STATI

Podíl vojenského obranného zpravodajství na ovládnutí ministerstva vnitra komunistickou stranou v roce 1945

FRANTIŠEK HANZLÍK

V letošním roce jsme si pøipomnìli 50. Výroèí únorových událostí roku 1948, kdy došlo v Èeskoslovensku k pøevzetí moci komunistickou stranou. V dosavadní historiografii se setkáváme s øadou monografií, jež z rùzných pohledù hodnotí mezinárodní i vnitropolitické souvislosti vývoje, který tìmto událostem pøedcházel. Vìtšina autorù, zabývajících se obdobím let 1945 - 1948, považuje tehdy existující politický systém za demokratický. Stejnì jsou hodnoceny i kvìtnové parlamentní volby z roku 1946. (1) Studium døíve pøísnì utajovaných archivních fondù po roce 1989 však pøináší nové poznatky, které s nejvìtší pravdìpodobností povedou ke zmìnì výše uvedených názorù. Do této kategorie historických pramenù mùžeme zaøadit také materiály tajných služeb. Analýza vývoje historických událostí, které pøedcházely Únoru 1948, ukazuje, že dùležitou úlohu na cestì komunistické strany k moci sehrálo ministerstvo vnitra a tajné služby. (Redakce NN se domnívá, že dnešní represivní orgány státní moci v rukou Václava Grulicha, Jaroslava Bašty, Petra Zemana, Jiøího Koláøe, Bøetislava Bøeèky a dalších kádrù dosazených rudým køídlem ÈSSD, pøedstavují podobné riziko). Organizaèní struktura, obsah èinnosti, metody práce i další skuteènosti, týkající se pùsobení tajných služeb, jsou ve všech, i tìch nejdemokratiètìjších státech, pøísnì utajovány. Právì proto je obyèejnì jejich pùsobení opøedeno rouškou tajemství. Je jim pøipisována moc a možnosti, kterými ve vìtšinì pøípadù nedisponují. Obecnì lze øíci, že toto konstatování platí i pro pùsobení tajných služeb v Èeskoslovensku, jak v letech 1945 - 1948, tak po únoru 1948, ale i v souèasné dobì. Význam tajných služeb vìtšinou vzrùstá v období ohrožení státu vnìjším nepøítelem, popøípadì pøi øešení otázky uchopení politické moci uvnitø státu. V letech 1945 - 1948 probíhal v osvobozené republice zápas mezi hlavními politickými silami o uchopení moci. (Stejnì jako dnes - pozn. NN). V tomto období pùsobily v republice ètyøi tajné služby (stejnì jako dnes - pozn. NN), které v tomto zápase sehrály rozporuplnou úlohu. K nim patøilo pøedevším vojenské obranné zpravodajství (OBZ), vojenská zpravodajská služba (2.oddìlení HŠ MNO), zemské odbory bezpeènosti II (ZOB II) a Státní bezpeènost (StB).

Studium archivních pramenù o pùsobení tìchto institucí do urèité míry umožòuje rozšíøit spektrum poznatkù o vývoji událostí v pováleèném období i v prùbìhu únorových dnù roku 1948. Zároveò pøispívá k reálnìjšímu pohledu na souvislosti a dùsledky mnohých rozhodnutí vedoucích pøedstavitelù státu i politických stran v kritických situacích. Na veøejnost se dostávají fakta a informace, která mìla zùstat navždy utajena pøed zraky historikù i veøejnosti. Jejich zpøístupnìní však v sobì skrývá i úskalí, které spoèívá pøedevším v nebezpeèí pøecenìní nebo naopak podcenìní tajných služeb v zápase o uchopení moci.

Zpravodajské služby a jejich pøíslušníci se podíleli na plnìní širokého spektra rozdílných úkolù, které tvoøily nedílnou souèást celkového úsilí o obnovu válkou znièeného hospodáøství, veøejného života, budování ès. branné moci, bezpeènostních složek atd. Hlavní náplní èinnosti tajných služeb byl boj proti nacistickému podzemí (viz. akce "VAMPIR" - pozn. NN), zajištìní pohranièí, oèista veøejného života od kolaborantù a zrádcù, oèista dùstojnického a rotmistrovského sboru armády, odhalování váleèných zloèincù, kteøí pøišli na naše území z jiných státù i plnìní jiných úkolù. (Z tohoto hlediska je zcela nepochopitelne, že naše dnešní, údajnì demokratické, represivní orgány státní moci proti komunistickému podzemí i nadzemí, komunistickým kolaborantùm a zrádcùm, dùstojníkùm atd. a zloèincùm domácím i zahranièním vùbec nic nepodnikají - pozn. NN)

Tajné služby samy nerozhodovaly o politickém vývoji v republice. Politická strana, která získala rozhodující vliv v tìchto složkách (v tomto pøípadì KSÈ), však mìla oproti svým politickým protivníkùm znaènou výhodu. A to pøedevším v tom, že disponovala informacemi pro ostatní úèastníky zápasu o politickou moc nedostupnými. Ne výjimeèné schopnosti vedoucích èinitelù KSÈ, ale informace, které mìli prùbìžnì k dispozici, jim umožòovaly uèinit politická rozhodnutí na základì reálného posouzení vzniklé situace a minimalizovat tak pøípadná rizika. Historici, kteøí se zabývají obdobím let 1945 - 1948, se vìtšinou shodují v názoru, že klíèem k uchopení moci komunistickou stranou se stalo ovládnutí ministerstva vnitra a ostatních bezpeènostních složek. Výzkum, který umožnilo zpøístupnìní archivù po roce 1989, tento názor potvrdil. Zároveò výzkum ukázal, že rozhodující úlohu pøi ovládnutí ministerstva vnitra komunistickou stranou sehrálo vojenské obranné zpravodajství pod vedením Bedøicha Reicina.

Pøi analýze a hodnocení výsledkù výzkumu archívních pramenù o pùsobení tajných služeb je nutno vzít v úvahu také následující skuteènosti. Archivní materiály z období let 1945 -1948 jsou znaènì roztøíštìné a neúplné. Jejich fragmenty se nacházejí ve fondech rùzných archivù (AMV, VHA, SÚA atd.) Èást archiválií tajných služeb byla z rùzných dùvodù znièena již pøed rokem 1948 a další v následujícím období. Mnohé materiály byly vyjmuty v souvislosti s procesy proti vojenským osobám v letech 1948 - 49 a následnì v letech padesátých a zùstaly založeny v soudních spisech.

I pøesto, že bylo po roce 1989 umožnìno studium archivních materiálù tajných služeb, nemohou být ještì dnes nìkteré údaje a informace publikovány. K takovýmto informacím patøí napøíklad systém získávání a vyhodnocování rùzných informací, metody získávání, provìøování agentù, dùvìrníkù a informátorù a další údaje. Také zveøejnìní jmen pøíslušníkù bezpeènostních služeb, kteøí plnili rùzné úkoly, není vždy možné. Každá tajná služba plní ve výjimeèných pøípadech i úkoly, o kterých nejsou vedeny písemné záznamy. Publikování jmen jejich aktérù v tisku vedlo v nìkterých pøípadech až k soudním sporùm. Mnohdy ani rozsáhlé vyšetøování Úøadu pro dokumentaci a vyšetøování zloèinù komunismu nevede k usvìdèení pøíslušníkù tajných služeb, kteøí se dopustili nezákonného jednání.

V prùbìhu let 1945 - 1948 patøilo k bezpeènostním složkám, které sehrály dùležitou úlohu na cestì KSÈ k moci, pøedevším vojenské obranné zpravodajství. Souvislosti jeho vzniku a pùsobení v první polovinì roku 1945 ukazují, proè právì tato bezpeènostní složka získala oproti všem ostatním svým zpùsobem výsadní postavení.

Oddìlení vojenského obranného zpravodajství (OBZ) oficiálnì vzniklo na základì rozkazu velitele 1. Ès. Armádního sboru v SSSR gen. L. Svobody ze dne 7. ledna 1945. Jeho pøednostou se stal tehdy npor, v záloze Bedøich Reicin. (2) Oddìlení zøídil velitel sboru na pøímou žádost gen. Mechlise, èlena vojenské rady 4. ukrajinského frontu. Jeho konstituování se stalo dùležitou souèástí snahy sovìtského vedení vytvoøit podmínky pro uplatòování vlivu na vývoj v armádì i v ostatních oblastech života v osvobozeném Èeskoslovensku.

Npor. B. Reicin do této chvíle pùsobil jako osvìtový dùstojník. Spolu s mjr. JUDr. Jaroslavem Procházkou øídil èinnost neveøejné stranické organizace a redigoval èasopis “ Naše vojsko v SSSR”. B. Reicin i jeho zástupce npor. JUDr. Karel Vaš, kteøí stáli u zrodu OBZ, absolvovali sovìtské zpravodajské školy. Npor. JUDr. Karel Vaš byl dùstojníkem NKVD a od jejího vedení dostal úkol pùsobit po válce v ès. vojenském obranném zpravodajství. Stejným úkolem povìøila sovìtská NKVD ještì další dùstojníky, kteøí pocházeli z Volynì nebo z Podkarpatské Rusi. Ti v prùbìhu následujícího období prùbìžnì informovali sovìtskou zpravodajskou službu o situaci v ès. armádì i v celé spoleènosti. (3)

OBZ mìlo tvoøit protiváhu zpravodajské služby (2. oddìlení hlavního štábu londýnského MNO) pod vedením gen. Františka Moravce. Jedním ze závažných dùvodù, proè mìlo sovìtské velení eminentní zájem na vytvoøení OBZ u ès. vojenských jednotek v SSSR, byla jeho nedùvìra vùèi londýnskému MNO i ès. zpravodajské službì, kterou v té dobì gen. F. Moravec vedl. Sovìtské velení vytvoøilo v prùbìhu války dokonce speciální zpravodajskou skupinu, složenou ze zkušených dùstojníkù a vyèlenilo ji pro práci proti ès. zpravodajské službì.

Ani doba vzniku OBZ nebyla náhodná. Rozhodnutí o vzniku tajné služby jakéhokoliv typu náleží v každém státì vládì a parlamentu. O vytvoøení OBZ bez souhlasu MNO, vlády a prezidenta republiky rozhodl gen. L. Svoboda na žádost sovìtské strany v dobì, kdy uvedené instituce zcela ztratily vliv na vývoj situace kolem 1. ès. armádního sboru v SSSR. V té dobì již vláda a MNO pouze registrovaly a popøípadì dodateènì schvalovaly rozhodnutí velitele sboru. Formálnì se jednalo pouze o rozdìlení ofenzivního a defenzivního zpravodajství . (4) Fakticky však vznikla zcela samostatná zpravodajská služba disponující rozsáhlými pravomocemi.

Vojenské obranné zpravodajství existovalo již v armádì pøedmnichovské republiky, kde bylo nedílnou souèástí vojenské zpravodajské služby (2. oddìlení hlavního štábu). To provádìlo jak ofenzivní zpravodajství - rozvìdné, tak i zpravodajství defenzivní - obranné proti pùsobení zahranièních rozvìdek a na ochranu utajovaných skuteèností. Proto pro vznik nové instituce typu samostatného vojenského obranného zpravodajství nebyl žádný dùvod.

Organizaèní struktura i metody práce obranného zpravodajství vycházely z pøedpisù, platných v Rudé armádì. Tato novì vzniklá instituce se diametrálnì odlišovala jak v organizaèní struktuøe, metodách práce, tak i získaných pravomocech od stávající vojenské zpravodajské služby. Na rozdíl od ní mìlo vznikající vojenské obranné zpravodajství jak složku zpravodajskou, tak i výkonnou. Prakticky to znamenalo, že OBZ vytváøelo bezpeènostní oddíly / BO/, které provádìly zatýkání, zadržování osob, domovní prohlídky, eskortování zatèených a další úkony.

Vojenská zpravodajská služba pøedmnichovské republiky, stejnì jako zpravodajské služby jiných armád, mìla za úkol získávat, shromažïovat a vyhodnocovat informace dùležité pro obranu státu a odhalovat pùsobení nepøátelských rozvìdek. V jejich pravomoci nebylo zatýkání, zadržování osob, domovní prohlídky a další úkony. Ty podle zákona provádìly pouze stanovené bezpeènostní orgány ministerstva vnitra. Hlavní dùvody, které vedly k takovéto právní úpravì postavení zpravodajských služeb, vycházely z nutnosti utajit jejich práci, utajit totožnost zpravodajských dùstojníkù, ale také snaha zabránit možnému zneužití tìchto služeb.

OBZ pod vedením B. Reicina od samého poèátku existence disponovalo jak pravomocemi zpravodajské služby, tak i pravomocemi bezpeènostních orgánù. Pøíslušníci bezpeènostních oddílù, které vznikaly v rámci OBZ, mìli témìø neomezené pravomoci vùèi vojenským osobám, ale i vùèi civilnímu obyvatelstvu na osvobozeném území. Vedle zpravodajské èinnosti fakticky suplovali èinnost polního èetnictva. Vojenskému obrannému zpravodajství byly podøízeny i vojenské asistenèní jednotky a hlídky NB po osvobození v pohranièí až do ukonèení stavu branné pohotovosti státu.

Ve své funkci pøednosty OBZ sboru B. Reicin intenzivnì organizaènì i kádrovì budoval jeho aparát. Postupnì vznikala oddìlení OBZ u jednotlivých brigád armádního sboru. Jejich pøíslušníci provìøovali osoby, pátrali po zbìzích a podíleli se na zatýkání i eskortování kolaborantù a zrádcù, pátrali po archivech nìmecké armády a okupaèních úøadù.

Pøíslušníci OBZ se v drtivé vìtšinì rekrutovali z dùstojníkù osvìtové služby 1. ès. armádního sboru. Osvìtová služba u sboru se stala od poèátku její existence doménou KSÈ a vykonávala svoji èinnost v úzké spolupráci s podobnými institucemi v Rudé armádì. Èást vojákù sboru dokonce ztotožòovala osvìtovou službu s OBZ. Mnohdy právì proto, že pøíslušníci obou složek byli vìtšinou èleny KSÈ.

Pøislušníci OBZ úzce spolupracovali se sovìtskými zpravodajskými orgány. B. Reicin se podílel se svými spolupracovníky v SSSR a londýnskými komunisty ještì pøed vznikem OBZ v prùbìhu války na provìøování ès. dùstojníkù, kteøí byli v prùbìhu války pøesunování z Anglie k našim jednotkám v SSSR. Na základì jejich informací nebylo mnohým z nich udìleno vstupní vízum do SSSR. Od samého poèátku existence OBZ u 1. ès. armádního sboru v SSSR projevovali jeho pøíslušníci “zvláštní” zájem o dùstojníky, kteøí pøišli ke sboru z Anglie. Mnozí z nich otevøenì vyjadøovali své nepøíliš pozitivní názory na úroveò velení, materiálního vybavení a na vycvièenost vojákù , které velení sboru nasazovalo do bojù, i na další problémy. Výsledkem byly námitky oddìlení OBZ 1. ès. armádního sboru v SSSR proti jejich povýšení a jmenování do rùzných funkcí. Svìdèí o tom, mimo øady jiných, i dokument, v nìmž jsou uvedeny námitky proti povýšení dùstojníkù za vychvalování úspìchù anglo-amerických vojsk, za konflikty se sovìtskými dùstojníky a za kritiku dùstojníkù, kteøí v prùbìhu války emigrovali do SSSR (který byl v té dobì spojencem nacistického Nìmecka!!! - pozn. NN). Závìr znìl: “Vìtšina výše uvedených osob ve smyslu vládního prohlášení neodpovídá požadavkùm kladeným na dùstojníka nové ès. demokratické armády.” (5)

Hlavní úkoly OBZ v prùbìhu války spoèívaly pøedevším v tom, že jeho pøíslušníci provìøovali dùstojníky a rotmistry, pøijímané do 1. ès. armádního sboru v SSSR na základì mobilizaèní vyhlášky na osvobozeném území. Pátrali po dokumentech okupaèních úøadù i dalších institucí, jejichž obsah umožòoval identifikovat kolaboranty a zrádce, objasnit jejich pùsobení za okupace nebo za dobu existence Slovenské republiky. Zvláštní pozornost vìnovalo OBZ archivùm gestapa, policie a dalších institucí, podílejících se rozhodující mìrou na represích proti obyvatelstvu v prùbìhu války. Pøíslušníci OBZ zajišovali kolaboranty a zrádce, zejména z øad pøíslušníkù armády a dalších ozbrojených složek, ale i z øad významných pøedstavitelù politického a veøejného života. Podíleli se také na jejich vyšetøování. K dùležitým úkolùm OBZ patøilo i odhalování tajných nacistických podzemních organizací, pùsobících na území republiky po osvobození.

Vojenské obranné zpravodajství od samého poèátku pøedstavovalo dùležitý zdroj informací pro sovìtskou stranu i pro vedení KSÈ. Bedøich Reicin se osobnì angažoval v pøípravì komunistù na moskevská jednání o vládním programu a složení nové vlády. Ve svém dopise K. Gottwaldovi ze dne 6. bøezna 1945 doporuèoval obsadit za každou cenu místo ministra národní obrany gen. L. Svobodou a místo hlavního velitele branné moci gen. B. Boèkem. Jeho negativní postoj ke generálùm a dùstojníkùm bývalé pøedmnichovské armády vyjadøovala slova dopisu - “ostatní kandidáti jsou buï reakcionáøi nebo nic neumìjí, ale vìtšinou obojí.” (6) Výsledkem pøíprav na moskevká jednání byla i dohoda mezi K. Gottwaldem a gen. L. Svobodou - “vést spoleèný boj za odstranìní nynìjšího reakèního a antisovìtského vedení èsl. armády (gen. S. Ingr a jeho klika) a za prosazení vedení demokratického a poctivì prosovìtského.” (7)

Pøestože se Košický vládní program zabýval všemi podstatnými otázkami života spoleènosti v osvobozené republice, neobsahuje žádnou pasáž o pùsobení ministerstva vnitra a bezpeènostního aparátu. Proè tomu tak bylo, nelze spolehlivì zjistit.

Komunistická strana zvolila cestu získat køeslo ministra vnitra a následnì prosadit z jejího pohledu potøebné zmìny. Svìdèí o tom i zmìna kandidáta na funkci ministra vnitra. V dokumentu KSÈ z 23. února , který obsahuje jmenovité složení vlády, figuruje na místì ministra vnitra Rudolf Slánský. (8)  Nakonec však KSÈ navrhla pro ostatní partnery v jednání pøijatelnìjšího Václava Noska, který pùsobil v období války v Anglii. Jednání o obsazení funkce ministra vnitra se nestalo pøi moskevských jednáních objektem sporù mezi KSÈ a delegacemi ostatních politických stran.

Bezprostøednì po pøijetí vládního programu a jmenování nové vlády došlo k dalšímu upevnìní pozic OBZ tím, že byla vytvoøena Hlavní správa OBZ (HS OBZ) na ministerstvu národní obrany. Jejím šéfem se na návrh gen. L. Svobody stal kpt. Bedøich Reicin. Zároveò vznikla také Hlavní správa výchovy a osvìty ( HSVO ). V jejím èele stanul rovnìž komunista mjr. JUDr. Jaroslav Procházka. (9)

Souèasnì L. Svoboda inicioval odstranìní vedoucích èinitelù ès. odboje na Západì z významných míst v armádì. Jednalo se o gen. S. Ingra, gen. F. Moravce, gen. A. Gaka-Mézla, gen. B. Neumana a další. (10)

Vojenská rada pøi pøedsednictvu vlády rozhodla o provìøování všech dùstojníkù a rotmistrù, kteøí nastoupí po skonèení války do armády. Èlenem každé provìrkové komise byl také dùstojník OBZ. B. Reicin se stal èlenem komise MNO, která provìøovala generály a dùstojníky generálního štábu . (11)

Vliv OBZ v armádì postupnì narùstal vzhledem k tomu, že do jeho kompetence pøešlo posuzování národní a státní spolehlivosti generálù, dùstojníkù a rotmistrù, podílelo se na oèistì dùstojnického a rotmistrovského sboru. OBZ vedlo osobní spisy dùstojníkù, rotmistrù i vojákù. Pøíslušný stupeò OBZ se vyjadøoval ke všem povýšením a jmenováním dùstojníkù do vyšších funkcí. Až na výjimeèné pøípady koneènì rozhodnutí vycházelo ze stanoviska OBZ. A to i za situace, kdy rozhodnutí náleželo vládì nebo prezidentu republiky.

Do osvobození plnilo OBZ úkoly, které se v pøevážné míøe týkaly armády. Na svém zasedání dne 12. dubna 1945 projednávalo pøedsednictvo vlády a následnì dne 17. dubna celá vláda otázky spojené s fungováním ministerstva vnitra a jeho bezpeènostních složek. Na návrh ministra vnitra V. Noska schválila vláda dokument Hlavní zásady výstavby nového bezpeènostního aparátu. (12)  Dokument obsahoval i rozhodnutí vlády - zrušit staré bezpeènostní sbory a nahradit je novým bezpeènostním aparátem. Usnesení vlády zároveò pøedpokládalo, že pøi výstavbì nových bezpeènostních složek budou pøednostnì využíváni pøíslušníci ès. armádního sboru a úèastníci domácího odboje.

Dne 15. kvìtna 1945 oficiálnì pøevzal resort Ministerstva vnitra Václav Nosek. Souèasnì pøevzal i funkci pøedsedy vládní personální komise, která projednávala obsazení dùležitých míst ve všech ministerstvech. Jeho hlavní úsilí smìøovalo k realizaci úkolù, které dokument Hlavní zásady výstavby nového bezpeènostního aparátu obsahoval. V tomto smyslu otevíralo usnesení vlády prostor pro rozšíøení vlivu OBZ mimo armádu a zprostøedkovanì i pro prohloubení vlivu KSÈ v ministerstvu vnitra. Klíèové pozice v novì budovaných bezpeènostních složkách postupnì zaujímali na základì rozhodnutí ministra vnitra V. Noska dùstojníci armády v aktivní službì nebo v záloze, vìtšinou èlenové KSÈ. OBZ se podílelo na jejich výbìru a provìøení. Vzhledem k tomu, že OBZ vedlo osobní spisy všech dùstojníkù, mìlo podrobné informace o všech dùstojnících, kteøí pøešli do služeb ministerstva vnitra. Mnohdy s nimi udržovalo nadále široké kontakty a využívalo je k budování agenturních sítí OBZ v SNB, StB a dokonce i v ZOB II. Uvedeným zpùsobem obsazovalo ministerstvo vnitra ve spolupráci s ministerstvem obrany také velitelské funkce u vojensky organizovaného pohotovostního pluku NB, v odboru pro politické zpravodajství ministerstva vnitra, v hlavním velitelství SNB, v zemských velitelstvích SNB a pozdìji také v zemských odborech bezpeènosti II a ve Státní bezpeènosti. Napøíklad v létì 1945 pøevelelo MNO natrvalo ke službì v pohotovostním pluku NB 24 dùstojníkù a 2 rotmistry, k Zemskému velitelství SNB v Èechách 13 dùstojníkù a 2 rotmistry a ze Zpravodajské brigády k ministerstvu vnitra 7 dùstojníkù. (13)

Pøi øešení otázek personálního obsazení míst v bezpeènostních složkách MV úzce spolupracoval V. Nosek s pøednostou oddìlení obranného zpravodajství odboru pro politické zpravodajství MV kpt. B. Pokorným a náèelníkem HS OBZ kpt. B. Reicinem. Obsazení dùležitých míst na samotném ministerstvu vnitra projednávala základní organizace KSÈ, jejíž usnesení byla pro V. Noska závazná. Dne 25. srpna 1945 projednávala základní organizace znovu situaci na ministerstvu vnitra. Její úèastníci pøijali usnesení, že v co nejkratší dobì bude nutno doplnit jednotlivé složky ministerstva vnitra minimálnì o dalších 50 èlenù KSÈ. (14)

Již v této dobì získalo OBZ výsadní postavení mezi všemi tajnými službami a významnou mìrou se podílelo nejen na prohlubování vlivu KSÈ v ministerstvu vnitra, jeho bezpeènostních složkách, ale i ostatních orgánech státní správy . Svým zpùsobem výsadní postavení OBZ vyplývalo z následujících skuteèností:

Oproti ostatním službám mìlo pevnou, relativnì dobøe fungující organizaèní strukturu a základní kádr dùstojníkù vyškolených pro tuto službu v SSSR. Také pøístup ke zdrojùm dùležitých informací pøispíval k postupnému prohlubování vlivu OBZ. K dispozici mìlo archívy a dokumenty gestapa, protektorátní správy, výsledky výslechù kolaborantù a zrádcù, výsledky èinnosti agenturních sítí doma i v zahranièí a další informace. Pùsobnost OBZ nebyla omezena žádnou zákonnou normou ani dekretem prezidenta republiky. Jeho èinnost se øídila výhradnì vnitøními smìrnicemi, které schvaloval B. Reicin. (15)

Vojenské obranné zpravodajství úzce spolupracovalo se sovìtskými zpravodajskými službami a mezi nimi docházelo k výmìnì dùležitých informací i archivních materiálù. Podílelo se také na formování ostatních zpravodajských a bezpeènostních složek, které následnì pùsobily zpìtnì ve prospìch OBZ.

Souèást vojenského obranného zpravodajství tvoøily složky výkonná i zpravodajská. OBZ fakticky disponovalo nekontrolovatelnými a proto i nièím a nikým neomezenými pravomocemi. Neexistovala vládní ani parlamentní kontrola této služby. Jeho èinnost se postupnì ještì do konce roku 1945 rozšiøovala i mimo armádu. Na základì dohody MNO a ministerstva prùmyslu provádìlo zpravodajskou ochranu podnikù dùležitých pro obranu státu, ve kterých vytváøelo rozsáhlé agenturní sítì. (16)

Prezident E. Beneš si byl vìdom nebezpeèí vyplývajícího z ovládnutí OBZ komunistickou stranou. Již na poradì s nejvyššími funkcionáøi armády dne 19. èervence 1945 požadoval uskuteènìní zmìn, které by zabránily možnému zneužívání obranného zpravodajství a osvìtové služby komunistickou stranou. V závìrech z porady se uvádí: “ ...nemohou být nezávislými složkami, musí být podøízeny jako jedna ze složek hlavního štábu, je nutno zabránit pøekraèování pùsobnosti a právního øádu ze strany pøíslušníkù OBZ, revidovat pùvodní personální složení OBZ z doby, kdy byli k dispozici pouze pøíslušníci ès. vojenské jednotky v SSSR”. (17)

Jeho úsilí v tomto smyslu i v následujícím období zùstalo bez úspìchu. Oprávnìnost kritiky OBZ musel uznat ve svém expozé k armádì v branném výboru Prozatímního národního shromáždìní dne 12. prosince 1945 i ministr národní obrany gen. L. Svoboda. K èinnosti OBZ mimo jiné uvedl: “Stalo-li se v první dobì, že zejména v pohranièí do tìchto orgánù vnikly živly neodpovìdné a neukáznìné, byly již odstranìny a pøedány k potrestání polním soudùm.” (18)

V létì roku 1945 se podaøilo komunistické stranì ovládnout tajné služby /OBZ, 2. odd. HŠ, odbor pro politické zpravodajství “Z” MV a ZOB II/ a pohotovostní pluk NB. Dùležité pozice získala na Ministerstvu vnitra a v SNB /HV SNB, ZV SNB/. Využití /zneužití/ tajných služeb komunistickou stranou umožòoval vedle jiných skuteèností také fakt, že se vymykaly, stejnì jako OBZ , jakékoliv kontrole ze strany vlády a pozdìji i parlamentu, a to za výrazného pøispìní komunistù, èlenù tìchto státních institucí.

Ovládnutí ministerstva vnitra a tajných služeb komunistickou stranou se stalo klíèem k dalšímu prohlubování vlivu KSÈ v ostatních oblastech života spoleènosti a pøípravì na definitivní uchopení politické moci v republice.

 

Poznámky:

1. Takovéto hodnocení období let 1945 - 1948 voleb v roce 1946 najdeme napøíklad

v publikacích:

Drtina, P.: Èeskoslovensko mùj osud, svazek II., Melantrich 1991,

Kaplan, K.: Nekrvavá revoluce, Mladá fronta, Praha 1993,

Mencl,V.a kol.: Køižovatky 20. století , Praha 1990,

Ripka, H.: Únorová tragédie, Atlantis, Brno 1995.

2. VHA, fond SSSR IV, 1. ès. As. A4/4/14, Dùvìrný rozkaz è. 1, èl. 1 ze dne 7. ledna 1945.

3. VHA, fond 100/52 sv. 33 a.j. 229.

4. VHA , fond SSSR IV, 1. ès. As. inv. è. 695, kart. 66, Obranný zpravodajský  rozkaz è. 1 ze dne 8. ledna 1945.

5. Tamtéž

è.j. 1816/taj. zprav. 45 A.

6. SÚA, A ÚV KSÈ, fond 100/24, sv. 172, a.j. 1539.

7. Tamtéž

8. Tamtéž

9. VHA, fond VR, è.j. 4/taj./1945.

10. Tamtéž, è.j. 1 /taj./1945.

11. VHA, Dokumenty pøijímacích komisí, 29/10, è.j. 2024, 1945.

12. Cesta k lidové bezpeènosti, Sborník dokumentù, Naše vojsko, Praha 1975, s. 27 - 29.

13. AMV , fond 304 - 226 - 2.

14. SÚA, A ÚV KSÈ, fond 100/1, sv. 42, a.j. 307.

15. AMV, fond 302 - 540 - 3.

16. Tamtéž, fond 304 - 579 - 9/6.

17. VHA, Stát. taj. MNO, è.j. 100 057, 1945.

18. VHA, PK MNO, è.j. 2332, 1945.

Summary:

Role of the Military Intelligence in the Mastery of Interior Ministry by the Communist Party in 1945

The article deals with the role of the Military Intelligence in the evolution of the Czechoslovak Republic after 1945. The author draws from historical sources evidence that this organization was connected with NKDV in person, its organizational structure was based on regulations of The Red Army and commanded great sums of powers. Its members and leadership was created especially by members of the KSÈ and this party started to control the Military Intelligence after that in fact.

POLITOLOGICKÝ ÈASOPIS