s právní normou a nemùže být tedy trestné.

Pan prokurátor v obžalobì píše, že mi byl znám zákaz výkonu èinnosti. Zákaz èinnosti mùže uložit soud, ale KNV se pouze rozhodl, že jsem pozbyl zpùsobilost a odebral mi státní souhlas.

Nevím z jakých písemných dùkazù mùže pan prokurátor moji obhajobu považovat za jednoznaènì vyvrácenou. Z žádné písemnosti to tiž nevyplývá a on sám ani netvrdí, ze které písemnosti by to mìlo vyplývat. Zrovna tak nechápu, jak to mohl vyvodit z výpovìdi svìdkù.

Pan prokurátor tvrdí, že proti mnì byly znaèné pøipomínky též po stránce církevní pro neplnìní povinností. Svìdek Josef Hendrich vypovídá, že jsem si svoje povinnosti plnil. I posudek è.l. 60 svìdèí, že jsem povinnosti plnil. Žádná výtka ani pøipomínka vyplývající z církevního práva mi nebyla dána.

Na závìr pan prokurátor tvrdí, že jsem vìdomì porušoval jednu ze základních zásad souèinnosti církve a státu. Trvám na konkrétní slovní formulaci této zásady a èíslo, pod kterým vyšla ve sbírce zákonù.

Trvám na prokázání závadnosti zajištìných tiskovin.

Podotýkám, že jsem nebyl seznámen se závìreènou zprávou è.l. 67 a 68, kterou pan prokurátor navrhuje èíst u hlavního líèení, což není obvyklé.

A nakonec: Vyhláškou 120/76 Sb. byla prohlášena absolutní náboženská svoboda. Ve vyhlášce není ani slovo o tom, že by k duchovenské /kazatelské/ èinnosti byl potøeba státní souhlas.

Josef Kordík

S tímto vyjádøením k obžalobì a se všemi písemnostmi okolo mého trestního stíhání jsem šel informovat kardinála Tomáška a zároveò jsem ho požádal, aby k tomu napsal vyjádøení. Zdráhal se. Øekl jsem, že mu všechny písemnosti nechám, a se na to podívá a možná, že uzná, že by to šlo. Že ho už nebudu zdržovat návštìvou a v pøípadì,m že by to napsal, že staèí, když to dá vrátnému arcibiskupství a že si to u vrátného vyzvednu po tøech dnech.

Vùbec jsem s tím nepoèítal, že by to udìlal. Po tøech dnech jsem se na vrátnici velice nesmìle a potichu zeptal, jestli tam nemám nìco od pana kardinála. Vrátný otevøel šuplík a podal mi obálku. Byl tam tento dopis soudu:

František kardinál Tomášek

Arcibiskup-metropolita pražský

V Praze 21. 9. 1981

Vìc: Záležitost P. Josefa Kordíka

È. j. 310/81 Ord.

O k r e s n í m u s o u d u v   L o u n e c h

Dovolte, abych se i já vyjádøil k záležitosti P. Josefa Kordíka, nebo jakožto arcibiskup-metropolita mám s kapitulním vikáøem Josefem Hendrichem spoluzodpovìdnost i za diecézi litomìøickou.

Nepøihlížím komplexnì k celé jeho záležitosti, ale jen potud, pokud jde o to, že s odchodem ze svého pùsobištì èekal na své odvolání od zamìstnavatele v duchu dosud platných smìrnic zákona.

1. Zamìstnavatel duchovního. Podle vl. naø. è. 219/49 Sb. z 18.X. 1949 par. 1 duchovní jsou zamìstnanci církve.

2. Kdo mùže pùsobit v duchovní správì? Podle zák. è. 218/49 Sb. ze 14.X. 1949 par. 1. mùže pùsobit v duchovní správì jen ten, kdo má státní souhlas.

3. Kdo vyžaduje potøebný státní souhlas? Zamìstnavatel – církve. Proto podle vl.naø. è. 219 par. 17. odst. 2., “ …tento souhlas si vyžádá písemnì pøíslušný církevní orgán u pomocných duchovních i. a II. stupnice od krajského národního výboru….”

4. Kdo propouští z duchovenské služby? Ten, kdo pøijímá do této služby. Pøíslušný církevní nadøízený orgán, který spravuje diecézi, t.è. v litomìøické diecézi p. Kapitulní vikáø.

Proto podle téhož vl. naøíz. è.219, v par. 18 v odst. 2. èteme: “Pozbude-li duchovní zpùsobilosti pro ustanovení ve smyslu par, 7 odst. l., projedná orgán pøíslušný podle par. 17. odst. 2., pøípad s pøíslušným církevním orgánem, nebude-li do 14 dnù zjednána náprava, požádá, aby pøíslušný církevní orgán duchovního odstranil a rozhodne souèasnì, nemá-li být duchovnímu zastavena výplata osobních požitkù. Nevyhoví-li církevní orgán žádosti za odstranìní duchovního do 14 dnù, považuje se místo za uprázdnìné….”

Pokud jsem informován P. Josef Kordík èekal ve smyslu zákona na vyrozumìní od svého nadøízeného církevního orgánu, že je propuštìn z duchovenské služby a neèekal na nìjaké nové rozhodnutí tohoto svého církevního orgánu.

Jednal proto v tomto smìru v plném souladu s požadavky zákona, a nebylo v tom porušování státního dozoru nad církví.

František kardinál Tomášek

arcibiskup-metropolita pražský

Kulaté razítko

Arcibiskupství pražské

Bylo to pro mne velice pøíjemné pøekvapení. Vrátný mi øekl, že to pan kardinál odeslal pøímo soudu, ale i kapitulnímu vikáøi Hendrichovi a vikáøi Svatkovi.

Uvìdomil jsem si také, že toto dobrozdání mi usnadní situaci v církvi, když mi mnozí kolegové vytýkali neposlušnost a nebrání ohledu všeobecnou linii vìtšiny oficiální církve.

Rozeslal jsem také svým pøátelùm toto oznámení:

V Libèevsi 18. 9.

S radostí Vám oznamuji, že se na mnì splnilo slovo Kristovo:

“…budou vás vydávat na soud a do vìzení a budou vás vodit pøed krále a vládce pro mé jméno. To vám bude pøíležitostí k svìdectví.”

Lk 21,12-13

V pondìlí na slavnost svatého Václava budu postaven pøed okresní soud v Lounech. /Ve 13,00 hod./

“Nebojte se lidí. Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno. Co vám øíkám ve tmì, povìzte na svìtle, a co se vám šeptá do ucha, hlásejte se støech!”

Mt 10,26-27

Stejný den bude v Olomouci soud s Františkem Líznou a s tiskaøi podzemní náboženské literatury.

“Blahoslavení jste, když vás budou tupit a pronásledovat a lživì mluvit proti vám všechno zlé kvùli mnì.”

Josef Kordík

V den soudu jsem v pùl dvanácté pøišel na lounské námìstí. Už z dálky jsem vidìl estébáky z Ústí. Sedìli na lavièce a èetli si èasopisy. Byl to jednak ten mladší, který vyslýchal vìøící v Libèevsi 14. 4. Toho druhého jsem ještì neznal. Bylo mu asi 25 let, skoro èerné, kudrnaté vlasy, vyšší postavy, štíhlý.

Do Loun jsem jel odhodlán estébáky vyfotografovat. Nemìl jasem ale ještì film ve fotoaparátu. Šel jsem tedy nejprve do drogerie a koupil jsem si ho.

Do drogerie za mnou pøišel vikáø Svatek a øekl mi, že odevzdal soudu dopis, že nebude svìdèit. Podìkoval jsem mu.

Ještì v drogerii jsem nasadil film do aparátu. Vyšel jsem ven, postavil se pøed ètoucí estébáky a vyfotil je. Pak jsem se šel podívat, kde mají auto. Na námìstí pøicházelo v úvahu jedinì auto ILC 01 59, stodvacítka okrové barvy. To jsem ještì nikdy u nich nevidìl, takže jsem si nebyl jist, že je to jejich. Ale za chvíli pøišli, sedli si do nìho a odjeli.

Vidìl jsem pøicházet paní Marvanovou a pana Lise. Odešli jsme do restaurace Ohøe. Jakmile jsme se posadili ke stolu, vidìli jsme z oknem, že byli pøed restauraci postaveni dva uniformovaní VB. Vidìl jsem také, jak okolo pøechází tajemník a že se dal s pøíslušníky VB do øeèi.

Pøed jednou hodinou jsme vyšli k soudu. Na námìstí jsem uvidìl drobnou postavu. Nejprve jsem si myslel, že je to Jirka, øidiè kapitulního vikáøe. Zamíøil jsem k nìmu zeptat se co a jak. Po nìkolika krocích jsem si uvìdomil, že je to kapitán Sýkora. Tím spíše jsem k nìmu vykroèil. Stál tam asi s padesátiletým lounským estébákem. Lounský estébák prchnul. Kapitánu Sýkorovi jsem podal ruku. Zeptal se mne, jak se mi daøí. Øekl jsem, že dobøe.

“Koukal jsem, že tu máte pøátele. Vidìl jsem Lise, .. Bártu….”

“Vy znáte taky Bártu? Na nìj je pøece specialista Málek.”

“…a Duse…”

“Kterýho Duse? Dy jsou dva.”

“No toho strašího, s fousama.”

“Dìkuji vám, nebo vašemu šéfovi za reklamu, kterou jste mi udìlali.”

“Jakou reklamu?”

“No ten profit, jak jsme o tom mluvili.”

To jsem se ale pøeøekl. Mluvili jsme o kreditu.

“Já tomu nerozumím.”

“Však tomu porozumíte. Já už musím jít, za pìt minut mi to zaèíná.”

“Já tam radši ani nepùjdu.”

V této chvíli se ke kapitánu Sýkorovi, asi na pomoc a jako svìdek rozhovoru pøidal další estébák, kterého jsem dosud neznal. Pod padesát, skoro èerné, rovné vlasy. Pak jsem ho ještì zahlédnul v prùjezdu soudu.

Pøed sekretariátem strany stál tajemník Pešek a bavil se s nìjakým civilem.

V prùjezdu soudu bylo malé ekumenické shromáždìní. Dva nevìøící – paní Anna Marvanová, bývalá redaktorka rozhlasu A Ladislav Lis, bývalý první tajemník svazu mládeže, evangeliètí duchovní Zdenìk Bárta a Míla Vašina a dva katolíci – faráø z Bíliny a starší lounský farník.

Øekli mi, že soud nebude v èísle 24, ale hned za vchodem, asi v bývalé vrátnici.

Øekl jsem Mílovi Vašinovi, že si ho kapitán Sýkora spletl s nìjakým Dusem. To ho dojmulo, že on se svou postavou dìlníka v kamenolomu je zamìnìn s drobnou postavou Dusù, z nichž ani jeden nemá vousy. Bratranci Dusové jsou evangeliètí duchovní, bez státního souhlasu, signatáøi Charty.

V prùjezdu se procházel starý soudce. Bylo mu dobrých sedmdesát. Stáli tam i nìjací lidé. Jak se pozdìji ukázalo, byli to obžalovaní, kteøí mìli mít líèení po mnì.

Pøišel tajemník Pešek.

“Pìknì vás vítám, pane tajemníku,” a podal jsem mu ruku.

“Vidím, že tady máte pøátele.”

“Však vy taky,” a ukázal jsem na námìstí.

“To nejsou moji pøátelé.”

“Nepovídejte! Vidìl jsem vás, jak se s nimi bavíte.”

A už mne volala zapisovatelka. Pøátele jsem pustil pøed sebou. S naprostou samozøejmostí a jistotou obsadili šest volných míst. Zùstal jsem stát a vyndával si na stùl pro obhájce právní kodexy a dokumenty.

Naším vstupem byl soud oèividnì pøekvapen. Pøedseda senátu se zaèal velice nasupenì vyptávat co jsme zaè. Když øekli, že jsou diváci, naøídil jim, aby odešli. Za obžalovaného považoval asi Zdeòka Bártu, který vstoupil první a posadil se k oknu. Kdosi se zeptal: “Je to veøejné líèení?”

Pøedseda senátu øekl: “Ano.”

Mne asi považoval za obhájce. Øekl mi: “A vy taky!”

“Já? To snad ne?”

“Co jste zaè?”

Prokurátor: “To je obžalovaný.”

Pøedsedovi senátu jsem øekl: “Trvám na dùvìrnících.”

“Dostanete jednoho.”

Pøátelé odcházeli, poslední šel Zdenìk. Požádal jsem ho, aby zùstal.

To vše se odehrálo nesmírnì rychle a ve vzájemné nasupenosti. Prokurátor považoval za nutné pomoci pøedsedovi a øekl mi:

“Až pozdìji, pane obžalovaný, až pozdìji.”

V jednací síni zùstali ètyøi diváci, právì ti dva estébáci, které jsem na námìstí vyfotil a dvì ženy.

Pøedseda senátu si zjistil totožnost Zdeòka Bárty. Když estébáci slyšeli jeho jméno, podívali se na sebe a po-kývali hlavou jako že vìdí. Pøedseda senátu øekl Zdeòkovi:

“Ukažte mi tašku, jestli nemáte nahrávací zaøízení.”

Øekl jsem: “Trvám na druhém dùvìrníkovi.”

“Nedostanete ho.”

“Žádám rozhodnutí senátu.”

Pøedseda senátu se okamžik rozmýšlel, pohyboval rty a pak øekl:

“Tak jdìte pryè,” a k estébákùm: “A vy taky.”

Mezitím už paní Marvanová s panem Lisem hledali pøedsedu soudu, že si budou stìžovat na omezení práva veøejnosti.

Žádost mi zamítli.

Pøedseda zaèal zjišovat osobní údaje.

“Kde jste zamìstnán?”

“Kapitán Tesaø prohlásil, že to ví.”

“Mne nezajímá, co øekl kapitán Tesaø.”

“Odmítám vypovídat.”

“Dobrá, zaèínáme, pište – odmítá sdìlit zamìstnání.”

Zdeòka pøedseda posadil nejprve co nejdále ode mne. Když pøedseda oznamoval projednávanou vìc, prokurátor ho pøerušil, že jako obžalovaný musím mít pro sebe svou lavici. Pøedseda senátu tedy Zdeòka pøesadil k “veøejnosto”. Zùstala mi lavice s pìti místy.

Prokurátor pøednesl obžalobu. Mìl jsem se vyjádøit. V plném rozsahu pøípravy se mi k ní vyjádøit nepodaøilo. Pøedseda mne pøerušoval jako že protokoluje pøednesené. Chtìl jsem mluvit zpamìti a tak jsem na mnohé zapomnìl, ale podstatné jsem øekl.

Byl zavolán svìdek tajemník Pešek. Nemìl s sebou obèanský prùkaz. Pøedseda mu mírnì vytknul, že by ho mìl mít, když jde k soudu. Asi ho pan tajemník bìžnì nenosí. Možná, že mu staèí nosit prùkaz StB.

“Co víte o bohoslužbách Josefa Kordíka, které provádìl bez souhlasu?”

“Státní souhlas mu byl odòat k 1. 3., ale on sloužil dál, protože odnìtí souhlasu nemìlo ten dodatek, že to platí okamžitì.”

Pøedseda senátu na nìho zaøval, až to všechny pøekvapilo: “Kdo vám to øíkal?”

Velice zmatenì a pøekvapenì ukázal na mne:

“To on, Kordík.”

“Tak od kdy tedy nemìl sloužit?”

“Já jsem ho na to upozoròoval vícekrát, že slouží, nevìdìl jsem, že slouží. Upozoròovali ho na to i církevní pøedstavení.”

Pøedseda senátu se mne zeptal: “Máte pøipomínky?”

“Ano. Chtìl bych se ho nìco zeptat.”

“Ptát se mùžete, jen když to dovolím.”

“Podle èeho soudíte, že nemám kladný pomìr k socialistickému zøízení?”

Tajemník vzal aktovku, vytáhl složku a vyòal z ní dopis VO KSÈ z Mìrunic a dával ho pøedsedovi.

“Mám tady dopis VO KSÈ z Mìrunic, kde se píše, jak pobuøoval vìøící.”

Pøedseda senátu dopis hrubì odmítl: “To si zase nìkam strète.” Ale jeho slova zaprotokoloval.

“Na jaké volno mají knìží nárok?”

Pøedseda: “Proè se ptáte na takovou blbost?”

“On v posudku psal, že v pracovní dobì navštìvuji soudní jednání.”

Pøedseda: “To je pøece samozøejmé, že máte nárok na volno a mùžete si jezdit kam chcete.”

“Nìkolikrát jste mi sliboval, že až budu u soudu, že vydáte svìdectví o mé vzorné péèi o svìøený majetek. Mohl byste to udìlat teï.”

“Opravoval stodolu, což nebylo v zájmu národního výboru a rùzné praseèí chlívky…”

Pøedseda senátu na nìho zaøval: “Co nám to tady povídáte?”

Ale tajemník už toho okøikování mìl dost a nenechal se odradit: “…a co se týèe kostelù, tak toho moc neudìlal.”

“Otázky jsem mìl, ale už jsem se je neodvažoval øíci. Asi by pøedsedu sodu rozlítili k nepøíèetnosti. Pøece jsem se nechal zakøiknout.

“Další svìdci, Hendrich a Svatek, sem poslali takové divné dopisy, že nebudou vypovídat proti bratrovi, že by si pro svìdomí zpùsobili tìžkou újmu na zdraví.”

Teprve nyní jsem si uvìdomil, že se ani kapitulní vikáø Hendrich nedostaví. S touto možností jsem vùbec nepoèítal.

“Souhlasíte s tím, aby se jejich svìdectví pøeèetlo?”

Na rozmyšlení jsem mìl nìkolik vteøin. Kdybych øekl, že nesouhlasím, mohlo by být líèení odroèeno a svìdci mohli být pøedvedeni a to bych nechtìl. Øíkalo by se, že byli pøedvedeni kvùli mnì a že jsem jim tuto nepøíjemnost zpùsobil. A pak jsem si taky byl vìdom toho, že tato otázka je z hlediska trestního øádu nadbyteèná. Tato otázka se dává jen v pøípadì nedùležitých svìdectví. V pøípadì, že nìkdo ze zúèastnìných s ètením nesouhlasí, jsou tito svìdci pøedvoláni ke slyšení, ale toto byl pøípad, kdy pøedvolaní svìdci se odmítli dostavit a svìdèit u hlavního líèení a v tom pøípadì platí ustanovení trestního øádu, že se ète protokol z výslechu a o souhlasu nebo nesouhlasu zúèastnìné osoby není v pøíslušném paragrafu ani slovo.

Øekl jsem, že souhlasím.

Èetli se najednou všechny výpovìdi svìdkù.

“Máte k tomu pøipomínky?”

“K èíslu listu 18 až 20: Zápis sepsán nebyl. Je to anonym. Výpovìï je v rozporu s vl. n. è. 219/49 Sb, § 18, odst. 2, kde se jasnì mluví o povinnosti odvolání církevním orgánem. Je v rozporu i s církevním právem kanon 183, § l. Kapitulní vikáø se pøede mnou nikdy nezmínil, že na mne chodí stížnosti vìøících.

K výpovìdi svìdka Svatka: disciplinární komise v Litomìøicích svùj nesouhlas neopøela o církevní právo, ale jednání komise bylo vyvoláno nátlakem ateistického úøedníka. Z výpovìdi nevyplývá, že se mnou nemluvil telefonem pøímo, ale prostøednictvím tøetí osoby.

K výpovìdi paní Ïurišové. “Nikdo z nich do kostela špinavý a roztrhaný nevstoupil.”

Pøedseda senátu všechno protokoloval, i když s pøesností to bylo horší.

Pak byly èteny listinné dùkazy. Skoro ke každé listinì jsem mìl pøipomínku a pøedseda senátu se vždy velice opatrnì ptal, jestli k tomu ještì nìco mám. Asi se obával, abych nežádal rozhodnutí senátu, kdybych se cítil omezován. Ta jedna žádost ho asi dost zkrotila.

Pøedseda senátu oznámil, že rozhodnutí o zajištìných tiskovinách bude uèinìno pøi veøejném zasedání jindy, že na to není èas.

“Máte ještì návrhy na dokazováni?”

“Žádám o pøeètení dopisu kardinála Tomáška.”

“To se èíst nebude. Je to zaøazeno ke spisùm.”

“Máte ještì nìco?”

“Ne.”

“Pane prokurátore, ujmìte se závìreèného slova.”

Obsah prokurátorovy øeèi byl asi tento:

“Jak vyplynulo z výslechu svìdka, z doznání obžalovaného, ze ètení svìdeckých výpovìdí, ze ètení dokumentù, byla plnì prokázána vina v rozsahu obžaloby. Obžalovaný operuje právními normami, ale ne ve svém celku, nýbrž vytrhává citace. Moc dobøe vìdìl, co to je státní souhlas, co to znamená a jak má jednat. Byla nepochybnì prokázána vina. Je tøeba se zamyslit nad výší trestu. Na jedné stranì je zde vina, na druhé stranì osoba obžalovaného. Je potøeba pøihlédnout k jeho povìsti, k jeho èinnosti pøi zachování objektù, k jeho døívìjšímu bezkonfliktnímu jednání. Navrhuji tedy trest v polovinì trestní sazby s patøiènì dlouhou zkušební lhùtou.”

Bìhem projevu byl prokurátor pøedsedou senátu s omluvou pøerušen:

“Obžalovaný, zavøete ten sešit!”

“Já vám dám pøeèíst, co si píšu.”

“Zavøete ten sešit!”

Možná, že jsem udìlal chybu, že jsem nepožádal o rozhodnutí senát. Ale tento zákaz je tak nehorázný, že jsem mìl na druhé stranì radost, že jsem pøistihl soud pøi další lumpárnì. Iluzi o tom, že reagováni na prokurátorovu øeè na základì poznámek by zmìnila výši trestu, jsem nemìl. Tedy jsem nemìl co ztratit. Buï jsem mohl získat poznámky z prokurátorovy øeèi, nebo zákaz si dìlat poznámky. Oboje mohu použít jako svìdectví proti nim, jako poodhalení jejich praktik.

“Pane obžalovaný, ujmìte se závìreèného slova,”

“Nejprve bych vás chtìl požádat, aby se zde alespoò jednou pøeèetlo právní ustanovení, podle kterého jsem jednal. Mám ho tady. Mohu vám ho pøeèíst.”

“Není tøeba. My ho známe. Nepouèujte nás o právech. My jsme je studovali pìt let. Máte závìreèné slovo, obžalovaný.”

Zaèal jsem tím, že jsem jednal v souladu s právními normami. Když jsem se dostal do tempa, pøedseda mne pøerušil pod záminkou protokolace.

“Máte ještì nìco?”

Kývl jsem.

“Tak pokraèujte.”

Pokraèoval jsem tím, že není nebezpeèí pro spolèenost to, že jsem vyèkával odvolání zamìstnavatelem, ale snaha nìkoho tøetího disponovat cizími zamìstnanci, že by to bylo nebezpeèné zvláštì v dnešní dobì, kdy je takový nedostatek zamìstnancù, kdyby o nich rozhodoval nìkdo jiný než zamìstnavatel. Že by to vedlo k pøetahování zamìstnancù a zvítìzili by zamìstnavatelé se silnými lokty.

“Takže vy se necítíte vinen?”

“Absolutnì ne.”

“Soud by mìl vyvodit dùsledky z toho, že na naøízení o domovní prohlídce není razítko okresního prokurátora.”

To pøedsedu senátu rozzuøilo.

“Co nás stále pouèujete o právech!”

A protokoloval, že jsem byl pouèen, abych soud nepouèoval o právech. A v úplnì jiném významu protokoloval m,oji výpovìï.

“Máte ještì nìco?”

Ztratil jsem pøehled o tom, co jsem už øekl a co ještì ne. Øekl jsem že ne.

“Za deset minut bude vynesen rozsudek.”

Události o pøestávce se sebìhly pøíliš rychle. Pøátele mne informovali, že žádali pøedsedu soudu o vpuštìní dovnitø, jak on s nimi jednal velice slušnì, nakoukl do jednací sínì /což jsem vùbec nepostøehl/ a jak jim øekl, že lituje, ale že tam není místo.

Se Zdeòkem jsme je zase informovali o prùbìhu jednání. Jak trávila pøestávku “veøejnost”, dva estébáci a dvì ženy, to jsem si vùbec nevšiml. Asi se uklidili nìkam za roh, aby nebyli na oèích a asi jedna z žen pozorovala, aby zas nabìhli.

Pøátelé se snažili pøed vyhlášením rozsudku vejít, ale byli opìt pøedsedou vykázáni.

Znìní trestu mne ani trochu nepøekvapilo. Nepøekvapil by mne ani pøísnìjší trest.

Pøedseda senátu, jak to bývá zvykem, pøednášel zdùvodnìní rozsudku jako zpamìti. Mìl ta ale pøed sebou vypracované.

Byl jsem odsouzen za jednání, na které jsem byl hrdý a ještì k tomu si museli pøevrátit zákony naruby, aby mne mohli odsoudit. Nedalo by jim to moc práce a mohli mne klidnì soudit za to, co jsem skuteènì “udìlal”. A už by to bylo tøeba pobuøování nebo zneužití náboženské funkce. Proè mne ale soudili za jednání, které není trestným èinem? Asi proto, že to tak proti kritikùm režimu dìlají bìžnì a fízly, pøíslušníky VB, StB, prokurátory a soudce je tøeba udržet v zabìhané praxi, aby si neodvykli, aby je ani nenapadlo fízlovat a soudit podle práva a spravedlnosti.

“Rozsudek vám bude písemnì doruèen pozdìji. Odvoláte se.”

“Vyjádøím se v zákonné lhùtì.”

“Ponechává si lhùtu. Pane prokurátore, odvoláte se?”

“Nepodám opravných prostøedkù.”

Bodej by podal. Když pøesnì vyhovìli jeho návrhu.

“Bìžte zaplatit soudní poplatek a potvrzení pøineste ukázat sem.”

“Kde to je?”

“V pokladnì.”

“Jaké je to èíslo dveøí?”

Pøedseda senátu mlèel. Pøísedící soudce øekl: “Èíslo jedna.”

Bylo to jediné, co pøísedící soudci bìhem jednání øekli. Tento starší kromì jiného ještì pøi jednání kreslil karikaturu jakéhosi èertíka s obrovskýma ušima, jaké se kreslí Maranùm.

Vybìhl jsem na chodbu. Už jsem byl zase pánem svého èasu. Pøátelùm jsem øekl:

“Rok s podmínkou na tøi roky. Jdu zaplatit poplatek. Hned pøijdu.”

Do kanceláøe, kde jsem platil poplatek, pøišly dvì zástupkynì “veøejnosti”, bez ukání, bez pozdravu a pøešly do další kanceláøe.

Pøišel i prokurátor, prošel do jiné kanceláøe, kde si svlékl talár a v civilu, s talárem v ruce, odcházel.

Setkali jsme se u dveøí. Dával mi pøednost. Jako bychom se v životì nevidìli anebo byli nejlepší pøátelé. Zazpíval: “Já tu jsem doma.”

Uchopil jsem dveøe, gestem ruky jsem ho vyzval, aby šel, nasadil jsem sladkokyselý úsmìv a byl jsem odhodlán èekat, dokud nepùjde. Okamžitì prošel.

Pøipomnìlo mi to místnost pro obøadníky v krematoriu. Tam si obøadník oblékne talár a odejde do obøadní sínì a mluví tak, aby se zalíbil tìm, kteøí ho platí. A za pár vteøin, po svleèení taláru, už neví koho pohøbíval.

Vešel jsem znovu do jednací sínì. Už tam probíhal další proces. Prokurátorka pøednášela obžalobu. Slušná produktivita práce. Pøedsedovi jsem ukázal potvrzení a zeptal jsem se, zda budu moci pøijít v pátek nahlédnout do protokolu.

“Nic takového se vám nedovolí.”

Pøed soudem jsem se rozlouèil s pøáteli. Všichni mnì pozdìji vypravovali, že byli sledováni. Scénu ze špatného filmu pøipomínal útìk pøed StB kolegù Bárty a Vašiny. Museli obejít nìkolik blokù domù a projít nìkolika domy, než ze sebe setøásli sledovatele a mohli skoèit do auta a odjet. Pøátelé mi též øíkali, že byli fotografováni. V následujících dnech byla paní Marvanová pøedvedena nebo pøedvolána asi na šest výslechù, kde se také mluvilo o její úèasti na soudu v Lounech. Pan Lis byl dvakrát zadržen na 48 hodin.

Originálním zpùsobem se StB pomstila dìkanovi z Bíliny. Vyrobila èasopis, který se tváøil katolicky, ve kterém ho pomlouvala. Èasopis mìl ještì jednu úlohu. Byl rozeslán všem knìžím, se kterými se v okolí Ústí nad Labem pøátelím, pøed mým odvolacím øízením pøed krajským soudem. Bylo to mínìno jako varování, aby si nechali zajít chu úèastnit se tohoto jednání.

Šel jsem na lounskou faru. Pøed restaurací Ohøe stále ještì stáli dva uniformovaní VB. Ve vinárnì Daliborka vedle soudu byla v prvním patøe otevøena dvì okna a vykukovali tam dva páni. Uvìdomil jsem si, že je to to místo, odkud byla celá akce øízena vysílaèkou.

Když jsem vycházel z fary, procházel okolo podporuèík Filip z OO VB v Libèevsi. Byl v civilu.

“To je náhodièka, viïte. A zrovna dneska.”

Dìlal, že nic neví. Vidìl jsem celkem šest hlídek VB po dvou pøíslušnících. Kolik jich bylo ve skuteènosti, nevím. Okolo Louny byly hlídky o nìkolika èlenech s policejními auty a dalekohledy pozorovaly projíždìjící auta. Když nìkoho zastavily, øíkaly: “Nepil jste nìco? Dnes je toho Václava.”

StB opìt použila svou osvìdèenou metodu – pomlouvaènou kampaò. A tak se mezi lidmi øíkalo, že mne nìkteøí na vlastní oèi vidìli, jak mne odváželi v želízkách. Nìkteøí tvrdili, že jsem dostal 12 let, jiní zase tvrdili, že jsem dostal 23 let. Prodal jsem vzácný obraz z kostela. Na pùdì jsem mìl vysílaèku. Vlasatcùm jsem podával místo hostie pilulky s drogama. Našli u mne pornografii. VB údajnì udìlala zátah proti opilé a zfetované zlaté mládeži – pøedním zpìvákùm a synùm prominentù – na faøe ve Smolnici, kterou mají pronajatou a mne tam s nimi chytili.

Zarážející na tom je, jak tyto pomluvy ve velkém rozsahu a snadno zabraly. Lidé jim vìøili. A když se mne nìkdo z tìch, kdo mne zná, pokoušel zastat, byl ukøièen. Nìkteøí se pøiznali, že zprávám o mém zatèení pøestali vìøit až když mne vidìli omítat zeï u fary v Libèevsi.

Soud s doruèením rozsudku nijak nepospíchal. Kardinálovi Tomáškovi jsem poslal tento dopis:

V Praze 5. 10.

Vážený pane kardinále!

Velice Vám dìkuji za podporu, kterou jste mi projevil Vaším dopisem k Okresnímu soudu v Lounech. Omlouvám se, že jsem se s dopisem opozdil. Myslel jsem, že pøiložím rozsudek, ale dosud mi nebyl doruèen.

Vaše dobrozdání však soud ignoroval, pøesto, že jsem výslovnì žádal pøeètení. Rovnìž nepøihlížel k nièemu z mé obhajoby.

Šest pøátel, kteøí chtìli být jednání pøítomni, bylo pøedsedou senátu vyhozeno. Mohl jsem si ponechat jen jednoho dùvìrníka, pøesto, že mi zákon zaruèuje dva. Veøejnost tvoøili dva pøíslušníci státní bezpeènosti z Ústí nad Labem a dvì zamìstnankynì soudu. Pøi závìreèné øeèi prokurátora mi pøedseda senátu zakázal dìlat si poznámky.

Kapitulní vikáø Hendrich a vikáø Svatek napsali soudu dopis, že nebudou svìdèit proti bratru, že by z toho mìli výèitky svìdomí a tìžkou újmu na zdraví.

Po skonèeném jednání jsem požádal pøedsedu senátu, aby mi dovolil nahlédnout do protokolu. Øekl mi, že mi nic takového nedovolí ani v budoucnu.

Bìhem celého jednání nebyl ani jednou pøeèten § 18, odst. 2, vl. n. è. 219/ Sb., pøesto, že jsem o to výslovnì žádal. Bylo mi øeèeno, abych nepouèoval soud, že oni zákony znají, že je studovali pìt let. Do protokolu pøedseda senátu nadiktoval vìtu: “Obžalovaný byl pouèen, že nemá pouèovat soud o právech.”

V závìreèné øeèi jsem byl nìkolikrát pøerušen.

Jsem Vám velice vdìèný za Vaši podporu. Velice jste mi usnadnil situaci.

Pøeji Vám pevné zdraví a prosím Boha, aby Vám dal sílu k Vaší zodpovìdné práci.

Modlí se za Vás

P. Josef Kordík TJ

Odeslal jsem tuto stížnost:

Okresní soud Louny

2 T 374/81

Vìc: Stížnost na postup pøedsedy senátu.

Po skonèeném hlavním líèení 28. 9. 1981 jsem požádal pøedsedu senátu, aby mi umožnil v pátek 2. 10. 1981 nahlédnout do protokolu o hlavním líèení. Hodlám se odvolat a potøebuji si z protokolu uèinit výpisky.

Pøedseda senátu mi øekl, že nic takového mi nedovolí. Podávám stížnost na jeho jednání a postup.

Zároveò žádám, aby mi bylo umožnìno do protokolu nahlédnout a udìlat si výpisky.

Josef Kordík

Na to mi bylo odpovìdìno:

Okresní soud v Lounech

è. j. Spr 1205/81 V Lounech 12. 10. 1981

Vìc: Stížnost

K Vaší žádosti Vám oznamuji, že máte možnost nahlédnout do spisu v budovì okresního soudu v Lounech èíslo dveøí 1 a to dne 14. 10. 1981 v dobì od 15 do 17 hodin, nebo dne 19. 10. 1981 v dobì od 8 do 15 hodin.

Pokud by Vám tyto termíny nevyhovovaly, je možno sjednat jiný termín. Pokládám však za povinnost Vás upozornit, že odvolání mùžete podat ve lhùtì bez odùvodnìní a odvolání odùvodnit dodateènì.

Pøedseda okresního soudu

JUDr Kvìtoslav Planièka

Prý se to tak bìžnì dìlá, že lze odvolání odùvodnit pozdìji. Tøeba v pøípadì, že obhájce je zaneprázdnìn jiným pøípadem. Ale proè by zrovna u mne mìli dìlat výjimku, když § 249 tr. ø. øíká: “Odvolání … musí být ve lhùtì uvedené v § 248 také odùvodnìno tak, aby bylo patrno, v které èásti je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo øízení, které rozsudku pøedcházela.”

Dozvìdìl jsem se, že v pondìlí 12. 10. pøišel na poštu do Libèevse rozsudek. Byl jsem v Praze a tak mi nemohl být doruèen. Mìl jsem pøijít až v pátek. Vedoucí pošty to oznámila do Loun a okresní pošta naøídila rozsudek okamžitì vrátit soudu. Toto vrácení bylo v rozporu s ustanovením trestního øádu o doruèování.

V pondìlí 19. 10. Jsem šel k soudu nahlédnout do spisù. Na pøedsedu soudu jsem musel chvíli èekat než odnìkud pøišel a pak jsem musel chvíli èekat než mi nahlédnout do spisù umožnil. Øekl mi, že právo nahlédnout do spisù mi nikdo nemùže omezovat. Posadil se k psacímu stolu proti mnì a nìco si tam psal. Øekl mi, že to nebyl jeho soudce, že mu ho pøidìlili z Mostu. Dùraznì mne upozornil, že v žádném pøípadì si nesmím opisovat doslovný text, že si mohu dìlat jen výpisky a poznámky. Ze vzdálenosti pùl metru se díval, co píšu. Když se mu zdálo, že se nìjak rozepisuji, øekl:

“Znovu vás upozoròuji, že si nesmíte opisovat doslovný text.”

“Opisuji si jen vyloženì lživé vìty, které v odvolání napadnu.”

Z poznámek a z pamìti jsem zrekonstruoval toto:

è. l. 70 – obžaloba

è. l. 72 – pøedvolání k hlavnímu líèení

è. l. 73 – dopis kardinála Tomáška došlo 24. 9.

è. l. 74 – dopis vikáøe Svatka došlo 28. 9. – “….považuji ve svém svìdomí za naprosto nepøípustné, aby svìdèil bratr proti bratrovi. Knìz knìze za bratra považuje. Odmítnout vypovídat z tohoto dùvodu uznává i trestní øád. Takovou výpovìï považuji u sebe za velmi vážné mravní porušení, jímž bych si zpùsobil velký vnitøní neklid a tím ohrozil své zdraví.”

è. l. 75 – Nemohu pøijet k soudu, zdravotní indispozice. Hendrich. Telegram 28. 9. Pøevzat v 11 hod.

è. l. 76 – moje žádost o zaøazení do spisù stížností z 19. 9. 1981

è. l. 77 – stížnost z 3. 6. 1981

è. l. 78 – vyjádøení k obžalobì a žádost o pøedvolání svìdka Hájka

è. l. 79 – žádost z 2. 6. 1981

è. l. 80-82 – vyjádøení k obžalobì

è. l. 83 – protokol o hlavním líèení

prokurátor Milan Mentlík, prom. Právník

pøedseda senátu Rudolf Mrázek

soudci František Klein, Jiøí Hetzer

zapisovatelka Jaroslava Svobodová

pouèen podle § 33 odst. 1 tr. ø.

povolen jeden dùvìrník v oddìlené poradì,

rozšíøil na Želkovice a další datumy,

projednáván jsem tam byl, ale jen o stížnosti ateistického úøedníka

nepøihlížel jsem k tomu, protože to nebylo podle církevního práva,

koneènì uvádím, že jsem tímto jednáním neporušil vyhlášku 120/76.

K dotazu prokurátora obžalovaný uvádí. Pokud jsem uvedl, že jsem neporušil ustanovení vyhlášky 120/76 Sb. a musím uvést, že tato vyhláška nemá žádné ustanovení o tom, o nutnosti státního souhlasu k vykonávání církevního obøadu a umožòuje shromažïovat tiskoviny.

Svìdek Pešek: “…a dodávám ještì, že tam bylo pouèení o tom, že toto rozhodnutí nemá odkladného úèinku.”

Kristus nemìl taky žádný státní souhlas a taky pùsobil.

…proè nemám kladný pomìr a nièím to nedokládá. Upozornìní od MNV Mìrunice – uvádí, že svým kázáním pobuøoval vìøící a z toho dùvodu a z toho dùvodu že øada lidí pøestala chodit do kostela.

Otázka druhá: Je pravda, že pan Kordík nìco udìlal, ale opravoval stodolu a jiné vìci, na nichž jsme zájem nemìli a v údržbì kostelù toho moc neudìlal.

Ètené svìdecké výpovìdi:

Tito svìdci nebrali zøetel na vl. n. è. 219/49 Sb. § 18 odst. 2 a kromì toho jejich výpovìï je v rozporu s § 183 církevního práva.

Pokud Hendrich uvádí, že byl se mnou sepsán zápis, musím uvést, že žádný zápis se mnou sepsán nebyl a v tomto smìru jeho tvrzení neodpovídá pravdì.

Svatek: Z výpovìdi nevyplývá, že mne upozoròoval prostøednictvím tøetí osoby

K rozhodnutí o odnìtí souhlasu KNV – nebyl sdìlen dùvod proè mi je odòat státní souhlas, pouze citována právní norma. Žádal jsem kardinála Tomáška, aby za mne intervenoval na ministerstvu kultury, ale on mi øekl, abych požádal sám.

Neoprávnìnì zastavena výplata v rozporu s § 18 odst. 2 vl. n. è. 219/49 Sb.

Na kopii odnìtí souhlasu pro ordinariát – “K dalšímu opatøení”, v tom spatøuji, že je podpoøen mùj názor, že mùže odvolat jen církev.

K dopisu è. l. 47 – vyplývá, že tento dozor byl plánován, nevím jak bych mohl tento dozor zmaøit.

K posudku tajemníka Peška: nikdy mi neøíkal, že na mne chodí stížnosti

Mohu øíci, že èlenem výboru tohoto spolku nejsem,

Nedostal jsem zákaz pøedstavení,

Krajský prokurátor mi dal za pravdu, že kárné øízení nemá právní náležitosti,

Okresní tajemník mi žádný anonym neukázal.

Ještì dodávám, že pokud uvádí, že jsem opravoval stodoly, tak jsem žádné stodoly neopravoval.

Správnì opravoval.

Ze závìreèné øeèi: Necítím se vinen, nebo jsem žádné ustanovení neporušil, naopak pùsobil jsem plnì vždy v souladu.

Dokud jsem nebyl odvolán zamìstnavatelem. O tom svìdèí i svìdci, kteøí se odmítli k dnešnímu soudu dostavit i pøípis kardinála Tomáška.

Dodávám ještì, že soud by si mìl všimnout, že na protokole o domovní prohlídce chybí razítko okresního prokurátora.

Obžalovaný byl pouèen, aby neprovádìl školení v právním øádu soud.

è. l. 87 – kapitulní vikáø onemocnìl nemùže se dostavit k soudu. Kapitulní konsistoø. Telegram.

Když jsem skonèil opisování, pøedseda soudu zaèal mluvit o stížnosti:

“Trváte na tom, aby vaše stížnost byla vyøízena podle správního øádu?”

“Nevím. Poradím se s právníkem. Ale z toho, co jste mi øekl, si myslím, že by bylo pro vás lepší, abych na tom trval.”

“To nevím, jak to myslíte. Mnì to jen pøidìlá práci. Jinak na tom žádný zájem nemám.”

“Když vám sem posílají cizí soudce, kteøí vám tu dìlají nepoøádek, tak byste se s tím mohl ohánìt. Vy jste s mým pøípadem zatím moc spoleèného nemìl, ale ti, co mìli, tak mi provedli mnoho lumpáren.”

“Vaše úsudky jsou mylné.”

“Minulý týden mi byl doruèován rozsudek, ale okresní pošta naøídila, aby byl vrácen. Tak by to dìlat nemìli.”

“To by nemìli. Podívám se na trestní oddìlení, jestli tam rozsudek je. Když tam bude, tak ho pøevezmete.”

Procházeli jsme úzkými chodbami soudu. Ze záchodu vycházela žena, která se mi zdála nìjak povìdomá. Velice servilnì pozdravila pøedsedu soudu.

“Jéje. Dobrý den. To jste vy! Pìknì vás vítám!”

“Nemohu vám podat ruku. Mám ji mokrou. Tak jsem zase vyøešila jeden zapeklitý pøípad.”

“Já to tušil, že to dokážete.”

Šli jsme dál. Øekl mi:

“To je taky jedna soudkynì z Litomìøic.”

“Já vím. Já ji znám. Vidìl jsem ji pøi práci.”

Tehdy mìla podle vùle StB dát fasádu zákona na vyhození undergroundu z fary v Robèi.

Tady si myla ruce skuteènì z hygienických dùvodù. Ne jako Pilát pro výèitky svìdomí.

Na tìch dvou pøípadech soudcù z jiných soudù jsem si uvìdomil, že StB radìji pošle auto k sousednímu soudu pro zasvìceného a osvìdèeného soudce, než aby zasvìcovala nového místního soudce pro tak choulostivé pøípady. Co kdyby se ten místní vzepøel a pokazil režii.

Rozsudek na trestním oddìlení byl. Podepsal jsem jeho pøijetí. Pøeèetl jsem ho v èekárnì na autobusovém nádraží.

Èeskoslovenská socialistická republika

Rozsudek

jménem republiky

è.j. 2 T 374/81-88

Okresní soud v Lounech rozhodl pøi hlavním líèení konaném dne 28. 9. 1981 v senáte složeném z pøedsedy Rudolfa Mrázka a soudcù Františka Kleina a Jiøího Hetzera,

t a k t o :

Obžalovaný

Josef K o r d í k ,

Nar. 1. 8. 1948 v Jilemnici, okr. Semily, administrátor øímskokatolické církve, trvale bytem Nová Ves nad Popelkou, okr. Semily, pøechodnì bytem Libèeves èp. 9, okr. Louny,

j e v i n e n ,

že ve dnech 1. 3., 8. 3., 15. 3., 22. 3., 29. 3., 5. 4. 1981, provádìl v obcích Libèeves, Kozly a Želkovice, okr. Louny, dále pak v obci Mìrunice, okr. Teplice, církevní obøady, aèkoliv rozhodnutím Severoèeského krajského národního výboru v Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 1981 mu byl odòat státní souhlas k výkonu duchovenské èinnosti s platností od 1. 3. 1981,

t e d y v úmyslu maøit, nebo ztìžovat výkon státního dozoru nad církví porušil ustanovení zákona o hospo-

dáøském zabezpeèení církví s náboženských spoleèností,

è í m ž s p á c h a l

trestný èin maøení dozoru nad církvemi a náboženskými spoleènostmi podle § 178 tr. zák. a za to se

o d s u z u j e

podle § 178 tr. zák. k trestu odnìtí svobody v trvání j e d e n /1/ rok.

Podle § 58 odst. 1 písm. a/ tr. zák., § 59 odst. 1 tr. zák. se mu povoluje odklad výkonu trestu na zkušební dobu t ø í /3/ rokù.

O d ù v o d n ì n í :

Výslechem obžalovaného, svìdkù, jakož i z obsahu vyšetøovacího spisu zjistil soud tyto skuteènosti:

Obžalovaný byl svým nadøízeným církevním orgánem ustanoven do funkce duchovního na farní obvod Libèeves, po pøedchozím souhlasu státu. Duchovenskou èinnost vykonával v obcích obvodu farního úøadu v Libèevsi a to jednak v místì Libèevsi, dále v pøilehlých obcích Kozly a Želkovice, na okrese Louny a dále v obci Mìrunice na okrese Teplice. K výkonu duchovenské èinnosti mìl udìlen státní souhlas Severoèeským krajským národním výborem v Ústí nad Labem. Vzhledem k zjištìným závadám v jeho duchovenské èinnosti Severoèeský krajský národní výbor v Ústí nad Labem dne 25. 2 1981 zrušil svùj souhlas k výkonu duchovenské èinnosti s platností od 1. 3. 1981, protože obžalovaný nesplòuje podmínky všeobecné zpùsobilosti požadované k výkonu této èinnosti, zejména ustanovením § 2 èíslo 218/49 Sb., a § 7 vládního naøízení è. 218/1949 a tím, že okresní národní výbor v Lounech k uvedenému dni zastavuje výplatu jeho dosavadních osobních požitkù. Obžalovaný tohoto zákazu nedbal a pøesto ve dnech 1. 3., 8. 3., 15. 3., 22. 3., 29. 3., 5. 4. 1981 vykonával duchovenskou èinnost, pøi subjektivní stránce, skutkovou podstatu zažalovaného trestného èinu a byl proto právem uznán vinným.. Jeho úmysl maøit a ztìžovat výkon státního dozoru byl prokázán i Jaroslavem Peškem – církevním tajemníkem, okresního národního výboru v Lounech, který i pøed soudem potvrdil, že obžalovaného nìkolikrát upozoròoval, že nesmí obøady konat, pøièemž obžalovaný nedbal ani tìchto upozornìní. Jednal tedy nepochybnì v úmyslu maøit a ztìžovat výkon státního dozoru, nebo jeho èinností, konáním církevních obøadù v uvedených obcích, nemohl mít stát pøehled, ani nemohl øádnì vykonávat požadovaný dozor.

Pokud obžalovaný se obhajoval tím, že èekal odvolání svého nadøízeného církevního orgánu nutno k tomu uvést tolik, že si nesprávnì vykládal a vykládá pøíslušné ustanovení zák. è. 218/49 Sb., v tom, že sice je zamìstnancem církve, a kromì duchovenské èinnosti provádí hospodáøskou a administrativní správu celí farnosti a k výkonu duchovenské èinnosti a výchovì vìøících musí mít souhlas státního orgánu. Bez tohoto souhlasu nemùže duchovenskou èinnost pøi výchovì vìøících konat. Jestliže Severoèeský krajský národní výbor v Ústí nad Labem mu tento souhlas odòal s úèinností od 1. 3. 1981 nemohl tedy bohoslužby ani jiné církevní obøady v obvodu této farnosti konat. Mohl pùsobit jako administrátor této farnosti pøi správì hospodáøských záležitostí a vedení administrativy této farnosti a to do doby, kdy bude odvolán z této funkce svým nadøízeným církevním orgánem. Avšak duchovenskou èinnost nemohl po 1. 3. 1981 již vykonávat. Pokud tak konal, konal tak v rozporu se zákonem.

Pøi úvaze o trestu pøihlédl soud k jeho osobì, jakož i osobním pomìrùm, pøièemž bral v úvahu, že v døívìjší dobì duchovenskou èinnost i jiné církevní obøady provádìl v souladu se slibem, vìrnosti Èeskoslovenské socialistické republice, který složil, než byl ustanoven do této funkce. Avšak v poslední dobì se ve výkonu této funkce zhoršil. Docházeli na nìho stížnosti od vìøících, kteøí se pohoršovali nad jeho vystupováním. Jinak ve výkonu správy farního úøadu byl svìdomitý a o farnost se dobøe staral. V místì bydlištì nebyly zjištìny závady v jeho chování. Nic ménì je o nìm známo, že vztah k socialistickému zøízení Èeskoslovenské socialistické republiky má záporný. Dosud soudnì trestán nebyl. Stupeò nebezpeènosti èinu pro spoleènost je v souèasné dobì nepochybnì vysoký, nebo se jedná o takovou èinnost, která mohla poškozovat zájmy státu a neblaze pùsobit na vìøící i jiné osoby. Nic ménì po zhodnocení všech shora uvedených okolností soud dospìl k závìru, že k nápravì obžalovaného postaèí pouze pohrùžka trestem. Vymìøil mu proto trest v polovinì trestní sazby, avšak výkon trestu mu podmínìnì odložil na delší zkušební dobu. Dále bude záležet jen na obžalovaném, aby øádným výkonem duchovenské èinnosti, pokud by mu byl do budoucna udìlen státní souhlas, a øádným zpùsobem chování prokáže, že k jeho nápravì uložená pohrùžka zcela postaèila. V opaèném pøípadì by podmínìnì uložený trest musel vykonat.

P o u è e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnù ode dne jeho doruèení ke krajskému

soudu v Ústí nad Labem, prostøednictvím okresního soudu v Lounech

V Lounech dne 28. 9. 1981 Rudolf Mrázek, v.r.

Za správnost vyhotovení

Poschl

Kulaté razítko Okresní soud v Lounech -14-

Lež má sice krátké nohy, ale je pozoruhodné jak je vytrvalá a houževnatá a jak i s tìma krátkýma nohama dokáže dlouho a daleko bìžet.

Odeslal jsem tento dopis:

V Praze 21. 10. 1981

Okresní soud v Lounech

Vìc: Stížnost /k è.j. Spr. 1205/81/

Trvám na projednání stížnosti.

Josef Kordík

Na to mi pøišla odpovìï:

Okresní soud v Lounech

È.j. Spr 1203/81

V Lounech dne 20. 11. 1981

Vìc: Stížnost

K Vaší stížnosti ze dne 12. 10. 1981 na postup pøedsedy senátu, který Vám odmítl umožnit dne 2. 10. 1981 nahlédnout do spisu oznamuji, že stížnost nepokládám za dùvodnou.

Pøitom se s dùvody odvolávám na náš rozhovor ze dne 19. 10. 1981 kdy jsem vysvìtlil, že nahlédnutí do spisù, které vyøizuje dr. Mrázek je možné z technických dùvodù až poté, kdy spis po napsání rozhodnutí je pøedán do kanceláøe okresního soudu v Lounech. Po této dobì Vám v nahlédnutí do spisu bylo umožnìno. Jak sám víte, toto jsem Vám umožnil. Pøitom podotýkám, že Vám tím nevznikla žádná újma na Vašich právech.

Pøedseda okresního soudu

JUDr. Kvìtoslav Planièka

Odeslal jsem odvolání:

Okresní soud v Lounech

44029 L o u n y

___________________

k sp. Zn. 2 T 374/81

Obžalovaný: Josef Kordík, nar. 1. 8. 1948, pøech. Libèeves è. 9

Podává o d v o l á n í do rozsudku okresního soudu v Lounech ze dne 28. 9. 1981

sp. Zn. 2 T 374/81

Rozsudkem okresního soudu v Lounech ze dne 28. 9. 1981 sp. Zn. 2 T 374/81 jsem byl uznán vinným, že jsem ve dnech1. 3., 8. 3., 15. 3., 22. 3., 29. 3., 5. 4. 1981 provádìl v obcích Libèeves, Kozly a Želkovice, okr. Louny, dále v obci Mìrunice, okr. Teplice, církevní obøady, aèkoliv rozhodnutím Severoèeského krajského národního výboru v Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 1981 mnì byl odòat státní souhlas k výkonu duchovenské èinnosti s platností od 1. 3. 1981, èímž jsem spáchal trestný èin maøení dozoru nad církvemi a náboženskými spoleènosti podle § 178 tr. z., a byl jsem odsouzen k trestu odnìtí svobody v trvání jednoho roku s podmínìným odkladem na zkušební dobu tøí rokù.

Proti tomuto rozsudku podávám v bìžící zákonné lhùtì toto

o d v o l á n í :

Namítám nesprávné zjištìní skutkového stavu, nesprávné právní posouzení vìci a vady øízení.

Z textu rozsudku vyplývá, že pøedseda senátu nepøihlížel k tomu, co se v hlavním líèení projednávalo a co je obsahem spisù.

Dokazoval jsem, že mi rozhodnutí o odnìtí souhlasu bylo doruèeno až 2. 3. 1981. Když jsem 1. 3. Sloužil mše, nemìl jsem ani tušení, co leží v Lounech nebo v Žatci na poštì.

Dále jsem dokazoval, že rozhodnutí o odnìtí souhlasu nabylo právní moci až 26. 3. 1981. Ani to soud nevzal v úvahu.

Øízení o odnìtí souhlasu je øízením, které upravuje správní øád. V rozhodnutí o odnìtí souhlasu, které mi bylo doruèeno 3. 3. 1981bylo sice pouèení o odvolání, nikoliv však o tom, že by snad odvolání nemìlo odkladný úèinek. Vzhledem k tomu jsem mìl právem za to, že úèinnost tohoto rozhodnutí splývá s právní mocí tohoto rozhodnutí. Mé odvolání bylo zamítnuto 20. 3. 1981 a toto zamítavé rozhodnutí mi bylo doruèeno až dne 26. 3. 1981.

Dál jsem dokazoval, že k ukonèení èinnosti administrátora je nutné odvolání církevním orgánem jako to vyplývá z ustanovení § 18, odst. 2 vl. n. è. 219/Sb.: “Pozbude-li duchovní zpùsobilosti pro ustanovení ve smyslu § 17, odst. 1, projedná orgán pøíslušný podle § 17, odst. 2 pøípad s pøíslušným církevním orgánem; nebude-li do 14 dnù zjednána náprava, požádá, aby pøíslušný církevní orgán duchovního odstranil a rozhodne souèasnì, nemá-li být duchovnímu zastavena výplata osobních požitkù. Nevyhoví-li církevní orgán žádosti za odstranìní duchovního do 14 dnù, považuje se místo za uprázdnìné.”

I to soud ignoroval.

V tomto smyslu v mùj prospìch svìdèil pøípis kardinála Tomáška, z nìhož cituji: “Jednal proto v tomto smìru v plném souladu s požadavky zákona, a nebylo v tom narušování státního dozoru nad církví.”

Ale pøedseda senátu odmítl tento pøípis pøeèíst.

Podmínkou trestnosti podle § 178 tr, z. je porušení ustanovení z. è. 218/49 Sb. Obžaloba ani rozsudek neuvádí, který paragraf tohoto zákona jsem porušil, ale odvolávají se na výpovìdi svìdkù, kteøí vypovídali v rozporu s ustanovení vl. n. è. 219/49 Sb., § 18, odst. 2.

Byl jsem ustanoven nadøízeným církevním orgánem po pøedchozím udìlení státního souhlasu, o který jsem nežádal a ani jeho udìlení mnì nebylo adresováno.

Nechápu, jak mohlo nìkoho napadnout adresovat toto odnìtí mnì. Pro takový postup neexistuje žádný právní pøedpis. Udìlení souhlasu i jeho odnìtí, to je záležitost nadøízeného církevního orgánu, který záležitosti s tím související zaøizuje. Tak to vyplývá z ustanovení paragrafù 17 a 18 vl. n. è. 219/49 Sb.

Marnì jsem pøemýšlel o smyslu výroku o výchovì vìøících v závìru druhého odstavce odùvodnìní rozsudku.

Divím se, že pøedseda senátu nevyøadil ze spisù anonymní zápis è.l. 59 a dokonce ho èetl pøi hlavním líèení. Navíc “zápis” hrubým zpùsobem neodpovídá pravdì. Žádám o jeho vyøazení ze spisù.

Dokázal jsem, že jsem úmysl maøit a ztìžovat státní dozor nemìl, že jsem dokazoval jak okresnímu tajemníku pro vìci církevní, tak kapitulnímu vikáøi, že budu sloužit tak dlouho, dokud nebudu odvolán nebo vystøídán. Dále, že státní orgány o mé èinnosti pøehled mìly a že dozor detailnì plánovaly, jak to vyplývá z pøípisu è.l. 47.

Vìøící mají ústavou zaruèeno právo na zajišování náboženských potøeb. Já jsem tyto potøeby v souladu s mým ustanovením až do odvolání církevním orgánem zajišoval.

Kdybych uposlechl rozhodnutí SKNV, které mi bylo z neznalosti právních pøedpisù mylnì adresováno, náboženské potøeby vìøících by nebyly zajištìny plné dva mìsíce. Krajskému tajemníku totiž trvalo plné dva mìsíce, než udìlil státní souhlas mému nástupci. V tom spatøuji omezování náboženské svobody vìøících a trestný èin podle § 236 tr. z.

Nebezpeèí pro spoleènost není v tom, že jsem do dùsledku plnil své povinnosti, ale v omezení práva vìøících na bohoslužby a snaha disponovat cizími zamìstnanci. Jsem zamìstnancem církve a ne státu. Vùbec by mne nepøekvapilo, kdybych v pøípadì uposlechnutí rozhodnutí o odnìtí souhlasu pøestal vykonávat bohoslužby, kdybych za to byl trestnì stíhán pro neplnìní povinností. A takovéto stíhání by skuteènì bylo v souladu s platnými právními pøedpisy.

Pøedseda senátu sice tvrdí, že zná práva, ale klidnì oznaèí v rozsudku rozhodnutí o odnìtí souhlasu za zákaz.

Dále se v rozsudku tvrdí, že jsem “vykonával i jinou duchovenskou èinnost ve všech obcích této farnosti”. To si vymyslel. Nic takového pøi hlavním líèení projednáváno nebylo a ani to není ve spisech a kromì mší jsem žádnou jinou duchovenskou èinnost neprovádìl. I když bych na to mìl plné právo.

Nechápu, jak mùže rozsudek tvrdit, že byla moje vina prokázána rozhodnutím o odnìtí souhlasu tím spíše, že toto rozhodnutí není zdùvodnìno.

Nechápu, jak mùže pøedseda senátu tvrdit, že moje vina je prokázána tím, že jsem svá jednání nepopíral, že prý jsem se k nìmu zcela doznala vìdìl tedy, že se dopouštím protizákonné èinnosti. Naopak. Pøi hlavním líèení jsem dokazoval, že jsem jednal zcela podle právních ustanovení a že se necítím absolutnì vinen.

Nechápu, jak mùže pøedseda senátu v rozsudku tvrdit, že jsem byl srozumìn s následkem, když jednám v souladu se zákonem. Snad by se to dalo chápat jen tak, že znám praxi státních orgánù, které se dopouštìjí nesèetných pøehmatù a protizákonností vùèi církvi a že tedy mohu být potrestán pøesto, že jsem jednal v souladu se zákonem.

Nejsem to já, kdo si mylnì vykládá ustanovení vl. n. è. 219/49 Sb., ale orgány státní správy, StB, VB, okresní prokurátor, ale i senát a dokonce je ignorují.

Funkce administrátora je nedìlitelná. Opaèné tvrzení pøedsedy senátu je konstrukce z hlediska práva naprosto neudržitelná, kterou nelze podepøít žádným právním ustanovením. Zákon 218/49 Sb.je zákonem o hospodáøském zabezpeèení církví. Jestliže odnìtí souhlasu se odvolává na tento zákon, jak mi mùže pøedseda senátu tvrdit, že jsem “mohl pùsobit pøi správì hospodáøských záležitostí. Avšak duchovenskou èinnost nemohl vykonávat.”

Pøedseda senátu o hlavním líèení velmi nepøesnì až zcela nesprávnì protokoloval a odmítl pøihlížet k mým oprávnìným námitkám k protokolaci.

První pøíklad: Vypovídal jsem: “Co se týèe tvrzení svìdka Peška, že jsem provedl opravu stodoly pøes zákaz, tak jsem opravu skonèil døíve, než zákaz opravy nabyl právní moci.”

Pøedseda senátu zaprotokoloval: “Ještì dodávám, že pokud uvádí, že jsem opravoval stodolu, tak jsem žádnou stodolu neopravoval.”

Pokusil jsem se to vysvìtlit znovu, ale marnì. K protokolu dodal dvì slova: “Správnì opravoval.”

Druhý pøíklad: Vypovídal jsem: “V rozhodnutí o odnìtí souhlasu nebyl uveden dùvod, ani ministerstvo pøi potvrzení neuvedlo dùvod, pøesto, že jsem o to výslovnì žádal. Na radu kardinála Tomáška jsem napsal novou žádost o uvedení dùvodù na ministerstvo. Ani potøetí mi dùvody sdìleny nebyly.”

Pøedseda senátu protokoloval: “Žádal jsem kardinála Tomáška, aby za mne intervenoval na ministerstvu kultury, ale on mi øekl, abych požádal sám.”

Tøetí pøíklad: Vypovídal jsem: “Soud by mìl vyvodit dùsledky z toho, že na naøízení o domovní prohlídce nebylo razítko prokurátora.”

Pøedseda senátu protokoloval: “Dodávám k tomu ještì, že soud by si mìl všimnout, že na protokolu o domovní prohlídce není razítko okresního prokurátora.”

Na zaèátku líèení mne pøedseda senátu pouèil, že se mohu obhajovat jakýmkoliv zpùsobem. Toto právo jsem uplatòoval tøeba tím, že jsem chtìl pøeèíst ustanovení § 18, odst. 2, vl. n. è. 219/49 Sb. a výslovnì jsem o to žádal. Pøedseda senátu øekl, že je nemám pouèovat o právech, že oni práva znají, že je studovali pìt let. A nedovolil mi to.

Rovnìž ignoroval veškeré moje návrhy na doplnìní dokazování.

Nebyly èteny spisy è.l. 5, 6, 7. Nebyl èten pøípis kardinála Tomáška. Nebyly èteny moje žádosti a stížnosti, pøesto, že jsem o to žádal výslovnì i písemnì.

Pøedseda senátu zcela vìdomì porušil zásadu veøejnosti hlavního líèení podle § 199 tr. ø. Moji pøátelé byli ze soudní sínì vykázáni. Pùvodnì mìlo být líèení v síni è. 24, ale na poslední chvíli bylo pøemístìno do zcela malé jednací sínì. V jednací síni byli pøítomni dva pøíslušníci StB z Ústí n. Labem v civilu a dvì zamìstnankynì lounského soudu. Když jsem platil soudní poplatek, pøišly do kanceláøe pokladny a prošly do další kanceláøe, s jednáním, které mluvilo o tom, že tam jsou doma.

Rovnìž právo na dùvìrníky podle § 201odst. 2 tr. ø. mi bylo omezeno. Pøi závìreèné øeèi prokurátora mi pøedseda senátu zakázal dìlat si poznámky. Spaøuji v tom omezení práva obhajoby. Nemohl jsem v plném rozsahu reagovat na prokurátorova tvrzení. Bylo nad mají sílu pøi mé závìreèné øeèi jednotlivá tvrzení prokurátora vyvrátit, protože jsem bez poznámek zapomnìl, co prokurátor øíkal i proto, že pøi pronášení mé závìreèné øeèi mne v dùležitých èástech pøedseda senátu pøerušoval a já ztratil souvislost.

Zaujatost pøedsedy senátu vyplývá i z toho, že z výpovìdí svìdkù vybral jen to, co se dalo zneužít proti mnì. Pouze svìdkynì Julie Ïurišová vypovídala o špinavých a roztrhaných vlasatcích. U hlavního líèení jsem vypovídal, že do kostela z nich nikdo špinavý ani roztrhaný nevstoupil. Od té doby, co za mnou jezdili ve vìtším poètu uplynulo tøicet mìsícù. Svìdkynì na jejich upravenost asi zapomnìla.

Jinak v plném rozsahu odkazuji na svá dosavadní podání, vèetnì mého vyjádøení k obžalobì a žádám, aby odvolacím soudem byla vzata jako souèást tohoto mého odvolání.

Ze všech shora uvedených dùvodù proto

aby odvolací soud napadený rozsudek v plném rozsahu zrušil a v plném rozsahu mne žaloby zprostil.

V Praze dne 23. 10. 1981 Josef Kordík

Než nabyl rozsudek právní moci

Bylo mi doruèeno rozhodnutí o veøejném zasedání od krajského soudu v Ústí n. Labem. Bylo stanoveno na 27. 11. 1981 na 13,00 hod. Na vyrozumìní bylo razítko pøedsedy senátu Zdeòka Pánka.

Kolega Radim Hložánka, který je v této dobì ve vìzení za rozmnožování náboženské literatury mi kdysi vypravoval jak svezl stopujícího pøíslušníka Sboru nápravné výchovy, který mu øekl, že zná soudce v Mostì, který je synem litvínovského faráøe a že se jmenuje Pánek. Skuteènì jsem se brzy dozvìdìl, že byl z mosteckého soudu povýšen ke krajskému soudu.

Okolo budovy soudu v Ústí n. L. jsem ten den nezpozoroval žádné pøíslušníky SNB.

Jednací síò byla zamèena a tak soudci a prokurátor museli èekat u dveøí. Pak pøišla zapisovatelka a dveøe otevøela. Soudci a prokurátor vešli a okolo se mohli dva estébáci a dvì ženy a zmizeli v místnosti. Nemohl jsem estébáky poznat, pøestože mi byli nìjak povìdomí. Nejspíš to byli ti dva, kteøí dìlali “vøejnost” i u soudu v Lounech. Jenom se nìjak nechali upravit na hlavì. Ten tøicetiletý mìl kromì jiných úprav zakouøené brýle a tomu pìtadvacetiletému se kudrnaté vlasy narovnaly. Pak mne zapisovatelka zavolala. Ètyøem pøátelùm se nedìlaly žádné pøekážky v úèasti.

V místnosti byl ještì jeden muž, kterého jsem nemohl zaøadit do žádné kategorie. V ruce držel složku se spisy.

Pøedsedovi senátu bylo asi 35 let. Když zjistil moji totožnost, øekl, že je potøeba ještì provést nìkolik dùkazù a vyšetøování a že se zasedání odroèuje na neurèito a že budu vyrozumìn buï okresním soudem nebo jimi. Oèekával jsem jednání, ve kterém se budu muset rvát o každé slovo a místo toho nic. Byl jsem z toho tak oèividnì zaražen, že se mne pøedseda senátu zeptal, zda jsem tomu rozumìl. Nezbylo mi tedy nic jiného øíct že ani a jít.

Neplynuly jen týdny, ale mìsíce a nic se nedìlo.

Na radu úøedníka konsistoøe administrátor v Libèevsi se pokusilo schválení nájemní smlouvy mého bydlení na faøe. Tajemník pro vìci církevní to zamítl a do odùvodnìní napsal: “Po zkušenostech, které máme s panem Josefem Kordíkem, smlouva se n e s c h v a l u j e . Jmenovaný je v obci hlášen k pøechodnému pobytu. MNV i ONV nemá zájem, aby jmenovaný se v obci zdržoval, ale trvá na jeho odstìhování z fary, aby nemohl negativnì pùsobit jak na nového administrátora, tak i na ostatní obèany. V obci není oblíben. J. Pešek.”

Pøesto zde bydlím dál.

Kapitulnímu vikáøi jsem napsal:

V Libèevsi 14. 3. 1982

Vážený pane kapitulní vikáøi,

brzy tomu bude rok, co jsem byl odvolán z funkce administrátora na základì odnìtí státního souhlasu. Odnìtí státního souhlasu v mém pøípadì nemìlo náležitosti právního øádu.

Nebylo provedeno ani podle vl. n. è. 219/49 Sb., které postup odnìtí souhlasu upravuje§ 18, odst. 2. Nebylo provedeno ani podle správního øádu. /Zák. è. 71/67 Sb., § 46 a 14/. Odnìtí souhlasu nebylo zdùvodnìno a jako takové je neplatné a neúèinné.

V pøípadì nìkterých trestù se obvykle po roce žádá jejich zrušení nebo podmínìné odložení. Myslím, že byste mìl podle § 17 odst. 2 vl. n. è. 219/49 Sb. žádat o udìlení státního souhlasu, tím spíše, že mùj trest /odnìtí souhlasu/ nemìl právní náležitosti.

O možnosti udìlit mi státní souhlas se zmiòuje sdìlení Sekretariátu pro vìci církevní ministerstva kultury ze dne 20. 5. 1981, kterým odpovídá na mùj dotaz, ve kterém jsem podruhé a marnì žádalo uvedení konkrétních dùvodù odnìtí mého státního souhlasu. Píše se tam: “Pro pøípad, že by Vám na žádost pøíslušného ordináøe byl v budoucnu udìlen státní souhlas k výkonu duchovenské èinnosti, což je právnì možné…” Rovnìž se o tom zmiòuje rozsudek z 28. 9. 1981 /i když dodnes, po šesti mìsících, nenabyl právní moci/: “… výkonem duchovenské èinnosti, pokud by mu byl do budoucna udìlen státní souhlas…”

Rovnìž jsem se naprosto spolehlivì doslechl, že o možnosti vrácení státního souhlasu mluvili jak krajský církevní tajemník, tak okresní církevní tajemník v Lounech.

Jsem ochoten nastoupit kamkoliv, i do nejztracenìjší vesnice.

Pøeji Vám, aby Vám Bùh dal sílu, odvahu a moudrost k výkonu Vaší odpovìdné funkce.

Josef Kordík

Neuvìøitelnì rychle mi pøišla odpovìï:

Kapitulní ordinariát v Litomìøicích

V Litomìøicích 31. 3. 1982

Èíslo 467/82 III-A- Hr

Vìc: Odmítnutí udìlení státního souhlasu

Dùstojný pane,

Dnes jsme obdrželi zamítavou odpovìï na svou žádost o udìlení státního souhlasu k zaøazení do duchovní správy pro Vás. Dùvod: “Nesplòuje podmínky § 2 zák. è. 218/49 Sb. a § 7 vl. naø. è. 219/49 Sb.”

Josef Hendrich

kapitulní vikáø

2. dubna mìl odvolací soud František Lízna. Pøedpokládal jsem, že budu pøed soudem legitimován. Protože stále nechci øíci estébákùm, kde jsem zamìstnán, nevzal jsem si pracovní smlouvu. S nìkolik pøáteli jsme opøe soudem èekali, zda uvidíme Františka v eskortì. Autobus s vìzni pøijel, ale František tam nebyl. Pøivezli ho oddìlenì, aby ho nikdo nevidìl. Ani do budovy soudu nebylo možné vejít. Tentokrát znemožnili úèast i dùvìrníkùm. Legitimovali nás pøíslušníci VB a samozøejmì, že jim vadilo, že nemám potvrzení o zamìstnání a tak mne odvedli nejprve k jejich autu. Opodál stál Poruèík Pokorný, svìtlé Vlasy, 180 cm vysoký, zdálky vypadá pøes tøicet, zblízka ètyøicet. Je z církevního oddìlení StB pro Prahu a støedoèeský kraj. Stál tam ještì s nìjakým tmavovlasým, asi padesátiletým estébákem, kterého zatím neznám. Ukázal jsem na nì a øekl:

“Tamhle je poruèík Pokorný. Bìžte se ho zeptat, jestli mne mùžete zadržet.”

Jeden z nich skuteènì šel. Vrátili se spoleènì. Chvíli mne pøemlouvali, abych jim øekl, kde jsem zamìstnán a když to bylo zbyteèné, byl jsem odvezen na MO VB v Krakovské ulici. Sedìl jsem na chodbì. Bylo to tam zpustlé a špinavé, pøepážky ze surového sololitu, dveøe prokopnuté. Asi po pùlhodinì mne znovu odvezli k soudu. Ale z auta jsem už nevystoupil. Chvíli jsme tam stáli a vidìl jsem, jak kapitán Rosický vybídl paní Schwarzovou, aby nastoupila do šestsettrojky. Do auta, kde jsem sedìl, pøisedl Poruèík Pokorný a odvezli mne do areálu budov StB v Bartolomìjské ulici. Ve vrátnici už byla paní Schwarzová. Chvíli jsme spolu mohli mluvit, než si pro nás pøišli.

Mne odvedl poruèík Pokorný, Obsah rozhovoru by se spíše hodil do satirické povídky. Poruèík mi øekl, že už vidí šéfa jak vyskakuje dva metry, že si z nich dìlám srandu, když jim nechci øíct, kde dìlám a že celu pøedbìžného zadržení podepsal sám generál.

Po poledni pøišel kapitán Rosický, pod padesát, s dlouhými, drobnì kudrnatými vlasy naèesanými do mohutné høívy. Podal mi ruku a øekl:

“Kapitán Rosický. Tìší mne, pane Kordík, jestli se to tak dá øíct?”

“Tìší, tìší, to víte že tìší. My se ještì mnohokrát uvidíme.”

“Neuvidíme. Proè bychom se mìli vidìt?”

“Já budu pracovat pro církev, vy proti církvi,”

“Neuvidíme.”

“I kdybychom se nevidì+li, budou za tím vaše ruce.”

“Neuvidíme.”

“Vy se mne bojíte?”

“Já se nikoho nebojím. Mne si ještì nikdo nevytoèil.”

“To já se bojím. Svatý faráø Arský øíkal: “Ïábla se nebojím, ale lidí se bojím.”

Asi po jedné hodinì mne odvedli do cépézetky. Byla tam dlouhá, podle tvaru budovy nìkolikrát lomená chodba s provozními místnostmi a celami. Musel jsem se sebe všechno svléknout a obléknout si tepláky bez spodního prádla. Tepláky po sobì používá nìkolik zadržených, Marnì jsem hledal delší teplákovou bundu. Když jsem jich mìl asi šest na postavu vysokou 140 cm, vzdal jsem to. Obuv – pantofle bez ponožek. Estébáci zatím prohlíželi moje vìci a dìlali jejich seznam. Mìl jsem podepsat nìjaký papír, jehož èást bachaø zakrýval rukou. Øekl jsem, že si to chci pøeèíst. Bachaø papír vzal a hodil ho na okno z chodby do kanceláøe a øekl: “Odmítá podepsat.”

“Jakýpak ,odmítá podepsat‘? Chci si to pøeèíst.” a podíval jsem se na estébáky, jak se dívají na toto porušení práva. Jejich pohled naznaèoval, že mi nepomohou a že jen èekají jak to dopadne. Bachaø papír vzal a znovu jeho èást zakrýval.

“Jak mohu podepsat, co jsem si nepøeèetl?”

Bachaø papír definitivnì hodil oknem do kanceláøe a øekl: “Odmítá podepsat.” Rozhlížel jsem se kolem, co tomu kdo øíká a z pohledu a dokonce posuòku bachaøù bylo zjevné, že se dobøe bavili. Byl jsem odveden do cely è. 17. Byla prázdná. Dvì postele, dvì stolièky, stolek, umyvadlo s vodovodem, záchod bez sifonu odpornì smrdìl. Zamøížované okno napùl otevøené.

Za chvíli pøivedli hocha – recidivistu – od prokurátora, který na nìho uvalil vazbu. Byl v tom popáté. Nedávno ho pustili z Minkovic, snadno se dostal pod vliv alkoholu a už nevystøízlivìl a mezitím kradl. Nyní èekal trest osm let. Pøijímal vše s otupìlou rezignovaností. Asi za hodinu ho odvedli. Nejspíš do vazby do Ruzynì. Mezitím mne odvedli na fotografování a snímání otiskù prstù. Pøátelé mi pozdìji øekli, že jsem se tomu mìl pokusit vzepøít.

Pár hodin jsem byl na cele sám. K veèeøi byla rybí pomazánka, chleba a mléko. Protože jsem nesnídal a ne-obìdval, s velkou chutí jsem to snìdl.

Pøed spaním jsem byl odveden do cely è. 5. Zároveò tam pøivedli cikána, který byl poprvé stíhán za krádeže. Pracoval na letišti pøi vykládce a nakládce zavazadel. Chytili celou partu. Vykrádali cigarety, magnetofonové pásky a rùzné drobnosti.

Tato cela byla zaøízena pro tøi. Záchod byl se sifonem a protože tedy ménì smrdìl, byla pootevøena jen ventilace u okna.

Postele jsou kovové se sololitovou deskou, na ní je 5 cm silná molitanová matrace potažená plátnem. Menší podhlavník s èistým povlekem, èisté prostìradlo a dvì vojenské vlnìné deky. Od stropu pøes noc svítí dvì žárovky.

K snídani byla øídká bílá káva a chleba. K obìdu zeleninová polévka, kolínka s omáèkou bez masa. K veèeøi jakýsi boøè s vekou. K snídani èaj a kus mazance. K obìdu krupicová polévka s vajíèkem a zelí s bramborovými knedlíky bez masa.

V sobotu dopoledne jsem byl odveden k výslechu. Vyslýchal mne Pospíšil, hodnost neuvedl. Pochlubil se, že má vysokou školu. Pøi jednom z dalších výslechù jsem mu øekl: “Vy jste doktor, že jo? Psychologie.”

On na to odpovìdìl, že o tom nebudeme mluvit. Vysoký je asi 185 cm, s dobøe živenou postavou. Nosí brýle na dálku. V podstatì se mne ptal, jak si pøedstavuji svoji pøípadnou duchovní správu. Konkrétní pøedstavu zatím nemám a ani jsem o konkrétnostech nechtìl mluvit. Do protokolu jsem nadiktoval zhruba toto:

“Ztotožòuji se s prohlášením Charty 77 z 1. 1. 1977. Na èinnosti hnutí Charty 77 se budu podílet nakolik to budu považovat za potøebné pro spoleènost. Pro souèasnou dobu považuji hnutí Charty za potøebné. Ve svém pøípadném budoucím pùsobení v duchovní správì naváži na svoji èinnost ve farním obvodu Libèeves. Budu se snažit, abych ještì více prospìl církvi a spoleènosti na základì novì nabytých zkušeností. Jsem pøesvìdèen, že spoleènosti mohu prospìt více v duchovní správì než u soustruhu.”

Hned mi odevzdal pøedvolánku na úterý 6. 4. Do Pøemyslovské ulice.

Po obìdì pøivedli do cely ještì jednoho pána, který se prý zapomnìl dostavit k soudu. Zpùsobil zranìní pøi autonehodì. Naøíkal si na plotýnky a mohl ležet.

Èas jsme si obèas krátili hraním dámy vyrobené z chleba.

V nedìli po obìdì jsem byl propuštìn. Nyní jsem si ten pøísnì utajený papír mohl pøeèíst. Byl tam napsán nástup 14,40. Takže mi pøidali více než hodinu. A podpis poruèík Pokorný. Hodinky se mi zastavily. Venku na kandelábru bylo 14. 08. Kvìtná nedìle se chýlila ke konci. Od vojny to bylo poprvé, co jsem ji prožil bez prùvodu s ratolestmi.

V úterý 6. 4. Mne vyslýchal opìt Pospíšil a ptal se mne zase na moji pøedstavu mého pùsobení v duchovní správì. Nadiktoval jsem zhruba toto:

“V mém pøípadì by byla úèast na hnutí Charty 77 a pùsobení v duchovní správì v naprostém souladu. V pøí-padném budoucím pùsobení v duchovní správì bych byl tolerantnìjší a mìl bych více pochopení pro psychiku vìøících.”

Opìt mi pøedal pøedvolánku. Na 13. 4. V Pøemyslovské ulici.

6. 4. Jsem ulehnul s chøipkou. Intenzívnì jsem se potil, takže jsem horeèku rychle srazil. 8. 4. na Zelený ètvrtek jsem šel do katedrály, ale jen jsem se pozdravil s kolegy bez souhlasu. Nechtìl jsem tam zùstat, protože mi ještì nebylo dobøe. Když jsem po ètvrthodinì odcházel, v prùchodu pøed katedrálou byl kapitán Rosický. Nejprve se pokusil schovat se v nadìji, že si ho nevšimnu. Když vidìl, že jdu k prùchodu, odstoupil od zdi a zároveò se objevil poruèík Pokorný. Byli z toho setkání zøejmì pøekvapeni. Musel jsem si s nimi podat ruku a pohovoøit. Øekli, že se tìší na úterní setkání.

V úterý na mne èekal Pospíšil pøed služebnou. Jak jsem si za chvíli uvìdomil, ukázal mne tak sledovaèùm. V kanceláøi už byl Pokorný. Tentokrát už vùbec nepøedstírali žádnou vážnost. Byla to spíše vzájemná rozcvièka na otázky a odpovìdi. Jakási srandièka ve tøech. Pospíšil øekl: “Nebudeme to zdržovat.” Když to øekl podruhé, už se to opravdu nedalo zdržovat.

Pokorný: “Nebylo by lepší, kdybychom se scházeli po kavárnách?”

“To víte, že se budeme scházet po kavárnách. Ale až za nìkolik let, až to nebudete mít placený a budeme vzpomínat, jak jste nás honili."

Pokorný se smíchem k Pospíšilovi: “Pan Kordík si totiž myslí, že budeme vystupovat se Sboru.”

“Samozøejmì, že se obrátíte, a vy budete první.”

Pokorný: “Jak to? To proto, že jsem mìkkej?”

“Ne, naopak. Vy jste tvrdej. Na vás je vidìt, jak to berete vážnì.” Myslel jsem na svatého Pavla.

“Pane Kordík, obdivuji váš optimismus.”

Odvedli mne k východu. Pøed kostelem Božského Srdce jsem zjistil, že jsem sledován a témìø dvì hodiny jsem se snažil sledovatelùm uniknout. Jezdil jsem po Praze sem a tam. Jestli jsem unikl, to nevím.

V té dobì jsem dostal také vyrozumìní o veøejném zasedání od Krajského soudu na 22. 4. Opìt byl podepsán Zdenìk Pánek. Ale estébákùm jsem øekl, že vím co je zaè a že to chápu jako jejich žert. Pøátel jsem se ptal, zda by si to Kafka vymyslel nebo nevymyslel, aby knìze soudil syn knìze, že jsem Proces ještì neèetl. Vìtšinou mi øíkali, že to není kafkovské, ale speciálnì realistické.

Pøi odvolacím øízení nebyla vùbec žádná asistence SNB. Dokonce ani StB nepøišla dìlat “veøejnost”. Zdenìk Pánek nebyl pøedsedou senátu, jen èlenem senátu. Asi si StB uvìdomila, že by z toho žertíku nic nevytìžila a že by si tím možná i uškodila. Tentokrát byl na mne pan Pánek nabroušen. Dùkladnì a soustavnì si mne prohlížel, pøi jednání si vùèi mnì, nakolik mohl, pøisazoval a bavil se se zapisovatelkou. Druhý pøísedící bez zábran podøimoval. Pøedseda senátu byl zralý na dùchod. Patøil k typu lidí, kteøí øíkají: “Já se vám divím, proè to dìláte. Hlavou zeï neprorazíte. Stejnì nièeho nedosáhnete. Když jsem byl mladý, tak jsem taky divoèil, ale nechal jsem toho. Co z toho èlovìk má?"

Pøi ètení dùkladnì pøekládal moje podání do mírné øeèi a co bylo nepøeložitelné tak vynechal. Doslova nepøeèetl snad ani jednu vìtu.

Když jsem øekl, že odvolání doplòuji námitkou, že soudce nebyl z lounského soudu, ale z mosteckého, všichni tøi mne velice houževnatì pøemlouvali, abych to nedìlal, že v Lounech mají málo soudcù a že to bylo z naøízení krajského soudu. A tak jsem dvakrát za sebou øekl:

“Ale já bych byl pøece rád, kdybyste to do protokolu uvedl.”

Prokurátorka øekla zhruba toto: “Došlo ke zjištìní nových skuteèností. Navrhuji proto zrušení rozsudku, ale protože jednání obžalovaného bylo spoleèensky nebezpeèné, žádám spravedlivé potrestání.”

Porada trvala o tøi minuty déle než tìch obvyklých 10 minut.

Rozsudek znìl 6 mìsícù s podmínkou na 2 roky. Mìl jsem z toho radost. I když to nebylo úplné vítìzství, i když to byl kompromis, jsem spokojen. Za souèasní situace jsem nic lepšího èekat nemohl. Ze zdùvodnìní vyplynulo, že uznali neúèinnost odnìtí souhlasu SKNV a nabytí právní moci až potvrzením ministerstvem kultury dne 26. 3. 1981. Právní argumentaci paragrafem 18, odst. 2 vl. n. è. 219/49 Sb. tedy zatím neuznali.

Dnes jsem vykonal pou do Staré Boleslavi. Pøipojil jsem se tak k poutím na podìkování za uzdravení Jana Pavla II. po atentátu. Je pøíznaèné pro situaci církve u nás, že kostel sv. Václava byl odpoledne, kdy jsem tam byl, zavøen, a kostel Panny Marie v podstatì také. Byla otevøena jen pøedsíò, odkud lze sklenìnými dveømi nahlížet dovnitø. Vzpomnìl jsem na své kolegy knìze, kteøí jsou v této dobì ve vìzení i na vìznìné laiky, jejich spolupracovníky a dìkoval jsem za svoji svobodu.

V Libèevsi 13. Kvìtna 1982, na památku všech událostí, které se v historii tohoto dne staly.

Zákon 218/49 Sb.

ze dne 14. 10. 1949 o hospodáøském zabezpeèení církví a náboženských spoleèností státem.

Národní shromáždìní republiky Èeskoslovenské se usneslo na tomto zákonì:

§ 1 Osobní požitky duchovních.

Stát poskytuje podle dalších ustanovení zákona osobní požitky duchovních církví a náboženských spoleèností, kteøí pùsobí se státním souhlasem v duchovní správì, v církevní administrativì nebo v ústavech pro výchovu duchovních. Státní úøad pro vìci církevní mùže vyjímeènì v dohodì s ministrem financí pøiznat osobní požitky i duchovním, kteøí jsou jinak èinní.

§ 2 Státní souhlas lze udìlit jen duchovním, kteøí jsou èeskoslovenskými státními obèany, jsou státnì spolehliví a bezúhonní a splòují i jinak všeobecné podmínky pro pøijetí do státní služby. Stát.úø. pro vìci círk. Mùže v pøípadech hodných zvláštního zøetele prominout podmínku státního obèanství.

§ 3 /1/ Osobní požitky duchovních tvoøí: a – základní plat, b – hodnostní pøídavek, c – odmìna za vyšší výkon. /2/ Èástky základního platu, zpùsob a míru jeho zvyšování, podmínky pro pøiznání hodnostního pøídavku a jeho výši, jakož i podmínky pro pøiznání odmìny za vyšší výkon a podrobnosti o této odmìnì stanoví vláda naøízením.

§ 4 Náhrada cestovních, stìhovacích a jiných výloh. Duchovní, kteøí mají nárok na osobní požitky, mají též nárok na náhradu cestovních, stìhovacích a jiných výloh podle obecných pøedpisù.

§ 5 Povinnost vyuèovati náboženství.

Duchovní pùsobící v duchovní správì jsou povinni vyuèovati bezplatnì náboženství na školách, není-li o vy-uèování náboženství jinak postaráno. Rozsah této povinnosti a bližší její úpravu stanoví v dohodì s ministrem školství, vìd a umìní naøízením ministr, který øídí Státní úøad pro vìci církevní.

§ 6 Sociální dávky.

Sociální dávky, zejména dávky na nezaopatøené dìti a pensijní zabezpeèení duchovních a jejich rodinných pøíslušníkù se poskytuje podle obdoby pøedpisù platných pro státní zamìstnance. Podrobnosti stanoví vláda.

§ 7 Pùsobení a ustanovení duchovních.

/1/ Duchovenskou /kazatelskou/ èinnost v církvích a náboženských spoleènostech mohou vyvíjeti jen osoby, které mají k tomu státní souhlas a které vykonají slib. Znìní slibu stanoví vláda naøízením. /2/ Každé ustanovení /volba, jmenování/ tìchto osob vyžaduje pøedchozího souhlasu státu. /3/ Uprázdnìná místa jest obsaditi nejdéle do 30 dnù. Nestane-li se tak, mùže stát uèiniti potøebné opatøení k zajištìní øádného chodu duchovní správy, církevní administrativy nebo výchovy duchovních.

§ 8 Vìcné náklady.

/1/ Stát nahradí církvím a náboženským spoleènostem podle jejich schváleného rozpoètu øádné vìcné náklady spojené s výkonem bohoslužeb a jiných náboženských úkonù i s církevní administrativou. /2/ Na mimoøádné vìcné náklady poskytne stát v odùvodnìných pøípadech zvláštní pomoc.

§ 9 Rozpoèty.

/1/ Zástupci církví a náboženských spoleèností a správcové církevního majetku jsou povinni sestavovat rozpoèty a závìreèné úèty a pøedkládat je St. úø. pro vìci církevní ke schválení. /2/ Rozpoèty na øádné vìcné náklady sestavují se podle skuteèných potøeb a to podle zásad státního rozpoètu; podrobnosti St. úø. pro v. c. v dohodì s ministrem financí.

§ 10 Majetek.

/1/ Stát dozírá na majetek církví a náboženských spoleèností. /2/ Zástupci církví a náboženských spoleèností a správci církevního majetku sestaví soupis veškerého movitého a nemovitého jmìní a majetkových práv církví a náboženských spoleèností, jejich složek, komunit, ústavù, nadací, kostelù, obroèí, fondù a pøedloží jej do tøí mìsícù od poèátku úèinnosti tohoto zákona Stát. úø. pro v. c. /3/ Jakékoliv zcizení nebo zabavení majetku církví a náboženských spoleèností vyžaduje pøedchozího souhlasu státní správy.

§ 11 Zánik závazkù.

/1/ Veškerý soukromý a veøejný patronát nad kostely, obroèími a jinými církevními ústavy pøechází na stát. /2/ Veškeré závazky pøispívat na úèely církví a náboženských spoleèností, jejich složek, komunit, ústavù, nadací kostelù, obroèí a fandù opírajících se o patronát nebo o jiné právní dùvody nebo dlouholeté zvyklosti, zanikají, s výjimkou závazkù èlenù církví a náboženských spoleèností, vyplývajících ze zøízení státem schválených.

§ 12 Uèilištì pro výchovu duchovních.

Stát vydržuje uèilištì a ústavy pro výchovu duchovních.

§ 13 Trestní ustanovení.

Jednání nebo opomenutí odporujícím tohoto zákona nebo pøedpisùm vydaných podle nìho, trestá se, nejde-li o èin trestný soudnì, okresní národní výbor jako správní pøestupek pokutou do 100 000 Kès /v tehdejší mìnì/. Pro pøípad nedobytnosti pokuty vymìøí se zároveò podle míry zavinìní trest vìzení do 6 mìsícù.

§ 14 Zrušení ustanovení.

Všechny pøedpisy, které upravují právní pomìry církví a náboženských spoleèností, se zrušují.

§ 15 Úèinnost a provedení zákona.

Tento zákon nabývá platnosti dnem l. listopadu 1949; provedou jej všichni èlenové vlády.

Vládní naøízení 219/49 Sb.

ze dne 18. 10. 1949 o hospodáøském zabezpeèení církve øímskokatolické státem.

Vláda republiky Èeskoslovenské naøizuje podle zákona ze dne 14. 10. 1949 è. 218 Sb. o hospodáøském zabezpeèení církví a náboženských spoleèností státem:

§ 1 /1/ Duchovní jsou zamìstnanci církve. /2/ Osobní požitky poskytuje stát, pokud s jeho souhlasem pùsobí v duchovní správì, duchovní administrativì nebo ústavech pro výchovu duchovních.

§ 2 /1/ Duchovní pùsobící v duchovní správì jest svìtský nebo øeholní duchovní, který se souhlasem státu vykonává buï samostatnì nebo pomocnì duchovní správu v urèitém farním obvodu na místì zøízeném se státním souhlasem. /2/ Duchovní správou se rozumí duchovenská péèe o katolíky urèitého farního obvodu, jakož i o výkon církevních úkonù z ní plynoucích. /3/ Pomocní duchovní mohou být ustanoveni, vyžadují-li to potøeby duchovní péèe. /Rozsáhlost farního obvodu, poèetnost farníkù, pastorace ve veøejných ústavech, napø. v nemocnicích apod./

§ 3 Duchovní pùsobící v církevní administrativì jsou duchovní zamìstnaní se souhlasem státu v konsistoøích a èlenové kapitul na místech zøízených se státním souhlasem.

§ 4 Duchovní pùsobící v ústavech pro výchovu duchovních jsou duchovní pùsobící se souhlasem státu jako uèitelé bohosloveckých uèiliš a jako èinovníci v knìžských semináøích na místech zøízených se státním souhlasem.

§ 5 /1/ Za místa zøízená se státním souhlasem se považují ta místa, která St. úø. pro v. c. po slyšení pøíslušného církevního orgánu za takové prohlásí. /2/ Zøízení nových míst vyžaduje souhlas St. úø. pro v. c. v dohodì s min. financí.

§ 6 Duchovním, kteøí jsou jinak èinni než je uvedeno v § 1, odst. 2, mùže SÚC v dohodì s min. financí po slyšení pøíslušného církevního orgánu pøiznati osobní požitky, požádají-li o to písemnì.

§ 7 Na místa zøízená se st. souhlasem mohou být ustanoveni a osobní požitky podle tohoto naøízení mohou pobírati jen duchovní, kteøí jsou èsl. Státními obèany, státnì spolehliví, bezúhonní a vyhovují i jinak všeobecným podmínkám pro pøijetí do státní služby. /2/ V pøípadech hodných zvláštního zøetele povoluje SÚC výjimku, pokud jde o èsl. Státní obèanství, a to na žádost duchovního, nebo pøíslušného církevního orgánu anebo z moci úøední.

§ 8 /1/ Osobní požitky duchovních uvedených v § 1, odst. 2, tvoøí základní plat, hodnostní pøídavek a odmìna za vyšší výkon. Vyplácejí se stejnì jako služební pøíjmy státních zamìstnancù. /2/ Duchovním, kteøí zastávají úøad spojený se zvláštní zodpovìdností, mùže být pøiznán hodnostní pøídavek. Mimoøádná pracovní zatížení duchovního, jeho veøejná èinnost, jakož i jeho podíl na budovatelském úsilí pracujícího lidu mohou být zhodnoceny odmìnou za vyšší výkon.

§ 9 /1/ Základní plat èiní 36 000 Kès roènì /v tehdejší mìnì/ a zvyšuje se po každých tøech letech zapoèitatelné služební doby o 3 600 Kès roènì, nejvýše však celkem 12 krát. /2/ Zapoèitatelnou služební dobou se rozumí doba strávená v církevní funkci, ve veøejné nebo vojenské službì a ve službì soukromé, a to ve stejném rozsahu jako u státních zamìstnancù. /3/ Základní plat se snižuje o jiný stálý pøíjem, jehož duchovní požívá z veøejných prostøedkù. Toto ustanovení se nevztahuje na odmìny za výkon duchovenské péèe ve veøejných ústavech, na odmìny za vyuèování náboženství na školách, na platy èlenù vlády, sboru povìøencù, Národního shromáždìní, Slovenské národní rady, a na odmìny èlenù národních výborù.

§ 10 Duchovním náleží dávky na dìti osvojené a na schovance obdobnì podle pøedpisù platných pro státní zamìstnance.

§ 11 /1/ Pro pøiznání hodnostního pøídavku zaøazují se duchovní podle míry odpovìdnosti a podle významu zastávaného úøadu do tìchto skupin:

I. Samostatní duchovní správcové, duchovní s funkcí dozorèí a úøedníci konsistoøí.

II. Pøedstavení knìžských semináøù, uèitelé bohosloveckých uèiliš, konsistorních kanceláøí, ordinariátní sekretáøi a sídelní kanovníci.

III. Dignitáøi kapitul, generální a kapitulní vikáøi, svìtící biskupové a opati.

IV. Arcibiskupové, diecézní biskupové a apoštolští administrátoøi.

/2/ Hodnostní pøídavek èiní roènì: V I. stupnici 12 000 Kès , ve IV. Stup. 48 000 Kès. /3/ duchovním zaøazeným do I. a II. stupnice pøiznává hodnostní pøídavek Krajský národní výbor, duchovním zaøazeným do III. a IV. stupnice SÚC.

§ 12 /1/ Odmìna za vyšší výkon èiní nejvýše 2 000 Kès mìsíènì. Úhrn odmìn nesmí pøesahovati15% celkového nákladu na základní platy a hodnostní pøídavky. /2/ O pøiznání odmìny a její výši rozhoduje po slyšení pøíslušného církevního orgánu u duchovních KNV.

§ 13 Duchovním náleží náhrada cestovních, stìhovacích a jiných výloh na nezbytnì nutné služební cesty obdobnì podle pøedpisù platných pro státní zamìstnance. /2/ Cesty jest pøedem hlásiti ONV trvalého úøedního pùsobištì, vyjma cesty, které nestrpí odkladu. /3/ Cestovní úèty se pøedkládají mìsíènì ONV, aby je upravil a pøedložil KNV k rozhodnutí o náhradì.

§ 14 /1/ Duchovní v duchovní správì jsou povinni bezplatnì vyuèovati náboženství na školách I. a II. stupnì, není-li ve farním obvodì o vyuèování postaráno zvláštním uèitelem náboženství. /2/ Bezplatná vyuèovací povinnost èiní u pomocných duchovních 10 hodin týdnì, u samostatných duchovních správcù 8 hodin týdnì; duchovní s funkcí dozorèí tuto povinnost nemají. /3/ Do rozsahu bezplatné vyuèovací povinnosti se zapoèítává cesta do školy a zpìt, èiní-li vzdálenost školy od bydlištì alespoò 1,5 km, a to tak, že se 4 km poèítají za 1 vyuèovací hodinu. /4/ Nedosahuje-li v nìkterém farním obvodu celkový poèet všech vyuèovacích hodin rozsahu stanoveného v odst. 2, považuje se bezplatná vyuèovací povinnost duchovního za splnìnou. /5/ Pøevy-šuje-li vyuèovací rozsah bezplatné vyuèovací povinnosti, honorují se nadpoèetné vyuèovací hodiny, cesty v to nepoèítaje, podle pøíslušných pøedpisù, a za cesty tam a zpìt pøísluší duchovnímu náhrada podle § 13 odst. 1. /6/ Jestliže duchovní v nìkterém týdnu bez vlastního zavinìní nemohl splniti vyuèovací povinnost, nemá to za následek zkrácení honoráøe za nadpoèetné vyuèovací hodiny v jiných týdnech.

§ 15 /1/ Duchovní a jejich rodinní pøíslušníci mají nárok na penzijní zabezpeèení obdobnì podle pøedpisù platných pro státní zamìstnance. /2/ Penzijní základnu tvoøí 75 % poslednì dosaženého základního platu a hodnostního pøídavku.

§ 16 /1/ jakoukoliv duchovenskou èinnost mohou vykonávat svìtští i øeholní duchovní jen se státním souhlasem. /2/ Státní souhlas si duchovní vyžádá od KNV svého trvalého bydlištì, po pøípadì jeho prostøednictvím od SÚC – duchovní III. stupnice – nebo vlády – duchovní IV. stupnice.

§ 17 /1/ Každé ustanovení duchovního na místo se státním souhlasem vyžaduje pøedchozí souhlas státu. /2/ Ten-to souhlas si vyžádá písemnì pøíslušný církevní orgán u pomocných duchovních a u duchovních I. a II. stupnice od KNV, u duchovních III. stupnice od SÚC. Jmenování duchovních IV. stupnice vyžaduje pøedchozího souhlasu vlády.

§ 18 /1/ Ustanovení duchovního bez pøedchozího státního souhlasu má za následek, že se duchovním nedostane osobních požitkù a místo se považuje za uprázdnìné. /2/ Pozbude-li duchovní zpùsobilosti pro ustanovení ve smyslu § 7, odst. 1, projedná orgán pøíslušný podle § 17, odst. 2 pøípad s pøíslušným církevním orgánem; ne-bude-li do 14 dnù zjednána náprava, požádá, aby pøíslušný církevní orgán duchovního odstranil a rozhodne souèasnì, nemá-li být duchovnímu zastavena výplata osobních požitkù. Nevyhoví-li církevní orgán žádosti za odstranìní duchovního do 14 dnù, považuje se místo za uprázdnìné. /3/ Uprázdnìná místa jest obsaditi nejdéle do tøiceti dnù; po uplynutí této lhùty mùže uèiniti stát opatøení potøebné k zajištìní øádného chodu duchovní správy, církevní administrativy nebo výchovy duchovních. V odùvodnìných pøípadech mùže SÚC výjimeènì povoliti prodloužení lhùty.

§ 19 /1/ Pøedpokladem výkonu duchovenské èinnosti je složení slibu vìrnosti Èeskoslovenské republice. /2/ Slib zní: “Slibuji na mou èest a svìdomí, že budu vìren Èeskoslovenské republice a jejímu lidovì demokratickému zøízení a že nepodniknu nic, co by bylo proti jejím zájmùm, bezpeènosti a celistvosti. Budu jako obèan lidovì demokratického státu plnit svìdomitì povinnosti, jež vyplývají z mého postavení a vynasnažím se podle svých sil podporovat budovatelské úsilí smìøující k blahu lidu.” /3/ Tento slib skládají pomocní duchovní a duchovní I. stupnice do rukou pøedsedy ONV, duchovní II. stupnice do rukou pøedsedy KNV, duchovní III. stupnice do rukou ministra, povìøeného øízením SÚC, a duchovní IV. stupnice do rukou pøedsedy vlády.

§ 21 /1/ O každém duchovním vede KNV evidenèní list, do nìhož se zapisují osobní daty rozhodná pro služební pomìr, pro pøiznání a výmìru osobních požitkù a pro nárok na sociální dávky. /2/ Duchovní oznámí tato data ihned, jakmile byl poprvé ustanoven a oznamuje všechny zmìny, které se týkají jeho služebního pomìru.

§ 21 /1/ Osobní požitky podle tohoto naøízení nahrazují všechny dosavadní stálé požitky, které duchovnímu plynou z jejich povolání, nebo v souvislosti s ním, z výnosu obroèí, z patronátních a všelijakých jiných závazkù, nebo ze státních prostøedkù, po pøípadì z veøejných fondù podle dosavadních právních pøedpisù, jakož i všechny individuální osobní pøídavky, podpory, výpomoci nebo odmìny. /2/ Ustanovení odst. L se nevztahuje na platy a odmìny uvedené v § 9, odst. 3, vìtì druhé.

§ 23 /1/ Vìcné náklady jsou náklady bohoslužebné a náklady správní. /2/ Náklady bohoslužebné rozumìjí se náklady na církevní budovy, bohoslužebná zaøízení a bohoslužebné úkony. /3/ Náklady správní jsou náklady spojené s provozem církevních úøadù.

§ 24 /1/ Øádnými náklady jsou náklady každoroènì pravidelnì se opakující. Patøí k nim náklady na bìžné udržovací opravy budov a vnitøního zaøízení. /2/ Mimoøádnými náklady se rozumìjí investice stavební i nestavební, nákladné opravy vnitøního zaøízení apod.

§ 25 /1/ Výše øádných vìcných nákladù se zkoumá v rámci diecéze na základì dílèích rozpoètù a závìreèných úètù jednotlivých církevních složek v obvodu diecéze. /2/ Rozpoèty musí býti sestaveny podle zásad státního rozpoètu, pøi èemž jest dbáti naprosté úspornosti. Bližší pokyny pro sestavování rozpoètù i závìreèných úètù vydá SÚC v dohodì s ministerstvem financí. /3/ Z dílèích rozpoètù jednotlivých složek svého obvodu sestaví konsistoøe celkový rozpoèet diecézní na pøíští rok, který pøedloží do konce mìsíce bøezna bìžného roku SÚC ke schválení spolu s obdobnì vypracovaným závìreèným úètem za minulý rok. /4/ Pro rok 1950 jest nutno pøedložit rozpoèet do 15. 11. 1949.

§ 26 /1/ Na základì pøedložených rozpoètù a závìreèných úètù vymìøí SÚC èástku nutnou k úhradì skuteèné potøeby jednotlivých diecézí. /2/ Skuteèné potøeby je rozdíl mezi celkovým, celoroèním vydáním a pøíjmem. /3/ Do pøíjmù se zapoèítává výnos veškerého nemovitého i movitého majetku církevního bez rozdílu, zda doposud sloužil k úhradì nákladù osobních nebo vìcných, dále výnos všech majetkových práv, jakož i sbírky, dary, dìdictví, odkazy a veškeré ostatní pøíjmy, s výjimkou štolových poplatkù. /4/ Aby byl získán podklad ke zjištìní pøíjmù podle pøedchozího odstavce, provedou konsistoøe soupis veškerého majetku a majetkových práv všech církevních složek v obvodu diecéze, vèetnì jednotlivých komunit ústavù, nadací, kostelù, obroèí a fondù. /5/ Soupisy majetku pøedloží konsistoøe do 31. 12. 1950 SÚC, jemuž budou pravidelnì roènì hlásiti zmìny ve stavu majetku ke dni 31. 12. každého roku.

§ 27 Stát dozírá na církevní majetek tím, že zkoumá církevní hospodaøení a vyhrazuje si schválení všech dùležitých majetkovì právních jednání týkajících se tohoto majetku. Výkon pùsobnosti jednotlivých orgánù upraví SÚC.

§ 28 /1/ O zvláštní pomoc na mimoøádné vìcné náklady žádají jednotlivé církevní složky SÚC prostøednictvím konsistoøe. /2/ Žádost je nutno doložit takovými doklady, z nichž by bylo patrno, že potøeba je nezbytná, že se uspokojuje hospodárnì a že je na ni v jednotlivém hospodáøském plánu pamatováno.

§ 29 Na stát pøechází patronát nad ø.k. kostely, obroèími a jinými církevními ústavy, vykonávaný dosud veøejnými fondy a nadacemi, osobami, okresy, kraji a ostatními veøejnoprávními korporacemi, dále patronát na majetku, na který se vztahují zákony ze dne 18. 4. 1919 è. 215 Sb. o zabrání velkého majetku pozemkového, ze dne 11. 7. 1947 è. 142 o revizi první pozemkové reformy, ze dne 21. 3. 1946 Sb. o nové pozemkové reformì /trvalé úpravì vlastnictví k zemìdìlské a lesní pùdì/. Dekret prezidenta republiky z 21. 6. 1945 è. 12 o konfiskaci a urychleném rozdìlení zemìdìlského majetku, naø. Slovenské národní rady ze dne 23. 8. 1945 è. 104 Sb. n. SNR, o konfiskaci a urychleném rozdìlení zemìdìlského majetku a Fondech národní obnovy, jakož i veøejný a soukromý patronát.

§ 30 Stát vykonává patronát tak, že prezentuje pøíslušnému ordináøi vhodné uchazeèe na uprázdnìné obroèí. /2/ Konkurzy na uprázdnìná obroèí vypisuje pøíslušná konsistoø vždy v nejbližším èísle Vìstníku katolického duchovenstva. Konsistoø pøedloží státu žádosti všech uchazeèù a v pøedkládací zprávì oznaèí uchazeèe, jež nepokládá za zpùsobilé k prezentaci. Zamítavé stanovisko je nutno øádnì odùvodnit dùvody, jež nejsou v rozporu s právním øádem ÈSR. Z uchazeèù, kteøí nebyli dùvodnì zamítnuti, prezentuje stát toho, jehož uzná za nejzpùsobilejšího. Pøíslušný ordináø je povinen udìlit prezentovanému církevní úøad do 14 dnù ode dne prezentace. Neuèiní-li tak ve stanovené lhùtì, má se za to, že prezentovanému byl úøad udìlen.

§ 31 Veškeré závazky pøispívat na úèely církve, jejich složek, komunit, ústavù, nadací, kostelù, obroèí a fondù, opírající se o patronát nebo jiné právní dùvody nebo dlouholeté zvyklosti, zanikají.

§ 32 /1/ Ústavy pro výchovu duchovních jsou bohoslovecká uèilištì a knìžské semináøe. /2/ Stát hradí jejich osobní i vìcné náklady.

§ 33 Toto naøízení nabývá úèinnosti dnem 1. listopadu 1949; provede jej ministr povìøený øízením SÚC v dohodì s ministrem financí.

Zápotocký v.r., Dr. Èepièka v.r.

Vyhláška 169/53

ministerstva financí ze dne 6. 6. 1953, jíž se vyhlašují nové platové sazby státních zamìstnancù – Úøední list ÈSR ze dne 13. 6. 1953, èástka 75. /Výòatek/

Èl. 1 Po provedené reformì …platy duchovních církví a náboženských spoleèností, jejichž osobní požitky jsou upraveny podle zákona 218/49 Sb. a vládních naøízení k jeho provedení, Výše základního platu se upravuje pøi zapoèitatelné dobì pro èasový postup od poèátku do konce roku na Kès mìsíènì:

Od 1. – 3. roku 696 Kès od 19. – 21. r. 1056 Kès

4. – 6. 756 22. – 24. 1094

7. – 9. 816 25. – 27. 1152

10. – 12. 876 28. – 30. 1208

13. – 15. 936 31. – 33. 1226

16. – 18. 996 34. – 36. 1278

37. – a výše 1332

Výše hodnostního pøídavku je ve stupnici I.: 200 Kès, v II.: 340 Kès, v III.: 520 Kès, ve IV.: 600 Kès. Odmìna za vyšší výkon nejvýše mìsíènì 400 Kès.

Úèinnost je od 1. 6. 1953

Vládní naøízení 47/81 Sb.ze dne 28. dubna 1981.

Vláda Èeskoslovenské socialistické republiky naøizuje podle § 3, odst. 2 zákona è. 218/1949 Sb.: /Výpis/

§ 1

/1/ Základní plat duchovních církví a náboženských spoleèností, kteøí pùsobí se státním souhlasem v duchovní správì, v církevní administrativì nebo v ústavech pro výchovu duchovních, èiní mìsíènì pøi zapoèitatelné dobì duchovenské èinnosti /služební dobì/

kratší než 3 roky 1000 Kès

od dovrš. 3 do 6 rokù 1060

od “ 6 do 9 1120

od “ 9 do 12 1180

od “ 12 do 15 1240

od “ 15 do 18 1300

od “ 18 do 21 1350

od “ 21 do 24 1400

od “ 24 do 27 1450

od “ 27 do 30 1500

od “ 30 do 33 1540

od “ 33 do 36 1580

delší než 36 rokù 1620

/2/ vyšší základní plat náleží duchovním, poèínaje mìsícem, ve kterém jim uplynula doba dalších tøí rokù zapoèitatelné duchovenské èinnosti.

§ 2

Hodnostní pøídavek duchovních mùže èinit nejvýše v I. stupnici 700 Kès, ve II. stupnici 840 Kès, ve III. stupnici 1020 Kès, a ve IV. stupnici 1100 Kès.

§ 3

Odmìna za vyšší výkon duchovních mùže èinit v jednotlivých pøípadech nejvýše 600 Kès mìsíènì. /2/ Úhrnná èástka tìchto odmìn v rámci okresu a kraje mùže dosáhnout nejvýše 15 % celkového nákladu na základní platy a hodností pøídavky duchovních.

§ 4

Zrušují se: 1. Ustanovení § 9 odst. 1, § 11, odst. 2 a § 12, odst. 1 vl. n. è. 219/49 Sb.

§ 5

Toto naøízení nabývá úèinnosti dnem 1. 5. 1981.

Dr. Štrougal v. r.

Farní úøad Libèeves

V Libèevsi dne

Vìc: Moje vyjádøení ke snahám MNV získat povolení ke zbourání farní stodoly.

MNV v Libèevsi na severní stranì farní stodoly postavil v akci Z požární zbrojnici. Stodolu by rád zboural. Svoji žádost odùvodòuje tím, že brání výjezdu požární techniky. Pokud to chci vyjádøit slušným slovem, tak je to dùvod neupøímný. Dvì velké garáže mají smìrem východním a jednu jižním smìrem, ale ne proti stodole, ale proti hospodáøským budovám, které mám plnì využity a které se stodolou nezbytnì potøebuji. Další dùvod proti zbourání je ten, že jsou souèástí historického areálu fary II. památkové kategorie. Dále mi pøedseda MNV oznámil, že chce na místì stodoly zøídit park.

Kapitulní konsistoø Litomìøice

V Litomìøicích 23. 8. 1979

Vìc: Záležitost farní stodoly v Libèevsi.

Místnímu národnímu výboru

L i b è e v e s

Dle sdìlení administrátora v Libèevsi má prý dojít k výkupu a zbourání tamní stodoly, tvoøící s farní budovou historický areál II. kategorie památkových objektù

Zmínìnou stodolu i pøilehlé hospodáøské budovy nemùžeme odprodat, ani zbourat, protože hospodáøské budovy jsou pro potøebu administrátora. Se stodolou se poèítá jako s depozitáøem ze zbouraných kostelù následkem dùlní èinnosti.

SHR již uložilo konsistoøi vyhledat vhodné budovy jako depozitáøe pro kostely Albrechtice, Dolní Jiøetín a v budoucnu i Havraò. Na mosteckém okrese nejsou žádné vhodné budovy, které by bylo možno upravit jako depozitáøe.

Doufáme, že pochopíte naši snahu vyjít vstøíc veøejnému zákmu, zvláštì nyní, kdy tìžební plán uhlí nesmí být nijak narušen.

Dìkujeme vám za pochopení

Dr. T. Holoubek

Kancléø, ekonom

Na vìdomí : farní úøad Libèeves

ONV – TVC Louny

kapitulní ordinariát

ONV v Lounech

Odbor OIPO tel. Žatec 2800 PSÈ 440 27 Louny

È.j. OIPO – 559 z r: 1980 V Lounech 5. 8. 1980

Vìc: Rozhodnutí k odstranìní zjištìných závad.

Vyøizuje: npor. Vokrouhlík

Kapitulní konsistoø

Dómské nám. 1

L i t o m ì ø i c e

_____________

Dne 30. 7. 1980 byla proveden preventivní prohlídka v objektech fary øím. kat. církve v Libèevsi.

Úèelem prohlídky bylo provìøit dodržování požárních pøedpisù.

Vzhledem ke zjištìním skuteènostem došlo k porušení vyhlášky MV è. 106/59 Ú.l. § 58 odst. 1 písmeno a, b, ch, vydáváme na základì zákona è. 71/67 Sb.

R o z h o d n u t í

K odstranìní všech nedostatkù uvedených v zápise o preventivní prohlídce, jež je nedílnou souèástí tohoto rozhodnutí. Termíny k odstranìní jednotlivých nedostatkù uvedené v tomto zápise se tímto rozhodnutím potvrzují.

O d ù v o d n ì n í

Uvedenou preventivní prohlídkou byly zjištìny nedostatky v dodržování zásad požární ochrany jak vyplývá z jednotlivých bodù zápisu a tím k ohrožení majetku.

P o u è e n í

Proti tomuto rozhodnutí se mùžete odvolat do 15 dnù ode dne jeho doruèení ke Kraj. Inspekci PO Ústí n. L., prostøednictvím OIPO Žatec. Odvolání musí být provedeno ve dvojím vyhotovení. Vzhledem ke zjištìným skuteènostem a nebezpeèí z prodlení se odkladný úèinek vyluèuje dle § 55 odst. 2 zákona è. 71/67 Sb.

Náèelník okresní inspekce PO

Pplk. PO E l z n i c Otakar

v. z. kpt. /podpis neèitelný/

Okresní národní výbor Louny

Okresní inspekce požární ochrany

Zápis

o provedené preventivní prohlídce v objektech fary øím. kat. církve v Libèevsi.

Prohlídka byla provedena dne 30. 7. 1980

Prohlídku provedl: pracovník OIPO npor. Vokrouhlík

Prohlídky se zúèastnili: Josef Kordík, adm. øím. kat. církve v Libèevsi

Ing. Hoøejší – pracovnice odb. výstavby ONV

Jaroslav Pešek – tajemník pro vìci církevní

Václav Porteš – inspektor odb. kultury ONV

Preventivní prohlídkou bylo zjištìno:

1/ sklep fary – stávající el. instalace v èásti nahrazena dvoulinkou, která se používá na svod od tel. antény.

2/ hospodáøský objekt fary – stávající rozvod elektrické instalace proveden provizornì.

O p a t ø e n í k bodu 1. a 2. : ukládá se administrátorovi, aby zajistil opravu el. Instalace ve sklepì fary a v pøí-zemí hosp. objektu. Po provedené opravì pøedložil revizní zprávu pro rozvod elektrické instalace ve všech prostorách fary a hospodáøského objektu.

Lhùta: 31. 12. 1980

3/ Pokoj poschodí – nedostateèné uzavøení komínového sopouchu

O p a t ø e n í : ukládá se administrátorovi, aby zajistil øádné utìsnìní sopouchu komínového tìlesa v pokoji.

Lhùta do 13. 8. 1980

4/ Ložnice poschodí – nutno vymìnit kouøovod u lokálního topidla umístìného v ložnici

O p a t ø e n í : ukládá se administrátorovi, aby zajistil výmìnu kouøovodu.

Lhùta do 13. 8. 1980

5/ depozitáø – do depozitáøe je nutno vhodný hasící pøístroj

O p a t ø e n í : ukládá se administrátorovi, aby zajistil doplnìní ruèního hasícího pøístroje do depozitáøe.

Lhùta do 13. 8. 1980

6/ Pracovna administrátora – sopouch komínového tìlesa je ucpán papírem

O p a t ø e n í : ukládá se administrátorovi, aby zajistil uzavøení sopouchu víèkem.

Lhùta: do 13. 8. 1980

7/ Pùda fary – nutno provést úklid pùdy a opravu komínového tìlesa

O p a t ø e n í : ukládá se administrátorovi, aby zajistil úklid pùdy a opravu komínového tìlesa.

Lhùta: úklid do 13. 8. 1980

Komín do 15. 11 1980

8/ Hospodáøský objekt, sýpka – na druhé pùdì byla nalezena svíèka, která byla používána, je nutno provést úklid první i druhé pùdy /skladovány hoølavé materiály/ a odstranit provizorní pøívod el. proudu na první pùdu /televizní dvoulinka pøibitá pøímo na trámoví/

O p a t ø e n í : ukládá se administrátorovi, aby zajistil odstranìní výše uvedených závad. Upozoròujeme, že je nutno dodržovat zákaz vstupu do sýpky s otevøeným ohnìm /svíèka apod./

Lhùta do 13. 8. 1980

zákaz úkol trvalý

9/ Hospodáøský objekt, garáž – tato garáž neodpovídá ÈSN 73 0837. V garáži je skladován vyjetý olej, obaly od oleje a další hoølavý materiál

O p a t ø e n í : ukládá se administrátorovi, aby zajistil vyklizení garáže. Z a k a z u j e s e administrátorovi garážovat osobní v garáži až do doby, kdy tato bude odpovídat svým provedením daným ÈSN.

Lhùta: do 13. 8. 1980

10/ Truhláøská dílna – v dílnì je nutno provést úklid pilin. Pøi prohlídce bylo zjištìno, že rozvodná deska el. proudu leží na zemi zaprášena a èásteènì zasypaná pilinami. V truhlárnì j umístìn agregát pro sváøení el. obloukem.

O p a t ø e n í : ukládá se administrátorovi, aby zajistil úklid truhlárny, pøemístìní agregátu sváøení a zajistil umístìní rozvodné desky tak, aby nemohlo dojít k jejímu poškození.

Lhùta do 13. 8. 1980

Vzhledem k tìmto nedostatkùm bude administrátorovi øímskokatolické církve Josefu Kordíkovi uložena bloková pokuta ve výši 100 Kès za porušování požárních pøedpisù.

Za OIPO Žatec : npor. Vokrouhlík

Zjištìné závady odpovídají skuteènosti. J. Kordík

ONV v Lounech

Odbor výstavby a územního plánování

È.j. OVÚP 332/80 Hø

V Lounech dne 30. 7. 1980

Vìc: Užívání sýpky na faøe Libèeves – sdìlení.

Odbor kultury ONV Louny

K vaší žádosti jsme den 30. 7. 1980 zúèastnili místního šetøení ve vìci využití objektu bývalé sýpky a provádìní oprav stodoly na faøe v Libèevsi okr. Louny.

Po provedeném øízení konstatujeme, že objekt sýpky jakožto stavba hospodáøského charakteru je naprosto nevhodná pro užívání k jiným úèelùm /napø. shromažïovacím/. Navíc je u objektu dlouhodobì zanedbána údržba.

Zmìna ve zpùsobu užívání stavby je pøípustná pouze na základì rozhodnutí stavebního úøadu.

Pokud se týèe stodoly, jsou na ní provádìny udržovací práce, které ve smyslu ustanovení § 18 vyhl. è. 85/76 Sb. nevyžadují ohlášení stavebnímu úøadu – výmìna žlabù a odpadních dešových svodù, výmìna køídel vrat, nemìní-li se jimi vzhled stavby, opravy fasády a støešní krytiny.

Vyøizuje: ing. Hoøejší/Tm

Vedoucí odboru výstavby a územního plánování ONV v Lounech

Ing. Jiøí Špelina

Z á p i s

o provedené kontrole hospodaøení u farního úøadu øím. kat. církve v Libèevsi okr. Louny, provedené 7. Srpna 1980 na ONV v Lounech.

P ø e d m ì t e m

Kontroly byl rok 1977 II. pololetí, rok 1978, 1979 a r. 1980.

Zjištìné závady: 1977 doklad è. 114 a 126 – výplaty mezd chybí podpis stavebního dozora. Jinak toto pololetí bylo bez závad.

Rovnìž v roce 1978 chybí podpisy stavebního dozora na dohodách o provedení práce. Jinak bez závad.

Rok 1979: Úèetní doklady è. 52, 122, 137 a 159 nejsou opatøeny podpisem stavebního dozora, Od 22. 11. 1979 pan Jakub Švejnar jako stavební dozor pøestal u farního úøadu pracovat. Od té doby do dnešního dne farní úøad Libèeves aèkoliv pokraèuje dál v opravách nemá stavebního dozora. Další závady: V roce 1979zaèal far. Úøad s opravou farní stodoly, bez souhlasu státní správy.

Kapitulní konsistoø Litomìøice poukázala na tento úèel èástku 10 000 Kès. Èerpání nákladù na materiál 8 000 Kès na mzdy 1 000 Kès. Pøi kontrole nebyla pøedložena kniha materiálových zásob, která až dosud nebyla vedena. Rovnìž nebyl pøedložen intenèní a štolový deník.

Rok 1980: V tomto roce bylo pokraèováno s opravou vìže kostela v Libèevsi, opravou støechy v Kozlech a oprava stodoly. Nákup materiálu, proplácení mezd, jakož i dohody o díle nebyly schváleny a podepsány stavebním dozorem, kterého si farní úøad neobstaral. Vše sjednával jen administrátor pan Josef Kordík.

Návrhy na opatøení:

• okamžitì zavést a bìžnì doplnit knihu materiálových zásob. Termín 20. 8. 1980.
• dodateènì pøedložit intenèní – štolových deník k nahlédnutí. Termín 20. 8. 1980.
• nájmy z bytù a garáže vybírat složenkou nebo zvl᚝ na bloky.

ONV v Lounech si vahražuje kontrolu vyplácených mezd a nákupu materiálu zejména mìdìného, nebo pozinkovaného plechu, od doby, kdy farnost provádìla opravy bez stavebního dozora. Do té doby souèasnì pozastavuje státní dotace na opravy církevních objektù v obvodu farního úøadu Libèeves.

Josef Kordík adm. f. ú. Jaroslav Pešek OTPVC

Obìžník arcibiskupství pražského è. 3/1981 ze dne 16. Bøezna 1981.

Intenèní knížky – è.j. 442/81

Intenèní knížky jsou zaøízením církve, aby bylo zajištìno, že pøijatá intence byla skuteènì odsloužena. Intenèní knížku reviduje ordináø nebo vikáø pøi kanonické vizitaci /Can. 843, 844/. Intenci = mešní stipendium bìžné èili manuální mùže pøijmout osobnì každá knìz, i ten, který nepùsobí ve veøejné duchovní správì a slouží napø. soukromé mše sv.

Výši stipendia stanoví ordináø, nejlépe na diecézní synodì, nebo diecézním zvykem/Can 831, § 1,2/. Pøijetím stipendia vznikne mezi dárcem stipendia a knìzem smlouva, ze které vzniká povinnost ze spravedlnosti pro obì strany: aby totiž dárce ponechal peníze k volné dispozici knìze, a knìz, aby vykonal to, co dárce žádá.

Peníze tyto nejsou cenou za mši sv., nýbrž jsou pro potøebu knìze. Proto také Can. 824 nazývá stipendia “eleemosyna misarum” a “receptus et probatus Ecclesia mos”.

Pøijetí stipendia není tedy hospodaøení církevním majetkem, jak má na mysli ustanovení §10zák.è.218/49 Sb.

Stipendium patøí osobnì tomu, kdo intenci splní a je darem duchovnímu, tedy jeho osobním pøíjmem. Tento pøíjem je povinen pøihlásit ke zdanìní podle pøedpisu zákona è. 145/1961 Sb. o dani z pøíjmu obyvatelstva, pøesáhne-li pøíjem èástku 400 Kès za rok.”

Z á p i s

o kontrole plnìní opatøení, která byla provedena dne 23. 10. 1980 u farního úøadu ø.k.c. v Libèevsi, administrované p. Josefem Kordíkem. Kontrolu provedl Jaroslav Pešek TPVC ONV v Lounech a stavební technik OK-ONV s. Vladimír Jež.

Závady: 1977: doklad è. 114 a 126 výplaty mezd. Chybìl podpis stavebního dozora. Úkol nesplnìn.

1978: Chybìly podpisy stav. dozora na dohodách o provedení práce. Dohody podepisoval sám

administrátor Kordík pøímo s pracovníky bez odbor. posouzení. Úkol nesplnìn.

1980: Pokraèováno s opravou vìže kostela v Libèevsi, oprava støechy v Kozlech /klempíøské práce/. Nákup

materiálu, proplácení mezd, jakož i dohody o vykonané práci nebyly schváleny, ani podepsány stavebním

dozorem. Úkol nesplnìn.

Opatøení: Okamžitì zavést a bìžnì doplnit knihu materiálových zásob. Termín do 20. 8. 1980. Kniha zavedena.

Dodateènì pøedložit ONV v Lounech intenèní a štolový deník k nahlédnutí. Termín do 20. 8. 1980. Úkol

nesplnìn.

Nájmy z bytù a garáže vybírat složenkou nebo na zvláštní bloky. Termín trvalý.

Nesplnìní uložených a panem administrátorem podepsaných úkolù zdùvodòuje p. Kordík, že nemìl a nemá stavebního dozora, pøestože mìl na obstarání stavebného dozora 11 mìsícù.

Dohody o provedení práce nebyly v opise zasílány na ONV v Lounech, TPVC ke schválení ani k registraci, pøesto, že ONV tyto opravy financoval. Dnes 23. 10. Byl pøedán zbytek dohod TPVC , jež mìl pan administrátor uzavøen. Další dohodu s paní Kyselkovou pøedloží f. ú. do mìsíce. Pøi kontrole nápravných opatøení ukázal p. administrátor Kordík, že má zaveden štolový i intenèní deník jen z dálky a odmítl je kontrolnímu orgánu pøedložit. Své jednání zdùvodòoval tím, že se radil s právníkem a že státní správa TPVC nemá právo do tìchto knih nahlížet.

Stavební deník kontroloval p. Vladimír Jež. Zjistil nedostatky ve vedení stavebního deníku a p. administrátora øádnì ponauèil, jak se má stavební deník vést.

Pøi kontrole bylo dále zjištìno:

• že byl panem administrátorem porušen zákaz opravy stodoly, ale jako truc bylo postaveno lešení k opravì fasády dalších hospodáøských budov. Pan administrátor Kordík byl varován, aby tìchto vedlejších a ne-povolených oprav zanechal. Jmenovaný odmítá uposlechnout pokynù státní správy a doheldacím státním orgánùm tvrdí, že bude dále pokraèovat a má další požadavky na státní dotaci. Ze shora uvedených dùvodù se státní dotace na opravy pozastavuje.
• že bylo pøikroèeno k odstraòování závad, které uložila IOPO, zejména obnova el. Instalace ve farní budovì, garáži i dílnì.

Revizní správa stavebního technika OK-ONV je souèástí tohoto zápisu.

Z á v ì r :

• Ukládá se panu administrátorovi Jos. Kordíkovi, aby do 20. ledna 1981 splnil všechny úkoly vyplývající z provìrky. Ve druhé polovinì ledna 1981 bude provedena další kontrola jak byly úkoly splnìny.
• Protože nebyl pøedložen štolový a intenèní deník dohlédacímu orgánu bude p. administrátorovi uloženo další kárné opatøení.

Jaroslav Pešek TPVC

Vladimír Jež OK-ONV

ONV v Lounech

Odbor OTPVC

È.j. 218/434/2 z r. 1980 v Lounech 11. 8. 1980

Vìc: Kárné opatøení

Doporuèenì

Pan

Josef Kordík

Administrátor Ø.K.C.

Libèeves

Jak je Vám známo protipožární prohlídka tamní fary a hospodáøských budov nemohla býti provedena v týdnu od 21. 7. Do 22. 7. 1980 protože jste údajnì byl na dovolené, takže naše cesta tam byla zbyteèná.

Ve ètvrtek dne 24. 7. 80 udìlal jsem dotaz u pana vikáøe Svatka, který nám sdìlil, že v pondìlí 21. 7. veèer jste mu telefonicky sdìlil, že nastupujete dovolenou od 22. 7. do 25. 7. 80 vèetnì. Souèasnì vás upozornil, abyste nástup dovolené sdìlil jak je to zvykem a povinností ONV v Lounech TPVC a požádal o zástup.

Okresnímu národnímu výboru v Lounech, jako svému osobnímu úøadu jste nástup dovolené vùbec neoznámil a nepøišla ani písemná zpráva z vikariátu. Rovnìž o státní souhlas k zastupování jste nepožádal i když je Vám tento postup dobøe znám. Vaší svévolí porušil jste vládní naøízení è. 120/1950 Sb. odstavec A/ o právech a povinnostech. Dopustil jste se provinìní podle § 15 odst. 1 a proto Vám ukládám kárné opatøení podle § 16 odst. 1 a s použitím § 27

p í s e m n o u d ù t k u ,

se záznamem do osobních spisù.

Proti tomuto rozhodnutí mùžete se odvolat do 15 dnù po doruèení SKNV v Ústí n. L., podáním u ONV v Lounech.

Jaroslav Pešek, OTPVC

Na vìdomí:

Kapitulní konsistoø v Litomìøicích

Vikariátu øím.kat. církve v Žatci

ONV v Lounech

Odbor OTPVC

È.j. 219/434/4 z r.1980 v Lounech 19. 8. 1980

Vìc: Zastavení oprav farní stodoly v Libèevsi.

Pøi kontrole provedené dne 30. VII. 1980 na faøe v Libèevsi bylo zjištìno, že opravujete fasádu a vrata farní stodoly.

Znovu Vám písemnì pøipomínám, že všechny dispozice s úèelovým jmìním mohou být provedeny jen se souhlasem státní správy a jen na úèely obsažené ve schváleném rozpoètu v tom poøadí, jak se vyskytnou a to pouze na základì plánování.

Jelikož tamní farní úøad neplánoval opravu stodoly ve farním rozpoètu v roce 1981 ani tøi roky zpátky a pøes-to k opravì pøistoupil bez vyžádání státního souhlasu, žádáme Vás pane administrátore, abyste s okamžitou platností zastavil veškeré práce na opravì farní stodoly.

Proti tomuto rozhodnutí mùžete se odvolat k SKNV v Ústí n. L. do 15 dnù po doruèení, prostøednictvím ONV v Lounech.

Jaroslav Pešek, OTPVC

Josef Kordík

439 26 Libèeves

V Libèevsi 1. 9. 1980

Severoèeský krajský národní výbor

Krajský tajemník pro vìci církevní

Ústí n. L.

Vìc: Odvolání proti rozhodnutí OTPVC o kárném opatøení

Odvolávám se proti rozhodnutí OTPVC v Lounech Jaroslava Peška, kterým mnì udìlil písemnou dùtku.

Cesta státních kontrolních orgánù v týdnu od 21. 7. do 22. 7. 1980 mi nebyla hlášena pøedem.

Dne 21. 7. 1980 jsem byl doma.

Od úterý 22. 7. Jsem mìl øádnì hlášenou dovolenou pøi níž jsem nepotøeboval zastoupení se státním souhlasem.

Podle zákona è. 218/49 Sb. a vl. n. è. 219/49 Sb. nejsem zamìstnancem ONV a proto není mým personálnì nadøízeným orgánem, nýbrž toliko administrativnì nadøízeným. Z toho dùvodu uvedení dnes již v právním øádu neexistující provinìní postrádá právní podklad pro disciplinární øízení.

Dovoluji si podotknout, že v uvedení bylo použito již neplatného a neúèinného právního pøedpisu, který upravoval práva a povinnosti státních zamìstnancù, èímž jsem nikdy nebyl, kterýžto právní pøedpis byl zrušen z.è. 65/65 Sb. ustanovením § 279, odst. 1, sub. 49.

Z uvedených dùvodù žádám o zrušení protiprávního kárného opatøení ze dne 11. Srpna, doruèeného 21. Srpna 1980 a vyøazení záznamu z osobních spisù.

Srdeènì zdraví a pøeje vše dobré Josef Kordík

Josef Kordík

439 26 Libèeves

V Libèevsi 1. 9. 1980

Severoèeský krajský národní výbor

Krajský tajemník pro vìci církevní

Ústí n. L.

Vìc: Odvolání proti rozhodnutí OTPVC o zastavení oprav farní stodoly v Libèevsi.

Odvolávám se proti rozhodnutí OTPVC v Lounech Jaroslava Peška o zastavení oprav farní stodoly v Libèevsi.

OTPVC ve svém rozhodnutí namítá, že jsem opravu nemìl plánovanou. V døívìjších letech jsem opravy plánoval, ale upustil jsem od toho poté, co do plánu oprav na rok 1979 napsal: “Upøesnìní bìhem roku.” Proto jsem do plánu na rok 1980 neuvedl žádnou opravu, pøestože prakticky nic jiného nedìlám, než opravuji.Kdyby byl v pøedcházejících letech kladen takový dùraz na plán oprav, jistì bych opravy pøesnì naplánoval i na rok 1980, vèetnì opravy stodoly.

Práce, které jsem provádìl, byly nejnutnìjší zabezpeèovací práce. Opravy provádím také proto, že si vážím práce našich pøedkù.

Státní rozpoèet nebyl touto opravou zatížen.

Doufám proto, že rozhodnutí OTPVC zrušíte.

Srdeènì zdraví a pøeje vše dobré Josef Kordík

Severoèeský krajský národní výbor v Ústí n.L.

È.j.: círk/56-Dl/80

V Ústí n.L. 13. 10. 1980

Pan

Josef Kordík

Administrátor

Libèeves

Vìc: Odvolání proti rozhodnutí tajemníka pro vìci církevní ONV v Lounech.

K Vašemu podání ve vìci zastavení oprav farní stodoly v Libèevsi a kárného opatøení sdìluji, že po pøezkoumání rozhodnutí tajemníka pro vìci církevní ONV v Lounech jsem neshledal dùvodù pro jeho zmìnu.

Tajemník pro vìci církevní Severoèeského KNV Karel Dlabal

Josef Kordík

439 26 Libèeves

V Libèevsi 1980

Ministerstvo kultury ÈSR

Sekretariát pro vìci církevní

P r a h a

Vìc: Odvolání proti rozhodnutí OTPVC v Lounech o kárném opatøení a o zákazu opravy stodoly.

Odvolávám se proti rozhodnutí OTPVC v Lounech Jaroslava Peška ze dne 11. Srpna 1980 doruèeného 21. Srpna 1980, kterým mnì udìlil písemnou dùtku.

Odvolávám se pøesto, že KTPVC tato rozhodnutí nezmìnil, protože bylo použito již neplatného právního pøedpisu, jak jsem uvedl ve svém odvolání KTPVC v Ústí n. L.

Odvolávám se též proti rozhodnutí OTPVC ze dne 19. srpna 1980 doruèeného dne 21. srpna 1980, kterým mnì zakázal,opravovat stodolu.

Odvolávám se pøesto, že KTPVC toto rozhodnutí nezmìnil, pøestože nebylo zdùvodnìno žádným právním pøedpisem.

Srdeènì zdravím a pøeji vše dobré Josef Kordík

Ministerstvo kultury ÈSR

V Praze dne 17. 11. 1980

Èís. 18.902/1980/-VII.

Vìc: Josef Kordík – odvolání.

Vyøizuje: ref.JUDr J. Hájek, t. 513, linka 262.

K dopisu ze dne 7. 44. 1980 Sekretariát pro vìci církevní MK ÈSR sdìluje, že vaše osobní záležitost svémocného jednání a nedbání duchovenských povinností pøi hospodaøení s majetkem byla øešena a uzavøena v Kompetenci Severoèeského krajského národního výboru v Ústí n.L. , jehož rozhodnutí v této vìci je tøeba považovat za koneèné.

Øeditel Sekretariátu pro vìci církevní:

František J e l í n e k , v. r .

Za správnost : Štveblová

Josef Kordík

439 26 Libèeves

V Libèevsi 10. 12. 1980

Generální prokuratura

Èeské socialistické republiky

Nám. Hrdinù 1300

P r a h a 4 – Nusle

Vìc: Podnìt ke stížnosti pro porušení zákona.

Dávám tímto podnìt k podání stížnosti pro porušení zákona zejména § 279, odst. 1, sub. 49 zákoníku práce.

Okresní tajemník pro vìci církevní mnì udìlil dùtku a zdùvodòoval to neplatným a neúèinným právním pøedpisem.

Spatøuji v tom porušení výše citovaného zákona a žádám o pøíslušné opatøení.

Josef Kordík

Krajská prokuratura

Ústí n.L.

Kd 203/81-7 Ústí n.L. 19. 2. 1981

Vìc: podnìt k pøezkoumání rozhodnutí o dùtce

K Vašemu podnìtu oznaèenému jako stížnost pro porušení zákona a adresovanému Generální prokuratuøe ÈSR, pøezkoumal jsem zákonnost rozhodnutí tajemníka pro vìci církevní ONV v Lounech z 11. 8. 1980, potvrzeného rozhodnutím tajemníka pro vìci církevní SKNV v Ústí n.L.dne 13. 10. 1980.

Stížnost pro porušení zákona podána být nemùže. Tento termín je v èeskosl. právu vyhrazen pro mimoøádné opravné prostøedky podávané proti pravomocným soudním a notáøským rozhodnutím /§ 236 O. s. ø./, pøípadnì proti rozhodnutí soudu, prokurátora, vyšetøovatele nebo vyhledávacího orgánu /§ 266, odst. 1 tr.ø./, pokud jde o rozhodnutí podléhající režimu trestního práva.

Rozhodnutí tajemníka pro vìci církevní nemùže být proto stížností pro porušení zákona napadeno a proto – bez ohledu na nepøesné oznaèení podnìtu – bylo pøezkoumáno jako podnìt k výkonu dozoru prokurátora podle zákona o prokuratuøe.

Lze souhlasit s tím, že vl. n. è. 120/1950 Sb. bylo zrušeno zákoníkem práce a že tedy podle tohoto zrušeného právního pøedpisu nelze postupovat. Na nesprávnou aplikaci zrušeného pøedpisu, která nebyla napravena ani v øízení pøed tajemníkem pro vìci církevní SèKNV v Ústí n. L., a odkazem na ust. § 17 odst. 1 zákona podávám odpovídajícímu orgánu upozornìní.

Ve vìci samé však je tøeba dodat, že výkon státní správy církví zahrnuje i øídící a dozorèí èinnost /12 písm. a/ naø. vl. è. 220/1949 Sb,/, orgány ONV a KNV /§ 5 cit. naø.vl. /*. V rámci øídící èinnosti lze vyslovit též nespokojenost s výkonem funkce duchovních, nebo pøedpoklady stanovené právními pøedpisy pro výkon funkce duchovního /napø. ust. § 7 odst. * …naø. è. 219/49 Sb. recipující ust. § 2 zák. è. 218/1949 Sb./ je tøeba zkoumat i v prùbìhu duchovenské èinnosti. Není tedy ani vyslovení písemné dùtky v rozporu s právním pøedpisem, tøebaže ji nelze opøít o zrušené vl. n. è. 120/1950 Sb., ale o oprávnìní vyplývající orgánùm státní správy církví z øídící a dozorèí èinnosti.

Tím považuji Vaše podání za vyøízené.

Námìstek krajského prokurátora:

JUDr Josef Vondráèek

Josef Kordík

Libèeves V Libèevsi 28. 10. 1980

Vikariátní úøad

Žatec

Vážený pane vikáøi,

žádám o udìlení dovolené na dny 5. 11. až 11. 11. V nedìli 9. 11. 1980 mne bude zastupovat P. Primes.

Podle dotazu, který jsem vykonal na konsistoøi, po té trapné tahanici s tajemníky mi bylo odpovìdìno, že toto oznámení a žádost je jediným krokem, který jsem povinen udìlat. Nemusím to oznamovat ani tajemníkovi, ani ho žádat o povolení zástupu.

Josef Kordík

Vikariátní úøad

Žatec

V Žatci 1. 11. 1980

Josef Kordík

Libèeves

Milý spolubratøe!

Vaši žádost o dovolenou jsem obdržel poštou v pátek 31. X. t. r. dopoledne. Pro neodkladnou práci jsem nemohl odpovìdìt téhož dne. Odpovídám tedy dnes, kdy ovšem pošta /v sobotu a v nedìli/ listovní zásilky nedoruèuje. Obdržíte tedy mou odpovìï pravdìpodobnì až 4. t. m.

K tomu, abyste mohl nastoupit na dovolenou je tøeba, abyste zajistil minimální chod ve svém svìøeném farním obvodu. Je tedy tøeba požádat nejbližšího administrátora, ve Vašem pøípadì v Lounech, aby Vás zastoupil v pøípadì pohøbu. Nezmiòujete se ve svém pøípise o tomto opatøení. Jistì tento nepatrný krok udìlejte a požádejte dp. administrátora v Lounech o eventuální výpomoc.

Pokud se týká zastoupení v nedìli 9. 11., beru na vìdomí, že Vás bude zastupovat vldp. Vojtìch Primes. Má-li vldp. Primes souhlas vypomáhat ve Vašem obvodu, pak je všechno v poøádku. Pokud se jeho státní souhlas však nevztahuje na Váš farní obvod, je Vaší povinností pro jeho pùsobení u Vás mu souhlas vyjednat. Kdybyste toto opomenul, mohl byste mu zpùsobit potíže, a to by si P. Primes v žádném pøípadì nezasloužil.

Pøedpokládám, že teda zaøídíte všechno potøebné, což Vám také jako vikáø ukládám. Za tohoto pøedpokladu tedy souhlasím, abyste si vybral dovolenou ve dnech 5. – 11. listopadu t.r.

Pøedpokládám dále, že do nástupu své dovolen= budete mít provedeno a zkontrolováno sèítání osob a bytù ve svém farním obvodu. Tuto povinnost nelze pøenechat eventuálnímu nástupci.

Váš vikáø Svatek

Kapitulní konsistoø

Litomìøice

Litomìøice 29. 10. 1980

Josef Kordík

Libèeves

Stran hlášení øádné dovolené je nutno postupovat následovnì:

1/ Pan tajemník pro vìci církevní ONV vám vydá blanket, na který napíšete dobu své nepøítomnosti a souèasnì zástupce, který vás bude zastupovat. Podepíšete, orazítkujete a 14 dní pøed nástupem dovolené odešlete vikáøi.

2/ Vikáø má povinnost zaslat vaši žádost neprodlenì TVC ONV.

3/ Nedojde-li žádná negativní zpráva – byla vaše dovolená vzata na vìdomí.

S pozdravem pokoje

ThDr Tomáš Holoubek

Josef Kordík

Libèeves V Libèevsi 3. 11. 1980

Vikariátní úøad

Žatec

Vážený pane vikáøi,

Protože mi P. Primes oznámil, že mne 9. 11. Nemùže zastupovat, oznamuji Vám, že zamýšlenou dovolenou jsem nucen odložit.

Josef Kordík

OS-SNB oddìlení pasù a víz

513 15 Semily

È.j.: SO-17/PC-81

R o z h o d n u t í :

…podle ustanovení § 4 odst. 2 zákona è. 63/1965 Sb. o cestovních dokladech z dùvodù uvedených v § 4 odst. 1 písm. a/ téhož zákona a § 1 vl. naø. è. 114/1969 Sb., jímž se stanoví, ve kterých pøípadech mùže být vydání cestovního dokladu odepøeno, o d n í m á Vám cestovní pas è. 2343746 opravòující vás k cestám do zemí socialistického tábora.

O d ù v o d n ì n í :

Ve smyslu výše citovaného zákona a vládního naøízení nebí v souladu se státnímu zájmy ÈSSR, abyste byl v souèasné dobì držitelem cestovního dokladu a cestoval do ciziny.

Proto bylo rozhodnuto cestovní pas Vám odejmout.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat písemné odvolání ve lhùtì do 15 dnù ode dne jeho doruèení prostøednictvím zdejší OS SNB odd. pasù a víz KS SNB v Hradci Králové.

Odvolání nemá odkladný úèinek.

Náèelník/podpis neèitelný/

Pøedáno 24. II. 1981

Josef Kordík

Nová Ves n. Pop.

KS-SNB odbor pasù a víz Hradec Králové

Odvolávám se proti odnìtí pasu.

Nejsem si vìdom, že bych byl tak nebezpeèný, abych svým pobytem v zahranièí ohrozil stát. Právì naopak usiluji o to, aby veškerá moje èinnost a už doma nebo v zahranièí byla státotvorná.

Pøed zákonem jsou si všichni obèané rovni. Docela by mne zajímalo, co jsem spáchal, že jsem zaøazen mezi ty ménì rovné. Nezdá se vám, že to masové omezování svobody pohybu zaèíná zavánìt návratem do dob nevolnických?

Je-li mi odnímán pas za takovéto situace, pak se znovu sám na sobì pøesvìdèuji a nutnosti obèanských iniciativ usilujících o uskuteèòování lidských práv.

Josef Kordík

KS-SNB Odbor pasù a víz Hradec Králové

Josef Kordík

Nová Ves n. Pop.

Odbor pasù a víz KS SNB v Hradci Králové projednal Vaše odvolání ze dne 9. 3. 1981 a zjistil, že bylo podáno oprávnìnou osobou a v zákonné lhùtì a po zvážení všech skuteèností neshledal dùvody pro zmìnu napadeného rozhodnutí, proto je potvrzuje a vaše odvolání podle ustanovení § 59 odst. 2 zák. è. 71/57 Sb. o správním øízení, z a m í t á .

O d ù v o d n ì n í

Po posouzení všech podkladù, kterými se øídilo Oddìlení pasù a víz v Semilech pøi svém rozhodování, nelze Vašemu odvolání vyhovìt, ani s pøihlédnutím ke všem dùvodùm, které v nìm uvádíte.

Odnìtí Vašeho cestovního pasu podle ustanovení § 4 odst. 1 písm a/ vl. naø. è. 114/69 Sb. ustanovení § 1 je opodstatnìno vzhledem k tomu, že v souèasné dobì není v souladu se státními zájmy ÈSSR, abyste byl držitelem cestovního pasu a cestoval do ciziny.

Z výše uvedeného dùvodu bylo Vaše odvolání zamítnuto a rozhodnutí OS SNB, oddìlení pasù a víz v Semilech potvrzeno.

Proti tomuto rozhodnutí se nelze dále odvolávat.

Náèelník /podpis neèitelný/

Kapitulní ordinariát

Litomìøice

Josef Kordík

administrátor f. ú.

Libèeves

Dùstojný pane,

Jak už asi víte z telegramu, který jsem Vám poslal vèera, prosím Vás, abyste pøijel ve støedu 19. 11. t.r. k nám na konsistoø, kdy bychom s Vámi rádi prohovoøili nìkteré Vaše osobní problémy. U tohoto jednání budou jenom zástupci kapituly a p. vikáøù a nikdo jiný nebude tomuto rozhovoru pøítomen. Mám zájem na tom, abychom si knìžsky a bratrsky pohovoøili a urèitá stanoviska vyjasnili.

Doufám, že i Vy v tomto duchu naše pozvání si vysvìtlíte. Dìkuji Vám pøedem za pochopení!

S pozdravem v Kristu Josef Hnedrich, kapitulní vikáø