RUSKÁ  REFORMA
HARVARDSKÁ  "D A È A"
Klíèovou roli pøi sestavování strategie ruských hospodáøských reforem hráli ekonomové z Harvardské univerzity v Bostonu. Asistovali pøi rozdìlování stovek milionù dolarù americké vládní pomoci a nyní se zdá, že ne vždy hráli podle pravidel.
AMERICKÁ OBDOBA našeho Nejvyššího kontrolního úøadu General Accouting Office (GAO) zkoumal v roce 1996, jak bylo naloženo s penìzi, které do Ruska posílala od poèátku 90. let americká vláda. Finance rozdìlovala státní Americká agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID). GAO ve zprávì zveøejnìné v rocde 1996 dospìl k názoru, že dohled nad penìzi rozdìlenými v letech 1992 až 1996 byl "laxní".
Americký týdeník The Nation zveøejnil  v èervnu 1998 èlánek, z nìjž vyplývá, že pùvodní text zprávy GAO byl ještì kritiètìjší a konstatoval, že USAID "nadržovala" americkým ekonomùm z Harvardského institutu pro mezinárodní rozvoj (HIID). Tato pasáž však byla údajnì z koneèného textu vypuštìna. Faktem zùstává, že Kongres požádal loni na podzim úøedníky z GAO, aby nakládání s americkými státními penìzi v Rusku znovu prošetøili. Výsledky tohoto pátrání zatím nejsou k dispozici.
Architektem ruské privatizace je bývalý první vicepremiér Anatolij Èubajs. Zásadní úlohu pøi prosazování jeho reforem hrála podpora ze strany vládní administrativy amerického prezidenta a lidí z Harvardského institutu pro mezinárodní rozvoj.
Vliv na ruské reformy zaèali harvardští ekonomové získávat v prùbìhu léta a podzimu roku 1991. Tehdy se známý ekonom a profesor z Harvardské univerzity Jeffrey Sachs spolu s dalšími západními ekonomy zúèastòoval porad na "daèe" nedaleko Moskvy, kde se seznámil s prùkopníkem ruských reforem Jegorem Gajdarem. Tak to alespoò tvrdí Amerièanka Janine Wedelová, profesorka z Institutu ruských a euroasijských studií na Univerzitì George Washingtona, která pomoc západních zemí východní Evropì v letech 1989 až 1998 dlouhodobì sleduje a letos o této problematice vydává knihu.
Sachs s Gajdarem pøipravili plán šokové terapie ruské ekonomiky zdecimované desítkami let nesmyslného komunistického plánování. Na podzim roku 1992 však Rusùm došla trpìlivost a Gajdar byl odstaven. Po nìm se na scénì objevil Anatolij Èubajs, uhlazený typ nového ruského kapitalisty ve státních službách. Anglicky hovoøící ètyøicátník se okamžitì pøihlásil k odkazu Gajdarovy reformy.
Americká agentura pro mezinárodní rozvoj zaèala zemi pomáhat finanènì a odpovìdnost za pøestavbu ruské ekonomiky pøenesla na HIID, který byl založen v roce 1974, aby pomáhal nejrùznìjším zemím celého svìta pøi provádìní spoleèenských a ekonomických reforem. Lidé, kteøí prošli jeho branami, se poèátkem 90. let objevili nejen v Rusku, ale i na významných místech Clintonovy administrativy.
Wedelová tvrdí, že právì úzké vztahy mezi bývalými kolegy z Harvardu vedou k podezøení, že èást státních penìz poslaných do Ruska skonèila na úètech ekonomù, kteøí mìli garantovat jejich efektivní využití. Podle Wedelové existují úzké osobní vztahy napøíklad mezi Sachsem, který se stal v roce 1995 øeditelem HIID, a Davidem Liptonem, který se stal po Clintonovì nástupu k moci šéfem odboru, jenž má na americkém ministerstvu financí na starosti východní Evropu.
Harvardský profesor Lipton byl svého èasu viceprezidentem konzultaèní firmy Jeffrey D. Sachs and Associates. V roce 1995, tedy ve stejné dobì, kdy zaèal Sachs šéfovat HIID, Lipton na ministerstvu povýšil, a stal se dokonce námìstkem ministra financí pro mezinárodní vztahy.
Zatím neexistují žádné dùkazy, které by potvrzovaly domnìnky, podle kterých  HIID získal granty na pomoc Rusku a Ukrajinì právì kvùli úzkým vztahùm mezi "starými pøáteli z Harvardu". V letech 1992 až 1996 ovšem HIID získal od státní agentury USAID granty ve výši 57,7 milionu dolarù, z nichž o více než 40 milionù nemusel soutìžit s jinými zájemci. Zakázky pøicházely pøímo, což je na americké pomìry velmi neobvyklý zpùsob nakládání se státními financemi. Vedle tìchto penìz spolurozhodoval Harvardský institut pro mezinárodní rozvoj i o nakládání s asi tøi sta miliony dolarù, které USAID rozdìlila mezi velké úèetní a PP firmy.
Wendelová dále tvrdí, že státní peníze tekly na soukromá konta prostøednictvím dalších soukromých institucí - založených vìtšinou v Rusku za pomoci státních úøedníkù Jelcinovi administrativy.
Vyšetøování zatím není uzavøeno, nicménì Americká agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID) už vloni pozastavila vyplácení penìz pro nìkteré projekty Harvardského institutu pro mezinárodní rozvoj a rozhodla se celou vìc znovu prošetøit. Podle nejmenovaných dùvìrných zdrojù citovaných Janine Wedelovou v èlánku pro týdeník The Nation,  vyšetøování prokázalo, že nìkteøí vysocí pøedstavitelé HIID v Rusku nejen pracovali na ekonomických a spoleèenských reformách, ale zároveò se vìnovali i osobním investicím napøíklad do ruských státních obligací.
Toto podezøení se zatím vyhýbá Jeffrey Sachsovi, který i nadále zùstává šéfem HIID. Ani nejvyšší pøedstavitelé Clintonovy administrativy zatím nejsou ochotni pøiznat, že v Rusku pochybili. Koordinátor hospodáøské pomoci pro území bývalého Sovìtského svazu Richard Morningstar mluví jasnì: "Kdybychom Èubajsovi nepomohli, vyhráli bychom bitvu o ruskou privatizaci?" V rozhovoru pro The Nation si Morningstar zároveò odpovìdìl: "Asi ne. Když mluvíte o nìkolika stovkách milionu dolarù, nemùžete zmìnit celou zemi, ale mùžete nabídnout cílenou pomoc Èubajsovi."
Když Jelcin Èubajse v roce 1996 na èas odstavil, protože byl mezi Rusy krajnì nepopulární, dával mu peníze na živobytí právì Harvardský institut pro mezinárodní rozvoj. Neèerpal je pøitom odjinud než ze státní pomoci financované Americkou agenturou pro mezinárodní rozvoj.
Podle Wendelové je stále otázkou, zda nakonec vyšetøování celé záležitosti nevyústí v žalobu proti nìkterým harvardským ekonomùm. Na ni však odpoví až pøíslušné státní úøady.
Jaroslav Plesl
Euro è. 5/ 23. 11. 1998