Kdo jsou agenti F?

Milan Churaò
V rozhovoru s øeditelem Archivní a spisové služby èeského ministerstva vnitra Janem Frolíkem (Tušení senzací, Reflex è. 26/1996) jsou pasáže, které zarážejí. Samozøejmì J. Frolík má pravdu. když øíká, že v žádném archivu není ukryta minulost, ale jen dokumenty o ní. Ten, kdo je nechce studovat, se nemùže nic dovìdìt, a žurnalistická honba za senzacemi je tudíž nejen povrchní, nýbrž i vrcholnì neodpovìdná. Ale Frolík øíká: "Položím-li pøed nìkterého pùl metru vysoký stoh materiálù a øeknu èti, tak uteèe." A to vyvolává otázku: K jakému stohu materilù má kdo pøístup? Co udìlalo ministerstvo proti tomu, aby pouze "svazky" pokládali senzacechtiví novináøi a publikum za zdroj pravdy o minulosti? Existují pøece mnohé dokumenty - plány èinnosti StB a zprávy o jejich plnìní, zprávy o státnìbezpeènostní situaci, statistiky, zápisy z celostátních porad vedoucích náèelníkù atd. Kdyby jen zveøejnilo nìkteré statistiky, mìla by veøejnost naprosto jasno o poètu rùzných druhù svazkù tøeba na konci øíjna 1989, zejména pak o poètu rùzných spolupracovníkù a o dùvodech ukládání jejich svazkù (jedním z nich bylo napøíklad odmítání spolupráce). Když napøíklad Petr Cibulka vydal známé seznamy tajných spolupracovníkù, ministerstvo vnitra neobjasnilo, že nejde o dílo nìjakých "podplukovníkù StB", ale o neúplný a chyby obsahující poèítaèový pøepis údajù z registrù StB. Co k takovým postojùm ministerstvo vede? Od poèátku nástupu "nových lidí" na ministerstvo a do zpravodajských služeb po listopadu 1989 se lze setkávat jen s dezinformacemi vèetnì kompromitace namátkovì vybraných lidí. Zejména pak s vìdomým mlžením o povaze a úkolech ministerstva vnitra a StB v komunistickém režimu. Spiklenecké vidìní svìta, to má Frolík pravdu, je jistì pochybné. To však neznamená, že spiklenecké organizace neexistují a nemají žádný vliv. "Skuteènost je však daleko prozaiètìjší. Vždycky øíkám, že Státní plánovací komise mìla ve spoleènosti daleko vìtší vliv než StB." Možná to Frolík myslel jako nadsázku, ale bez jejího vysvìtlení to je opìt matení veøejnosti. Srovnávají se tu totiž hrušky s papoušky. Pokud jde o plánování ekonomiky ve státì, mìla jistì SPK podstatnì vìtší moc než StB, a to už proto, že StB se o podstatu plánování vùbec nezajímala. Mìla však docela urèitì na vedoucím místì v SPK svého vysokého dùstojníka v "èinné záloze", který pracovníky SPK tajnì hlídal. Moc verbovat udavaèe, dìlat tajné prohlídky v bytech, prohlížet korespondenci, odposlouchávat, tajnì filmovat a fotografovat, nejrùznìjším zpùsobem šikanovat (a v 50. letech i muèit a vraždit) atd. atd. mìla právì jen StB, vždy k tomu byla zøízena.
Také další Frolíkovy výroky mlží. Rád bych vìdìl, proè posmìšnì polemizuje s pøedstavou, že si StB vedla kartièky na každého èlovìka od získání obèanského prùkazu èi že její špioni hlídali v australské buši každého emigranta. Jsou-li takoví lidé, pak jejich pøedstavy neodstraní posmìch. Naprosté mlžení pak pøedstavuje tvrzení, že "domnívat se, že dùležitý agent zámìrnì nebyl písemnì podchycen, je scestné". Mnozí èasem špièkoví agenti jsou skuteènì zachyceni v registrech StB a svazky tìch, kteøí sloužili až do konce, byly po listopadu 1989 znièeny. Pøesto existuje øada jiných dokumentù, jež jejich èinnost dokládají, a Jan Frolík jistì ví lépe než kdokoli jiný, kteøí z tìch dlouholetých nebo obzvl᚝ odpudivých dnes napøíklad obhajují "svìtlou památku" Edvarda Beneše (a tím pomáhají rozdmychávat nebezpeèné nacionální vášnì). Avšak existuje kategorie špièkových agentù, kteøí nebyli zaneseni v žádných registrech a dostávali pravidelný plat prostøednictví I. správy StB (rozvìdky). Je známo, že se o nich po 17. listopadu jednalo na poradách u náèelníka kontrarozvìdky K. Vykypìla, kde se rozhodovalo o tom, jak zlikvidovat dokumenty o jejich existenci a èinnosti. Protože porad se zúèastnili náèelníci odborù, musela být pro nì existence tìchto agentù samozøejmá, jakož i zpùsob, jak byli evidováni a propláceni. Kde by bylo možno tyto agenty hledat? Nejpravdìpodobnìji mezi perspektivními pøíslušníky nomenklatury nebo nejvýznamnìjšími disidenty, jinak by to nebyli agenti špièkoví, placení a mimoøádnì utajení. Ale kdo je získával? Mohou to vìdìt i náèelníci oddìlení StB?
Na nedávné diskusi ve Støedisku nezávislé žurnalistiky Jan Frolík povrdil, že v tìsné blízkosti Jana Rumla se nadále nachází jeden z takových náèelníkù. V polovinì roku 1989 se stal konzultantem generála Lorence, po nìm jej pøevzal Jan Ruml a od té doby je neodstranitelný. Pøed èasem TV NOVA pøinesla doklad o tom, že na schùzi organizace KSÈ v Lorencovì sekretariátu po 17. listopadu 1989 tento èlovìk požadoval ozbrojené potlaèení protikomunistických manifestací. Ví tento èlovìk nìco o agentech F? To by mu dodávalo obrovskou moc. Nebo jen radí J. Rumlovi, jak likvidovat jakoukoli opozici? Jan Ruml jednou prohlásil, že za pøítomnost tohoto estébáka (Bìlíèek (?) - pozn. NN)  na ministerstvu vnitra bere osobní odpovìdnost, stejnì jako že by z funkce ministra vnitra odstoupil, "až by breèel". Nyní po volbách, kdy odstoupí celá vláda a bude se sestavovat nová, se mùže jeho odchod z ministerstva vnitra obejít bez slz.
(Zveøejnìno v Èeském týdeníku è. 148/1996)