Sdělení VONS č. 380 (Rozsudek nad olomouckými katolíky)

 

     Ve dnech 2. a 3.7.1984 proběhlo před senátem okresního soudu v Olomouci za předsednictví JUDr. Stanislava Smékala hlavní líčení proti deseti mladým katolíkům z Olomouce. Jak jsme již podrobněji uvedli ve sděleních č. 347 a 379, byli všichni obžalováni z tr. činu pobuřování podle ş 100, odst. 1 a tr.z., kterého se měli dopustit uvedením divadelní hry při soukromé svatební oslavě. Soud uznal všechny obžalované vinnými a uložil jim tresty odnětí svobody od šesti do osmnácti měsíců - všechny s podmíněným odkladem. (Tomáš David - 8 měsíců na dva roky, Josef Janošík - 18 měsíců na 3 roky, Jan Jemelka 6 měsíců na 1 rok, Pavel Kvapil - 6 měsíců na 18 měsíců, Marie Kvapilová - 12 měsíců na 18 měsíců, Jaroslav Opletal - 17 měsíců na 2 roky, Ivan Šimáček - 6 měsíců na 1 rok, Tomáš Vážan - 18 měsíců na 3 roky, Jana Vážanová - 10 měsíců na 2 roky, Svatopluk Viktorin - 10 měsíců na 2 roky.) Rozsudek dosud nenabyl právní moci, až na Tomáše Davida si obžalovaní ponechali možnost odvolání.

     Hlavní líčení proběhlo za početné a nijak neomezované účasti (asi 60 osob) veřejnosti. V soudní síni bylo místo pro 20 příbuzných a přátel obžalovaných, ostatní zúčastnění v průběhu líčení zpívali na chodbě nábožné písně a společně se modlili. Soud se úzkostlivě vyhýbal jakékoli zmínce o politickém a hlavně protináboženském pozadí procesu, nicméně prokurátor Jaroslav voda si ve své závěrečné řeči neodpustil ostré útoky proti Amnesty International a proti zájmu veřejnosti o proces. Všichni obžalovaní byli hodnoceni velmi kladně po pracovní i lidské stránce. O to paradoxnější je, že jejich nepřátelství k socialistickému a státnímu zřízení (nutná součást skutkové podstaty daného paragrafu) bylo dokazováno výlučně z toho, že údajně nezastávají pracovní místa, odpovídající jejich vzdělání a kvalifikaci. Celé důkazní řízení bylo naprosto pochybné. Nejenže se nikdo z účastníků představení necítil pobouřen, ale nedalo se ani prokázat, jak představení skutečně proběhlo a zda při něm vůbec byly údajně závadné pasáže proneseny. Soud se opíral výlučně o předběžnou verzi scénáře a obhajobu obžalovaných , že právě inkriminované pasáže byly vyškrtnuty (doloženou i faktickými škrty v zabavených textech), bez jakýchkoli důkazů odmítl jako účelovou.

     Celé toto trestní stíhání i jeho vyústění má zjevně sloužit k tomu, aby byli zvláště mladí lidé odrazeni od jakékoli náboženské a kulturní aktivity. Dostatečně to prokazují již seznamy věci, odňatých při domovních prohlídkách u obžalovaných: jde téměř výlučně o náboženskou literaturu, která nemá s údajným trestným činem naprosto nic společného.

 

6. července 1984

                 Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných

                 Československá liga pro lidská práva

                 člen Mezinárodní federace pro lidská práva