KGB KONEÈNÌ PROMLUVIL: PØEMÌNY VÝCHODNÍ EVROPY 1989 RUKAMA KGB
(Playboy, èíslo 7/ èervenec 1993, str. 48 - 51 a 120 - 125)


Ruský prezident pøišel generálovi poblahopøát osobnì. Odpoledne 20.øíjna 1992 se Boris Jelcin nechal zavézt konvojem èerných limuzín znaèky "Zil" z Kremlu na Lubjanku. Do neblaze proslulého hlavního sídla tajné služby. Dynamický jako vždy, v rozepnutém kabátì, se vøítil do pompézní budovy z šedoèerné žuly. Stráž pøekvapenì zasalutovala, když prezident vstoupil do výtahu jedoucího do ètvrtého poschodí. Této stavbì se v Moskvì øíká pouze "zóna". Je to nejsvìtìjší centrum moci té nejvìtší a nejagresivnìjší tajné policie na Zemi. Odsud je øízeno
50 000 dùstojníkù, 90 000 technikù a správních odborníkù, 60 000 specialistù na odposlech a šifry, minimálnì 240 000 po zuby ozbrojených pohranièníkù a zvláštních jednotek a také pøibližnì deset miliónù NS (neoficiálních spolupracovníkù), tedy udavaèù.  "Zóna" je považována za nejlépe hlídanou administrativní budovu v Rusku.
V nejvìtší z mnoha pracoven táflovaných døevem sídlí generál milice Viktor Barannikov, dùstojník - kariérista s masitým nosem a energickou bradou. Od té doby, co ho Jelcin 24. ledna 1992 pøekvapivì jmenoval šéfem Ministerstva bezpeènosti – MBR (Ministìrstvo Bezopasnosti Rossiji), chodí Barannikov èasto v civilu. I kanceláø vypadala v den návštìvy prezidenta témìø mírumilovnì. Na konferenèním stolku se vršily blahopøejné telegramy. Generál mìl toho 20.øíjna narozeniny, bylo mu 52 let.
Jelcin zùstal v Barannikovì kanceláøi jen pár minut. Sotva svého pøítele objal, naléhali elitní vojáci skupiny Alfa, že je èas k odchodu. Nervóznì pozorovali Jelcina pospíchajícího zpìt po rudých bìhounech, které pokrývají dlouhé, klikaté chodby. Tìlesná stráž hlavy vlády nedùvìøovala dùstojníkùm støežícím Barannikovo hlavní sídlo. Právem: Jelcin sice zrušil název Komitìt Gosudarstvìnnoj Bezopasnosti (KGB),  ale nikoli ducha a aparát této neblaze proslulé tajné policie. Bylo propuštìno pouze 56 (slovy padesát šest!!!) z 50 000 dùstojníkù KGB - a tìch pár skuteèných demokratù v Moskvì, stejnì jako západní služby, už dávno varuje, že nové Ministerstvo bezpeènosti (MBR) pod vedením Barannikova, pøedstavuje nejvìtší reálné nebezpeèí pro mladou a zranitelnou ruskou demokracii.
Svojí krátkou návštìvou v "zónì" chtìl Jelcin podle názoru pozorovatelù demonstrovat své dobré vztahy k šéfovi tajné služby a ukázat, že nezná strach. Marný podnik: Barannikov sice v souèasnosti stojí za Jelcinem, ale mezi vìtšinou pracovníkù MBR na vedoucí úrovni je prezident krajnì neoblíben. Vysoce kvalifikovaní odborníci tìchto služeb považují Borise Jelcina za blázna, který se svým rustikálním charismatem a heslem "demokracie" nebaží po nièem jiném než po absolutní moci.
Ale KGB Borise Jelcina nikdy nechtìla. Když se pak najednou dostal do èela vlády a naklonil si ruský lid, zvyklý trpìt, akceptovali dùstojníci novou situaci se skøípìním zubù. Od zaèátku 80. let pøece jenom s nìèím takovým poèítali.
Pøední analytici sovìtských tajných služeb už na pøelomu 60. a 70. let pøišli na to, že komunistický systém nevyléèitelnì trouchniví. Nejlepší mozky, povìøené pøedsedou KGB Jurijem Andropovem, který se pozdìji dostal až do èela Komunistické strany Sovìtského svazu (KSSS) a tim k vládì nad celou zemí, zaèaly pøísnì tajnì hledat strategii, jak zemi zachránit jako svìtovou mocnost. Byly pøipraveny obìtovat zkostnatìlou státní komunistickou stranu i její senilní vedení gigantickému programu zmìn.
Perestrojka a glasnos nebyly vymyšleny v Kremlu, nýbrž v myšlenkových továrnách KGB. Cílem ovšem nebyla demokratizace zemì, nýbrž udržení Sovìtského svazu jako svìtové velmoci. Obèanská práva, svoboda tisku, tržní hospodáøství a prezidentská ústava, podobající se demokratické – s tím by se tajné služby smíøily jako s nezbytným pøívažkem.
"Koncepce dalekosáhlých reforem v Rusku vznikla tady", zdùrazòuje Andrej Èernìnko, mluvèí MBR, nástupnické organizace KGB. "Naše reformní návrhy sahaly dokonce hloubìji než všechno to, co kdy dokázala politika." Tuto verzi potvrzují i rùzné západní prameny.

Muži z tajných  služeb, KGB a armádní GRU, pozorovali koncem osmdesátých let ponìkud frustrovanì nejprve sebevražedný Gorbaèùv cik cak kurz, potom diletantský puè reakcionáøù v srpnu 1991 a nakonec rozbití Sovìtského svazu ješitným Borisem Jelcinem.
Žádná z mocenských složek, støežících v dobách sovìtské minulosti poøádek, nepøestála tuto dobu dramatických zmìn a chybných rozhodnutí bez úhony. Komunistická strana je rozbitá. Ruská armáda, špatnì placená a demoralizovaná po afgánském neúspìchu, se stáhla do svých zpustlých kasáren. Vojenskoprùmyslový komplex je pøed bankrotem. Milice ve své úplatnosti masovì pøebìhla k mafii. Dezorientovaný lid se pøi tehdejší míøe inflace 2600% stará jen o to,  jak dostat máslo na chleba. A Jelcinova vláda se topí v chaosu neschopnosti. Jen staré struktury KGB jsou nedotèené.
"Naši lidé tady sedí a vìdí, že to umìjí líp než politici", stìžuje si øeditel MBR Andrej Èernìnko. "Tam jsou diletanti, tady jsou profíci. V souèasnosti profíci se svými odbornými znalostmi èasto neprorazí. Ale to se zmìní."
Ministerstvo bezpeènosti je ještì zticha. Dùstojníci si však v podhoubí ruské spoleènosti vytvoøili tajné impérium, které mùže být mobilizováno bìhem velmi krátké doby. Oni sami se nazývají "rudé krysy" – a podle odhadu krajnì levicoveho prosovìtského vlasteneckého politika, plukovníka Rudé armády Viktora Alksnise, je to jen otázka èasu, než z podzemí vylezou na svìtlo. "Èekají jenom na to" øíká Alksnis, "až udeøí jejich hodina. Pozorují, jak se hroutí celá zemì  a jejich vztek tiše vøe".
V úvahu pøicházejí dva scénáøe. První: Chaos v Rusku se zmìní v èistou anarchii, kterou Ministerstvo bezpeènosti nejprve bude tolerovat. Dùstojníci a agenti tajných služeb peèlivì sledují náladu mezi lidem. Jakmile se veøejné mínìní obrátí jednoznaènì proti Jelcinovi, "rudé krysy" udeøí a provedou to, co nazývají "omezená chirurgická operace". Poteèe krev, ale potom má zavládnout klid. Cílem operace není znovunastolení totalitního režimu marxisticko-leninského ražení – moc má pøevzít z povìøení KGB/MBR autoritativní prezidentská demokracie (ovšem bez Jelcina!), která provede rozsáhlé ekonomické zmìny smìrem k tržnímu hospodáøství.
Druhá možnost: Jelcin se s pomocí své tìlesné stráže pokusí vládnout sám. Propustí èleny kabinetu, zatkne novináøe, rozpustí Nejvyšší sovìt a bude pronásledovat politické odpùrce. V tomto pøípadì nasadí KGB/MBR v Moskvì své jednotky. Jelcin a jeho pomocníci budou odstranìni. Pøes zemi se pøevalí vlna èistek,  za obì padnou stejnì tak zkorumpovaní úøedníci, jako producenti pornografie, podvodní politici, pøekupníci drog, obchodníci s lidmi a jiní zloèinci. "Rudé krysy" mluví o "sociální oèistì". Potom bude nastolena autoritativní vláda levého støedu s úèastí reakcionáøského, antisemitského hnutí "Pamja" a vlastenecké  „Fronty národní spásy„  a pod dohledem KGB/MBR realizuje dalekosáhlý program hospodáøské pøestavby.
Øeditel MBR Andrej Èernìnko nemùže pøímo tyto plány potvrdit. Uvnitø bezpeènostních služeb podléhají maximálnímu utajení. Nepøímo ale pøipouští, že se jeho úøad pøipravuje na rozsáhlou celostátní èistku, které má padnout za obì také velká èást Jelcinova kabinetu. Èernìnko øekl Playboyi: "Vedeme proti nìkolika tisícùm úøedníkù, politikù a funkcionáøù pøedbìžné šetøení pro podezøení z korupce. Ne, není to pravda, že jsou všichni èlenové vlády zkorumpovaní. Znám jednoho, který je èistý".
Èernìnko sedí ve své pracovnì ve tøetím poschodí Lubjanky, pøímo pod Barannikovým únikovým východem. V tomto poschodí kdysi pán domu Viktor Abakumov vlastnoruènì mlátil vìznì. Pøes pìkný koberec vždycky nejdøíve natahovali ochrannou deku proti støíkancùm krve.
Z Èernìnkovy kanceláøe mezitím zmizely koberce a Leninùv portrét na zdi. Podlahu pøed psacím stolem ve vzdáleném zadním rohu tvoøí holé parkety. Stùl je umístìn v rohu, protože je tam nejlépe chránìn pøed støelbou do okna. Psací stoly všech vedoucích dùstojníkù na Lubjance jsou v této poloze. Vpravo od Èernìnka stojí pìt telefonních aparátù, kterými mùže vést otevøené i zašifrované rozhovory s oddìleními svého ministerstva a spøátelenými službami. Okna pøed ním vedou na bývalé námìstí Dzeržinského, které se už opìt jmenuje podle podzemím protékající øíèky Lubjanka. Pomník Felixe Edmundovièe Dzeržinského, který 20.prosince 1917 založil KGB pod názvem Èeka ( „Zvláštní komise pro boj proti kontrarevoluci a sabotáži„ ), byl, pravda, po nezdaøeném puèi v srpnu 1991 sundán z podstavce. Ale dùstojníci z Lubjanky sami sebe ještì dnes hrdì nazývají „èekisty„. Na památku založení Èeky nedostávají plat zaèátkem mìsíce, ale každého 20. v mìsíci.
„Èekisté„ se považují za elitu ruské federace. „Homosexuálové, narkomani a osoby se špinavou psýchou u nás nemají šanci,„ øíká Èernìnko. "Orientujeme se na vysoký lidský standard".
Øeditel nezamlèuje, že tato orientace na "vysoký lidský standard" stála v prùbìhu historie komunistických tajných služeb život pøes 20 milionù sovìtských obèanù. Nejdøíve, poèínaje rokem 1929, poštval Stalin tajnou policii proti tìm rolníkùm, kteøí stáli v cestì programu kolchozù. Zahynulo 3,5 milionu lidí. V letech 1935 až 1941 padlo „velké èistce„ za obì 19 milionù lidí. A tato oficialní èísla nejsou zdaleka koneèná.
Až donedávna dávala tajná služba pøednost prostému, podomácku vyrobenému èernobílému obrazu sovìtské spoleènosti. Hodnotným èlenem spoleènosti byl pro KGB pouze ten, kdo neochvìjnì "vìøil v marxismus-leninismus". Všichni ostatní byli disidenti a museli být odstranìni.  V nejlepším pøípadì a to  velmi zøídka do Paøíže (a to se ještì vìtšinou jednalo o "odpùrce komunismu", kteøí ve skuteènosti pracovali pro KGB), v nejhorším pøípadì do likvidaèních táborù na Sibiø, v pøípadì pochybností do blázince. V posledním desetiletí prý ovšem pøišli smutnì proslulí vrazi z oddìlení KGB pro „mokré záležitosti„,  jejichž služební èinnost zpravidla konèila krveproletím, ke slovu jenom zøídka.
Údajnì poslední obìtí zabijákù z KGB nebyl sovìtský obèan a útok pøežil: Papež Jan Pavel II, jenž byl pøi atentátu pøed dvanácti lety v Øímì tìžce zranìn støelbou z pistole. Na veøejnost KGB samozøejmì dementuje jakoukoli odpovìdnost za tento èin. "Nemìli jsme s tím nic spoleèného",   tvrdil Playboyi mluvèí. Na Lubjance  ale má mnoho dùstojníkù za to, že se oddìlení 8 direkce "S",  urèené pro "specialní operace",   na atentátu podílelo. Mnozí jenom litují, že se nepodaøil.
Dnes je oficiálnímu KGB jeho krvavá minulost nepøíjemná. Proto se Ministerstvo bezpeènosti v souèasné dobì pokouší prostøednictvím nákladné kampanì zachránit, co se zachránit dá. K tomu patøí i vydání knihy jménem "Lidská bolest",  v níž jsou zveøejnìna jména tisícù nevinných obìtí státního teroru ve 30.letech, mezi nimi i Gorbaèovova dìdeèka. Dùležitìjší je ale složitý program údajné "dezintegrace",  který má z gigantického podzemního impéria KGB udìlat øadu nevinnì pùsobících organizací.

DEZINTEGRACE KGB V PRAXI
Z povìøení Michaila Gorbaèova zaèal vážnì s tímto programem v r.1991 reformní politik Vadim Bakatin, stavební inženýr, který v minulosti nebyl v tajných službách. Jako øeditel KGB prostì rozpustil pìt divizí mohutnì vyzbrojených zvláštních jednotek KGB, podøídil jednotky osobní ochrany z 9.oddìlení, vèetnì neblaze proslulé jednotky hrdloøezù Alfa, pøímo prezidentovi a pøedal pohranièní jednotky s témìø ètvrt milionem vysoce kvalifikovaných a motivovaných vojákù vrchnímu velení Rudé armády. Ale než mohl Bakatin úèinnì zbavit moci centrálu KGB, nechal ho Jelcin padnout.
"Všechno zùstalo pøi starém" øekl pozdìji Bakatin Playboyi, "nemìl jsem šanci KGB odideologizovat. Výbor pro státní bezpeènost (KGB) byl založen a budován jako meè v rukou komunistické strany, øídící totalitní mocenský systém. My jsme vytáhli do boje, abychom vytvoøili nový stát, demokratickou republiku. To samozøejmì vyžadoval zcela jinou bezpeènostní službu".
Skuteèní odborníci, jako bývalý generál KGB Oleg Kalugin, navrhovali celou sovìtskou tajnou službu rozpustit, tak, jako bylo rozpuštìno východonìmecké Ministerstvo státní bezpeènosti. Ale Jelcin, který pøed svým nástupem k moci stále høímal proti tajnému impériu rudých agentù, o tom po svém pøestìhování do Kremlu nechtìl už nic slyšet. Naopak: 19.prosince1991 podepsal pøekvapivì prezidentský dekret, v nìmž pøikazoval slouèit všechny tajné organizace Ruska do nového superministerstva bezpeènosti. Realizaci tohoto projektu zamezily až rezolutní domluvy parlamentu a ústavních soudcù. Boris Jelcin se jen nerad podøídil výnosu Nejvyššího soudu a pak se rozhodl pro nové, tajné podzemní impérium èekistù.
Pozorovatelé teï hledají vysvìtlení pro prezidentovu benevolenci vùèi Lubjance. Nejpravdìpodobnìjší je, že Jelcin vzhledem ke krizové situaci ve své zemi nemá v souèasné dobì jinou šanci než být s mocnou tajnou policií zadobøe. "Jelcin si myslí, že má Lubjanku pod kontrolou ",  øíká bývalý èlen KGB Oleg Kalugin. "Ale to je nebezpeèný klam. KGB nemùže nikdo kontrolovat!!!".
Jiní odborníci mají za to, že v archivech KGB je uložen kompromitující materiál o prezidentovì alkoholismu, zneužívání lékù,  sklonu ke korupci a možná ještì nìco mnohem horšího. Plukovník Alksnis má dokonce dùkazy, že kompromitující dokumenty o Jelcinovi byly uloženy ve švýcarském bankovním sejfu. Dùvodem prezidentovy podivné taktiky je pravdìpodobnì obojí.

ŠPIONI Z KGB MÌNÍ VÝVÌSNÍ ŠTÍT / NÁSTUP PRIMAKOVA

Jelcin nechal nejprve vyèlenit ze systému bývalou 1. hlavní správu KGB (PGU). Sovìtskou špionáž. Toto hlavní oddìlení už i tak odjakživa pracovalo samostatnì. Nová ruská špionážní služba (SVRR), vedená pøedstavitelem tvrdé linie Jevgenijem Primakovem, s 12 000 konspirativními pracovníky na celém svìtì, se  zabývá i dnes stejnými úkoly,  jako v dobách studené války. Mìkký a proto bezcenný zákon è. 3245-1 o zahranièní špionáži, který Jelcin podepsal 8.èervence 1992, nic nezmìnil – v nové SVRR pokraèují v odposlouchávání, èmuchání a vydírání témìø všechna stará oddìlení PGU.
Sekce R se zabývá operativním plánováním a analýzou. Sekce K kontrarozvìdnou obranou proti špionáži. Smutnì proslulé oddìlení zabijákù V bylo sice oficiálnì rozpuštìno, nicménì jeho úkoly pøevzala sekce S (speciální akce). Tato sekce pracuje i uvnitø pøísnì uzavøené SVRR za maximálního utajení. "Co dìlá sekce S",  øíká plukovník Jurij Kobaladze z hlavní správy SVRR, "to my tady nevíme. Nemùžu dokonce ani potvrdit, že tohle oddìlení vùbec existuje".
Sekce T (technická) má na starosti prùmyslovou špionáž a øídí z Moskvy své zahranièní zpravodajce, kteøí jsou na místì sdruženi do tajuplné skupiny X. Jejich informace mìly odnepamìti a zejmena v 80. letech, kdy se vìdeckotechnické zaostávání Sovìtského svazu stále zrychlovalo, velký význam pro ruský prùmysl a armádu. Dùstojníci ze sekce X dodávali stavební plány pro sovìtskou verzi létající radarové stanice NATO typu AWACS. Sehnali plány pro ruský bombardér „Blackjack„, kopii legendárního amerického B-1, a poèítaèové firmì Texas Instruments ukradli cenné integrované èlánky. Koøist dùstojníkù ze sekce X obnáší roènì asi 5000 vzorkù. Patøí sem stavební plány, patentovací spisy, mikroplány a vzorky zboží.
Sekce I (informaèní) spravuje proslulou databanku SOUD („Systém sjednoceného získávání informací o protivníkovi„), která byla vybavena poèítaèi z NDR a od 80. let byla nacpána statisíci osobních údajù ze všech bývalých zemí východního bloku (kromì Rumunska, Vietnamu a Mongolska). Jako horlivý dodavatel dat se ukázalo zejména východoberlínské Ministerstvo státní bezpeènosti. Až 90% osobních údajù z aktù nìmecké Stasi bylo uloženo do systému SOUD a ještì dnes tam odpoèívají jako èasovaná bomba. „Samozøejmì máme tyhle údaje z bývalé NDR,„ potvrzuje Jurij Kobaladze, tiskový mluvèí SVRR, „s východonìmeckou státní bezpeèností jsme pøece úzce spolupracovali„. Miliony východních  Nìmcù, ale také statisíce západních Nìmcù, které Stasi sledovala a na nìž založila svazek, je tedy stále ještì možno úèinnì vydírat. (Totéž je možno øíct o obèanech bývalé Èeskoslovenské socialistické republiky - pozn. NN) Degradací ze správy na „službu„ bylo oddìlení A (Aktivni dezinformaèní opatøení) údajnì zneškodnìno. Pøitom právì tato skupina odborníkù pracovala velice úspìšnì. Ještì koncem 80.let produkovalo oddìlení A deset až patnáct perfektnì falšovaných "úøedních" amerických dokumentù roènì. Mnohé z nich byly tzv. tiché padìlky, o nichž hovoøí odpadlík od KGB Oleg Gordijevskij: "Pod peèetí mlèenlivosti se takové falzifikáty pøedkládají vlivným politikùm tøetího svìta, aby byli varováni pøed údajnými nepøátelskými operacemi CIA nebo jiných amerických služeb".
Úspìšnì probìhly také mnohé kampanì oddìlení A ve sdìlovacích prostøedcích. Byla k tomu využívána zejména sovìtská zpravodajská agentura TASS, deník PRAVDA a levicovì zamìøené západní noviny, èasopisy a publikace. Tak se dezinformátorùm z Moskvy pøechodnì podaøilo pøesvìdèit, že Amerièané mohou za celosvìtovou epidemii AIDS. KGB rozšíøila fámu, že smrtící virus vznikl pøi genetických experimentech ve vojensky støežené laboratoøi Fort Detrick ve státì Maryland. Amerièané tuto legendu vyvrátili je s velkou námahou. Ve tøetím svìtì se stále ještì houževnatì drží povìst rozšíøená KGB, že Amerièané mají "etnobombu", která zabíjí jenom èerné, ale bílé nezraní.
Centrála ruské zahranièní špionáže (dnes SVRR) se už od r.1985 nenachází na Lubjance, nýbrž na okraji Moskvy, v Jasenìvu. V moderním komplexu, vystavìném finskými architekty podle západního standardu, mají úøedníci a agenti k dispozici moderní sportovní zaøízení, bazény, rùzná kasina a také kanceláøe a konferenèní místnosti zajištìné proti odposlechu.
Šéfovská pracovna Jevgenije Primakova se nachází ve druhém patøe pravého hlavního køídla. V knihovnì stojí knihy oblíbeného autora Johna le Carrého – napínavé špionážní thrillery z dob studené války. Vìtšinu osobních suvenýrù z této doby Primakov ovšem odklidil. Do souèasnosti se nehodí. Jevgenij Primakov byl Brežnìvùv odborník pro Blízký východ a mezinárodnì platí za jednoho z nejledovìjších studených váleèníkù. Až donedávna (podle všech náznakù s tím ale nikdy nepøestal - pozn. NN) udržoval styky s iráckým diktátorem Saddámem Husajnem, zásoboval OOP zbranìmi a podporoval naprosto ztrátovou invazi sovìtských jednotek do Afganistánu. V Izraeli platí Primakov za tvrdého antisemitu. Generál Kalugin, který Primakova zná léta, ho považuje za vysoce inteligentního a extrémnì pøizpùsobivého kariéristu, který kráèí kupøedu pøes mrtvoly. Primakov mezitím ponìkud ztloustl. Dvojitá brada mu visí až k uzlu na kravatì. Svým zevnìjškem však pohodlí jen pøedstírá. Primakov totiž stále ledovì a efektivnì velí stu poboèek KGB/SVRR na celém svìtì. A pøestože po nìmeckém sjednocení musel být nejvìtší opìrný bod KGB v zahranièí v Karlshorstu u Berlína zavøen, je podle dùvìrné zprávy Spolkového úøadu pro ochranu ústavy se sídlem v Kolínì, pocházející z minulého léta, v Nìmecku stále èinných minimálnì 400, ale možná i 1500 ruských dùstojníkù tajných služeb. "Ještì stále øídí agenty", øíká se ve studii, "nebo pod pláštíkem své oficiální funkce skrytì získávají informace od svých kontaktních partnerù." Sí agentù je budována stejnì jako pøedtím v dobách studené války. Po omezeních, bombasticky   oznámených Moskvou, nikde ani stopy.
Jak byrokraticky jednotlivá zastoupení pracují, popsal bývalý pracovník KGB Oleg Gordijevskij, který vedl ruskou filiálku tajných služeb v Londýnì, než v r.1985 pøebìhl na Západ. Každý pracovní den v kterékoliv poboèce na zemìkouli zaèíná 8.30 místního èasu tím, že všichni agenti vyndají své pracovní desky ze sejfu. Tyto desky jsou na zip a obsahují pracovní knihu, do níž dùstojník zapisuje všechny operativní kontakty a nejdùležitìjší detaily ze své korespondence s centrálou. Každý dùstojník má vlastní peèe, kterou vìtšinou nosí u sebe na svazku klíèù. Na konci každého pracovního dne zapne desky, pøilepí na konec zipu kousek plastelíny a svou peèe na nìj otiskne.
Nejdùležitìjší je pro dùstojníky SVRR pracující v cizinì kontakt s naverbovanými agenty. To zabere velkou èást pracovní doby, protože stále ještì platná pravidla KGB pøedepisují pøi osobních kontaktech zdlouhavou bezpeènostní proceduru. Aby se vyhnul sledování, opouští kontaktní dùstojník úøad už tøi hodiny pøed setkáním. Po pøesnì stanovené složité trase jede na nenápadné parkovištì, radìji položené blízko velkého bloku domù. V žádném pøípadì nezastaví auto pøed soukromým domem, kde by mohla být nápadná diplomatická znaèka, nebo na zákazu parkování, kde se dá poèítat s policejní kontrolou.
Kontaktního dùstojníka vystøídá druhý dùstojník a naloží ho do svého auta. Jezdí s ním nejménì hodinu køížem krážem po okolí, dokud si oba nejsou jisti, že je nikdo nesleduje. Mezitím na pøíslušném ruském velvyslanectví odposlouchává skupina dálkového hlášení KR (kontrarozvìdná obrana proti špionáži) radiový provoz bezpeènostních služeb druhé strany a hledá vodítka, podle nichž urèí, zda jsou kontaktní osoba nebo agent sledováni. V pøípadì, že ano, pøedá skupina KR dotyènému dùstojníkovi okamžitì šifrované varování, které uslyší pøes své speciálnì naladìné autorádio. Hodinu pøed schùzkou opouští kontaktní dùstojník vozidlo svého kolegy a vydává se pìšky nebo veøejnou dopravou na místo schùzky.
Zahranièní pracovníci informace buï šifrují, ofotografovávají a posílají do Moskvy na nevyvolaných mikrofilmech 35mm, nebo je v naléhavých pøípadech pøedávají kódované dál prostøednictvím datexu, telefonu a satelitních rozhlasových vedení. Za zpravodajskou techniku je odpovìdné bývalé 16.hlavní oddìlení KGB, které je dnes údajnì jako agentura pro tajnou vládní komunikaci (FABSI) podøízeno pøímo prezidentovi. Spolehlivé prameny v Moskvì však udávají, že bývalý generál KGB a dnešní šéf FABSI Alexandr Starovojtov zase odedávna podává zprávy Ministerstvu bezpeènosti. FABSI kontroluje dvì nejdùležitìjší dálkové zprostøedkovací stanice Ruska, ATS 1 a ATS 2, poèítaèové základny v 60 zemích, vysoko- frekvenèní spojení a mobilní "horký knoflík" , jímž mùže prezident uvést do chodu ruské atomové bomby. Technici FABSI museli instalovat nukleární pult také v indickém Novém Dillí, protože Jelcin chtìl být kdykoliv schopen jednat i pøi zahranièních cestách.

MINISTERSTVO BEZPEÈNOSTI RUSKA /MBR/ A TI KDO MU VELÍ
Nejmocnìjším mužem v celém Rusku je v souèasné dobì Viktor Barannikov, ministr bezpeènosti. Stále vládne nejvìtší a nejagresivnìjší tajné službì na svìtì. Vrátil díky svým pákám FABSI do sféry svého vlivu a pìstuje úzké neformální kontakty se zahranièní špionážní tajnou službou SVRR, podøízenou Primakovi. (Nebo to ve skuteènosti bylo právì naopak a za vším od poèátku stála mocenská skupina kolem Jevgenije Primakova? - pozn. NN). Stará garda KGB se v rámci Barannikova nového MBR znovu postavila na nohy. Pøed puèem byl Barannikov málo nápadný. Jeho ministerstvo o nìm pouze sdìluje, že pracoval v hodnosti generála milice v operativním boji proti kriminalitì. O politiku se prý nikdy nezajímal (!!!). Z jiných pramenù se ovšem skládá ponìkud odlišný obrázek. Podle nìho je generál Barannikov byvalý nomenklaturní komunista a starý pøítel Jelcina. Stejnì jako on pochází i Barannikov z provincie. Naposledy byl generál šéfem milice v Azerbajdžánu, království drog a organizované kriminality. Ten, kdo pøežil takovou funkci, øíká se v Moskvì, je zkorumpovaný na nejvyšší míru. Na ruském Ministerstvu vnitra se poukazuje na to, že vysocí vùdci mafie mohou pøi kriminálních èinech poèítat s podporou Ministerstva bezpeènosti. "Tady teèe hodnì penìz", øíká americkému Playboyi major policie Vasilij Èerikov z oddìlení pro boj proti drogám, "moc penìz".  Èerikov ovšem odmítá všechny fámy, že by se bývalí lidé KGB spolèili s 600 nejmocnìjšími „zlodìji pod zákonem„ – pøedáky ruských zloèineckých klanù. "Zlodìji pod zákonem", øíká Èerikov, "nejsou napojeni na dùstojníky KGB. Jsou ve spojení s mocnými na Ministerstvu bezpeènosti". Což jasnì øeèeno znamená: Kádry Ministerstva bezpeènosti KGB/MBR jsou èisté, ale jejich nové vedení pod Barannikovem je podezøelé z korupce.
Barannikových 50 000 dùstojníkù, 90 000 technikù a úøedníkù a nejménì 240 000 mužù vojska spolu s 10 miliony udavaèù staèí na to, aby bylo možné udržet pod kontrolou obrovské území ruské federace a ponechat si   informaèní monopol, v nìmž se všechna hlášení pouhých 35 bojovníkù proti drogám a korupci z Ministerstva vnitra ztratí jako zrnko písku.
Všechna bývalá oddìlení KGB i dnes setrvávají uvnitø Barannikova úøadu MBR, pøestože mnohá musela z kosmetických dùvodù zmìnit název.

Povìstná 5.správa, která kdysi pod vedením vlivného stalinisty Filipa Bobkova infiltrovala literární kroužky, kulturní debatní kluby a vìdecká sympozia, pronásledovala disidenty a dokonce i zakládala v Leningradì diskotéky, aby si udržela subkulturu mládeže pod kontrolou, nebyla zrušena, nýbrž pøejmenována. Dnes jsou tito fízlové myšlenkové policie vedeni jako pododdìlení T neboli teror pod 2. hlavní správou – ale na jejich práci se nic nezmìnilo. Jak taky? Nikdo z jejich dùstojníkù nebyl propuštìn!!! "Jsou to   pøece všechno schopní lidé",  øíká Playboyi øeditel MBR Èernìnko. "Byli bychom hloupí, kdybychom se jich zbavili".
Velmi aktivní je v souèasné dobì 6.správa. Pùvodnì jí pøíslušel boj proti hospodáøské špionáži. Ale protože se v ruských továrnách, laboratoøích a projektových kanceláøích už dávno nevyvinulo nic, co by nìkoho za hranicemi zemì zajímalo, bylo 6.oddìlení nakonec témìø bez práce. Pak, ale dostala tajná služba geniální nápad nakoupit prostøednictvím této správy podíly (kde na to získali tolik penìz? - pozn. NN) nových joint-ventures (spoleèných podnikù se zahranièními investory). Ministerstvo bezpeènosti MBR kontroluje podle údajù specialistky KGB Jevgenije Albacové témìø 80% (!) investic v nových bankách, na burzách a v koncernech. 6.správa MBR se stala finanènì mocnou holdingovou spoleèností "rudých krys" a tím jim zajišuje vliv po celém svìtì..... (A tím i v ÈR - pozn. NN)
Neotøesena politickým obratem zùstala i 7.správa. Její pracovníci se nazývají „èmuchalové„, protože nedìlají nic jiného, než že sledují a odposlouchávají ruské i zahranièní obèany. Když se jednou Gorbaèovùv nejprominentnìjší poradce Alexandr Jakovlev (býval 10 let velvyslancem Sovìtského svazu v Kanadì) chtìl nerušenì bavit s dezertérem z KGB generálem Olegem Kaluginem, vybral za místo schùzky frekventovanou køižovatku, kolem níž kroužilo podle aktù tajné služby plných 72 (!) fízlù s našpicovanýma ušima a elektronickým odposlechem.
Skuteènì vyèlenìna byla z MBR jenom 9.správa ("osobní ochrana"), která byla aktivnì zapojena do nepodaøeného srpnového puèe. Její bývalý øeditel, generál Jurij Plechanov, je zatèen, protože letìl spoleènì se skupinou spiklencù na Krym a tam držel Gorbaèova v domácím vìzení. Jenom on mohl udìlit prezidentovì tìlesné stráži povel, aby Gorbaèova uvìznila v jeho letním sídle. Dnes velí tìlesné stráži nového prezidenta v Kremlu generálporuèík Alexandr Koršakov. Je pøekvapující, že vedoucí pozici má nyní v kremelském velení zvláštní jednotka Alfa, která je odpovìdná  za krvavý masakr v litevském Vilniusu. Zdá se, že Jelcin téhle obzvl᚝ brutální skupinì nejvíce dùvìøuje.
Na Ministerstvu bezpeènosti se však mezitím strategiètí plánovaèi zabývají otázkou, jak je možné v pøípadì potøeby Alfu vyøadit. Koršakov se pravdìpodobnì pøi pøípadné konfrontaci mezi Jelcinem a impériem rozhodne pro vítìze – a prezidenta zradí. Pro pøípad nouze jsou ale pro nasazení proti kremelské stráži pøipraveny
i školené zvláštní jednotky uèebního pluku B a bojovníkù "Kaskad" z bývalé 1.hlavní správy KGB.

Údajnì rozpuštìná, ve skuteènosti ale celá, je 10. správa, jež má na starost archivy KGB s jejich šokujícím obsahem. Jelcin a Barannikov nechtìjí poskytnout obyvatelstvu právo do tìchto aktù nahlédnout. Nepøehledné množství dokumentù zpracovává pouze interní štáb MBR, skládající se ze 2000 dùstojníkù, jejichž úkolem je údajnì rehabilitovat nevinnì pronásledované obìti KGB. Komunistické panstvo se ovšem zaèíná vypoøádávat s minulostí vzdálenou od souèasnosti co možná nejdále. Prozatím jsou zkoumány zažloutlé papíry z 20. a 30.let a nic nenasvìdèuje tomu, že by aktuálnìjší pøípady byly zpracovány ještì do konce tohoto tisíciletí.
Nezmìnìna naslouchá 12.správa, která je odpovìdná za technickou odposlouchávací službu. Jen v Moskvì má toto oddìlení podle informace odbornice tajných služeb Natalie Gevorkjanové tisíc pracovníkù: vìtšina z nich jsou ženy, které dennì odposlouchávají a shrnují tisíce rozhovorù.
13. a 14.správa dosud nikdy neexistovaly, zato tu byla vždycky 15.správa.Ta staví protiatomové bunkry pro nomenklaturu a peèuje o nì, udržuje podzemní spojovací systémy mezi budovami vlády a tajných služeb a odpovídá za vily funkcionáøù, které se politikùm, generálùm a hospodáøským šéfùm pøidìlují vèetnì kompletního zaøízení a konspirativnì vyškoleného personálu. Dùstojníci „bunkrové„ správy se ovšem nezmínili o tom, že personál nejenže ve velkých množstvích servíruje vodku a odhazuje sníh, ale také peèlivì zapisuje a hlásí do Moskvy všechno, co se po vydatném požití vodky ve vile øeklo a udìlalo. Nejspolehlivìjší zdroj kompromitujících materiálù na mocenské špièky.
Zvláštní význam vždy mìla a stále ještì má správa OT (operativní technika). Ta vede výzkumná zaøízení, speciální laboratoøe a výjimeènì dobøe vybavené vìdecké ústavy ve všech oblastech Ruska. K zaøízením lidí z OT patøí tajné ústavy ZNIISI a ZNIISt - laboratoø èíslo dvì, v níž se bádalo nad ruskou atomovou bombou, a nechvalnì proslulá laboratoø jedù èíslo 12, kde se vyrábìjí a pøechovávají smrtící chemikálie pro všechny úèely.

Náborová mašinérie MBR mezitím už zase bìží na plné obrátky, pøestože ruskému parlamentu bylo oficiálnì sdìleno, že poèet personálu klesl o 38%. "O tom nemùže být ani øeèi", øíká Andrej Èernìnko v rozhovoru s Playboyem, "zamìstnáváme nové lidi". Znièená povìst Ministerstva bezpeènosti je už natolik rehabilitována, že jsou na každé studijní místo dva uchazeèi. Šanci na dùstojnickou kariéru mají pouze mužští absolventi vysokých škol s vynikajícími studijními výsledky. V souèasné dobì se dává pøednost jazykovým géniùm a informatikùm. Všichni musí mít za sebou vojenskou službu. Ženy se mohou hlásit jen na zvláštní povolení.
Vstupní test pro uchazeèe je ale ve srovnání s døívìjškem neškodný. Za dob KGB nejdøíve vyhodili každého kandidáta padákem z letadla. Kdo pøistál podìlaný, mohl jít rovnou domù. Dnes existují celé øady rafinovaných testù, které potenciální nový agent mùže absolvovat jen s nadprùmìrnou inteligencí, vysokou kreativitou a absolutní fyzickou kondicí. Poté se èekateli dostane minimálnì dvouletého, èasto tøíletého vzdìlání na jedné z akademií MBR. Za nejlepší školu pro špióny se považuje Andropovùv institut zahranièní služby SVRR. Je na okraji Moskvy a má kapacitu 300 studentù.
Pøi vstupu do institutu dostávají studenti podle výpovìdi odpadlíka KGB Gordijevského falešnou identitu a "legendu", která platí bìhem celé doby studia.Studenti si vìtšinou nechávají køestní jméno a berou si pøíjmení, které zaèíná prvním písmenem skuteèného pøíjmení. Dopisy od rodinných pøíslušníkù dostávají studenti mezi ètyøma oèima, aby spolužáci nemohli odhalit jejich pravou identitu.
Týdenních rozvrh zahrnuje ètrnáct hodin jazykové výuky, dvanáct hodin operativní zpravodajské èinnosti, osm hodin aktuální politiky a reálií, ètyøi hodiny tìlesné pøípravy a dvì hodiny vojenského výcviku. Každých šest mìsícù tráví studenti ètyøi týdny ve "vile", operativním školícím centru , a vìnují se praktickým cvièením: verbování agentù, sledování, kontaktùm s informátory, vytipování, plnìní a vyprazdòování mrtvých schránek. Do aktivní služby jsou andropovští absolventi posláni až po složení zkoušky a nové bezpeènostní provìrce. Nejprve zùstávají v centrále. Pouze pokud se osvìdèili (a pokud jsou ženatí), mají šanci být posláni do ciziny.
Práci tajných orgánù kontroluje speciální parlamentní výbor Nejvyššího sovìtu. Výbor vedený Sergejem Stìpašinem , bývalým uèitelem na policejní škole, se skládá z jedenácti poslancù. Stìpašin platí u MBR za neškodného blbce. "Je to milý èlovìk", øíká generál Oleg Kalugin Playboyi, "ale jako kontrolor tajných služeb je naprosto pøetížený".
Ale Stìpašin alespoò angažoval jako svého asistenta skuteèného dùstojníka KGB. Jmenuje se Nikolaj Kuznìcov a sídlí v prominentním 11. patøe ruského Bílého domu. Tady se opevnil Jelcin pøi puèi v srpnu 1991. Kuznìcov tehdy pùsobil ve 3. a 6. správì KGB (kontrašpionáž v armádì a v hospodáøství), naposledy v hodnosti plukovníka. Výbor se schází jednou za týden a trochu pracuje na mìkkých zákonech o kontrole tajné služby. Potom Kuznìcov vìtšinou prohlásí, že MBR v dùsledku pøísného výbìru kádrù zùstalo "èisté". Neexistuje tam prý morální úpadek jako v jiných úøadech. "Na Ministerstvu vnitra byla odjakživa spousta kriminálníkù, u KGB nikdy". První prùzkumy Stìpašinova výboru ostatnì odhalily, že se KGB k demokracii staví celkovì pozitivnì. Kuzìcov: "Vedení bylo konzervativní, vìtšina dùstojníkù byla pro demokracii". Na Jelcinovì stranì ovšem nikdy nestáli a Kuznìcov to chápe:"Jelcin není demokracie". MBR registruje takové výroky s velkým zájmem. Analytici dnes pøesnì zaznamenávají zprávy svých miliónù špiclù z moskevských podnikù, ze sibiøských kolchozù a z neklidných zón na okraji federace. Všude se šíøí zklamání a nedùvìra ke státu. Více než 50% Rusù má podle zjištìní „èekistù„ už teï Borise Jelcina dost. Vìtšina obyvatelstva si místo nìj pøeje zase silný a autoritativní režim, který nedebatuje, ale jedná. "Lidé zaèínají chápat, že jsou zase podvádìni", varuje reakcionáø Alksnis, "už vládì nedùvìøují. Brzy už nebude nikdo ochoten Jelcina bránit". I Jelcinovi nejbližší poradci sdílejí tento ponurý odhad. Ekonom Alexander Orfeonov, který vede poradenskou skupinu pro práci s veøejností, se ovšem vùbec necítí dobøe, když ve své služební místnosti v Kremlu mluví proti Jelcinovi.Cuká mu pravé oko a pupínek na levé tváøi bìhem interview s Playboyem vùèihlednì rudne. Koneènì øíká: "Nevìøím, že budeme moci v dubnu provést to referendum, ve kterém se má obyvatelstvo rozhodnout pro Jelcina, nebo proti nìmu. Je to pøíliš nebezpeèné. Míøíme k docela jinému, novému politickému systému, který není ani totalitní, ani demokratický. Podle mého názoru se bude jednat o urèitý druh demokracie s autoritativními rysy".
Ministerstvo bezpeènosti je na tuto situaci pøipraveno. Mluvèí MBR Andrej Èernìnko vìøí, že nastane v nejbližších 18 mìsících. Tajné impérium „rudých krys„ se potom pøestane skrývat a ukáže se veøejnosti. Jak bude reagovat lid, pøedpovídají analytici ministerstva už dnes. "Spoleènost uzná, že to bez nás nejde", øíká Èernìnko Playboyi. "Nežádáme lásku. Tajnou službu milují jenom idioti. Ale zase požadujeme respekt. A jenom idioti nás nebudou respektovat".