VATIKÁN A MOSKVA, PRVNÍ A POSLEDNÍ ØÍM

Když v noci z 8. na 9. èervna 1998 zemøel v Øímì druhý muž Vatikánu kardinál Agostino Casaroli, oznaèovaný za strùjce východní politiky Vatikánu v dobì studené války, objevily se znovu na veøejnosti úvahy o jeho skuteèné roli v procesu sbližování katolické církve s komunistickými zemìmi sovìtského bloku a o hranici možností vlivové a pozièní agentury komunistických rozvìdek, operujících pøímo kolem papeže.
Již pøed nìkolika lety, na základì studií archivù východonìmecké tajné policie Stasi, bylo prokázáno, že v bezprostøedním okruhu papeže Jana Pavla II. se pohybovaly osoby, vysocí církevní hodnostáøi, pracující jednak pro Stasi, jednak pro polskou komunistickou tajnou službu SB /Služba bezpeèeòstva/. Vatikán se dodnes k tìmto informacím nevyjádøil, stejnì jako se nevyjádøil k masivní spolupráci knìží východoevropských zemí s komunistickou politickou policií. Možná tím není pøekvapen, možná mu to nevadí ... Vzhledem k tomu, že podle polských pramenù zhruba 80% polských katolických knìží spolupracovalo s SB /tato èísla jsou zøejmì pøesná, protože ve východním Nìmecku a socialistickém Èeskoslovensku to bylo podobné, když v SSSR ještì mnohem horší.../, polští komunistiètí agenti pronikli s nejvìtší pravdìpodobností do Vatikánu spolu s Wojtylou. Varianta, že by naopak agentura Moskvy ve Vatikánu, podporovaná západními levicovými globalisty, byla v 70. letech už natolik vlivná, aby prosadila do èela katolické církve "svého" polského papeže, se zdá zatím ménì pravdìpodobná. Pøesto je nutné se i touto možností serioznì zabývat. Vždy plány na zmìny systému, navíc v globálním mìøítku, pøipravují mocenské skupiny roky i desetiletí...Nezávisle na tom všem je ale zøejmé, že infiltrace Vatikánu komunistickými tajnými službami byla mnohem hlubší a pestøejší, než se až do konce roku 1989 všeobecnì soudilo.
Abychom si mohli udìlat správnou pøedstavu o klíèové roli kardinála Casaroliho, po desetiletí nejvlivnìjšího èlovìka ve Vatikánu, pøi budování spolupráce mezi katolickou církví a vládami komunistického svìta, kterou se mu daøilo rozvíjet nejménì 35 let bez ohledu na to, kdo byl zrovna hlavou katolické církve, musíme znát nìkterá fakta z jeho oficiálního životopisu.
Pro nás v rozhodujících letech 1979 až 1991 byl Casaroli státním tajemníkem Vatikánu (de facto pøedsedou vlády) a souèasnì prefektem Rady pro veøejné záležitosti církve (ministrem zahranièí), což mu souèasnì umožnilo øídit vatikánskou rozvìdku, považovanou za jednu z nejlepších na svìtì.Proti ní stál jako hlavní protivník sovìtský KGB, tehdy však už øízený rozhodným reformátorem a proletáøským globalistou Jurijem Andropovem, pozdìjším generálním tajemníkem Komunistické strany Sovìtského svazu.Tento fakt nic nemìní na skuteènosti, vyplývající z logiky práce každé tajné služby, že se obì zpravodajské struktury snažily po celou dobu své existence, v pøípadì KGB tedy v prùbìhu 70-ti let, jedna druhou infiltrovat, a to v co nejvyšších èláncích øízení. U sovìtských služeb to od nepamìti znamenalo naverbovat po dobrém nebo po zlém osoby v øídících centrech protivníka, odpovìdné pøedevším za budování vztahù k Východu jak po legální, tak nelegální linii a na druhé stranì ty, kteøí øídili obranu proti pronikání rozvìdek státù komunistického bloku, nejlépe pøímo proti KGB nebo GRU. Že pøi tom slavili až nepochopitelné úspìchy, o tom se dnes už mùžeme bìžnì doèíst v knihách bývalých dùstojníkù kontrarozvìdek zemí NATO. V této souvislosti je tøeba uvést, že Casaroliho do všech uvedených funkcí dosadil právì nastoupivši papež Wojtyla. Nebo to snad bylo od zaèátku naopak?
V každém pøípadì, ve svìtì si kardinál Casaroli získal povìst charismatického èinitele øímskokatolické církve, mistra kabinetní politiky, který dokázal prosazovat cíle Vatikánu, tedy pøedevším své a svých spojencù, vyváženým, taktním diplomatickým pøístupem. Hovoøil šesti jazyky. Nezbytná výbava diplomata a zpravodajce...
Po zhroucení komunismu ve støední a východní Evropì proslul Casaroli pro nìkoho šokujícím varováním, aby se nové demokracie neuchýlily k opaènému extrému. "Divoký kapitalismus ve mnì vyvolává obavy," prohlásil tehdy. Povšimnìme si mistrovské psychologické manipulace se slovem  " divoký ". Kdo ze spoøádaných obèanù, o køesanech už ani nemluvì, by byl ochoten podpoøit divokost v jakékoli podobì? Tzv. " tøetí cesta ", vybraná KGB pro tyto zemì, by Vatikánu zøejmì vyhovovala mnohem lépe. Je pøitom zajímavé konstatovat, že osudy politických vìzòù, vìtšinou katolíkù, obìtí komunismu, v panu kardinálovi tehdy žádné obavy nevyvolávaly... Pro informované však takovéto postoje špièek Vatikánu, jakými jsou kardinál Casaroli a papež Jan Pavel II., nejsou pøekvapením. Cesta k pochopení "nepochopitelného" vede pøes porovnávací analýzu:
a) autentických myšlenek Ježíše Krista, tak, jak jsou zachyceny v díle  "Vodnáøské evangelium", v jednom z dobøe utajovaných vrcholù myšlení této planety,
b) s deformovanými sny marxismu o komunistické rovnosti a spravedlnosti pro všechny,
c) se stejnì zdeformovaným uèením pozemských církví
d) globalistických koncepcí západních socialistických liberálù                                                                                       e) s idejemi "kosmického komunismu", kontrolujícího v mocenské konfrontaci s opozicí, alespoò podle tvrzení esoterických zasvìcencù, významnou èást vesmíru. I celoplanetární hnutí New Age se pohybuje tímto smìrem.
U všech tìchto, podle jejich propagandistù, nesluèitelných proudù, najdeme pod nánosy až pøekvapivì mnoho styèných bodù... Lze bezpochyby vytvoøit kompromisní platformy, na kterých by bylo možné už dnes uskuteènit jejich spojení, když akèní spojení, napø. v odmítání toho, co oni nazývají "divoký" kapitalismus, už funguje odedávna...
Kardinál Agostino Casaroli se narodil v roce 1914 poblíž severoitalského mìsta Piacenza jako syn krejèího. Mládí prožil v období prudkého vzestupu a nesporných úspìchù italského sociálního fašismu, opírajícího se i o podporu širokých lidových vrstev. Tato skuteènost se od konce II. svìtové války pøestala zdùrazòovat... V roce 1937, tedy ve svých 23 letech a v roce 15. výroèí nástupu fašismu k moci, byl tento úspìšný mladý muž vysvìcen na knìze a krátce poté promoval jako právník. Není známo, že by kdy vystoupil proti nedemokratiènosti fašismu nebo jeho agresivní váleèné politice. Stejnì tak mu nikdy nevadila nedemokratiènost katolické církve. V této spojitosti je dùležité pøipomenout jednu z hlavních tezí katolíka a generála Augosta Pinocheta: "Spoleènost potøebuje dva druhy lidí: Ty, kteøí jsou schopni vydat kvalitní rozkaz a ty , kteøí jsou schopni ho kvalitnì splnit". To je optika, která je blízká diktátorùm, technokratùm, komunistickým bonzùm i papežùm. Pøesto, že to každý z nich popøe. Zpìt ke Casarolimu. Do služeb pøímo ve Vatikánu nastoupil tento vysoce ambiciozní knìz a pøedevším státotvorný právník a pøirozený øímskokatolický globalista /køesané všech zemí, spojte se! Samozøejmì pod našim vedením.../ na poèátku II. svìtové války, v roce 1940, jako pracovník úøadu státního tajemníka /pøedsedy vlády/. Tedy do funkce, kterou žádná zpravodajská služba kdekoli na svìtì ani v dobách míru, natož tajné služby totalitní fašistické Itálie v dobì celosvìtové války, nenechávají bez povšimnutí. Víc než to! Nesmíme zapomenout, že katolická církev mìla po celém svìtì po staletí budovanou hustou a dobøe organisovanou výzvìdnou sí, jejíž výkon a odolnost je povìstná. Ta mìla pro bojující Itálii nevyèíslitelnou hodnotu! Naproti tomu, od oèekávaného vítìzství fašistické Itálie ve druhé svìtové válce si katolická církev slibovala posílení svých pozic ve svìtì. Itálie Vatikánu, Vatikán Itálii... Odpovìï na otázku, jestli na Casarolim z tìchto let nìco ulpìlo a bylo ho tedy možno po válce s úspìchem vydírat, nechme na dobu, kdy budou zpøístupnìny vatikánské archivy, což se zøejmì pøíštích 500 let nestane. Faktem zùstává, že Casaroli se musel v úøadu pøedsedy vlády velmi osvìdèit, alespoò jeho mocní pøátelé o tom jistì nepochybovali, protože od roku 1963 se už zamìøoval na tvorbu politiky církevního státu vùèi komunistickým zemím, ovládajícím tehdy jednu tøetinu planety a skoro polovinu lidstva a to pod stejnì globalistickým heslem "proletáøi všech zemí, spojte se!"/Samozøejmì pod našim vedením.../. Kardinál Casaroli je tedy podle všech dnešních kriterií èlovìkem, jedním z nejzasvìcenìjších, který se témìø po šest desetiletí pohyboval v samém centru celosvìtové i vnitøní vatikánské politiky. Tìžko uvìøit, že by pøi svých možnostech a ambicích dokázal odolat pokušení tahat za nitky i bìhem volby papežù...
Sovìtská tajná služba KGB pracovala již od poèátku 80. let na diskreditaci papeže Jana Pavla II. i celé katolické církve, pøièemž do rozsáhlého špehování vatikánských èinitelù byla kromì øady jiných nasazena i obèanka tehdejší ÈSSR, jež pracovala jako agentka pro KGB. Akce pøirozenì zahrnovaly i odposlouchávání Vatikánu.
Tvrdí to alespoò zpráva italské zpravodajské služby SISDE z roku 1990, z níž, 8. 4. 1998, tedy pøesnì dva mìsíce pøed smrtí kardinála Casaroliho na selhání srdce, který v této zprávì hraje klíèovou roli, citovaly tamní sdìlovací prostøedky. Podle zprávy šlo o Irenu Trollerovou, manželku synovce kardinála Agostina Casaroliho, papežova sekretáøe (funkci sekretáøe vykonával 1979 až 1991), odpovìdného mj. za vztahy Vatikánu s východní Evropou.
Trollerová podle této zprávy využila svého pøíbuzenského vztahu ke Casarolimu a instalovala do jídelny kardinálova vatikánského bytu odposlech - konkrétnì do sošky umístìné v pøíborníku. V rozhodujícím roce 1989 mikrofon vymìnila za jiný, ten pak byl aktivní až do kvìtna 1990. Okno bytu smìøovalo k parku a vile Abamelek, rezidenci døíve sovìtského, dnes ruského velvyslance v Øímì. To prý mohlo usnadnit eventuální vysílání zpráv. Jestli oboustrannì, zpráva bohužel neupøesòuje.
Rovnìž podle CESIS, koordinující italské tajné služby, byla Trollerová manželkou kardinálova synovce, jistého Marca Torretty. I on byl prý znám jako "externí agent" sovìtské tajné služby, a to už od konce 50. let. Opravdu podaøený synovec... Hlavnì, že to 40 let nikomu nevadilo.
Kardinál tehdy pøes svou tajemnici tato tvrzení dementoval. "Vatikán nekolaboroval, všechno je to vymyšleno". Podle øádové sestry tajemnice má kardinál jen jednu neteø, a ta žije v severní Itálii. Nemá žádného synovce, jak tvrdily informace SISDE a CESIS.
Také nejužší spolupracovníci Casaroliho o nìjakém kardinálovì synovci, natož o jeho èeské manželce, která by v palácích Vatikánu rozsévala "štìnice", nic neví. "Nikdy jsem neslyšel hovoøit o tajných mikrofonech a vím, že kardinál mìl pouze neteø a žádného synovce," øekl kardinál Silvestrini. Stejnì reagoval kardinál Cheli, který èasto trávil s Casarolim letní dovolenou. "Nikdy jsem nikoho takového nevidìl. Myslím si , že se jedná o výplod fantazie."
Pokud jsou tato tvrzení pravdivá, pak se øadu let po Itálii, navíc v nejvyšších kruzích, pohyboval bez povšimnutí pár, vydávající se za synovce všemocného kardinála Casaroliho a jeho manželku, pocházející z komunistického Èeskoslovenska. Pøitom dokázal nevzbudit žádnou pozornost nìkolika italských a dokonce ani vatikánské zpravodajské služby... Tato krycí identita jim bezpochyby mìla usnadnit splnìní jejich úkolù. Pak ovšem jen naprosto neuvìøitelný amaterismus SISDE pøi provìøování informací a osob, pocházejících ze zemí komunistického bloku, zabránil vèasnému rozbití jejich krycí legendy. Pokud ji ovšem tehdy nepodpoøil nìjakým zpùsobem sám Casaroli...
Jestli to ovšem pravda není, pak by vše ukazovalo pøímo na kardinála Casaroliho. V tom pøípadì by se ovšem i jeho náhlá smrt na selhání srdce, dva mìsíce po odhalení,  jevila v jiném svìtle. Možná, že se dalších podobných náhlých úmrtí v pøíštích mìsících doèkáme ve Vatikánu víc.
O Trollerové se nicménì už poèátkem 90. let objevily èlánky, podle nichž se jí díky jazykovým schopnostem podaøilo proniknout do pøekladatelského centra italské zpravodajské služby, pøes které prochází kromì jiného i zprávy od agentù, pùsobících v zemích sovìtského bloku. Díky komu pronikla tak hluboko do srdce italské rozvìdky, kam se bez pomoci zevnitø tak snadno nikdo nedostane, zpráva opìt neuvádí. Že by opìt posloužilo jméno kardinála Casaroliho nebo jeho lidé? Nakonec mìla být Trollerová zatèena a to pro špionáž ve prospìch Východu. Pøi výsleších všechno zapøela, nebyla usvìdèena, ale od té doby se o ní nic pøesného neví. To ovšem v pøípadì tak významné špionky nezní pøíliš pravdìpodobnì... Zdrojem všech tìchto kontroverzních informací je italská tajná služba SISDE, jež mìla kontakty na pracovníka rozvìdky z východní Evropy. Pak je ovšem nutno se ptát, co z toho jsou informace a co dezinformace? Jak provìøují tajné služby Itálie, frontového státu NATO, bezprostøednì sousedícího s tehdy komunistickou Jugoslávií, své kádrové pracovníky, když ani nezjistí, že "synovec kardinála Casaroliho", údajný manžel jejich pracovnice, ve skuteènosti vùbec neexistuje? Nebo je to všechno jinak? V této cause je pøíliš mnoho podivného. Zøejmì má nìco zakrýt, odvést nebo svést pozornost anebo nejspíš všechno dohromady.
Plán KGB odstartovaný na pøelomu roku 1979/80 pod kódovým oznaèením "POP", zamìøený na diskreditaci katolické církve a samotného papeže prostøednictvím dezinformaèních a provokaèních akcí s tradièním a tolik osvìdèeným shromažïováním kompromitujících materiálù /pøedevším homosexualita a podofilie mezi vysokým klérem je zvl᚝ vyhledávaným artiklem na informaèní burze zpravodajských služeb/ s následným vydíráním pod hrozbou zveøejnìní, poèítal, alespoò podle zprávy SISDE, i s alternativou, že Jan Pavel II. bude "v pøípadì nutnosti i fyzicky eliminován". Tyto informace, zveøejnìné italskou tajnou službou, se opírají o odhalení, získaná údajnì pøi vyšetøování tureckého extremisty Aliho Agci, který v roce 1981 pøi pokusu o atentát papeže vážnì zranil výstøelem z pistole. Agca ovšem nemìl jediný dùvod øíkat pøi výslechu pravdu, ale naopak bezpoèet dùvodù zametat stopy a øíkat to, co vyšetøovatelé slyšet chtìli.
Italský tisk píše, že o zjištìních tajné služby byl informován tehdejší premiér Giulio Andreotti, který údajnì poznamenal: "Pokud je to všechno pravda, mìl by být Casaroli upozornìn." Avšak kardinál Achille Silvestrini, Casaroliho blízký spolupracovník, nyní uvedl, že o žádném odposlechu v Casaroliho jídelnì nikdy neslyšel.
"Nìkdejší sovìtský Výbor státní bezpeènosti (KGB) nemìl prsty v pokusu o atentát na papeže Jana Pavla II. ze 13. kvìtna 1981." V rozhovoru pro ruský deník Izvestija z 10. 4. 1998 to øekl šéf rezidentury KGB v Øímì v letech 1976 až 1982 Boris Solomatin. "O výstøelech na námìstí sv. Petra jsem se dozvìdìl až ze zpráv místní rozhlasové stanice," prohlásil bývalý sovìtský špion. Odmítl zároveò spekulace, že ho KGB nemusela informovat o zámìru zlikvidovat hlavu katolické církve. "Poøádek byl pøísný. Každopádnì by mì jakýmkoli zpùsobem o plánech alespoò informovali," citoval list Solomatina. Skromní lidé o svých kvalitách nemluví... Ve skuteènosti by bezpochyby z titulu své funkce sám dohlížel na odborné zavraždìní papeže.
Podle jeho slov je rozpracování tzv. bulharské stopy pod velením KGB dílem italských tajných služeb, které si možná s pøípadem nevìdìly rady...
Zde stále citovaná zpráva z roku 1990 tvoøí souèást dokumentace z posledního vyšetøování atentátu na papeže, spáchaného už v roce 1981. Jeho pozadí nebylo totiž nikdy uspokojivì vysvìtleno. Nìkdejší sovìtský prezident Michail Gorbaèov v roce 1991 øekl, že ani v Moskvì nebyly nalezeny žádné dùkazy, že by se KGB na atentátu podílela, což by snad mohlo zvìrohodnit verzi rezidenta KGB v Øímì Solomatina. I když, jak je všeobecnì známo, Michail Gorbaèov, oblíbenec proreformního šéfa KGB Jurije Andropova a jeho nástupce v èele Komunistické strany Sovìtského svazu, byl sám kromì jiného i generálem KGB a hvìzdou jeho dezinformaèního oddìlení... Že by tentokrát mluvil pravdu?
Italský vyšetøující soudce Rosario Priore nicménì nyní oznámil, že pravdy o atentátu na papeže nebylo možno dosáhnout pro zjevnou neochotu informaèních orgánù rùzných zemí spolupracovat. Podle jeho slov se to plnì týká i Vatikánu!!! "Nejedná se pouze o informaèní služby bývalých zemí Varšavské smlouvy, ale s politováním je nutno konstatovat naprostou neochotu ke spolupráci i u francouzské informaèní služby," uvedl soudce. Tato nepopulární otevøenost mu budiž ke cti. Neprùhlednost,  nekontrolovatelnost a uzavøenost Vatikánu pøed svìtem naproti tomu znamená, že nelze vìøit obrazu, který o sobì Vatikán svìtu pøedkládá. I to je dùležité vìdìt!
Náhle odtajnìná zpráva italské SISDE, údajnì z roku 1990, je opravdu fascinující ètení. Bohužel nedpovídá na to hlavní. Proè se KGB za 20 let pontifikátu papeže Jana Pavla II., "svého úhlavního nepøítele", nikdy nepokusil Wojtylu ani Casaroliho v západním a pøedevším katolickém svìtì žádným zpùsobem zdiskreditovat a hlavnì, co mu zabránilo ho nebo je oba "v pøípadì nutnosti fyzicky eliminovat", když v jiných pøípadech mu to nedìlalo žádné tìžkosti. Že by "pøípad nutnosti", tedy ohrožení zájmù KGB, zatím nenastal? Proto ta "odtajnìná zpráva" o boji KGB na život a na smrt proti tomuto papeži, která má rozptýlit jakási podezøení? Poèkejme si 500 let nebo pøemýšlejme...
.
16. 7. 1998 Ze zahranièních materiálù sestavil: C. Daníèek